V mé ledvince se mnou po světě putuje malý diářík společně s malou tužkou, vyhranou kdysi na plese v tombole, který je svědkem mých všedních i svátečních dnů. Objevuje se v něm všechno možné - útraty, různé pochůzky, ale také co se bude zajímavého dít a děje nebo různé zajímavosti. Před časem jsem se rozhodl s vámi o to všechno podělit - a jak čas běží, dostávají se sem i jiné věci a soubor Z mého diáře se tak pomalu začíná stávat mým deníčkem zážitků i zajímavostí. Jestli máte chuť, pojďte poznávat se mnou, co někdy může přinést jediný obyčejný den.
Pokračování mého internetového deníčku najdete v souboru Z mého diáře 2012 - duben.

1. dubna 2012
(neděle)

DEN APRÍLOVÉHO POČASÍ
I dneska pokračoval aprílové počasí, kdy se za den pětkrát vystřídá všechno možné počasí od sluníčka až po sněžení. Jinak byl můj den vcelku pohodový, ale běžný a zapomenutelný a není o něm skoro co napsat. Jestli to takhle půjde dál, zajde soubor "Z mého diáře" na rychlé úbytě, ale ono také záleží na momentální náladě a tu zrovna dvakrát psavou nemám. Ale jindy to zase půjde.

31. března 2012
(sobota)

DEN ÚKLIDU
Dnešní den jsem strávil ve společnosti hadru, vody a početných kapek a cákanců, protože jsem pomáhal uklízet po malování. Venku se už od včerejšího dne dál vane velikánský vítr, i když se z vichřice pomalu mění v silný vítr. Jinak se střídá pravé aprílové počasí - déšť se mění ve sluníčko, to vystřídá hustá chmelenice a na pocukrované hory poté zase chvíli dopadají sluneční paprsky. Krakonoš dělá jarní úklid ve skříni s počasím.

NEVĚSTA x NEVĚSTKA
I dnes jsem si večer četl v knize spisovatelky Aleny Vondruškové "Jařmo, parkán, trdlice aneb výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění" a mezi jinými přišla řada i na slovo hampejz. Pro ten měli naši předkové i mnoho jiných a méně známých výrazů - mně se líbil třeba "domeček kurevný" a ještě krásnější mi připadl "Dům u růžové studny (kam se chodí pít rozkoš)". Ale tak mě napadlo, že by bylo zajímavé zjistit, proč je tak podobné slovo pro ženu, souložící s muži za peníze a ženu v den její svatby - nevěstka a nevěsta. Hledal jsem, hledal na Internetu - ale bohužel nenašel.

30. března 2012
(pátek)

DEN DEŠTĚ A VĚTRU
Když jsem se ráno díval z okna, nepršelo. Vyrazil jsem tedy do práce pěšky, ale už ve čtvrtině cesty začalo pršet a vítr mi hnal nepříjemné spršky vody do tváře. Než jsem dorazil, přestalo, ale i tak to bylo nepříjemné.
Zmáhala mě ospalost a tak mi šla práce od ruky pomalu. Dobře že je pátek, i když jsem si myslel, že mě změna času nijak nezasáhla, přece jen se cítím unaveně a ospale.
Odpoledne trávím s kolegy na příjemné návštěve a zbytek večera mi hezky uběhne při čtení knihy Aleny Vondruškové Jařmo, parkán, trdlice aneb výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění.

29. března 2012
(čtvrtek)

DEN RADOSTI Z PŘÁTEL
Podnět pro dnešní den: Budu se radovat z toho, jaké mám přátele.
Pamela Espelandová a Rosemary Wallnerová to dneska v knížečce Využít každý den chytily za správný konec, protože tak krásný podnět už pro mě dlouho nevymyslely. Přátelé, to je jedno z největších bohatství, jaké může člověk mít. A tak jsem se radosti z nich doopravdy oddsal a bylo celkem jedno, jestli šlo o milou kolegyni, spolužačku z kurzu angličtiny nebo kamarádky z Internetu.
Ráno ještě nic nenasvědčovalo pesimistické předpovědi počasí na dnešní den. Jen velký vítr pročesával dávno pročesané větve stromů a pokoušel se vzít velkou reklamní plachtu z konstrukce u silnice. Nepodařilo se mu to, byla přivázaná dobře a tak za trest během dopoledne přihnal velké a černé mraky, z nichž se spustil déšť. O co byl mírnější, o to víc byl vytrvalý a tak vydrželo pršet celý den až do noci.
Práce šla od ruky docela dobře, i oběd - hovězí polévka s mušličkami a pštrosí vejce s bramborovou kaší a zelným salátem - byl dobrý, jen se mi dneska chtělo celý den docela spát. Hodina angličtiny byla poklidná - hodně se při ní povídalo a došlo i na poslech oblíbené Farmy zvířat.
Když už jsme tak u té radosti z přátel, nemohl jsem vynechat posezení s milými spolužačkami - kamarádkami u šálku dobré čokolády.
Doma jsem pak na Internetu napsal všem kamarádkám i známým, kterým jsem dlužil odpověď na mailíka a nádavkem jsem přeložil i jednu písničku na přání. Ale teď už mě čeká jen cesta do říše snů.

28. března 2012
(středa)

DEN POSLEDNÍHO SLUNÍČKA
Už od zítřka nám meteorologové předpovídají zhoršení počasí, tak se snažím si užít sluníčka co to nejvíce jde. Když jdu ale teď ráno pěšky, neužívám si ho, posunutí času nám posunulo ráno zpět do temné noci a ani náznak svítání se při mé cestě neukazuje. Jinak ale byla velmi příjemná, i když kousal do uší trochu mráz.
Práce bylo celkem zvládnutelně, ale nějak se mi chtělo spát a tak mi od ruky moc nešla. Neužil jsem si nějak ani oběd, i když byl docela dobrý - čočková polévka a těstoviny s kuřecím masem a zeleninou. Příjemná byla cesta domů - svezl mě kolega a tak jsem mohl vyrazit s mými blízkými na procházku - opět na bledulky do údolí Labe. Tenhle týden jsem tam byl zatím každý den a radoval se z těch nádherných a hlavně voňavých kvítků. Bohužel už asi moc dlouho nevydrží a brzy odkvetou.
Večer pro mě končí čtením fascinující knihy Beach Babylon od autorky Imogen Edwards-Jones.

TĚŽBA URANU POD STOLOVÝMI HORAMI
Hrozba těžby břidlicového plynu na Broumovsku a v Podkrkonoší ještě rozhodně není zažehnána a už je tu další hrozba pro krásnou přírodu Broumovska a Stolových hor.



Tentokrát se u našich bratrů Poláků přemýšlí o strašné věci - těžbě uranu u města Radków, které leží pod jednou z nejkrásnějších stolových hor, Hejšovinou neboli Szczieliňcem. Uran by se těžil stejnou metodou jako u Hamru na Jezeře - pumpováním kyseliny sírové do podloží, která by z horniny vyluhovala uranovou rudu, ta by se v odkalovacích nádržích usadila a poté vybagrovala a zpracovala. Je to metoda devastující pro přírodu - naprosto zničí spodní vodu, vytváří pod zemí velké dutiny a její následky se odstraňují jen nesnadno. V okolí Hamru na Jezeře jsou dodnes vrty a prameny, z nichž vytéká kyselina a samotné Hamerské jezero bylo dlouho bez vody, protože ta zmizela kamsi do obrovské podzemní dutiny o rozměrech větší, než má propast Macocha.

Zatím nebylo vydáno žádné povolení a upřímně doufám, že polská vláda je natolik rozumná, aby nedopustila poničení krásné přírody Národního parku Stolové hory a otrávení zdrojů té nejkvalitnější podzemní vody. Ta nejde ničím nahradit.

STÁTNÍ MATURITY NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH
Na sociálních sítích se mají brzy objevit informace o státních maturitách. Firma, která je tam vloží, bude zároveň i provádět mapování a monitoring názorů, které na státní maturity mají budoucí maturanti. Projekt bude trvat do konce roku a přijde na 1 milion korun. Proč na tak draho? Kolikrát se ruší celé školy kvůli menším částkám.

OPRAVA MUZEA PODKRKONOŠÍ
Muzeum Podkrkonoší v Trutnově - http://www.muzeumtrutnov.cz - se opravuje a tak bude zavřené až do léta.

BANKROT ART KINA CENTRAL V HRADCI KRÁLOVÉ
Hradecké artové kino Central má velikánské dluhy a tak opakovaně žádá o pomoc město Hradec Králové. Městské zastupitelstvo dnes pomoc kinu zamítlo a tak bohužel historie tohoto zajímavého kina asi brzo skončí.

ČOKOLÁDOU KE ŠTÍHLÉ LINII
Vědci s Kalifornie přišli se zajímavými výsledky svého bádání - podle nich konzumace čokolády může vést ke štíhlé linii. Důležité podle nich je, aby ji lidé menší jedli pravidelně, třeba každý druhý den, nikoliv nepravidelně a nárazově. Musí však jít o kvalitní hořkou čokoládu s vysokým obsahem kakaa.

Nechci znevažovat práci vědců, ale v dnešní době, kdy jsou peníze až na prvním místě a na výzkum se jich moc nedostává, vědci někdy rádi sáhnou po nabídkách nejrůznějších soukromých firem, aby vedli výzkum pro ně. A tak mám podezření, jestli tento výzkum nefinancovaly čokoládovny...

MÉDIA BEROU LIDEM KRÁSU
Média - v čele s televizí - mají zjevně jednu snahu. Ukazují nám jen vše špatné. V televizním zpravodajství se uveřejňují jen špatné zprávy, ve filmech a seriálech se lidé jen hádají, střílí se, ubližují si, v soutěžích porota soutěžící bezdůvodně uráží, všude samá vražda, násilí, agresivita. Cíl této snahy je naprosto jasný - co nejvíce nás přesvědčit o tom, že život není krásný a krásu máme hledat jen v nakupování výrobků, které televize propagují.

27. března 2012
(úterý)

DEN NAPĚTÍ A NEJISTOTY
Včerejší den byl sice černobílý, ale má mysl si z něj vybrala dneska jen to černé a tak jsem se probudil ve špatné náladě a nechtělo se mi ani zvednout z postele. Přesto jsem se přiměl a tmou tmoucí - v neděli se posouval čas ze zimního na letní a tak místo za světla chodíme do práce opět za tmy - jsem se vydal do práce. I když je přes den docela teplo, ráno je pořád zima - dnes -1°C.
Práce bylo dneska hodně a díky mnoha tíživým myšlenkám mi nešla moc od ruky. Zčásti jsem vzpomínal na Ivanku*, zčásti přemýšlel nad šmejdkujícím počítačem a všechno to byly neveselé myšlenky. Práce bylo hodně a tak tak jsem ji do 14. hodiny stihl, ale na přesčasu jsem zůstat nemusel.
Původně jsem si dneska plánoval, že vyrazím někam pořádně daleko - ale foťáček jsem ráno nechal doma a hlavně jsem měl náladu akorát na to se jít někam zahrabat. A tak jsem vyrazil jen cestou přes kopec domů. Zbytek dne jsem strávil příjemnou prací na zahrádce a psaním sem - počítač se zatím dneska ani jednou nevypnul, ale moc mu nevěřím, že se umoudřil. Tak mi držte palce, aby tomu tak bylo.

ČEŠI JSOU NEJVĚTŠÍ STŘEDOEVROPŠTÍ PESIMISTÉ
Naše média v rámci své obvyklé strašící kampaně ráda uveřejňují výsledky nejrůznějších statistik a výzkumů, dokazující, v čem jsou Češti nejhorší a nejposlednější na světě a v čem negativním hitparádu naopak vedeme. Obvykle takovým výzkumům moc nevěřím, ale dnes uveřejnil Český rozhlas Hradec Králové výsledky jednoho, který mi zní velmi uvěřitelně.
Byl proveden v zemích Visegradské čtyřky - Maďarsku, České republice, Slovensku a Polsku. Z něj vyplývá, že současnou ekonomickou situaci své země vidí nejhůře Maďaři, nejlépe Poláci. Ale do budoucna se s největšími obavami díváme my Češi. Optimista říká, že žijeme v nejlepší možné době. Pesimista se obává, že tomu tak skutečně je.

VÝZNAM SLOVA HARTUSIT
Dneska jsme s kolegyní Libuškou narazili na další zajímavé slovo hartusit. Zajímalo mě, jak asi vzniklo, ale místo jeho vysvětlení jsem narazil na zajímavý článek o původu slova reklama - http://stuchlik.blog.vsem.cz/2011/03/29/historie-a-marketing-puvod-slova-reklama. Původ slova hartusit však najdeme na adrese http://archive.org/stream/pspvkykesket00ernuoft/pspvkykesket00ernuoft_djvu.txt a praví se tam o něm, že...

„Hurtasit" (srv. adv. zhurta) zní také „hartusit" s příklonou na německé hart, tvrdě dorážeti.

KRÁSNÉ ŽENY Z POČÁTKU 20. STOLETÍ
Na adrese http://xman.idnes.cz/obrazem-erotika-kterou-zili-nasi-pradedove-fkz-/xman-styl.aspx?c=A120229_155310_xman-styl_fro je k nalezení zajímavá fotogalerie obrázků, které vzrušovaly muže na počátku 20. století. Tehdy byl ideál ženské krásy ještě opravdu ženský i krásný...

26. března 2012
(pondělí)

ČERNOBÍLÝ DEN
V pondělí se vstává ještě poměrně dobře, i když jsem včera šel spát později, než by bylo záhodno. Dnešnímu dni však bylo předurčeno, že pro mě nebude ani zdaleka průměrný.
Práce bylo málo a měl jsem hotovo tak brzy, že jsem mohl jít po obědě domů. Ne, že bych neměl žádné resty... ale venku byly tak krásně vidět zasněžené hory a meteorologové vyhrožují, že od čtvrtka bude ošklivo a dokonce má chumelit. Každý krásný den se musí využít.

Bohužel i jednu smutnou zprávu dopoledne přineslo, tu nejsmutnější, jaká vůbec může být - náš svět opustila jedna milá paní jménem Ivanka* Špačková. Ta zabloudila na mou stránku kdysi dávno v roce 2002, objevila tam mé nedokonalé překlady ABBY a nabídla mi, že když vytvořím stránku pro propagaci její knížečky Lilith - kněžna horoskopu, opraví všechny chyby v mých překladech. Opravdu to udělala - jenže jich tehdy na mé stránce bylo jen asi 30 a tak to dnes není moc znát. Na stránku však nikdy nedošlo, nějak jsme se spolu nedomluvili - a tak jsem svůj dluh splatil až po mnoha letech, když jsem pro ni a její přátele z Chorvatska vytvořil stránku http://ubytovani-brela.pohodar.com. Bohužel se zítra tahle milá paní vydá na svou cestu poslední... Tak sbohem, Ivanko* a pokoj Tvé duši. Budeš dál žít v srdcích těch, kteří Tě měli rádi a kterým jsi rozdávala radost a naději v zářivou budoucnost.

Venku bylo nádherně - sice chvílemi pofukoval ledový vánek od hor, ale dalo se jít v tričku. Šel jsem domů z práce pěšky a to zdaleka ne tou nejkratší cestou. Napřed jsem odbočil, abych si vyfotografoval ze svého oblíbeného místa Žalý. Z místa, které vypadá jako pozadí Windows XP.



Údolím potoka Principálku jsem došel až na polní silničku, která však veden jen k louce a zarostlým okrajem lesa jsem prošel až na lesní cestu a tou až na místo, kde potok Bělá podtéká silnici od Branné do Vrchlabí a kde jsem si myslel, že budou bledulky, ale nebyly. Větší štěstí jsem měl u rybníka Kočvaráku, kde jsem si fotografoval bledulky i samotný Kočvarák.



Odtud už jsem šel nejkratší cestou domů, ale nebyl to pro dnešek konec chození - s mamkou jsem vyrazil na procházku do údolí Labe k dubu a k soutoku s potokem Principálkem.



Tam jsme měli štěstí - viděli jsme tam šelmičku, která vypadala jako vydra. Nevíme to jistě, jestli to byla, ale ať už to bylo, co bylo, nikdy jsme to v přírodě neviděli. A tak jsme měli radost.

Horší nepříjemnost čekala doma. Už včera večer se počítač nečekaně sám vypnul... ale dneska odmítal běžet déle, než čtvrt hodiny - pak se sám vypnul a nepomohlo ani vyluxování jeho útrob. Vypnul se i přesto, že program Speed Fan ukazoval teploty všech komponent naprosto v normě a nic se nepřehřívalo. I když jsem měl naplánované velké psaní sem, nic jsem díky tomu nenapsal. Otrávilo mě to a tak jsem šel spát se slepicemi. Dnešní den rozhodně nebyl nudný.

25. března 2012
(neděle)

DEN MŇAMEK
Neděle byla příjemná, naplněná oslavou, dobrými vínečky, dobrými sýry, salámy i zeleninou. Příjemný den, plný pohody a sluníčka.

24. března 2012
(sobota)

CESTA NA KUMBURK A BRADLEC
To je takové blaho, když je sobota, venku od samého rána svítí sluníčko a není žádná neodkladná práce k udělání. To se pak dá jet na výlet. I já jsem dnes s mými blízkými vyrazil na oblíbená místa - na hrady Kumburk a Bradlec.



Oba hrady leží blízko Staré Paky a ač jsou od sebe vzdálené pouhé dva kilometry, měly úplně odlišné dějiny. Zatímco Kumburk nebyl nikdy dobývaný a nejzajímavější částí jeho dějin je to, že tu byla dlouhých 11 let vězněná nebohá Eliška Kateřina Smiřická, na Bradleci to žilo. Střídali se tu pánové, sem tam i loupežníci a tak byl hrad dokonce třikrát za dobu své existence dobýván.

Kumburk byl docela velký hrad a tak z něj zbylo mnohem více - zbytky několika bran, torzo válcové věže, zvané Panenská věž... ale nejvýraznější je zbytek hranolové věže, postavené z velikánských kvádrů, která dnes slouží jako vyhlídka.



Pod věží je zachovaný úžasný sklep o jedné velikánské místnosti a jedné menší. Z věže Kumburku sice zbylo jen nízké torzo, ale i tak je z něj nádherný rozhled.



Na Krkonoše, horu Tábor nebo sousední hrad Bradlec. Na ten je to dva kilometry příjemné cesty po silničce, silnici a lesními cestami.

Hrad Bradlec je menší, ale jeho zřícenina na vysoké čedičové skále vypadá docela impozantně.



Bradlec byl malý hrad a tak ani jeho zříceniny nejsou nijak velkolepé, ale jsou zajímavé. Největší zbytek zůstal po velké hranolové věži, díky tvaru její zříceniny se jí někdy říká Koňská brána, i když branou nikdy nebyla.



Nejzajímavější je však zbytek paláce z doby Trčků z Lípy - zatímco uvnitř je jeho zeď zděná z drobných čedičových kamenů a sloupků, vnější strana je stavěná z impozantních pískovcových kvádrů.



Okolo Bradlece roste nádherný bukový les. Příroda s námi však dneska laškuje - honí se čím dál větší mraky a jednoho se přímo nad námi náhle dává do deště. Přeháňka je naštěstí krátká, jen tak na pokropení prachu. Ale i tak mi v pondělí kolegové nechtěli věřit, že pršelo.

Byl to krátký výlet, spíš taková procházka, ale potěšil.

23. března 2012
(pátek)

DEN ROZKVETLÝCH BLEDULEK
Jak jsem smutný večer usnul, tak jsem se smutný ráno probudil. Cesta do práce však byla příjemná a kolegové měli dobrou náladu, tak jsem se i já ze smutné nálady dostal. Práce mi šla od ruky moc pěkně a navíc venku krásně svítilo sluníčko. A odpoledne jsem se vydal poprvé z práce oblíbenou cestou přes kopec a podél Labe okolo dubu. Na jaře je tahle cesta mou nejoblíbenější.



A to hlavně proto, že tam kvetou nádherné a voňavé bledulky.



Loudal jsem se a hezky jsem si procházku užil. Zbytek pátku mi utekl jako voda na zahrádce a při čtení strhující knihy Wind Singer.

KDO JE ŤULULUM?!
Moje kolegyně dnes kvůli drobnému opomenutí o sobě prohlásila, že je ťululum. Ne, že bych to slovo slyšel poprvé, ale zaujalo mě a začal jsem nad ním přemýšlet. Na Internetu se toho mnoho o něm nenajde, tak přišla na řadu troška fantazie...

"Filipe. Dojdi mi k lékárníkovi pro ženšenové tonikum", zavolal tatínek na venku si hrajícího syna. "Ženšenové tonikum, budeš si to pamatovat?", zeptal se ho, když přiběhl. "Ano, tatínku", odpověděl Filip, "nemusíš mi to psát". Vzal si od tatínka peníze a dal se zvesela na cestu do lékárny.
Ta nebyla dlouhá, ale i na krátké cestě se dá potkat kamarád. Zastavili se, povídali si spolu, hráli si, čas mile ubíhal... až si Filip vzpomněl, co má udělat. Rozloučil se a vydal se na cestu. Brzy stál před lékárníkem... a marně v hlavě pátral, co že to měl vlastně koupit. Přemýšlel... jak jen to znělo... nějak jako... "Pane lékárníku, prosil bych vás o jedno ťululum", zní nakonec Filipovo přání. Leč lékárník ho splnit nemůže, ťululum se v jeho sortimentu nenachází. Filip se tedy vrátí s prázdnou a už od dveří hlásí: "Tatínku, v lékárně žádné ťululum nemají." Tatínek se jen zasměje. "Cože, ťululum? Ťululum jsi ty. Měl jsi koupit ženšenové tonikum."
Radši to tatínek píše Filipovi na kus papíru a ten se chtě nechtě musí vydat na cestu znovu. To by nebylo to nejhorší. Ale všechno slyšela Filipova starší sestra a od té doby ho s oblibou dráždila tím, že mu říkala ťululum. Filipa to zlobilo, ale občas tuhle zajímavou nadávku sám někde použil - a tak se slovo ťululum rozletělo do světa, aniž by kdo tušil jeho význam.

22. března 2012
(čtvrtek)

DEN, JEMUŽ BYLO TĚŽKÉ VYMYSLET JMÉNO
Těžko se dneska ráno vstávalo, těžko. Kniha Wind Singer je až příliš zajímavá a když mě napadlo zvednout oči od knihy a podívat se, kolik je vlastně hodin, zjistil jsem, že 22:35. To pak čas, ukradený spánku, citelně chybí. Nakonec jsem se přemluvil a vstal, ale vypravoval jsem se jako chudý král do boje a tak jsem do práce přišel později než obvykle, naštěstí mám ale ráno dost velkou časovou rezervu a tak bylo do začátku pracovní doby ještě času dost. Práce nebylo nad hlavu, ale šla mi od ruky pomalu, ale i tak jsem do konce směny stihnul vše potřebné.

Jel jsem autobusem na angličtinu, pospával v něm a s leknutím se probudil, naštěstí autobus stál na druhé zastávce v Hostinném a než jsme přijeli na autobusák, probudil jsem se. Ve městě jsem se potkal s milou spolužačkou Markétou a svezl se s ní k našemu podniku, kde letos náš kurz angličtiny probíhá. K tabuli tentokrát nešel nikdo, ale Joe si na nás přichystal dva testíky - jeden lehký, z něho jsem si dal jedničku a druhý těžký - v něm jsem svůj výkon ohodnotil na 4-.

Pak přišlo na řadu povídání - každý měl ostatním říct o tom, jak hledá práci, pokud ji nemá, nebo jakou práci dělá a jak se mu v ní daří a jaký je výhled do budoucna. Nebylo to pěkné povídání - jediné trochu optimistické povídání bylo to mé a to proto, že mám svou práci rád... a také proto, že jsem vlastně vůbec nemluvil o svých obavách z budoucnosti. Jiní ale ano - budoucnost je vždycky nejistá. Bohužel skoro každý se také setkal s podlidmi, kteří jsou schopní všeho a pro peníze se neštítí žádné nelidskosti a podvodu. Bylo to velmi, velmi smutné povídání...

...a když jsme si pak zpívali společně písničku Hotel California od Eagles a já poslouchal Vlaďčin vysoký hlas a Markétin ještě vyšší a do toho jsme zpívali bručlavým hlasem já a Joe a někde mezi námi byli Petr a Renča... říkal jsem si... vždyť i tohle je vlastně štěstí... ale kdo ví, jak dlouho přetrvá, vždyť svět se neustále mění a možná si tu dnes takhle zpíváme naposledy...

Angličtina tak pro mě skončila smutně a smutná nálada mě věrně pronásledovala až do večera, slunce na ní zapadlo a vzal jsem si ji s sebou do postele. Snad se z ní do zítra vyspím.

SORBONE ONE s. r. o. = PODVODNÍCI!!!!
Firma Sorbone One s. r. o. rozšiřuje po Internetu, úřadech práce a nejrůznějších místech inzeráty, nabízející pracovní místa. V dnešní době, kdy je nouze o práci, nebývají jejich inzeráty oslyšeny a oni si svou lidi, kteří se jim přihlásí, na pracovní pohovor. Tam jim nabízí nejrůznější skvělá a dobře placená místa... ale podmínkou je, že uchazeči okamžitě zaplatí 2 000 Kč. Poté mají absolvovat vstupní školení a když u firmy odpracují nějaký čas, bude jim záloha vrácena. Skutečnost je taková, že uchazeči zaplatí zálohu, mají se dostavit na nějakou adresu k podpisu pracovní smlouvy... a když se tam dostaví, nikdo tam žádnou firmu Sorbone One s. r. o. nezná. Peníze tak jsou v čudu a práci lidé stejně nemají.

Inzeráty, nabízející volná pracovní místa, vypadají velice seriozně a nebudí nejmenší podezření - http://www.uprace.cz/zamestnavatel-43965326-sorbone-one-s-r-o. Ani úplný výpis z Obchodního rejstříku nevypadá nijak podezřele - najít si ho můžete na http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/index.

Jinde se však hovoří jinou řečí. Velmi pěkně o celém problému hovoří článek na adrese http://aktualne.centrum.cz/finance/prace/clanek.phtml?id=737520. Spousta oklamaných i znechucených lidí pak přidává své postřehy na velkém diskusním fóru na adrese http://www.podvodnefirmy.cz/Sorbone-one-sro-Marian-Štefl.

21. března 2012
(středa)

DEN NEODSUZOVÁNÍ DRUHÝCH
I dnešnímu dni daly jméno autorky Pamela Espelandová a Rosemary Wallnerová v knížečce Využít každý den. K 21. březnu se totiž zamýšlejí nad větou z Talmudu: "Neodsuzuj druhého člověka, dokud jsi nestál na jeho místě." Velké moudro, které by si každé měl vzít k srdci.

Mě dneska můj mobil vytáhl z postele brzo a tak jsem se rozhodl podniknout závod s časem a přijít do práce o půl hodiny dříve. Bohužel máme na vrátnici hodiny, které mají ve zvyku jít ohromně svižně před příchodem a po příchodu jít ohromně pomalu a tak jsem to nestihl. Nevadí, za tu zábavu to stálo. Práce bylo víc než včera, ale zmákl jsem ji dobře. Dobré byly i špekové knedlíky se zelím, i když mě docela překvapilo, že se dávaly místo čtyřech nově jen tři. Vládní úsporná opatření se asi rozhodla napodobit i naše jídelna.

Venku svítilo sluníčko, tak jsem přemýšlel, kam se dneska vrtnout, ale výhled na hory byl horší než včera a tak jsem šel jen pěšky domů a doma pospával na zahrádce na sluníčku. Teď budu ještě chvíli psát sem a pak se budu těšit na napínavé rozhodující utkání o semifinále mezi Indiány z Plzně a Berany ze Zlína.

JE TO SPRÁVNÉ?
Za loňský rok se rekordně zvýšil počet exekucí - bylo jich o zhruba 250 000 více, než v předchozím roce, celkem se jejich počet pohyboval okolo neuvěřitelného 1 milionu.



Věřitelé stále více využívají služeb exekutorů, protože je to efektivnější, než to řešit přes soud. Soud rozhoduje i v tomto případě, ale bez velkého souzení a bez účasti dlužníka, který se o nařízené exekuci dozví až z "Výzvy k dobrovolnému zaplacení", vydané soudem. Už v této chvíli musí zaplatit polovinu nákladů na exekutora. Pokud nezaplatí do 15 dnů, může mu exekutor zablokovat účet, nechat srážet peníze ze mzdy, nebo vybílit byt či dům, aniž by ho někdo předem informoval. Zabavené věci jdou do dražby, kde se prodají za třetinu odhadní ceny.
Podíváte-li se na úřední desku v některém městě, čas od času tam visí oznámení o dražbě exekučně zabavených věcí. A často se dají vyčíst z těch úředních tiskopisů hodně smutné příběhy. Někdy se dokáží věřitelé - hlavně finanční úřad, Česká správa sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny - chovat hodně nelidsky a zabavit těm nejchudším pár posledních věcí, co jim ještě zbývá.

Pěkný článek o exekucích najdete na adrese http://finance.idnes.cz/vymahani-dluhu-v-sesti-krocich-dzo-/viteze.aspx?c=A100209_1332585_viteze_sov.

Na závěr přeju vám všem, aby se vám podobné problémy vyhýbaly.

20. března 2012
(úterý)

4 KILOMETRY ZIMNÍ, 17 KILOMETRŮ JARNÍCH
Příroda se rozhodla vychutnat si astronomickou zimu do dna a tak jsme se probudili do dne jiskřícího mrazem a jinovatkou, kterou vykouzlila teplota -6°C. Zima mě neodradila, světýlko také už neplakalo zapomenuté v práci a tak jsem vyrazil pěšky na poslední čtyři zimní kilometry. Několik minut po šesté hodině Slunce vstoupilo do znamení Berana a nám začalo astronomické jaro. Práce bylo o něco víc než včera, ale šla mi od ruky pěkně a tak došlo i na resty a hromada neuzavřených výrobních příkazů se zase o něco zmenšila. Venku krásně svítilo sluníčko, hory sice nebyly tak čistě vidět, jako včera, ale přesto docela dobře... a kolega Lubor mě svým vypravováním inspiroval k tomu, kam se dneska po práci vydám...

Kolegyňka Eva mě svezla do Hostinného a tam jsem se vydal cestou prudce do kopce do zahrádkové kolonie Hlinský vrch...



...a z ní až na polní silničku, která vede z Arnultovic do Prosečného. Z jejího nejvyššího bodu je nádherný výhled na celé Krkonoše od Kotle až po Ćernou horu.



Bohužel nebe není modré, ale je plné bílých řídkých mraků a proti nim bílé hory v lehkém oparu na obrázcích zanikají. Žádná velká sláva.



Jdu dál po silničce a Černá hora se pomalu blíží, silnička se však pomalu stáčí nalevo údolíčkem k Prosečnému a pro mě nastává chvíle pravdy - budu moct jít dál po pohoří na vrch Číhadlo nebo budu muset jít oklikou přes Prosečné. Naštěstí už zdálky je vidět, že zorané je jen jedno pole, které jde navíc lehce obejít a zbytek nechali zemědělci jako louku a tak mi v přímé cestě na Číhadlo nic nebrání. Udělalo mi to radost, protože nejkrásnější výhled na hory je ze sousedního vrchu, kde však často bývá pole.



Přecházím Číhalo i údolíčko pod ním a po louce dojdu až na opuštěné letiště, které dříve sloužilo práškovacím letadlům a teď slouží jako příležitostná závodní dráha, místo pro klidné souložení v autě i případné smetiště. Výhled je ale odtud nádherný.



Polní silnička mě odtud vede směrem k samotě Kovársko podél sloupů nákladní lanovky, která vozí vápenec z lomu v Černém Dolu do vápenky v Kunčicích. Sloup č. 16 je můj oblíbený, vyzkoušený a osvědčený a tak na něj lezu po žebříku, který je jeho součástí, i tentokrát a i tentokrát se mi obrázek z něj moc líbí.



Silnička mě dovedla ke kravínu na Kovársku a odtud se musí po silnici I třídy č. 14 do Lánova, je to asi okolo kilometru cesty, ale díky svištícím autům není z nejpříjemnějších. Cesta po cyklostezce z Lánova domů mi uběhne bez příhod a já tak můžu mou odpolední 17kilometrovou procházku s potěšením završit.
Zbytek večera trávím dopisováním chybějících zápisů sem a u hokeje Pardubice x Vítkovice.

HC PARDUBICE x HC VÍTKOVICE
Pardubice s Vítkovicemi spolu hrají čtvrtfinálovou sérii ve vyřazovací části naší nejvyšší hokejové ligy a hrají ji tak vyrovnaně, že třikrát vyhrály Pardubice, třikrát Vítkovice a rozhodnout musí dnešní sedmé utkání.
Pardubice do něj nevstoupily nejlíp - poměrně rychle dostaly gól. Naštěstí dokázaly v přesilovce odpovědět, ale Vítkovice i nadále byly aktivní a tak první třetina skončila 2:1 pro Vítkovice.
Druhá třetina nabídla hokej, přelévající se ze strany na stranu, plný ostrých zákroků, dohrávek, otevřené hry a obrovských šancí. Z nich jedna nakonec padla do vítkovické branky, ale Pardubice se z vyrovnání moc dlouho neradovaly, inkasovaly a tak i tentokrát šli do šatny s jednogólovým náskokem hráči Vítkovic.
Třetí třetina byla stejně divoká, jako ta druhá, Pardubice znovu vyrovnaly, Vítkovice šly po poměrně laciném gólu znovu do vedení... a už to vypadalo, že svůj náskok ubrání, ale stačila jedna rychlá a brilantně sehraná akce a Pardubice minutu před koncem vyrovnaly.
Na řadu tak přišlo prodloužení. To se hraje tak dlouho, dokud jedna ze stran nedá gól, ale nikdo si kvůli tomu posouvat večerku nemusel, protože 55 sekund po začátku prodloužení padl gól a k velké radosti pardubických hráčů, mé i celého pardubického hokejového paláce to bylo do vítkovické brány. Tak se Pardubice stávají dalším semifinalistou a pro Vítkovice sezona končí.

DAVID ZVÍTĚZIL NAD GOLIÁŠEM
Nikdo to nečekal, ale přesto se to stalo - včera vyřadila Kometa Brno, která se jen taktak dostala do vyřazovací části hokejové extraligy, Spartu, která základní část extraligy vyhrála. Kometa hrála skvěle a moc jí vítězství přeju. Sparťané jsou pochopitelně zklamaní, ale co se dá dělat, takový je sport.

19. března 2012
(pondělí)

POSLEDNÍ ZIMNÍ DEN
Jak byla neděle pro mě příjemná, o to více pro mě byla nepříjemná noc na pondělí. Pořád jsem se budil, zdály se mi tíživé sny - třeba o někom, kdo se rozhodl zavraždit někoho, kdo měl slabé srdce tak, že se natře tak, aby vypadal jako světélkující kostra a pak se před ním náhle objeví, aby se lekl a trefil ho šlak. Moc vyspalý jsem se po téhle poloprobdělé noci necítil.

Nad Podkrkonoší se přes noc připlouhaly mraky, ale sprchlo z nich jen taktak, aby se pokropil prach. Roztrhané mraky mě neodradily, ale bohužel jsem v pátek v práci nechal světýlko a tak jsem raději jel autobusem. Práce bylo tentokrát docela málo a tak jsem měl brzo hotovo. Černé mraky zatím odpluly do nenávratna a poryvy studeného větru vymetly nebe do modra. Zatímco minulý týden byly výhledy zamlžené, dnes se zasněžené hory zdály být neskutečně blízko. Měl jsem zaječí úmysly, ale šklebila se na mě hromada neuzavřených příkazů a tak jsem se místo prchání do ní pustil.

Když bylo po práci, přemýšlel jsem, kam daleko vyrazit, ale nakonec jsem nic nevymyslel a vyrazil jen pěšky domů a na nákup. Odpoledne mě chytila lenora a chuť hrát si. Tak jsem trochu prohledal Slunečnici a nakonec si stáhl hru Marble Arena, kde se v krásně graficky zpracovaných arénách a různých klikatých cestičkách, plovoucích volným prostorem, kutálí vaše kulička a sbírá hvězdičky nebo bojuje s ostatními kuličkami. Je to chytlavá hra a vydržel jsem u ní dlouho. Pak mě ale uchvátila kniha Wind Singer autora Williama Nicholsona a najednou bylo 22:30, ani jsem nevěděl jak.

18. března 2012
(neděle)

DEN ODPOČINKU A DOBRŮTEK
Sluníčko, ještě větší teplo než včera, dobré kapustové karbanátky, příjemné posezení venku... krásná, příjemná neděle.

17. března 2012
(sobota)

DEN PLNÝ POHODY
Předpověď počasí na dnešní den slibovala nádherné počasí a tak bylo o jeho programu rozhodnuto předem - mí blízcí a já pojedeme na výlet. A už ode dávna, z časů mého dětství máme zvyk na první jarní výlet jet do Českého ráje. V časném jaru tam není tolik lidí, je tam dříve sníh pryč a přes větve bez listů jsou skály vidět víc. Vyrazili jsme i tentokrát a to na Hruboskalsko.
Naše cesta vede z Lázní Sedmihorky Zámeckou roklí...



...a úzkou Myší dírou...



...až na zámek Hrubou Skálu.



Ten dnes slouží jako hotel a turistům je v sezoně otevřena jen jeho věž. Ale teď je věž ještě na deset západů zamčená, naštěstí jsou pěkné výhledy i z nádvoří zámku. Výhledy na okolní skály, hrad Trosky nebo vrch Kozákov. Bohužel je dneska viditelnost hodně špatná, je podyma.



V údolíčku, kde je už téměř zničené Adamovo lože a úplně zničená Jeskyně lásky, je moc lidí a tak pokračujeme rovnou na Marianskou vyhlídku, z které je krásný výhled na Hrubou Skálu.



Arboretum Bukovina nám udělalo radost nejvíc nabídkou, kterou pro nás měli v informačním centru v romantickém stavení uprostřed něj. Měli tam totiž pěkné knížečky i knihy za příznivé ceny a nádavkem i dobré café latté i dobromyslový čajík.



Teď se spolu díváme z jedné z nejznámějších vyhlídek Českého ráje - z Vyhlídky na Kapelu. Krásný je výhled i ze sousední Vyhlídky u Lvíčka.



Dlouho se díváme a pak pokračujeme v cestě, která nás bez příhod přivádí až na hrad Valdštejn.



Hrad se otevírá až s počátkem dubna, tak se tam budeme muset podívat jindy. Prohlížíme si jen sochy na mostě...



...a pak kolem Janovy vyhlídky sestupujeme do temného údolí k patě skal po Angrově stezce.



Když se vymotáme ze schodů a průchodů skalního města, cesta kolem mnoha pramenů nás přivádí zpět do Sedmihorek.
Byl to pěkný výlet, taková příjemná procházka důvěrně známými místy a navíc bylo neuvěřitelné počasí - celý den bylo takové teplo, že jsem chodil v tričku a nic nenasvědčovalo tomu, že máme ještě astronomickou zimu. Nádherný den.

16. března 2012
(pátek)

PRVNÍ TEPLÝ DEN
Pamela Espelandová a Rosemary Wallnerová mi dnes v knížečce Využít každý den radily pokusit se dělat s úsměvem i ty nejotravnější věci. Vstal jsem tedy zvesela, s chutí se najedl a s chutí vyrazil do práce. Přes noc se vyjasnilo, ubývající měsíc svítil na vymetené obloze, ale také se pěkně ochladilo, na -5°C. Přesto byla cesta příjemná.

Sluníčko se vyhouplo na obzor a povzbudilo svým svitem celý svět. Prostí lidé s chutí pracovali, ti vlivnější a bohatší spolu jednali, co schválit a co odmítnout, co prodat a co koupit a za kolik, jestli brát peníze, zlato nebo akcie... a informační systém s chutí šmejdkoval. Naštěstí se administrátorům podařilo vše dát do pořádku a tak jsem mohl ve 14 hodin za prací zavřít dveře a s chutí se rozmýšlet, zda vyrazím z práce pěšky a kudy.



Pěšky jsem vyrazil... udělalo se totiž úžasné teplo a tak šla bunda dolů a celou cestu jsem šel jen v tričku. Je ale všude spousta vody a bláta, tak jsem šel postranními ulicemi Harty a byla to příjemná cesta. Lidé se kolem mě řítili v autech a na kolech, jen já si šel v klidu a pomalu a užíval si krásného dne. Ale bez povídání si přece dnešní cesta nebyla... stejným směrem jako já jel na kole můj pan profesor matematiky ze střední školy a chvíli jsme si spolu povídali. Zbytek odpoledne jsem strávil na zahrádce na sluníčku. Krásný, teplý, příjemný den.

15. března 2012
(čtvrtek)

IDIBUS MARTIIS MMDCCLXV AB URBE CONDITA
Dneska slaví svátek všechny Idy. Je to v našem kalendáři taková vzpomínka na dávný kalendář antické Římské říše, v němž v březnu Idy vycházely na 15. Zatímco římský kalendář upadl v zapomnění, březnové Idy tak úplně ne, protože se v roce 44 před naším letopočtem staly velmi nešťastným dnem pro jednoho z nejznámějších Římanů všech dob Gaia Julia Caesara, jehož život v ten den skočil po atentátu na schodech římského Senátu.
15. březen ale znamená i jiné smutné výročí - v roce 1939 se přivalily na naši zemi nacistické hordy a od 16. března se naše země jmenovala šest dlouhých let Protektorát Čechy a Morava a prožívala jedny z nejtěžších chvil své historie. Nejvíc jsem na to vzpomínal před dvěma roky - několik měsíců předtím jsem totiž četl velmi sugestivní knihu "Dokonáno jest.. Osudný březen 1939 - pohled do zákulisí" pana Romana Cílka, kterou jsem při čtení opravdu prožíval a když pak 15. března 2010 nastalo přesně stejné počasí jako v roce 1939 - padal mokrý sníh a byl šedivý a nevlídný den - velmi mi to knihu připomnělo a já z toho měl celý den smutnou náladu.

Dnešní počasí bylo sice zamračené, ale jinak vcelku příjemné a hlavně jarní. Největší radost mi udělalo, když jsem slyšel kolem našeho podniku létat a křičet poštolky - to je známka toho, že jaro je definitivně tady. Poštolky si totiž každý rok stavěly hnízdo na šikovném místě - zčásti v díře po trámu a zčásti na zubatém zbytku zdi po zbořené kotelně. Bohužel obojí vzalo zasvé v druhé polovině letošního roku, když náš podnik dostal novou fasádu a tak už tu asi hnízdit nebudou.

Jinak byl dnešní den rušný - práce bylo tak prostředně a také se vesele auditovalo... přesto se nakonec všechno šťastně zmáklo a já se mohl vydat vstříc klidným vodám hodiny angličtiny. Na začátku hodiny jsem mašíroval rovnou k tabuli, ale profesor Joe byl na mě tentokrát docela hodný a tak jsem se s jeho gramatickými nástrahami vypořádal celkem dobře. Poté jsme si měli povídat o tom, kterou zemi bychom si vybrali, kdybychom se rozhodli emigrovat nebo kde bychom chtěli strávit pár let. Kdyby to muselo být, možná bych emigroval jen na opačnou stranu Krkonoš do Polska nebo k našim bratrům Slovákům... a nebo bych se rozhodl do toho pořádně šlápnout a odstěhovat se do Anglie nebo bych se vypravil do Irska zpívat si s Iry jejich nádherné písničky. I když krásně je ledaskde - řeč byla mezi námi i o Aljašce, Sibiři, Novém Zélandu nebo Slovinsku. Ale ať už bych byl kdekoliv, všude by se mi stýskalo po našich krásných horách a krásném Podkrkonoší.
Cesta domů a zbytek dne už uplynul klidně a bez jakýchkoliv vzruchů.

ŘÍMSKÝ KALENDÁŘ
I když se mnohé změnilo, náš kalendář nezapře, že jeho původ sahá až do dob dávné Římské říše. Děti se radují z jednoho dne letních prázdnin navíc - pravidelné střídání krátkých a dlouhých měsíců je narušené srpnem, který má stejně jako červenec 31 dnů - a netuší, že za to vděčí dávným Římanům. Ti červenec pojmenovali Julius na počet Julia Caesara a když se poté rozhodli na počest Octaviana Augusta pojmenovat srpen Augustus, nechtěli, aby byl oproti Juliu kratší a tak mu jeden den přidali. Vzali si ho od posledního měsíce římského roku, kterým byl únor a proto je dodnes únor nejkratším měsícem roku.

Zatímco my počítáme v měsíci dny od prvního do dvacátého osmého, třicátého nebo třicátého prvního, Římané dny v měsíci počítali úplně jinak. Měli v nich stanovené určité významné dny, které byly zvané Kalendis (počeštěně Kalendy), Nonis (Nony) a Idibus (Idy). Kalendis byly vždy v prvním dni v měsíci, Nonis byly v březnu, květnu, červenci a říjnu sedmého dne v měsíci, v ostatních měsících pátého dne v měsíci a stejně tak Idibus byly v březnu, květnu, červenci a říjnu patnáctý den v měsíci, v ostatních měsících třináctý den v měsíci. Datum se pak stanovovalo tak, že se počítalo, kolik dnů zbývá k nejbližšímu významnému dni, přičemž platilo pravidlo, jako by samotný významný den měl číslo 1, takže kdyby byly Idy pozítří, řeklo by se, že je 3. den před Idami. Kdyby byly zítra, neřeklo už by se 2. den před Idami, ale jen "Pridie Idus" - den před Idami.
Dnešní datum by bylo jednoduché - Idibus Martiis MMDCCLXV ab urbe condita - březnové Idy, 2765 let od založení města Říma. Více matoucí by bylo zítřejší datum, nejbližším významným dnem jsou Kalendis Aprilis - dubnové Kalendy, tedy 1. duben a tak má zítřejší den datum XVII. ante Kalendas Aprilis - 17. den před dubnovými Kalendami.

Je to špatně pochopitelné a je to hodně matoucí, ale v knížečce "Vilímkův kalendář studentstva Československé republiky" jsem našel přehlednou tabulku na určování data římského kalendáře...



V té si prostě v levém sloupci najdete den a v horním popisu měsíc a hned víte, jak by dnešní datum znělo, kdyby stále platil kalendář Římské říše. Díky téhle přehledné tabulce vám o něm můžu psát i já, i když jsem to kdysi podle popisu z Encyklopedie Wikipedia vůbec nepochopil.

JOGURT
Slovo jogurt pochází z turečtiny a znamená zkvašené mléko. V zemích Středního Východu byl znám už 5000 let před našim letopočtem a vyráběl se tak, že se nechalo mléko zkvasit ve vaku z kozí kůže prostřednictvím bakterií, které tam přirozeně byly.

NÁRODNÍ RADA CHCE SVRHNOUT VLÁDU A PARLAMENT
Občanské sdružení Národní rada na dnešek svolalo v mnoha městech demonstrace s účelem projevit nespokojenost s politikou současného vedení naší země a vyzvat je všechny k demisi. Jedna z demonstrací se odehrála i na Masarykově náměstí v Hradci Králové.

VÝSTAVA VESELÉ VELIKONOCE
Krkonošské muzeum v Jilemnici - http://www.kmjilemnice.cz/...



...dnes zahaujuje zajímavou výstavu jménem Veselé Velikonoce, na které budou k vidění největší křesťanské svátky i svátky jara v mnoha nejrůznějších pohledech. Výstava potrvá do 15. dubna.

POVINNÁ ZNALOST PRVNÍ POMOCI
Od 1. dubna přichází v platnost nařízení, dle něhož budou muset organizace, které zaměstnávají více než 50 zaměstnanců, zajistit, aby na každé směně byl minimálně jeden zaměstnanec, vyškolený v provádění první pomoci. Alespoň tak nám to dnes bylo řečeno, ale ať hledám jak hledám na Internetu příslušný zákon, nenašel jsem. Vím, že neznalost zákona neomlouvá, ale jak ho má člověk znát, když ho nenajde ani když o něm ví, natož když o něm neví?

14. března 2012
(středa)

PŘÍJEMNÝ DEN
Jízda lanovkou na Černou horu je pěkným zážitkem - sedíte si pěkně za větrem v kabince, dívate se dolů na domy Janských Lázní a na ubíhající stromy a za pár minut jste bez námahy nahoře. Dnes jsem se ale nestačil divit, jak je lanovka předělaná - místo kabinek tam jsou taková prazvláštní sedátka a zatímco u normální lanovky na opačné straně sloupů kabinky nebo vozíky jedou na opačnou stranu než vy, tady si chvílemi jedou na stejnou stranu a nebo tam ani vůbec žádné vozíky ani lano nejsou. A už vůbec není jízda příjemná, když se pod vámi vozík zmenšuje a rozkládá a vy taktak dojedete na horní stanici, držíce se jen z posledních sil rukama. To mě pěkně naštvalo a tak jsem v obrovských prostorách horní stanice, které by směle mohly konkurovat svou rozlohou nějakému obrovskému nádraží, hledal strojovnu, abych obsluze vynadal, ale než jsem ji našel, probudil mě z téhle slátaniny budík, který asi hodně dlouho vyhrával, než mě dostal do bdělého stavu.



Nějak jsem se nemohl přimět vstát, ale nakonec jsem vstal a cesta do práce zamračeným ránem proběhla bez komplikací. Práce jsem měl dneska dost, ale celkem od ruky šla a po hladových "pizza šnecích" mě nepostihla ani žádná "postgastronomická demence". Zpátky z práce vstříc příjemnému odpoledni mě svezly kolegyně Míla a Hanka a tak jsem byl doma brzo. Odpoledne jsem strávil čtením a psaním sem. Příjemný den bez vzruchů.

ÚŽASNÝ CESTOVNÍ DENÍČEK
Když mě v pořadí sekce Osobní stránky na serveru TopList předběhne stránka jménem Toulky - http://www.alena.ilcik.cz, nemůžu jí minout bez povšimnutí.



Klikl jsem si na ní... a málem zůstal dnešní den bez zápisu. Stránka je totiž nádherným cestovním deníčekm Aleny a Václava Ilčíkových, vedeným už od roku 2000, plným výletů, zajímavých míst a krásných obrázků. Můžeme s nimi v mysli, představách i vzpomínkách cestovat hlavně po okolí Brna a Moravě jako takové, ale také po nejrůznějších cizích zemích. Úžasná stránka, moc se mi líbí.

DAŇ Z MAJETKU NEJISTÉHO PŮVODU
Politici dnes budou jednat o možnosti zavést zvláštní daň, uvalenou na majetek, u něhož majitel nebude moct doložit, kde na něj vzal peníze a jaký je jeho původ. Má to být jeden z prostředků boje proti korupci.
Zní to dobře, ale bohužel se těžko vypočítává daň z majetku, o kterém nikdo neví, jako jsou třeba tajná konta ve Švýcarsku, akcie na majitele nebo vily na Seychellách. Nehledě na to, že u našich politiků je všechno vždy naprosto transparentní a na tu luxusní vilu mu přeci půjčila babička 60 milionů, které našetřila z důchodu...

KRAJ CHCE PEVNOST
Královéhradecký kraj, který provozuje a financuje Pevnost Dobrošov, chce na Ministerstvu obrany, aby na něj pevnost bezplatně převedlo.
Dobrošov leží na stejnojmenném vrchu u Náchoda a je to jedna z našich největších těžkých dělostřeleckých pevností, které byly v období před 2. světovou válkou postaveny. Některé části z podzemí Dobrošova byly zavaleny. Královéhradecký kraj chce vlastnit pevnost, aby mohl požádat o dotaci a začít pracovat na odstranění závalů a zpřístupnění nových prostor veřejnosti. Jednání se o tom vedou již po dva roky a rozhodnuto by mělo být do konce letošního roku.

13. března 2012
(úterý)

DEN PŘEKLÁDÁNÍ NA PŘÁNÍ
Čemu bude zasvěcený dnešní den se rozhodlo už dávno předem. Zásluhu na tom má zápis z Archivu novinek ze dne 13. března 2003...

Dneska jsem přeložil pár písniček na přání: Tears in heaven od Erica Claptona pro Lenny, Consuela Biaz od Boney M pro Mitchela a The Miracle od Queenu pro Mucholabku.

Tehdy to pro mě byla nová zkušenost a zapsal jsem si to jako epizodku téměř bezvýznamnou, která se už nikdy nebude opakovat... ale od té doby jsem překládal na přání tolik písniček, že sekce Překlady přestala být seznamem mých oblíbených písniček a začala být místem, kde hledají své oblíbené překlady všichni. Bylo to moc dobře pro mou stránku i pro mě, protože bez písniček na přání už bych dávno ztratil motivaci pro překládání. A tak jsem se rozhodl výročí dříve zcela opomíjené, ale dneska pro mě důležité, hezky oslavit.

Jenže musel uplynout téměř celý den, než na mou oslavu došlo. Po neklidné noci jsem se probudil kupodivu dobře vyspalý a s chutí jsem vyrazil teplým ránem do práce pěšky. Až na nějaký neobyčejně čilý provoz se šlo moc hezky. Práce mi šla od ruky také dobře a protože ji nebylo příliš mnoho, pofackoval jsem i něco z restů, které se mi za mnoho předchozích rušných dnů nahromadily. Čas mi zpříjemňovaly i všechny tři Vlaďky - hezky si se mnou psaly nebo povídaly. Ještě zajímavější ale byly zprávy od Katky - podívala se dneska na mou stránku a u mého včerejšího odstavce "Zase jedna dokonale vychrtlá" se zasmála a pobavila. Pobavilo ji, jak se pasuju na mluvčího všech mužů, za které ale mluvit moc nemůžu, protože většina mužů okolo ní má ráda dívky a ženy hubené až vychrtlé. Ale já si nemůžu pomoct - já si nemyslím, že jsem se svými názory nějak výjimečný a pořád si myslím, že většina mužů má ráda ženy s krásnými ženskými tvary a ne lezoucími žebry a pánevními kostmi. Každopádně mě psaní s Katkou potěšilo - už dlouho jsme si spolu takhle nepsali a nevyměňovali si názory.

Dalším bodem mého programu bylo stříhání - mrazy už nám snad nehrozí a tak vlasy půjdou dolů. Jak se mi začnou kotlety vlnit a stáčet se mi do uší, je to pro mě znamení, že se půjde k naší dvorní kadeřnici Lindě. Po delším čekání mě měla dneska chvíli v parádě - a zítra mě kolegové nepoznají.

Nu a po dobrém těstovinovém salátu mohl konečně přijít hlavní bod programu. Rozhodl jsem se oslavit 9. výročí prvního překládání na přání stylově a pro tenhle účel už jsem si od prosince schovával v sekci "Písničky na přání" v mém e-mailu vaše písničková přání. Shromáždilo se jich poměrně málo, ale každý si přál povícero písniček, tak došlo od každého většinou jen na jednu, ale snad se mi podaří udělat alespoń malou radost. Nakonec jsem jich přeložil šest, než mě v rozletu zastavila únava a pokročilá hodina. Překládání mně zpestřilo 4. utkání vyřazovací části naší nejvyšší hokejové ligy mezi Pardubicemi a Vítkovicemi, které bylo pořádně napínavé a nakonec k mé radosti skončilo vítězstvím Pardubic 3:2., čímž Pardubice vyrovnaly stav série na 2:2.
A tak ještě vám všem připíjím číší rudého ohnivého vína Rubinet a přeju vám všem hodně zdaru.

12. března 2012
(pondělí)

DEN BOJE SE ZLOSTÍ
Zatímco ve snu jsem řešil, co udělat s krásnou, velikou a barevnou housenkou, ze které jistě bude nějaký barevný motýl, po probuzení jsem měl problém vysoukat se z postele a vydat se na cestu do práce. Ale nakonec jsem se přemluvil a vydal se na cestu pěšky. Nebyla špatná, bylo krásné teplo, i když zároveň i trošku mrholilo.
Práce mi šla od ruky docela pěkně, konečně jí nebylo tolik, ale jinak to byl dneska další z ospalých dnů, pošmourný a zamračený. Ráno mě brala i docela podrážděnost, ale naštěstí mě během dne přešla. Možná i proto, že jsem v pátek dostal od dvou Svědků Jehovových březnové číslo časopisu Probuďte se, která právě o zlosti a jejím zvládání pojednává. Nejsem příznivcem téhle víry - ale ve svých časopisech kromě svého přesvěčení někdy Svědkové píší i různé obecně platné pravdy a nad nimi stojí zato si popřemýšlet. A tak nevědomky dali jméno mému dnešnímu dni.
Odpoledne jsem si schrupnul a pak mě čekalo mé už dlouho nevedené osobní účetnictví i psaní sem. Příjemné odpoledne.

ZASE JEDNA DOKONALE VYCHRTLÁ
V článku V Hlase je za ošklivé káčátko, v soukromí je nádhernou labutí. Proč Pažoutová skrývá své dokonalé tělo? se v článku, plném superlativů, zase jednou vychvaluje jedna úžasná, skvělá a naprosto dokonalá žena téměř prostá jakýchkoliv tvarů, které my muži vnímáme jako ženské a přitažlivé. Nechybí pochopitelně hned uprostřed článku reklama na nějakou skvělou zázračnou dietu. Opět zářný příklad jednoho z článků, které mají ženám říct: TAKHLE VYPADÁ TEN JEDINÝ IDEÁL KRÁSY! A KDYŽ TY NEVYPADÁŠ JAKO ONA, JSI HNUSNÁ A TLUSTÁ. Víc o tom píšu v mém článku Jediný krok k dokonalosti. Dneska mě však zaujalo něco jiného - není pod článkem podepsána některá z redaktorek, jako obvykle, ale stojí tam jméno Jiří Čeladník. Zajímavé však je, že zatímco na jména redaktorek Super.cz se dá kliknout a zobrazí se počet článků od té konkrétní redaktorky a dokonce i její obrázek, na jméno Jiří Čeladník se kliknout nedá. A tak podezírám některou z redaktorek, že článek napsala pod pseudonymem, protože takovéhle hubené ženy se líbí jen ženám.
Pokud by vás zajímalo, jaké ženy se líbí mně, tak se podívejte třeba na filmeček s tancem okouzlující orientální tanečnice Didem.

11. března 2012
(neděle)

HODOVACÍ DEN
Stojím na okraji a hledím do nitra země, do prostorného temného podzemí, kam se zanedlouho spustím. Do nezbádaných prostor, v jejichž hloubi se prý ukrývá dávno opuštěné nedostavěné podzemní nádraží. Spouštím se dolů a zmocňuje se mě zničující zima. Probíjím se přes hromady zřícených kamenů dál do hloubi, ale po pár krocích se mi začíná těžce dýchat. S námahou lapám po dechu a jen tak tak se vracím zpátky na povrch. Ale musím to zvládnoutm musím zjistit, co je na těch dávných pověstech pravdy... spouštím se znovu dolů, ale znovu lapám po dechu, vracím se... a vynořuji se v peřinách.
Sny se mi zdají asi každou noc, ale už dlouho se mi nestalo, abych si sen pamatoval po dvě noci za sebou. Vstávám, snídám a čeká mě obvyklý nedělní program - Toulavá kamera a Objektiv. Oboje bylo celkem zapomenutelné, jen mě v Toulavé kameře zaujala lyžařská reportáž z Dolní Branné a okolí.



Zajímavé bylo, kolik jen nepřátelských armád se vystřídalo a plenilo překvapivě zrovna v Dolní Branné... ale ještě víc mě překvapilo, že ke kapličce, která je od stanice vlaku Horní Branná tak nanejvýš 100 metrů vzdálená, je podle Toulavé kamery od Branné 4 km. Pro změnu od kapličky do Vejsplach to mělo být "co by kamenem dohodil" a ty zbylé tři kilometry pak s chutí na lyžích doběhl. :o)
Poté byl na mém programu zajímavý bod - příprava pohoštění pro oslavu mého svátku, který jsem měl ve středu. Povedlo se to a tak jsem si mohl po obědě na chvíli schrupnout a podivovat se nad chutěmi dívky s nickem Belle de Jour, která měla ze všeho nejvíc chuť mít ve svém lůně celou pěst. Touha se jí nakonec splnila, jen zjistila, že dovnitř to jde špatně a zpátky ještě hůř. Čtení jejího deníčku bude asi ještě zajímavé, ale používá pro mě hodně neznámých anglických slov, tak je to těžší čtení, než Pán prstenů, Letopisy Narnie nebo Last Night at Chateau Marmont.
Oslava samotná byla příjemná - pohoštění bylo dobré, vínečko Rulandské šedé nám také moc chutnalo... a tak se oslava vydařila. Večer trávím u psaní sem a chystám se napsat mailíka mé kamarádce Jarce, která na něj už dlouho trpělivě čeká.

10. března 2012
(sobota)

DEN POVZBUDIVÝCH ÚSMĚVŮ
Když se na někoho usměješ nebo ho pochválíš, můžeš mu vrátit smysl života. Cornelia Elliotová

Ulice Berlína zalévá jasné jarní slunce, vše je zelené, barevné... ale je nutné se mít na pozoru. Jeho ulicemi kráčejí hordy, zpívající a hrající "Horst Wessel Lied" a je třeba je zdravit zdviženou pravicí nebo to alespoň předstírat. Nejvíce jich je před starodávnou barokní pevností, v jejímž centru bydlí sám Adolf Hitler. Procházíme branou a divíme se - pevnostní palác je možná v pořádku, ale hradby kolem vypadají jako zřícenina, zubaté a zarostlé keři a stromy. Je z nich však ohromující výhled na meandry řeky Sprévy a soutok s nějakou jinou řekou, obklopený ohromující přírodou. Po točitých kovových schodech se vracíme znovu k bráně, kde mě nějaký voják učí, jak se správně hajluje... v další chvíli mžourám z postele do plného ranního světla a říkám si, že si zase delší dobu dám pauzu od takových působivých knih, jako byla kniha "Pochod na Varšavu" spisovatele Lea Kesslera, kterou byl tenhle můj sen nade vší pochybnost ovlivněný. Ale jinak se můj mozek nedal skutečností nikterak zmást a vymyslel si Berlín, jaký nikdy neexistoval. Řeka Spréva jím ale opravdu teče.

Probudil jsem se ze snu v 10:15, vstal a po snídani zbytek dopoledne věnoval uklízení. Při tom mi padla do ruky knížečka Využít každý den autorek Pamely Espelandové a Rosemary Wallnerové, ve které je pro každý den roku nějaký zajímavý citát, zamyšlení a podnět, co bychom dnes měli dělat. Podnětem pro dnešek je: Udělám nebo řeknu někomu něco milého - jen tak."
Dneska jsem s tím zrovna nehýřil, ale snažil jsem se být co nejmilejší a snad se mi to povedlo. Jinak je ale zrovna tohle věc, se kterou se snažím nešetřit a místo shazování, rejpání a poukazování na nedostatky se spíš snažím povzbuzovat.
Zbytek dne jsem pak strávil psaním zápisů sem za poslední čtyři dny, psaním s Vlaďkou, koukáním na přenos z Mistrovství světa v halové atletice a sledováním lítého fotbalové utkání FK Mladá Boleslav x FC Liberec.
Liberec byl v prvním poločase aktivnější, ale vedoucí gól se podařilo vstřelit Mladé Boleslavi. Liberec se snažil vyrovnat, ale nedařilo se mu to, uplynul celý druhý poločas, v němž měla občas Mladá Boleslav nebezpečné protiútoky... nečekaný obrat přišel až ke konci nastavených tří minut - dvěma střelami z dálky se libereckým útočníkům podařilo skóre otočit a Liberec tak nakonec zázračně vyhrál 2:1. Takový obrat jsem ještě neviděl, to se snad někdo musel hodně usilovně modlit nebo narychlo upsal duši čertovi... V libereckých hospodách dneska v noci bude veselo. Liberec si ale vítězství zasloužil, měl více míč v držení a více střel, Boleslav měla více faulů a žlutých karet. Liberec je v tabulce fotbalové první ligy na druhém místě, tři body za vedoucí Spartou. Tak držím palce, aby se mu podařilo jí předstihnout.

9. března 2012
(pátek)

DEN BOLAVÉ HLAVY
Těžko se dneska vstávalo, těžko. Tenhle týden je pro mě doopravdy zakletý. Kdyby si se mnou nepovídala Lada, asi bych během cesty do práce usnul. Ale zadařilo se tenhle týden i kolegovi Petrovi - po zazvonění budíku si plánoval ještě na pět minut poležet, ale když už řekl, že už by asi měl pomalu vstávat, podíval se na budíka a zjistil, že uplynulo mnohem víc času a že už měl být v práci. Naštěstí to bylo možné a tak si vyjednal dovolenou.
Práce dneska bylo dost a od ruky mi moc nešla, přesto jsem to ale nakonec nějak pofackoval a moc nedodělků mi na pondělí nezůstalo. Ale hlava mě bolela a vůbec jsem neměl do ničeho chuť.
Venku svítilo sluníčko, ale přesto byla zima, foukal studený vítr. Jel jsem autobusem a i když jsem neměl chuť do ničeho, čekalo mě nakupování na opožděnou oslavu mého svátku, která bude asi v neděli. A tak jsem nakoupil dobbrou šunku i maďarská uzená "cigárka", brambůrky a oříšky z Choustníku. V nákupech jsem poté pokračoval v mém oblíbeném obchodu jménem Apolenka, který je úplně nově přestěhovaný na hlavní ulici v jednom z nejstarších domů ve Vrchlabí, který pochází z doby renesance. Uvnitř je to moc pěkné a útulné. Tam do mého batohu přibyla dvoulitrová láhev červeného vína Rubinet a dvoulitrová láhev Rulandského šedého, zelený sýr, ochucený bylinkami a kopřivami (zní to hrozně a vypadá ten sýr krajně nedůvěryhodně, ale je vynikající) a také kozí sýr s kapií a olivami a kozí sýr, ochucený koriandrem. To si pošmákneme.
Zbytek dne nestál za moc, hlava bolela dál, neměl jsem chuť do ničeho a tak jsem šel spát brzo.

VŠICHNI ČEŠTÍ VOJÁCI JSOU HRDINOVÉ
Politici zavedli politiku šetření na všem s výjimkou sebe a tak po zdravotně postižených, maminkách s dětmi, policistech, úřednících, hasičích, uklízečkách a kuchařkách přišla na řadu i armáda, ve které měly jít dolů mzdy. Hrozil odchod odborníků a profesionálů do civilu a tomu se snažil ministr Alexandr Vondra zabránit. Ale dát odměnu může jedině vojákům, kteří se vyznamenají nějakým hrdinstvím. Prohlásit vojáka hrdinou však rozhodně v pravomocích ministra je... a tak vyhlásil, že všichni čeští vojáci jsou hrdinové a on jim bude moct vyplatit odměny, které je udrží u armády.

8. března 2012
(čtvrtek)

DEN ŽEN
Mezinárodní den žen byl za doby socialismu velmi oficiálně slavený a všeobecně podporovaný... tím se tak zprofanoval, že po roce 1989 se 8. březen stal téměř ignorovaným dnem. Až v posledních letech se znovu svátek připomíná, ale slaví si ho každý po svém.
Pro mě je tenhle týden naplněný velkou únavou - ať se snažím dělat co dělat, chodit spát brzo, jíst vitamíny - nic nepomáhá. Naštěstí bylo dneska méně práce, než v minulých dnech, ale i tak jsem úplně všechno nestihl. Venku vesele chumelí a venku je zase úplně bílo, zima se nám vrátila.
Jak už to tak ve čtvrtek bývá, čeká mě po práci angličtina. Při cestě autobusem jsem usnul jako špalek, naštěstí jsem se probudil akorát když jsme jeli kolem kostela v Hostinném. Vystoupil jsem, hrabu v batohu, hledám ušanku a ta nikde. Zůstala v autobuse. Naštěstí autobus objel autobusák a najížděl na zastávku, tak jsem se mohl vrátit a ušanku našel na zemi vedle sedadla.
Na angličtině jsme dnes byli jenom čtyři - jinak nás chodí šest - a profesor Joe si na nás nachystal velikánské zkoušení - každý si u tabule napsal čtyři větičky. Nezasvěcenému by připadalo, že to nejhůř ze všech to šlo mně a Vlaďce - zatímco na Renču a Markétu byl Joe hodný a dal jim příjemné věty, na mě a Vlaďku si nachystal těžší gramatiku a tak se nám chybičky nevyhnuly. Pak jsme měli poslouchat další část Marťanské kroniky Raye Bradburyho, ale kapitán s několika členy posádky jen nahlédli oknem do krásného marťanského domu, pak zazvonili na zvonek... a byl konec, protože byl konec kazety a další Joe neměl. Moc to nevadilo, poslouchali jsme místo toho Farmu zvířat, kterou mám radši.
Po angličtině jsem byl se spolužačkami Vlaďkou a Renčou v Penzionu 14 na horké čokoládě a hezky jsme si tam spolu popovídali, vzájemně si prohlédli své anglické knihy, které teď čteme - já Belle de Jour - The Intimate Adventures of a London Call Girl a Vlaďka knihu Paula Coelha, která mě na první mrk velmi zaujala a chci si ji pak od Vlaďky půjčit.
Doma jsem si dal večeři, jel pomoct se stěhováním jedné skříňky, kombinované s věšáčkem, vrátil se domů... a usnul brzo jako špalek.
A proč jsem dnešní den nazval Dnem žen, i když nejrůznější mezinárodní dny a svátky nijak zvlášť neprožívám? Protože dneska na mě byly všechny ženy okolo mě moc a moc milé, usměvavé a příjemné.

7. března 2012
(středa)

SVÁTEČNÍ DEN
Když se ještě za doby komunismu hodně slavil Mezinárodní den žen, ani na chvíli jsem ženuškám jejich svátek nezáviděl. O den předtím totiž slaví svátek všichni Tomášové.
Měl jsem nakoupenou z předchozího dne pro mé kolegy celou krabici zákusků a ráno byla pěkná zima, tak jsem se vydal do práce autobusem. Stejně jako včera bylo práce hodně a i když jsem dělal, co jsem mohl, zvládl jsem to jen tak, aby mi nedodělků příliš nepřibývalo. A tak jediným světlým okamžikem bylo mlsání s mými kolegy a spousta pěkných přáníček, která mi přišla po SMSkách. Katka, Jarka, Martina, Anetka, Lenďa, táta, Alenka, Vlaďka, Jíťa a Helena mi udělaly radost, že si na mě vzpomněly.
O co méně příjemný byl pracovní den, o to příjemnější bylo odpoledne. To mě a mou mamku totiž zastihlo v Hostinném. Tamní Městská knihovna, čerstvě přestěhovaná do prostorné místnosti v přízemí nově opraveného františkánského kláštera, totiž uspořádala zajímavou akci - Setkání s Vlastimilem Vondruškou - http://www.vlastimilvondruska.cz. Ten je mým moc a moc oblíbeným autorem historických detektivek i knih o historii a tak jsem se na setkání s ním moc těšil.
Dnes je to poprvé, co vidím klášter v Hostinném zevnitř. Za časů budování socialismu totiž klášter sloužil jako skladiště a vzhledem k tomu, že bylo plánováno postavit u Nových Zámků na Labi obrovskou přehradu, která by zaplavila celé Hostinné, nikdo klášter neopravoval a tak brzy hodně zchátral. Dokonce tak, že už před asi 40 lety na něj bylo vydáno úřední povolení k demolici. Naštěstí k ní nikdy nedošlo - naopak byl opraven klášterní kostel a v něm byla zřízena Galerie antického umění s kopiemi nádherných antických soch.



Samotná klášterní budova však chátrala dál a až v průběhu předminulého a minulého roku se ji podařilo díky velikánskému úsilí představitelů Hostinného a příspěvku od Evropské unie opravit.

Mřížovými vrátky v kamenné zdi procházíme na klášterní zahradu, která je vydlážděná velkými kameny a je tu množství čtverců, kde buou asi růst bylinky, v předjaří tam ale není nic. Otevíráme šedomodré dveře a procházíme krátkou chodbičkou do ambitu - křížové chodby. V té se starodávné harmonicky snoubí s moderním - ze starodávného nás nejvíc překvapily dochované obrazy v lunetách - nepříznivé obodobí asi přečkaly někde schované a po opravě se vrátily na svá místa. Moderní je třeba osvětlení nebo židle a stolky v jednom z ramen chodby, moderní je i úplně nová dlažba, která se však snaží na první pohled působit starším dojmem. Všechno ale působí pěkným a příjemným dojmem. Příjemným místem bude i rajský dvůr se studnou uprostřed, ale napřed bude muset přijít jaro, aby se trochu zazelenal.
Neobvyklý je i záchod - je totiž v obrovské klenuté místnosti v přízemí, která byla asi 2,5 metru vysokými příčkami rozdělena na několikero částí, kde je vše potřebné.

Čím více se blíží pátá hodina odpolední, tím větší množství lidí se v křížové chodbě objevuje - Vlastimil Vondruška je opravdu oblíbený autor. Konečně se otevírají mřížová vrátka do prvního patra a my všichni kráčíme po dřevěných schodech do křížové chodby v prvním patře. Tam je znát, že už se pilně pracuje na tom, aby v prostorách prvního patra vzniklo pěkné muzeum, ale ještě není zdaleka všechno hotové. Otevírat se má - mám dojem - v průběhu května. My směřujeme do klenuté místnosti, které vévodí velké koncertní křídlo a několik řad židlí.
Během pár chvil přichází pan Vlastimil Vondruška a začíná fascinující, více než hodinu a půl dlouhé povídání. Něco z něho si můžete přečíst na jeho stránce v rubrice Životopis. Nebylo to však povídání jen o něm samém - hlavně se povídalo o jeho seriálu historických detektivek "Hříšní lidé Království českého", ve kterém správce Bezdězu Oldřich z Chlumu a jeho mladý pomocník Ota ze Zástřizlí vyšetřují nejrůznější kriminální případy - od vražd a krádeží nejrůznějších pokladů až po temné kličky zákulisních intrik mezi mocnými. O tom, kde a jak autor hledá inspiraci, jak probíhá psaní jeho příběhů... nejvíc fascinující pro mě bylo povídání pana Vondrušky o tom, jak odlišné je to, co víme o životě ve středověku od toho, jaký ten život opravdu byl.

Důvodem je to, že se na dějiny díváme očima 19. století a to byla nejvíc prudérní a puritánská doba v celých dějinách. Výzkumníci historie z této doby tedy pečlivě zamlčeli a vycenzurovali jakoukoliv zmínku o sexu nebo milování a my si teď myslíme, jací byli naši předkové vysoce ctnostní. Jak žena musela být v den své svatby panna, aby se vůbec vdala a milování bez manželství bylo nemyslitelným hříchem. Ve skutečnosti musela být pannou jen žena urozená - tehdy lidé věřili, že vznešenost a schopnost vládnout se předává jen se vznešenou krví a tak nevěsta musela být pannou, aby se minimalizovala hrozba, že na svět příjde levoboček. Ale u prostého lidu platilo slovanské zvykové právo a v tom platilo, že žena nestojí za moc, když je dlouho panna. :o)
Sex zajímal rovněž i katolickou církev a to tak, že byl svolán dokonce koncil, na kterém se projednávala otázka, na kolik je sex hříchem. Výsledkem bylo, že žena nepůjde do pekla, pokud bude mít méně než 40 milenců a bude se za své hřích upřímně kát. Jeden benediktinský mnich dokonce sestavil katalog nejrůznějších sexuálních aktů a poloh a ke každé bylo stanoveno, kolik modliteb, případně dnů půstu, musí ten který milovník absolvovat, aby mu byl hřích odpuštěn.

Ale i jiné zajímavosti jsme se od pana Vondrušky dozvěděli. Třeba to, že platíme úplně nejvyšší daně v celé historii. Poměr mezi tím, kolik peněz si vyděláme pro sebe a kolik pro stát se stanovuje prostřednictvím tzv. Dne daňové svobody. Před ním vyděláváme na stát, po něm pro sebe. Ve ve středověku byl Dnem daňové svobody 17. únor, v době největších robot, desátků a panského útlaku byl Dnem daňové svobody 18. květen. V roce 2012 budeme vydělávat na stát do 19. června.

První babybox vznikl v roce 1190 v Itálii. Dal jej zřídil papež Inocenc III. V jednom klášteře bylo vybouráno okno a opatřené otočnou stěnou. Tam mohla matka v nouzi zanechat své dítě, tamní jeptišky se ho pak ujaly a vychovaly ho.

Středověké pivo bylo úplně jiné, než pivo, které pijeme dnes. Nepoužíval se chmel, ale bylinky a kvalita piva byla posuzována podle množství sladu, kterého se používalo mnohem více, než dnes. Kvalitní pivo tedy bylo tak husté, že se podávalo v misce a srkalo se nebo se dokonce jedlo lžící. Památkou na tuhle dobu je slovo ožrat se a ožrala (od slova žrát).

Takový zajímavostí nám pan Vondruška povídal bezpočet a tak mi čas setkání s ním utekl jako voda. Bylo to poprvé v mém životě, co jsem měl příležitost setkat se s mým oblíbeným autorem knih a musím říct, že mi byl pan Vondruška stejně sympatický, jako jeho knihy. Je to moc příjemný, optimistický a veselý člověk a naprosto úžasný znalec historie. Má rád stejně jako já i cestování po hradech a stejně jako já se tam oddává představám a snění, které mu přináší inspiraci pro jeho knihy.
V přízemí má pan Vondruška připravenou spoustu knih na prodej a lidičky u něj kupují jako diví. Nakupuji i já - knihu Jařmo, parkán, trdlice aneb výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění, kterou napsala moje oblíbená autorka, milovaná manželka a inspirace pana Vondrušky Alenka Vondrušková. Ale největší radost mi udělala úžasná kniha Vlastimila Vondrušky Intimní historie, ve které jsou všechny možné zajímavosti z běžného života lidí od antiky až po baroko. Můžeme se tu dočíst o historii takových věcí, jako je třeba hygiena, brýle, holení, láska a sex, nevěstince, alkohol a mnoho dalších zajímavostí. Už se těším, až se do ní pustím.

Bylo to moc a moc příjemné setkání a kdyby pan Vondruška ještě někdy zavítal někam poblíž, hned bych šel na další.

Během povídání na Hostinné padla tma, prozařovaná svitem měsíce den před úplňkem a starý klášter získal tajuplný vzhled. Moc jsme si ho však neužívali, venku je zima a tak jsme se rychle přestěhovali do Penzionu 14 na dobrou horkou čokoládu. Do odjezdu vlaku nám to uteklo jako voda. Doma už mě pak čekalo jen spaní a tak jsem tenhle předlouhý zápis zapsal do mého deníčku až o dlouhé tři dny poté.

HLASITÁ REKLAMA MINISTRŮM NEVADÍ
Ledaskomu se nelíbí to, že televize pouští reklamy mnohem hlasitěji, než ostatní pořady. Návrh na zákaz hlasité reklamy včera posuzovala naše vláda. "Někteří ministři" však byli proti návrhu a tak vláda návrh neschválila, pouze doporučila k posouzení. Konečné rozhodnutí tak bude na Poslanecké sněmovně.

CO JE ŠTĚSTÍ?
Štěstí může mít mnoho podob... vlastně si neuvědomujeme, že i náš úplně běžný život je vlastně štěstím. Není štěstí pracovat v příjemně vytopené kanceláři společně s milou kolegyní? Je to štěstí, za které jsem vděčný. Vždyť kdo ví, nebudu-li jednou vzpomínat...

6. března 2012
(úterý)

DALŠÍ OSPALÝ DEN
I když jsem šel včera spát po deváté hodině, nebyl jsem dneska svěží a to nebylo dobrou kombinací s množstvím práce, které dneska bylo a pomalým informačním systémem. Šlo mi to od ruky jako psovi pastva a dost mi toho zůstalo i na zítra.
Ale bylo dneska hezky - sice foukal studený vítr, ale svítilo sluníčko a tak jsem šel pěšky ráno i odpoledne a společně s cestou do města, kam jsem šel koupit mlsky pro mé kolegy a kolegyně - jsem toho nachodil docela hodně. Usnul jsem navečer u televize a teď po trošce psaní a překládání půjdu spát definitivně.

NEJKRÁSNĚJŠÍ REKLAMA
Reklamy mě z části nezajímají, zčásti dokáží pěkně lézt na nervy... o to větším uměním je vymyslet reklamu, která rozesměje, pobaví... a nebo která dokáže dojmout. Dneska mě reklamním prožkem na serveru Youtube s obrázkem tatínka s miminkem a textem "Táta posílá své dcerce e-maily ode dne, co se narodila. Zhlédněte jejich příběh" zlákal Google ke kliknutí a musím říct, že filmeček, na který odkazoval, je jednou z nejkrásnějších reklam, jaké jsem kdy viděl. Najdete ho na adrese http://www.youtube.com/watch?v=F91HTIuLMCs. Jen jsem asi nezareagoval na konci tak, jak by se Googlu líbilo - dál spokojeně surfuju v Opeře a prohlížeč Google Chrome jsem si nenainstaloval a ani ostatní služby Googlu, které reklama propaguje, nijak nevyužívám.

Když tak ale koukám na komentáře k videu, není pravděpodobně na světě nic, na co by lidé nedokázali hudrat a nadávat. Třeba tenhle komentář mě zaujal:

Prvoplánová sentimentalita.. Existuje ještě vesnickej balík na kterého to udělá dojem? Možná někdo něco takového opravdu dělá, pak je? to fajn, to jo. Ale todle je naprosto smyšlené, přeslazené až komické..

AndrewTheShort   před 1 dnem   3 lidé s názorem souhlasí

I když sem autor těžko zabloudí, napíšu to tady pro všechny ostatní - ano, existuje takový balík a je celkem jedno, že je z města. Existuje takový balík, kterého dokáže rozněžnit a dojmout krásný vztah mezi rodičem a dítětem a je celkem jedno, že je to v pouhé reklamě. Ono i na reklamu se člověk může podívat různýma očima - tvůrci zamýšleli inspirovat lidi, aby využívali Youtube, GMail a různé jiné služby Googlu... ale univerzálnějším poselstvím reklamy zachytit krásu rychle pomíjejícího dětství a života obecně... a může to být zrovna tak třeba klasickou formou velké knihy s fotografiemi a krátkými textíky. Nebo formou weblogu, jako to dělal tatínek malé Martinky a Vojtíška na stránce http://www.emartinka.cz/.

Ale v někom jako by všechno krásné vzbuzovalo místo dojetí a radosti jen vztek a hlavně chuť to co nejvíc zošklivit. Nadáváním na Internetu na všechny a všechno to začíná...



...a tímhle to pokračuje. Toť podpis a vizitka reprezentantů velkoměsta.

YOUTUBE PŘIŠEL O KYTIČKU
Na serveru Youtube většinou najdu všechno, co najít chci - ale občas se přece jen něco najde, co se nenajde. Dneska to padlo na mou moc a moc oblíbenou písničku moc a moc oblíbené Marcely Voborské jménem Oblázky. Jen slova se na Internetu najdou - http://www.supermusic.sk/skupina.php?idpiesne=18662. Dříve ji občas hrál Český rozhlas Hradec Králové, ale hudební dramaturg Tomáš Kačner ji asi vyřadil z playlistu. Už mám poznamenané v diáři, kdy bude letos Den otevřených dveří v hradeckém rozhlasu a já tam na něj vlítnu a pěkně od plic... ho pokorně poprosím, jestli by ji občas nemohl zahrát.

BŘIŠNÍ TANEC VE VRCHLABÍ
Všechny krásné ženušky a ty, které si krásné nepřipadají, ze všeho nejvíc zve břišní tanečnice paní Kaira Sabah na první lekci, při níž bude všechny přítomné učit svému krásnému umění.



Lekce bude nezávazná a zdarma, každá si tedy můžete vyzkoušet, jestli se vám bude břišní tanec líbit nebo ne. Co to slyším, že vám připadá, že jste na břišní tanec moc tlusté? Nu, tak se podívejte na tenhle filmeček ze serveru Youtube - http://www.youtube.com/watch?v=zh8XDiSLhcI - jak také může vypadat slavná a ctěná orientální tanečnice. :o)

ORIENTÁLNÍ TANEČNICE DIDEM
Když tak kliknu na jeden filmeček na serveru Youtube, vždycky mě zlákají odkazy na další a u filmečků s břišním tancem to platí dvojnásob. Dneska jsem zabloudil až k turecké krasavici Didem, která je opravdu moc a moc krásná - http://www.youtube.com/watch?v=-RCSzJ_TMkg.

5. března 2012
(pondělí)

SLUNEČNÉ PONDĚLÍ
Ráno jsme se probudili do mrazu -8°C. I když to venku začíná vypadat jarně, zima to ještě zdaleka nevzdala. Při cestě do práce už se hezky objevovalo na východním obzoru světlo... bohužel až už budeme chodit téměř za světla, posun času na letní čas nám posune vstávání opět do tmy. Bál jsem se, že bude ledovatka stejně jako v pátek a tak jsem jel autobusem, ale ledovatka nebyla.
Práci jsem měl dneska pofackovanou docela rychle a tak mohlo konečně dojít i na část dlouho odkládaných restů. Oběd - jíšková česnečka a milánské špagety se salámem - nebyl nic moc. Co však bylo krásné, to bylo sluníčko za oknem a bíle rozzářené hory. Nádhera.
Odpoledne se mi ve městě podařilo koupit všechno, co jsem potřeboval a zbytek odpoledne jsem prožil příjemně. Ale teď jde na mě spaní, tak víc už vás nebudu unavovat svým nezajímavým psaním a jdu spát.

4. března 2012
(neděle)

DEN GOLFU
Dnešek by se mohl jmenovat DEN NIC MOC NÁLADY II, protože jsem neměl náladu a chuť vůbec, ale vůbec do ničeho. A tak jsem si celý den buď četl nebo hrál prastarou, dvacet čtyři let starou verzi golfu World Class Leader Board, kterou jsem hrál už kdysi dávno a probudila ve mně dneska nostalgii.



Zahrál jsem si ho virtuálně s mými kolegy a protože dnešní den opravdu nestál za nic, vyklepli mě jako nic. Ani to nevypadá, že ve skutečnosti jsem hrál za všechny já.



Tak už to dneska zapíchnu a půjdu radši spát.

3. března 2012
(sobota)

DEN NIC MOC NÁLADY
Někdy se člověk ráno probudí a jako by z postele vykročil levou nohou - do ničeho nemá chuť, jen do toho na ostatní se mračit, utrhovat, nic se nelíbí, všechno jen štve a nic neudělá radost. S takovou jsem se probudil dneska já a po většinu dne neměl pořádně chuť do ničeho se pustit. Ale den je takový, jaký si ho člověk udělá a 3. březen 2012 ještě zdaleka není u konce, tak vzhůru do boje se špatnou náladou.

NA NÁVŠTĚVĚ U SOUPEŘŮ
Říká se, že muži jsou tvorové o hodně soutěživější než ženy. Když tak vidím některé ženy, myslím si, že by se o tom dalo diskutovat... nu, ale o mně to opravdu platí. A tak odedávna soupeřím i s některými stránkami v sekci http://www.toplist.cz/osobni. Nevybírám si je z nějaké zášti vůči jejich tvůrcům - spíš je porovnávám s tou mou a říkám si: "Tak TAHLE stránka mě dokázala předeběhnout, to se musím snažit, aby ji Tomášův Internet brzy předběhl." Už se jich za tu dobu, co moje stránka existuje, pár vystřídalo. I v současné době mám pár soupeřů a soupeřek a velezrádně jsem se k nim dneska podíval a dokonce vás také k nim pozvu.

Dominika Myslivcová - http://www.dominikamyslivcova.cz
Tohle jméno patří 17leté blonďaté dívce, studentce střední ekonomické školy, oboru bankovnictví a pojišťovnictví. Svou popularitu začala budovat v 11 letech psaním blogu jménem Didlinka.d, který pojednával stejně jako její současná stránka, o oblíbených tématech mladých dívek - oblékání, velice moc propagoval značkové věci, módu, styl Barbie, hnusnou vychrtlost a vůbec všechno komerční, značkové, růžové... Zkrátka má Dominika ráda všechno to, co já rád nemám a to vedlo k tomu, že jsem začal soupeřit s její stránkou a potěší mě, když je Tomášův Internet v pořadí na ní. Tohle potěšení mi poskytuje poměrně často, protože návštěvnost její stránky jde nahoru a dolů jako na horské dráze a tak létá kolem mé stránky jako hopík. Rozhodně si ale o Dominice nemyslím nic špatného, naopak jí vidím jako šikovnou dívčinu, když se vlastním přičiněním vypracovala až mezi nejpopulárnější osobnosti na serveru Osobnosti.cz.

Radovan Kaluža - http://radovan.bloger.cz
Weblog majitele webhostingové firmy Banán je další stránkou, u které mi udělá radost, když je Tomášův Internet nad ní. Důvody jsou celkem stejné, jako u Dominiky Myslivcové - Radovan Kaluža je člověk, který miluje a propaguje věci, které já nemám rád - sportovní auta, značkové oblečení, snobství, divoké večírky a pitky na Stodolní ulici v Ostravě, životní styl, který má za cíl nepřejícímu světu ukázat "Zírejte, já na to mám".
Nejsem obdivovatelem takových věcí, ale na jeho weblog občas docela rád chodím, protože nikdy není špatné podívat se na svět očima toho, kdo je téměř vašim opakem.
Blíže se o tomhle člověku dočtete i v rozhovoru na adrese http://sixpack.cz/mgr-radovan-kaluza-zalezi-na-cloveku/.

Tomio Okamura - http://www.tomio.cz
Soupeření se stránkou tohoto člověka je oproti předchozím dvěma velmi mladé - donedávna jsem ani nevěděl, kdo Tomio Okamura je. Ani teď to vlastně moc nevím, jen vím, že je to hodně známý člověk a dokonce se spekuluje, že by to mohl být budoucí kandidát na prezidenta. Nu a když vaše osobní stránka předběhne v návštěvnosti osobní stránku TAKOVÉHO člověka - tak to potěší, ne?
(Narozdíl od Dominiky a Radovana jsou na stránce a weblogu Tomia Okamury zpracovávána témata, která mě zajímají - třeba takový článek Svoboda slova není svoboda lhát. Média škodí politice pojednává o tom, jak média překrucují pravdu pro zájmy své a svých chlebodárců.)

Dneska jsou všechny tři stránky nad mou stránkou, tak to jsem tedy sobě a svým žabomyším válkám moc neposloužil... ale já je zase tak vážně neberu. Osobním stránkám zdar!

2. března 2012
(pátek)

ZMATENÝ DEN
Včera bylo ráno příjemně, kos zpíval jako o život a mě mrzelo, že jsem nevyrazil z domu pěšky. Dneska jsem tedy vyrazil a mrzelo mě, že jsem nejel autobusem. Zrádně totiž teplota klesla pod nulu a mokré silnice a cesty se proměnily v jednu z největších klouzaček celé zimy. Za celou cestu jsem se mnohokrát smeknul a jen zázrakem jsem si ani jednou nedal na hubu. Už aby přišlo úplné jaro.
Práce nebylo tolik jako v minulých dnech, ale šla mi od ruky prachbídně, oběd - květáková polévka a frankfurtská omáčka - také nestál za moc, tak jsem byl rád, když práce skončila... to je tak příjemný okamžik, 14. hodina v pátek. Obzvlášť, když se mnou z práce jdou mí nebližší z kolegů a čeká nás společné odpolední posezení v hospůdce. Bylo příjemné a vydařilo se.

HUDBA Z DIVOKÉHO ZÁPADU
Dneska nám na Českém rozhlasu Hradec Králové hudební dramaturg Tomáš Kačner zahrál mou oblíbenou písničku Ghost riders in the sky od Johnny Cashe. I když - jak to u něho bývá obvyklé a štve mě s tím - ji pustil bezprostředně před koncem hodiny, takže jsem ji neslyšel zdaleka celou, protože ještě bylo nezbytně nutné, oznámit, že sponzorem pořadu je akciová společnost... pobrukoval jsem si ji po celý den a vzbudilo to ve mě náladu na poslouchání westernových písniček a hudby z Divokého Západu. Server Youtube je bohatě prostřeným stolem a tak mi udělala radost třeba známá skladba Apači od The Shadows. Hodně mě překvapilo, že má oblíbená hudba z filmu How the West was won - Jak jsme se dostali na Západ má dokonce i pěkná slova. Možná, že se na ně mrknu. Známější je ale symfonická verze bez textu. Kdo si chce připomenout nebo najít písničky z nejznámějších westernů, tomu může posloužit hitparáda 18 nejlepších westernových melodií.
Westernové melodie ale nejsou přece jen úplně typickým představitelem hudby Divokého Západu, ten byl kolébkou Western country která vznikla z nádherné a dokonalé tradiční irské hudby. Jednou z nejznámějších country písniček je třeba písnička Cotton Eyed Joe. Poslouchal bych dál, ale jde na mě už spaní... a tak, hasta manana.

1. března 2012
(čtvrtek)

JARNÍ PRVNÍ DEN PRVNÍHO JARNÍHO MĚSÍCE
Není žádnou vzácností, že březen u nás v Krknoších a Podkrkonoší je spíš čtvrtým měsícem zimy, než prvním měsícem jara. Letos však jaro i k vtáhlo s nebývalou razancí a tak je všechno jinak...
Já ale nějak za posledních pár dnů zpohodlněl. Ani jsem se ráno nepodíval z okna a rovnou jsem se chystal, že pojedu autobusem. Protože jsem ale vstal jako bych se chystal jít pěšky, měl jsem dost času a tak jsem si chvíli četl zajímavou knihu "Válka jednoho Němce" od Charlese McCaina. Tak mě pohltilo napínavé líčení bitvy mezi bitevní lodí Graf Spee a britským lehkým křižníkem HMS Exeter, až jsem málem pak musel jít do práce pěšky. Naštěstí jsem autobus stihl.
Práce bylo i dneska hodně a bohužel to byl dost ospalý den. Venku se honila mlha, byla taková polotma a pološero a tak nehrozil zrovna přebytek energie. Naštěstí jsem to zmákl docela dobře.
Zatímco se venku míchala plazivá přízemní mlha s řidší mlhou celkovou, já a kolegyňka Eva jsme jeli na angličtinu. Hodně jsem se divil, jak jarně to vypadá jen malý kousek po proudu Labe - jihozápadní stráně jsou skoro roztáté a všude se řítí a hromadí potoky a jezera vody. Ledacos skončí i v potocích a řekách, ale i když si Sovinka, Malé Labe, Vápenický potok nebo Mydlice na nedostatek vody nemůžou stěžovat, žádná větší povodeň naštěstí zatím nenastala a hladiny toků se povětšinou směstnaly pod nebo těsně nad hranici 1. stupně povodňové aktivity.
Angličtina dneska za moc nestála. Ne, že by se snad profesor Joe málo snažil - ale nešlo to mně - nijak zvlášť se mi nedařilo v gramatice, při konverzování jsem těžko hledal známá slovíčka... neměl jsem dneska ze sebe ani trochu dobrý pocit.
Po dobré horké čokoládě v Penzionu 14 mě čekalo čekání na stanici a tam jsem žasnul, v jaké jezero se proměnila pastvina pod tratí. Vlaku to moc dlouho netrvalo a za chvíli už jsem sledoval za okénkem ubíhající a impozantně vypadající, avšak naštěstí nijak výrazně rozvodněné Labe. V krajině se spolu harmonicky snoubily sníh, voda a hnědá hlína a celé to vyvolávalo radost, že jaro je tady.
Ve Vrchlabí to sice na něj ještě moc nevypadá a sněhu je ještě habaděj, ale i tady to jím voní a bude-li dál takhle teplo, za pár dnů bude většina sněhu pryč. Stýskat se mi po něm nebude.

29. února 2012
(středa)

PŘESTUPNÝ DEN
Dnes nám zase jednou nastal ten vzácný a výjimečný den, na který si vždy musíme po čtvrtdnech naspořit aby nastal - 29. únor. Kdysi měl únor 29 dnů běžně, ale to bylo v časech, kdy se v předchozích měsících pravidelně střídalo 31 a 30 dnů. Jenže pak v časech Římské říše rozhodli, že se červenec bude jmenovat Julius na počest Julia Caesara... a když zemřel jeho nástupce, Octavianus Augustus, nazvali podle něj měsíc srpen Augustus. Protože však nechtěli, aby srpen byl kratší, než červenec, přidali mu jeden den, takže od té doby má červenec i srpen 31 dnů... a den ubrali na konci tehdejšího roku, který v dobách Římské říše končil únorem. Tak přišel únor o jeden den a od té doby má 28 dnů, jen v přestupném roce jich má 29.
Počasí ho oslavilo příchodem nečekaného tepla. Už ráno bylo teplo a všude teklo hodně vody, na neroztátém ledě to však klouzalo dostatečně na to, abych měl velmi dobrou šanci dát si na hubu. Naštěstí jsem ji nevyužil. Velikánský vítr, který foukal v noci, se téměř utišil.
V práci jsem měl jen o málo méně práce než včera a tak i dnešní den jsem musel pracovat na 100 procent. Chuť do práce však docela byla a tak jsem se s tím popasoval. Venku se mezitím vyčasilo, z mraků vykouklo sluníčko a postupně větší část mraků odplula.
V neděli jsem si vydražil na serveru Aukro historickou mapu Krkonoš z časů první republiky, v pondělí odešly peníze na účet paní, která mi ji prodala - a dnes mi mapa dorazila. To byl panečku rychlý obchod. Udělala mi radost, moc se mi líbí.



Zpáteční cesta pěšky nádherně teplým slunečným dnem byla příjemná. Doma na mě padlo spaní a tak jsem strávil více než hodinku spánkem. To mi vrátilo energii a tak od té doby píšu sem na mou stránku. Teď už však musím jít spát nebo mě zítra nevzbudí ani střílení z děla.

NÁDHERNÉ OBRÁZKY Z KRKONOŠ A OKOLÍ
Nádherné fotografie fotografa Zdeňka Horáka z Krkonoš a okolí najdete na adrese http://hartanet.rajce.net. Jsou tam krásné fotky podzimní přírody, kouzel, jež dokáží vytvořit mráz a inverze nebo fotogalerie z různých zajímavých akcí.

28. února 2012
(úterý)

DEN CHVATU A SHONU
Včera jsem usnul už v devět hodin večer a tak jsem se dneska ráno probudil mnohem více odpočatý a vyspalý, než včera. Zato počasí v noci nelenilo a pocukrovalo Vrchlabí dalšími centimetříky sněhu. Šlo se v něm špatně a tak jsem vyrazil na autobus.
A zatímco se za oknem rozednilo a do sněhu začalo zvesela pršet, já se rozhodně nenudil. Práce bylo dneska tolik, zdlouhavé a nimravé, že jsem pracoval co to nejrychleji šlo, jen s nezbytnou přestávkou na oběd, naplno až do konce pracovní doby a stihl jsem to jen tak tak. Oč nepříjemnější byla práce, o to příjemnější byla cesta domů - kolega mě dovezl až před dům a tak jsem si přetrvávajícího deště naštěstí moc neužil. Doma jsem si poklimbal u televize, dal si dobrou večeři, dočetl knihu Last Night at Chateau Marmont... a nejspíš půjdu spát stejně brzo, jako včera. Byl to únavný den.

ZDARMA S FIRMOU OMNIGEO
Neměl jsem v úmyslu o této firmě a její akci psát, protože už toho je na Internetu napsáno dost a dost... ale když mi poslali stejný e-mail ještě jednou, řekli si o to sami.

Vážený respondente!

BYL JSTE VYBRÁN DO REPREZENTATIVNÍ SKUPINY

Zúčastněte se turistického výzkumu, vyplňte internetový dotazník.
Zajistíte si tak odměnu v podobě hotelového voucheru.

Podrobnosti níže a v pravidlech výzkumné jednotky OmniGeo. http://omnigeo.cz

To, že se nacházíte v limitované skupině osob, není náhoda. Byl jste zařazen do úzké skupiny lidí, která se zúčastní výzkumu týkajícího se oblasti individuální turistiky. Reprezentujete velmi podstatný segment. Přejděte na portál OmniGeo Česko a zúčastněte se výzkumu. http://omnigeo.cz

I tenhle odstavec se mi trochu vymkl z ruky a tak se proměnil v článek, který najdete pod jménem Zdarma s firmnou OmniGeo v sekci Tomášovy řeči.

ZÁKAZ PĚSTOVÁNÍ VLASTNÍCH POTRAVIN
Že se velké firmy a korporace stávají nejbohatšími subjekty na planetě a předčí svým majetkem a vlivem i většinu států, to už asi mnoho lidí nepřekvapí. A tak nepřekvapí ani to, že se přijímají zákony, které mají jejich zisky a bohatství ještě navýšit na úkor lidí. Nejvýraznější je to u farmaceutických firem, ale své si chtějí urvat i jiné a zdá se, že si prosadily v USA zákon, zakazující drobným pěstitelům pěstovat vlastní potraviny. Více o tom je třeba v článku http://true-lies.blog.cz/1102/usa-za-drobne-pestitelstvi-do-vezeni-za-prechovavani-semen-tezke-tresty. Když se o tom dnes zmínil kolega, nechtělo se mi věřit, ale zdá se, že je to pravda. Dneska jde na mě spaní, zítra se na to možná podívám blíž.

27. února 2012
(pondělí)

DEN NEPSAVÉ NÁLADY
Je to zvláštní a je to paradoxní - někdy mě nejlepší myšlenky na psaní napadají, když mám spát. Mám spát a nespím, nechce se mi, ručičky hodin se blíží k půlnoci, pak se přehoupnou za ní a pomalu se blíží k okamžiku, kdy budík začne hrát a mobil pípat... a já místo spánku bych psal rozsáhlé články a vymýšlel někdy zajímavé, častěji nezajímavé děje... Nestává se mi to často, ale stalo se mi to včera... rozjel jsem se při psaní včerejšího článku o srpu a kladivu, kolem jedenácté vypnul počítač... a po mnoha neklidných myšlenkách usnul až někdy v půl jedné.
Ráno jsem tedy moc vyspalý nebyl, ale i tak jsem - poté, co jsem udělal hlášení, na které čekaly trpělivě mé kolegyňky - sepsal výsledky svých barevných představ, plných slunečního svitu, tajemných stínů a zákoutí, do mého diáříku... a tak možná vznikne další povídka, odehrávající se v tajemném domě - Wendtově bělidle - kterému se dnes říká "dům hrůzy". Pokud ji nakonec napíšu, bude se jmenovat "Ve sklepě domu hrůzy", ale trochu s tím váhám, protože i když bude děj úplně jiný, samotná zápletka je dost podobná jako v mé první povídce z tohoto domu, která se jmenuje Na půdě domu hrůzy. Čtu si ji teď znova... ne ne, tohle už nepřekonám, ani omylem, kdepak.
Práce bylo dneska docela hodně, ale šla mi od ruky pěkně a tak jsem ji všechnu zvládl. Dobré byly i taštičky z bramborového těsta, plněné mletým masem, k nimž bylo přílohou dobré červené zelí. Odpoledne mě čekala cesta do města a nakupování v drogérii a když jsem si na chodbě před ní dával koupené věci do batohu, padl mi pohled na výtah, jehož dveře byly hned vedle. Kdysi, když mi bylo tak 10 let, jsem se rozhodl s ním povozil, dovnitř jsem vstoupil zvesela - jenže dveře se za mou zaklaply a nastala tma. Na výtah jsem byl moc lehký a tak se choval, jako by tam nebyl nikdo. Tlačítka jsem v té tmě nemohl najít, tak už jsem se začal strašit představami, jak tu budu potmě nocovat... naštěstí nakonc stačilo přijít ke dveřím, u nichž zareagoval nějaký senzor a ony se otevřely. Od té doby jsem do tohohle výtahu nikdy nevstoupil.
Když už jsem si tak vzpomněl na dětství, napadlo mě, že už jsem se dlouho v obchodním domě It centrum nevozil na jezdících schodech... a od myšlenky nebylo daleko k činu. Už jsem roky po nich nejel a nebyl v horních patrech, tam nic většinou nepotřebuju. Nekoupil jsem tam nic ani teď, ale nestačil jsem se divit, jak se to tam změnilo.
Doma na mě padla únava a tak asi dneska půjdu spát brzo.

HISTORICKÉ FOTOGRAFIE Z CELÉ NAŠÍ ZEMĚ
Historické fotografie a pohlednice z téměř celé naší země jsou k nalezení na stránce http://www.fotohistorie.cz. Vyhledávat se tam dá klikáním na mapu, nebo nalezením místa v levém menu podle kraje a okresu. Vyhledávat lze i ve vyhledávači podle místa nebo roku, jaký vás zajímá. Je to pěkná stránka, líbí se mi.

26. února 2012
(neděle)

DEN APRÍLOVÉHO POČASÍ
V noci na dnešek foukal vítr vesele dál a vydržel i celé dopoledne. Na jeho perutích se u nás střídalo počasí jak v kaleidoskopu - zamračeno, sluníčko, chumelenice jako v těžítku, sluníčko, zase chumelení... až odpoledne se to kupodivu ustálilo na sluníčku a to vydrželo svítit až do večera.
Já se dneska věnoval opravě dalších pár překladů ABBY, psaní e-mailů a nejrůznějším drobnostem. A tak dnešní neděle asi bude patřit k těm zapomenutelnějším.

CO ZNAMENÁ ZKRATKA OMD
Hudební znalcům se asi při zkratce OMD vybaví okamžitě jméno skupiny Orchestral Manoeuvres in the Dark a její známé písničky Walk around the Milky Way nebo Enola Gay. Ale zkratká OMD existuje i v češtině a znamená "odchovna mladých dojnic" - což není pejorativní název pro školu pro mladé modelky, ani univerzální název pro nejrůznější soutěže zpěváckých talentů, ale místo na statku, kde jsou ustájeny a opečovávány jalovičky.

STARÝ DOBRÝ TRIK PROTI ZLODĚJŮM
Když vám někdo něco ukradne, může být nečekaně složité poté dokázat, že věc opravdu patřila vám. Je dobré ji tedy na nějakém nečekaném místě označit vašim jménem nebo monogramem. U kola je oblíbeným místem pro schování krabičky se jménem vnitřek trubky pod odšroubovaným sedlem kola. V počítači se dá opatrně vyškrábat jméno na některou z komponent na místo, kde ji to nepoškodí.

SRP A KLADIVO NA NÁMĚSTÍ V SEMILECH
Dvacet let zakrýval na náměstí v Semilech reklamní billboard historickou mozaiku se srpem, kladivem a rudou hvězdou. Byla vytvořena v 70. letech 20. století. Poté však firma přestala za reklamu platit, billboard byl odstraněn a semilská radnice rozhodla, že mozaiku nebude ničit - ba právě naopak, přidala k ní moudrý citát G. Santayany: Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.
Někteří lidé proti mozaice vehementně protestují a berou ji jako propagaci socialismu. Jenže dle mého by bylo propagací, kdyby tam bylo něco ve smyslu, jaký byl socialismus skvělý - ale v té větě je slovo ODSOUZEN - a odsuzuje se jedině k něčemu ošklivému.

Zase jsem se jednou moc rozjel a tak celý článek najdete pod jménem Srp a kladivo na náměstí v Semilech v sekci Tomášovy řeči, kde se budete moct k článku i vyjádřit. Protože asi ledaskdo nebude s mými názory souhlasit.

DALŚÍ ZÁŽITKY ZE ZÁJEZDU S FIRMOU BECK INTERNATIONAL
Včera jsem se zabýval reklamními zájezdy a dnes jsem narazil na další článek, popisující velmi výmluvně, co zažijete, když na některý z nich vyrazíte. Najdete ho na adrese http://bitbase.blogspot.com/2011/10/prezentace-spolecnosti-beck.html a čeká vás v něm další popis zájezdu s firmou BECK INTERNATIONAL.

25. února 2012
(sobota)

DEN FASCINUJÍCÍHO MARKETINGU
Noc na dnešek byla bouřlivá, větrná a neklidná. Žádné pěkné spaní. Vítr pokračuje i přes den, ven to ani trochu netáhne a tak trávím den doma, u počítače. K náplni odpoledne mě inspirovali roznašeči letáků, kteří nám naplnili schránku reklamami.

VYRAZÍTE S NÁMI NA VÝLET?
Vydejte se s námi na zájezd na krásné místo. Cesta pohodlným autobusem, zdarma chutný oběd, pro pány zdarma sada nářadí, pro dámy praktické deky, pro manželské páry sada příborů z ušlechtilé oceli... den plný příjemných zážitků a jen taková maličká, takřka nepatrná prezentační akcička... takovéhle lákavé nabídky známe asi všichni.



Ti chytřejší a zkušenější podobné nabídky hází bez čtení do tříděného odpadu, ti méně zkušení podlehnou vábivému volání a co pak zažijí, to se dozvíte na adrese http://sinera.blog.cz, kde autorka popisuje své zážitky ze jednoho z podobných skvělých zájezdů.
Já se dneska rozhodl vyrazit na půli cesty mezi chytrostí a hloupostí - letáky jsem nevyhodil, ale naopak si je přečetl od začátku až do konce. Ono to je zajímavější čtení, než se na první pohled zdá.

Protože tenhle odstavec narostl do nepřijatelných rozměrů, najdete pokračování v článku Vyrazíte s námi na výlet? v sekci Tomášovy řeči.

KDO VOLAL?
Někdo vám pořád volá a obtěžuje vás se svými reklamami? Zajímali jste se o půjčku a výsledkem je, že máte za telefonát platit 8 000 Kč? Chcete si prověřit, zda nejde o podvodníky, dříve než zavoláte na nějaké číslo? Pro tento účel je tu stránka http://www.kdo-volal.cz, kde si můžete příslušné číslo vyhledat a přečíst si, co o něm píší lidé, kteří už s ním mají své zkušenosti.

Tak jsem si tu proklepnul, kdo mi to pořád volá na mé téměř nepoužívané staré mobilní číslo... a ejhle, samé známé firmy - nejrůznější roboti, kteří jenom prozvánějí a testují tak, zda číslo funguje - 561 010 367, naháněči, nabízející extravýhodné tarify operátora T-mobile nebo různé telemarketingy. Nu, na tomhle čísle jim pšenka nepokvete.
Ale i s jinými starými známými jsem se na stránce setkal, třeba s firmou COURLUX, nabízející holíci čepelky zdarma, jen pro mé krásné oči... mrkněte na telefonní číslo 226 510 511.
Zajímavá stránka, tu si dám do Oblíbených.

KDE VÁM DNES DAJÍ NĚCO ZADARMO? U NÁS! ALE MUSÍTE ZA TO ZAPLATIT
Dneska mi je asi souzeno hvězdami, abych se podivoval nad nejrůznějšími superextravýhodnými nabídkami...

Vážený zákazníku,
máme pro vás limitovanou akční nabídku. Při aktivaci tarifu Přátelé 500 získáte ZDARMA mobilní telefon Samsung E1170, budete moci volat 5 přátelům v síti T-mobile po dobu 3 let zcela zdarma. ZDARMA budete moci volat mimo špičku v celé síti T-mobile. ZDARMA dostanete 25% kreditu navíc po dobu 1 roku. A ještě k tomu získáte převoditelný kredit 300 Kč na volání do do všech sítí. (ČR 4,90 Kč a SMS 1,20 Kč). Pokud máte zájem...

Dal jsem tomu šanci a podíval jsem se, co mi to T-mobile vlastně nabízí - Tarify Přátelé. Zjistil jsem, že to všechno zdarma dostanu, pokud budu měsíčně platit paušál 500 Kč a budu tak činit po 3 roky. Není to špatná nabídka pro někoho, kdo je zvyklý si se svými blízkými hodně často volat a psát a jeho účty tak překračují 500 Kč měsíčně, ale já telefonuji poměrně nerad a převažují u mě SMSky, tak by pro mě tato nabídka byla extrémně nevýhodná. A bohužel ani mobil v běžné ceně 799 Kč to nezachrání... Ale i tak obchodnímu zastoupení firmy T-mobile děkuji za nabídku, když už nic, alespoň mi posloužila jako jedna z dnešních zajímavostí.

DATABÁZE NEPOCTIVCŮ
Zúčastnili jste se prezentační akce, kde jste naletěli podvodníkům a chtěli byste před nimi všechny varovat? Napište tedy o svém zážitku na stránku http://www.nepoctivci.cz a která slouží jako databáze nepoctivců a podvodníků všeho druhu. Dají se tam vyhledávat podle IČO, jména firmy, sídla nebo čísla telefonu.
Ale můžete sem zavítat i pokud chcete někoho pochválit za poctivost a dobrou práci - takového člověka nebo firmu můžete stejně tak zaevidovat jako poctivce.

24. února 2012
(pátek)

UPLAKANÝ DEN BEZ ENERGIE
Nechtělo se mi po dlouhém včerejším psaní vstávat, ani trochu nechtělo... nu, ale máme pátek a tak už to budu muset nějak překlepat. Venku prší a je tam pošmourno - a já jsem zralý na to stát ve stoje. Teda, co to píšu, chtěl jsem samozřejmě napsat spát. Sníh pomalu taje a po ulicích se tvoří obrovské a hluboké louže. O cestě do práce pěšky ani nepřemýšlím.
I přes ospalost mi jde práce od ruky docela dobře, jinak se mi to v práci docela táhne. Oběd je dobrý, slepičí polévka s vlasovými nudlemi a holanský řízek s kaší. Konečně přichází 14. hodina a já za neustávajícího hustého deště kráčím na autobus, na nákup... a konečně jsem doma. Chvíli jsem si povídal, chvíli koukal na televizi... brzy mě však přemohlo spaní. Kupodivu necelá hodinka spánku docela pomohla a já se pak úspěšně potýkal s neveselou částí knihy Last night at Chateau Marmont, kterou už budu mít brzy přečtenou. Den končím psaním sem, sledováním on-line reportáže z fotbalového utkání FC Hradec Králové x AC Sparta Praha a posloucháním úžasných irských písniček.

HRADEC BOJUJE SE SPARTOU
Zatímco Sparta je se solidním náskokem v tabulce Gambrinus ligy první, Hradec je na 11. místě a tak je Sparta dneska v zápasu favoritem. Hradci se však ani trochu nechce na vlastním stadionu prohrát.
V prvním poločase jsme však sledovali vcelku nudný fotbal bez velkých šancí a jediné, co se na hřišti dělo, byla střídání a dvakrát se rovněž provětrala žlutá karta - jednou ji vyfásl hradecký P. Černý, jednou Sparťan Holek.
Karty si však rozhodčí zahrál i ve druhém poločase a první se provětrala dokonce červená karta - dostal ji Sparťan V. Vidlička za faul v pokutovém území a z nařízeného pokutového kopu v 53. minutě hradecký P. Dvořák dal první gól zápasu. Hradec pak byl chvíli na koni, ale i když disponoval jedním mužem na hřišti navíc, začal brzy jen bránit a čekat na smrt. Sparta tlačila, snažila se ostřelovat hradeckou bránu, ale moc se jí to nedařilo a tak nakonec smrt nepřišla a Hradec vyhrál zápas se skóre 1:0. Hradec vyhrál i na žluté karty - rozhodčí totiž ve druhé půlce zápasu rozdal ještě další tři žluté karty a dvě z toho vyfásli hráči Hradce. Moc pěkný a zajímavý zápas to nebyl, ale mám radost, že ho Sparta prohrála a Hradec vyhrál.

NOEL MCLOUGHLIN - 20 BEST OF IRELAND
Dneska mi udělali v rádiu radost, že hráli českou verzi skotské písničky Loch Lomond od Petra Kocmana a protože ji hráli těsně před 14. hodinou, odcházel jsem z práce se zpěvem. Zaujalo to mou kolegyňku Ivču a ta mi vypravovala, že místní ZUŠka nacvičuje sborový zpěv irské písničky Down by the Salley Gardens. Večer jsem si ji našel na serveru Youtube a také se mi líbila a samozřejmě mě to ještě víc naladilo na tenhle můj obrovsky oblíbený styl hudby, tak jsem hledal dál oblíbené písničky a narazil na opravdový klenot - na adrese http://www.youtube.com/watch?v=aOIzTEoi3Y8 je k poslechu celé CD zpěváka s příjemným hlasem Noela McLoughlina 20 Best Of Ireland. Jsou tam opravdu ty nejnádhernější irské písničky a navíc moc pěkně nazpívané, opravdu jsem si to užil.

ZÁBAVA OD MAFIE
Tzv. nigerijské maily už nám chodí do schránek léta. Nabízejí veliké částky peněz, ale když na e-mail odpovíte, naopak jste to vy, kdo platí jako mourovatý, dokud si za drahé peníze nekoupíte cennou vědomost, že nemáte věřit všemu, co vám příjde e-mailem. Početnou sbírku podvodných e-mailů, falešných zpráv a jiného e-mailového smetí najdete na adrese http://www.hoax.cz.
Zatím poslední exemplář tohoto druhu e-mailů mi přistál ve spamu dnes a velice mě pobavil...

Vážený zákazníku,

Re: Platba US $ 1,500,000.00 pouze!

Kompliment v sezóně! Jak se vám a společně se svou rodinou? Chtěl bych vás informovat, že se mi podařilo vyjednat s naší banky na ATM a ATM mají přiřazeny jejich důstojníka, který vám pomůže v tomto ohledu.

To vás bude zajímat vědět, že jakmile jako ATM je připsána na vaše jméno. Bude zásobovat vás ve vaší zemi během příštích několika dnů prostřednictvím kurýrní služby. Snažil jsem se dovolat na telefonu, ale všechny moje snahy ukázal neúspěšný.

Vrať se ke mně co nejdříve zobrazení této zprávy!

S pozdravem,

Melinda Agadzi (paní)
účet ředitel
Intercontinental Bank Ltd
Spokojený zákazník, Happy banka

Uznejte, že taková nabídka je prostě neodolatelná.

23. února 2012
(čtvrtek)

DEN BEZ OHLÍŽENÍ ZA NEÚSPĚCHY
Žádné další "Kdybych..." Teď hledíme vpřed!
"Kdybych tak byl býval udělal, co jsem udělat měl a nedělal, co jsem neměl, tak bych dnes..." Neveselé jsou takové sebemrskačské myšlenky na minulé neúspěchy a na to, jak málo někdy stačilo, aby místo nich byly úspěchy. Neveselé... a hlavně už zcela zbytečné - minulost nezměníme a je třeba hledět do budoucna a věřit v úspěch.
To je poselství, které mi pro dnešek hlásá knížečka autorek Pamely Espelandové a Rosemary Wallnerové Využít každý den. I když jsem si ho přečetl až večer, docela jsem dnes podle něj žil, protože jsem nějak neměl čas na nic vzpomínat. A jestli jsem si říkal, že jsem něco měl udělat lépe, tak jedině to, že jsem včera měl jít spát dřív. Když ona ta kniha Last Night at Chateau Marmont byla zrovna tak strhující...
Cesta do práce se obešla bez jakýchkoliv příhod, v práci to šlo docela dobře. K obědu byla dobrá kulajda a velikánská pizza. Do konce směny mi to dneska uteklo jako po másle. Do Hostinného jsem se tentokrát svezl autem hned po druhé hodině a tak jsem měl čas se pokoukat po Hostinném a zavítat do oblíbeného antikvariátu v Labské fortně. Nic moc mě tam nezaujalo, zato se tam podařil bafák měsíce. To si tam tak prohlížím vystavené anglické knihy... když vtom...
Do členité prodejny, kterou tvoří dvě místnosti hustě zaplněné regály s obrovským množstvím knih, totiž sešla po schodech shora jakási paní, ale i její jezevčík, který mě ucítil, potichoučku ke mně přiťapal... a když byl u mě, tak začal štěkat, co mu hlasivky a plíce stačily. Jestli chtěl, abych se ho pořádně lekl, tak se mu to podařilo.
Oproti tomu angličtina byla prostá velkých překvapení - gramatické cvičení, čtení a překlad a nakonec poslech... bohužel ne oblíbené Animal Farm, ale další povídky z Marťanské kroniky, kterou čte sám Ray Bradbury... a která mě jednak moc nebaví a jednak je autorovi hodně špatně rozumět.
Poté pár chvil povídání při dobré čokoládě se šlehačkou, cesta domů nečekaně našlapaným vlakem, dobrý salát k večeři... a pak už příjde asi na řadu jen chvíle čtení a spánek.

BOJ PROTI TĚŽBĚ ČESKÝCH GRANÁTŮ
O Podkrkonoší se někdy říká, že hodíte-li tu po Mercedesu kamenem, může mít ten kámen větší cenu, než samotný Mercedes. Takové štěstí však mít asi nikdo z nás nebude, zajímavých kamenů se však u nás nachází opravdu dost - acháty, zelené a červené jaspisy, zkamenělé stromy nebo české granáty.



České granáty jsou drobné kamínky nádherné ohnivě červené barvy, které připomínají zkamenělé kapky krve, zářící vnitřím ohněm. Pěkný článek o nich najdete v Encyklopedii Wikipedia na adrese http://cs.wikipedia.org/wiki/Český_granát.
Nejznámějším nalezištěm českých granátů je České Středohoří, konkrétně místo blízko vsi Třebenice. Druhým nalezištěm na území Čech je Podkrkonoší, kde jsou granáty na území vsí Horka u Staré Paky, Čistá, Horní a Dolní Kalená nebo Dolní Olešnice. U Dolní Olešnice se české granáty už po léta těží, zásoby na nalezišti se však tenčí a tak těžaři hledají nová místa.
Vytipovali si je, zažádali o povolení, Ministerstvo životního prostředí se k jejich záměrům stavělo příznivě... ale vůbec se to nelíbí vedení dotčených obcí, ani jejich občanům. Zatímco v Dolní Olešnici se těší víceméně stranou od obce, v Dolní a Horní Kalné by se těžilo blízko k domům a to se lidem pochopitelně nelíbí. V těchto dnech vydalo zastupitelstvo Kalné zamítavé stanovisko k záměru těžby na jejím katastru, boj však pravděpodobně ještě dlouho nebude u konce.



Občané Horní a Dolní Kalné utvořili občanské sdružení Pod Rovněmi, které má za cíl chránit přírodu a životní prostředí v jejich obcích před drancováním ve jménu komerčních zájmů. O cílech občanského sdružení se píše a hovoří i na stránce časopisu Krkonoše - http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=7355&Itemid=3.
Lidé, kteří tam nebydlí, mají ke snaze občanů Kalné víceméně zamítavý postoj - http://www.novinky.cz/ekonomika/259850-podkrkonosske-obce-mohou-ukoncit-tradici-sperku-z-ceskych-granatu.html?ref=stalo-se.
Zajímalo by mě, jak by se tvářili, kdyby se mělo těžit vedle jejich domu.

22. února 2012
(středa)

DEN VZPOMÍNÁNÍ NA ÚSPĚCHY
I dneska ráno jsem si přečetl v knížečce "Využít každý den" stránku, určenou 22. únoru. Podnětem pro dnešní den je: "Pokusím se uvědomit si, co je skryté za mými úspěchy."

Když se tak zamyslím nad mými úspěchy, lidé by mě možná šmahem zařadili do té skupiny lidí, o které skupina No Name zpívá ve své písničce Čím to je "že chcú tyť z krvi tých čo úspešně sú prvý". Nemám vilu, přepychové auto, firmu, nejsem slavný, nic jsem nevynalezl... tak jsem v životě nic nedokázal a jaképak úspěchy.
Já si ale nijak neúspěšný nepřipadám - žiju, mám práci, platím daně... a hlavně... jsem takový šťastný. I když existují věci, kterých chci v budoucnu dosáhnout - nemedituju smutně nad tím, co nemám, ale raduju se z toho, co mám. Vím a cítím, že to je štěstí, na které možná budu jednou vzpomínat. To je asi největší úspěch a tajemství, které i mnohému boháči zůstane skryto. Vlastně je skryté i mně, je to něco, co je součástí mé nejhlubší podstaty... a jsem za tento dar Bohu a Přírodě hodně vděčný.
Když to vezmu kolem a kolem, je možná největším mým úspěchem moje stránka - už dlouho mi dělá radost a těší mě moc a moc, že dokáže dělat radost i jiným. To je mé největší dílo, určené tomuto světu. Není to žádná sláva, pravda... ale každý nemůžeme být slavným malířem, sochařem nebo skladatelem a i skromný kamínek postačí.
A co za tímhle mým skromným úspěchem stojí? Hlavně hodně práce, která je však do velké míry i zábavou a seberealizací... a pak hlavně chuť a inspirace.

Dneska se udělalo příjemné teplo a tak byla cesta na autobus docela příjemná. Autobus jel bez problémů a včas, práce šla od ruky také dobře a kolegyňky měly příjemnou a povídavou náladu. Dvě z nich mě svezly z práce domů a tak jsem mohl jít spokojeně koupit chleba a čaje do práce. Odpoledne jsem chtěl strávit prací na mé stránce, ale ospalá a nepsavá nálada, smutná kamarádka Vlaďka a krásné volejbalistky mi plány změnily.

DÁMSKÝ VOLEJBAL VK KRÁLOVO POLE x LOKOMOTIV BAKU
Dámský volejbal mám rád a mám na něj chuť koukat i dnes. Netradičně ale vůbec nefandím majitelkám modrých kraťásků - nejsou v nich totiž mé oblíbené Prostějovanky, ale hrají v nich ženušky z Lokomotivu Baku a jejich soupeřkami jsou krásné studentky z Brna, z VK Královo Pole, oblečené v černých kraťáscích a temně zeleném tričku. Pro Brňanky je to prestižní zápas s vysoce favorizovaným soupeřem, asi jako když Plzeň hrála s Barcelonou. Tak držme holkám palce.
Brňankám se to v prvním setu docela dlouho nedařilo, vypadalo to na hladké vítězství Baku, ale Brňanky dokáží bojovat a vůbec se jim taková perspektiva nelíbí. Jóóóó, a nakonec první set vyhrávají - odvrátily pět setballů, dotáhly obrovský rozdíl, otočily a vyhrály.
Ve druhém setu je to hodně vyrovnaná hra, ale teď mají ty modré kocourajdy zase navrch - vyhrávají nad Brňankami 12:16. A dál hrají jako volejbalové bohyně, vytvářejí si velikánskou bodovou rezervu a nakonec vyhrávají druhý set se skóre 25:16.
Ve třetím setu Brňanky bojují jako lvice, vydávají ze sebe to nejlepší, co vůbec můžou a teď vyhrávají 6:4. Daří se jim to i dál a i když jim hráčky Baku nedají rozhodně nic zadarmo, přidávají další body a vyhrávají rozdílem pěti bodů 13:8. Ale ženušky z Baku dotahují, potvory. Brňanky se však nedaly, rvaly se o každý bod a nakonec vyhrávají třetí set 25:20.
Ve čtvrtém středu začaly Brňanky impozantně a vedou 4:1. Teď se ale hra přelévá ze strany na stranu, chvíli jsou na koni Brňanky, chvíli volejbalistky Baku... a skóre je náhle 13:15 ve prospěch Baku. Brňanky bojují i nadále, ale hráčkám Baku se to daří a připískává jim i rozhodčí, který navíc za oprávněné protesty trenérovi Králova Pole dává žlutou kartu. A tak je skóre 20:24 a vzápětí Baku srovnává skóre zápasu na 2:2.
Brňanky se zakously do tiebreaku, který rozhodne, jako bulldog do uzené kýty a skóre je 4:0 pro ně. Jen tak dál, dívčinky milé. Hráčky Baku se perou zuřivě, ale Brňankám se to daří a vyhrávají 8:5. Za skóre 10:10 se v teamu Baku zranila hvězdná Veronika Gomezová - a doufám, že na to nemělo vliv to, jak jsem zrovna v tu chvíli na ni nadával - Baku to rozhodilo a hráčky Brna mají náhle tři matchbally. První z nich Baku odvrátilo. Jóóóóóóóóóóóóóóó, je to tam, je to tam! Brňanky vyhrávají tiebreak se skóre 15:13. Studentky z Brna porazily profesionální milionářský team z Baku, to je úžasná a nečekaná senzace. Tenhle strhující zápas stál věru za podívání.

NEPŘÁTELSTVÍ MEZI LIDMI
Náš podnik není nijak zvlášť velký, ale přece jen v něm pracuje dost lidí na to, aby mezi nimi vznikaly nejrůznější sympatie a antipatie, přátelství a nevraživosti, lásky i žabomyší války. Dnes jsem spřádal úvahy nad tou horší částí vztahů.

Nepřátelství se dá probudit snadno - kolegyně či kolega pro vás neudělají, co měli a vy se jim to rozhodnete vytmavit, někdo vás naštve a vy si běžíte stěžovat k nadřízenému nebo prostě a jednoduše roznášíte klepy. Za takové věci vás ten, koho se to týká, rozhodně nebude mít rád. Horší je, že pak se probuzené nepřátelství těžko napravuje, když vás už někdo bere jako svého nepřítele. A bohužel - co jste vědomě či nechtěně zaseli, to sklidíte stonásobně.
Pokud už je nepřátelství probuzeno, má v ruce jeho osud ten, vůči kterému bylo projeveno. Pokud to dokáže ustát a výrazně projeví, že si žádné nepřátelství nepřeje... není-li na druhé straně dostatek zlé vůle nepřátelství udržovat, jeho žár vyhasne a zavládne příměří. Bohužel je běžnější a typičtější vzplát touhou po pomstě. I když se říká, že pomsta je sladká, ve skutečnosti nikomu žádné štěstí nepřinese. Jen se tím roztočí smrtící spirála nepřátelství, protože i ten, jemuž jste se pomstili, vzplane stejnou touhou. Je to bludná spirála...



...která strhne všechny dolů...



...až do pekel.

Budete se mstít nebo necháte nepřátelství vyhasnout?

DEN SESTERSTVÍ
Zatímco křesťané dnes slaví počátek své postní a meditativní duchovní cesty k největšímu křesťanskému svátku - Popeleční středu, velký svátek mají i skauti a obzvlášť skautky - slaví svátek krásného názvu - Den sesterství. Více o tomhle krásném svátku píše Encyklopedie Wikipedia na adrese http://cs.wikipedia.org/wiki/Den_sesterství.

21. února 2012
(úterý)

DEN POUČENÍ Z CHYB
Počátkem minulého roku jsem si koupil pěknou malou knížečku. Jmenuje se "Využít každý den" a napsaly ho autorky Pamela Espelandová a Rosemary Wallnerová. Každá její stránka je věnována jednomu dni roku, ke každému tam je nějaký moudrý citát, zamyšlení a podnět, na co bychom se ten den měli soustředit. Loni jsem si v ní občas četl a někdy se i podle ní řídil, letos však žila dost rozjímavým životem. Dneska ráno jsem se ale do ní podíval a k 21. únoru tam byl podnět: "Budu hledat poučení z chyb, kterých jsem se dnes dopustil."
Poučit se však člověk také může z chyb jiných - tak bych si mohl třeba říct: "Nebudu druhým nadávat, nikdy nevím, co je k jejich jednání vedlo a kdybych jim řekl něco ošklivého, určitě by mě to pak mrzelo." "Nebudu číst bulvár, některé takové časopisy ctí pravidlo 'Dobrá zpráva = žádná zpráva' a píší tam o slavných lidech jen ošklivé věci." Je však otázkou, jestli se taková poučení neztratí ve víru událostí příštích dnů.
Ani dnes jsem nešel pěšky do práce, přesto ale cesta nebyla úplně příjemná, protože část ulic Vrchlabí nebyla vůbec osvětlená. Autobus jel přesně na čas, ještěže jsem vyrazil dřív. V práci mi to šlo od ruky pěkně, i když jí bylo víc než včera. V jídelně se rozhodli oslavit Masopustní úterý jak se patří - byla jaternicová polévka, na jedničku zabíjačkový guláš, na dvojku prejt s bramborami a na trojku kroupové jelítko s bramborami a zelím. Já si dal guláš a byl moc dobrý. Zítra je Popeleční středa, začátek čtyřicetidenního předvelikonočního půstu. Kdybych byl křesťanem, asi bych zaplakal, protože zítra bude k obědu Šamorínský rožeň a to je snad moje nejoblíbenější jídlo, které u nás vůbec vaří. Naštěstí křesťan nejsem a tak si zítra pošmáknu.
I když nebylo tak hezky jako včera, vyrazil jsem domů pěšky. Cesta mi uběhla rychle a bez příhod, jen po zledovatělých cestách se chodí špatně a místy je to doslova o hubu. Už se těším, až to všechno roztaje. Jen jsem se musel smát, jak jezdili řidiči vzornou třicítkou v zatáčce u školky... jak pěkně to jde, když tam stojí policejní auto. :-D
K večeři jsem si dal dobrou tlačenčičku a zbytek odpoledne strávil psaním mailíku a psaním sem. Příjemný život.

NEJOBLÍBENĚJŠÍ PÍSNIČKY IVETY BARTOŠOVÉ
Když jsem tak psal mailíka mé kamarádce Jarce, zatoužil jsem k tomu něco poslouchat a první písničkou, která mě napadla byla písnička Ivety Bartošové Dej mi ruku. Tahle písnička byla u mě kdysi oblíbená, poté skoro zapomenutá, dlouho hledaná a nakonec šťastně znovu nalezená... a od té doby jí mám ještě radši. Probudila ve mně nostalgii a tak jsem začal hledat další mé dávné oblíbené Ivetiny písničky. Třeba jinak skoro neznámou, ale mou moc a moc oblíbenou písničku z alba Natur Píseň pod oknem, která mé úchvatná slova a rád si ji s Ivetou zpívám. Na řadu přišla i má téměř zapomenutá a díky rádiu Impuls znovu nalezená písnička z filmu Chlapci a chlapi Dva roky práznin. Když jsem byl ještě dítě a Iveta měla dlouhé kudrnaté vlásky, měl jsem ji tak rád, že jsem do ní div nebyl zamilovaný a v tom času se hrála písnička Radovánky, kterou jsem kupodivu nikdy nezapomněl, ani klip k ní ne a také nezapomenutelná a moje asi nejoblíbenější písnička Léto. Rád mám horkokrevnou písničku se španělským rytmem Juanita nebo příjemnou písničku s pěknými vokály na konci Láska má je zákon. Když se Iveta v roce 1997 po pár letech vrátila s novým albem Ve jménu lásky, rychle mi připomněla, že byla mou oblíbenou zpěvačkou příjemnou písničkou Nekonečná, později se k ní přidaly i písničky Unikám intrikám a Kouzelník. Pouštěl jsem si ale dneska i některé písničky, které jsem od Ivety neznal a z nich se mi moc líbila romantická písnička Pokoj v podkroví.
A tak Ivetě děkuju za všechnu radost, kterou mi svými písničkami kdy udělala... nu a držím jí palce, aby se jí v životě dařilo líp, než se jí asi teď daří.

DVĚ DVOUKORUNY
Jedna cesta autobusem mě stojí 16 Kč. Dneska ráno jsem platil dvackou a dostal jsem od řidiče nazpět dvě dvoukoruny.



Až do práce jsem se společně s jízdenkou žmoulal v ruce. V práci mi na ně jen tak letmo padl zrak a zaujalo mě, jak je jedna pěkná, lesklá, zato druhá zašlá a poškrábaná. Podíval jsem se na roky vydání a ty mě překvapily - zašlá dvoukoruna byla nová a lesklá v roce 2002, zatímco ta dosud lesklá byla svědkem samotného úsvitu naší současné měny v roce 1993. I mince mají své příběhy, stejně jako lidé.

20. února 2012
(pondělí)

DEN VELKÉ ÚNAVY
Včera jsem šel spát poměrně pozdě, horší ale bylo to, že jsem až do jedné hodiny nemohl usnout a ani pak jsem nespal nijak hluboce a valně. Díky tomu jsem ráno vstal téměř nevyspalý. Do práce jsem vyrazil autobusem a zíval jsem 5x za minutu. Celé odpoledne jsem s ospalostí bojoval, práce mi od ruky moc nešla, naštěstí ji nebylo nad hlavu.
Až krémová polévka a povidlové taštičky mi dodaly povzbuzení a tak jsem všechno zdárně pofackoval. Venku se mezi tím k mé velké radosti počasí změnilo z chumelení jako v těžítku na téměř modré nebe a krásné sluníčko... a tak jsem ve společnosti kolegyněk Nadi a Jany vyrazil na cestu domů pěšky. Cesta proběhla bez příhod až na zledovatělou cestu a zájem neobvyklého množství pejsků - jeden na mě zdálky štěkal a vrtěl ocasem, druhý mi olíznul ruku, chtěl na mě skočit, ale pohlazení mu to rozmluvilo a třetí na mě doopravdy skočil a také se nechal pohladit.
Chvíle u televize, chvíle povídání, dobrá klobáska s bramborovou kaší k večeři... a chvíle psaní s mou nešťastnou kamarádkou Vlaďkou - to hezky vyplnilo mé odpoledne... ale teď už s tím skončím a půjdu spát téměř se slepicemi, mám od včerejška co naspávat.

KLUK, KTERÝ ZATLOUKAL HŘEBÍKY
Dnes se mi při povídání s Vlaďkou vybavil příběh, který kdysi koloval e-mailem...

Žil jednou jeden kluk, který se velmi snadno rozzlobil a ve zlosti pak dokázal druhým i ublížit. Když se zase jednou rozzlobil a pak ho to mrzelo, dal mu jeho otec pytel plný hřebíků a kladivo a řekl mu, ať pokaždé, když ho někdo rozzlobí, jde a zatluče hřebík do dřevěného plotu, obklopujícího zahradu jejich domu. Kluk s tím souhlasil. Prvního dne zatloukl do plotu 37 hřebíků. Další den to bylo o něco méně... a jak tak čas plynul a on si zatloukáním hřebíků vybíjel zlost, stával se čím dál méně zlostným a nakonec přišel den, kdy do plotu nezatloukl ani jediný hřebík.
Pochlubil se s tím otci a ten mu řekl, ať v každý takový den, ve kterém se kluk na nikoho nerozzlobí, z plotu jeden zatlučený hřebík vytáhne. Dny plynuly a hřebíků v plotě pomalu ubývalo. A nakonec jednoho dne v plotu už žádný hřebík nezbyl.
"Dobře, synku," řekl mu poté otec. Teď už víš, jak ovládnout svou zlost. Ale podívej se na ten plot... je plný děr. Pokud se někdy neudržíš a někomu ve zlosti řekneš nebo uděláš něco ošklivého... i jeho to poznamená stejně, jako ten plot. Vzpomeň si na to pokaždé, když budeš mít chuť někomu něco říct od plic... a určitě si to rozmyslíš.

Příběh v původním znění najdete na http://www.hoax.cz/retezove-emaily/hrebiky-pratelstvi---bez-pratel-nemas-nic/.

DALŠÍ ZAJÍMAVÉ ČTENÍČKO
Dneska mi udělala radost slečna nebo paní Petra se svou nabídkou zajímavé anglické knihy.



Belle de Jour - intimní dobrodružství londýnské "call girl". Dívka Belle si psala o svých zážitcích, pocitech i nejrůznějších trampotách internetový deníček, který byl tak úspěšný, že byl nakonec po různých úpravách a doplněních vydán jako kniha. Myslím, že to bude zajímavé čtení a navíc pohled do světa, který už nemůže být odlišnější od toho mého. A takové pohledy prostřednictvím knih já mám moc rád.

19. února 2012
(neděle)

DEN ODPOČINKU
Oproti rušnému včerejšku, plnému chystání, připravování, pochutnávání si a popíjení, je moje dnešní neděle klidnější, pohodová a odpočinková. Hlavní náplní jejího programu byly drobné úpravy na mé stránce - hlavně úprava Úvodní stránky, která se díky zápisům z mého diáře stávala až příliš velkou, tak jsem musel trochu zkrátit Hity Tomášova Internetu, které teď mají samostatný soubor i adresář a budou zachovány i zápisy z minulých měsíců, v nichž uvidíte, jak se proměňují nejoblíbenější soubory mé stránky. Venku chumelí a sněhu u nás stále přibývá. Jaro asi hned tak nepříjde.

MARTINA SÁBLÍKOVÁ MÁ STŘÍBRNOU MEDAILI
Rychlobruslařka Martina Sáblíková vybojovala na Mistrovství světa v rychlobruslařském víceboji stříbrnou medaili. Tím zkompletovala úplnou sbírku medailí z této části Mistrovství světa - měla už zlatou i bronzovou a k nim přidala letošní stříbrnou.



TOMÁŠŮV INTERNET INSPIRACÍ PRO DIPLOMOVOU PRÁCI
Neobvyklý odkaz ve statistikách mě přiměl kliknout a udělal mi radost - na adrese http://is.muni.cz/th/203233/pedf_m/Zena_v.pdf se skrývá diplomová práce studentky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Bc. Andrey Česnekové z roku 2010, pojmenovaná "Pojetí ženy v dějinách kultury". Je to zajímavé téma a rád si celou práci přečtu. A jsem moc rád, že její autorka zabloudila i na mou stránku a snad pro ni má Fotoreportáž z výstavy Lovci mamutů v Národním muzeu v Praze byla inspirací.

POHODÁŘ TOM ŽIJE SVŮJ 32. ROK, JE MU VŠAK 31 LET
Zmínka o posledním dni 31. roku velmi zmátla mou kamarádku Vlaďku - kolik mi tedy je, 31 nebo 32 let? Je to jednoduché, ale málokdy se nad tím přemýšlí, tak to dokáže působit matoucím dojmem.
Když se narodí miminko, první rok se jeho věk udává v měsících, ale když uplyne jeden rok od jeho narození, slaví se jeho první narozeiny. Žilo tedy svůj první rok. Po 1. narozeninách začíná žít svůj 2. rok života, ale celý 2. rok se říká, že mu je 1 rok.
A tak tedy já jsem opravdu 17. února dovršil svůj 31. rok, je mi 31 let a od té chvíle žiji svůj 32. rok. Tak se to ale málokdy říká, protože to pak rázem působí, jako by byl člověk ještě starší, než je.
Ale dá se odpočítávat i v jiných jednotkách, než jsou léta - tak můžu zrovna tak říct, že právě prožívám 11 325. den svého života.

CO BUDEME JÍST?
U zápisu ze 17. února jsem si povzdechl nad klesajícím výběrem potravin vyšší než neuvěřitelně ošizené kvality, které jsou k výběru v našich obchodech. Nad stejným tématem se v článku Co budeme jíst zamýšlí i jeho autorka Hanka Přádová a rozhodně je to článek, který stojí za přečtení a navíc je zcela v souladu s tím, co si myslím já.



Naštěstí není nutné celou věc vidět až tak pesimisticky - pořád ještě existují místa, kde se dá dobré a kvalitní jídlo sehnat. Jen je nutné eliminovat ty neuvěřitelné vydřiduchy a vyžírky, kteří zase jednou stojí mezi námi příjemci a a výrobci a přirážejí si na ceně 300% - a začít kupovat jídlo přímo u výrobců. Ti naštěstí už sami vidí, že lidé o to mají zájem a kde můžou, zřizují si prodejny a podnikové obchůdky. U nás v okolí Vrchlabí se dají vynikající uzeniny sehnat u řezníka pana Vaníčka v Dolní Branné u hřiště nebo v řeznictví pana Noska ve Studenci blízko křižovatky u hopody Na Špici.



Kvalitní mléko, jogurty nebo sýry jsou k dostání na Rodinné farmě Mejsnar v Kunčicích nad Labem, jejichž auta navíc rozváží jejich výrobky po celém Královéhradeckém kraji. Dobrý chleba poslední dobou peče pekárna ve Vysokém nad Jizerou. Jen mě moc mrzí, že zanikl mlýn v Dolní Kalné, tam se dala koupit ta nejkvalitnější mouka. Zdá se, že nejbližší mlýn, kde je k dostání kvalitní mouka, je v Mlýn Voženílek v Předměřicích nad Labem.

18. února 2012
(sobota)

HODOVACÍ DEN
Pohodová sobota byla pro mě a mé blízké o to pohodovější, že jsme spolu hezky oslavili mé 31. narozeniny. Jedli jsme, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli a oslava se moc pěkně vydařila.
Byla to příjemná oslava, ale takováhle přece jenom ne http://www.youtube.com/watch?v=KrbqWvThRyg. Hoja hoj je moje nejoblíbenější písnička z filmu Noc na Karlštejně a zpívám si ji v duchu - a někdy málem i nahlas, když mám dobrou náladu - snad v každé strážnici, kterou kdy navštívím na nějakém hradě. Podobně ve mně dokážou zvařit krev i Hana a Dana Kamélie se svou písničkou Hej, hej a na zdraví - http://www.youtube.com/watch?v=jcqLWUZo0Lk&feature=related. A aby to bylo do třetice všeho dobrého veselých pecek, ještě vám sem přidám odkaz na písničku Yo hogy láni vagyók od skupiny Neoton Familia - http://www.youtube.com/watch?v=XoY08GhVuyQ&feature=results_video&playnext=1&list=PL7A0404225F083B81, ve které ženušky ze skupiny pořádně od podlahy jásají nad tím, že jsou hodné holky.

17. února 2012
(pátek)

POSLEDNÍ DEN 31. ROKU
I když mám oficiálně narozeniny dnes, drtivá většina dnešního dne ještě bude patřit do mého 31. roku, protože jsem se narodil až takřka na sklonku dne. Rozhodl jsem si ten poslední den užít jak se patří, ale nic tak dvakrát výjimečného se nedělo. Naštěstí to byl den milý a příjemný.
Ráno jako už tradičně bylo nachumeleno, tak byla cesta na autobusák zajímavá, ale zvládl jsem ji včas a tak mi autobus neujel. V práci mi to šlo tentokrát od ruky pěkně a množství práce se dalo zvládnout docela dobře. V naší jídelně jako by věděli, že mám dneska narozeniny a tak udělali dobrý oběd - bílou houbovou polévku a řízek s bramborovým salátem. Kolegové mi hezky popřáli k narozeninám a pak už jsem práci opustil s radostí, že nás čekají krásné dva dny volna.
Zatímco venku se pomalu sněžení změnilo v déšť, já vyrazil autobusem do Vrchlabí a poté pěšky do města nakupovat na zítřejší oslavu. Nejprve do supermarketu Billa, kde mě nenadchli - všechny saláty, které jsem si prohlédl, byly zvadlé a nelíbily se mi, tak jsem žádný nekoupil. Drobná cherry rajčátka byla poměrně nezralá, ale nakonec jsem přece jen jedny sehnal. Postupem času přibyly i olivky, nakládané cibulky, kukuřičky, brambůrky a něco málo uzenin. S těmi ale začíná být čím dál větší potíž - Billa nabízí čím dál větší šunt, kde se nedostatek masa nahrazuje tukem, barvivy a chemií. Než něco takového, to radši nic.
Mnohem příjemnější je nakupování v mém moc a moc oblíbeném obchůdku jménem Apolenka. Je to obchůdek, v němž jeho milá majitelka paní Cinerová prodává všem lidem, kteří mají rádi dobrá vínečka, dobré sýry i různé jiné laskominky, všechno, po čem jejich mlsný jazyk touží. Skvělé je hlavně to, že o všem umí poutavě vyprávět a všechno vám ráda dá ochutnat. Strávil jsem tam dlouhý čas povídáním a ochutnáváním a neodešel jsem s prázdnou.
Zbytek odpoledne a večera utekl ve společnosti mých blízkých, knihy Last night at Chateau Marmont a při psaní sem opravdu bleskově a jen dvě hodinky už zbývají do chvíle, než dovrším svůj 31. rok. Když tak na něj vzpomínám, byl moc pěkný. Držte mi palce, abych měl zdraví, pokoj v duši, svou práci i klidný domov i dál, vždyť to jsou ty největší dary, které člověk může dostat.

16. února 2012
(čtvrtek)

DEN PĚKNÉ ANGLIČTINY
Včera jsem přečetl z knihy spisovatelky Lauren Weisberger jedinou stránku, usnul jsem a spal bez přerušení až do rána. Přesto se mi vstávat nijak zvlášť nechtělo a nepovzbudil mě ani pohled ven, kde pokračovala chumelenice. Na cestu pěšky jsem neměl ani pomyšlení, ona cesta na autobus byla zajímavá dostatečně. Ulice Vrchlabí i přes snahu Služeb města Vrchlabí byly zasněžené a zaváté, někde skoro bez jediné stopy a jen polozasněžené hromady - zaparkovaná auta - čouhaly ze sněhu. Uprostřed chodníku se tyčila učiněná sněhová barikáda v místě, kde už bylo mimo možnosti pluhu pokračovat dál v jízdě. Ale podél silnice a přes most už byly chodníky vypluhované.
Vzdor sněhové nadílce autobus od Nové Paky naštěstí přijel a tak jsem do práce dorazil bez problémů. Zatímco se na silnici u Malé Úpy sesypaly dvě laviny a ve volném prostoru mezi nimi uvěznily autobus, z nebe se sypal další sníh a na nás se sypaly z rádia další zprávy o ucpaných a uzavřených silnicích - od silnice z Kalné přes Slemeno až po hlavní silnici mezi Litomyšlí a Vysokým Mýtem. Naštěstí během dopoledne přestal sníh padat a do odpoledne se utišil i vítr. To změnilo mé přesvědčení, že dneska půjdu za angličtinu... šel jsem na ni a bylo to dobře, líbila se mi. Nejprve jsme z hlavy překládali různé větičky, které nám profesor Joe diktoval, pak jsme si povídali své zážitky ze včerejšího dne. Také učebnice přišla po dlouhé době ke cti a to zrovna akorát když jsem si ráno řekl, že se s ní nebudu tahat, když už jsme s ní kolik měsíců nepracovali. Na závěr přišla na řadu Animal Farm od George Orwella. Příjemná hodina.
Zpáteční autobus měl jen drobné zpoždění - naštěstí se teď odpoledne docela oteplilo, sůl začala účinkovat a tak jsou silnice holé. Rozdíl v nadmořských výškách Hostinného a Vrchlabí je znát - v Hostinném je mnohem méně sněhu než ve Vrchlabí, u nás je ho tolik, že už dlouho nebyla zima s takovým množstvím sněhu.
Zbytek dne mi příjemně uběhl při čtení nebo při fotbalu. Jestli vyhraje Victoria Plzeň nad FC Schalke, to zatím nevím, ale rozhodně vím, že já jsem prohrál - souboj o dva díly Kafkova ilustrovaného průvodce z počátku 20. století, za které byl někdo jiný bohužel ochoten asi zaplatit cokoliv. Takové už ale aukce jsou - vítěz bere všechno. Alespoň, že poražený nemusí platit.
Nakonec nevyhrála ani Plzeň, utkání po spoustě šancí Plzně skončilo vyrovnaným výsledkem 1:1. Škoda, při troše štěstí by to mohlo dopadnout úplně jinak. Snad se při odvetě bude dařit lépe.

VÝSTAVA ZBOŽÍ, ZABAVENÉHO CELNÍKY
26. ledna je Mezinárodní den celníků a v tento den byla ve vstupní hale Krajského úřadu v Hradci Králové zahájena zajímavá výstava - výstava zboží, zabaveného celníky.



V prosklených vitrínách je k vidění pestrá sbírka předmětů - od součástek k autům po hračky, od nejrůznějších načerno pálených kořalek až po napodobeniny léků a také nejrůznější napodobeniny a padělky značkového zboží. Výstava bude trvat ode dne zahájení po 60 dnů.

15. února 2012
(středa)

DEN VELKÉHO SNĚHU
Zatímco včera odpoledne svítilo při mé cestě domů pěkně sluníčko, k večeru se přivalily nad Krkonoše a Podkrkonoší těžké mraky a z nich se začal v noci sypat sníh. Ráno ho bylo už dobrých deset centimetrů a padal dál, tak jsem rychle zamítl myšlenku, že bych šel do práce pěšky a jal se probíjet zasněženými ulicemi na autobus. Ten naštěstí jel, ale bylo to o fous, protože ve Studenci byly problémy s uvízlým kamionem. Jak se dostala do práce má milá spolucestující Lada, to Bůh suď, ale snad se to nějak podařilo.
Práce mi šla dneska od ruky tak průměrně, ale i když se mi chtělo spát, docela to šlo. Za oknem se však strhlo pravé a nefalšované psí počasí. Zvedl se totiž prudký vítr, který hnal po obloze mračna a po zemi mračna prachového sněhu. Rázem se tak krajina skryla za pohyblivou bílou oponou, chvílemi tak hustou, že nebylo vidět téměř druhou stranu dvora našeho podniku. Výsledek na sebe nedal dlouho čekat... rádio brzy začalo přinášet dramatické informace ze silnic.
Mezi Pakou, Studencem a Vrchlabím se zastavila doprava kvůli spoustě uvízlých kamionů a kolonám aut, postupně byla silnice zablokována i na Babáku a v Kumburském Újezdu. Sněhové jazyky se dělaly i na silnici z Hostinného do Dvora Králové v Lese Království u Nemojova. Lidé se to snažili objíždět všelijak a auta zablokovala průjezd i na vedlejších silnicích, třeba u Pecky. Ve Vilémově u Rokytnice nad Jizerou se zřítila na silnici lavina a tak musela být silnice v délce 5 km uzavřena. Problémy činilo i dlouhé a poměrně prudké stoupání do sedla Polskie Wrota mezi lázněmi Kudowa Zdrój a Duszniki Zdrój a kvůli tomu byl během dne dvakrát zavřený hraniční přechod v Náchodě, protože silnice byla neprůjezdná. Kolony kamionů stály v Náchodě i na obchvatu České Skalice. Po Krkonších se dalo jezdit jen se sněhovými řetězy a to platilo i pro silnici z Vrchlabí do Špindlerova Mlýna. V Klášterské Lhotě se stala dopravní nehoda a zablokovala silnici.
Když jsem tak slyšel všechny ty dramatické informace, byl jsem docela zvědavý, jak se dostanu domů. Hodně jsem přemýšlel, jestli má cenu čekat vůbec na autobus, ale když jsem došel na zastávku, stačil jsem jen vytáhnout peníze a autobus už jel. Říkal jsem si, že řidič je tedy frajer, kolem kolabuje doprava a on si bez vzrušení jede dokonce o dvě minuty dřív. Na jízdence však bylo jméno společnosti Osnado, ne KAD, a tak mi došlo, že jedu vlastně úplně jiným autobusem. Jel ale do Vrchlabí a to bylo hlavní. Nakonec jsem se dozvěděl, že je to o hodinu zpožděný autobus z Hostinného. Měl jsem štěstí.
Doma mě čekalo veliké vyhazování - nejprve před domem, to by šlo - ale Služby města Vrchlabí měly plné ruce práce a pochopitelně neměly čas pluhovat jednu z méně podstatných ulic Vrchlabí a tak jsem nakonec ještě pluhoval i v naší ulici až k výjezdu na silnici. Je to sice jen asi 20 nebo 30 metrů, ale i tak mi to dalo dvě hodiny těžké práce - sníh, zčásti udusaný mnoha auty se moc hezky nevyhazoval a halda sněhu vypluhovaná ze silnice byla také pracná.
Předpověď počasí je pesimistická - během zítřka má vítr ustávat až odpoledne a tak si nejsem jist, zda zítra nepůjdu za angličtinu. V pátek se má oteplit a i pro Vrchlabí je hlášený déšť. A aby toho nebylo málo, od pondělka se má opět ochladit až na -17°C. Zima se nás rozhodla potrápit... ale kdyby se udělalo zase sluníčko, mohl by sníh konečně na povrchu umrznout, aby se po něm dalo chodit a já mohl fotit, až se budou hory zelenat.

REKORD V NÁVŠTĚVNOSTI ZA JEDEN DEN NEPADL
Rekord z 1. května 2008 - 1 606 návštěvníků - se mým včerejším nadějím jen vesele zasmál. Pomyslná ručička měřítka počtu návštěvníků se totiž zastavila na číslu 1 517, ale i to je moc pěkné číslo, druhé nejvyšší v dlouhé historii Tomášova Internetu.

V 1. ZÓNĚ NÁRODNÍHO PARKU SE JEZDIT SE SKÚTREM NESMÍ
Skupina jezdců na skútrech si hezky zařádila na Labské louce - jezdili si, kde se jim zlíbilo, v korytě Labe si zbudovali skokánek... a celkem nijak neřešili, že jsou celou dobu v první, nejpřísněji chráněné zóně Krkonošského národního parku. Stalo se tak to, co se stát muselo, drapli je tam strážci Národního parku a protože se rozzlobili, byli zlí. Přestupce tedy čeká velmi nepříjemné správní řízení, při kterém jim může být udělena pokuta až 100 tisíc korun. Příroda se musí chránit!

KDY ČLOVĚK ZAČNE DĚLAT CHYBY
Když se člověk něco učí, hodně se bojí, že udělá chybu a tak se na práci pekelně soustředí a pětkrát po sobě vše kontroluje. A tak paradoxně udělá méně chyb, než ve chvíli, kdy nabude sebejistoty, řekne si, že to zvládá levou zadní, začne si věřit a dělat práci tak nějak podvědomě a automaticky... to je ta pravá přiležitost pro to, aby se vloudily záludné chybičky, bestie.
Naštěstí mě k tomuhle přemýšlení inspiroval kolega, který je zatím v té první fázi...

14. února 2012
(úterý)

DEN ZPĚVU
Dneska jsem se odhodlal a vyrazil zase do práce pěšky. Za mostem jsem si málem dal na hubu a nebyl jsem moc slušný. Ten kdo mě zná, by mě asi nepoznal. Už aby bylo jaro. Jinak byla cesta bez příhod a její poslední třetinu mi zpříjemnila kolegyňka Jana, kterou jsem potkal.
Přestože jsem měl dost energie, práce mi šla od ruky jako psovi pastva, ať jsem dělal, co jsem dělal. Ale jinak jsem měl docela pěknou náladu a nezkazily mi ji svým povídáním, zprávičkami a mailíky ani tři mé ženušky z nejoblíbenějších - Tři Vlaďky.
Nakonec jsem ale to podstatné stihl a protože se mezi tím hezky vyčasilo a vykouklo sluníčko, vyrazil jsem pěšky i zpátky. Paní z domu u silnice už mě asi začíná znát, tak se se mnou dala do řeči a povídal si se mnou i její jezevčík - téměř celou dobou na mě vydržela tahle upovídaná fenečka štěkat a vrtět ocasem. Mezitím mě stihla dojít Jana a tak jsem i zpátky šel kousek s ní. Odpoledne uteklo příjemně u rubínově červeného vínečka a dobrých šátečků šunkovo-sýrových i nivových.
Dneska měl hudební dramaturg Českého rozhlasu Hradec Králové náladu na docela pěkné písničky - která je bohužel tenhle rok u něj hodně vzácná, zato často rád hraje mé neoblíbené písničky, jako je třeba Rubikon od Kryštofa, Levandulová od Hany Hegerové a Petra Hapky, Přítel Quinn od Golden Kids, Anděl od Terezy Kerndlové nebo Štěstí je krásná věc od Richarda Müllera. Dneska se ale snažil a tak jsem si s ním i docela zpíval, už od včera mám na to náladu. Třeba oblíbenou písničku Rehradice od AG Flek nebo Flames of love od Fancyho. Teď si ale zpívám námořnickou písničku Santianna, která se mi od listopadu ještě neoposlouchala ani omylem. Musím se brzy na námořnické písničky "sea shanties" zase vrhnout, ještě jich na překlad zbývá hodně.

PŘEKONÁ TOMÁŠŮV INTERNET REKORD V NÁVŠTĚVNOSTI?
Svatý Valentýn je vždycky nejhvězdnějším dnem Tomášova Internetu za celý rok. A to díky článkům ze seriálu Obrázek srdce, na které se vždycky podívá obrovské množství lidí. Ale rekord za nejvyšší denní návštěvu v historii Tomášova Internetu patří 1. květnu 2008 - v tento nejkrásnější lásky čas se podívalo na mou stránku 1606 zamilovaných lidiček. Od té doby se nikdy nepodařilo se k tomuto počtu ani přiblížit - ale dnešek má docela naději, že by v něm mohla moje stránka přivítat ještě větší množství návštěvníků, protože se kromě srdíček dívají lidé rádi i na písničku nešťastně zesnulé zpěvačky Whitney Houston I will always love you.
Nu, ale jak tak teď koukám, asi ani tentokrát nebude rekord překonán, ale stříbrná medaile by z toho kápnout mohla.

ČÍM VÍC ZVEDÁME, TÍM VÍC KLESÁME
Společnost RWE Transgas nám včera poslala roční vyúčtování za plyn a přestože jsme měli jen minimální nedoplatek v řádu korun, zdvihla nám měsíční zálohy téměř o dvě stovky. Nepochybně jde o zálohu na budoucí opětovné zdražování.
Za minulý rok zdražila tato společnost plyn téměř o 30%. Následky takového jednání pociťujeme právě v tyto dny - většina Čech se utápí ve smogu, který je výsledkem cenové politiky RWE.
Když se před několika lety prováděla plynofikace Dolní Branné, hodně lidí mělo o připojení zájem - zřizovali si přípojky, před domem si stavěli "kapličky" na hlavní uzávěr plynu... jenže pak náhle ohlásila společnost RWE náhlé a naprosto zbytečné 25% zdražení a většina lidí změnila názor a plyn si zavést nenechala. Nechodíte-li světem se zavázanýma očima, jistě vidíte, že i leckteří z těch, kteří plyn zavedený měli, přešli díky neuvážené cenové politice RWE zpět na tuhá paliva.
Společnost RWE tak dopadá stejně jako stát v případě dálničních známek. Dálniční známky na loňský rok musely být samozřejmě zase o něco dražší, než na rok předloňský... výsledkem bylo, že lidé o to více začali jezdit po starých silnicích, ignorovat dálnice a stát utržil za dálniční známky výrazně méně. Myslíte však, že stát uznal svou chybu a rozhodl se známky zlevnit, aby utržil více? Kdepak, tak hloupí přece na ministerstvu dopravy nejsou a tak znovu výrazně podražili. Výsledkem pravděpodobně bude další snížení zisku za dálniční známky.
I společnost RWE si stěžuje na klesající zisky. Pokud se však nepoučí z chyb a místo věčného nekonečného a zbytečného zdražování konečně nezlevní... zisky se budou dál snižovat a Čechy se dál budou utápět ve smogu.

SLAVNÉ VILY ČECH, MORAVY A SLEZSKA
V Muzeu východních Čech v Hradci Králové je zajímavá výstava o slavných a krásných domech v celé naší republice.



Na mnoha informačních panelech se seznámíme s nejslavnějšími, největšími, architektonicky nejcennějšími nebo nejzajímavějšími domy naší republiky. Více informací o výstavě naleznete na stránce Muzea východních Čech v Hradci Králové - http://www.muzeumhk.cz/kalendar-slavne_vily_cech_moravy_a_slezska.html. Seznámit návštěvníky s výjimečnými domy naší země si vzala za cíl i stránka http://www.slavnevily.cz/.

KDO JSOU RATINGOVÉ AGENTURY?
Zatímco dříve jsme my - běžní lidé - ani nevěděli, že nějaké ratingové agentury existují, dnes o nich slýcháme ve zprávách velice často a jména jako Standard & Poor's, Moody's nebo Fitch zná i ten, kdo se o investování nebo ekonomiku nijak zvlášť nezajímá.
Ratingové agentury jsou společnosti, které dokáží rozhodovat doslova o osudu států. Od jejich hodnocení - ratingu - daného státu se odvozuje to, jestli jsou investoři ochotní kupovat jeho dluhopisy a za jakou cenu. Je to obrovská moc...
...a jak to tak u mě bývá, začal jsem za mocí vidět i temné stíny - kde jsou peníze, tam je touha po moci... ale kde je moc, tam je touha po dalších penězích, ještě větší. A co by bylo jednoduššího, než kdyby se domluvilo několik bohatých investorů, kteří by chtěli pořádně vytřískat na dluhopisech, aby podmázli ratingovou agenturu a ta pak na jejich objednávku snížila rating země, o jejíž dluhopisy mají investoři zájem a oni tak na úrocích vydělali o hodně víc?
Ale to by asi žádná z renomovaných ratingových agentur neudělala. Díky své nezávislosti, svobodě a objektivitě si vydobyly obrovský mezinárodní věhlas a uznání... a jediný skandál by stačil k tomu, aby se po sto let budované renomé sesypalo jako domeček z karet. To si asi žádná z ratingových agentur neriskne a má podezření jsou s pravděpodobností hraničící s jistotu zcela zcestná. Pěkný článek o systému hodnocení rentability a schopnosti splácet dluhy a ratingových agenturách je k přečtení na http://www.fxstreet.cz/rating-sp-moodys-a-fitch.html.

KDYBY NEBYLI MUŽI...
..., byl by svět plný tlustých a spokojených žen. I taková zajímavá věta mě čekala dnes na mé cestě z práce domů a mám na ní jen jedinou odpověď... Milé ženušky, vaše pochybnosti s tím, jestli jste dostatečně vychrtlé na to, abyste mohly být brány jako krásné, jsme nevymysleli my, muži. Náš pohled na ženy nedokáže změnit žádná móda, ten nám dala do vínku sama příroda a tak se od dob Věstonické venuše moc nezměnil.
Vychrtlé a proto krásné modelky z úvodních stran časopisů nadšeně a extaticky komentují jedině ŽENY! Nám mužům se vesměs nelíbí.

13. února 2012
(pondělí)

TAKOVÉ SOLIDNÍ PONDĚLÍ
V dnešním dni se nic zvláštního nedělo. Ráno jsem vstal, venku se pořádně oteplilo, bylo takřka jarních -10°C, ale začalo chumelit a tak jsem neměl moc chuť jít do práce pěšky. Vyrazil jsem tedy na autobus, který dnes naštěstí jel vcelku bez problémů.
V práci byl hned po ránu šrumec, ale pak byl už celkem klid a i když jsem měl i dneska ospalou náladu medvěda uprostřed zimy, pofackoval jsem co jsem měl. Zpátky z práce jsem se svezl s kolegou. Pohazoval jsem si v sobotu v hlavě s tím, že bude-li dneska hezky, vyrazím autobusem směrem na Špindlerův Mlýn, vystoupím na Bártlově lávce a po cestě do Vrchlabí si vyfotografuju ve Studeném koleně krásný ledopád, případně i zasněženou pohádkovou chaloupku, která je ve skutečnosti nevěstinec Night club Nina. Oboje mě padlo do oka, když jsem se v sobotu vracel z výletu a viděl jsem je z autobusu. Ale bylo dneska ošklivo, zamračeno, mlhavo a tak jsem pochodoval nejkratší cestou domů. Odpoledne jsem strávil povídáním, klimbáním u televize a psaním sem na mou stránku. Dneska půjdu asi spát se slepicemi.

ROZPITVANÝ POHODÁŘ
Dnes jsou běžně k dostání váhy, které neváží jen pouhou hmotnost, ale dokáží určit, z čeho se vaše tělo skládá. A tak jsem měl dnes příležitost být překvapený nad tím, že 56,1% vody, 42,4% svalů, 18,4% tuku a 14,2% kostí - toť pohodář Tom.

CORRUPT TOUR - POZNEJTE KORUPCI ZBLÍZKA
Unikátní cestovní kancelář http://corrupttour.com pořádá unikátní zájezdy. Můžete se podívat v Praze na místa, která jsou proslavená předražováním, které není nikde vidět. Uděláte si výlet po pražských nemocnicích, proslavených rozhazováním státních peněz. Poznáte podivuhodné kontrasty města Ústí nad Labem. Nebo můžete vyrazit na "Pražské safari" - podívat se zblízka na útulná hnízdečka nejrůznějších proslavených a vlivných ptáčků. Zajímavá krátká reportáž z Pražského safari je k přečtení na adrese http://www.euro.cz/id/uj8q7yhkuhyt1dyq617nvader/detail.jsp?id=106950. Pěkný článek o cestovní kanceláři najdete i zde - http://zpravy.ihned.cz/lehke-zpravy/c1-54690000-cestovka-corrupt-tour-ma-prvni-zakazniky-zajemci-o-prazske-safari-zaplni-autobus. a zde http://zpravy.ihned.cz/index.php?article%5Bid%5D=54647650&article%5Bsurvey%5D%5Baction%5D=vote&article%5Bsurvey%5D%5Banswer_id%5D=1223980&p=012000_d.

ZDI KOLEM DOMŮ... KDO ALE JE ZA ZDÍ?
Loni na dovolené v Praze mě zaujaly poměrně často, ale i u nás ve Vrchlabí takové domy jsou... nevlídná vysoká zeď, mohutná ocelová brána bez jména, tušené kamery, alarmy, zlí psi, ostraha. Ještě mlhavěji tušený luxus, zlato, bohatství, velký majetek, přepych... vysněný ráj mnoha lidí, pro který jsou ochotní čehokoliv - od práce hraničící se sebezničením, přes bezohledné vykořisťování a těžení ze všech okolo až po okrádání babiček a dědečků v souladu s literou zákona nebo samozřejmě zcela transparentní zmanipulovaná a předražená výběrová řízení.



Taková místa dokáží působit docela tísnivě a překvapivě podobně, jako místa úplně jiná...



I věznici ve Valdicích obklopují vysoké zdi a ploty z ostnatého drátu, kamery a ozbrojené stráže. Rozdíl je snad jen ten, že zatímco boháči si staví zdi a ploty proto, aby lidé nemohli za nimi dovnitř, zdi a dráty věznice vězní ty, kteří jsou uvnitř. Zeď je však zeď, ta nemá cit... nejsou náhodou bohatí lidé vlastně také jen ubozí vězni vlastního strachu z lidí?

SILNICE NA STRÁŽNÉ SE BUDE OPRAVOVAT
Silnice z Vrchlabí na Strážné a do Dolního Dvora už nedávno jednu obrovskou opravu zažila - s velkým přispěním od Evropské unie byl opraven její asfaltový povrch i několikero můstků.



Nemohla však být opravena její první část z Vrchlabí, protože v rámci akce Čisté horní Labe byla v těch místech budována kanalizace. Dnes už je vše hotovo a tak letos začne oprava poslední neopravené části této krásné silnice. Oprava skončí až v roce následujícím.

PŘÍBĚHY ODSOUZENÝCH V ČR
Na adrese http://www.odsouzeni.estranky.cz/ najdete fascinující web, věnovaný nejrůznějším známým současným i dávno zesnulým proslaveným zločincům. Ale také na něm poznáte, jak se žije ve vězení a o různých pozoruhodnostech i zajímavostech, spojených s vykonáváním trestu odnětí svobody.

JAK JSEM SE DOZVĚDĚL O FACEBOOKU
Moje kamarádka Katka není žádnou příznivkyní sociální sítě Facebook, o to víc dneska byla překvapená, když jsem si vzpomněl, že to byla ona, od koho jsem se o její existenci dozvěděl. Ale uložené e-maily hovoří jasnou řečí...

From: Katka
Sent: Friday, December 05, 2008 1:14 PM
To: Tomáš
Subject: RE: To je problém

Zas na druhou stranu, není to nic špatného

Tome, jak se stavíš k Facebooku? Začínám uvažovat, že si založím účet.

From: Tomáš
Sent: Friday, December 05, 2008 1:19 PM
To: Katka
Subject: Co je Facebook?

Hech... tak na to Ti nemůžu odpovědět z toho prostého důvodu, že nevím, co to ten Facebook je.

From: Katka
Sent: Friday, December 05, 2008 1:21 PM
To: Tomáš
Subject: RE: Co je Facebook?

Aha... no já taky právě zatím sbírám informace. Je to sociální web, asi něco jako ICQ nebo Skype.

From: Tomáš
Sent: Friday, December 05, 2008 1:23 PM
To: Katka
Subject: Líbí se vám Katka?

Nebo jako Líbímseti, viď, podle názvu soudě. Nu, proč ne, pokud Tě to láká, není na tom nic špatného.

Od té doby, co jsem si s Katkou poprvé o Facebooku psal, jsem o něm okolo sebe slyšel skoro denně a lidé mě tam každou chvíli lákají a nejraději by byli, kdybych svou stránku přesunul na Facebook. Ale mě to tam zatím nijak neláká a svou stránku bych tam nepřesunul ani za prase.

13. ÚNOR - SVĚTOVÝ DEN ROZHLASU
Mnoho je nejrůznějších mezinárodních a světových dnů - nováčkem mezi nimi je dnešní Světový den rozhlasu, který letos slavíme poprvé. Nejnadšeněji ho pochopitelně slaví nejrůznější rozhlasové stanice. Hezky o tom píšou na adrese http://www.rozhlas.cz/zpravy/historie/_zprava/svetovy-den-radia-odkryva-dalsi-perspektivy-media--1017727.

20 LET NA INTERNETU
Před 20ti lety - v roce 1992 - se dne 13. února připojila naše - tehdy Česká a Slovenská federativní republika - oficiálně k Internetu. Článek o této události najdete na adrese http://www.rozhlas.cz/zpravy/technika/_zprava/pred-20-lety-se-cesko-oficialne-pripojilo-k-internetu--1017435.

SBOHEM, WHITNEY HOUSTON
Teď jsem zajásal nad velikánskou včerejší návštěvností - 1 324 návštěvníků za den, to už je pro mou stránku hodně nadprůměrná návštěvnost. Ale moc dlouho mi radost nevydržela, když jsem zjistil, že lidé nechodí na srdíčka, ale 282 jich přišlo na překlad písničky I will always love you od nešťastně zesnulé zpěvačky Whitney Houston. Popularita za cenu smrti nepotěší ani toho, jenž ji vlastně vůbec neznal.
A tak zbývá jen říct - sbohem, Whitney Houston, pokoj Vaší duši a čest Vaší památce... a určitě budete dál žít navždy ve Vašich písničkách i v srdcích těch, kteří Vás znali a měli Vás rádi.

12. února 2012
(neděle)

DEN BEZ VZRUCHŮ
Můj dnešní den se nesl ve znamení odpočinku po včerejším výletě a vlastně o něm není moc co napsat - strávil jsem ho zčásti čtením, zčásti psaním e-mailů a zpráv a zčásti psaním sem na mou stránku. Příjemný den.

VIRTUÁLNÍ NÁVŠTĚVA SAVOY ROYAL HOTELU
Savoy Royal Hotel je jednou z dominant centra Špindlerova mlýna a jeho mohutnou, svým stylem do Krkonoš moc se nehodící, budovu rozhodně nepřehlédnete.



Hotel Savoy nemá v názvu slovo Royal - Královský - jen tak pro nic za nic, ubytovat se v něm si můžou dovolit asi opravdu jen králové, prezidenti a nejrůznější boháči. Nejsem vyznavačem kultu značky a tak nemám rád věci ani služby, které jsou drahé jen proto, aby byly drahé. Přesto je ale stránka hotelu - http://www.savoyroyal-hotel.cz/o-hotelu-savoy-royal - velice zajímavým čtením. Tak co takhle si tam zajít na večeři?

Nevím, co zaujme v jídelním lístku vás, ale mě dneska zaujalo a dám si:

Předkrm:
Feuilleté
plněné provensálskou zeleninou a kozím sýrem
na omáčce z čerstvých rajčat za 165 CZK

Polévka:
Silné consommé z hovězí oháňky
a pupku s kořenovou zeleninou v sherry,
crepes Julienne za 165 CZK

Hlavní chod:
Dušené telecí ossobuco
se silnou omáčkou z kořenové zeleniny
a masitých tomatů,
tyrolské knedlíky za 410 CZK

Dezert:
Variace francouzských sýrů
s ovocem a fíkovou marmeládou za 320 CZK

Než bude jídlo připravené, dám si na dobré trávení jednoho 4 cl panáka irské whisky
CONNEMARA PEATED SINGLE MALT CASK STRENGHT za 190 CZK.
Nu a pak si dám třeba bílé víno:
FERRARI GIULIO FERRARI RISERVA DEL FONDATORE z Trentina, ročník 1999 za 3 680 CZK.

Číšník ke mně přichází s úslužným úsměvem a účtem, znějícím na 4930 CZK, tak mu nechám pouhých 70 CZK spropitné, za což mě asi nebude mít rád... a s chutí vyrazím 15 kilometrů domů pěšky, protože nebudu mít na autobus.

11. února 2012
(sobota)

DEN HLEDÁNÍ LEDOPÁDŮ
V týdnu jsem se nechal zlákat pohledem na ledopád na zamrzlém splavu a vyrazil dneska na cestu do údolí Bílého Labe fotografovat ledopády a zamrzlé peřeje. Tohle byla má představa...



...a takhle vypadala skutečnost...



Přesto se mi ale výlet docela líbil a tak chystám pár obrázků z něj jako nový článek do sekce Tomášovy řeči. Bohužel ho asi nestihnu, ale dočkáte se ho brzy.

Nejkrásnějším ledopádem Krkonoš je ale asi Krkonošský ledopád v Labském dole, ale k němu jsem nešel, protože jsem nechtěl ničit lyžařům stopy.

Zbytek dne jsem strávil příjemným odpočinkem a večer jsem se vypravil s mými přáteli za trochou sportu, piva a povídání - byli jsme si zahrát bowling. Nijak skvěle mi to nešlo, ale úplně špatně jsem přece jen nedopadl.

RELATIVITA KRÁSY
Redaktorky internetového magazínu Super.cz často rády chválí ženy, které jim připadají krásné. Proč to dělají, to nevím, ale pokud nevychvalují nějaké kostry, rozhodně jim to nevyčítám, je to lepší, než kdyby každého pomlouvaly, kritizovaly a hledaly na všem jen to špatné. Dneska mě zaujal naprosto bombastický titulek článku Podívejte se: Kočičky Zimová a Kolářová v prádélku a podvazcích v posteli s 2. nejkrásnějším mužem světa. Hned jsem na článek mrkl... nu a nemám k němu připomínek. Modelky jsou sice hodně hubené, ale vyloženou propagací chorobné vychrtlosti nejsou, zaujal mě však "2. nejkrásnější muž světa" Martin Gardavský. Podívejte se na něj, milé ženušky a zamyslete se, opravdu se tento muž líbí vám všem? Jsem si jist, že některým z vás moc a jiné třeba svým fyzičnem nezaujal... určitě byste se na tom všechny neshodly. Tak proč bychom měli my muži být takové tupé stádo, aby se nám všem líbily jen "krásky z titulních stránek"?

PS: Tyhle úvahy jsem tu spřádal se vzpomínkou na příběhy žen z knihy Co muži nechápou, po čem ženy touží, protože mnohý ze smutných příběhů z měl v úvodu něco ve smyslu "Když jsem taky viděla ty dokonalé krásky z titulních stránek a porovnala je sama se sebou..." Tak chci tímto svým odstavcem, článkem o zmíněné knize, článkem Všem dívkám a ženám, článkem Fascinující marketing 3 - jediný krok k dokonalosti nebo článkem Nejkrásnější ženuška je sympatická venuška udělat našim médiím protiváhu a říct všem dívkám a ženám prostý a jednoduchý názor jednoho obyčejného muže.

NEJKRÁSNĚJŠÍ LEDOPÁD
Zrovna v den, kdy jsem se vydal do srdce našich hor se snahou fotografovat ledopády, uveřejnily Novinky.cz zajímavý článek Čarokrásné rampouchy u zamrzlého vodopádu lákají davy turistů. To už je jiné kafčo, než moje rampouchy nad silnicí.

10. února 2012
(pátek)

DEN ŠMEJDKUJÍCÍ TECHNIKY
Jak jsem včera ráno váhal, dnes jsem se rozhodl můj rekordní týden letošní zimy dovršit a vyrazit pěšky, čímž jsem za tenhle týden nachodil pěšky 28 km. Mám z toho dobrý pocit. Teplota ráno opět klesla až k -20°C, ale zatímco ze začátku jsem z toho býval unavený, teď mám pocit, že už jsem si zvykl. Ale přesto budu rád, až takové velké mrazy skončí. Hlavně kvůli tomu všemu ledu, který na cestách je, místy schází jen vlas k tomu, aby člověk nepadl rovnou na hubu.
Sotva jsem v práci začal s hlášením, přiběhla kolegyně, že jí nechce naběhnout počítač, tak jsem se šel na to podívat. Její počítač čas od času dělá to, že se sice rozeběhne, ale nenaběhne BIOS. Stačí pak počítač vypnout, vypojit ze sítě, zmáčknout tlačítko pro zapnutí, ono chvíli bliká a pak se vybije - a když se poté počítač zapne, měl by naběhnout. Měl... ale nenaběhl, ať jsem dělal, co jsem dělal. Zavolali jsme tedy administrátorovi, ten přijel, udělal s počítačem totéž... a ten naběhl! Asi se ho víc bál, než mě. Cesta to však zbytečná nebyla, protože i další kolegyně měla počítač mimo provoz a tomu se domluvit nepodařilo, tak si ho administrátor zrovna odvezl.
Práce mi šla od ruky vcelku dobře, ale nakonec jsem ji ani celou nezvládl, protože mě pořád něco a někdo zdržoval. Nejvíc kolegyně, které se vzpouzela tiskárna dělat svou práci. Ani jí jsem bohužel nedokázal domluvit, i když snaha byla. Já a technika si holt moc netykáme.
Zpátky jsem se chystal jít pěšky slunečným odpolednem, ale nakonec mě svezl kolega. Sníh zářil, byla sice trochu podyma, ale hory vidět byly a i ty zářily a bylo na sluníčku krásné teplo. Odpoledne mi uteklo s klimbáním u televize, psaním na mou stránku i čtením jako voda. Dneska asi půjdu spát dřív, za celý týden toho mám nějak dost.

SKONČÍ DOMÉNA POHODAR.COM V KOŠI?
Už mi dorazil druhý e-mail, upozorňující mě na konec období, na které mám zaregistrovanou mou doménu pohodar.com:

Vážený zákazníku,

blíží se období, kdy je nutné prodloužit platnost vaší domény pohodar.com. Přečtěte si, prosím, podrobně následující informace o vaší doméně pohodar.com a instrukce k jejímu prodloužení.

Doména: pohodar.com
Datum expirace (vypršení platnosti): 05.03.2012
Termín pro provedení prodloužení: 05.03.2012

Do výše uvedeného termínu pro provedení prodloužení domény je nutno prodloužení objednat, uhradit a případně splnit další podmínky nutné k úspěšnému obnovení vaší domény. Při nezaplacení a nesplnění dalších podmínek pro prodloužení domény může být doména vypnuta nebo zcela zrušena.

Kdo by se však těšil, že si mou doménu uchmátne pěkně pro sebe a bude mi ji pak nabízet za veliké peníze nebo si ještě předtím mou stránku stáhne, pak ji tam nakopíruje, nacpe reklamami a peníze se pohrnou... toho čeká zklamání. Už po prvním upozornění jsem zavítal k mému registrátorovi, odkliknul prodloužení a dnes mi přišel e-mail, potvrzující že se vše podařilo:

Vážený zákazníku,

tímto potvrzujeme, že Vaše doména byla prodloužena na další období

Doména: pohodar.com
Expirace: 05.03.2015

A tak doménoví spekulanti můžou zaplakat nad dalšími třemi roky čekání, ale ti z vás, kteří mají mou stránku rádi, se můžou zaradovat, protože Tomášův Internet snad vydrží alespoň ty tři roky, které jsem mu zaplatil - pro jistotu, protože člověk nikdy nemůže vědět, co bude za rok. Držte palce mně i mé stránce.

CO NOVÉHO V PODZEMÍ
Od 9. února do 29. dubna 2012 je v Muzeu Českého ráje v Turnově k vidění asi velmi zajímavá výstava Co nového v podzemí.



Budou na ni k obdivování a žasnutí různé zajímavé zkameněliny neboli fosilie - od nejrůznějších otisků, brouků, raků, přes trilobity až po kost dinosaura. Zároveň se však necháme fascinovat bohatostí odkazu, který nám dávní tvorové v kameni zanechali. Neboť nenacházíme jen jejich zkamenělá těla a otisky, ale také nejrůznější stopy, požerky nebo "koprolity" - zkamenělý trus.



K vidění však nebudou jen zkameněliny, ale i různé kresby, jak asi pradávní živočichové vypadali, když byli ještě živí a jak to vůbec vypadalo v pradávných mořích nebo jezerech.
Myslím, že by tahle výstava mohla být fascinující a až poleví trochu zima, nejspíš si do Turnova udělám výlet. Více informací o výstavě naleznete na adrese http://www.muzeum-turnov.cz/exhibitions/view/93.

HUDBA V ROZHLASU
Dneska byl v pořadu PéHáčko, který vysílal Český rozhlas Hradec Králové, zajímavý rozhovor s bývalým generálním ředitelem Hasičského záchranného sboru Miroslavem Štěpánem (záznam naleznete na adrese http://www.rozhlas.cz/hradec/pehacko/_zprava/byvaly-generalni-reditel-hasicskeho-zachranneho-sboru-miroslav-stepan--1013176). Mě však zaujal a inspiroval jeden moment - ten pán zrovna moc pěkně vypravoval, chystal se začít o něčem konkrétním - ale moderátor ho přerušil a že teď ne, že až po písničce - a pan Štěpán mohl pokračovat ve vyprávění až poté, co si své odzpíval Tomáš Klus.
Proč to asi moderátor udělal? S největší pravděpodobností proto, že má stanovený určitý "jízdní řád", kterým se při moderování pořadu musí řídit a v něm mají písničky své pevné a nevynechatelné místo.
Bylo by ale asi zajímavé zjistit proč. Už dlouho mě zajímá otázka, jestli stanice - obzvláště se to týká těch komerčních - dostávají zaplaceno od hudebních vydavatelství za to, jakou hudbu hrají. Podle toho, jak se někdy chovají, se mi zdá, že ano - když je potřeba propagovat novou písničku nebo album, hrají ji 15x za den, když se pomalu nějaké vydavatelství chystá vydat nové album a ještě se z něj nehraje žádná písnička, hrají stanice alespoň ve zvýšené míře ty starší, které předtím nehrály... jsou mezi komerčními rádii a hudebními vydavatelstvími asi mnohé skryté vztahy.
Veřejnoprávní stanice něco takového asi dělat nemohou, ale pravděpodobně i ony dostávají nějaká nařízení, co mají hrát a co ne - od chvíle, kdy si zpěvačka Helena Vondráčková stěžovala, že se její písničky málo hrají, hraje Český rozhlas Hradec Králové její písničky ještě častěji, než dříve a to je nikdy nehrál opravdu málo.
Bylo by zajímavé i zjistit, zda si musí rádia hudbu kupovat nebo platit poplatky Ochranném svazu autorskému (OSA). Až bude čas, zkusím se porozhlédnout po Internetu nebo třeba rozeslat i pár mailíků, mohlo by to být téma na zajímavý článek.

9. února 2012
(čtvrtek)

DEN POCHYBNOSTÍ
Pochyboval jsem už ráno, jestli jít pěšky nebo jet autobusem... rozhodoval jsem se tak dlouho, že už pak skoro bylo rozhodnuto, ale nakonec jsem se rozhodl jinak a přece jen jsem šel. Cesta proběhla bez příhod.
Práce bylo docela snesitelně a šla mi od ruky docela pěkně, ale oběd - slepičí polévka a dobrá koprovka s dobrými bramborami a dobrými dvěma vajíčky natvrdo - mi vzal všechnu energii, potom mě rozbolela hlava a tak mi práce úplně přestala jít od ruky. Naštěstí jsem ten zbytek už pofackoval, s povděkem opustil podnik a čekala mě angličtina.
Profesor Joe si pro nás nachystal řadu různých zajímavých větiček, pak jsme měli jeden po druhém vypravovat o své letní dovolené. Poslední dobou se mi povídalo anglicky docela dobře, pomáhá mi v tom čtení anglických knih - ale dneska jsem ze sebe neměl dobrý pocit. Na zkoušku FCE se asi hned tak neodvážím jít. Poté nás čekali čuníci a ostatní zvířata z audio knihy Animal Farm.
Po angličtině jsem byl na kafíčku v Penzionu 14, pak dorazil na stanici a bez pochybností se radoval, že vlak už jede. Vtom jsem si však všiml, že zelená je na semaforu na opačné straně a sílící dunění velké lokomotivy z pravé strany mě ujistilo, že vlak sice opravdu jede, ale nákladní a navíc na druhou stranu. Poté vše utichlo, okolo stanice vítr hnal oblaka prachového sněhu... ale naštěstí vlak nejel zase tak dlouho poté a tak jsem si brzy hověl ve vyhřátém vláčku.
Teď večer hraje naše hokejová reprezentace první zápas turnaje Euro hockey tour ve Švédsku a to s domácím Švédskem. Ti se v zápasu ujali vedení, ale našim se podařilo vyrovnat a tak zápas skončil v normální hrací době 1:1. Prodloužení nerozhodlo a tak musí rozhodnout samostatné nájezdy. A i když jsem pochyboval, nakonec se po sérii mnoha neúspěšných nájezdů trefil Petr Nedvěd a česká reprezentace tak získala o bod navíc.

SNY VĚŠTÍ SMRT
Každému, kdo má rád své blízké a má o ně strach, se stane, že se jeho strachy promítnou do snů a příjde tíživý sen, ve kterém se právě někomu z blízkých něco stane. Někdy se však zdají i sny, které předpovídají vaši vlastní smrt.
I mně se jednou zdál takový sen - v něm jsem s rodinou vyvolával duchy a když byl seance konec, zeptali jsme se ještě, zda chce duch někomu z nás něco říct. Miska, se kterou duch hýbal, se rozjela ke mně a zpráva byla krátká, ale o to údernější: Přesně za týden zemřeš na zástavu srdce! S tím jsem se z toho probudil a dovedete si asi představit, jak mi celý ten týden bylo. Když nastal obávaný den, dával jsem na sebe pozor, jak ještě nikdy, do silnice jsem vstupoval jen když nebylo v dohledu žádné auto, po schodech jsem chodil pomalu... nu a nic se nestalo, ale byl to nezapomenutelný zážitek.
Teď mě však možná čeká druhý takový týden - podobný hodně nepříjemný sen se zdál mé kamarádce Vlaďce.
V noci na včerejšek se jí zdál krátký sen, ale o to působivější - takový ten krátký štěk, co se někdy plní - tenhle ale doufám, že se nesplní. V něm totiž Vlaďka hluboce zdrcená a truchlící jela na pohřeb svého třicetiletého kamaráda.
Tak se dnes chtěla ujistit, že mně třicet let není - ale mně třicet let je... a jiného takového Vlaďka nezná. Naštěstí se Vlaďčina snu nebudu bát moc dlouho... příští týden v pátek dovrším svůj 31. rok. Ale do té doby... držte mi palce, ať se mi všechno zlé vyhne.

8. února 2012
(středa)

DEN ZPRÁV, TELEFONÁTŮ A MAILÍKŮ
Venku se nám trochu oteplilo, teploměr ukazoval příjemných -15°C a tak jsem i dnes vyrazil pěšky. Cesta mi pěkně uběhla bez rušivých příhod. Práce mi šla od ruky docela hezky a nebylo ji nějak extrémně, takže byl den v práci docela příjemný, i když lidé dneska nějak víc telefonovali. Moje kamarádka Vlaďka měla navíc velkou náladu na psaní a tak mi v desítkách SMSek z ICQ poslala snad všechno, co se u ní děje a co se jí honí hlavou.
Odpoledne mě čekala cesta do Městské knihovny, která však nebyla zdaleka tak dlouhá, jak jsem si původně plánoval, protože mě svezl kolega. V knihovně jsem dlouho nemohl na nic kápnout, ale nakonec se přece jen zadařilo a tak mi přinesou zábavu, napětí a možná i trochu poučení knihy Vrahova modlitba a Labyrintem smrti od Ariany Franklinové, Rytířka z Voradčova Anny Březinové bude hledat a zachraňovat svého snoubence, který bručí kdesi v base a do časů druhé světové války se vydám s knihami Pochod na Varšavu Leo Kesslera a Válka jednoho Němce CharleseMcCaina.
A zatímco Vlaďka odbouchla druhé kolo SMSkového maratonu, mně najednou začal zvonit mobil... průzkum veřejného mínění ohledně mobilů a mobilních operátorů. Strávil jsem se slečnou nebo paní s příjemným hlasem dobrých dvacet minut a upřímně jsem ji zodpověděl všechny otázky - napřed jsem si myslel, že půjde o nějaký fascinující marketing, ale je fakt, že průzkum byl hodně dobře připravený a otázky nebyly nijak vlezlé, dotěrné ani příliš osobní - takže možná opravdu šlo o seriozní výzkum. Ať tak či tak - snad budou informace, které jsem dal k užitku.
Doma bylo příjemně při povídání nebo čtení a radost mi udělala i soutěž Klíče od pevnosti Boyard, kterou začali dávat na Prima Cool. Kdysi jsem ji měl moc rád a dnes jsem si na to rád zavzpomínal - po dlouhé době jsem se díval na některou z komerčních stanic, které jinak díky přeplněnosti reklamou nemám rád a nesleduju. A aby dnešní den dělal čest názvu, který jsem mu dal, píše si tu se mnou Vlaďka a Martinka a radost mi udělal i mailík kamarádky Jarky.
Také se kvapně blíží datum expirace mé domény pohodar.com a pokud nezaplatím za prodloužení, 6. března bude odstavena a historie Tomášova Internetu se uzavře...

PŘÍMÁ VOLBA PREZIDENTA
Dnes po dlouhé diskusi prošla Senátem přímá volba prezidenta, nástupce Václava Klause si tedy zvolíme sami. Článek o tom, jak volba proběhla a co vlastně znamená je na serveru Novinky na adrese http://www.novinky.cz/domaci/258611-prezidenta-si-vyberou-sami-obcane-senat-souhlasil-s-primou-volbou.html. Řada senátorů ODS vystoupila proti přímé volbě ve shodě se svým dlouholetým předsedou a současným prezidentem Klausem, který je ostře proti, jak se vyjádřil v článku na adrese http://www.novinky.cz/domaci/253890-prima-volba-prezidenta-je-fatalni-chyba-a-populismus-prohlasil-klaus.html. Je toho názoru, že to je jen čirý populismus a "Lidmi volený prezident se podle něj bude jen starat o vlastní obraz u veřejnosti a nepůsobit jako smířlivý faktor na politické scéně." Pan Václav Klaus však vzešel z volby poslanců a senátorů a jako smířlivý faktor tedy nepůsobil během svého úřadu ani náhodou. Ale něco na jeho slovech - přirovnání prezidentské volby k Superstar bude, protože lidé jsou lehce zmanipulovatelné stádo. Přesto mi to připadá lepší, než aby prezident byl jen další figurkou v mocenské hře a vychytralých kalkulacích Vůdců politických stran, natož aby se prezidentem stal jeden z nich. Že je však celá otázka hodně složitá, to dokládají i politologové, kteří také přímé volbě prezidenta příliš nefandí - http://www.novinky.cz/domaci/229677-rizika-prevysuji-vyhody-mini-o-prime-volbe-prezidenta-politologove.html.

7. února 2012
(úterý)

DEN ZAHNANÉHO SMUTKU
Stane se to čas od času asi každému - cítí v sobě napětí, nepohodu a hlavně smutek - a přitom neví proč. Dneska ráno to sedlo zrovna na mě.
Nebylo to hned, vstal jsem docela zvesela, ani práce pěšky do práce nepřinesla nic, co by mi zkazilo náladu, i když se tenounký poprašek sněhu na čistém ledu smekal jako po mejdle, foukal vítr a jezdilo nějak neobvykle mnoho kamionů. Ale tak nějak to najednou na mě přišlo hned po příchodu do práce a já najednou neměl náladu na vůbec nic pěkného. Naštěstí se to nedotklo práce, šla mi pěkně šla od ruky. Pak však možná dotančila na správné místo tranzitující Venuše, jak mi spočítal astrologický program Nebeský kalendář ...

Tranzitující Venuše Trigon Uran (7.2.2012 11:14:00 - 9.2.2012 3:56:00)
Nečekaná návštěva, překvapení, dárek - to vás asi dnes čeká. Můžete se pokusit připravit na náhlé výkyvy citů a změny náklonnosti, dnes jich přijde možná mnoho. Nepředvídané a neočekávané události, nová přátelství a vztahy - a nebo jen náhlá inspirace pro vaši uměleckou tvorbu - to bude dnešek ve zkratce. Možná se seznámíte se způsobem, jak fotografovat či jinak zachytit lidskou auru? Pokud hledáte lásku, může vás čekat seznámení za naprosto neuvěřitelných okolností nebo s osobou, které připadáte naprosto neuvěřitelný vy.

...a postupně to bylo všechno jinak. Napřed si se mnou mile povídala - když jsem ji malinko pomáhal s prací čekaje, až uschne podlaha v naší kanceláři - kolegyňka Hanka, pak si se mnou stejně mile povídala i kolegyňka Vlaďka... a obě tyhle milé ženy vyhnaly - společně s tranzitující Venuší - chmury z mé duše. I špenát s hovězím a bramborovými knedlíky se dnes kuchařům mimořádně povedl, na tomhle mém dříve neoblíbeném jídle jsem si docela pochutnal.
A tak jsem si zvesela štrádoval domů pěšky zamračeným odpolednem, venku bylo docela příjemně a cesta mi pěkně ubíhala, navíc oproti včerejšku nejezdilo tolik kamionů. Odpoledne bylo příjemné, jen nepříjemně rychle uteklo.

CO MĚ ČEKÁ A NEMINE V NÁSLEDUJÍCÍCH DESETI DNECH
Když tomu člověk doopravdy rozumí a dá si s tím trochu na čas, asi se dají z astrologického programu Nebeský kalendář získat i sofistikovanější předpovědi. Já tomu doopravdy nerozumím, tak si prostě většinou vlezu do karty "Astrologie", vyberu si svůj horoskop, kliknu si na Tranzitní, nechám si spočítat "Aspekty za období" a v okně, které se objeví, kliknu na "Výklady". Je to rychlé a člověk hned ví...
Výklad aspektů na následujících deset dnů není ani trochu nudný. Díky sextilu tranzitujícího Saturnu se Sluncem budu mít dostatek energie na práci a má práce dojde ocenění. Vynikající. Tranzitující Neptun dělá kvadraturu s Uranem a slibuje, že mě bude někdo pomlouvat a kout proti pikle proti mě a mému majetku. Při tom, jak se Neptun po nebi plazí pomalu se divím, že už ho to nepřestalo bavit. Tranzitující Pluto dělá sextil s Marsem a to znamená, že se budu bouřit a události mi k tomu budou nahrávat. Tak proto na mé stránce poslední dobou bouřím proti kde čemu - reklamě, těžbě břidlicového plynu, vychrtlému ideálu krásy... kdepak já, že jsem brblal, Pluto za to může. Škodič, dělá navíc i dvě ošklivé kvadratury s Jupiterem a se Saturnem. První mě přiměje chtít něco dobrého vykonat, čehož někdo drze využije ve svůj prospěch. Druhá ve mně vzbudí chuť všechno zgruntu změnit. Mou podstatu ale asi ani Pluto nepředělá. Pak mi nastanou samé pěkné aspekty... tranzitující Venuše stvoří trigon s Uranem, což mi přinese uměleckou inspiraci nebo se neobvykle seznámím se zajímavou dámou. Tranzitující Merkur tvoří sextil s Neptunem a trigon s Plutem, tranzitující Slunce sextil s Neptunem a trigon s Plutem, tranzitující Merkur konjunkci s Merkurem a se Sluncem... a tyhle všechny aspekty, které postupně nastanou v následujících deseti dnech, slibují inspiraci pro tvoření, bystré myšlení, dobré nápady, chuť uskutečňovat nové i zapomenuté plány, budu mít energie na rozdávání. To se těším.
Takhle pěkně nám to tedy šlo a najednou bác ho! Tranzitující Merkur kvadratura Uran, tranzitující Venuše opozice Jupiter a tranzitující Slunce opozice Saturn. To je nadělení. Čekají mě spory, vykoleduju si nepřátelství, budu přehnaně kritizovat... a to zdaleka není všechno. Ta zajímavá dáma, se kterou jsem se seznámil díky trigonu Venuše s Uranem, mě díky opozici Venuše s Jupiterem velmi chladně odmítne. To je tanec planet, panečku. A ještě díky témuž aspektu žalem utratím hned po výplatě všechny peníze. Navíc si uvědomím všechny své nedostatky a úzkosti. Než si však seženu provaz a naučím se na něm uvázat tu správnou smyčku, tak nastane konjunkce tranzitujícího Slunce s Merkurem a povzbudí mě.
Zkrátka to vypadá, že mě v příštích dnech už nic nepřekvapí... ale ono to stejně nakonec bude všechno úplně jinak.

SOCIÁLNÍ SÍŤ LINKEDIN UMÍ ČESKY
Sociální síť LinkedIn, která slouží lidem při hledání práce, k navazování obchodních a pracovních kontaktů nebo k podnikání ode dneška umí česky. Je to příjemné, angličtina sice nebyla nepřekonatelným problémem, ale rodný jazyk je rodný jazyk. Sice jsem zatím na této síti ničeho zajímavého nedosáhl, ale kdyby nedej Bože bylo potřeba v budoucnu najít nové místo, mohla by v tom být síť LinkedIn nápomocná.

MÓDNÍ PEKLO
Spokojený, že už jsem zapsal vše, co jsem pro dnešní den měl na srdci, jsem zavítal na server TopList, abych se podíval, jak si stojí moje stránka a kolik vás včera ke mně přišlo. Ani jsem kupodivu do statistik nedorazil - a už jsem tady zpátky. Někdy totiž v sekci Osobní stránky klikám i na různé stránky, které jsou nade mnou a pode mnou a dneska to padlo na hezký weblog Soni Malínové. Prostřednictvím odkazů na zajímavé stránky, které ta paní vložila jako atuální příspěvek, jsem pak dorazil na článek, který mě pobavil a rozesmál - http://modnipeklo.cz/2012/01/jsem-modni-navrharka/ - a popřál jsem mu se škodolibou radostí zraku i proto, že si o módní branži nemyslím nic dobrého. A to hlavně vinou propagace hnusné vychrtlosti jako ideálu krásy a také kvůli tomu, že i pouhý kapesník od módního návrháře musí stát minimálně 2 000 Kč. Autorka článku má podstatně trefnější připomínky. Oděvům a jejich módnosti rozumím jak opice algebře a tak to nechám sofistikovanějším. Líbí se mi autorčiny reakce na různé nesouhlasné připomínky na její názory na Facebooku. A když se tak kouknu na komentáře... hech, těch tedy je. Už musím konečně napsat ten článek o módě, co se na něj už tak dlouho chystám.
Jen se divím, že někdo s tak kultivovaným písemným projevem píše obrovskou stránku o něčem tak nudném, jako je móda. Třeba zrovna ten článek, na který odkazuji... autorka v něm kriticky recenzuje přehlídku "luxusních a extravagantních šatů" - ony se dají na módních přehlídkách vidět i nějaké jiné? Když slyším o naprosto výjmečné kolekci luxusních a extravagantních, připadá mi to asi tak ojedinělé a výjimečné jako bílá dělící čára na tmavé silnici. Kdyby chtěl nějaký návrhář uspořádat opravdu revoluční a průlomovou přehlídku, tak ať uspořádá přehlídku konvenčních šatů pro chudé ženy. Extravagantní šaty by se pak daly shrnout jednou větou - Extravagantní šaty jsou šaty, na kterých nic není tam, kde to být má a všechno je to tam, kde to být nemá. Tím u modelek dramaticky odhalují, že nemají co odhalovat.
Ale když tou stránkou tak listuji, zjišťuju, že módní peklo zkrátka nemá za cíl nic jiného, než kritizovat. Není to weblog o módě, autorka si prostě hledá, co by mohla zkritizovat. A jak to tak bývá, takové stránky jsou nejpopulárnější, chodí na ni přes 15 000 lidí denně. Opouštím stránku s nepříjemným pocitem, jak se mi po pár řádcích čtení docela líbila, tak už se mi nelíbí. No jo, no, to je to tranzitující Pluto v sextilu s Marsem...

6. února 2012
(pondělí)

DEN BEZ AUTOBUSŮ
Dlouho jsem včera nemohl usnout a v noci jsem se budil a zdálo se mi mnoho snů. V tom nepříjemnějších z nich jsem bydlel v neexistující věži v budově našeho gymnázia. Ta má sice opravdu věž, ale kulatou s hodinami - ta moje byla čtyřhranná a na jejím vrcholu byl jediný pokoj s okny na všech stranách a chodilo se do něho po schodech na vnější straně věže, která vystupovala svou hmotou z budovy sousedící s ředitelskou vilou.
Probudil jsem se z toho pět minut před budíkem a tak se vstávalo docela dobře.
Vzpomněl jsem si na pátek i na minulé pondělí, nedělal jsem si iluze o tom, zda bude autobus způsobilý k jízdě a raději jsem vyrazil do práce tím nejspolehlivějším dopravním prostředkem - pěšky. Teploměr na sloupu brány našeho podniku tentokrát ukazoval -25°C. Už si asi začínám zvykat, navíc jsem přišel na to, že ušanka je lepší než pletená kukla přes obličej, která se hned zmáčí - a tak cesta byla vcelku příjemná. Svítil mi na ni na zápádním obzoru nádherný obrovský Měsíc.
Práce mi však šla od ruky jako psovi pastva a neměl jsem moc na ni energii, nakonec jsem ale to podstatné zmáknul. Oběd byl dneska vydařený - v jídelně se asi rozhodli snažit a tak vypadala dobře masová směs s rýží i lasagne. Já měl rýžovou kaši se spoustou meruněk a vyloženě jsem si na ni pochutnal.
Venku svítilo sluníčko a tak jsem se rozhodl, že půjdu i zpátky z práce pěšky. Také se udělalo příjemné teplo - teplota vystoupila na nečekaně vysokých -9°C a tak se šlo hezky. Cestu mi zpříjemňovaly svými zprávičkami mé kamarádky Vlaďka a Martina.
Pak mě začala honit mlsná a tak jsem kromě chleba a piva koukal i na nějaké ty mlsky. Zaujalo mě, že se čím dál víc začínají objevovat mlsaniny, které jsme měli rádi kdysi dávno v časech socialismu... dneska mě zaujaly třeba takové ty různobarevné šištičky, co mají uvnitř černý lékořicový pendrek. Možná bych si je i koupil, jenže jsem si napřed přečetl složení a to mě odradilo - dlouhatánský seznam vypadal spíš jako seznam ingrediencí k výrobě krému na boty, než jako seznam přísad do jídla. To jsme jedli takové blivajzy nebo to jsou dneska jen napodobeniny tehdejších mlsanin z těch nejpodřadnějších surovin, protože i ten největší zisk je příliš malý? Já si myslím, že druhá možnost je dobře - nahrává tomu to, že před dlouhým časem jsem se nechal zlákat a po mnoha letech poprvé jsem si koupil kdysi oblíbené Lékorky - čtverhranné žvýkací bonbóny, které mají nahoře a dole čtvereček různých barev a mezi nimi černý čtvereček lékořicového pendreku. Kdysi to byly mé obrovsky oblíbené bonbóny - ale po letech to chutnalo jen jako přeslazená guma a u lékořice to skoro ani neleželo. Jenže šejdíři mají smůlu, chutě se v paměti lehce ukládají a lidé vědí, jak to tehdy chutnalo. Mnohem líp.
Odpoledne a večer utekly příjemně jako voda a já se chystám strávit poslední večerní chvíle ve společnosti knihy půvabné Lauren Weisberger Last Night at Chateau Marmont.

VE VRCHLABÍ PADL TEPLOTNÍ REKORD
I když mi připadalo, že nebyl takový mráz jako v pátek, přece jen byla noc na dnešek tak mrazivá, že přes 90 míst hlásilo ráno překonané teplotní rekordy. Rekordmanem bylo tradičně nejchladnější místo Čech - Jezerní slať na Šumavě, kde naměřili -39,4°C. Nepřekvapí to, tam bývá průměrně tak pět mrazivých rán i v červenci.
Článek o teplotních rekordech uveřejnil dnes server Novinky.cz na adrese http://www.novinky.cz/domaci/258287-dnesni-mraziva-noc-nebyla-to-nejhorsi-meteorologove-cekaji-absolutni-rekord.html.
Vyplynulo z něj, že padl teplotní rekord i u nás ve Vrchlabí - nový je -24,7°C.

ZAJÍMAVOSTI Z DNEŠNÍ RADIOPORADNY
Když dneska Český rozhlas Hradec Králové ohlásil, že se v pořadu Radioporadna budou řešit opakované samovolné potraty, nemyslel jsem si, že to bude zajímavé téma. Pan doktor tam ale říkal fascinující věci...

Ženy, které mají velkou podváhu - například modelky, anorektičky, bulimičky, finalistky soutěže Miss a podobné - obvykle ztratí svůj ženský cyklus. Ten totiž řídí hormony, k jejichž výrobě tělo potřebuje tuk - a protože u takových koster žádný k dispozici nemá, tak žádné nevyrábí. Jsou to bez ženských tvarů a hormonů vůbec ještě ženy?

Lékaři dnes při asistované reprodukci jsou schopní ovlivnit pohlaví budoucího miminka. Stvořit miminko na přání však nelze, je to přímo zakázané zákonem. Ten připouští jedinou výjimku - pokud by byla u budoucího miminka reálná hrozba, že bude zatížené nějakou nemocí, která je vázána na pohlaví (takovou je například hemofilie - toto onemocnění ohrožuje jen muže), v tom případě lékaři můžou zvolit pohlaví, u kterého nemoc nehrozí.

Celý pořad je dostupný v Archivu pořadů na adrese http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2549803 a stojí zato si ho poslechnout.

5. února 2012
(neděle)

DEN OPRAVOVÁNÍ PŘEKLADŮ ABBY
K dnešním dni není celkem co ke psaní, byl to pro mě den celkem pohodový. Jediné, čemu zajímavému jsem se dneska věnoval je to, že jsem se rozhodl se zase po delší době podívat na mé překlady ABBY. Ty pamatují naprosté začátky mého překládání a tak podle toho vypadají - potřebují opravit jako sůl. A tak na tom čas od času pracuju, ale ne dostatečně intenzivně. Dneska se mi nejvíc líbila písnička Gonna sing you my love song, to je opravdu nádherná romantická písnička. Už spousta času uplynula od té doby, kdy jsem ji překládal a nějak jsem na ni úplně zapomněl.

TAHLE MLADÁ BRITKA VÁM UČARUJE
Nejsem žádným čtenářem bulváru, ale když server Seznam.cz propaguje na své Úvodní stránce články ze serveru Super.cz, občas se podívám na některý z článků, jejichž titulek označuje nějakou ženu jako dokonalou, nádhernou, neskutečně sexy a podobně. V mnoha procentech případů propagované ženy nejsou nic z toho, co titulek slibuje - pouze jsou neskutečně a hnusně vychrtlé. To zřejmě redaktorky tohoto deníku považují za jediné krásné. Několik článků tohoto ražení jsem si vzal na paškál v komentářích, které jsem si sám napsal ke článku Nejkrásnější ženuška je sympatická venuška.
Jeden čas mě články tohoto ražení velmi zlobily a tak jsem redaktorkám napsal na redakční e-mail i dva e-maily, ve které jsem je slušnou formou kritizoval a snažil se je přimět k zamyšlení nad tím, že propagují svými články chorobnou vychrtlost a poruchy příjmu potravy a budí ve všech normálních ženách pocit, že jsou tlusté a ošklivé. Neodpověděly mi na to, ale asi si nad tím popřemýšlely a tak jsme se dočkali dokonce nejméně dvou článků, v nichž nějakou příliš podvyživenou ženu i lehce kritizovaly. Tím mi začaly redaktorky být trochu sympatičtější a přestal jsem se chystat dát je na pranýř, k němuž měly už velice blízko, když propagovaly "naprosto dokonalou" Petru Faltýnovou, která namouduši na obrázcích vypadala téměř jako vězeň z koncentráku.



Zhodnotit to můžete sami na adrese http://www.super.cz/7325-faltynova-ukazala-dva-roky-po-porodu-odhalene-vnady-a-zadecek-predvedla-v-rajcovnich-tangach.html.
Ale teď začínají zase zlobit. Článek Tahle mladá Britka vám učaruje, podívejte se na její svůdné fotky ve spodním prádle propaguje jakousi modelku, která sice na obrázcích s výjimkou prvního nevypadá jako vyložená reklama na hlad, ale zároveň je také z obrázků více než zjevné, že jsou všechny upravené ve Photoshopu a v něm se běžně všechna příliš leoucí žebra retušují. Ale na příliš lezoucí kyčelní kosti z prvního obrázku zřejmě grafik zapomněl... a tak se vás ptám, milé paní redaktorky, opravdu si myslíte, že by bylo pro nás muže příjemné, hladit kosti potažené kůží? Můžu vás ujistit, že tahle mladá Britka mi rozhodně neučarovala!!!

4. února 2012
(sobota)

DEN UKLÍZENÍ A ČTENÍ
Dnešní den nebyl nijak výjimečný, naštěstí byl ale příjemný. Dopoledne jsem s mými blízkými uklízel, odpoledne jsem si četl knihu spisovatelky Lauren Weisberger Last Night at Chateau Marmont. Je to příjemné čtení a pěkně se kniha rozjíždí. Jen ven to netáhlo, pokračuje velký mráz.

LAUREN WEISBERGER
Lauren Weisberger je americká spisovatelka, kterou proslavila hned její první kniha Ďábel nosí Pradu. Podle ní byl natočený stejnojmenný film, jenž je však oproti knize hodně slabým čajíčkem, asi tak, jako byste si z jediného pytlíku luhovali už čtvrtý hrnek. Pěkné povídání o autorce najdete na stránce http://www.beinstyle.cz/Magazine/Moda-Osobnosti/Lauren-Weisberger-ze-sekretarky-svetovou-spisovatelkou. Zaujal mě z něho hned začátek:

Film Ďábel nosí Pradu zná snad každá milovnice módy a módních magazínů. Všichni víme, o kom tento film je. O kdo neví, tomu napovíme, že se jedná o časopis Vogue a jeho šéfredaktorku Anne Wintour, kterou i sám John Galliano nazval monstrem. Stejně tak jí ukazuje i film a Meryl Streep, která hraje šéfredaktorku, byla za svou roli dokonce nominována na prestižní filmové ocenění Oscar. Kdo ale stojí za námětem k tomuto filmu a kdo napsal knihu se stejným názvem? To už ví málokdo. Touto, nyní již světoznámou spisovatelkou, je Lauren Weisberger.

Film možná zná každá milovnice módy a modních magazínů, ale kdyby si tyhle milovnice přečetly knihu, přestaly by buď obdivovat módu nebo by autorku knihy zdaleka tak nemilovaly. Zatímco film svět módy spíš propaguje, kniha ukazuje střízlivým pohledem hlavní hrdinky, která svět módy nijak neobdivuje, všechnu jeho samoúčelnost, snobskost, neuvěřitelné plýtvání a okázale najevo dávanou nadřazenost, o propagaci chorobné vychrtlosti ani nemluvě. Ve filmu z toho není naprosto nic, tam udělali z černého bílé a proto si o něm nemyslím nic, ale vůbec nic dobrého, přečtení knihy vám však vřele doporučuji.
Díky knize si však myslím jen to nejlepší o její autorce a tak jsem si loni v krátkém rozmezí koupil další dvě její knihy - Chasing Harry Winston Honička za Harrym Winstonem a Last Night at Chateau Marmont (Poslední noc v Chateau Marmont), kterou právě čtu.
Je to kniha o mladé ženě jménem Brook, jejíž manžel je dobrým muzikantem, který hraje po barech a pilně pracuje na tom, aby vyšlo jeho první album. Vše se změní v den, kdy je pozván, aby účinkoval v jednom nenápadném baru, kam však sem tam zajdou nenápadní, ale o to důležitější lidé. Následuje první vystoupení v televizi a z Juliana se stává hvězda.
Dál jsem se zatím nedostal - jsem právě na straně 100 - ale z povídání na zadní straně je zjevné, že film bude z pohledu manželky slavné hvězdy ukazovat všechna světla a stíny světa slavných - peníze, známosti s nejslavnějšími celebritami, pobyty v nejsnobštějších hotelech v nejproslulejších místech... ale také extrémní pracovní vytížení a hlavně vlezlost paparazziů - novinářů, kteří dychtí po každé informaci ze soukromí známých lidí a nerozpakují se pro jejich získání žádné špinavosti, žádného triku, žádná dotěrnost a vlezlost pro ně není přílišná.
Je to zajímavá kniha a dobře se čte. V rámci trénování angličtiny ji čtu v originále a měl jsem před koupí docela strach, nebude-li na mě moc těžká, ale zatím nemám s jejím čtením žádné problémy, výjimkou jsou jen popisy oblečení, ale ty naštěstí nejsou pro děj knihy nijak zvlášť podstatné. V češtině - zdá se - kniha zatím nevyšla.
Knihou, kterou si asi v budoucnu také koupím, je i autorčina v pořadí druhá kniha Everyone worth knowing (Všechny důležité kontakty), která by podle popisů také mohla být zajímavá.
Lauren Weisberger má i pěknou stránku - na adrese http://laurenweisberger.com/ najdete podrobné informace o knihách, životopis autorky, obrázky i různé jiné informace. Bohužel stránku naposledy aktualizovala v roce 2010, kóča jedna. Aktuálnější informace najdete na jejím profilu na Facebooku - http://www.facebook.com/lauren.weisberger.
Když jsem poprvé spatřil jméno knihy Last Night at Chateau Marmont, myslel jsem, že to bude kniha o něčem historickém. Chateau Marmont však není hrad ani zámek ve Francii, je to luxusní hotel pro nejbohatší, postavený ve stylu zámků na Loiře. Jak to tam vypadá je vidět na stránce hotelu http://www.chateaumarmont.com/.
Zajímavé je i to, že i když mají její knihy různé přebaly, jedno mají společné - vždycky je na nich bota s velkým podpatkem, na kterém nebo pod kterým je něco, co knihu charakterizuje. Autorka má asi boty ráda, protože na zadní straně knihy Last Night at Chateau Marmont je napsáno: "A girl can never have too many shoes. (Holka nemůže mít nikdy příliš mnoho bot.)" Zlaté botě říká autorka stiletto, kteréžto italské slovo označuje také dlouhou a tenkou dýku. V knize někdy říká botám na velkém podpatku jen heels - podpatky.

3. února 2012
(pátek)

SIBIŘSKÝ DEN
Když jsem se dneska ráno doma podíval na teploměr a zjistil, že ukazuje -23°C, ani mžikem jsem nepřemýšlel o tom, že bych šel do práce pěšky. Ale nakonec to dopadlo úplně jinak a já v zatím nejchladnější den v tomto týdnu pěšky do práce šel, ač mi v předchozích dnech na to připadala moc velká zima.
Na autobusák jsem sice dorazil včas, ale autobus nikde. Když už uběhla trudná skoro půlhodinka a já se už pomalu změnil na ledovou krychli, olámal jsem ze sebe rampouchy a vyrazil pěšky. I když mi bylo chladno jak se patří, byl jsem rozpálený do běla a chystal jsem se, jak si tady na dopravci - firmě Osnado - večer pěkně zgustnu a napíšu tu o něm ty nejošklivější věci, jaké vůbec dokážu vymyslet. Naštěstí jsem se rychlou chůzí pořádně zahřál a to mě trochu zchladilo. Autobus nakonec jel, minul mě však mezi dvěma zastávkami zhruba ve třetině cesty.
Do práce jsem dorazil se třičtvrtěhodinovým zpožděním, naštěstí to nikomu nevadilo. Navíc jsem nebyl sám, kdo měl problémy dorazit, technice takový mráz nedělá vůbec dobře - autobusy měly problémy, autům se nechtělo startovat, na železnici praskaly kolejnice. Není divu, ráno bylo u brány našeho podniku -30°C, kolegyní dokonce teploměr ukazoval -31,2°C.
Práce mi šla naštěstí od ruky dobře a to i přesto že se mi - asi díky tomu mrazu - docela chtělo celý den spát a kolegyně dneska měly náladu na povídání. Ale přesto jsem byl rád, když 14. hodina odbila a já mohl vyrazit na cestu k domovu věnovat se příjemnějším věcem. Těmi bylo povídání o trápeních, která tíží srdéčko mé kamarádky Vlaďky, psaní sem nebo další virtuální cestování. Ale asi už brzo padnu.

VIRTUÁLNÍ CESTA VIRTUÁLNÍ TRAMVAJÍ
Pěkné jsou nejen komentované cesty skutečnými tramvajemi po Praze, líbí se mi i komentované cesty tramvajemi po Olomouci, ale po Olomouci z trati pro hru Microsoft Train Simulator. Dneska jsem se vydal po Lince č. 4 s Variem.

HRADECKÉ LVICE UMÍ ZAŘVAT
Včera se utkaly basketbalistky Sokola Hradec Králové s Valosunem Brno o postup do osmifinále Českého poháru v basketbalu.



Byla to odveta a Brňanky nastoupily do zápasu namlsané, protože první zápas vyhrály. Těšily se, že ty krotké kočičky vyškolí a udělají si z nich předložku. Jenže Hradecké Lvice nechtěly rozhodně dát svůj kožíšek lacino, společně si zařvaly a pustily se do souboje se soupeřkami v lesklých tmavě zelených dresech se lví vervou a míče padaly do brněnské obroučky jeden za druhým. I když se Brňanky bránily a nechtěly se dát, Lvice vytáhly drápky a zakously se do nich... a tak zápas skončil nakonec výsledkem 92:67 a Hradecké Lvice jsou ve hře o medaile. Valosun Brno si zahraje s Karou Trutnov o konečnné páté místo.
Bližší informace o Hradeckých Lvicích najdete na jejich pěkné stránce http://www.hradeckelvice.cz. A já jen doufám, že na mě nebudou vrčet, že jsem z téhle jejich stránky uloupil obrázek k tomuhle článečku.

ŠÍŘENÍ PORNOGRAFIE A JINÉ ZAJÍMAVÉ TRESTNE ČINY
Dneska se sexuolog doktor Jan Zbitovský jen na okraj v rádiu zmínil o tom, že šíření pornografie je trestný čin. To mě zaujalo - nechtělo se mi věřit, když si tak vzpomenu na trafiky, prodejny s erotickými DVD nebo početné internetové stránky, zobrazující sex ve všech jeho pěkných i méně pěkných podobách - že by jejich majitelé riskovali vězení. Porozhlédl jsem se proto po Internetu a zjistil, že to opravdu tak není. O skutkové podstatě trestného činu šíření pornografie hovoří § 191 Trestního zákoníku:

Šíření pornografie

(1) Kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, v němž se projevuje násilí či neúcta k člověku, nebo které popisuje, zobrazuje nebo jinak znázorňuje pohlavní styk se zvířetem, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
(2) Kdo písemné, fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo
a) nabízí, přenechává nebo zpřístupňuje dítěti, nebo
b) na místě, které je dětem přístupné, vystavuje nebo jinak zpřístupňuje, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2
a) jako člen organizované skupiny,
b) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
c) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
(4) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2
a) jako člen organizované skupiny působící ve více státech, nebo
b) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.



Úplné znění celého trestního zákoníku je dostupné na adrese http://www.pracepropravniky.cz/zakony/trestni-zakonik-uplne-zneni. Je to zajímavé čtení, které můžu vřele doporučit každému, protože člověk ani netuší, co všechno může být trestným činem. Třeba takové:

§ 336
Pohrdání soudem

Kdo opakovaně
a) závažným způsobem ruší jednání soudu,
b) při takovém jednání se k soudu chová urážlivě nebo soud znevažuje, nebo
c) bez dostatečné omluvy neuposlechne příkaz nebo výzvu soudu anebo jednání soudu zmaří,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

To už si pak člověk setsakramentsky rozmyslí říct soudci, že takového vola jsem ještě neviděl.
Zajímavý je třeba trestný čin "Kladení odporu při zatýkání" - ale tento trestný čin existuje v zahraničí, náš trestní zákoník ho nezná. Přesto se nemůžeme vzpouzet nasazení želízek jen tak beztrestně, protože se při něm pravděpodobně dopustíme...

§ 325
Násilí proti úřední osobě

(1) Kdo užije násilí
a) v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo
b) pro výkon pravomoci úřední osoby,
bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až šest let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní,
b) ublíží-li takovým činem jinému na zdraví, nebo
c) způsobí-li takovým činem větší škodu.
(3) Odnětím svobody na tři léta až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1
a) těžkou újmu na zdraví, nebo
b) škodu velkého rozsahu.
(4) Odnětím svobody na osm až šestnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
(5) Příprava je trestná.

Takže až budete mít chuť tu nesympatickou úřednici, co vás už posedmnácté vyhodila z kanceláře, protože vám z dvaceti kilo potřebných dokladů ještě deset deka chybí, praštit židlí, raději ji nechte stát v čekárně a jděte si třeba praštit do pytle v boxerském klubu.
Dnům bez trestných činů třikrát zdar. No nazdar.

KLADENÍ ODPORU PŘI ZATÝKÁNÍ
Zadržený se při zatýkání bránil tak vehementně, že jsme se už po chvíli museli bránit my.
Zadržený při zatýkání kousal a služební pes to asi nevydržel s nervy a kousl ho také.

Ti, o kterých je řeč v autentických zápisech z policejních protokolů měli štěstí, že náš právní řád nezná trestný čin "kladení odporu při zatýkání". Takhle jim to jen možná bylo u soudu připsáno jako přitěžující okolnost. Ale ve Spojených státech, Dánsku nebo Norsku by to mohlo být i horší.



Přečíst si o tom můžete v angličtině na Encyklopedii Wikipedia nebo na samostatné doméně, věnované tomuto trestnému činu http://www.resistingarrest.com.
Web Resisting arrest se zabývá americkým pojetím tohoto trestného činu, konkrétně ve městě New Yorku. Hovoří se o něm v sekci 205.30 Trestního zákoníku (Penal Law section 205.30).
Kladení odporu při zatýkání se můžete dopustit mnoha způsoby - stačí policistovi předložit falešné nebo cizí doklady, nadávat mu a urážet ho, neuposlechnout jeho příkazů, vzpouzet se, pokoušet se utéct, kousat, kopat a škrábat nebo třeba, když policista zasahuje při hospodské rvačce, ho úmyslně či neúmyslně praštit. Kladení odporu při zatýkání se rovněž dopustíte, když bráníte policistovi v zatčení někoho jiného. Potrestáni za kladení odporu při zatýkání budete i v případě, kdy se později prokáže, že jste zatčení být neměli.
Pokud vás soudce shledá vinnými a bránili jste se zatčení tak vehementně, že jste třeba policistovi způsobili zranění nebo jste známým recidivistou, můžete za to strávit až rok za mřížemi nepodmíněně nebo dostat tříletý podmíněný trest. Také můžete dostat až 1000 dolarů pokuty. Za mírnější způsob kladení odporu budete potrestáni kratším podmínečným trestem trestem nebo veřejně prospěšnými pracemi.

KOLIK MÁ JEŠTĚRKA PRSTÍČKŮ?
Moje milá kamarádka Katka si před několika lety nechala na záda vytetovat moc pěknou ještěrku. Já byl na ni zvědavý a tak mi jednou poslala svůj obrázek, kde je ještěrka vidět a mě na ní zaujalo, že má na pacičkách čtyři prstíčky. Zkoumal jsem a hledal...



...a nakonec to rozhodl obrázek jedné nebojácné ještěrky, kterou jsem si vyfotografoval v Ašském výběžku na sopce Železné hůrce. Je na něm jasně vidět, že ještěrka má pět prstíčků, stejně jako člověk.

2. února 2012
(čtvrtek)

DEN ANGLICKÝCH KNIH
Dneska ráno bylo sice o stupeň tepleji, ale připadalo mi, jako by bylo o několik stupňů méně. Opravdu jsou v tomhle týdnu ranní cesty nepříjemné a to i když nechodím do práce pěšky.
V práci to šlo dneska od ruky dobře, i když byl trochu ospalý den bez velkého elánu.
Angličtina byla příjemná - z větší části naplněná poslechem Animal Farm George Orwella, ale zbyl čas i na písničku Sealed with a kiss nebo pár větiček s nejrůznějšími zajímavými frázemi. Příjemné bylo po angličtině i posezení na kafču s mými milými spolužačkami Vlaďkou a Renčou, při kterém jsme si prohlíželi spoustu anglických knih, kterou jsme si s Vlaďkou koupili. Nedostatek čtení nám nehrozí.
Obvykle po angličtině jezdím vlakem z Hostinného, ale tentokrát cedulka na zábradlí hovořila jinou řečí - stálo na ní TRAIN STATION KÁTHMÁNDÚ a kolem byly na girlandách rozvěšené buddhistické modlitební praporky, pod nimiž planulo a dýmalo několikero vonných tyčinek. Autory této výzdoby byli veselí mladí lidé, kterých u stanice bylo větší množství a kteří se tam smáli, křičeli: "Svobodu Tibetu" nebo "Kdo neskáče, není z hor" a fotografovali se tam. Co měla jejich akce znamenat, co nevím, přes solidní zpoždění, které vlak z Trutnova nabral, jsem se žádného vyvrcholení akce nedočkal. I přes svou zvědavost jsem byl rád, že už vlak přijel, už jsem se na zastávce měnil v ledovou krychli a spřádal při tom měnění myšlenky, jak určitě někde praskly koleje a místo vlaku jede náhradní autobus, který sem určitě nezajel a já tu budu čekat... naštěstí se tak nestalo. Doma bylo příjemné teploučko a mátový čajík zahřál a potěšil mě i první díl soutěže Klíče od pevnosti Boyard, který dávali od půl osmé na stanici Prima Cool.

TŘI VLAĎKY
Co byly pro antické Řeky a Římany Tři Grácie, tím jsou pro mě Tři Vlaďky.



Jsou to tři ženušky, které dělají mé dny krásnějšími a všechny tři jsou jedny z nejmilejších ženušek, jaké znám. Každá je také úplně jiná, každá je jinak krásná (a společné mají to, že se jen smějí myšlence, že by snad krásné byly) a všechny tři jsou vřelé, milé a přátelské. Mám je moc a moc rád.
Dneska jsem si hezky povídal se všemi třemi a to mě přivedlo k nápadu, že bych o nich mohl napsat na mou stránku. Moje kolegyně Vlaďka je moje spřízněná duše - stejně jako já má ráda přírodu a různá zajímavá skrytá místa, i zajímavé kulturní akce. Dneska si se mnou mile povídala. Moje spolužačka z angličtiny Vlaďka je bez přehánění mou Múzou a nenahraditelnou podněcovatelkou, která mě dokáže vytrhnout z letargie a přivést k věcem, které jsou mi ku prospěchu, ať už to byla anglická zkouška PET nebo četba anglických knih. Za to jí patří můj velký dík a vděk. I dneska jsme se spolu radovali z knih, které jsme si koupili za pár korun. A má kamarádka z Ostravy Vlaďka je činorodá osůbka, neuvěřitelně kreativní, stále vymýšlející nějaké zajímavé ozdůbky, obrázky, koláže, šperky, obrázky ze sušených rostlinek a tisíc dalších nádherných drobnůstek. Navíc je to vřelá ženuška, plná citů a citlivá ke všemu, co svět kolem ní přináší. Zrovna v tuhle chvíli si tu se mnou zajímavě píše přes ICQ.
A tak díky Bohu za to, že tyhle tři ženušky znám, bez nich by byl můj život méně krásný.

HRADEČTÍ HOKEJISTÉ BOJOVALI JAKO LVI
Hradecký hokejový team zažíval teď smolné období. Utrpěl sérii několika porážek a i když to bylo většinou o gól či dva, nic drtivého, přece jen to znamenalo ubohý nebo žádný bodový příděl, pokles v tabulce 1. ligy a to nikoho nepotěší. Po prohře s Benátkami nad Jizerou se navíc zdálo, že není na obzoru žádné zlepšení, protože Hradec čekaly zápasy s teamy z horní části tabulky. Včera hráli s Chomutovem - hokejovým mužstvem s extraligovými ambicemi, které bylo v zápasu jednoznačným favoritem. Všechno však dopadlo úplně jinak.
V hradeckém týmu se asi někdo usilovně modlil, nebo se upsal čertovi krví, zkrátka - hradečtí hráli jako hokejoví bozi, ďábelsky dobře. Sice na začátku inkasovali branku, ale pak změnili styl hry a nastal poprask. Hokejisté Hradce rezignovali na efektní a neefektivní složité přihrávání, začali hrát jednodušeji a s větším tahem na branku - a výsledkem bylo skóre, jaké by nikdo nečekal ani v nejdivočejších snech - 8:2.
Ať už nakonec skončí hokejová 1. liga jakkoliv, tohle byl zápas, na který se bude dlouho vzpomínat.

KOPULE NEBO KUPOLE
Už párkrát jsem přemýšlel nad tím, jak se vlastně píše správně název pro půlkulovitou nebo cibulovitou střechu třeba na kostele nebo velké budově - jestli kopule nebo kupole. Nakonec mi to hezky vysvětlil ve své knize pan profesor Václav Větvička - správně je obojí - slovo kopule je přejaté z latiny, slovo kupole z italštiny.

PROTESTUJÍ HACKEŘI I ČESKÁ PIRÁTSKÁ STRANA
Dnes byl v Praze velký protest proti mezinárodní smlouvě o ochraně duševního vlastnictví ACTA.



Zúčastnilo se ho na 7 000 lidí, kterým se nelíbí zejména to, že smlouva nahrává hlavně velkým a nenasytným korporacím a také hrozba omezení svobody a nezávislosti Internetu.
Po svém protestovali i hackeři, kteří ráno zablokovali stránku Poslanecké sněmovny i ODS, takže obě několik hodin nešly.

1. února 2012
(středa)

V KRÁLOVSTVÍ ZIMY, VĚTRU A SLUNÍČKA



Zatímco u nás na kopci bylo dneska -18°C, v údolí na bráně našeho podniku ukazoval teploměr -24°C, kolegyně, která bydlí blízko Labe, naměřila dokonce -25,5°C. Zima jako v ruském filmu. Takové mrazy už dlouho nepamatuju, jestli vůbec kdy.
Není příjemný v nich chodit, bolí v nich dýchat, oči slzí, z nosu teče - a tak ani pletená kukla na obličej není na nic, protože se brzy namočí a pak spíš studí než hřeje. Zítra už si ji nevezmu.
V práci i dneska bylo práce dost, ale lépe mi šla od ruky a tak jsem s půlhodinkou přesčasu nakonec všechno potřebné zmáknul. Venku sice svítilo sluníčko, ale taky pěkně foukalo a tak jsem byl rád, že mě do Vrchlabí vzala kolegyně a nemusel jsem mrznout na zastávce. Je nepříjemná zima, ale hory jsou náhderné - ze vzduchu vymrzla všechna vlhkost a tak jsou čisté a ostré jako na podzim. Byly by nádherné fotky z Číhadla, ale cesta tam by byla krutá. Přesto si s ní pohazuju v hlavě. Odpoledne pak bylo příjemné a uteklo jako voda při volejbalu, odpovídání na přátelský vzkaz na Líbímseti nebo při další virtuální cestě tramvají po Praze.

VOLEJBALISTKY PROSTĚJOVA HRAJÍ S FENERBAHCE ISTANBUL
Krásné Prostějovanky dneska hrají s hráčkami Fenerbahce Istanbul - ty jsou velmi silné a vedou volejbalovou Ligu mistrů - ale Prostějovanky jsou statečné a bojovné ženušky, ty se určitě nedají.
Jóóo, jsou to holky šikovné, po obrovské a strhující bitvě vyhrály první set, ale majitelky žlutých triček a velmi tmavě modrých kraťásků se zatím netváří ani smutně, ani vyděšeně. Tak uvidíme, kam se bude budoucnost ubírat. Ale majitelky krásně modrých kraťásků se rozhodně nedají lacino.
Máme polovinu druhého setu a Prostějovanky se právě s obrovskou radostí objímají, zatímco Turkyně se netváří moc nadšeně, ale stav je nerozhodný 15:15. Po strhujícím průběhu však Prostějovanky bohužel druhý set prohrály 25:23.
Ve třetím setu vedou Prostějovanky 8:4 a Turkyně malinko ztrácejí náladu, ale rozhodně ne bojovnost a tak to ani Prostějovanky nemají lehké. Ale bohužel se Turkyně chytily a teď prožívají svou krizi Prostějovanky - Turkyně uhrály 5 bodů v řadě a Prostějovanky prohrávají 14:18. A bohužel nakonec se skóre 17:25 třetí set prohrály.
Ve čtvrtém setu se to bohužel Istanbulankám daří i nadále a i když Prostějovanky bojují jako lvice a nechtějí se dát, začaly hrát Turkyně jako naprostí mistři a tak Prostějovanky prohrávají 9:16. A nakonec prohrály 16:25 čtvrtý set i celý zápas. Přesto ale byly Prostějovanky skvělé a moc se mi líbily.

TRAMVAJOVÁ LINKA 22
Pražská tramvajová linka 22 jede z Nádraží Hostivař na Bílou horu přes Karlovou náměstí, okolo Národního divadla, přes Malou Stranu a Hradčany. Je to zajímavá linka a komentované filmečky z kabiny řidiče jsem si moc užil. První díl najdete na adrese http://www.youtube.com/watch?v=IwAB1Vsp1cM.

COSTA CONCORDIA SKONČÍ VE ŠROTU
Přestože se ztroskotaná loď Costa Concordia nepotopila, leží na boku na útesu, asi se nikdo nebude pokoušet o její záchranu a opravení - nejspíš bude rozřezána a odvezena do šrotu. Myslím si, že je ohromná škoda takové krásné lodi, takhle ji zničit. Je však otázkou, kdyby ji majitel nechal opravit, jestli by chtěl někdo cestovat lodí, která už jednou ztroskotala a zemřelo na ni dost lidí.

ZOO DVŮR KRÁLOVÉ BUDE ZLEVŇOVAT VSTUPNÉ



(Pokud jste chtěli vidět, jak na vás kráva vyplazuje jazyk, museli jste za to vypláznout 280 Kč vstupného. Není divu, že lidé na ZOO Dvůr Králové v loňském roce místo návštěvy jen... vyplázli jazyk.)

Reakce návštěvníků na neuvěřitelné předražení vstupného, které nastalo v souvislosti s otevřením "Safari vlastním autem" na sebe nedala dlouho čekat. V loňském roce totiž ZOO Dvůr Králové přivítala o dost méně návštěvníků, než v předchozích letech. Paní ředitelka Dana Holečková to zdůvodňuje následky ekonomické krize a tím, že lidé více šetří, což určítě také mělo svůj vliv. Ale myslím si, že hlavním důvodem bylo to, že letní vstupné do ZOO + Safari (280 Kč) bylo v porovnání s ostatními ZOO více než dvojnásobné, vstupné do ZOO bez Safari bylo sice srovnatelné (170 Kč - i když v Praze jsem loni platil 120 Kč), ale třeba s Prahou, Libercem nebo Lešnou u Zlína se pěší část dvorské ZOO svým rozsahem vůbec nedá srovnávat, je o hodně menší a méně pestrá a tak vynikla prakticky jen výší vstupného.
V reakci na snížení návštěvnosti zřejmě dojde ke zlevnění vstupného, ale přesná čísla dosud nebyla uvedena.
Teď v zimě je ZOO otevřena od 9 do 16 hodin, vstupné pro dospělého stojí 115 Kč. Více informací najdete na http://www.zoodvurkralove.cz/cs/pred-navstevou/vstupne/ a http://www.safariarcha.cz.

TRUTNOVSKÝ MASOPUST - NEJVĚTŠÍ REJ ŠIROKO DALEKO



I když je Masopustní úterý až 21. února, v Trutnově zažijí ten pravý masopustní rej už v sobotu 11. ledna. Pivo poteče proudem, břízka bude plodit jitrničky a na dobré zažití bude hrát příjemná hudba. Program masopustního reje najdeme na http://www.trutnovmestodraka.cz/novinky-detail.php?id=500.

VÁCLAV HAVEL SE ZASLOUŽIL O SVOBODU A DEMOKRACII
Posmrtného ocenění za neohrožený boj za svobodu a demokracii i za cenu věznění a mnoha ústrků se dostalo prezidentu Václavu Havlovi. Poslanecká sněmovna totiž dnes schválila zákon, obsahující jedinou větu: "Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii." Pro zákon hlasovali všichni poslanci s výjimkou komunistů, což mě sice asi nemělo překvapit, ale překvapilo. Je sice pravda, že Václav Havel byl velký nepřítel tehdejších komunistů a komunistickou stranu pochopitelně nikdy neměl rád... ale i současní komunisté musí uznat, že to, co tu bylo před rokem 1989, nebyl žádný komunismus, jen násilím udržovaný systém, který fungoval všelijak a lidé v něm nebyli šťastní. (I když dnes by šťastní být mohli a také nejsou.) Taková nenávist až za hrob jen komunistům kazí už tak dost pošramocenou pověst a odrazuje jim potenciální voliče, nic víc.

31. ledna 2012
(úterý)

VZTEKACÍ DEN
Úterý pokračuje stejně jako pondělí - ráno byl zase mráz a tak jsem tentokrát jel autobusem. Ale také jsem byl moc rád, že jsem včera šel pěšky - autobus totiž vůbec nejel a já bych čekal hodinu na zastávce pozvolna se měně v ledovou krychli. Naštěstí se tak nestalo, i když cesta pěšky také nebyla příjemná. Teploměr u brány dnes ukazoval -21°C.
Práce mi šla od ruky docela dobře, ale bylo jí tolik, že jsem stejně nestíhal. Nějak mi to poslední dobou nejde. Jinak byl dnešní den pro mě plný zbytečného napětí a vztekání, kterého jsem se nedokázal zbavit až do večera a přitom pro to nebylo nijakého zvláštního důvodu.

AUTOREM MELODIE ČESKÉ HYMNY JE WOLFGANG AMADEUS MOZART?
Dneska měl Jan Rosák v pořadu Tandem, který vysílá Český rozhlas Hradec Králové každý všední den mezi 12. a 13. hodinou zajímavého hosta - hudebníka a dirigenta Josefa Krčka. Povídání s ním se mi líbilo a velmi mě zaujalo, že je členem skupiny Chaire, která hraje renesanční a středověké písničky. Ale hodně mě překvapilo, když nám všem ten pán řekl o něčem, co je hudebním odborníkům už delší dobu známo - že ve skladbě Wolfganga Amadea Mozarta Koncertantní symfonie Es dur pro flétnu, hoboj, lesní roh, fagot a orchestr, K. 297b se objevuje melodie naší hymny. Pan František Škroup ji možná kdysi slyšel, zapomněl na ni a po dlouhé době si vybavil v hlubinách paměti zasutou melodii a myslel, že ji vymyslel... a nebo s panem Mozartem prostě jen přišli nezávisle na sobě na hodně podobnou melodii. Každopádně to je velká zajímavost. Větší článek na tohle téma je k mání na adrese http://karelfunk.bloger.cz/Cechy-a-Morava-trochu-esotericky/Nas-narodni-pritel-Mozart-a-nase-hymna.

Z POVÍDÁNÍ S MEKYM ŽBIRKOU
Otec Mekyho Žbirky se seznámil se svou ženou tak, že šel v Londýně do pubu Green Hill a aniž by si uvědomil, že si sám dosud nic neobjednal, chopil se pití, které stálo na stole a vypil ho. K jeho velkému překvapení se vedle něj ozval tichý hlas: "Promiňte, to pití bylo moje..." I takové faux pas může vést k nalezení životní lásky a opory. Je to pěkný příběh.

CO S PÁLÍCÍ ŽÁHOU A PŘEKYSELENÝM ŽALUDKEM
Proti překyselení žaludku a pálení žáhy pomáhá vypít si před každým jídlem hrneček čaje z řebříčku.

30. ledna 2012
(pondělí)

DEN MRAZU



Zima na nás vtrhla s plnou parádou a dnes teploměr na bráně našeho podniku ukazoval rovných -20°C. Cesta do práce pěšky nebyla příjemná - z nosu teklo, oči slzely... a když jsem přišel do práce do tepla, padla na mě otupělost a hlavybol. Zítra asi posvištím nejkratší cestou na autobus.
Práce mi šla od ruky hezky, nebyly žádné zdržovačky, ale bylo jí hodně a tak mi zbyly nedodělky. Zítra je snad pofackuju. K obědu bylo dobré srbské rizoto. Zbytek dne uplynul bez vzruchu a příjemně a večer jsem strávil opět virtuálním cestováním, tentokrát po tramvajové lince č. 14.

JSEM MOC CHUDÝ NA TO, ABYCH KUPOVAL VĚCI, CO JSOU ZADARMO
Někdy tak koncem listopadu nebo začátkem prosince mi zavolala paní a měla pro mě zajímavou nabídku - firma ze Švýcarska má pro mě holicí strojek na mokré holení - čepelka se třemi břity z kvalitní oceli a navíc s proužkem s vitamínem E pro výživu kůže - a to prosím naprosto a zcela ZDARMA, jen pro mé krásné oči. Hloupej kdo dává, hloupější kdo nebere, ale v tomto případě jsem se rozhodl být ten nejhloupější a nabídku jsem zdvořile, ale rozhodně odmítl. Myslel jsem si, že někdo jen sbírá k telefonním číslům i adresy, aby je pak mohl výhodně zpeněžit a neposlali by mi nic, ale chyba lávky. Dneska jsem se z rádia dozvěděl, jaké by příběh měl pokračování, kdybych byl opravdu přijal.
Čepelka by opravdu přišla a opravdu by byla zcela zdarma. Přesto by k ní nechyběla přibalená složenka... čepelka je totiž opravdu zdarma, ale musí se přece zaplatit poštovné a to hned 150 Kč. To je podobné zdarma jako nabízí např. firma BECK Reisen, o které se zmiňují u zápisu z 15. a 16. ledna - u ní také máte zájezd zcela zdarma - zdarma ubytování, zdarma služby delegáta, zdarma letenku - zbývá jen maličkost, uhradit poplatky za stravování, které stojí pouhých 15 000 Kč...
Navíc bych přijetím čepelky zároveň souhlasil s tím, že mi - aniž bych věděl za kolik - budou posílat čepelku každý měsíc - dokud bych to sám písemně nevypověděl.
Pan Rotchild kdysi řekl: "Nejsem dost bohatý na to, abych kupoval levné věci." Já k této nesmrtelné pravdě můžu jen dodat - Jsem moc chudý na to, abych kupoval věci, které jsou zadarmo.

ZÁLUDNOSTI PRACOVNÍCH POHOVORŮ
Když hledáte práci, nevyhnete se pracovnímu pohovoru. Některé jsou příjemné, ale jiné jsou plné záludností - a při každém z nich budete podrobně posuzováni, hodnoceni a to nejen to, co napíšete v životopisu nebo řeknete... ale i vaše řeč těla, miminka, tón hlasu. O záludnostech přijímacích pohovorů dneska v pořadu Radioporadna na Českém rozhlasu Hradec Králové hovořila paní Ing. Mgr. Ivana Bauerová a záznam pořadu vřele doporučuju každému poslechnout si na adrese http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2544384.

29. ledna 2012
(neděle)

DEN VIRTUÁLNÍCH CEST
Venku je dneska docela hezky, ale přiznám se, že jsem ani paty nevytáhl a cestoval jen virtuálně - ať už s Objektivem po Andoře, Spojených státech nebo bývalé továrně na čokoládu v Moskvě Krasnyj Okťjabr nebo do New Yorku s knihou spisovatelky Lauren Weisberger Last Night at Chateau Marmont. Ale největší radost mi i dnes udělala včera objevená zábava - filmečky na serveru Youtube, v nichž cestujeme společně se sympatickým řidičem tramvaje po Praze a on nám k tomu vypráví své zkušenosti s lidmi i různé věci o místech, kterými zrovna projíždíme. Dneska jsem si projel třeba linku 25 - první díl cesty najdete na http://www.youtube.com/watch?v=CFLZqyoQzhc. Naživo jsem jel tramvají jen párkrát - možná i jedna ruka by na spočítání stačila - a tak o to větší radost mi to dělá. Je to úžasný nápad a moc za něj autorům děkuji. Mají tyhle filmečky i svou stránku, kterou najdeme na http://kijfilm.blog.cz. A protože mě tahle pro Pražany asi nepochopitelná zábava ještě nepřestala bavit, podnikám ještě jízdu tramvají č. 12 z Palmovky na Sídliště Barrandov - http://www.youtube.com/watch?v=sqh-FtxYlzM.
Je to zajímavé i z toho hlediska, že jsem až do dnešního dne nechápal, jak se u tramvají přehazují výhybky. Teď už vím, že některé se přehodí automaticky, některé si může řidič tramvaje přehodit přímo z kabiny vozu a ty, které ještě tak vybavené nejsou, musí přehodit venku ručně s tyčí, které říkají tágo.
Linka č. 12 mezi Čechovým mostem a zastávkou Helichova - http://www.youtube.com/watch?v=3a4J8CgjGq8 - je nádherná, od výhledů na Vltavu a Pražský hrad až po starodávné ulice Malé Strany. Ta by stála za projetí i v reálu, jen tak, pro radost. Vlastně jsem loni i kus po ní jel - ze stanice Knížecí na stanici Geologická, kde jsou z tramvaje nádherné výhledy na Prokopské údolí - bohužel v tom filmečku http://www.youtube.com/watch?v=68aw1YsQKm4 není vůbec vidět. Je to cesta po té supermoderní tramvajové trati, co je vidět ze silnice od Barrandovského mostu když jedete a chcete se dostat na plzeňskou dálnici. Úžasně architektonicky zajímavá je i stanice K Barrandovu. Stejná trasa je vidět i na filmečku http://www.youtube.com/watch?v=o0CUZXGEglw&feature=related.
Ale pro nás - lidi z Krkonoš - je velkým zážitkem třeba i jízda takovýmhle rychlým vlakem v programu Microsoft Train Simulator - http://www.youtube.com/watch?v=XC_pI9MIgMw&feature=related, protože u nás vlaky jezdí na tratích plných kopců a zatáček poměrně pomalu a tak nám takováhle jízda bere dech. Stránka autora téhle úžasné trati je na adrese http://www.trat321.cz/ a je to tak obrovská trať, že po ní můžete přejet ze západních Čech až na nejvýchodnější Slovensko a navíc má spoustu větvení, takže si můžete vybrat, kam pojedete. Úžasné dílo, překonávající tratě z originálního Microsoft Train Simulatoru.
Ovšem jiní hledí na nás všechny, co se pinožíme po té naší zemi, pořádně zvrchu. Chvála Bohu, že člověk někdy neví, co se nad tím našim Vrchlabím děje - http://www.youtube.com/watch?v=zEPlECOeiKs&feature=related.
Kromě tratí do Microsoft Train Simulatoru existuje i originální simulátor metra World of Subways a na výlet do newyorského metra nás vzal autor zajímavého filmečku - http://www.youtube.com/watch?v=KeM1EXJvEHo&feature=related, který má ještě zajímavější druhý díl http://www.youtube.com/watch?src_vid=KeM1EXJvEHo&feature=iv&annotation_id=annotation_864045&v=0UzG3mbeBL8.

FILM TAJEMSTVÍ (THE SECRET)
Jedna z věcí, o které jsme si včera při posezení s přáteli povídali, byl film Tajemství - film o tajemství síly myšlenky a pozitivního myšlení - síly, která může změnit život každého, kdo se jí nechá oslovit. Více se o tomto filmu dá dočíst na http://jitro.bloger.cz/Tajemstvi-The-Secret-scenar-filmu-I.

28. ledna 2012
(sobota)

DEN POHODY
Je to paráda, když je sobota, člověk nikam nemusí a tak si může dlouho pospat, pak si dát dobrý obídek - koprovku - a odpoledne strávit u počítače. Takových dnů si musíme vážit.
Večer mě čeká posezení s přáteli v hospůdce na kuželně u dobrého Krakonoše se spoustou povídání nečekaně duchovního a filozofického rozměru.

PO LESKLÝCH PÁSECH KOLEJÍ
Málo stačí a člověk dělá úplně něco jiného, než dělat chtěl. Mým úmyslem bylo vybrat obrázky pro novou fotogalerii, věnující se nejrůznějším historickým, úzkým, křivolakým a tajuplným - zkrátka stínadelským - uličkám našich měst... ale narazil jsem na mé fotky z bourání starého a stavby nového mostu v Dolní Branné a vzpomněl jsem si, na serveru Youtube je něco o jeho bourání, tak jsem si ten filmeček našel - http://www.youtube.com/watch?v=pE-uND5gkqE - ale ve výsledcích hledání mě zaujal i jiný, ve kterém jsou všechny železniční mosty přes Labe od Branné až po Nymburk a vlaky po nich přejíždějící - http://www.youtube.com/watch?v=fOR5rQGHPF8. A také jeho druhá část od Nymburka až po Děčín - http://www.youtube.com/watch?v=J0LPXXkQMgo. Je to úžasné - takový přehled čím dál obrovštějších železničních mostů. Podobně autor zpracoval i jiné velké řeky, např. Jizeru - 1. část - http://www.youtube.com/watch?v=D41da2zTmts&feature=related a 2. část - http://www.youtube.com/watch?v=fQrHfV6ZW-4&feature=related Jak to tak bývá, Youtube mi nabízí i spoustu jiných s podobnou tematikou a z nich mě uchvátil třeba film z loňského posledního víkendu parních vláčků http://www.youtube.com/watch?v=aH_LKu35MKg&feature=related.
Po kolejích se však jezdí také v podzemí a moc se mi líbí třeba film, natočený ze servisního vozu, kde je vidět tajuplný svět tunelů metra trasy B - http://www.youtube.com/watch?v=mJBM_m81TYw&feature=related. Zajímavá je i jízda historickou soupravou metra EČS - http://www.youtube.com/watch?v=7Lj1sAzyWBQ&feature=related. Jak se řídí pražské metro si však může vyzkoušet každý a to díky úžasné trati pro Microsoft Train Simulator Prague Metro - http://www.youtube.com/watch?v=GK9CfNNLuoM&feature=related. Kdo by radši jezdil ulicemi s tramvají, je k mání i úžasná tramvajová trať v Olomouci - http://www.youtube.com/watch?v=OwCfk3qMIFw&feature=related. Obdivuju lidi, co tohle umí dělat, vždyť ty tratě jsou krásnější a realističtější, než ty původní od Microsoftu. Naprosto úchvatný je i komentovaný filmeček z olomoucké linky 2 - http://www.youtube.com/watch?v=EWAmxV38UQs&feature=related a druhá část http://www.youtube.com/watch?v=hxyd_j-AH4s&feature=related. Oficiální stránku těchto tratí najdeme na adrese http://mstsolomouc.webnode.cz/. Stejně komentovat se dá ale i jízda skutečnou tramvají a první díl komentované jízdy pražskou linkou č. 18 je dostupný na adrese http://www.youtube.com/watch?v=TSPo1M8_vp4&feature=relmfu, kde vám pak Youtube postupně nabízí odkazy na další díly.

27. ledna 2012
(pátek)

DEN BĚHÁNÍ
Střední Evropě teď vládne hodně mrazivé počasí - dnes ráno teploměr u brány našeho podniku ukazoval -21°C. To už není příjemné, chodit delší dobu v takovém mrazu.
Jinak jsem byl dneska skoro celý den na nohou - běhal jsem mezi mou kanceláří, tiskárnou, kolátorem a mnoha dalšími místy ve firmě. Práce mi šla díky tomu od ruky jako psovi pastva a tak v pondělí budu mít co dohánět. Rád jsem ve 14 hodin vypadl a začal se těšit na víkendovou pohodu. Snad bude. Odpoledne jsem proklimbal a pročetl - kniha Mýtus zvaný Stínadla se mi moc líbí.

CO ZNAMENAJÍ KÓDY NA VEJCÍCH
Kód najdeme vytištěný v krabičce s vejci i na samotných vejcích a má několik částí.
První číslo znamená, z jakého druhu chovu slepic vejce pochází - 0 = ekologický chov, 1 = chov ve volném výběhu, 2 = chov v halách, 3 = chov v klecích.
Na druhém místě je kód státu, ze kterého vejce pochází - CZ = Česká republika, PL = Polsko atd.
Další číslo je registrační číslo konkrétního chovatele. Snažil jsem se najít, kde by se dalo podle tohoto čísla zjistit informace o kontrétním hospodářství, prý na stránce Státní veterinární péče - http://www.svscr.cz/index.php - ale tam jsem nenašel nic.
Písmeno značí velikost vejce - S (small) = malá, lehčí než 53 g, M (medium) = střední, 53 - 63 g, L (large) = velká, 64 - 73 g, XL (extra large) = etra velká, těžší než 73 g.

ŠAMAN PORUČIL DEŠTI
Organizátoři Mistrovství světa ve fotbalu hráčů do dvaceti let, které se konalo loni v Kolumbii, zaplatili 2000 dolarů šamanovi Jorgemu Elíasovi Gonzálezovi za to, aby zařídil, že na závěrečný ceremoniál nebude pršet. On to prostřednictvím svého proutku zařídil, takže skutečně nepršelo.

NEBEZPEČNÁ METODA
Do kin právě přichází nový film jménem Nebezpečná metoda, který vypráví příběh psychiatra Carla Junga, který začne experimentálně aplikovat psychoanalýzu Sigmunda Freuda na některé své pacienty. Jeho léčba je úspěšná, ale zároveň začnou jeho experimenty ovlivňovat i jeho osobní život. Ve filmu má hlavní roli herečka Keira Knightley. Mohl by to být zajímavý film.

JAK TISKNOUT V EXCELU ČÁST SOUBORU NA KAŽDÉ STRÁNCE
Když potřebujeme v Excelu vytisknout část souboru - hlavičku, legendu tabulky nebo třeba logo - na každé stránce, zařídí se to tak, že se klikne na menu SOUBOR -> VZHLED STRÁNKY, v okně, které se objeví, vybereme záložku LIST a tam jsou příslušné rámečky a tlačítka pro zadání oblasti, která se má tisknout na každé stránce.

TADY BUDE SETSAKRA KRAVÁL!
Když máte někdy chuť udělat pořádný kravál, zvednout morálku kolegyni, která pro vás měla něco udělat a neudělala, nebo si zuřivě postěžovat její nadřízené... je lepší to radši rozdýchat a zkusit napřed zjistit, jak se celá věc jeví z jejího pohledu. Nakonec zjistíte, že byste udělali něco, co by vám pak třeba bylo líto a nic dobrého by z toho nevzešlo, jen žabomyší války.
Někdy totiž z malého plamínku může vzniknout velký požár. Pokud se tak nestane, měl by člověk děkovat nebesům a vzít si z toho stejné ponaučení, jako kdyby se tak stalo.

DNESKA NÁM VYPRÁVĚLA KOUČKA BEA BENKOVÁ
Paní Bea Benková má zajímavé povolání - je totiž "koučka" a učí výjimečné ženy, jak v životě využít talent a schopnosti, které jim příroda dala. Hezky nám o tom dneska vyprávěla ve vysílání Českého rozhlasu Hradec Králové. Záznam povídání je dostupný na adrese http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2542570. Zaujala mě ta paní i svým příjemným hlasem a krásným způsobem vyjadřování. I když je to paní ze Slovenska, žije a působí v Londýně a tak je její stránka http://beabenkova.com bohužel jen v angličtině.

26. ledna 2012
(čtvrtek)

DEN NOVÝCH KNIH
Dneska to byl pro mě příjemný den. Mráz byl stejný jako včera, ale připadlo mi, že víc mráz štípal do tváří. Přes den však nádherně svítilo sluníčko, skoro byl hřích jít na angličtinu. Hříšně mi však nešla práce od ruky, zítra budu mít co dohánět. Dobrá byla i bramborová polévka a těstovinové pasticio.
Angličtina byla příjemná - zatímco minulý týden jsem při podobném průběhu měl chuť na všechno se mračit - dneska jsem měl sluníčkovou náladu a angličtina mě bavila. Příjemné bylo i posezení se spolužačkami z angličtiny na kafíčku. Při cestě na vlak jsem se díval, není-li vidět polární záře - Slunce je totiž velmi aktivní a tak by měla být polární záře vidět i u nás - ale nebylo vidět nic, jen krásně svítily hvězdy a Měsíc byl velikánský, přestože je jen pár dnů po novoluní a tak z něj byl vidět jen srpek.
Největší radost mi dnes udělalo objednání hned pěti knih v angličtině za příjemných 360 Kč i s poštovným. Nedostatek čtení mi nehrozí.

ČESKÁ REPUBLIKA PŘISTOUPILA K DOHODĚ ACTA
Bez zbytečné publicity, jednání s veřejností i bez jakéhokoliv náznaku, že se něco chystá, dnes v Tokiu zástupci vlády České republiky svým podpisem stvrdili přistoupení k mezinárodní dohodě ACTA. Ta má za cíl zabránit porušování ochrany duševního vlastnictví - ať už kopírování patentů a obchodních vzorů nebo třeba nelegálnímu rozšiřování filmů, hudby nebo elektronických knih. Smlouva se stává zákonem sama o sobě a zavádí některá kontroverzní ustanovení, která můžou znamenat omezování svobody Internetu i zásahy do osobní sféry uživatelů Internetu.
Čeští hackeři proti tomu všemu protestují útoky na stránku české vlády http://www.vlada.cz, kterou opakovanými přístupy vyřadili z provozu.



Další napadenou stránkou se stala stránka neoblíbeného kolektivního správce poplatků za užití hudebních děl i výpalného z prázdných paměťových médií - Ochranného svazu autorského - http://www.osa.cz.



Podrobnosti jsou v zajímavém článku na serveru Novinky.cz - http://www.novinky.cz/internet-a-pc/257364-cesko-v-tichosti-schvalilo-dohodu-acta-bic-na-internetove-piraty.html.

ZÁKON O PŘITAŽLIVOSTI ŽEN A MUŽŮ
Žádná žena se nemůže líbit všem mužům. I když se ženy ze všech sil snaží, aby vypadaly všechny stejně, příroda je stvořila nekonečně různorodé. A tak i my muži máme různý vkus a preference, co se ženské krásy týče, aby se každá žena nějakému muži líbila.

25. ledna 2012
(středa)

DEN PŘÍJEMNÉHO POVÍDÁNÍ
Tuhle zimu hodně chumelí, ale zatím nebyly žádné velké mrazy. Včera a dnes v noci se však směr větru otočil, začal vát od severu a tak šla do rána teplota až na -10°C, v údolí u potoka bylo dokonce -15°C, blízko Labe naměřila moje kolegyně i -19°C. Mrazy mají přetrvat až do počátku února, ale naštěstí bude svítit i sluníčko a to je dobře, předtím mokrý sníh umrzne, bude se dát po něm chodit a to bude pěkné chozeníčko a fotografováníčko. Když je sníh umrzlý na kost a dá se chodit po jeho povrchu, je to to nejpohodlnější chození přírodou - nikde člověka neomezuje v rozletu žádné buřání, žádná zoraná pole, žádné bláto. Jen do lesa se moc nedá, tam sníh nikdy tak neumrzne.
Jinak byl dnešní den pro mě vcelku příjemný - i když jsem musel tak nějak pracovat v poklusu, bylo pěkné, že si se mnou v práci i doma pořád někdo hezky povídal. Nejpříjemnější bylo povídání s mou novou a sympatickou kolegyňkou Hankou. Dobrý byl i oběd - zelňačka sice nezaujala, tu u nás v jídelně nikdy moc dobrou nedělají, ale kuřecí salát Oriental byl moc dobrý.

ZNÁMÁ KAPELA Z HOSTINNÉHO ŽIBR MÁ NOVOU STRÁNKU
Známá kapela z Hostinného ŽIBR, součást někdejší kapely HSK (Hostinské sací komando), má novou stránku. Najdete ji na adrese http://zibr-hsk.ic.cz a když na ni zavítáte, čeká tam na vás všechno, co by na správné stránce kapely mělo být - historie kapely, povídání o současných i minulých členech, diskografie, termíny koncertu (nejbližší bude 18. února v hospodě v Čermné), texty písniček i s akordy, kontakt a je zde i možnost přehrát si tu několik písniček. To stojí docela zato. ŽIBR totiž hraje a zpívá své vlastní písničky a jsou to písničky moc pěkné, líbí se mi.

24. ledna 2012
(úterý)

DEN DOBRÝCH SKUTKŮ
Dneska konečně až na časné dopoledne přestalo chumelit a odpoledne se hory ve slunečních paprscích rozzářily oslnivě bílou barvou. Bylo hezky, tak jsem ráno vyrazil pěšky a zaznamenal první pád letošní zimy - na schodech na lávku přes Labe, které se proměnily v ledovou klouzačku. Práce bylo nad hlavu, ale nakonec jsem ji zmákl. Odpoledne jsem se neplánovaně rozhodl být lepší než obvykle jsem - napřed jsem jedné paní pomohl vybrabat auto, zahrnuté hromadou sněhu od sněžného pluhu a pak jsem krumpáčem proměnil ledovou klouzačku na mostě zpět na schody. Byla pro práce pro vraha, ale za dobrý pocit to stálo a lidem to udělalo radost.

POLSKÉ VLÁDNÍ STRÁNKY TERČEM HACKERŮ
Hackeři v Polsku opakovanými útoky na stránky polských úřadů, premiéra nebo Sejmu přiměli politiky k novému zvažování toho, zda Polsko oficiálně podepíše kontroverzní protipirátskou smlouvu ACTA, která má za cíl potírání porušování duševního vlastnictví, patentů a značek. Staví na roveň zákonu mnohé vysoce pochybné praktiky, jako povinnost poskytovatelů internetového připojení poskytovat informace o uživatelích hudebnímu nebo filmovému průmyslu, kotroly elektronických zařízení, zda neobsahují nelegální hudbu nebo filmy a podobná. Politici o tom tedy znovu jednali, ale neshledali na smlouvě nic závadného, tak pravděpodobně ve čtvrtek zástupci Polska v Tokiu smlouvu podepíší.

ZÁKON, DOTAŽENÝ AD ABSURDUM
Pozor, vy všichni, kteří jste bez práce a občas pracujete na krátkodobé, několikadenní dohody o pracovní činnosti nebo o provedení práce, zkrátka práce, při kterých se nemusíte odhlašovat z evidence Úřadu práce. Pokud zahájíte takovou práci, jste povinni ještě TÝŽ DEN o tom informovat místní Úřad práce - např. telefonicky nebo e-mailem. Pokud to necháte třeba na den následující, hrozí vám sankce včetně vyřazení z evidence.
Oproti tomu když nastoupíte do řádného pracovního poměru, stačí, když to Úřadu práce ohlasíte v následujících osmi kalendářních dnech.
Dura lex, sed lex. Tvrdý zákon, ale zákon.

SLÁVA TĚŽKÉ ČEŠTINĚ
Spamerští roboti si poslední dobou oblíbili sociální síť Líbímseti, zakládají si tam falešné profily a pak posílají vzkazy s cílem vylákat z vás e-mailovou adresu, na kterou by oni pak mohli posílat spam a navíc by měli jistotu, že je adresa funkční a schránka prohlížená. Člověk by jim na to celkem i nalétl, nebýt náš krásný jazyk tak těžký...

ahoj
Mé jméno je Miss Lucy jsem viděl váš profil dnes a stal se zájem o vás, budu také rád, že jste více, a chci vám poslat e-mail na mou e-mailovou adresu, takže mohu dát můj obrázek, abyste věděli, na koho jsem. Zde je můj e-mail (lucyjohnson10@ymail.com) věřím, že můžeme přejít od tady! Čekám na váš mail na mou e-mailovou adresu above.Miriam. (Vzpomeňte si na dálku nebo barva nezáleží ale láska věcech přidělit v životě) lucyjohnson10@ymail.com

Oč hůř se to poznává anglicky mluvícím, jejichž jazyk se stal světovým. Má to i své výhody, mluvit hatmatilkou, kterou na světě zná pouhých 10 milionů lidí.

23. ledna 2012
(pondělí)

DEN ZPOŽDĚNÝCH AUTOBUSŮ
Sotva den začal, ženili se venku všichni čerti, vítr foukal, chumelilo... ráno se probudilo Vrchlabí zavalené další sněhovou nadílkou, kterou se lidé i auta jen těžko prokousávali do práce - nejeden skončil dokonce i ve sněhovém mantinelu, nezřídka tam dotlačený kamionem, které poslední dobou jezdí, jako by měly na silnicích absolutní přednost.
Dneska jsem se kvůli větru a tak vůbec rozhodl jet autobusem a tak čekám na zastávce a autobus nikde. Deset minut uplynulo, než přijel - nevelké a pochopitelné zpoždění v tom marastu, které naštěstí neznamenalo pro mě pozdní příchod do práce. Den v práci byl vcelku příjemný a nekazil to ani oběd - Frankfurtská polévka a halušky se slaninou a se zelím. Čekání na zpáteční autobus v chumelenici bylo nepříjemné, o to nepříjemnější, že přijel s bezmála dvacetiminutovým zpožděním. Ani tomu jsem se nedivil při tom všem marastu, co padá z nebe. Odpoledne uteklo jako voda a máme tu večer, který žádnou zajímavost neslibuje, bohužel ani na mé stránce ne, protože jsem nějak dneska k ničemu neměl inspiraci.

KNIHA ZA DEVĚT HODIN
Spisovatel Josef Formánek - http://www.josefformanek.com/index_cz.html - je držitelem ojedinělého světového rekordu - knihu LÉTAJÍCÍ JAGUÁR napsal za 9 hodin a 19 minut. Dalšího rekordu dosáhl i nakladatel v rychlosti vydání knihy. Více o knize i o tomto ojedinělém počinu se lze dočíst na http://www.josefformanek.com/kniha2.html

JAKÉ KNIHY SI ASI PO VÝPLATĚ KOUPÍM

FTOREK JOZEF: Public relations jako ovlivňování mínění
Public relations, zkráceně PR je podobor managementu, zabývající se problematikou komunikace s veřejností, ovlivňování a formování veřejného mínění i problematikou získání podpory a souhlasu ze strany veřejnosti. Kniha se zabývá nejrůznějšími netodami, fígly, nejrůznějším aranžováním davů a formování názorů mas.

VYSEKALOVÁ JITKA A KOLEKTIV: Psychologie reklamy.
Psychologie reklamy je samostatným oborem psychologie. Kniha se zabývá fenoménem reklamy jako takové, její historií i současností a poté do podrobna rozebírá různé psychologické aspekty reklamy, nejrůznější metody, fígle a cíle, jakých chce reklama dosáhnout.

Obě knihy velmi výrazně souvisí s tím, co mě už dlouhou dobu zajímá a ještě více od té doby, kdy jsem začal psát svůj seriál článků Fascinující marketing. Tyhle knihy by mohly pro mne být další inspirací k psaní, ale napřed se chci podívat, nemají-li je v knihkupectví, rád bych si je prohlédl a podíval se, nejsou-li psány pro naprostého laika v této oblasti příliš odborným stylem.

CO BUDE TÉMATEM PŘÍŠTÍCH DVOU DÍLŮ SERIÁLU FACINUJÍCÍ MARKETING
Pokud se dokopu k jejich napsání - v posledních dnech mě pronásleduje spíš velmi nepsavá a nekreativní nálada - měly by se další dva díly seriálu Fascinující marketing jmenovat Fascinující marketing firmy Apple a Kouzla paní módy.
Nad firmou Apple před několika lety hodně lidí lámalo hůl a předpovídalo jí trudný osud. Opak je však pravdou a firma dnes zažívá jedno z nejzářivějších období ve své dlouhé historii. Co ji k tomu dovedlo? Kromě technických inovací je to hlavně marketing a z něj především precizně zvládnuté budování kultu značky. Rozhodně stojí za bližší podívání.
Móda je pro mnohé lidi kultem, pro jiné velmi výnosným podnikáním, móda je však i zvláštním světem, který si žije sám pro sebe. Co vlastně se všechno schovává pod pojmem móda, kdo módu vymýšlí a co komu má móda vlastně přinést, nad tím bych se rád zamyslel v jednom z příštích dílů seriálu. Držte mi palce, ať se mi to podaří.

TA NAŠE POVAHA ČESKÁ - STARÁ DOBRÁ ZNAČKA
Ve středu je od 21:05 na ČT2 další díl seriálu Ta naše povaha česká, který se tentokrát bude věnovat značkám, jejich funkci a cílům ve společnosti a také tomu, jak dnes přistupujeme k tradičním českým značkám. Mohlo by to být zajímavé, uvidíme.

LETOPISY NARNIE DOČTENY



Včera jsem dočetl poslední díl Letopisů Narnie - příběh Last Battle (Poslední bitva). Je to zajímavá kniha - vcelku optimistická, kde dobro vítězí nad zlem a z běžných dětí se stávají nečekaní rekové a hrdinové. Není to však jen obyčená pohádka pro děti (a některé dospělé), je to také kniha, plná skrytých i zjevných symbolů krásy, které přínáší víra i úskalí, jaká jí staví do cesty různí samozvaní vykladači a prostředníci, kteří se pokoušejí stavět mezi Boha a nás a udělat si tak z víry výnosný obchod. Tohle mě v knize velmi překvapilo.
Jinak je to jedna z prvních knih, které jsem dokázal celé přečíst v angličtině a z toho mám radost, i když mi připadl jazyk v této knize lehčí, než v Pánovi prstenů. Ostatní knihy, která mám, ale možná budou těžším oříškem, uvidíme.

22. ledna 2012
(neděle)

LESKLE ZLATÁ NEDĚLE
Podobně laděný den jako včera - celý den chumelí a tak jsem krom odhazování sněhu nebyl venku ani na krok. Nepřinesl mi dnešní den nic obzvlášť zajímavého, jen čtení - poslední část Letopisů Narnie je také zajímavá tím, čeho všeho je příběh symbolem, co nevidět ho budu mít dočtený a pak možná začnu číst knihu autorky Lauren Weisberger Last Night at Chateau Marmont, jejíž přebal zdobí leskle zlatá dámská bota s vysokánským podpatkem, která dala barvu mému dnešnímu dni, jenž by byl jinak fádně bílý.

21. ledna 2012
(sobota)

PÍSKOVĚ ŽLUTÁ SOBOTA
Příjemný, ale zcela zapomenutelný den. Při vší té únavě tenhle týden jsem spal dlouho a pak jsem celou sobotu v podstatě prolenošil - strávil jsem ji z části čtením a z části na Internetu, na stránce Honzy Moravce. Příjemný den.

KRÁSNÁ STRÁNKA HONZY MORAVCE ALIAS NETOPEJRA
Foto cancák Honzy Moravce, který najdete na adrese http://www.etf.cuni.cz/moravec/fotky znám už dlouho a je to nejkrásnější stránka s fotografiemi, jakou znám. Její autor ji často aktualizuje a přidává další a další obrázky, kterých už má na své stránce bez přehánění tisíce. Je to zkušený a šikovný fotograf, takže jeho obrázky mají vysokou úroveň a navíc pochází snad ze všech nejkrásnější míst Čech, Moravy i odjinud. Dneska mě zaujala třeba fotogalerie z Pískových komor na Moravě, která dala barvu mému dnešnímu dni. Úžasný je i článek o Focení mraků, doplněný těmi nejúchvatnějšími obrázky, které by vynikly i v té nejumělečtější galerii. Obdivovat můžeme i nádherné obrázky divů přírody z lidem běžně nepřístupné Amatérské jeskyně a mnoha jiných jeskyní Moravského krasu. Nádherné jsou i fotografie z rána ve Stříbrných stěnách v Českosaském Švýcarsku.
A pak také místa, která - i když pochopitelně o mnoho méně detailně - možná letos také navštívím - Lom Velká Amerika a Mexiko, Lomy Amerika západ a k nim i místa, která nenavštívím zcela určitě Štoly v západní části Lomů Amerika. A na závěr vás ještě pozvu na neskutečně nádhernou fotogalerii od nás z Krkonoš Čtvrtá, Samhainová noc.
Tak jsem dneska plánoval začít práci na fotogalerii mých nejkrásnějších obrázků z loňského roku - a místo toho jsem strávil na stránce Honzy Moravce celé odpoledne. A tak už asi nezačnu, protože jednak už se blíží večer - a jednak mi po těch všech jeho obrázcích už žádný z těch mých loňských nepřipadá nejkrásnější...

DANA A PAVEL HUJEROVI
Další nádherná fotogalerie divů přírody na vás čeká, když kliknete na adresu http://www.hujerovi.cz/. Třeba tenhle úžasný svět v kapce vody. Úžasná nádhera.

HORNICKÝ SKANZEN SOLVAYOVY LOMY
Solvayovy lomy u Loděnice jsou dalším místem, které bych rád letos navštívil. Je to muzeum těžby vápence v Českém krasu, situované v bývalém lomu Kobyla. Je tam k vidění kromě samotného lomu i bývalá správní budova s expozicí lomařství, jeskyňářství, strojovnou i expozicí o nákladních lanovkách. Zajímavá bude i důlní štola s ozdobným portálem, která dnes slouží jako depo pro větší množství důlních lokomotiv a vozíků. A velkým lákadlem je i více než kilometrová projížďka důlním vlakem po úzkorozchodné lomařské trati. Stránku skanzenu Solvayovy lomy najdeme na adrese http://www.solvayovylomy.cz/.

MEANDRY
Meandry - velké zákruty řeky - dostaly jméno podle Maiandros v Malé Asii, pro jejíž tok jsou typické. Více se o meadrech lze dočíst na http://cs.wikipedia.org/wiki/Meandr.

20. ledna 2012
(pátek)

STŘÍBRNÝ PÁTEK
Tenhle týden je pro mě zvláštní - nic nějak výjimečně zlého ani nepříjemného se neděje, ale jako bych se z ničeho nedokázal radovat, nic mě nedokázalo zaujmout, na všechno měl tendenci spíš brblat a nadávat. Jako bych to ani nebyl já. Ale snad se z toho přes víkend vyspím, ona asi byla příčinou moje ohromná ospalost tenhle týden, cítil jsem se, jako bych upadával do zimního spánku.
Jinak byl ale dnešní den příjemný - práce byla docela jednoduchá a tak došlo i na různé resty a nedodělky. Venku zatím velmi přičinlivě chumelí, je zima jako řemen a na horách je sněhu ještě mnohem víc. Při pluhování mi ale připadlo, že i ve Vrchlabí je ho až až.

JIŘÍ RAŠKA ZEMŘEL
Dnes zemřel po dlouhé nemoci skokan na lyžích a olympijský vítěz Jiří Raška. Čest jeho památce a pokoj jeho duši.

ZÁDUŠNÍ MŠE ZA ZESNULÉHO PREZIDENTA HAVLA
Dnes bude v Bazilice svatého Petra ve Vatikánu u oltáře sv. Václava sloužena zádušní mše za zesnulého prezidenta Havla.

VYSOKÉ ODMĚNY POLICEJNÍCH DŮSTOJNÍKŮ
V článku Policejní šéfové dostávali štědré odměny. Někteří skoro milion ročně na serveru IDnes se píše o obřích odměnách, které v minulých letech pobírali někteří policejní důstojníci. Kupříkladu ředitel protimafiánského útvaru dostal v hrubém přes 900 tisíc Kč. Zní to v době šetření opravdu skandálně, ale věc má i svou opačnou stránku - říká se že každý má svou cenu a pokud by ředitel odcházel s platem 11 tisíc čistého, nedalo by asi mafii moc práce ho podplatit. Na druhou stranu je otázkou, zda v dnešní době neplatí spíš "Kdo má moc, ten chce ještě víc.".

K + M + B
Co znamenají písmena K + M + B napsaná křídou na dveřích? Jména tří králů? Požehnání tomuto domu?
Nikoliv! Je to připomenutí pro lidi středního a staršího věku, že mají zkontrolovat, zda nezapomněli doma tři důležité věc - klíče + mobil + brýle.

ZAJÍMAVÉ TÉMA PRO FASCINUJÍCÍ MARKETING
Bylo by zajímavé zaměřit pozornost na podobor psychologie, zvaný Psychologie reklamy. To je tak rozsáhlé téma, že se dá o něm napsat celá kniha http://www.grada.cz/psychologie-reklamy_4784/kniha/katalog/ - asi by nebylo špatné si ji koupit a přečíst. Na adrese http://studentka.sms.cz/seminarka/psychologie-reklamy je ke stažení vynikající seminární práce autora Vojtěcha Roupy.
Náhodou zmínila jedna paní psycholožka dneska ve vysílání Českého rozhlasu Hradec Králové v povídání o sobě, že její otec byl odborníkem na psychologii reklamy - a už je tu náramně zajímavé téma.

19. ledna 2012
(čtvrtek)

BÍLOZLATÝ ČTVRTEK
Kdeže je včerejšího sluníčka konec! Ráno jsem vyrazil pěšky a probíjel se chumelenicí - nebyla to nejpříjemnější cesta, ale zažil jsem o dost horší. Dnešní den je pro mě obrovsky ospalý, nemám do ničeho chuť, všechno mi jde pomalu, jen se snadno rozčílím. Nad čím však nenadávám je oběd, měli jsme dneska sýrovou jehlu a byla moc dobrá.
Venku chumelí, chumelí, chumelí a chumelí, na silnicích začíná být šrumec a mě a mou kolegyňku Evu čeká cesta do Dvora Králové na English Club, který se bude odehrávat v Kavárně U věže. Ještěže tam cesta nevede přes Babák, je prý zasekaný kamiony a neprůjezdný.
Cesta naštěstí není nijak dramatická a tak do Dvora dorazíme bez problémů. Ale jiné počasí odradilo a tak je na Clubu jen náš kurz angličtiny a milá paní Dáša. To je moc pěkná paní - štíhlá, drobná brunetka s něžným obličejem - ale běda hulvátovi, který by ji chtěl políbit proti její vůli nebo nějak obtěžovat - její zálibou je totiž kickbox.
Samotný English Club je příjemné posezení v kavárničce, jen s jedním rozdílem - mluví se tam anglicky. Ale je to dobré, když člověk mluví delší dobu, jde to líp, jako by začínal v angličtině i myslet.
A tak se pro mě tento den v týdnu, v němž nás příroda zásobuje jen šedou a bílou a já jednotlivým jeho dnům přiřazuju nějaké barvy, stal kromě bílého i zlatý - zlatavé bylo světlo v kavárně i kávička samotná, zlatá byla i bunda, v níž byla zachumlaná kolegyňka Renča, zlatá je barva tepla a dobré nálady... a tak ji získal nakonec díky English Clubu i můj čtvrtek.

SÝROVÁ JEHLA
Dneska jsme měli náramně dobrý oběd, byla k obědu Sýrová jehla s tatarkou a bramborami. Jsou to na špejličce napíchané kousky sýra, sem tam proložené kolečkem klobásky a vše je obalené v trojobalu a usmažené. Recept na jednoduchou sýrovou jehlu je k mání na adrese http://www.srecepty.cz/recept/syrova-jehla, složitější sýrovou jehlu si můžeme připravit podle receptu na http://www.receptyonline.cz/recept--syrova-jehla-s-klobaskou--5232.html.

POKLAD NA PARDUBICKÉM ZÁMKU
Z někdejší konírny v sousedství hlavní zámecké budovy zámku v Pardubicích se má stát příjemná restaurace. Než se však začne stavět a budovat, zkoumají místo archeologové a těm se podařil zajímavý objev. Zjistili, že kamenná podlaha je na jednom místě uvolněná, tak nadzvedli několik kamenů a objevila se malá skrýš a v ní poklad - několik mincí a několik skleněných ozdůbek. To byl poklad a jmění, které si sem asi schoval nějaký podkoní, pohůnek a nebo děvečka a to v době vlády císaře Josefa II.

8. GÓLŮ V ZÁPASU
Ve středu se hrál zápas zimní fotbalové ligy mezi Hradcem Králové a Viktorkou Žižkov a fotbalisté Hradce v něm nastříleli 8 gólů. Velmi přesvědčivě tak zápas vyhráli s celkovým skóre 7:1, Viktorka si nedala ani gól.

PROMĚNY KORUNY
V Muzeu Východních Čech v Hradci Králové se koná od 20. 1. do 27. 5. 2012 zajímavá výstava, nazvaná Korunová měna na našem území. Jsou tu k vidění mince i bankovky od zavedení korunové měny na počátku 20. století až po současnost. Obdivovat můžeme nejen běžné oběžné mince a bankovky, ale i různé výjimečné emise, pamětní mince nebo mince z cenných kovů.

HRRR NA ŘEDITELE, PRYČ S NÍM
Studenti Obchodní akademie v Hradci Králové si dovedou dupnout a prosadit svůj názor. Nelíbily se jim metody ředitele školy pana Bajera, který zavedl ve škole pořádky, které vadily nejen studentům, ale i profesorům a vše dosáhlo vrcholu, když propustil profesory, kteří byli u studentů oblíbení. Ti proto sepsali petici, kterou poslali vedení Královéhradeckého kraje. Více je o tom psáno v článku http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/129005-obchodni-akademie-v-hradci-se-bouri-proti-svemu-rediteli. Vše pokračovalo až do konce konce roku a vyvrcholilo otevřenou revoltou studentů a vylepováním protestních plakátů. Vedení kraje nakonec ředitele opravdu odvolalo, takže k 1. únoru skončí. Více informací je na adrese http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/161126-po-revolte-studentu-konci-reditel-obchodni-akademie-v-hradci.

ZAJÍMAVOSTI Z ENGLISH CLUBU
Jako u nás máme "Tři sta třicet tři stříbrných stříkaček..." nebo "V naší peci piští myši, v naší peci psíci spí.", tak mají jazykolamy i v Anglii. Anglicky se jazykolam řekne "tongue twister". Jeden z nich je:
She sells sea shells on the shore. If she sells sea shells, I'm sure she sells seashore shells. (Ona prodává mořské mušle na pobřeží. Jestli prodává mořské mušle, jsem si jist, že prodává mušle z mořského pobřeží.) Velkou sbírku anglických jazykolamů mají na stránce http://www.uebersetzung.at/twister/en.htm.
Sněžná fréza se anglicky řekne "rotary snow-plough".

18. ledna 2012
(středa)

STŘEDA PLNÁ BAREV
Zatímco předchozí dva dny byly pro mě zahalené spíš do chmurnějších barev, středa byla vydařenější. I když je tenhle týden zatím docela ospalý a nejen na mě útočí chuť spát ve chvílích, kdy by neměla - přece jen jsem měl o něco víc energie, než včera a tak mi práce šla od ruky o něco lépe. Zatímco ráno ještě drobně chumelilo, během dopoledne se nebe úplně vyjasnilo a v měkké žlutavé záři sluníčka zářily zasněžené hory jako by byly z cukru. Krásné počasí vydrželo celý den - byl skoro hřích jít na angličtinu - nu ale šel jsem tam a bylo to dobře, i když byla dnešní hodina taková spíš zapomenutelná. Profesor Joe mi však udělal radost tím, že jsme si s ním zpívali mou oblíbenou písničku Sealed with a kiss od Jasona Donovana. A kromě ní mě asi neznámou písničku Sweet Virginia od Rolling Stones, v níž se velice hovorově zpívá o drogách.
Cesta zpátky byla zajímavá - kus měl svezla kolegyňka Renča, kus jsem se rozhodl jít pěšky... ale sluníčko za obzorem hezky ozařovalo nebe, sníh příjemně křupal, bylo mrazivo, ale v bundě od Ježíška, ušance a pořádných rukavicích bylo příjemně... a tak jsem se rozhodl jít z rozhraní Dolního a Prostředního Lánova pěšky až domů. Byla to příjemná cesta - den pozvolna a úžasně barevně přecházel v noc, hory zvolna splývaly s večerním nebem, poslední sluneční paprsky vytvářely na nebi společně s mraky výrazné pruhy a do toho si spokojeně svítila Večernice Venuše. Příjemná cesta to byla, líbila se mi.

KONEC SVĚTA LETOS NEBUDE!
I ze seriozních médií, jako je třeba Český rozhlas Hradec Králové, zaznívají docela často úvahy a zmínky o kvapně se blížícím konci světa v prosinci letošního roku. Já je slyším velmi nerad, protože to už je vrchol nesmyslného strašení lidí, které je jen až příliš fascinujícím marketingem. Nejsem však sám, komu to vadí a mnohem povolanější se dnes rozhodli uvést věci na pravou míru. Všimli si toho i redaktoři serveru Novinky.cz a napsali o tom pěkný článek, který najdete na adrese http://www.novinky.cz/domaci/256575-cesti-akademici-se-vazne-zabyvali-moznosti-ze-v-prosinci-skonci-svet.html. Rezultát je jednoznačný - všechno to jsou jen pavědecké výmysly a žádný konec světa letos nebude!

ČESKÁ ŠIFRA MISTRA LEONARDA
Spisovatelka Daniela Krolupperová píše nejrůznější knihy pro děti, které jim přinášejí nejen radost a zábavu, ale také poučení a zamyšlení nad vážnými tématy, jako je třeba šikana, úcta k sobě samému, lhaní nebo o tom, že největší noční můrou může být, když se nám splní naše neuvážené přání. V těchto dnech vydává i román jménem Společenstvo klíčníků, který se odehrává v Rožmitálu pod Třemšínem a je inspirovaný knihou Šifra mistra Leonarda. Narozdíl od ní však v knize nejsou žádné vraždy ani násilí.
Samotná paní Krolupperová je moc milá a příjemná paní. Chcete-li poznat její milý a barevný svět, zavítejte na stránku http://www.danielakrolupperova.cz/.

DO HOSPŮDKY NA BRBLAJS
Zavítáte-li do nějaké staročeské hospůdky, kde nebudou nabízet francouzské brambory a americké brambory a argentinské steaky, ale pravá staročeská jídla, možná vám tam nabídnou i brblajs. Zní ten název spíš legračně než lákavě, ale může to být dobré jídlo - jsou to totiž buchty, udělané z bramborového těsta a naplněné uzeným masem.
Pod tímto názvem se recept nikde nenajde, ale třeba na stránce http://babciny-recepty.blog.cz/1012/bramborove-buchty ho najdeme pod názvem bramborové buchty. Podobný recept je i zde http://www.femina.cz/recepty/slane-pecivo/bramborove-buchty-s-uzenym-masem.html.

17. ledna 2012
(úterý)

ŠEDÉ ÚTERÝ
Včera nám příroda dopoledne ukázala, jak vypadá krásná zima - sluníčko svítilo, sníh jiskřil a po mnoha dnech jsme také viděli, že naše krásné hory ještě máme, ještě je politici nezprivatizovali a za tučné všimné výrazně pod cenou neprodali. Bohužel to nevydrželo, rychle se zatáhlo a počasí s těžkými mraky a chumelením vydrželo po celý dnešek.
Našestí i když jsem byl celý den jak spící panna, neuvěřitelně unavený, byl pro mě dnešek o něco příjemnější. Až na ten blivajz, co jsme měli k obědu - szegedin byl neuvěřitelně kyselý, maso bylo nechutné a knedlíky měly okoralé okraje.
Teď držím palce krásným prostějovským volejbalistkám, které se snaží porazit dívky z Dinamo Kazaň a zatím se jim to daří. Tak doufám, že to nedopadne tak jako na podzim. I když i tak se občas krásné Rusky dozví, že jsou potvory a že bych je nejradši plácnul a vykrákal za vlásky a že je nesnášim... což je můj obvyklý málo kultivovaný projev při dámském volejbalu.
Výborně, výborně, je dobojováno a v souboji modrých kraťásků jsou spokojenější ty prostějovské a víc se jim na jejich majitelkách líbilo - zápas skončil 3:1 pro Prostějovanky. Hurá.

CHMURNÉ PONDĚLÍ
Že pro mě včerejší den nebyl ani trochu příjemný, to už víte. Myslel jsem, že za to mohla šmejdkující tiskárna a moje motající se hlava - ale kdepak - mohla za to matematika! Alespoň podle článku ze serveru Lidovky - http://relax.lidovky.cz/chmurne-pondeli-dnes-je-nejdepresivnejsi-den-v-roce-fxv-/ln-zajimavosti.asp?c=A120116_135734_ln-zajimavosti_glu.
V něm se píše, že třetí lednové pondělí je tradičním depresivním dnem, prý nejdepresivnějším celého roku - Vánoce jsou definitivně minulostí, před námi jen moře šedi všedních dnů bez světla na konci tunelu, všechna krásná předsevzetí tonou v záplavě únavy a letargie, pohled na bankovní účet je neradostný, chtěli bychom to všechno změnit a nevidíme cestu... to když se všechno povaří, prý je z toho pořádná deprese. Jiní si ale myslí, že to je jen fascinující marketing jediného profesora.
Ať už je tak jak je, jisté je, že u mě to tentokrát panu profesorovi vyšlo, i když v čitateli i jmenovateli bylo úplně něco jiného, než je v jeho vzorci. Že jsou Vánoce jsem si skoro v záplavě práce ani nestačil všimnout, všední dny jsou přece jen ledasčím projasňovány, předsevzetí jsem si žádné pořádné letos nedal, poslední zbytky dluhů jsou úspěšně zlikvidovány a hlavně si vážím toho, co je teď, protože může být také mnohem hůř.

TĚŽBA BŘIDLICOVÉHO PLYNU V PODKRKONOŠÍ
Já tedy doufám, že se žádný břidlicový plyn v České republice těžit nebude, ale v Podkrkonoší jsou už vytipována místa pro jeho těžbu - vrty by byly v Mladých Bukách, Kalné Vodě a v Hertvíkovicích, kde by zasáhly chráněnou oblast, kde rostou vzácné rostliny a žijí tam ohrožení raci kamenáči.

ZAJÍMAVÁ SKUPINA NAVOSTRO
Mělnická skupina Navostro - http://www.navostro.cz - hraje zajímavou hudbu - melodické rockové písničky, inspirované melodičností skotských a irských písniček. To, co se od nich dá najít na serveru Youtube, se mi včera moc nelíbilo, ale dneska ve vysílání Českého rozhlasu Hradec Králové hráli samé skvělé písničky. Kdyby měli koncert někde poblíž, rozhodně bych se na ně zašel podívat a ani za CD bych nelitoval peněz.

16. ledna 2012
(pondělí)

ČERNOBÍLÉ PONDĚLÍ
Tohle pondělí nebude asi patřit k dnům, na které budu vzpomínat rád. Cesta do práce mrazivým ránem byla sice příjemná, ale pak už to přestalo jít dobře - nechtěl jít tisk a papír neustále vylétával z traktorů, tak jsem to nakonec musel vzdát. Začala se mi motat hlava a bylo mi nedobře. Práce mi nešla vůbec od ruky. Zkrátka... nic, na co se vzpomíná s nostalgií. Alespoň odpoledne už je o něco příjemnější.

MAJITELEM FIRMY BECK INTERNATIONAL JE PAN JENS BECKHÄUSER
Ještě malý doplněk ke včerejšímu tématu - nějak jsem včera v noci nedokázal najít, kdo je majitelem firmy BECK INTERNATIONAL, která pořádá velice agresivní prezentační akce, maskované pod pláštíkem atraktivních výletů za nízkou cenou, kde převážně staří lidé pod vlivem klamavých výher, nepohodlí, falešného přátelství, nevybíravého nátlaku a urážek kupují zboží stěží průměrné kvality za mnohonásobně vyšší cenu, než je skutečná hodnota výrobku. Kdo z toho bohatne se lze podívat na této stránce http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/psever/klecany/beck/beckhaus.htm.
Je smutné, když se pro lidi peníze a majetek staly takovou modlou, že kvůli nim jsou schopní zahodit své lidství a stát se bezcitnými kameny.

Post scriptum: Ve štítu zámku v Klecanech, který nechal pan Beckhäuser pozvednout z ruin a slouží mu jako sídlo, je nově napsaný nápis "Magno Millenio Invenio Viam – MMIV". Nacházím cestu do velkého tisíciletí. Je smutné, že ta cesta vede po hlavách a je skrápěna slzami těch nejchudších. Myslím, že by tam měl stát nesmrtelný antický nápis: "Pecunia non olet" - Peníze nepáchnou.
Abych podobné lidi přiměl k zamyšlení, předělal jsem loni na výročí Velké říjnové socialistické revoluce známou píseň doby komunismu...

Do rudých časů jsme se narodili,
prý všechno všech je, bída, nuda, šeď.
Tehdy se lidé dobře naučili,
všechno to co mají druhým závidět.
Tehdy se lidé dobře naučili,
všechno to co mají druhým závidět.
Však špatné časy dávno pominuly,
máme teď lepší, spravedlivý svět.
Ať každý zírá, nejsme žádné nuly.
Že my na to máme musí vidět hned.
Ať každý zírá, nejsme žádné nuly.
Že my na to máme musí vidět hned.

Tak tedy vzhůru, do práce se dejme,
ať byznys běží, padne každý sok, my máme víc, my máme víc.
Jen víc, jen víc, víc bohatství,
víc peněz vydělat.
Ať nastane krach, slzy, šílenství,
jen když my budem’ brát.
Pro nás jen zlato, pro ostatní brok.
Kupředu pravá, kupředu pravá, zpátky ni krok.
Kupředu pravá, kupředu pravá, zpátky ni krok.

Korunu dejme, sto ať zaplatí nám,
kdo hloupý je, tak ten ať platí víc.
Ať jiní postaví nám z bohatství chrám,
stát, příroda, lidé nemusí mít nic.
Ať jiní postaví nám z bohatství chrám,
stát, příroda, lidé nemusí mít nic.
Nejlepší auto, vilu, tryskáč, jachtu,
oblek, hodinky musíme vždy mít.
Až vytáhneme naší lodi plachtu,
ostatní vždy musí ze závisti klít.
Až vytáhneme naší lodi plachtu,
ostatní vždy musí ze závisti klít.

Tak tedy vzhůru, do práce se dejme,
ať byznys běží, padne každý sok, my máme víc, my máme víc.
Jen víc, jen víc, víc bohatství,
víc peněz vydělat.
Ať nastane krach, slzy, šílenství,
jen když my budem’ brát.
Pro nás jen zlato, pro ostatní brok.
Kupředu pravá, kupředu pravá, zpátky ni krok.
Kupředu pravá, kupředu pravá, zpátky ni krok.

Vždyť planeta se jenom pro nás točí
a slunce svítí na náš zlatý svět.
Bez milionů kdo mezi nás vkročí,
nejvýš pro nás může zdarma uklízet.
Bez milionů kdo mezi nás vkročí,
nejvýš pro nás může zdarma uklízet.
Kdo bohatý je, nejlepší je, krásný,
peníze jsou ta nejkrásnější věc.
Bohatý člověk elitní je, vzácný,
jak mezi bodláčím nejvzácnější květ.

Tak tedy vzhůru, do práce se dejme,
ať byznys běží, padne každý sok, my máme víc, my máme víc.
Jen víc, jen víc, víc bohatství,
víc peněz vydělat.
Ať nastane krach, slzy, šílenství,
jen když my budem’ brát.
Pro nás jen zlato, pro ostatní brok.
Kupředu pravá, kupředu pravá, zpátky ni krok.
Kupředu pravá, kupředu pravá, zpátky ni krok.

Také patříte mezi takové lidi? A opravdu si myslíte, že to je ten správný cíl života, který vás naplní na celý život?

JAKÝM FÍGLEM ZVÍTĚZIL GENERÁL WELLINGTON NAD NAPOLEONEM V BITVĚ U WATERLOO
Bitva u Waterloo zdaleka nebyla takovým posledním Napoleonovým plácnutím do vody, jak by se mohlo jevit. Proti sobě stály dvě dobře vyzbrojené a vyrovnané armády, ta Napoleonova měla početní převahu. Po mnoha hodinách dělového ostřelování, útoků a ústupů stále stály obě armády ve stejných postaveních jako na začátku, jen oslabené o obrovský počet mrtvých a raněných. Válečné štěstí jako by se nemohlo rozhodnout a byly chvíle, kdy Spojenci byli zralí na ústup. Když vyrazila na zteč Napoleonova elitní garda, rozhodl se generál Wellington pro úskok. Část svých vojáků rozestavěl do linie proti Francouzům pod vrcholem kopce, větší část zůstala ležet skryta za hranou kopce. Napoleonova garda linie Britů hladce rozprášila a s domněním, že vítězství je jejich, se hnala do kopce za ustupujícími Brity. Když byli Francouzi skoro nahoře, vztyčila se proti nim najednou hrozivá zeď červených uniforem a z bezprostřední blízkosti je skosila nemilosrdnou salvou. To Francouze tak vyděsilo, že se dali na ústup, posléze na útěk a bitva byla prohraná.

REGIONÁLNÍ SCÉNA SE SKUPINOU NAVOSTRO
Zítra od 19:04 bude Český rozhlas Hradec Králové vysílat pořad Regionální scéna, kde bude skupina Navostro, která hraje staré skotské a irské písničky.

15. ledna 2012
(neděle)

PŘÍJEMNÁ NEDĚLE
Dneska bylo docela chladno, ale i tak byla neděle příjemná - zčásti jsem ji strávil na oslavě, zčásti lenošením. Pěkný den. Pěkné dny teď zažívá i moje stránka - návštěvníci se na ni jen hrnou a každý den příjde přes 1000 návštěvníků - to už dlouho nebylo a mám z toho radost. Včerejší výročí mi udělalo pěknou reklamu - 54 lidí přišlo na písničku San Francisco od Scotta McKenzieho.

ORIENTÁLNÍ TANEC VE VRCHLABÍ
Orientální tanečnice Kaira Sabah bude každé úterý v Základní škole Školní na Liščím kopci ve Vrchlabí učit všechny ženušky, které tam příjdou, svému umění. K tomu hned na své úvodní stránce píše:

Všem svým svěřenkyním se snažím zprostředkovávat radost z tance. Za největší úspěch pokládám, když vidím, jak se ženy, které u mě s tancem začínaly, postupem času narovnají, rozkvetou, začnou si více věřit a hrdě nosí své tělo, které možná kdysi za tak hezké ani nepovažovaly.

Jestli tohle orientální tanec doopravdy dokáže - a já věřím že ano - tak je to moc dobře a všem ženám ho vřele doporučuji. Vždyť to, o čem ta paní píše, je právě to, co našim ženám chybí a ony pak díky tomu podléhají nejrůznějším marketingovým tlakům.

BECK INTERNATIONAL = PRO PENÍZE COKOLIV!
S dalším ani ne tak fascinujícím jako spíš hrubým a ošklivým marketingem se setkají všichni ti, kteří se nechají zlákat na některý z báječných a levných zájezdů, nabízejících návštěvu atraktivních míst či akcí, dárečky a jen takovou malinkatou propagační akci. Zlákat se nechala i autorka weblogu http://sinera.blog.cz a to, co tam zažila s ní tak otřáslo, že se rozhodla před podobnými akcemi varovat všechny, které může.
Teď jsem si to celé přečetl a namouduši - to se člověku zvedá žaludek. Přimělo mě to se porozhlédnout na Internetu a zjistil jsem, že jednak BECK International zaspamovává svými marketingovými články téměř všechny dostupné weblogy... a jednak že podobných varujících článků proti této firmě se najde povícero. BECK reisen - mafie nátlakových podvodů - http://sekanina.blog.idnes.cz/c/140652/Beck-reisen-mafie-natlakovych-podvodu.html. O téže problematice pojednává i reportáž televize Markíza na http://www.youtube.com/watch?v=id0KqPBxVZo. Ilustrací k Sineřinu blogu je krátké video na http://www.youtube.com/watch?v=xTx5I5F7Gk4&feature=related. Zajímavá diskuse o metodách zmíněné firmy je na adrese http://www.poradte.cz/spolecnost/6530-beck-reisen-8-denni-plavba-po-nilu.html. Další zajímavé zážitky z předváděcích akcí si můžete přečíst i na adrese http://www.spotrebitele.info/vae-prava/259-pedvadci-akce-k-emu-jsou-dobre.html. Zážitky ze zájezdů z firmou BECK reisen najdete i na serveru Zpovědnice - např. na adresách http://www.zpovednice.cz/detail.php?statusik=393769 a http://www.zpovednice.cz/detail.php?statusik=391958.
Zdá se, že všechno, co tato firma prodává a nabízí, provází klam, faleš, nejrůznější nefér fígle... sice to jsou metody možná v mezích zákona, ale jinak naprosto nelidské a degradující všechny ty, kteří se jich dopouštějí, na naprostou spodinu a podlidi bez srdce, pro peníze schopné čehokoliv.

14. ledna 2012
(sobota)

14. LEDEN - DEN KDY ZAČALA ZLATÁ ÉRA HIPPIES
Dnešní výročí ovlivnilo můj celý den, protože mě inspirovalo k obrovskému překládání. Venku však foukal vítr a bylo povětšinou pošmourno, tak to byl docela příjemně strávený den a zpestřila mě ho i kamarádka Vlaďka, které jsem přes ICQ pomáhal sepisovat článek o Vánocích a vánočních zvycích.

V PORNOFILMECH SI ZAHRAJÍ I KONDOMY
Městské zastupitelstvo Los Angeles odhlasovalo na nátlak mnoha lidí nařízení, které přikazuje hercům v pornofilmech používat při natáčení kondomy. Vzhledem k tomu, že v pornoprůmyslu i přes přísné kontroly sexuálně přenosné choroby vesele bují, přijali pornoherci tohto nařízení s povděkem, ale bouří se proti tomu samotní producenti, kterým připadá, že s kondomy nebudou jejich filmy tak vzrušující. Vyhrožují zastupitelstvu Los Angeles, že se se svým podnikáním přestěhují do jiného města.
Já osobně jsem pár erotických filmů, v nichž herec přivedl svou parnerku do předstírané extáze svým nadprůměrným penisem a měl na něm natažený kondom, už viděl a nepřipadá mi na tom nic špatného. Mnohem horší mi připadá to, že jsou všechny na jedno kopyto a místo něhy, hlazení a něžnosti se v nich upřednostňuje spíš hrubost, propaguje naprostá promiskuita a aby nebyly všechny stejné, nachází v nich prostor i nejrůznější podivnosti a prasárny.

13. ledna 2012
(pátek)

PRVNÍ PÁTEK TŘINÁCTÉHO
Tento rok bude velmi bohatý na pátky třináctého, čekají nás hned tři. Dnes tedy nastal první...
Pohled ráno z okna vypadal docela optimisticky - vítr se zdál moc nefoukat, sníh jiskřil a nebyla ani mlha, ani nic nepadalo. Vyrazil jsem tedy do práce pěšky, ale netrvalo dlouho a přišla taková fujavice a chumelenice, že jsem taktak viděl přes mokré brýle na cestu. Ale nebyla to zdaleka nejhorší cesta, co jsem kdy zažil, do té to mělo daleko.
Stejně jako včera mi šla práce od ruky jako psovi pastva, ale nakonec se to nějak zmáklo... a HURÁ - pátek odpoledne je tu. I když nebudu dělat nic jiného, než číst Letopisy Narnie - příběh Silver chair - a psát na mou stránku.

TĚŽBA BŘIDLICOVÉHO PLYNU V PODKRKONOŠÍ, NA BROUMOVSKU A NÁCHODSKU?
S geologickým průzkumem zásob břidlicového plynu chce začít firma BasGas Czech Energia s. r. o. - http://rejstrik.penize.cz/24768723-basgas-energia-czech-s-r-o, firma s australsko-americkými vlastníky. Od Ministerstva životního prostředí dostala již předběžné povolení k zahájení geologického průzkumu. Vedení Královéhradeckého kraje s tímto záměrem nesouhlasí. V Polické pánvi se totiž nacházejí zásoby té nejkvalitnější podzemní vody, kterou pije polovina Královéhradeckého kraje. Pokud se ale začne s těžbou břidlicového plynu, velmi reálně hrozí její znečištění benzenem, toluenem nebo kyselinou chlorovodíkovou. Stejně tak budou ohrožené i léčivé minerální prameny na Náchodsku, třeba známá běloveská kyselka Ida.
Ložiška břidlicového plynu se nacházejí v drtivé většině na přírodně cenném prostředí, v chráněných územích, dokonce i na hranicích Krkonošského národního parku. V případě těžby by v této nádherné krajině vyrostla nevzhledná monstra - jeden vrt by na povrchu zabral plochu 1 - 3 hektary. Hrozí i znečistění ovzduší a nárůst dopravy.
Ministerstvo životního prostředí by zasloužilo vystavit na pranýři. Přidávám se se svým názorem k vedení Královéhradeckého kraje, k ochráncům přírody i ke starostům měst a obcí. Rozhodně nechápu, proč by nerostné bohatství Čech měli těžit cizinci, bohatnout z něho a dokonce nám ho za draho přeprodávat. Navíc občané USA - země, jejíž vedení stále razí názor, že byznys je přednější, než příroda. S takovým přístupem bychom se mohli dočkat toho, že budeme mít vodu, znečištěnou jedovatými chemikáliemi, nebudeme mít co pít a všem to bude jedno - stačí pak společnost BasGas rychle fiktivně přeprodat nějakému bílému koni nebo ji nechat zkrachovat, jako se to s oblibou dělá a nám tu zbude jen vyrabovaná krajina a oči pro pláč.



Necháme si tuhle krásnou krajinu Broumovska zničit proto, aby nějaký Američan měl na jachtu a zlato a auto za miliony, protože potřebuje světu ukázat, že on na to má?



Vyrostou v krásné krajině pod Dobrošovem obrovská nevzhledná těžební monstra, ohrožující život celé téhle nádherné krajiny i lidí, kteří tam žijí?



Dáme za oběť bohatství nás všech - krásnou krajinu Podkrkonoší - bohatství jednotlivce?
TO SE NIKDY NESMÍ STÁT!!! I kdybychom měli politiky, kteří to schválí, za to vyházet z oken!

SLEČNA NA SMETIŠTI DĚJIN
Od ledna se nesmí ve Francii v úředních dokumentech objevit slovo "mademoiselle" - slečna. Odlišné oslovení pro vdanou a nevdanou ženu je prý sexistické, neboť u mužů nic takovéh není a tak "mademoiselle" odporuje chartě Evropské unie o zrovnoprávnění mužů a žen.
Jo, jo, ono je v Evropě málo problémů... pravdu měl známý krkonošský spisovatel pan Pacholík, když pro něj každá, co nosila sukni, byla prostě a jednoduše a ryze krkonošsky "žencká". Pomalu, abych se začal bát být k ženám galantní, aby si i to náhodou nevyložily jako diskriminaci. Naštěstí jsou v téhle oblasti české ženušky rozumné a nevymýšlejí hovadiny. Třikrát hurá pro ně.

FÍGL ROBOTŮ
Dnes už počítačové viry dávno nemají za cíl psát uživatelům na monitor "Dej mi sušenku" nebo jim mazat disk. Místo toho se nenápadně nainstalují a pak stejně nenápadně připojí napadený počítač do obrovské sítě stejně napadených počítačů, zvané botnet. Botnet poté využívá výkonu všech napadených počítačů k útokům na vybrané servery, rozesílání spamu a psaní spamových vzkazů na stránky nebo třeba ke snaze vylákat z lidí e-mailovou adresu. Jako se to stalo mně dneska na Líbímseti.
K mému velkému překvapení se mi najednou objevilo pozvání na chat - to se mi ještě nikdy nestalo - byla zřízená místnost, ve které na mě čekala nějaká ženuška - tak tam vejdu a ta domnělá ženuška mě oslovila takovou úrovní češtiny, že nebylo pochyb o tom, že pochází z překladače Googlu. A že mi pošle své krásné fotky, jen když jí napíšu svou e-mailovou adresu. Chachá, nic! Ale zaujalo mě to. Sláva našemu těžkému a záludnému jazyku.

JAK SE MOUCHA UDRŽÍ NA ČEMKOLIV
Moucha to má na světě zařízené dobře - může chodit po skle, po stropě, po stěně - a nikdy nespadne. Je to proto, že na nožičkách má krátké chloupky, uprotřed nichž je kanálek, kterým se vylučuje přilnavá tekutina. Ta mouchu spolehlivě udrží jako lepidlo i na tom nejhladším povrchu.

12. ledna 2012
(čtvrtek)

OSPALÝ DEN
Venku je i nadále pošmourno a i když je sníh, počasí připomíná spíš jaro než zimu. Ospalý je den, všechno mi dneska jde od ruky jako psovi pastva. Odpoledne je angličtina... souvislá vrstva sněhu končí v polovině Kunčic a v Hostinném ho není už ani špetka, tráva tam je zelená... jaro uprostřed ledna. Angličtina je pestrá a příjemná a příjemné je i posezení v hospůdce v milé společnosti mé spolužačky Vlaďky. Na stanici vlaku...

jen světla nehybně planou
a mění to tu na ostrov světla
uprostřed temnoty a větru,
kde není člověka kromě mě
a jen kňučení osamělé duše
nese se z temnot...

RELATIVITA SVOBODY A BOHATSTVÍ
Pokud je ve Tvých očích nejvyšší svobodou možnost dělat cokoliv... pak jsou nejsvobodnější bohatí lidé. Pokud bereš jako nejsvobodnější ty, jenž nemusí dělat nic... pak největší svobodu zažívají žebráci.

GEOLOGICKÝ PRŮZKUM PŘEDBĚŽNĚ POVOLEN
Ministerstvo životního prostředí udělilo předběžné (a prozatím nepravomocné) povolení k zahájení geologického průzkumu zásob břidlicového plynu na Náchodsku, Broumovsku a Trutnovsku.
Ochránci přírody a starostové obcí, kterých by se to dotklo, proti tomu protestují, mají oprávněný strach, že to bude první krok k budoucí těžbě. Obávají se především poškození unikátní přírody a možnosti znehodnocení zásob kvalitní pitné vody a na Náchodsku i minerálních pramenů.



Vyrostou v krásné krajině Broumovska Bůh ví jaké obří plynojemy, věže s planoucím ohněm na vrcholu, plynovody a to vše jen proto, aby si opět na úkor přírody namastili kapsu cizinci?

ZÁVISLOST JAKO ZÁVISLOST
Čínští vědci uveřejnili výsledky výzkumu závislosti na Internetu. Přišli na to, že závislost na Internetu způsobuje na mozku stejné změny, jako třeba závislost na alkoholu nebo na kokainu. Negativně poznamenává city, pozornost nebo schopnost učení. Závislostí na Internetu trpí 10 % jeho uživatelů.

11. ledna 2012
(středa)

HVĚZDY PŘEDPOVÍDAJÍ ZMATEK
"Po celý den dnes poněkud zmateně můžou jednat Vodnáři..." - to mi dnes prorokoval hvězdopravec Českého rozhlasu Hradec Králové. Vynikající horoskop, musím říct, když budu dělat chyby nebo se mi nebude dařit, tak to budu mít na koho strknout - svedu to na hvězdy.
Naštěstí se nic takového nedělo - byl to klidný den, prostý všech vzruchů i přemíry práce a hvězdy přály dodělávání restíků. Jen náš kuchař dneska neměl den a tak kolega odcházel z jídelny s povzdechem "Dnes nedocházím s příjemným pocitem."

PRODEJ SE PROZATÍM NEKONÁ
Prodej podílu Svazu lyžařů ČR, o němž jsem psal včera, se prozatím neuskuteční. Svaz lyžařů se nechce ukvapit a tak si nechá vypracovat odbornou analýzu. Podle mého by nic prodávat neměl.

PŘEJMENOVÁNÍ LETIŠTĚ PRAHA RUZYNĚ
Režisér Fero Fenič inicioval vznik petice, kterou podepsalo již téměř 90 000 lidí, a která požaduje, aby bylo Letiště Praha Ruzyně přejmenováno na Letiště Václava Havla. Jiní lidé požadují, aby se o tomto návrhu vyhlásilo referendum. V něm bych hlasoval pro jednoznačné NE.
Ne, že bych si nevážil našeho zemřelého pana prezidenta, ale on byl skromný člověk a takováhle grandiózní a prázdná gesta si myslím, že by se mu příčila. Žít by měl pan Havel především v našich srdcích a hlavně by neměla zemřít jeho myšlenka boje proti nespravedlnosti a bezpráví, o jeho heslu "Pravda zvítězí nad lží a nenávistí." ani nemluvě. To žádná grandiózní gesta nenahradí.
Protože v našem státě musí být všechno nehorázně předražené, bude stát změna jména jistě spoustu peněz - nehledě na náklady na případné referendum - které by se daly využít třeba na stavbu pořádné čistírny odpadních vod, aby konečně splašky z celého ruzyňského letiště přestaly bez čištění proudit rovnou do Únětického potoka, který pak vypadá a smrdí jako stoka. Za to se může naše slovutné hlavní město stydět!!!!



BOJ PROTI ULOZ.TO
Podnikatele Zdeňka Kubíka velice rozzlobilo, že na serveru pro sdílení libovolných souborů Uloz.to je k dispozici nelegální kopie jeho filmu Czech Made Man, jenž je inspirovaný jeho životním příběhem. Rozhodl se tedy proti tomuto serveru bojovat všemi prostředky, které mu zákon umožňuje a jako svou hlásnou troubu založil stránku http://konecstahovani.cz. Zde slibuje serveru uloz.to, že nedožije konce roku 2011, ale máme rok 2012 a server se zdá fungovat bez problémů dál, zato Konecstahovani.cz působí dojmem mrtvé stránky.

10. ledna 2012
(úterý)

UPLAKANÉ ÚTERÝ
Naštěstí jen počasí je takové - vydatně totiž po většinu dne pršelo a foukal i docela velký vítr. Jinak to byl den poklidný, bez chvatu a vzruchů a jen kniha Vykladačka smrti je napínavá.

PRODEJ LYŽAŘSKÝCH AREÁLŮ V KRKONŠÍCH
Dnes rozhodne Svaz lyžařů ČR, zda prodá svůj podíl v Krkonoských lyžařských areálech. Sám je vlastníkem menšího podílu, větší vlastní Český svaz tělesné výchovy. Zájemců je hned několik - společnost PPF miliardáře Petra Kelnera nabízí za podíl ČSTV 280 milionů korun, za oba podíl 500 milionů korun. 195 milionů za podíl Svazu lyžařů nabízí finanční skupina JNT. O lyžařský areál v Peci pod Sněžkou má zájem i združení "Za rozvoj lyžování". Případný kupec podílu Svazu lyžařů ČR získá předkupní právo i na podíl ČSTV.

ŽÁDNÁ KŘIŠŤÁLOVÁ KOULE - STAČÍ FACEBOOK A TWITTER
Technologie, která na základě velkého množství dat z Internetu, hlavně ze sociálních sítí Facebook a Twitter, umožňuje předpovědět budoucí jevy, události nebo třeba úspěch výrobku se nazývá predikční analýza. Prozatím se jen několik roků testovala, ale s nárůstem počtu uživatelů těchto sítí a s postupným zdokonalováním se tato technologie stává mocným nástrojem.

ZA SLUNCEM NA ARUBU
Aruba je ostrov v Karibské moři, který je jednou z autonomních zemí Králoství Nizozemského. Svítí tam pořád sluníčko, kolem ostrova je krásné, křišťálové moře, žijí tam veselí lidé, kteří mají Arubu rádi a říkají, že to je šťastný ostrov.
Nu a když je Aruba součástí Nizozemí, měla by být součástí Evropské unie a tak bychom tam teoreticky mohli bez zábran jet, pracovat a žít. Ale jsou tam trnité kaktusy a jedovatí chřestýši a navíc má nejvyšší hora jen 189 metrů a to by se mi tam moc stýskalo po těch našich krásných Krkonoších.

9. ledna 2012
(pondělí)

TĚŽKÁ NOC
V noci z neděle na pondělí byla nějaká nepříznivá konstelace hvězd a Měsíce pro spaní - já i většina mých kolegů a kolegyň jsme strávili neklidnou noc, vyplněnou lehkým spánkem s mnoha probuzeními. Není divu, že jsme zívali celé ráno. Snad bude dnešní noc lepší.

ZAJÍMAVÉ WEBY
www.pohádky.org - stránka plná legend, pověstí a pohádek pro malé i velké.
www.ceske-tradice.cz - stránka o českých tradicích v různých dnech roku, tradičních pokrmech a všem českém a také internetový obchod s věcmi ke každé příležitosti.

KRÁSA ORIENTÁLNÍHO TANCE
S různými druhy orientánlní tanců nás seznamuje pěkný filmeček, který na server Youtube.com na adresu http://www.youtube.com/watch?v=VdBqarjhSGA vložily ženušky ze skupiny orientálních tanců http://www.shareefa.cz.

Další krasavici najdeme na http://www.youtube.com/watch?v=Yz3vroG4Hh4&feature=related a navíc tančí na hudbu, která je vlastně jen hrána na bubínky a přesto dokáže pořádně rozhýbat a zvařit krev.

Takhle úžasně dovedou tančit opravdické Orientálky - http://www.youtube.com/watch?v=bech2aLaKmA&feature=related a http://www.youtube.com/watch?v=KCWm1NlIDf0&feature=related (tahle si k tomu navíc i zpívá a její písnička je docela hitovka, líbí se mi).

Jestli jste dodnes - stejně jako já - ještě nikdy neviděli tanec s křídly bohyně Isis, určitě se vám filmeček z adresy http://www.youtube.com/watch?v=K_bK4wdQl3g&feature=related bude moc líbit. Ale i české ženušky ho umí tančit úchvatně, jak lze shlédnout v tomhle filmečku - http://www.youtube.com/watch?v=etWoyBjoZdA&feature=related

Tenhle filmeček - http://www.youtube.com/watch?v=zh8XDiSLhcI&feature=related, - pochází ze země, kde si ještě ženy nenchaly vymýt mozek reklamou a módními návrháři a cítí se krásné takové, jaké jsou (i když mezi orientálními tanečnicemi je i tak docela hodně ženušek venušek a je to tak moc dobře, protože se mi líbí víc než ženy hubené, o kostrách na soutěžích Miss ani nemluvě).

Nu a najdou se na Youtube i filmečky, kde si můžete zatančit také, protože vás to pěkná ženuška Katka naučí - http://www.youtube.com/watch?v=D5GD0rQ-lsU&feature=related a kdyby se vám to líbilo, určitě vás ráda přivítá i na své stránce www.katkakrejcova.cz.

8. ledna 2012
(neděle)

HEAVE AWAY SANTIANNO
Pošmournou neděli jsem strávil zčásti slavením a zčásti čtením 5. části letopisů Narnie The voyage of the Dawn Treader. Obdivuju autora téhle knihy - každá část je úplně o něčem jiném.

7. ledna 2012
(sobota)

ZACHUMELENÉ VRCHLABÍ
Dneska vydrželo chumelit celý den a Vrchlabí vypadá jako vystřižené z pohádky - obzvlášť Tkalcovská ulice - obrázek z předloňské zimy - vypadala ve světle lamp zajímavě, ale foťáček jsem neměl a v chumelenici by se nefotografovalo pěkně.

6. ledna 2012
(pátek)

ANDREA ŘÁDÍ DÁL
I v pátek chumelilo jako v těžítku, když se zatřepe. Na silnicích bylo také rušno, ale řidiči už si dali pozor a tak to nebylo tak zlé jako včera. Horší je, že je nezmrzlá země a stromy se vyvrací pod tíhou sněhu. Předpověď slibuje další sněžení i na víkend.

5. ledna 2012
(čtvrtek)

ÚDER TLAKOVÉ NÍŽE ANDREA
Dneska si pro nás připravila příroda psí počasí - nad Krkonoše, Podkrkonoší, celou Českou republiku i okolní země se přihnala od Velké Británie velká tlaková níže s vydatnými srážkami a silným větrem. U nás v Podkrkonoší moc nefoukalo, zato důkladně sněžilo a sněhu napadlo docela hodně. Díky tomu se nešlo moc hezky pěšky do práce a na silnicích byl šrumec. Obzvlášť silnici mezi Pakou a Trutnovem a od Horek přes Studenec na Jilemnici zablokovaly uvízlé kamiony a nastal dopravní kolaps. Naštěstí se to odpoledne usadilo a tak cesta z Hostinného z angličtiny byla poklidná a bez rušivých příhod. Zítra si na nás příroda chystá další várku.

4. ledna 2012
(středa)

O VRÁCENÍ MAJETKU CÍRKVÍM
Rozhodnutí o vrácení majetku církvím a finančních kompenzacích za utrpěnou ztrátu se odkládá na příští týden. Z vládních stran jsou totiž proti Věci Veřejné, které napřed chtějí vědět, kde velké finanční částky na finanční odškodnění stát vezme.
Jak znám naše politiky, ti poslední dobou berou peníze jen na jednom místě. Takže pravděpodobně od roku 2015 ke všem zdvojnásobeným a ztrojnásobeným poplatkům, vyšším daním a vyšším pojistným budeme nejspíš ještě platit desátek!

HITPARÁDA NEJOBLÍBENĚJŠÍCH PÍSNIČEK
Hitparáda Tomášova Internetu za rok 2011 je hotová a vypovídá o tom, jaké písničky a interprety jste měli v uplynulém roce nejraději. A mě tak při tom napadlo, že by nemuselo být špatné vzít teď těch 100 písniček a od každého zpěváka, zpěvačky či skupiny, které se tam umístily, přeložit nějakou další písničku. Ať mi ty překlady hezky přibývají a na mé stránce je zase jednou trochu šrumec. Ale asi se to nepodaří, protože to by byla pořádná práce.

3. ledna 2012
(úterý)

NÁDHERNÁ PÍSNIČKA PRSTEN OD SKUPINY ZOO
Prsten od skupiny ZOO - http://www.youtube.com/watch?v=AafPBiP6KZs&feature=related - je písnička s úchvanou melodií a nádhernými slovy a každému můžu vřele doporučit poslechnout si ji. Ať vidí, jaké písničky se kdysi dávno v roce 1993, než je s postupem času nahradili zvracící námořníci, kašpárci bouchající do bedny, ženy vobnošený, vodvary z vytřeštěnejch pohledů a podobný balast. Škoda, že hudební dramaturgové v rádiích nemají uši k poslouchání a podobné písničky vůbec nehrají, zasloužily by si to.

2. ledna 2012
(pondělí)

10. VÝROČÍ PRVNÍHO PRACOVNÍHO DNE
Dneska mám dovču, ale venku je ošklivo a prší. Nestylově doma pomyslně slavím desáté výročí prvního dne v práci u mého současného chlebodárce.

MÍSTA NA VÝLETY DO VANDROVÁNÍ
Divoká Šárka, Keltské oppidum České Lhotice (případně celá Keltská stezka v okolí Nasavrk) nebo hrad Lichnice.

KOUZLA PANÍ MÓDY
Začínám přemýšlet nad tématem dalšího dílu seriálu Fascinující marketing, který by měl pojednávat o tom, že móda je dnes jedním z úspěšných nástrojů marketingu.
V případě kvalitních věcí totiž má móda přimět lidi k tomu, aby si lidé koupili nové věci, i když jim ty staré ještě slouží. V případě nekvalitních věcí pak časté obměny módy mají za úkol zastřít fakt, že jsou věci nekvalitní a brzy se rozpadnou.

1. ledna 2012
(neděle)

POHÁDKA O PUTOVÁNÍ
Kdyby platilo přísloví "Jak na Nový rok, tak po celý rok.", tak bych měl celý rok 2012 hodně mizernou náladu. Po úspěšném naladění přejmenované Primy - kanálu Prima Family - jsem zůstal koukat na pohádku, kterou tam dávali a tak depresivní pohádku jsem snad ještě neviděl. Do filmu s krásným jménem "Pohádka o putování", inspirovaného Sněhovou královnou Hanse Christiana Andersena, autoři pečlivě vybrali vše to nejdepresivnější, co jen vůbec šlo - mor, zabíjení, naprostou necitelnost k utrpení druhých, nelidskost, spoustu mrvých - a tak tuhle pohádku můžu každému vřele nedoporučit. Svět je dost smutný i bez takových filmů.

Líbí-li se vám tyhle mé zápisky, podívejte se také na zápisky Z mého diáře z roku 2011 a Z mého diáře z roku 2010.