V mé ledvince se mnou po světě putuje malý diářík společně s malou tužkou, vyhranou kdysi na plese v tombole, který je svědkem mých všedních i svátečních dnů. Objevuje se v něm všechno možné - útraty, různé pochůzky, ale také co se bude zajímavého dít a děje nebo různé zajímavosti. Před časem jsem se rozhodl s vámi o to všechno podělit - a jak čas běží, dostávají se sem i jiné věci a soubor Z mého diáře se tak pomalu začíná stávat mým deníčkem zážitků i zajímavostí. Jestli máte chuť, pojďte poznávat se mnou, co někdy může přinést jediný obyčejný den.

1. února 2012
(středa)

V KRÁLOVSTVÍ ZIMY, VĚTRU A SLUNÍČKA



Zatímco u nás na kopci bylo dneska -18°C, v údolí na bráně našeho podniku ukazoval teploměr -24°C, kolegyně, která bydlí blízko Labe, naměřila dokonce -25,5°C. Zima jako v ruském filmu. Takové mrazy už dlouho nepamatuju, jestli vůbec kdy.
Není příjemný v nich chodit, bolí v nich dýchat, oči slzí, z nosu teče - a tak ani pletená kukla na obličej není na nic, protože se brzy namočí a pak spíš studí než hřeje. Zítra už si ji nevezmu.
V práci i dneska bylo práce dost, ale lépe mi šla od ruky a tak jsem s půlhodinkou přesčasu nakonec všechno potřebné zmáknul. Venku sice svítilo sluníčko, ale taky pěkně foukalo a tak jsem byl rád, že mě do Vrchlabí vzala kolegyně a nemusel jsem mrznout na zastávce. Je nepříjemná zima, ale hory jsou náhderné - ze vzduchu vymrzla všechna vlhkost a tak jsou čisté a ostré jako na podzim. Byly by nádherné fotky z Číhadla, ale cesta tam by byla krutá. Přesto si s ní pohazuju v hlavě. Odpoledne pak bylo příjemné a uteklo jako voda při volejbalu, odpovídání na přátelský vzkaz na Líbímseti nebo při další virtuální cestě tramvají po Praze.

VOLEJBALISTKY PROSTĚJOVA HRAJÍ S FENERBAHCE ISTANBUL
Krásné Prostějovanky dneska hrají s hráčkami Fenerbahce Istanbul - ty jsou velmi silné a vedou volejbalovou Ligu mistrů - ale Prostějovanky jsou statečné a bojovné ženušky, ty se určitě nedají.
Jóóo, jsou to holky šikovné, po obrovské a strhující bitvě vyhrály první set, ale majitelky žlutých triček a velmi tmavě modrých kraťásků se zatím netváří ani smutně, ani vyděšeně. Tak uvidíme, kam se bude budoucnost ubírat. Ale majitelky krásně modrých kraťásků se rozhodně nedají lacino.
Máme polovinu druhého setu a Prostějovanky se právě s obrovskou radostí objímají, zatímco Turkyně se netváří moc nadšeně, ale stav je nerozhodný 15:15. Po strhujícím průběhu však Prostějovanky bohužel druhý set prohrály 25:23.
Ve třetím setu vedou Prostějovanky 8:4 a Turkyně malinko ztrácejí náladu, ale rozhodně ne bojovnost a tak to ani Prostějovanky nemají lehké. Ale bohužel se Turkyně chytily a teď prožívají svou krizi Prostějovanky - Turkyně uhrály 5 bodů v řadě a Prostějovanky prohrávají 14:18. A bohužel nakonec se skóre 17:25 třetí set prohrály.
Ve čtvrtém setu se to bohužel Istanbulankám daří i nadále a i když Prostějovanky bojují jako lvice a nechtějí se dát, začaly hrát Turkyně jako naprostí mistři a tak Prostějovanky prohrávají 9:16. A nakonec prohrály 16:25 čtvrtý set i celý zápas. Přesto ale byly Prostějovanky skvělé a moc se mi líbily.

TRAMVAJOVÁ LINKA 22
Pražská tramvajová linka 22 jede z Nádraží Hostivař na Bílou horu přes Karlovou náměstí, okolo Národního divadla, přes Malou Stranu a Hradčany. Je to zajímavá linka a komentované filmečky z kabiny řidiče jsem si moc užil. První díl najdete na adrese http://www.youtube.com/watch?v=IwAB1Vsp1cM.

COSTA CONCORDIA SKONČÍ VE ŠROTU
Přestože se ztroskotaná loď Costa Concordia nepotopila, leží na boku na útesu, asi se nikdo nebude pokoušet o její záchranu a opravení - nejspíš bude rozřezána a odvezena do šrotu. Myslím si, že je ohromná škoda takové krásné lodi, takhle ji zničit. Je však otázkou, kdyby ji majitel nechal opravit, jestli by chtěl někdo cestovat lodí, která už jednou ztroskotala a zemřelo na ni dost lidí.

ZOO DVŮR KRÁLOVÉ BUDE ZLEVŇOVAT VSTUPNÉ



(Pokud jste chtěli vidět, jak na vás kráva vyplazuje jazyk, museli jste za to vypláznout 280 Kč vstupného. Není divu, že lidé na ZOO Dvůr Králové v loňském roce místo návštěvy jen... vyplázli jazyk.)

Reakce návštěvníků na neuvěřitelné předražení vstupného, které nastalo v souvislosti s otevřením "Safari vlastním autem" na sebe nedala dlouho čekat. V loňském roce totiž ZOO Dvůr Králové přivítala o dost méně návštěvníků, než v předchozích letech. Paní ředitelka Dana Holečková to zdůvodňuje následky ekonomické krize a tím, že lidé více šetří, což určítě také mělo svůj vliv. Ale myslím si, že hlavním důvodem bylo to, že letní vstupné do ZOO + Safari (280 Kč) bylo v porovnání s ostatními ZOO více než dvojnásobné, vstupné do ZOO bez Safari bylo sice srovnatelné (170 Kč - i když v Praze jsem loni platil 120 Kč), ale třeba s Prahou, Libercem nebo Lešnou u Zlína se pěší část dvorské ZOO svým rozsahem vůbec nedá srovnávat, je o hodně menší a méně pestrá a tak vynikla prakticky jen výší vstupného.
V reakci na snížení návštěvnosti zřejmě dojde ke zlevnění vstupného, ale přesná čísla dosud nebyla uvedena.
Teď v zimě je ZOO otevřena od 9 do 16 hodin, vstupné pro dospělého stojí 115 Kč. Více informací najdete na http://www.zoodvurkralove.cz/cs/pred-navstevou/vstupne/ a http://www.safariarcha.cz.

TRUTNOVSKÝ MASOPUST - NEJVĚTŠÍ REJ ŠIROKO DALEKO



I když je Masopustní úterý až 21. února, v Trutnově zažijí ten pravý masopustní rej už v sobotu 11. ledna. Pivo poteče proudem, břízka bude plodit jitrničky a na dobré zažití bude hrát příjemná hudba. Program masopustního reje najdeme na http://www.trutnovmestodraka.cz/novinky-detail.php?id=500.

VÁCLAV HAVEL SE ZASLOUŽIL O SVOBODU A DEMOKRACII
Posmrtného ocenění za neohrožený boj za svobodu a demokracii i za cenu věznění a mnoha ústrků se dostalo prezidentu Václavu Havlovi. Poslanecká sněmovna totiž dnes schválila zákon, obsahující jedinou větu: "Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii." Pro zákon hlasovali všichni poslanci s výjimkou komunistů, což mě sice asi nemělo překvapit, ale překvapilo. Je sice pravda, že Václav Havel byl velký nepřítel tehdejších komunistů a komunistickou stranu pochopitelně nikdy neměl rád... ale i současní komunisté musí uznat, že to, co tu bylo před rokem 1989, nebyl žádný komunismus, jen násilím udržovaný systém, který fungoval všelijak a lidé v něm nebyli šťastní. (I když dnes by šťastní být mohli a také nejsou.) Taková nenávist až za hrob jen komunistům kazí už tak dost pošramocenou pověst a odrazuje jim potenciální voliče, nic víc.

2. února 2012
(čtvrtek)

DEN ANGLICKÝCH KNIH
Dneska ráno bylo sice o stupeň tepleji, ale připadalo mi, jako by bylo o několik stupňů méně. Opravdu jsou v tomhle týdnu ranní cesty nepříjemné a to i když nechodím do práce pěšky.
V práci to šlo dneska od ruky dobře, i když byl trochu ospalý den bez velkého elánu.
Angličtina byla příjemná - z větší části naplněná poslechem Animal Farm George Orwella, ale zbyl čas i na písničku Sealed with a kiss nebo pár větiček s nejrůznějšími zajímavými frázemi. Příjemné bylo po angličtině i posezení na kafču s mými milými spolužačkami Vlaďkou a Renčou, při kterém jsme si prohlíželi spoustu anglických knih, kterou jsme si s Vlaďkou koupili. Nedostatek čtení nám nehrozí.
Obvykle po angličtině jezdím vlakem z Hostinného, ale tentokrát cedulka na zábradlí hovořila jinou řečí - stálo na ní TRAIN STATION KÁTHMÁNDÚ a kolem byly na girlandách rozvěšené buddhistické modlitební praporky, pod nimiž planulo a dýmalo několikero vonných tyčinek. Autory této výzdoby byli veselí mladí lidé, kterých u stanice bylo větší množství a kteří se tam smáli, křičeli: "Svobodu Tibetu" nebo "Kdo neskáče, není z hor" a fotografovali se tam. Co měla jejich akce znamenat, co nevím, přes solidní zpoždění, které vlak z Trutnova nabral, jsem se žádného vyvrcholení akce nedočkal. I přes svou zvědavost jsem byl rád, že už vlak přijel, už jsem se na zastávce měnil v ledovou krychli a spřádal při tom měnění myšlenky, jak určitě někde praskly koleje a místo vlaku jede náhradní autobus, který sem určitě nezajel a já tu budu čekat... naštěstí se tak nestalo. Doma bylo příjemné teploučko a mátový čajík zahřál a potěšil mě i první díl soutěže Klíče od pevnosti Boyard, který dávali od půl osmé na stanici Prima Cool.

TŘI VLAĎKY
Co byly pro antické Řeky a Římany Tři Grácie, tím jsou pro mě Tři Vlaďky.



Jsou to tři ženušky, které dělají mé dny krásnějšími a všechny tři jsou jedny z nejmilejších ženušek, jaké znám. Každá je také úplně jiná, každá je jinak krásná (a společné mají to, že se jen smějí myšlence, že by snad krásné byly) a všechny tři jsou vřelé, milé a přátelské. Mám je moc a moc rád.
Dneska jsem si hezky povídal se všemi třemi a to mě přivedlo k nápadu, že bych o nich mohl napsat na mou stránku. Moje kolegyně Vlaďka je moje spřízněná duše - stejně jako já má ráda přírodu a různá zajímavá skrytá místa, i zajímavé kulturní akce. Dneska si se mnou mile povídala. Moje spolužačka z angličtiny Vlaďka je bez přehánění mou Múzou a nenahraditelnou podněcovatelkou, která mě dokáže vytrhnout z letargie a přivést k věcem, které jsou mi ku prospěchu, ať už to byla anglická zkouška PET nebo četba anglických knih. Za to jí patří můj velký dík a vděk. I dneska jsme se spolu radovali z knih, které jsme si koupili za pár korun. A má kamarádka z Ostravy Vlaďka je činorodá osůbka, neuvěřitelně kreativní, stále vymýšlející nějaké zajímavé ozdůbky, obrázky, koláže, šperky, obrázky ze sušených rostlinek a tisíc dalších nádherných drobnůstek. Navíc je to vřelá ženuška, plná citů a citlivá ke všemu, co svět kolem ní přináší. Zrovna v tuhle chvíli si tu se mnou zajímavě píše přes ICQ.
A tak díky Bohu za to, že tyhle tři ženušky znám, bez nich by byl můj život méně krásný.

HRADEČTÍ HOKEJISTÉ BOJOVALI JAKO LVI
Hradecký hokejový team zažíval teď smolné období. Utrpěl sérii několika porážek a i když to bylo většinou o gól či dva, nic drtivého, přece jen to znamenalo ubohý nebo žádný bodový příděl, pokles v tabulce 1. ligy a to nikoho nepotěší. Po prohře s Benátkami nad Jizerou se navíc zdálo, že není na obzoru žádné zlepšení, protože Hradec čekaly zápasy s teamy z horní části tabulky. Včera hráli s Chomutovem - hokejovým mužstvem s extraligovými ambicemi, které bylo v zápasu jednoznačným favoritem. Všechno však dopadlo úplně jinak.
V hradeckém týmu se asi někdo usilovně modlil, nebo se upsal čertovi krví, zkrátka - hradečtí hráli jako hokejoví bozi, ďábelsky dobře. Sice na začátku inkasovali branku, ale pak změnili styl hry a nastal poprask. Hokejisté Hradce rezignovali na efektní a neefektivní složité přihrávání, začali hrát jednodušeji a s větším tahem na branku - a výsledkem bylo skóre, jaké by nikdo nečekal ani v nejdivočejších snech - 8:2.
Ať už nakonec skončí hokejová 1. liga jakkoliv, tohle byl zápas, na který se bude dlouho vzpomínat.

KOPULE NEBO KUPOLE
Už párkrát jsem přemýšlel nad tím, jak se vlastně píše správně název pro půlkulovitou nebo cibulovitou střechu třeba na kostele nebo velké budově - jestli kopule nebo kupole. Nakonec mi to hezky vysvětlil ve své knize pan profesor Václav Větvička - správně je obojí - slovo kopule je přejaté z latiny, slovo kupole z italštiny.

PROTESTUJÍ HACKEŘI I ČESKÁ PIRÁTSKÁ STRANA
Dnes byl v Praze velký protest proti mezinárodní smlouvě o ochraně duševního vlastnictví ACTA.



Zúčastnilo se ho na 7 000 lidí, kterým se nelíbí zejména to, že smlouva nahrává hlavně velkým a nenasytným korporacím a také hrozba omezení svobody a nezávislosti Internetu.
Po svém protestovali i hackeři, kteří ráno zablokovali stránku Poslanecké sněmovny i ODS, takže obě několik hodin nešly.

3. února 2012
(pátek)

SIBIŘSKÝ DEN
Když jsem se dneska ráno doma podíval na teploměr a zjistil, že ukazuje -23°C, ani mžikem jsem nepřemýšlel o tom, že bych šel do práce pěšky. Ale nakonec to dopadlo úplně jinak a já v zatím nejchladnější den v tomto týdnu pěšky do práce šel, ač mi v předchozích dnech na to připadala moc velká zima.
Na autobusák jsem sice dorazil včas, ale autobus nikde. Když už uběhla trudná skoro půlhodinka a já se už pomalu změnil na ledovou krychli, olámal jsem ze sebe rampouchy a vyrazil pěšky. I když mi bylo chladno jak se patří, byl jsem rozpálený do běla a chystal jsem se, jak si tady na dopravci - firmě Osnado - večer pěkně zgustnu a napíšu tu o něm ty nejošklivější věci, jaké vůbec dokážu vymyslet. Naštěstí jsem se rychlou chůzí pořádně zahřál a to mě trochu zchladilo. Autobus nakonec jel, minul mě však mezi dvěma zastávkami zhruba ve třetině cesty.
Do práce jsem dorazil se třičtvrtěhodinovým zpožděním, naštěstí to nikomu nevadilo. Navíc jsem nebyl sám, kdo měl problémy dorazit, technice takový mráz nedělá vůbec dobře - autobusy měly problémy, autům se nechtělo startovat, na železnici praskaly kolejnice. Není divu, ráno bylo u brány našeho podniku -30°C, kolegyní dokonce teploměr ukazoval -31,2°C.
Práce mi šla naštěstí od ruky dobře a to i přesto že se mi - asi díky tomu mrazu - docela chtělo celý den spát a kolegyně dneska měly náladu na povídání. Ale přesto jsem byl rád, když 14. hodina odbila a já mohl vyrazit na cestu k domovu věnovat se příjemnějším věcem. Těmi bylo povídání o trápeních, která tíží srdéčko mé kamarádky Vlaďky, psaní sem nebo další virtuální cestování. Ale asi už brzo padnu.

VIRTUÁLNÍ CESTA VIRTUÁLNÍ TRAMVAJÍ
Pěkné jsou nejen komentované cesty skutečnými tramvajemi po Praze, líbí se mi i komentované cesty tramvajemi po Olomouci, ale po Olomouci z trati pro hru Microsoft Train Simulator. Dneska jsem se vydal po Lince č. 4 s Variem.

HRADECKÉ LVICE UMÍ ZAŘVAT
Včera se utkaly basketbalistky Sokola Hradec Králové s Valosunem Brno o postup do osmifinále Českého poháru v basketbalu.



Byla to odveta a Brňanky nastoupily do zápasu namlsané, protože první zápas vyhrály. Těšily se, že ty krotké kočičky vyškolí a udělají si z nich předložku. Jenže Hradecké Lvice nechtěly rozhodně dát svůj kožíšek lacino, společně si zařvaly a pustily se do souboje se soupeřkami v lesklých tmavě zelených dresech se lví vervou a míče padaly do brněnské obroučky jeden za druhým. I když se Brňanky bránily a nechtěly se dát, Lvice vytáhly drápky a zakously se do nich... a tak zápas skončil nakonec výsledkem 92:67 a Hradecké Lvice jsou ve hře o medaile. Valosun Brno si zahraje s Karou Trutnov o konečnné páté místo.
Bližší informace o Hradeckých Lvicích najdete na jejich pěkné stránce http://www.hradeckelvice.cz. A já jen doufám, že na mě nebudou vrčet, že jsem z téhle jejich stránky uloupil obrázek k tomuhle článečku.

ŠÍŘENÍ PORNOGRAFIE A JINÉ ZAJÍMAVÉ TRESTNE ČINY
Dneska se sexuolog doktor Jan Zbitovský jen na okraj v rádiu zmínil o tom, že šíření pornografie je trestný čin. To mě zaujalo - nechtělo se mi věřit, když si tak vzpomenu na trafiky, prodejny s erotickými DVD nebo početné internetové stránky, zobrazující sex ve všech jeho pěkných i méně pěkných podobách - že by jejich majitelé riskovali vězení. Porozhlédl jsem se proto po Internetu a zjistil, že to opravdu tak není. O skutkové podstatě trestného činu šíření pornografie hovoří § 191 Trestního zákoníku:

Šíření pornografie

(1) Kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, v němž se projevuje násilí či neúcta k člověku, nebo které popisuje, zobrazuje nebo jinak znázorňuje pohlavní styk se zvířetem, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
(2) Kdo písemné, fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo
a) nabízí, přenechává nebo zpřístupňuje dítěti, nebo
b) na místě, které je dětem přístupné, vystavuje nebo jinak zpřístupňuje, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2
a) jako člen organizované skupiny,
b) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
c) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
(4) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2
a) jako člen organizované skupiny působící ve více státech, nebo
b) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.



Úplné znění celého trestního zákoníku je dostupné na adrese http://www.pracepropravniky.cz/zakony/trestni-zakonik-uplne-zneni. Je to zajímavé čtení, které můžu vřele doporučit každému, protože člověk ani netuší, co všechno může být trestným činem. Třeba takové:

§ 336
Pohrdání soudem

Kdo opakovaně
a) závažným způsobem ruší jednání soudu,
b) při takovém jednání se k soudu chová urážlivě nebo soud znevažuje, nebo
c) bez dostatečné omluvy neuposlechne příkaz nebo výzvu soudu anebo jednání soudu zmaří,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

To už si pak člověk setsakramentsky rozmyslí říct soudci, že takového vola jsem ještě neviděl.
Zajímavý je třeba trestný čin "Kladení odporu při zatýkání" - ale tento trestný čin existuje v zahraničí, náš trestní zákoník ho nezná. Přesto se nemůžeme vzpouzet nasazení želízek jen tak beztrestně, protože se při něm pravděpodobně dopustíme...

§ 325
Násilí proti úřední osobě

(1) Kdo užije násilí
a) v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo
b) pro výkon pravomoci úřední osoby,
bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až šest let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní,
b) ublíží-li takovým činem jinému na zdraví, nebo
c) způsobí-li takovým činem větší škodu.
(3) Odnětím svobody na tři léta až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1
a) těžkou újmu na zdraví, nebo
b) škodu velkého rozsahu.
(4) Odnětím svobody na osm až šestnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
(5) Příprava je trestná.

Takže až budete mít chuť tu nesympatickou úřednici, co vás už posedmnácté vyhodila z kanceláře, protože vám z dvaceti kilo potřebných dokladů ještě deset deka chybí, praštit židlí, raději ji nechte stát v čekárně a jděte si třeba praštit do pytle v boxerském klubu.
Dnům bez trestných činů třikrát zdar. No nazdar.

KLADENÍ ODPORU PŘI ZATÝKÁNÍ
Zadržený se při zatýkání bránil tak vehementně, že jsme se už po chvíli museli bránit my.
Zadržený při zatýkání kousal a služební pes to asi nevydržel s nervy a kousl ho také.

Ti, o kterých je řeč v autentických zápisech z policejních protokolů měli štěstí, že náš právní řád nezná trestný čin "kladení odporu při zatýkání". Takhle jim to jen možná bylo u soudu připsáno jako přitěžující okolnost. Ale ve Spojených státech, Dánsku nebo Norsku by to mohlo být i horší.



Přečíst si o tom můžete v angličtině na Encyklopedii Wikipedia nebo na samostatné doméně, věnované tomuto trestnému činu http://www.resistingarrest.com.
Web Resisting arrest se zabývá americkým pojetím tohoto trestného činu, konkrétně ve městě New Yorku. Hovoří se o něm v sekci 205.30 Trestního zákoníku (Penal Law section 205.30).
Kladení odporu při zatýkání se můžete dopustit mnoha způsoby - stačí policistovi předložit falešné nebo cizí doklady, nadávat mu a urážet ho, neuposlechnout jeho příkazů, vzpouzet se, pokoušet se utéct, kousat, kopat a škrábat nebo třeba, když policista zasahuje při hospodské rvačce, ho úmyslně či neúmyslně praštit. Kladení odporu při zatýkání se rovněž dopustíte, když bráníte policistovi v zatčení někoho jiného. Potrestáni za kladení odporu při zatýkání budete i v případě, kdy se později prokáže, že jste zatčení být neměli.
Pokud vás soudce shledá vinnými a bránili jste se zatčení tak vehementně, že jste třeba policistovi způsobili zranění nebo jste známým recidivistou, můžete za to strávit až rok za mřížemi nepodmíněně nebo dostat tříletý podmíněný trest. Také můžete dostat až 1000 dolarů pokuty. Za mírnější způsob kladení odporu budete potrestáni kratším podmínečným trestem trestem nebo veřejně prospěšnými pracemi.

KOLIK MÁ JEŠTĚRKA PRSTÍČKŮ?
Moje milá kamarádka Katka si před několika lety nechala na záda vytetovat moc pěknou ještěrku. Já byl na ni zvědavý a tak mi jednou poslala svůj obrázek, kde je ještěrka vidět a mě na ní zaujalo, že má na pacičkách čtyři prstíčky. Zkoumal jsem a hledal...



...a nakonec to rozhodl obrázek jedné nebojácné ještěrky, kterou jsem si vyfotografoval v Ašském výběžku na sopce Železné hůrce. Je na něm jasně vidět, že ještěrka má pět prstíčků, stejně jako člověk.

4. února 2012
(sobota)

DEN UKLÍZENÍ A ČTENÍ
Dnešní den nebyl nijak výjimečný, naštěstí byl ale příjemný. Dopoledne jsem s mými blízkými uklízel, odpoledne jsem si četl knihu spisovatelky Lauren Weisberger Last Night at Chateau Marmont. Je to příjemné čtení a pěkně se kniha rozjíždí. Jen ven to netáhlo, pokračuje velký mráz.

LAUREN WEISBERGER
Lauren Weisberger je americká spisovatelka, kterou proslavila hned její první kniha Ďábel nosí Pradu. Podle ní byl natočený stejnojmenný film, jenž je však oproti knize hodně slabým čajíčkem, asi tak, jako byste si z jediného pytlíku luhovali už čtvrtý hrnek. Pěkné povídání o autorce najdete na stránce http://www.beinstyle.cz/Magazine/Moda-Osobnosti/Lauren-Weisberger-ze-sekretarky-svetovou-spisovatelkou. Zaujal mě z něho hned začátek:

Film Ďábel nosí Pradu zná snad každá milovnice módy a módních magazínů. Všichni víme, o kom tento film je. O kdo neví, tomu napovíme, že se jedná o časopis Vogue a jeho šéfredaktorku Anne Wintour, kterou i sám John Galliano nazval monstrem. Stejně tak jí ukazuje i film a Meryl Streep, která hraje šéfredaktorku, byla za svou roli dokonce nominována na prestižní filmové ocenění Oscar. Kdo ale stojí za námětem k tomuto filmu a kdo napsal knihu se stejným názvem? To už ví málokdo. Touto, nyní již světoznámou spisovatelkou, je Lauren Weisberger.

Film možná zná každá milovnice módy a modních magazínů, ale kdyby si tyhle milovnice přečetly knihu, přestaly by buď obdivovat módu nebo by autorku knihy zdaleka tak nemilovaly. Zatímco film svět módy spíš propaguje, kniha ukazuje střízlivým pohledem hlavní hrdinky, která svět módy nijak neobdivuje, všechnu jeho samoúčelnost, snobskost, neuvěřitelné plýtvání a okázale najevo dávanou nadřazenost, o propagaci chorobné vychrtlosti ani nemluvě. Ve filmu z toho není naprosto nic, tam udělali z černého bílé a proto si o něm nemyslím nic, ale vůbec nic dobrého, přečtení knihy vám však vřele doporučuji.
Díky knize si však myslím jen to nejlepší o její autorce a tak jsem si loni v krátkém rozmezí koupil další dvě její knihy - Chasing Harry Winston Honička za Harrym Winstonem a Last Night at Chateau Marmont (Poslední noc v Chateau Marmont), kterou právě čtu.
Je to kniha o mladé ženě jménem Brook, jejíž manžel je dobrým muzikantem, který hraje po barech a pilně pracuje na tom, aby vyšlo jeho první album. Vše se změní v den, kdy je pozván, aby účinkoval v jednom nenápadném baru, kam však sem tam zajdou nenápadní, ale o to důležitější lidé. Následuje první vystoupení v televizi a z Juliana se stává hvězda.
Dál jsem se zatím nedostal - jsem právě na straně 100 - ale z povídání na zadní straně je zjevné, že film bude z pohledu manželky slavné hvězdy ukazovat všechna světla a stíny světa slavných - peníze, známosti s nejslavnějšími celebritami, pobyty v nejsnobštějších hotelech v nejproslulejších místech... ale také extrémní pracovní vytížení a hlavně vlezlost paparazziů - novinářů, kteří dychtí po každé informaci ze soukromí známých lidí a nerozpakují se pro jejich získání žádné špinavosti, žádného triku, žádná dotěrnost a vlezlost pro ně není přílišná.
Je to zajímavá kniha a dobře se čte. V rámci trénování angličtiny ji čtu v originále a měl jsem před koupí docela strach, nebude-li na mě moc těžká, ale zatím nemám s jejím čtením žádné problémy, výjimkou jsou jen popisy oblečení, ale ty naštěstí nejsou pro děj knihy nijak zvlášť podstatné. V češtině - zdá se - kniha zatím nevyšla.
Knihou, kterou si asi v budoucnu také koupím, je i autorčina v pořadí druhá kniha Everyone worth knowing (Všechny důležité kontakty), která by podle popisů také mohla být zajímavá.
Lauren Weisberger má i pěknou stránku - na adrese http://laurenweisberger.com/ najdete podrobné informace o knihách, životopis autorky, obrázky i různé jiné informace. Bohužel stránku naposledy aktualizovala v roce 2010, kóča jedna. Aktuálnější informace najdete na jejím profilu na Facebooku - http://www.facebook.com/lauren.weisberger.
Když jsem poprvé spatřil jméno knihy Last Night at Chateau Marmont, myslel jsem, že to bude kniha o něčem historickém. Chateau Marmont však není hrad ani zámek ve Francii, je to luxusní hotel pro nejbohatší, postavený ve stylu zámků na Loiře. Jak to tam vypadá je vidět na stránce hotelu http://www.chateaumarmont.com/.
Zajímavé je i to, že i když mají její knihy různé přebaly, jedno mají společné - vždycky je na nich bota s velkým podpatkem, na kterém nebo pod kterým je něco, co knihu charakterizuje. Autorka má asi boty ráda, protože na zadní straně knihy Last Night at Chateau Marmont je napsáno: "A girl can never have too many shoes. (Holka nemůže mít nikdy příliš mnoho bot.)" Zlaté botě říká autorka stiletto, kteréžto italské slovo označuje také dlouhou a tenkou dýku. V knize někdy říká botám na velkém podpatku jen heels - podpatky.

5. února 2012
(neděle)

DEN OPRAVOVÁNÍ PŘEKLADŮ ABBY
K dnešním dni není celkem co ke psaní, byl to pro mě den celkem pohodový. Jediné, čemu zajímavému jsem se dneska věnoval je to, že jsem se rozhodl se zase po delší době podívat na mé překlady ABBY. Ty pamatují naprosté začátky mého překládání a tak podle toho vypadají - potřebují opravit jako sůl. A tak na tom čas od času pracuju, ale ne dostatečně intenzivně. Dneska se mi nejvíc líbila písnička Gonna sing you my love song, to je opravdu nádherná romantická písnička. Už spousta času uplynula od té doby, kdy jsem ji překládal a nějak jsem na ni úplně zapomněl.

TAHLE MLADÁ BRITKA VÁM UČARUJE
Nejsem žádným čtenářem bulváru, ale když server Seznam.cz propaguje na své Úvodní stránce články ze serveru Super.cz, občas se podívám na některý z článků, jejichž titulek označuje nějakou ženu jako dokonalou, nádhernou, neskutečně sexy a podobně. V mnoha procentech případů propagované ženy nejsou nic z toho, co titulek slibuje - pouze jsou neskutečně a hnusně vychrtlé. To zřejmě redaktorky tohoto deníku považují za jediné krásné. Několik článků tohoto ražení jsem si vzal na paškál v komentářích, které jsem si sám napsal ke článku Nejkrásnější ženuška je sympatická venuška.
Jeden čas mě články tohoto ražení velmi zlobily a tak jsem redaktorkám napsal na redakční e-mail i dva e-maily, ve které jsem je slušnou formou kritizoval a snažil se je přimět k zamyšlení nad tím, že propagují svými články chorobnou vychrtlost a poruchy příjmu potravy a budí ve všech normálních ženách pocit, že jsou tlusté a ošklivé. Neodpověděly mi na to, ale asi si nad tím popřemýšlely a tak jsme se dočkali dokonce nejméně dvou článků, v nichž nějakou příliš podvyživenou ženu i lehce kritizovaly. Tím mi začaly redaktorky být trochu sympatičtější a přestal jsem se chystat dát je na pranýř, k němuž měly už velice blízko, když propagovaly "naprosto dokonalou" Petru Faltýnovou, která namouduši na obrázcích vypadala téměř jako vězeň z koncentráku.



Zhodnotit to můžete sami na adrese http://www.super.cz/7325-faltynova-ukazala-dva-roky-po-porodu-odhalene-vnady-a-zadecek-predvedla-v-rajcovnich-tangach.html.
Ale teď začínají zase zlobit. Článek Tahle mladá Britka vám učaruje, podívejte se na její svůdné fotky ve spodním prádle propaguje jakousi modelku, která sice na obrázcích s výjimkou prvního nevypadá jako vyložená reklama na hlad, ale zároveň je také z obrázků více než zjevné, že jsou všechny upravené ve Photoshopu a v něm se běžně všechna příliš leoucí žebra retušují. Ale na příliš lezoucí kyčelní kosti z prvního obrázku zřejmě grafik zapomněl... a tak se vás ptám, milé paní redaktorky, opravdu si myslíte, že by bylo pro nás muže příjemné, hladit kosti potažené kůží? Můžu vás ujistit, že tahle mladá Britka mi rozhodně neučarovala!!!

6. února 2012
(pondělí)

DEN BEZ AUTOBUSŮ
Dlouho jsem včera nemohl usnout a v noci jsem se budil a zdálo se mi mnoho snů. V tom nepříjemnějších z nich jsem bydlel v neexistující věži v budově našeho gymnázia. Ta má sice opravdu věž, ale kulatou s hodinami - ta moje byla čtyřhranná a na jejím vrcholu byl jediný pokoj s okny na všech stranách a chodilo se do něho po schodech na vnější straně věže, která vystupovala svou hmotou z budovy sousedící s ředitelskou vilou.
Probudil jsem se z toho pět minut před budíkem a tak se vstávalo docela dobře.
Vzpomněl jsem si na pátek i na minulé pondělí, nedělal jsem si iluze o tom, zda bude autobus způsobilý k jízdě a raději jsem vyrazil do práce tím nejspolehlivějším dopravním prostředkem - pěšky. Teploměr na sloupu brány našeho podniku tentokrát ukazoval -25°C. Už si asi začínám zvykat, navíc jsem přišel na to, že ušanka je lepší než pletená kukla přes obličej, která se hned zmáčí - a tak cesta byla vcelku příjemná. Svítil mi na ni na zápádním obzoru nádherný obrovský Měsíc.
Práce mi však šla od ruky jako psovi pastva a neměl jsem moc na ni energii, nakonec jsem ale to podstatné zmáknul. Oběd byl dneska vydařený - v jídelně se asi rozhodli snažit a tak vypadala dobře masová směs s rýží i lasagne. Já měl rýžovou kaši se spoustou meruněk a vyloženě jsem si na ni pochutnal.
Venku svítilo sluníčko a tak jsem se rozhodl, že půjdu i zpátky z práce pěšky. Také se udělalo příjemné teplo - teplota vystoupila na nečekaně vysokých -9°C a tak se šlo hezky. Cestu mi zpříjemňovaly svými zprávičkami mé kamarádky Vlaďka a Martina.
Pak mě začala honit mlsná a tak jsem kromě chleba a piva koukal i na nějaké ty mlsky. Zaujalo mě, že se čím dál víc začínají objevovat mlsaniny, které jsme měli rádi kdysi dávno v časech socialismu... dneska mě zaujaly třeba takové ty různobarevné šištičky, co mají uvnitř černý lékořicový pendrek. Možná bych si je i koupil, jenže jsem si napřed přečetl složení a to mě odradilo - dlouhatánský seznam vypadal spíš jako seznam ingrediencí k výrobě krému na boty, než jako seznam přísad do jídla. To jsme jedli takové blivajzy nebo to jsou dneska jen napodobeniny tehdejších mlsanin z těch nejpodřadnějších surovin, protože i ten největší zisk je příliš malý? Já si myslím, že druhá možnost je dobře - nahrává tomu to, že před dlouhým časem jsem se nechal zlákat a po mnoha letech poprvé jsem si koupil kdysi oblíbené Lékorky - čtverhranné žvýkací bonbóny, které mají nahoře a dole čtvereček různých barev a mezi nimi černý čtvereček lékořicového pendreku. Kdysi to byly mé obrovsky oblíbené bonbóny - ale po letech to chutnalo jen jako přeslazená guma a u lékořice to skoro ani neleželo. Jenže šejdíři mají smůlu, chutě se v paměti lehce ukládají a lidé vědí, jak to tehdy chutnalo. Mnohem líp.
Odpoledne a večer utekly příjemně jako voda a já se chystám strávit poslední večerní chvíle ve společnosti knihy půvabné Lauren Weisberger Last Night at Chateau Marmont.

VE VRCHLABÍ PADL TEPLOTNÍ REKORD
I když mi připadalo, že nebyl takový mráz jako v pátek, přece jen byla noc na dnešek tak mrazivá, že přes 90 míst hlásilo ráno překonané teplotní rekordy. Rekordmanem bylo tradičně nejchladnější místo Čech - Jezerní slať na Šumavě, kde naměřili -39,4°C. Nepřekvapí to, tam bývá průměrně tak pět mrazivých rán i v červenci.
Článek o teplotních rekordech uveřejnil dnes server Novinky.cz na adrese http://www.novinky.cz/domaci/258287-dnesni-mraziva-noc-nebyla-to-nejhorsi-meteorologove-cekaji-absolutni-rekord.html.
Vyplynulo z něj, že padl teplotní rekord i u nás ve Vrchlabí - nový je -24,7°C.

ZAJÍMAVOSTI Z DNEŠNÍ RADIOPORADNY
Když dneska Český rozhlas Hradec Králové ohlásil, že se v pořadu Radioporadna budou řešit opakované samovolné potraty, nemyslel jsem si, že to bude zajímavé téma. Pan doktor tam ale říkal fascinující věci...

Ženy, které mají velkou podváhu - například modelky, anorektičky, bulimičky, finalistky soutěže Miss a podobné - obvykle ztratí svůj ženský cyklus. Ten totiž řídí hormony, k jejichž výrobě tělo potřebuje tuk - a protože u takových koster žádný k dispozici nemá, tak žádné nevyrábí. Jsou to bez ženských tvarů a hormonů vůbec ještě ženy?

Lékaři dnes při asistované reprodukci jsou schopní ovlivnit pohlaví budoucího miminka. Stvořit miminko na přání však nelze, je to přímo zakázané zákonem. Ten připouští jedinou výjimku - pokud by byla u budoucího miminka reálná hrozba, že bude zatížené nějakou nemocí, která je vázána na pohlaví (takovou je například hemofilie - toto onemocnění ohrožuje jen muže), v tom případě lékaři můžou zvolit pohlaví, u kterého nemoc nehrozí.

Celý pořad je dostupný v Archivu pořadů na adrese http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2549803 a stojí zato si ho poslechnout.

7. února 2012
(úterý)

DEN ZAHNANÉHO SMUTKU
Stane se to čas od času asi každému - cítí v sobě napětí, nepohodu a hlavně smutek - a přitom neví proč. Dneska ráno to sedlo zrovna na mě.
Nebylo to hned, vstal jsem docela zvesela, ani práce pěšky do práce nepřinesla nic, co by mi zkazilo náladu, i když se tenounký poprašek sněhu na čistém ledu smekal jako po mejdle, foukal vítr a jezdilo nějak neobvykle mnoho kamionů. Ale tak nějak to najednou na mě přišlo hned po příchodu do práce a já najednou neměl náladu na vůbec nic pěkného. Naštěstí se to nedotklo práce, šla mi pěkně šla od ruky. Pak však možná dotančila na správné místo tranzitující Venuše, jak mi spočítal astrologický program Nebeský kalendář ...

Tranzitující Venuše Trigon Uran (7.2.2012 11:14:00 - 9.2.2012 3:56:00)
Nečekaná návštěva, překvapení, dárek - to vás asi dnes čeká. Můžete se pokusit připravit na náhlé výkyvy citů a změny náklonnosti, dnes jich přijde možná mnoho. Nepředvídané a neočekávané události, nová přátelství a vztahy - a nebo jen náhlá inspirace pro vaši uměleckou tvorbu - to bude dnešek ve zkratce. Možná se seznámíte se způsobem, jak fotografovat či jinak zachytit lidskou auru? Pokud hledáte lásku, může vás čekat seznámení za naprosto neuvěřitelných okolností nebo s osobou, které připadáte naprosto neuvěřitelný vy.

...a postupně to bylo všechno jinak. Napřed si se mnou mile povídala - když jsem ji malinko pomáhal s prací čekaje, až uschne podlaha v naší kanceláři - kolegyňka Hanka, pak si se mnou stejně mile povídala i kolegyňka Vlaďka... a obě tyhle milé ženy vyhnaly - společně s tranzitující Venuší - chmury z mé duše. I špenát s hovězím a bramborovými knedlíky se dnes kuchařům mimořádně povedl, na tomhle mém dříve neoblíbeném jídle jsem si docela pochutnal.
A tak jsem si zvesela štrádoval domů pěšky zamračeným odpolednem, venku bylo docela příjemně a cesta mi pěkně ubíhala, navíc oproti včerejšku nejezdilo tolik kamionů. Odpoledne bylo příjemné, jen nepříjemně rychle uteklo.

CO MĚ ČEKÁ A NEMINE V NÁSLEDUJÍCÍCH DESETI DNECH
Když tomu člověk doopravdy rozumí a dá si s tím trochu na čas, asi se dají z astrologického programu Nebeský kalendář získat i sofistikovanější předpovědi. Já tomu doopravdy nerozumím, tak si prostě většinou vlezu do karty "Astrologie", vyberu si svůj horoskop, kliknu si na Tranzitní, nechám si spočítat "Aspekty za období" a v okně, které se objeví, kliknu na "Výklady". Je to rychlé a člověk hned ví...
Výklad aspektů na následujících deset dnů není ani trochu nudný. Díky sextilu tranzitujícího Saturnu se Sluncem budu mít dostatek energie na práci a má práce dojde ocenění. Vynikající. Tranzitující Neptun dělá kvadraturu s Uranem a slibuje, že mě bude někdo pomlouvat a kout proti pikle proti mě a mému majetku. Při tom, jak se Neptun po nebi plazí pomalu se divím, že už ho to nepřestalo bavit. Tranzitující Pluto dělá sextil s Marsem a to znamená, že se budu bouřit a události mi k tomu budou nahrávat. Tak proto na mé stránce poslední dobou bouřím proti kde čemu - reklamě, těžbě břidlicového plynu, vychrtlému ideálu krásy... kdepak já, že jsem brblal, Pluto za to může. Škodič, dělá navíc i dvě ošklivé kvadratury s Jupiterem a se Saturnem. První mě přiměje chtít něco dobrého vykonat, čehož někdo drze využije ve svůj prospěch. Druhá ve mně vzbudí chuť všechno zgruntu změnit. Mou podstatu ale asi ani Pluto nepředělá. Pak mi nastanou samé pěkné aspekty... tranzitující Venuše stvoří trigon s Uranem, což mi přinese uměleckou inspiraci nebo se neobvykle seznámím se zajímavou dámou. Tranzitující Merkur tvoří sextil s Neptunem a trigon s Plutem, tranzitující Slunce sextil s Neptunem a trigon s Plutem, tranzitující Merkur konjunkci s Merkurem a se Sluncem... a tyhle všechny aspekty, které postupně nastanou v následujících deseti dnech, slibují inspiraci pro tvoření, bystré myšlení, dobré nápady, chuť uskutečňovat nové i zapomenuté plány, budu mít energie na rozdávání. To se těším.
Takhle pěkně nám to tedy šlo a najednou bác ho! Tranzitující Merkur kvadratura Uran, tranzitující Venuše opozice Jupiter a tranzitující Slunce opozice Saturn. To je nadělení. Čekají mě spory, vykoleduju si nepřátelství, budu přehnaně kritizovat... a to zdaleka není všechno. Ta zajímavá dáma, se kterou jsem se seznámil díky trigonu Venuše s Uranem, mě díky opozici Venuše s Jupiterem velmi chladně odmítne. To je tanec planet, panečku. A ještě díky témuž aspektu žalem utratím hned po výplatě všechny peníze. Navíc si uvědomím všechny své nedostatky a úzkosti. Než si však seženu provaz a naučím se na něm uvázat tu správnou smyčku, tak nastane konjunkce tranzitujícího Slunce s Merkurem a povzbudí mě.
Zkrátka to vypadá, že mě v příštích dnech už nic nepřekvapí... ale ono to stejně nakonec bude všechno úplně jinak.

SOCIÁLNÍ SÍŤ LINKEDIN UMÍ ČESKY
Sociální síť LinkedIn, která slouží lidem při hledání práce, k navazování obchodních a pracovních kontaktů nebo k podnikání ode dneška umí česky. Je to příjemné, angličtina sice nebyla nepřekonatelným problémem, ale rodný jazyk je rodný jazyk. Sice jsem zatím na této síti ničeho zajímavého nedosáhl, ale kdyby nedej Bože bylo potřeba v budoucnu najít nové místo, mohla by v tom být síť LinkedIn nápomocná.

MÓDNÍ PEKLO
Spokojený, že už jsem zapsal vše, co jsem pro dnešní den měl na srdci, jsem zavítal na server TopList, abych se podíval, jak si stojí moje stránka a kolik vás včera ke mně přišlo. Ani jsem kupodivu do statistik nedorazil - a už jsem tady zpátky. Někdy totiž v sekci Osobní stránky klikám i na různé stránky, které jsou nade mnou a pode mnou a dneska to padlo na hezký weblog Soni Malínové. Prostřednictvím odkazů na zajímavé stránky, které ta paní vložila jako atuální příspěvek, jsem pak dorazil na článek, který mě pobavil a rozesmál - http://modnipeklo.cz/2012/01/jsem-modni-navrharka/ - a popřál jsem mu se škodolibou radostí zraku i proto, že si o módní branži nemyslím nic dobrého. A to hlavně vinou propagace hnusné vychrtlosti jako ideálu krásy a také kvůli tomu, že i pouhý kapesník od módního návrháře musí stát minimálně 2 000 Kč. Autorka článku má podstatně trefnější připomínky. Oděvům a jejich módnosti rozumím jak opice algebře a tak to nechám sofistikovanějším. Líbí se mi autorčiny reakce na různé nesouhlasné připomínky na její názory na Facebooku. A když se tak kouknu na komentáře... hech, těch tedy je. Už musím konečně napsat ten článek o módě, co se na něj už tak dlouho chystám.
Jen se divím, že někdo s tak kultivovaným písemným projevem píše obrovskou stránku o něčem tak nudném, jako je móda. Třeba zrovna ten článek, na který odkazuji... autorka v něm kriticky recenzuje přehlídku "luxusních a extravagantních šatů" - ony se dají na módních přehlídkách vidět i nějaké jiné? Když slyším o naprosto výjmečné kolekci luxusních a extravagantních, připadá mi to asi tak ojedinělé a výjimečné jako bílá dělící čára na tmavé silnici. Kdyby chtěl nějaký návrhář uspořádat opravdu revoluční a průlomovou přehlídku, tak ať uspořádá přehlídku konvenčních šatů pro chudé ženy. Extravagantní šaty by se pak daly shrnout jednou větou - Extravagantní šaty jsou šaty, na kterých nic není tam, kde to být má a všechno je to tam, kde to být nemá. Tím u modelek dramaticky odhalují, že nemají co odhalovat.
Ale když tou stránkou tak listuji, zjišťuju, že módní peklo zkrátka nemá za cíl nic jiného, než kritizovat. Není to weblog o módě, autorka si prostě hledá, co by mohla zkritizovat. A jak to tak bývá, takové stránky jsou nejpopulárnější, chodí na ni přes 15 000 lidí denně. Opouštím stránku s nepříjemným pocitem, jak se mi po pár řádcích čtení docela líbila, tak už se mi nelíbí. No jo, no, to je to tranzitující Pluto v sextilu s Marsem...

8. února 2012
(středa)

DEN ZPRÁV, TELEFONÁTŮ A MAILÍKŮ
Venku se nám trochu oteplilo, teploměr ukazoval příjemných -15°C a tak jsem i dnes vyrazil pěšky. Cesta mi pěkně uběhla bez rušivých příhod. Práce mi šla od ruky docela hezky a nebylo ji nějak extrémně, takže byl den v práci docela příjemný, i když lidé dneska nějak víc telefonovali. Moje kamarádka Vlaďka měla navíc velkou náladu na psaní a tak mi v desítkách SMSek z ICQ poslala snad všechno, co se u ní děje a co se jí honí hlavou.
Odpoledne mě čekala cesta do Městské knihovny, která však nebyla zdaleka tak dlouhá, jak jsem si původně plánoval, protože mě svezl kolega. V knihovně jsem dlouho nemohl na nic kápnout, ale nakonec se přece jen zadařilo a tak mi přinesou zábavu, napětí a možná i trochu poučení knihy Vrahova modlitba a Labyrintem smrti od Ariany Franklinové, Rytířka z Voradčova Anny Březinové bude hledat a zachraňovat svého snoubence, který bručí kdesi v base a do časů druhé světové války se vydám s knihami Pochod na Varšavu Leo Kesslera a Válka jednoho Němce CharleseMcCaina.
A zatímco Vlaďka odbouchla druhé kolo SMSkového maratonu, mně najednou začal zvonit mobil... průzkum veřejného mínění ohledně mobilů a mobilních operátorů. Strávil jsem se slečnou nebo paní s příjemným hlasem dobrých dvacet minut a upřímně jsem ji zodpověděl všechny otázky - napřed jsem si myslel, že půjde o nějaký fascinující marketing, ale je fakt, že průzkum byl hodně dobře připravený a otázky nebyly nijak vlezlé, dotěrné ani příliš osobní - takže možná opravdu šlo o seriozní výzkum. Ať tak či tak - snad budou informace, které jsem dal k užitku.
Doma bylo příjemně při povídání nebo čtení a radost mi udělala i soutěž Klíče od pevnosti Boyard, kterou začali dávat na Prima Cool. Kdysi jsem ji měl moc rád a dnes jsem si na to rád zavzpomínal - po dlouhé době jsem se díval na některou z komerčních stanic, které jinak díky přeplněnosti reklamou nemám rád a nesleduju. A aby dnešní den dělal čest názvu, který jsem mu dal, píše si tu se mnou Vlaďka a Martinka a radost mi udělal i mailík kamarádky Jarky.
Také se kvapně blíží datum expirace mé domény pohodar.com a pokud nezaplatím za prodloužení, 6. března bude odstavena a historie Tomášova Internetu se uzavře...

PŘÍMÁ VOLBA PREZIDENTA
Dnes po dlouhé diskusi prošla Senátem přímá volba prezidenta, nástupce Václava Klause si tedy zvolíme sami. Článek o tom, jak volba proběhla a co vlastně znamená je na serveru Novinky na adrese http://www.novinky.cz/domaci/258611-prezidenta-si-vyberou-sami-obcane-senat-souhlasil-s-primou-volbou.html. Řada senátorů ODS vystoupila proti přímé volbě ve shodě se svým dlouholetým předsedou a současným prezidentem Klausem, který je ostře proti, jak se vyjádřil v článku na adrese http://www.novinky.cz/domaci/253890-prima-volba-prezidenta-je-fatalni-chyba-a-populismus-prohlasil-klaus.html. Je toho názoru, že to je jen čirý populismus a "Lidmi volený prezident se podle něj bude jen starat o vlastní obraz u veřejnosti a nepůsobit jako smířlivý faktor na politické scéně." Pan Václav Klaus však vzešel z volby poslanců a senátorů a jako smířlivý faktor tedy nepůsobil během svého úřadu ani náhodou. Ale něco na jeho slovech - přirovnání prezidentské volby k Superstar bude, protože lidé jsou lehce zmanipulovatelné stádo. Přesto mi to připadá lepší, než aby prezident byl jen další figurkou v mocenské hře a vychytralých kalkulacích Vůdců politických stran, natož aby se prezidentem stal jeden z nich. Že je však celá otázka hodně složitá, to dokládají i politologové, kteří také přímé volbě prezidenta příliš nefandí - http://www.novinky.cz/domaci/229677-rizika-prevysuji-vyhody-mini-o-prime-volbe-prezidenta-politologove.html.

9. února 2012
(čtvrtek)

DEN POCHYBNOSTÍ
Pochyboval jsem už ráno, jestli jít pěšky nebo jet autobusem... rozhodoval jsem se tak dlouho, že už pak skoro bylo rozhodnuto, ale nakonec jsem se rozhodl jinak a přece jen jsem šel. Cesta proběhla bez příhod.
Práce bylo docela snesitelně a šla mi od ruky docela pěkně, ale oběd - slepičí polévka a dobrá koprovka s dobrými bramborami a dobrými dvěma vajíčky natvrdo - mi vzal všechnu energii, potom mě rozbolela hlava a tak mi práce úplně přestala jít od ruky. Naštěstí jsem ten zbytek už pofackoval, s povděkem opustil podnik a čekala mě angličtina.
Profesor Joe si pro nás nachystal řadu různých zajímavých větiček, pak jsme měli jeden po druhém vypravovat o své letní dovolené. Poslední dobou se mi povídalo anglicky docela dobře, pomáhá mi v tom čtení anglických knih - ale dneska jsem ze sebe neměl dobrý pocit. Na zkoušku FCE se asi hned tak neodvážím jít. Poté nás čekali čuníci a ostatní zvířata z audio knihy Animal Farm.
Po angličtině jsem byl na kafíčku v Penzionu 14, pak dorazil na stanici a bez pochybností se radoval, že vlak už jede. Vtom jsem si však všiml, že zelená je na semaforu na opačné straně a sílící dunění velké lokomotivy z pravé strany mě ujistilo, že vlak sice opravdu jede, ale nákladní a navíc na druhou stranu. Poté vše utichlo, okolo stanice vítr hnal oblaka prachového sněhu... ale naštěstí vlak nejel zase tak dlouho poté a tak jsem si brzy hověl ve vyhřátém vláčku.
Teď večer hraje naše hokejová reprezentace první zápas turnaje Euro hockey tour ve Švédsku a to s domácím Švédskem. Ti se v zápasu ujali vedení, ale našim se podařilo vyrovnat a tak zápas skončil v normální hrací době 1:1. Prodloužení nerozhodlo a tak musí rozhodnout samostatné nájezdy. A i když jsem pochyboval, nakonec se po sérii mnoha neúspěšných nájezdů trefil Petr Nedvěd a česká reprezentace tak získala o bod navíc.

SNY VĚŠTÍ SMRT
Každému, kdo má rád své blízké a má o ně strach, se stane, že se jeho strachy promítnou do snů a příjde tíživý sen, ve kterém se právě někomu z blízkých něco stane. Někdy se však zdají i sny, které předpovídají vaši vlastní smrt.
I mně se jednou zdál takový sen - v něm jsem s rodinou vyvolával duchy a když byl seance konec, zeptali jsme se ještě, zda chce duch někomu z nás něco říct. Miska, se kterou duch hýbal, se rozjela ke mně a zpráva byla krátká, ale o to údernější: Přesně za týden zemřeš na zástavu srdce! S tím jsem se z toho probudil a dovedete si asi představit, jak mi celý ten týden bylo. Když nastal obávaný den, dával jsem na sebe pozor, jak ještě nikdy, do silnice jsem vstupoval jen když nebylo v dohledu žádné auto, po schodech jsem chodil pomalu... nu a nic se nestalo, ale byl to nezapomenutelný zážitek.
Teď mě však možná čeká druhý takový týden - podobný hodně nepříjemný sen se zdál mé kamarádce Vlaďce.
V noci na včerejšek se jí zdál krátký sen, ale o to působivější - takový ten krátký štěk, co se někdy plní - tenhle ale doufám, že se nesplní. V něm totiž Vlaďka hluboce zdrcená a truchlící jela na pohřeb svého třicetiletého kamaráda.
Tak se dnes chtěla ujistit, že mně třicet let není - ale mně třicet let je... a jiného takového Vlaďka nezná. Naštěstí se Vlaďčina snu nebudu bát moc dlouho... příští týden v pátek dovrším svůj 31. rok. Ale do té doby... držte mi palce, ať se mi všechno zlé vyhne.

10. února 2012
(pátek)

DEN ŠMEJDKUJÍCÍ TECHNIKY
Jak jsem včera ráno váhal, dnes jsem se rozhodl můj rekordní týden letošní zimy dovršit a vyrazit pěšky, čímž jsem za tenhle týden nachodil pěšky 28 km. Mám z toho dobrý pocit. Teplota ráno opět klesla až k -20°C, ale zatímco ze začátku jsem z toho býval unavený, teď mám pocit, že už jsem si zvykl. Ale přesto budu rád, až takové velké mrazy skončí. Hlavně kvůli tomu všemu ledu, který na cestách je, místy schází jen vlas k tomu, aby člověk nepadl rovnou na hubu.
Sotva jsem v práci začal s hlášením, přiběhla kolegyně, že jí nechce naběhnout počítač, tak jsem se šel na to podívat. Její počítač čas od času dělá to, že se sice rozeběhne, ale nenaběhne BIOS. Stačí pak počítač vypnout, vypojit ze sítě, zmáčknout tlačítko pro zapnutí, ono chvíli bliká a pak se vybije - a když se poté počítač zapne, měl by naběhnout. Měl... ale nenaběhl, ať jsem dělal, co jsem dělal. Zavolali jsme tedy administrátorovi, ten přijel, udělal s počítačem totéž... a ten naběhl! Asi se ho víc bál, než mě. Cesta to však zbytečná nebyla, protože i další kolegyně měla počítač mimo provoz a tomu se domluvit nepodařilo, tak si ho administrátor zrovna odvezl.
Práce mi šla od ruky vcelku dobře, ale nakonec jsem ji ani celou nezvládl, protože mě pořád něco a někdo zdržoval. Nejvíc kolegyně, které se vzpouzela tiskárna dělat svou práci. Ani jí jsem bohužel nedokázal domluvit, i když snaha byla. Já a technika si holt moc netykáme.
Zpátky jsem se chystal jít pěšky slunečným odpolednem, ale nakonec mě svezl kolega. Sníh zářil, byla sice trochu podyma, ale hory vidět byly a i ty zářily a bylo na sluníčku krásné teplo. Odpoledne mi uteklo s klimbáním u televize, psaním na mou stránku i čtením jako voda. Dneska asi půjdu spát dřív, za celý týden toho mám nějak dost.

SKONČÍ DOMÉNA POHODAR.COM V KOŠI?
Už mi dorazil druhý e-mail, upozorňující mě na konec období, na které mám zaregistrovanou mou doménu pohodar.com:

Vážený zákazníku,

blíží se období, kdy je nutné prodloužit platnost vaší domény pohodar.com. Přečtěte si, prosím, podrobně následující informace o vaší doméně pohodar.com a instrukce k jejímu prodloužení.

Doména: pohodar.com
Datum expirace (vypršení platnosti): 05.03.2012
Termín pro provedení prodloužení: 05.03.2012

Do výše uvedeného termínu pro provedení prodloužení domény je nutno prodloužení objednat, uhradit a případně splnit další podmínky nutné k úspěšnému obnovení vaší domény. Při nezaplacení a nesplnění dalších podmínek pro prodloužení domény může být doména vypnuta nebo zcela zrušena.

Kdo by se však těšil, že si mou doménu uchmátne pěkně pro sebe a bude mi ji pak nabízet za veliké peníze nebo si ještě předtím mou stránku stáhne, pak ji tam nakopíruje, nacpe reklamami a peníze se pohrnou... toho čeká zklamání. Už po prvním upozornění jsem zavítal k mému registrátorovi, odkliknul prodloužení a dnes mi přišel e-mail, potvrzující že se vše podařilo:

Vážený zákazníku,

tímto potvrzujeme, že Vaše doména byla prodloužena na další období

Doména: pohodar.com
Expirace: 05.03.2015

A tak doménoví spekulanti můžou zaplakat nad dalšími třemi roky čekání, ale ti z vás, kteří mají mou stránku rádi, se můžou zaradovat, protože Tomášův Internet snad vydrží alespoň ty tři roky, které jsem mu zaplatil - pro jistotu, protože člověk nikdy nemůže vědět, co bude za rok. Držte palce mně i mé stránce.

CO NOVÉHO V PODZEMÍ
Od 9. února do 29. dubna 2012 je v Muzeu Českého ráje v Turnově k vidění asi velmi zajímavá výstava Co nového v podzemí.



Budou na ni k obdivování a žasnutí různé zajímavé zkameněliny neboli fosilie - od nejrůznějších otisků, brouků, raků, přes trilobity až po kost dinosaura. Zároveň se však necháme fascinovat bohatostí odkazu, který nám dávní tvorové v kameni zanechali. Neboť nenacházíme jen jejich zkamenělá těla a otisky, ale také nejrůznější stopy, požerky nebo "koprolity" - zkamenělý trus.



K vidění však nebudou jen zkameněliny, ale i různé kresby, jak asi pradávní živočichové vypadali, když byli ještě živí a jak to vůbec vypadalo v pradávných mořích nebo jezerech.
Myslím, že by tahle výstava mohla být fascinující a až poleví trochu zima, nejspíš si do Turnova udělám výlet. Více informací o výstavě naleznete na adrese http://www.muzeum-turnov.cz/exhibitions/view/93.

HUDBA V ROZHLASU
Dneska byl v pořadu PéHáčko, který vysílal Český rozhlas Hradec Králové, zajímavý rozhovor s bývalým generálním ředitelem Hasičského záchranného sboru Miroslavem Štěpánem (záznam naleznete na adrese http://www.rozhlas.cz/hradec/pehacko/_zprava/byvaly-generalni-reditel-hasicskeho-zachranneho-sboru-miroslav-stepan--1013176). Mě však zaujal a inspiroval jeden moment - ten pán zrovna moc pěkně vypravoval, chystal se začít o něčem konkrétním - ale moderátor ho přerušil a že teď ne, že až po písničce - a pan Štěpán mohl pokračovat ve vyprávění až poté, co si své odzpíval Tomáš Klus.
Proč to asi moderátor udělal? S největší pravděpodobností proto, že má stanovený určitý "jízdní řád", kterým se při moderování pořadu musí řídit a v něm mají písničky své pevné a nevynechatelné místo.
Bylo by ale asi zajímavé zjistit proč. Už dlouho mě zajímá otázka, jestli stanice - obzvláště se to týká těch komerčních - dostávají zaplaceno od hudebních vydavatelství za to, jakou hudbu hrají. Podle toho, jak se někdy chovají, se mi zdá, že ano - když je potřeba propagovat novou písničku nebo album, hrají ji 15x za den, když se pomalu nějaké vydavatelství chystá vydat nové album a ještě se z něj nehraje žádná písnička, hrají stanice alespoň ve zvýšené míře ty starší, které předtím nehrály... jsou mezi komerčními rádii a hudebními vydavatelstvími asi mnohé skryté vztahy.
Veřejnoprávní stanice něco takového asi dělat nemohou, ale pravděpodobně i ony dostávají nějaká nařízení, co mají hrát a co ne - od chvíle, kdy si zpěvačka Helena Vondráčková stěžovala, že se její písničky málo hrají, hraje Český rozhlas Hradec Králové její písničky ještě častěji, než dříve a to je nikdy nehrál opravdu málo.
Bylo by zajímavé i zjistit, zda si musí rádia hudbu kupovat nebo platit poplatky Ochranném svazu autorskému (OSA). Až bude čas, zkusím se porozhlédnout po Internetu nebo třeba rozeslat i pár mailíků, mohlo by to být téma na zajímavý článek.

11. února 2012
(sobota)

DEN HLEDÁNÍ LEDOPÁDŮ
V týdnu jsem se nechal zlákat pohledem na ledopád na zamrzlém splavu a vyrazil dneska na cestu do údolí Bílého Labe fotografovat ledopády a zamrzlé peřeje. Tohle byla má představa...



...a takhle vypadala skutečnost...



Přesto se mi ale výlet docela líbil a tak chystám pár obrázků z něj jako nový článek do sekce Tomášovy řeči. Bohužel ho asi nestihnu, ale dočkáte se ho brzy.

Nejkrásnějším ledopádem Krkonoš je ale asi Krkonošský ledopád v Labském dole, ale k němu jsem nešel, protože jsem nechtěl ničit lyžařům stopy.

Zbytek dne jsem strávil příjemným odpočinkem a večer jsem se vypravil s mými přáteli za trochou sportu, piva a povídání - byli jsme si zahrát bowling. Nijak skvěle mi to nešlo, ale úplně špatně jsem přece jen nedopadl.

RELATIVITA KRÁSY
Redaktorky internetového magazínu Super.cz často rády chválí ženy, které jim připadají krásné. Proč to dělají, to nevím, ale pokud nevychvalují nějaké kostry, rozhodně jim to nevyčítám, je to lepší, než kdyby každého pomlouvaly, kritizovaly a hledaly na všem jen to špatné. Dneska mě zaujal naprosto bombastický titulek článku Podívejte se: Kočičky Zimová a Kolářová v prádélku a podvazcích v posteli s 2. nejkrásnějším mužem světa. Hned jsem na článek mrkl... nu a nemám k němu připomínek. Modelky jsou sice hodně hubené, ale vyloženou propagací chorobné vychrtlosti nejsou, zaujal mě však "2. nejkrásnější muž světa" Martin Gardavský. Podívejte se na něj, milé ženušky a zamyslete se, opravdu se tento muž líbí vám všem? Jsem si jist, že některým z vás moc a jiné třeba svým fyzičnem nezaujal... určitě byste se na tom všechny neshodly. Tak proč bychom měli my muži být takové tupé stádo, aby se nám všem líbily jen "krásky z titulních stránek"?

PS: Tyhle úvahy jsem tu spřádal se vzpomínkou na příběhy žen z knihy Co muži nechápou, po čem ženy touží, protože mnohý ze smutných příběhů z měl v úvodu něco ve smyslu "Když jsem taky viděla ty dokonalé krásky z titulních stránek a porovnala je sama se sebou..." Tak chci tímto svým odstavcem, článkem o zmíněné knize, článkem Všem dívkám a ženám, článkem Fascinující marketing 3 - jediný krok k dokonalosti nebo článkem Nejkrásnější ženuška je sympatická venuška udělat našim médiím protiváhu a říct všem dívkám a ženám prostý a jednoduchý názor jednoho obyčejného muže.

NEJKRÁSNĚJŠÍ LEDOPÁD
Zrovna v den, kdy jsem se vydal do srdce našich hor se snahou fotografovat ledopády, uveřejnily Novinky.cz zajímavý článek Čarokrásné rampouchy u zamrzlého vodopádu lákají davy turistů. To už je jiné kafčo, než moje rampouchy nad silnicí.

12. února 2012
(neděle)

DEN BEZ VZRUCHŮ
Můj dnešní den se nesl ve znamení odpočinku po včerejším výletě a vlastně o něm není moc co napsat - strávil jsem ho zčásti čtením, zčásti psaním e-mailů a zpráv a zčásti psaním sem na mou stránku. Příjemný den.

VIRTUÁLNÍ NÁVŠTĚVA SAVOY ROYAL HOTELU
Savoy Royal Hotel je jednou z dominant centra Špindlerova mlýna a jeho mohutnou, svým stylem do Krkonoš moc se nehodící, budovu rozhodně nepřehlédnete.



Hotel Savoy nemá v názvu slovo Royal - Královský - jen tak pro nic za nic, ubytovat se v něm si můžou dovolit asi opravdu jen králové, prezidenti a nejrůznější boháči. Nejsem vyznavačem kultu značky a tak nemám rád věci ani služby, které jsou drahé jen proto, aby byly drahé. Přesto je ale stránka hotelu - http://www.savoyroyal-hotel.cz/o-hotelu-savoy-royal - velice zajímavým čtením. Tak co takhle si tam zajít na večeři?

Nevím, co zaujme v jídelním lístku vás, ale mě dneska zaujalo a dám si:

Předkrm:
Feuilleté
plněné provensálskou zeleninou a kozím sýrem
na omáčce z čerstvých rajčat za 165 CZK

Polévka:
Silné consommé z hovězí oháňky
a pupku s kořenovou zeleninou v sherry,
crepes Julienne za 165 CZK

Hlavní chod:
Dušené telecí ossobuco
se silnou omáčkou z kořenové zeleniny
a masitých tomatů,
tyrolské knedlíky za 410 CZK

Dezert:
Variace francouzských sýrů
s ovocem a fíkovou marmeládou za 320 CZK

Než bude jídlo připravené, dám si na dobré trávení jednoho 4 cl panáka irské whisky
CONNEMARA PEATED SINGLE MALT CASK STRENGHT za 190 CZK.
Nu a pak si dám třeba bílé víno:
FERRARI GIULIO FERRARI RISERVA DEL FONDATORE z Trentina, ročník 1999 za 3 680 CZK.

Číšník ke mně přichází s úslužným úsměvem a účtem, znějícím na 4930 CZK, tak mu nechám pouhých 70 CZK spropitné, za což mě asi nebude mít rád... a s chutí vyrazím 15 kilometrů domů pěšky, protože nebudu mít na autobus.

13. února 2012
(pondělí)

TAKOVÉ SOLIDNÍ PONDĚLÍ
V dnešním dni se nic zvláštního nedělo. Ráno jsem vstal, venku se pořádně oteplilo, bylo takřka jarních -10°C, ale začalo chumelit a tak jsem neměl moc chuť jít do práce pěšky. Vyrazil jsem tedy na autobus, který dnes naštěstí jel vcelku bez problémů.
V práci byl hned po ránu šrumec, ale pak byl už celkem klid a i když jsem měl i dneska ospalou náladu medvěda uprostřed zimy, pofackoval jsem co jsem měl. Zpátky z práce jsem se svezl s kolegou. Pohazoval jsem si v sobotu v hlavě s tím, že bude-li dneska hezky, vyrazím autobusem směrem na Špindlerův Mlýn, vystoupím na Bártlově lávce a po cestě do Vrchlabí si vyfotografuju ve Studeném koleně krásný ledopád, případně i zasněženou pohádkovou chaloupku, která je ve skutečnosti nevěstinec Night club Nina. Oboje mě padlo do oka, když jsem se v sobotu vracel z výletu a viděl jsem je z autobusu. Ale bylo dneska ošklivo, zamračeno, mlhavo a tak jsem pochodoval nejkratší cestou domů. Odpoledne jsem strávil povídáním, klimbáním u televize a psaním sem na mou stránku. Dneska půjdu asi spát se slepicemi.

ROZPITVANÝ POHODÁŘ
Dnes jsou běžně k dostání váhy, které neváží jen pouhou hmotnost, ale dokáží určit, z čeho se vaše tělo skládá. A tak jsem měl dnes příležitost být překvapený nad tím, že 56,1% vody, 42,4% svalů, 18,4% tuku a 14,2% kostí - toť pohodář Tom.

CORRUPT TOUR - POZNEJTE KORUPCI ZBLÍZKA
Unikátní cestovní kancelář http://corrupttour.com pořádá unikátní zájezdy. Můžete se podívat v Praze na místa, která jsou proslavená předražováním, které není nikde vidět. Uděláte si výlet po pražských nemocnicích, proslavených rozhazováním státních peněz. Poznáte podivuhodné kontrasty města Ústí nad Labem. Nebo můžete vyrazit na "Pražské safari" - podívat se zblízka na útulná hnízdečka nejrůznějších proslavených a vlivných ptáčků. Zajímavá krátká reportáž z Pražského safari je k přečtení na adrese http://www.euro.cz/id/uj8q7yhkuhyt1dyq617nvader/detail.jsp?id=106950. Pěkný článek o cestovní kanceláři najdete i zde - http://zpravy.ihned.cz/lehke-zpravy/c1-54690000-cestovka-corrupt-tour-ma-prvni-zakazniky-zajemci-o-prazske-safari-zaplni-autobus. a zde http://zpravy.ihned.cz/index.php?article%5Bid%5D=54647650&article%5Bsurvey%5D%5Baction%5D=vote&article%5Bsurvey%5D%5Banswer_id%5D=1223980&p=012000_d.

ZDI KOLEM DOMŮ... KDO ALE JE ZA ZDÍ?
Loni na dovolené v Praze mě zaujaly poměrně často, ale i u nás ve Vrchlabí takové domy jsou... nevlídná vysoká zeď, mohutná ocelová brána bez jména, tušené kamery, alarmy, zlí psi, ostraha. Ještě mlhavěji tušený luxus, zlato, bohatství, velký majetek, přepych... vysněný ráj mnoha lidí, pro který jsou ochotní čehokoliv - od práce hraničící se sebezničením, přes bezohledné vykořisťování a těžení ze všech okolo až po okrádání babiček a dědečků v souladu s literou zákona nebo samozřejmě zcela transparentní zmanipulovaná a předražená výběrová řízení.



Taková místa dokáží působit docela tísnivě a překvapivě podobně, jako místa úplně jiná...



I věznici ve Valdicích obklopují vysoké zdi a ploty z ostnatého drátu, kamery a ozbrojené stráže. Rozdíl je snad jen ten, že zatímco boháči si staví zdi a ploty proto, aby lidé nemohli za nimi dovnitř, zdi a dráty věznice vězní ty, kteří jsou uvnitř. Zeď je však zeď, ta nemá cit... nejsou náhodou bohatí lidé vlastně také jen ubozí vězni vlastního strachu z lidí?

SILNICE NA STRÁŽNÉ SE BUDE OPRAVOVAT
Silnice z Vrchlabí na Strážné a do Dolního Dvora už nedávno jednu obrovskou opravu zažila - s velkým přispěním od Evropské unie byl opraven její asfaltový povrch i několikero můstků.



Nemohla však být opravena její první část z Vrchlabí, protože v rámci akce Čisté horní Labe byla v těch místech budována kanalizace. Dnes už je vše hotovo a tak letos začne oprava poslední neopravené části této krásné silnice. Oprava skončí až v roce následujícím.

PŘÍBĚHY ODSOUZENÝCH V ČR
Na adrese http://www.odsouzeni.estranky.cz/ najdete fascinující web, věnovaný nejrůznějším známým současným i dávno zesnulým proslaveným zločincům. Ale také na něm poznáte, jak se žije ve vězení a o různých pozoruhodnostech i zajímavostech, spojených s vykonáváním trestu odnětí svobody.

JAK JSEM SE DOZVĚDĚL O FACEBOOKU
Moje kamarádka Katka není žádnou příznivkyní sociální sítě Facebook, o to víc dneska byla překvapená, když jsem si vzpomněl, že to byla ona, od koho jsem se o její existenci dozvěděl. Ale uložené e-maily hovoří jasnou řečí...

From: Katka
Sent: Friday, December 05, 2008 1:14 PM
To: Tomáš
Subject: RE: To je problém

Zas na druhou stranu, není to nic špatného

Tome, jak se stavíš k Facebooku? Začínám uvažovat, že si založím účet.

From: Tomáš
Sent: Friday, December 05, 2008 1:19 PM
To: Katka
Subject: Co je Facebook?

Hech... tak na to Ti nemůžu odpovědět z toho prostého důvodu, že nevím, co to ten Facebook je.

From: Katka
Sent: Friday, December 05, 2008 1:21 PM
To: Tomáš
Subject: RE: Co je Facebook?

Aha... no já taky právě zatím sbírám informace. Je to sociální web, asi něco jako ICQ nebo Skype.

From: Tomáš
Sent: Friday, December 05, 2008 1:23 PM
To: Katka
Subject: Líbí se vám Katka?

Nebo jako Líbímseti, viď, podle názvu soudě. Nu, proč ne, pokud Tě to láká, není na tom nic špatného.

Od té doby, co jsem si s Katkou poprvé o Facebooku psal, jsem o něm okolo sebe slyšel skoro denně a lidé mě tam každou chvíli lákají a nejraději by byli, kdybych svou stránku přesunul na Facebook. Ale mě to tam zatím nijak neláká a svou stránku bych tam nepřesunul ani za prase.

13. ÚNOR - SVĚTOVÝ DEN ROZHLASU
Mnoho je nejrůznějších mezinárodních a světových dnů - nováčkem mezi nimi je dnešní Světový den rozhlasu, který letos slavíme poprvé. Nejnadšeněji ho pochopitelně slaví nejrůznější rozhlasové stanice. Hezky o tom píšou na adrese http://www.rozhlas.cz/zpravy/historie/_zprava/svetovy-den-radia-odkryva-dalsi-perspektivy-media--1017727.

20 LET NA INTERNETU
Před 20ti lety - v roce 1992 - se dne 13. února připojila naše - tehdy Česká a Slovenská federativní republika - oficiálně k Internetu. Článek o této události najdete na adrese http://www.rozhlas.cz/zpravy/technika/_zprava/pred-20-lety-se-cesko-oficialne-pripojilo-k-internetu--1017435.

SBOHEM, WHITNEY HOUSTON
Teď jsem zajásal nad velikánskou včerejší návštěvností - 1 324 návštěvníků za den, to už je pro mou stránku hodně nadprůměrná návštěvnost. Ale moc dlouho mi radost nevydržela, když jsem zjistil, že lidé nechodí na srdíčka, ale 282 jich přišlo na překlad písničky I will always love you od nešťastně zesnulé zpěvačky Whitney Houston. Popularita za cenu smrti nepotěší ani toho, jenž ji vlastně vůbec neznal.
A tak zbývá jen říct - sbohem, Whitney Houston, pokoj Vaší duši a čest Vaší památce... a určitě budete dál žít navždy ve Vašich písničkách i v srdcích těch, kteří Vás znali a měli Vás rádi.

14. února 2012
(úterý)

DEN ZPĚVU
Dneska jsem se odhodlal a vyrazil zase do práce pěšky. Za mostem jsem si málem dal na hubu a nebyl jsem moc slušný. Ten kdo mě zná, by mě asi nepoznal. Už aby bylo jaro. Jinak byla cesta bez příhod a její poslední třetinu mi zpříjemnila kolegyňka Jana, kterou jsem potkal.
Přestože jsem měl dost energie, práce mi šla od ruky jako psovi pastva, ať jsem dělal, co jsem dělal. Ale jinak jsem měl docela pěknou náladu a nezkazily mi ji svým povídáním, zprávičkami a mailíky ani tři mé ženušky z nejoblíbenějších - Tři Vlaďky.
Nakonec jsem ale to podstatné stihl a protože se mezi tím hezky vyčasilo a vykouklo sluníčko, vyrazil jsem pěšky i zpátky. Paní z domu u silnice už mě asi začíná znát, tak se se mnou dala do řeči a povídal si se mnou i její jezevčík - téměř celou dobou na mě vydržela tahle upovídaná fenečka štěkat a vrtět ocasem. Mezitím mě stihla dojít Jana a tak jsem i zpátky šel kousek s ní. Odpoledne uteklo příjemně u rubínově červeného vínečka a dobrých šátečků šunkovo-sýrových i nivových.
Dneska měl hudební dramaturg Českého rozhlasu Hradec Králové náladu na docela pěkné písničky - která je bohužel tenhle rok u něj hodně vzácná, zato často rád hraje mé neoblíbené písničky, jako je třeba Rubikon od Kryštofa, Levandulová od Hany Hegerové a Petra Hapky, Přítel Quinn od Golden Kids, Anděl od Terezy Kerndlové nebo Štěstí je krásná věc od Richarda Müllera. Dneska se ale snažil a tak jsem si s ním i docela zpíval, už od včera mám na to náladu. Třeba oblíbenou písničku Rehradice od AG Flek nebo Flames of love od Fancyho. Teď si ale zpívám námořnickou písničku Santianna, která se mi od listopadu ještě neoposlouchala ani omylem. Musím se brzy na námořnické písničky "sea shanties" zase vrhnout, ještě jich na překlad zbývá hodně.

PŘEKONÁ TOMÁŠŮV INTERNET REKORD V NÁVŠTĚVNOSTI?
Svatý Valentýn je vždycky nejhvězdnějším dnem Tomášova Internetu za celý rok. A to díky článkům ze seriálu Obrázek srdce, na které se vždycky podívá obrovské množství lidí. Ale rekord za nejvyšší denní návštěvu v historii Tomášova Internetu patří 1. květnu 2008 - v tento nejkrásnější lásky čas se podívalo na mou stránku 1606 zamilovaných lidiček. Od té doby se nikdy nepodařilo se k tomuto počtu ani přiblížit - ale dnešek má docela naději, že by v něm mohla moje stránka přivítat ještě větší množství návštěvníků, protože se kromě srdíček dívají lidé rádi i na písničku nešťastně zesnulé zpěvačky Whitney Houston I will always love you.
Nu, ale jak tak teď koukám, asi ani tentokrát nebude rekord překonán, ale stříbrná medaile by z toho kápnout mohla.

ČÍM VÍC ZVEDÁME, TÍM VÍC KLESÁME
Společnost RWE Transgas nám včera poslala roční vyúčtování za plyn a přestože jsme měli jen minimální nedoplatek v řádu korun, zdvihla nám měsíční zálohy téměř o dvě stovky. Nepochybně jde o zálohu na budoucí opětovné zdražování.
Za minulý rok zdražila tato společnost plyn téměř o 30%. Následky takového jednání pociťujeme právě v tyto dny - většina Čech se utápí ve smogu, který je výsledkem cenové politiky RWE.
Když se před několika lety prováděla plynofikace Dolní Branné, hodně lidí mělo o připojení zájem - zřizovali si přípojky, před domem si stavěli "kapličky" na hlavní uzávěr plynu... jenže pak náhle ohlásila společnost RWE náhlé a naprosto zbytečné 25% zdražení a většina lidí změnila názor a plyn si zavést nenechala. Nechodíte-li světem se zavázanýma očima, jistě vidíte, že i leckteří z těch, kteří plyn zavedený měli, přešli díky neuvážené cenové politice RWE zpět na tuhá paliva.
Společnost RWE tak dopadá stejně jako stát v případě dálničních známek. Dálniční známky na loňský rok musely být samozřejmě zase o něco dražší, než na rok předloňský... výsledkem bylo, že lidé o to více začali jezdit po starých silnicích, ignorovat dálnice a stát utržil za dálniční známky výrazně méně. Myslíte však, že stát uznal svou chybu a rozhodl se známky zlevnit, aby utržil více? Kdepak, tak hloupí přece na ministerstvu dopravy nejsou a tak znovu výrazně podražili. Výsledkem pravděpodobně bude další snížení zisku za dálniční známky.
I společnost RWE si stěžuje na klesající zisky. Pokud se však nepoučí z chyb a místo věčného nekonečného a zbytečného zdražování konečně nezlevní... zisky se budou dál snižovat a Čechy se dál budou utápět ve smogu.

SLAVNÉ VILY ČECH, MORAVY A SLEZSKA
V Muzeu východních Čech v Hradci Králové je zajímavá výstava o slavných a krásných domech v celé naší republice.



Na mnoha informačních panelech se seznámíme s nejslavnějšími, největšími, architektonicky nejcennějšími nebo nejzajímavějšími domy naší republiky. Více informací o výstavě naleznete na stránce Muzea východních Čech v Hradci Králové - http://www.muzeumhk.cz/kalendar-slavne_vily_cech_moravy_a_slezska.html. Seznámit návštěvníky s výjimečnými domy naší země si vzala za cíl i stránka http://www.slavnevily.cz/.

KDO JSOU RATINGOVÉ AGENTURY?
Zatímco dříve jsme my - běžní lidé - ani nevěděli, že nějaké ratingové agentury existují, dnes o nich slýcháme ve zprávách velice často a jména jako Standard & Poor's, Moody's nebo Fitch zná i ten, kdo se o investování nebo ekonomiku nijak zvlášť nezajímá.
Ratingové agentury jsou společnosti, které dokáží rozhodovat doslova o osudu států. Od jejich hodnocení - ratingu - daného státu se odvozuje to, jestli jsou investoři ochotní kupovat jeho dluhopisy a za jakou cenu. Je to obrovská moc...
...a jak to tak u mě bývá, začal jsem za mocí vidět i temné stíny - kde jsou peníze, tam je touha po moci... ale kde je moc, tam je touha po dalších penězích, ještě větší. A co by bylo jednoduššího, než kdyby se domluvilo několik bohatých investorů, kteří by chtěli pořádně vytřískat na dluhopisech, aby podmázli ratingovou agenturu a ta pak na jejich objednávku snížila rating země, o jejíž dluhopisy mají investoři zájem a oni tak na úrocích vydělali o hodně víc?
Ale to by asi žádná z renomovaných ratingových agentur neudělala. Díky své nezávislosti, svobodě a objektivitě si vydobyly obrovský mezinárodní věhlas a uznání... a jediný skandál by stačil k tomu, aby se po sto let budované renomé sesypalo jako domeček z karet. To si asi žádná z ratingových agentur neriskne a má podezření jsou s pravděpodobností hraničící s jistotu zcela zcestná. Pěkný článek o systému hodnocení rentability a schopnosti splácet dluhy a ratingových agenturách je k přečtení na http://www.fxstreet.cz/rating-sp-moodys-a-fitch.html.

KDYBY NEBYLI MUŽI...
..., byl by svět plný tlustých a spokojených žen. I taková zajímavá věta mě čekala dnes na mé cestě z práce domů a mám na ní jen jedinou odpověď... Milé ženušky, vaše pochybnosti s tím, jestli jste dostatečně vychrtlé na to, abyste mohly být brány jako krásné, jsme nevymysleli my, muži. Náš pohled na ženy nedokáže změnit žádná móda, ten nám dala do vínku sama příroda a tak se od dob Věstonické venuše moc nezměnil.
Vychrtlé a proto krásné modelky z úvodních stran časopisů nadšeně a extaticky komentují jedině ŽENY! Nám mužům se vesměs nelíbí.

15. února 2012
(středa)

DEN VELKÉHO SNĚHU
Zatímco včera odpoledne svítilo při mé cestě domů pěkně sluníčko, k večeru se přivalily nad Krkonoše a Podkrkonoší těžké mraky a z nich se začal v noci sypat sníh. Ráno ho bylo už dobrých deset centimetrů a padal dál, tak jsem rychle zamítl myšlenku, že bych šel do práce pěšky a jal se probíjet zasněženými ulicemi na autobus. Ten naštěstí jel, ale bylo to o fous, protože ve Studenci byly problémy s uvízlým kamionem. Jak se dostala do práce má milá spolucestující Lada, to Bůh suď, ale snad se to nějak podařilo.
Práce mi šla dneska od ruky tak průměrně, ale i když se mi chtělo spát, docela to šlo. Za oknem se však strhlo pravé a nefalšované psí počasí. Zvedl se totiž prudký vítr, který hnal po obloze mračna a po zemi mračna prachového sněhu. Rázem se tak krajina skryla za pohyblivou bílou oponou, chvílemi tak hustou, že nebylo vidět téměř druhou stranu dvora našeho podniku. Výsledek na sebe nedal dlouho čekat... rádio brzy začalo přinášet dramatické informace ze silnic.
Mezi Pakou, Studencem a Vrchlabím se zastavila doprava kvůli spoustě uvízlých kamionů a kolonám aut, postupně byla silnice zablokována i na Babáku a v Kumburském Újezdu. Sněhové jazyky se dělaly i na silnici z Hostinného do Dvora Králové v Lese Království u Nemojova. Lidé se to snažili objíždět všelijak a auta zablokovala průjezd i na vedlejších silnicích, třeba u Pecky. Ve Vilémově u Rokytnice nad Jizerou se zřítila na silnici lavina a tak musela být silnice v délce 5 km uzavřena. Problémy činilo i dlouhé a poměrně prudké stoupání do sedla Polskie Wrota mezi lázněmi Kudowa Zdrój a Duszniki Zdrój a kvůli tomu byl během dne dvakrát zavřený hraniční přechod v Náchodě, protože silnice byla neprůjezdná. Kolony kamionů stály v Náchodě i na obchvatu České Skalice. Po Krkonších se dalo jezdit jen se sněhovými řetězy a to platilo i pro silnici z Vrchlabí do Špindlerova Mlýna. V Klášterské Lhotě se stala dopravní nehoda a zablokovala silnici.
Když jsem tak slyšel všechny ty dramatické informace, byl jsem docela zvědavý, jak se dostanu domů. Hodně jsem přemýšlel, jestli má cenu čekat vůbec na autobus, ale když jsem došel na zastávku, stačil jsem jen vytáhnout peníze a autobus už jel. Říkal jsem si, že řidič je tedy frajer, kolem kolabuje doprava a on si bez vzrušení jede dokonce o dvě minuty dřív. Na jízdence však bylo jméno společnosti Osnado, ne KAD, a tak mi došlo, že jedu vlastně úplně jiným autobusem. Jel ale do Vrchlabí a to bylo hlavní. Nakonec jsem se dozvěděl, že je to o hodinu zpožděný autobus z Hostinného. Měl jsem štěstí.
Doma mě čekalo veliké vyhazování - nejprve před domem, to by šlo - ale Služby města Vrchlabí měly plné ruce práce a pochopitelně neměly čas pluhovat jednu z méně podstatných ulic Vrchlabí a tak jsem nakonec ještě pluhoval i v naší ulici až k výjezdu na silnici. Je to sice jen asi 20 nebo 30 metrů, ale i tak mi to dalo dvě hodiny těžké práce - sníh, zčásti udusaný mnoha auty se moc hezky nevyhazoval a halda sněhu vypluhovaná ze silnice byla také pracná.
Předpověď počasí je pesimistická - během zítřka má vítr ustávat až odpoledne a tak si nejsem jist, zda zítra nepůjdu za angličtinu. V pátek se má oteplit a i pro Vrchlabí je hlášený déšť. A aby toho nebylo málo, od pondělka se má opět ochladit až na -17°C. Zima se nás rozhodla potrápit... ale kdyby se udělalo zase sluníčko, mohl by sníh konečně na povrchu umrznout, aby se po něm dalo chodit a já mohl fotit, až se budou hory zelenat.

REKORD V NÁVŠTĚVNOSTI ZA JEDEN DEN NEPADL
Rekord z 1. května 2008 - 1 606 návštěvníků - se mým včerejším nadějím jen vesele zasmál. Pomyslná ručička měřítka počtu návštěvníků se totiž zastavila na číslu 1 517, ale i to je moc pěkné číslo, druhé nejvyšší v dlouhé historii Tomášova Internetu.

V 1. ZÓNĚ NÁRODNÍHO PARKU SE JEZDIT SE SKÚTREM NESMÍ
Skupina jezdců na skútrech si hezky zařádila na Labské louce - jezdili si, kde se jim zlíbilo, v korytě Labe si zbudovali skokánek... a celkem nijak neřešili, že jsou celou dobu v první, nejpřísněji chráněné zóně Krkonošského národního parku. Stalo se tak to, co se stát muselo, drapli je tam strážci Národního parku a protože se rozzlobili, byli zlí. Přestupce tedy čeká velmi nepříjemné správní řízení, při kterém jim může být udělena pokuta až 100 tisíc korun. Příroda se musí chránit!

KDY ČLOVĚK ZAČNE DĚLAT CHYBY
Když se člověk něco učí, hodně se bojí, že udělá chybu a tak se na práci pekelně soustředí a pětkrát po sobě vše kontroluje. A tak paradoxně udělá méně chyb, než ve chvíli, kdy nabude sebejistoty, řekne si, že to zvládá levou zadní, začne si věřit a dělat práci tak nějak podvědomě a automaticky... to je ta pravá přiležitost pro to, aby se vloudily záludné chybičky, bestie.
Naštěstí mě k tomuhle přemýšlení inspiroval kolega, který je zatím v té první fázi...

16. února 2012
(čtvrtek)

DEN PĚKNÉ ANGLIČTINY
Včera jsem přečetl z knihy spisovatelky Lauren Weisberger jedinou stránku, usnul jsem a spal bez přerušení až do rána. Přesto se mi vstávat nijak zvlášť nechtělo a nepovzbudil mě ani pohled ven, kde pokračovala chumelenice. Na cestu pěšky jsem neměl ani pomyšlení, ona cesta na autobus byla zajímavá dostatečně. Ulice Vrchlabí i přes snahu Služeb města Vrchlabí byly zasněžené a zaváté, někde skoro bez jediné stopy a jen polozasněžené hromady - zaparkovaná auta - čouhaly ze sněhu. Uprostřed chodníku se tyčila učiněná sněhová barikáda v místě, kde už bylo mimo možnosti pluhu pokračovat dál v jízdě. Ale podél silnice a přes most už byly chodníky vypluhované.
Vzdor sněhové nadílce autobus od Nové Paky naštěstí přijel a tak jsem do práce dorazil bez problémů. Zatímco se na silnici u Malé Úpy sesypaly dvě laviny a ve volném prostoru mezi nimi uvěznily autobus, z nebe se sypal další sníh a na nás se sypaly z rádia další zprávy o ucpaných a uzavřených silnicích - od silnice z Kalné přes Slemeno až po hlavní silnici mezi Litomyšlí a Vysokým Mýtem. Naštěstí během dopoledne přestal sníh padat a do odpoledne se utišil i vítr. To změnilo mé přesvědčení, že dneska půjdu za angličtinu... šel jsem na ni a bylo to dobře, líbila se mi. Nejprve jsme z hlavy překládali různé větičky, které nám profesor Joe diktoval, pak jsme si povídali své zážitky ze včerejšího dne. Také učebnice přišla po dlouhé době ke cti a to zrovna akorát když jsem si ráno řekl, že se s ní nebudu tahat, když už jsme s ní kolik měsíců nepracovali. Na závěr přišla na řadu Animal Farm od George Orwella. Příjemná hodina.
Zpáteční autobus měl jen drobné zpoždění - naštěstí se teď odpoledne docela oteplilo, sůl začala účinkovat a tak jsou silnice holé. Rozdíl v nadmořských výškách Hostinného a Vrchlabí je znát - v Hostinném je mnohem méně sněhu než ve Vrchlabí, u nás je ho tolik, že už dlouho nebyla zima s takovým množstvím sněhu.
Zbytek dne mi příjemně uběhl při čtení nebo při fotbalu. Jestli vyhraje Victoria Plzeň nad FC Schalke, to zatím nevím, ale rozhodně vím, že já jsem prohrál - souboj o dva díly Kafkova ilustrovaného průvodce z počátku 20. století, za které byl někdo jiný bohužel ochoten asi zaplatit cokoliv. Takové už ale aukce jsou - vítěz bere všechno. Alespoň, že poražený nemusí platit.
Nakonec nevyhrála ani Plzeň, utkání po spoustě šancí Plzně skončilo vyrovnaným výsledkem 1:1. Škoda, při troše štěstí by to mohlo dopadnout úplně jinak. Snad se při odvetě bude dařit lépe.

VÝSTAVA ZBOŽÍ, ZABAVENÉHO CELNÍKY
26. ledna je Mezinárodní den celníků a v tento den byla ve vstupní hale Krajského úřadu v Hradci Králové zahájena zajímavá výstava - výstava zboží, zabaveného celníky.



V prosklených vitrínách je k vidění pestrá sbírka předmětů - od součástek k autům po hračky, od nejrůznějších načerno pálených kořalek až po napodobeniny léků a také nejrůznější napodobeniny a padělky značkového zboží. Výstava bude trvat ode dne zahájení po 60 dnů.

17. února 2012
(pátek)

POSLEDNÍ DEN 31. ROKU
I když mám oficiálně narozeniny dnes, drtivá většina dnešního dne ještě bude patřit do mého 31. roku, protože jsem se narodil až takřka na sklonku dne. Rozhodl jsem si ten poslední den užít jak se patří, ale nic tak dvakrát výjimečného se nedělo. Naštěstí to byl den milý a příjemný.
Ráno jako už tradičně bylo nachumeleno, tak byla cesta na autobusák zajímavá, ale zvládl jsem ji včas a tak mi autobus neujel. V práci mi to šlo tentokrát od ruky pěkně a množství práce se dalo zvládnout docela dobře. V naší jídelně jako by věděli, že mám dneska narozeniny a tak udělali dobrý oběd - bílou houbovou polévku a řízek s bramborovým salátem. Kolegové mi hezky popřáli k narozeninám a pak už jsem práci opustil s radostí, že nás čekají krásné dva dny volna.
Zatímco venku se pomalu sněžení změnilo v déšť, já vyrazil autobusem do Vrchlabí a poté pěšky do města nakupovat na zítřejší oslavu. Nejprve do supermarketu Billa, kde mě nenadchli - všechny saláty, které jsem si prohlédl, byly zvadlé a nelíbily se mi, tak jsem žádný nekoupil. Drobná cherry rajčátka byla poměrně nezralá, ale nakonec jsem přece jen jedny sehnal. Postupem času přibyly i olivky, nakládané cibulky, kukuřičky, brambůrky a něco málo uzenin. S těmi ale začíná být čím dál větší potíž - Billa nabízí čím dál větší šunt, kde se nedostatek masa nahrazuje tukem, barvivy a chemií. Než něco takového, to radši nic.
Mnohem příjemnější je nakupování v mém moc a moc oblíbeném obchůdku jménem Apolenka. Je to obchůdek, v němž jeho milá majitelka paní Cinerová prodává všem lidem, kteří mají rádi dobrá vínečka, dobré sýry i různé jiné laskominky, všechno, po čem jejich mlsný jazyk touží. Skvělé je hlavně to, že o všem umí poutavě vyprávět a všechno vám ráda dá ochutnat. Strávil jsem tam dlouhý čas povídáním a ochutnáváním a neodešel jsem s prázdnou.
Zbytek odpoledne a večera utekl ve společnosti mých blízkých, knihy Last night at Chateau Marmont a při psaní sem opravdu bleskově a jen dvě hodinky už zbývají do chvíle, než dovrším svůj 31. rok. Když tak na něj vzpomínám, byl moc pěkný. Držte mi palce, abych měl zdraví, pokoj v duši, svou práci i klidný domov i dál, vždyť to jsou ty největší dary, které člověk může dostat.

18. února 2012
(sobota)

HODOVACÍ DEN
Pohodová sobota byla pro mě a mé blízké o to pohodovější, že jsme spolu hezky oslavili mé 31. narozeniny. Jedli jsme, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli a oslava se moc pěkně vydařila.
Byla to příjemná oslava, ale takováhle přece jenom ne http://www.youtube.com/watch?v=KrbqWvThRyg. Hoja hoj je moje nejoblíbenější písnička z filmu Noc na Karlštejně a zpívám si ji v duchu - a někdy málem i nahlas, když mám dobrou náladu - snad v každé strážnici, kterou kdy navštívím na nějakém hradě. Podobně ve mně dokážou zvařit krev i Hana a Dana Kamélie se svou písničkou Hej, hej a na zdraví - http://www.youtube.com/watch?v=jcqLWUZo0Lk&feature=related. A aby to bylo do třetice všeho dobrého veselých pecek, ještě vám sem přidám odkaz na písničku Yo hogy láni vagyók od skupiny Neoton Familia - http://www.youtube.com/watch?v=XoY08GhVuyQ&feature=results_video&playnext=1&list=PL7A0404225F083B81, ve které ženušky ze skupiny pořádně od podlahy jásají nad tím, že jsou hodné holky.

19. února 2012
(neděle)

DEN ODPOČINKU
Oproti rušnému včerejšku, plnému chystání, připravování, pochutnávání si a popíjení, je moje dnešní neděle klidnější, pohodová a odpočinková. Hlavní náplní jejího programu byly drobné úpravy na mé stránce - hlavně úprava Úvodní stránky, která se díky zápisům z mého diáře stávala až příliš velkou, tak jsem musel trochu zkrátit Hity Tomášova Internetu, které teď mají samostatný soubor i adresář a budou zachovány i zápisy z minulých měsíců, v nichž uvidíte, jak se proměňují nejoblíbenější soubory mé stránky. Venku chumelí a sněhu u nás stále přibývá. Jaro asi hned tak nepříjde.

MARTINA SÁBLÍKOVÁ MÁ STŘÍBRNOU MEDAILI
Rychlobruslařka Martina Sáblíková vybojovala na Mistrovství světa v rychlobruslařském víceboji stříbrnou medaili. Tím zkompletovala úplnou sbírku medailí z této části Mistrovství světa - měla už zlatou i bronzovou a k nim přidala letošní stříbrnou.



TOMÁŠŮV INTERNET INSPIRACÍ PRO DIPLOMOVOU PRÁCI
Neobvyklý odkaz ve statistikách mě přiměl kliknout a udělal mi radost - na adrese http://is.muni.cz/th/203233/pedf_m/Zena_v.pdf se skrývá diplomová práce studentky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Bc. Andrey Česnekové z roku 2010, pojmenovaná "Pojetí ženy v dějinách kultury". Je to zajímavé téma a rád si celou práci přečtu. A jsem moc rád, že její autorka zabloudila i na mou stránku a snad pro ni má Fotoreportáž z výstavy Lovci mamutů v Národním muzeu v Praze byla inspirací.

POHODÁŘ TOM ŽIJE SVŮJ 32. ROK, JE MU VŠAK 31 LET
Zmínka o posledním dni 31. roku velmi zmátla mou kamarádku Vlaďku - kolik mi tedy je, 31 nebo 32 let? Je to jednoduché, ale málokdy se nad tím přemýšlí, tak to dokáže působit matoucím dojmem.
Když se narodí miminko, první rok se jeho věk udává v měsících, ale když uplyne jeden rok od jeho narození, slaví se jeho první narozeiny. Žilo tedy svůj první rok. Po 1. narozeninách začíná žít svůj 2. rok života, ale celý 2. rok se říká, že mu je 1 rok.
A tak tedy já jsem opravdu 17. února dovršil svůj 31. rok, je mi 31 let a od té chvíle žiji svůj 32. rok. Tak se to ale málokdy říká, protože to pak rázem působí, jako by byl člověk ještě starší, než je.
Ale dá se odpočítávat i v jiných jednotkách, než jsou léta - tak můžu zrovna tak říct, že právě prožívám 11 325. den svého života.

CO BUDEME JÍST?
U zápisu ze 17. února jsem si povzdechl nad klesajícím výběrem potravin vyšší než neuvěřitelně ošizené kvality, které jsou k výběru v našich obchodech. Nad stejným tématem se v článku Co budeme jíst zamýšlí i jeho autorka Hanka Přádová a rozhodně je to článek, který stojí za přečtení a navíc je zcela v souladu s tím, co si myslím já.



Naštěstí není nutné celou věc vidět až tak pesimisticky - pořád ještě existují místa, kde se dá dobré a kvalitní jídlo sehnat. Jen je nutné eliminovat ty neuvěřitelné vydřiduchy a vyžírky, kteří zase jednou stojí mezi námi příjemci a a výrobci a přirážejí si na ceně 300% - a začít kupovat jídlo přímo u výrobců. Ti naštěstí už sami vidí, že lidé o to mají zájem a kde můžou, zřizují si prodejny a podnikové obchůdky. U nás v okolí Vrchlabí se dají vynikající uzeniny sehnat u řezníka pana Vaníčka v Dolní Branné u hřiště nebo v řeznictví pana Noska ve Studenci blízko křižovatky u hopody Na Špici.



Kvalitní mléko, jogurty nebo sýry jsou k dostání na Rodinné farmě Mejsnar v Kunčicích nad Labem, jejichž auta navíc rozváží jejich výrobky po celém Královéhradeckém kraji. Dobrý chleba poslední dobou peče pekárna ve Vysokém nad Jizerou. Jen mě moc mrzí, že zanikl mlýn v Dolní Kalné, tam se dala koupit ta nejkvalitnější mouka. Zdá se, že nejbližší mlýn, kde je k dostání kvalitní mouka, je v Mlýn Voženílek v Předměřicích nad Labem.

20. února 2012
(pondělí)

DEN VELKÉ ÚNAVY
Včera jsem šel spát poměrně pozdě, horší ale bylo to, že jsem až do jedné hodiny nemohl usnout a ani pak jsem nespal nijak hluboce a valně. Díky tomu jsem ráno vstal téměř nevyspalý. Do práce jsem vyrazil autobusem a zíval jsem 5x za minutu. Celé odpoledne jsem s ospalostí bojoval, práce mi od ruky moc nešla, naštěstí ji nebylo nad hlavu.
Až krémová polévka a povidlové taštičky mi dodaly povzbuzení a tak jsem všechno zdárně pofackoval. Venku se mezi tím k mé velké radosti počasí změnilo z chumelení jako v těžítku na téměř modré nebe a krásné sluníčko... a tak jsem ve společnosti kolegyněk Nadi a Jany vyrazil na cestu domů pěšky. Cesta proběhla bez příhod až na zledovatělou cestu a zájem neobvyklého množství pejsků - jeden na mě zdálky štěkal a vrtěl ocasem, druhý mi olíznul ruku, chtěl na mě skočit, ale pohlazení mu to rozmluvilo a třetí na mě doopravdy skočil a také se nechal pohladit.
Chvíle u televize, chvíle povídání, dobrá klobáska s bramborovou kaší k večeři... a chvíle psaní s mou nešťastnou kamarádkou Vlaďkou - to hezky vyplnilo mé odpoledne... ale teď už s tím skončím a půjdu spát téměř se slepicemi, mám od včerejška co naspávat.

KLUK, KTERÝ ZATLOUKAL HŘEBÍKY
Dnes se mi při povídání s Vlaďkou vybavil příběh, který kdysi koloval e-mailem...

Žil jednou jeden kluk, který se velmi snadno rozzlobil a ve zlosti pak dokázal druhým i ublížit. Když se zase jednou rozzlobil a pak ho to mrzelo, dal mu jeho otec pytel plný hřebíků a kladivo a řekl mu, ať pokaždé, když ho někdo rozzlobí, jde a zatluče hřebík do dřevěného plotu, obklopujícího zahradu jejich domu. Kluk s tím souhlasil. Prvního dne zatloukl do plotu 37 hřebíků. Další den to bylo o něco méně... a jak tak čas plynul a on si zatloukáním hřebíků vybíjel zlost, stával se čím dál méně zlostným a nakonec přišel den, kdy do plotu nezatloukl ani jediný hřebík.
Pochlubil se s tím otci a ten mu řekl, ať v každý takový den, ve kterém se kluk na nikoho nerozzlobí, z plotu jeden zatlučený hřebík vytáhne. Dny plynuly a hřebíků v plotě pomalu ubývalo. A nakonec jednoho dne v plotu už žádný hřebík nezbyl.
"Dobře, synku," řekl mu poté otec. Teď už víš, jak ovládnout svou zlost. Ale podívej se na ten plot... je plný děr. Pokud se někdy neudržíš a někomu ve zlosti řekneš nebo uděláš něco ošklivého... i jeho to poznamená stejně, jako ten plot. Vzpomeň si na to pokaždé, když budeš mít chuť někomu něco říct od plic... a určitě si to rozmyslíš.

Příběh v původním znění najdete na http://www.hoax.cz/retezove-emaily/hrebiky-pratelstvi---bez-pratel-nemas-nic/.

DALŠÍ ZAJÍMAVÉ ČTENÍČKO
Dneska mi udělala radost slečna nebo paní Petra se svou nabídkou zajímavé anglické knihy.



Belle de Jour - intimní dobrodružství londýnské "call girl". Dívka Belle si psala o svých zážitcích, pocitech i nejrůznějších trampotách internetový deníček, který byl tak úspěšný, že byl nakonec po různých úpravách a doplněních vydán jako kniha. Myslím, že to bude zajímavé čtení a navíc pohled do světa, který už nemůže být odlišnější od toho mého. A takové pohledy prostřednictvím knih já mám moc rád.

21. února 2012
(úterý)

DEN POUČENÍ Z CHYB
Počátkem minulého roku jsem si koupil pěknou malou knížečku. Jmenuje se "Využít každý den" a napsaly ho autorky Pamela Espelandová a Rosemary Wallnerová. Každá její stránka je věnována jednomu dni roku, ke každému tam je nějaký moudrý citát, zamyšlení a podnět, na co bychom se ten den měli soustředit. Loni jsem si v ní občas četl a někdy se i podle ní řídil, letos však žila dost rozjímavým životem. Dneska ráno jsem se ale do ní podíval a k 21. únoru tam byl podnět: "Budu hledat poučení z chyb, kterých jsem se dnes dopustil."
Poučit se však člověk také může z chyb jiných - tak bych si mohl třeba říct: "Nebudu druhým nadávat, nikdy nevím, co je k jejich jednání vedlo a kdybych jim řekl něco ošklivého, určitě by mě to pak mrzelo." "Nebudu číst bulvár, některé takové časopisy ctí pravidlo 'Dobrá zpráva = žádná zpráva' a píší tam o slavných lidech jen ošklivé věci." Je však otázkou, jestli se taková poučení neztratí ve víru událostí příštích dnů.
Ani dnes jsem nešel pěšky do práce, přesto ale cesta nebyla úplně příjemná, protože část ulic Vrchlabí nebyla vůbec osvětlená. Autobus jel přesně na čas, ještěže jsem vyrazil dřív. V práci mi to šlo od ruky pěkně, i když jí bylo víc než včera. V jídelně se rozhodli oslavit Masopustní úterý jak se patří - byla jaternicová polévka, na jedničku zabíjačkový guláš, na dvojku prejt s bramborami a na trojku kroupové jelítko s bramborami a zelím. Já si dal guláš a byl moc dobrý. Zítra je Popeleční středa, začátek čtyřicetidenního předvelikonočního půstu. Kdybych byl křesťanem, asi bych zaplakal, protože zítra bude k obědu Šamorínský rožeň a to je snad moje nejoblíbenější jídlo, které u nás vůbec vaří. Naštěstí křesťan nejsem a tak si zítra pošmáknu.
I když nebylo tak hezky jako včera, vyrazil jsem domů pěšky. Cesta mi uběhla rychle a bez příhod, jen po zledovatělých cestách se chodí špatně a místy je to doslova o hubu. Už se těším, až to všechno roztaje. Jen jsem se musel smát, jak jezdili řidiči vzornou třicítkou v zatáčce u školky... jak pěkně to jde, když tam stojí policejní auto. :-D
K večeři jsem si dal dobrou tlačenčičku a zbytek odpoledne strávil psaním mailíku a psaním sem. Příjemný život.

NEJOBLÍBENĚJŠÍ PÍSNIČKY IVETY BARTOŠOVÉ
Když jsem tak psal mailíka mé kamarádce Jarce, zatoužil jsem k tomu něco poslouchat a první písničkou, která mě napadla byla písnička Ivety Bartošové Dej mi ruku. Tahle písnička byla u mě kdysi oblíbená, poté skoro zapomenutá, dlouho hledaná a nakonec šťastně znovu nalezená... a od té doby jí mám ještě radši. Probudila ve mně nostalgii a tak jsem začal hledat další mé dávné oblíbené Ivetiny písničky. Třeba jinak skoro neznámou, ale mou moc a moc oblíbenou písničku z alba Natur Píseň pod oknem, která mé úchvatná slova a rád si ji s Ivetou zpívám. Na řadu přišla i má téměř zapomenutá a díky rádiu Impuls znovu nalezená písnička z filmu Chlapci a chlapi Dva roky práznin. Když jsem byl ještě dítě a Iveta měla dlouhé kudrnaté vlásky, měl jsem ji tak rád, že jsem do ní div nebyl zamilovaný a v tom času se hrála písnička Radovánky, kterou jsem kupodivu nikdy nezapomněl, ani klip k ní ne a také nezapomenutelná a moje asi nejoblíbenější písnička Léto. Rád mám horkokrevnou písničku se španělským rytmem Juanita nebo příjemnou písničku s pěknými vokály na konci Láska má je zákon. Když se Iveta v roce 1997 po pár letech vrátila s novým albem Ve jménu lásky, rychle mi připomněla, že byla mou oblíbenou zpěvačkou příjemnou písničkou Nekonečná, později se k ní přidaly i písničky Unikám intrikám a Kouzelník. Pouštěl jsem si ale dneska i některé písničky, které jsem od Ivety neznal a z nich se mi moc líbila romantická písnička Pokoj v podkroví.
A tak Ivetě děkuju za všechnu radost, kterou mi svými písničkami kdy udělala... nu a držím jí palce, aby se jí v životě dařilo líp, než se jí asi teď daří.

DVĚ DVOUKORUNY
Jedna cesta autobusem mě stojí 16 Kč. Dneska ráno jsem platil dvackou a dostal jsem od řidiče nazpět dvě dvoukoruny.



Až do práce jsem se společně s jízdenkou žmoulal v ruce. V práci mi na ně jen tak letmo padl zrak a zaujalo mě, jak je jedna pěkná, lesklá, zato druhá zašlá a poškrábaná. Podíval jsem se na roky vydání a ty mě překvapily - zašlá dvoukoruna byla nová a lesklá v roce 2002, zatímco ta dosud lesklá byla svědkem samotného úsvitu naší současné měny v roce 1993. I mince mají své příběhy, stejně jako lidé.

22. února 2012
(středa)

DEN VZPOMÍNÁNÍ NA ÚSPĚCHY
I dneska ráno jsem si přečetl v knížečce "Využít každý den" stránku, určenou 22. únoru. Podnětem pro dnešní den je: "Pokusím se uvědomit si, co je skryté za mými úspěchy."

Když se tak zamyslím nad mými úspěchy, lidé by mě možná šmahem zařadili do té skupiny lidí, o které skupina No Name zpívá ve své písničce Čím to je "že chcú tyť z krvi tých čo úspešně sú prvý". Nemám vilu, přepychové auto, firmu, nejsem slavný, nic jsem nevynalezl... tak jsem v životě nic nedokázal a jaképak úspěchy.
Já si ale nijak neúspěšný nepřipadám - žiju, mám práci, platím daně... a hlavně... jsem takový šťastný. I když existují věci, kterých chci v budoucnu dosáhnout - nemedituju smutně nad tím, co nemám, ale raduju se z toho, co mám. Vím a cítím, že to je štěstí, na které možná budu jednou vzpomínat. To je asi největší úspěch a tajemství, které i mnohému boháči zůstane skryto. Vlastně je skryté i mně, je to něco, co je součástí mé nejhlubší podstaty... a jsem za tento dar Bohu a Přírodě hodně vděčný.
Když to vezmu kolem a kolem, je možná největším mým úspěchem moje stránka - už dlouho mi dělá radost a těší mě moc a moc, že dokáže dělat radost i jiným. To je mé největší dílo, určené tomuto světu. Není to žádná sláva, pravda... ale každý nemůžeme být slavným malířem, sochařem nebo skladatelem a i skromný kamínek postačí.
A co za tímhle mým skromným úspěchem stojí? Hlavně hodně práce, která je však do velké míry i zábavou a seberealizací... a pak hlavně chuť a inspirace.

Dneska se udělalo příjemné teplo a tak byla cesta na autobus docela příjemná. Autobus jel bez problémů a včas, práce šla od ruky také dobře a kolegyňky měly příjemnou a povídavou náladu. Dvě z nich mě svezly z práce domů a tak jsem mohl jít spokojeně koupit chleba a čaje do práce. Odpoledne jsem chtěl strávit prací na mé stránce, ale ospalá a nepsavá nálada, smutná kamarádka Vlaďka a krásné volejbalistky mi plány změnily.

DÁMSKÝ VOLEJBAL VK KRÁLOVO POLE x LOKOMOTIV BAKU
Dámský volejbal mám rád a mám na něj chuť koukat i dnes. Netradičně ale vůbec nefandím majitelkám modrých kraťásků - nejsou v nich totiž mé oblíbené Prostějovanky, ale hrají v nich ženušky z Lokomotivu Baku a jejich soupeřkami jsou krásné studentky z Brna, z VK Královo Pole, oblečené v černých kraťáscích a temně zeleném tričku. Pro Brňanky je to prestižní zápas s vysoce favorizovaným soupeřem, asi jako když Plzeň hrála s Barcelonou. Tak držme holkám palce.
Brňankám se to v prvním setu docela dlouho nedařilo, vypadalo to na hladké vítězství Baku, ale Brňanky dokáží bojovat a vůbec se jim taková perspektiva nelíbí. Jóóóó, a nakonec první set vyhrávají - odvrátily pět setballů, dotáhly obrovský rozdíl, otočily a vyhrály.
Ve druhém setu je to hodně vyrovnaná hra, ale teď mají ty modré kocourajdy zase navrch - vyhrávají nad Brňankami 12:16. A dál hrají jako volejbalové bohyně, vytvářejí si velikánskou bodovou rezervu a nakonec vyhrávají druhý set se skóre 25:16.
Ve třetím setu Brňanky bojují jako lvice, vydávají ze sebe to nejlepší, co vůbec můžou a teď vyhrávají 6:4. Daří se jim to i dál a i když jim hráčky Baku nedají rozhodně nic zadarmo, přidávají další body a vyhrávají rozdílem pěti bodů 13:8. Ale ženušky z Baku dotahují, potvory. Brňanky se však nedaly, rvaly se o každý bod a nakonec vyhrávají třetí set 25:20.
Ve čtvrtém středu začaly Brňanky impozantně a vedou 4:1. Teď se ale hra přelévá ze strany na stranu, chvíli jsou na koni Brňanky, chvíli volejbalistky Baku... a skóre je náhle 13:15 ve prospěch Baku. Brňanky bojují i nadále, ale hráčkám Baku se to daří a připískává jim i rozhodčí, který navíc za oprávněné protesty trenérovi Králova Pole dává žlutou kartu. A tak je skóre 20:24 a vzápětí Baku srovnává skóre zápasu na 2:2.
Brňanky se zakously do tiebreaku, který rozhodne, jako bulldog do uzené kýty a skóre je 4:0 pro ně. Jen tak dál, dívčinky milé. Hráčky Baku se perou zuřivě, ale Brňankám se to daří a vyhrávají 8:5. Za skóre 10:10 se v teamu Baku zranila hvězdná Veronika Gomezová - a doufám, že na to nemělo vliv to, jak jsem zrovna v tu chvíli na ni nadával - Baku to rozhodilo a hráčky Brna mají náhle tři matchbally. První z nich Baku odvrátilo. Jóóóóóóóóóóóóóóó, je to tam, je to tam! Brňanky vyhrávají tiebreak se skóre 15:13. Studentky z Brna porazily profesionální milionářský team z Baku, to je úžasná a nečekaná senzace. Tenhle strhující zápas stál věru za podívání.

NEPŘÁTELSTVÍ MEZI LIDMI
Náš podnik není nijak zvlášť velký, ale přece jen v něm pracuje dost lidí na to, aby mezi nimi vznikaly nejrůznější sympatie a antipatie, přátelství a nevraživosti, lásky i žabomyší války. Dnes jsem spřádal úvahy nad tou horší částí vztahů.

Nepřátelství se dá probudit snadno - kolegyně či kolega pro vás neudělají, co měli a vy se jim to rozhodnete vytmavit, někdo vás naštve a vy si běžíte stěžovat k nadřízenému nebo prostě a jednoduše roznášíte klepy. Za takové věci vás ten, koho se to týká, rozhodně nebude mít rád. Horší je, že pak se probuzené nepřátelství těžko napravuje, když vás už někdo bere jako svého nepřítele. A bohužel - co jste vědomě či nechtěně zaseli, to sklidíte stonásobně.
Pokud už je nepřátelství probuzeno, má v ruce jeho osud ten, vůči kterému bylo projeveno. Pokud to dokáže ustát a výrazně projeví, že si žádné nepřátelství nepřeje... není-li na druhé straně dostatek zlé vůle nepřátelství udržovat, jeho žár vyhasne a zavládne příměří. Bohužel je běžnější a typičtější vzplát touhou po pomstě. I když se říká, že pomsta je sladká, ve skutečnosti nikomu žádné štěstí nepřinese. Jen se tím roztočí smrtící spirála nepřátelství, protože i ten, jemuž jste se pomstili, vzplane stejnou touhou. Je to bludná spirála...



...která strhne všechny dolů...



...až do pekel.

Budete se mstít nebo necháte nepřátelství vyhasnout?

DEN SESTERSTVÍ
Zatímco křesťané dnes slaví počátek své postní a meditativní duchovní cesty k největšímu křesťanskému svátku - Popeleční středu, velký svátek mají i skauti a obzvlášť skautky - slaví svátek krásného názvu - Den sesterství. Více o tomhle krásném svátku píše Encyklopedie Wikipedia na adrese http://cs.wikipedia.org/wiki/Den_sesterství.

23. února 2012
(čtvrtek)

DEN BEZ OHLÍŽENÍ ZA NEÚSPĚCHY
Žádné další "Kdybych..." Teď hledíme vpřed!
"Kdybych tak byl býval udělal, co jsem udělat měl a nedělal, co jsem neměl, tak bych dnes..." Neveselé jsou takové sebemrskačské myšlenky na minulé neúspěchy a na to, jak málo někdy stačilo, aby místo nich byly úspěchy. Neveselé... a hlavně už zcela zbytečné - minulost nezměníme a je třeba hledět do budoucna a věřit v úspěch.
To je poselství, které mi pro dnešek hlásá knížečka autorek Pamely Espelandové a Rosemary Wallnerové Využít každý den. I když jsem si ho přečetl až večer, docela jsem dnes podle něj žil, protože jsem nějak neměl čas na nic vzpomínat. A jestli jsem si říkal, že jsem něco měl udělat lépe, tak jedině to, že jsem včera měl jít spát dřív. Když ona ta kniha Last Night at Chateau Marmont byla zrovna tak strhující...
Cesta do práce se obešla bez jakýchkoliv příhod, v práci to šlo docela dobře. K obědu byla dobrá kulajda a velikánská pizza. Do konce směny mi to dneska uteklo jako po másle. Do Hostinného jsem se tentokrát svezl autem hned po druhé hodině a tak jsem měl čas se pokoukat po Hostinném a zavítat do oblíbeného antikvariátu v Labské fortně. Nic moc mě tam nezaujalo, zato se tam podařil bafák měsíce. To si tam tak prohlížím vystavené anglické knihy... když vtom...
Do členité prodejny, kterou tvoří dvě místnosti hustě zaplněné regály s obrovským množstvím knih, totiž sešla po schodech shora jakási paní, ale i její jezevčík, který mě ucítil, potichoučku ke mně přiťapal... a když byl u mě, tak začal štěkat, co mu hlasivky a plíce stačily. Jestli chtěl, abych se ho pořádně lekl, tak se mu to podařilo.
Oproti tomu angličtina byla prostá velkých překvapení - gramatické cvičení, čtení a překlad a nakonec poslech... bohužel ne oblíbené Animal Farm, ale další povídky z Marťanské kroniky, kterou čte sám Ray Bradbury... a která mě jednak moc nebaví a jednak je autorovi hodně špatně rozumět.
Poté pár chvil povídání při dobré čokoládě se šlehačkou, cesta domů nečekaně našlapaným vlakem, dobrý salát k večeři... a pak už příjde asi na řadu jen chvíle čtení a spánek.

BOJ PROTI TĚŽBĚ ČESKÝCH GRANÁTŮ
O Podkrkonoší se někdy říká, že hodíte-li tu po Mercedesu kamenem, může mít ten kámen větší cenu, než samotný Mercedes. Takové štěstí však mít asi nikdo z nás nebude, zajímavých kamenů se však u nás nachází opravdu dost - acháty, zelené a červené jaspisy, zkamenělé stromy nebo české granáty.



České granáty jsou drobné kamínky nádherné ohnivě červené barvy, které připomínají zkamenělé kapky krve, zářící vnitřím ohněm. Pěkný článek o nich najdete v Encyklopedii Wikipedia na adrese http://cs.wikipedia.org/wiki/Český_granát.
Nejznámějším nalezištěm českých granátů je České Středohoří, konkrétně místo blízko vsi Třebenice. Druhým nalezištěm na území Čech je Podkrkonoší, kde jsou granáty na území vsí Horka u Staré Paky, Čistá, Horní a Dolní Kalená nebo Dolní Olešnice. U Dolní Olešnice se české granáty už po léta těží, zásoby na nalezišti se však tenčí a tak těžaři hledají nová místa.
Vytipovali si je, zažádali o povolení, Ministerstvo životního prostředí se k jejich záměrům stavělo příznivě... ale vůbec se to nelíbí vedení dotčených obcí, ani jejich občanům. Zatímco v Dolní Olešnici se těší víceméně stranou od obce, v Dolní a Horní Kalné by se těžilo blízko k domům a to se lidem pochopitelně nelíbí. V těchto dnech vydalo zastupitelstvo Kalné zamítavé stanovisko k záměru těžby na jejím katastru, boj však pravděpodobně ještě dlouho nebude u konce.



Občané Horní a Dolní Kalné utvořili občanské sdružení Pod Rovněmi, které má za cíl chránit přírodu a životní prostředí v jejich obcích před drancováním ve jménu komerčních zájmů. O cílech občanského sdružení se píše a hovoří i na stránce časopisu Krkonoše - http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=7355&Itemid=3.
Lidé, kteří tam nebydlí, mají ke snaze občanů Kalné víceméně zamítavý postoj - http://www.novinky.cz/ekonomika/259850-podkrkonosske-obce-mohou-ukoncit-tradici-sperku-z-ceskych-granatu.html?ref=stalo-se.
Zajímalo by mě, jak by se tvářili, kdyby se mělo těžit vedle jejich domu.

24. února 2012
(pátek)

UPLAKANÝ DEN BEZ ENERGIE
Nechtělo se mi po dlouhém včerejším psaní vstávat, ani trochu nechtělo... nu, ale máme pátek a tak už to budu muset nějak překlepat. Venku prší a je tam pošmourno - a já jsem zralý na to stát ve stoje. Teda, co to píšu, chtěl jsem samozřejmě napsat spát. Sníh pomalu taje a po ulicích se tvoří obrovské a hluboké louže. O cestě do práce pěšky ani nepřemýšlím.
I přes ospalost mi jde práce od ruky docela dobře, jinak se mi to v práci docela táhne. Oběd je dobrý, slepičí polévka s vlasovými nudlemi a holanský řízek s kaší. Konečně přichází 14. hodina a já za neustávajícího hustého deště kráčím na autobus, na nákup... a konečně jsem doma. Chvíli jsem si povídal, chvíli koukal na televizi... brzy mě však přemohlo spaní. Kupodivu necelá hodinka spánku docela pomohla a já se pak úspěšně potýkal s neveselou částí knihy Last night at Chateau Marmont, kterou už budu mít brzy přečtenou. Den končím psaním sem, sledováním on-line reportáže z fotbalového utkání FC Hradec Králové x AC Sparta Praha a posloucháním úžasných irských písniček.

HRADEC BOJUJE SE SPARTOU
Zatímco Sparta je se solidním náskokem v tabulce Gambrinus ligy první, Hradec je na 11. místě a tak je Sparta dneska v zápasu favoritem. Hradci se však ani trochu nechce na vlastním stadionu prohrát.
V prvním poločase jsme však sledovali vcelku nudný fotbal bez velkých šancí a jediné, co se na hřišti dělo, byla střídání a dvakrát se rovněž provětrala žlutá karta - jednou ji vyfásl hradecký P. Černý, jednou Sparťan Holek.
Karty si však rozhodčí zahrál i ve druhém poločase a první se provětrala dokonce červená karta - dostal ji Sparťan V. Vidlička za faul v pokutovém území a z nařízeného pokutového kopu v 53. minutě hradecký P. Dvořák dal první gól zápasu. Hradec pak byl chvíli na koni, ale i když disponoval jedním mužem na hřišti navíc, začal brzy jen bránit a čekat na smrt. Sparta tlačila, snažila se ostřelovat hradeckou bránu, ale moc se jí to nedařilo a tak nakonec smrt nepřišla a Hradec vyhrál zápas se skóre 1:0. Hradec vyhrál i na žluté karty - rozhodčí totiž ve druhé půlce zápasu rozdal ještě další tři žluté karty a dvě z toho vyfásli hráči Hradce. Moc pěkný a zajímavý zápas to nebyl, ale mám radost, že ho Sparta prohrála a Hradec vyhrál.

NOEL MCLOUGHLIN - 20 BEST OF IRELAND
Dneska mi udělali v rádiu radost, že hráli českou verzi skotské písničky Loch Lomond od Petra Kocmana a protože ji hráli těsně před 14. hodinou, odcházel jsem z práce se zpěvem. Zaujalo to mou kolegyňku Ivču a ta mi vypravovala, že místní ZUŠka nacvičuje sborový zpěv irské písničky Down by the Salley Gardens. Večer jsem si ji našel na serveru Youtube a také se mi líbila a samozřejmě mě to ještě víc naladilo na tenhle můj obrovsky oblíbený styl hudby, tak jsem hledal dál oblíbené písničky a narazil na opravdový klenot - na adrese http://www.youtube.com/watch?v=aOIzTEoi3Y8 je k poslechu celé CD zpěváka s příjemným hlasem Noela McLoughlina 20 Best Of Ireland. Jsou tam opravdu ty nejnádhernější irské písničky a navíc moc pěkně nazpívané, opravdu jsem si to užil.

ZÁBAVA OD MAFIE
Tzv. nigerijské maily už nám chodí do schránek léta. Nabízejí veliké částky peněz, ale když na e-mail odpovíte, naopak jste to vy, kdo platí jako mourovatý, dokud si za drahé peníze nekoupíte cennou vědomost, že nemáte věřit všemu, co vám příjde e-mailem. Početnou sbírku podvodných e-mailů, falešných zpráv a jiného e-mailového smetí najdete na adrese http://www.hoax.cz.
Zatím poslední exemplář tohoto druhu e-mailů mi přistál ve spamu dnes a velice mě pobavil...

Vážený zákazníku,

Re: Platba US $ 1,500,000.00 pouze!

Kompliment v sezóně! Jak se vám a společně se svou rodinou? Chtěl bych vás informovat, že se mi podařilo vyjednat s naší banky na ATM a ATM mají přiřazeny jejich důstojníka, který vám pomůže v tomto ohledu.

To vás bude zajímat vědět, že jakmile jako ATM je připsána na vaše jméno. Bude zásobovat vás ve vaší zemi během příštích několika dnů prostřednictvím kurýrní služby. Snažil jsem se dovolat na telefonu, ale všechny moje snahy ukázal neúspěšný.

Vrať se ke mně co nejdříve zobrazení této zprávy!

S pozdravem,

Melinda Agadzi (paní)
účet ředitel
Intercontinental Bank Ltd
Spokojený zákazník, Happy banka

Uznejte, že taková nabídka je prostě neodolatelná.

25. února 2012
(sobota)

DEN FASCINUJÍCÍHO MARKETINGU
Noc na dnešek byla bouřlivá, větrná a neklidná. Žádné pěkné spaní. Vítr pokračuje i přes den, ven to ani trochu netáhne a tak trávím den doma, u počítače. K náplni odpoledne mě inspirovali roznašeči letáků, kteří nám naplnili schránku reklamami.

VYRAZÍTE S NÁMI NA VÝLET?
Vydejte se s námi na zájezd na krásné místo. Cesta pohodlným autobusem, zdarma chutný oběd, pro pány zdarma sada nářadí, pro dámy praktické deky, pro manželské páry sada příborů z ušlechtilé oceli... den plný příjemných zážitků a jen taková maličká, takřka nepatrná prezentační akcička... takovéhle lákavé nabídky známe asi všichni.



Ti chytřejší a zkušenější podobné nabídky hází bez čtení do tříděného odpadu, ti méně zkušení podlehnou vábivému volání a co pak zažijí, to se dozvíte na adrese http://sinera.blog.cz, kde autorka popisuje své zážitky ze jednoho z podobných skvělých zájezdů.
Já se dneska rozhodl vyrazit na půli cesty mezi chytrostí a hloupostí - letáky jsem nevyhodil, ale naopak si je přečetl od začátku až do konce. Ono to je zajímavější čtení, než se na první pohled zdá.

Protože tenhle odstavec narostl do nepřijatelných rozměrů, najdete pokračování v článku Vyrazíte s námi na výlet? v sekci Tomášovy řeči.

KDO VOLAL?
Někdo vám pořád volá a obtěžuje vás se svými reklamami? Zajímali jste se o půjčku a výsledkem je, že máte za telefonát platit 8 000 Kč? Chcete si prověřit, zda nejde o podvodníky, dříve než zavoláte na nějaké číslo? Pro tento účel je tu stránka http://www.kdo-volal.cz, kde si můžete příslušné číslo vyhledat a přečíst si, co o něm píší lidé, kteří už s ním mají své zkušenosti.

Tak jsem si tu proklepnul, kdo mi to pořád volá na mé téměř nepoužívané staré mobilní číslo... a ejhle, samé známé firmy - nejrůznější roboti, kteří jenom prozvánějí a testují tak, zda číslo funguje - 561 010 367, naháněči, nabízející extravýhodné tarify operátora T-mobile nebo různé telemarketingy. Nu, na tomhle čísle jim pšenka nepokvete.
Ale i s jinými starými známými jsem se na stránce setkal, třeba s firmou COURLUX, nabízející holíci čepelky zdarma, jen pro mé krásné oči... mrkněte na telefonní číslo 226 510 511.
Zajímavá stránka, tu si dám do Oblíbených.

KDE VÁM DNES DAJÍ NĚCO ZADARMO? U NÁS! ALE MUSÍTE ZA TO ZAPLATIT
Dneska mi je asi souzeno hvězdami, abych se podivoval nad nejrůznějšími superextravýhodnými nabídkami...

Vážený zákazníku,
máme pro vás limitovanou akční nabídku. Při aktivaci tarifu Přátelé 500 získáte ZDARMA mobilní telefon Samsung E1170, budete moci volat 5 přátelům v síti T-mobile po dobu 3 let zcela zdarma. ZDARMA budete moci volat mimo špičku v celé síti T-mobile. ZDARMA dostanete 25% kreditu navíc po dobu 1 roku. A ještě k tomu získáte převoditelný kredit 300 Kč na volání do do všech sítí. (ČR 4,90 Kč a SMS 1,20 Kč). Pokud máte zájem...

Dal jsem tomu šanci a podíval jsem se, co mi to T-mobile vlastně nabízí - Tarify Přátelé. Zjistil jsem, že to všechno zdarma dostanu, pokud budu měsíčně platit paušál 500 Kč a budu tak činit po 3 roky. Není to špatná nabídka pro někoho, kdo je zvyklý si se svými blízkými hodně často volat a psát a jeho účty tak překračují 500 Kč měsíčně, ale já telefonuji poměrně nerad a převažují u mě SMSky, tak by pro mě tato nabídka byla extrémně nevýhodná. A bohužel ani mobil v běžné ceně 799 Kč to nezachrání... Ale i tak obchodnímu zastoupení firmy T-mobile děkuji za nabídku, když už nic, alespoň mi posloužila jako jedna z dnešních zajímavostí.

DATABÁZE NEPOCTIVCŮ
Zúčastnili jste se prezentační akce, kde jste naletěli podvodníkům a chtěli byste před nimi všechny varovat? Napište tedy o svém zážitku na stránku http://www.nepoctivci.cz a která slouží jako databáze nepoctivců a podvodníků všeho druhu. Dají se tam vyhledávat podle IČO, jména firmy, sídla nebo čísla telefonu.
Ale můžete sem zavítat i pokud chcete někoho pochválit za poctivost a dobrou práci - takového člověka nebo firmu můžete stejně tak zaevidovat jako poctivce.

26. února 2012
(neděle)

DEN APRÍLOVÉHO POČASÍ
V noci na dnešek foukal vítr vesele dál a vydržel i celé dopoledne. Na jeho perutích se u nás střídalo počasí jak v kaleidoskopu - zamračeno, sluníčko, chumelenice jako v těžítku, sluníčko, zase chumelení... až odpoledne se to kupodivu ustálilo na sluníčku a to vydrželo svítit až do večera.
Já se dneska věnoval opravě dalších pár překladů ABBY, psaní e-mailů a nejrůznějším drobnostem. A tak dnešní neděle asi bude patřit k těm zapomenutelnějším.

CO ZNAMENÁ ZKRATKA OMD
Hudební znalcům se asi při zkratce OMD vybaví okamžitě jméno skupiny Orchestral Manoeuvres in the Dark a její známé písničky Walk around the Milky Way nebo Enola Gay. Ale zkratká OMD existuje i v češtině a znamená "odchovna mladých dojnic" - což není pejorativní název pro školu pro mladé modelky, ani univerzální název pro nejrůznější soutěže zpěváckých talentů, ale místo na statku, kde jsou ustájeny a opečovávány jalovičky.

STARÝ DOBRÝ TRIK PROTI ZLODĚJŮM
Když vám někdo něco ukradne, může být nečekaně složité poté dokázat, že věc opravdu patřila vám. Je dobré ji tedy na nějakém nečekaném místě označit vašim jménem nebo monogramem. U kola je oblíbeným místem pro schování krabičky se jménem vnitřek trubky pod odšroubovaným sedlem kola. V počítači se dá opatrně vyškrábat jméno na některou z komponent na místo, kde ji to nepoškodí.

SRP A KLADIVO NA NÁMĚSTÍ V SEMILECH
Dvacet let zakrýval na náměstí v Semilech reklamní billboard historickou mozaiku se srpem, kladivem a rudou hvězdou. Byla vytvořena v 70. letech 20. století. Poté však firma přestala za reklamu platit, billboard byl odstraněn a semilská radnice rozhodla, že mozaiku nebude ničit - ba právě naopak, přidala k ní moudrý citát G. Santayany: Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.
Někteří lidé proti mozaice vehementně protestují a berou ji jako propagaci socialismu. Jenže dle mého by bylo propagací, kdyby tam bylo něco ve smyslu, jaký byl socialismus skvělý - ale v té větě je slovo ODSOUZEN - a odsuzuje se jedině k něčemu ošklivému.

Zase jsem se jednou moc rozjel a tak celý článek najdete pod jménem Srp a kladivo na náměstí v Semilech v sekci Tomášovy řeči, kde se budete moct k článku i vyjádřit. Protože asi ledaskdo nebude s mými názory souhlasit.

DALŚÍ ZÁŽITKY ZE ZÁJEZDU S FIRMOU BECK INTERNATIONAL
Včera jsem se zabýval reklamními zájezdy a dnes jsem narazil na další článek, popisující velmi výmluvně, co zažijete, když na některý z nich vyrazíte. Najdete ho na adrese http://bitbase.blogspot.com/2011/10/prezentace-spolecnosti-beck.html a čeká vás v něm další popis zájezdu s firmou BECK INTERNATIONAL.

27. února 2012
(pondělí)

DEN NEPSAVÉ NÁLADY
Je to zvláštní a je to paradoxní - někdy mě nejlepší myšlenky na psaní napadají, když mám spát. Mám spát a nespím, nechce se mi, ručičky hodin se blíží k půlnoci, pak se přehoupnou za ní a pomalu se blíží k okamžiku, kdy budík začne hrát a mobil pípat... a já místo spánku bych psal rozsáhlé články a vymýšlel někdy zajímavé, častěji nezajímavé děje... Nestává se mi to často, ale stalo se mi to včera... rozjel jsem se při psaní včerejšího článku o srpu a kladivu, kolem jedenácté vypnul počítač... a po mnoha neklidných myšlenkách usnul až někdy v půl jedné.
Ráno jsem tedy moc vyspalý nebyl, ale i tak jsem - poté, co jsem udělal hlášení, na které čekaly trpělivě mé kolegyňky - sepsal výsledky svých barevných představ, plných slunečního svitu, tajemných stínů a zákoutí, do mého diáříku... a tak možná vznikne další povídka, odehrávající se v tajemném domě - Wendtově bělidle - kterému se dnes říká "dům hrůzy". Pokud ji nakonec napíšu, bude se jmenovat "Ve sklepě domu hrůzy", ale trochu s tím váhám, protože i když bude děj úplně jiný, samotná zápletka je dost podobná jako v mé první povídce z tohoto domu, která se jmenuje Na půdě domu hrůzy. Čtu si ji teď znova... ne ne, tohle už nepřekonám, ani omylem, kdepak.
Práce bylo dneska docela hodně, ale šla mi od ruky pěkně a tak jsem ji všechnu zvládl. Dobré byly i taštičky z bramborového těsta, plněné mletým masem, k nimž bylo přílohou dobré červené zelí. Odpoledne mě čekala cesta do města a nakupování v drogérii a když jsem si na chodbě před ní dával koupené věci do batohu, padl mi pohled na výtah, jehož dveře byly hned vedle. Kdysi, když mi bylo tak 10 let, jsem se rozhodl s ním povozil, dovnitř jsem vstoupil zvesela - jenže dveře se za mou zaklaply a nastala tma. Na výtah jsem byl moc lehký a tak se choval, jako by tam nebyl nikdo. Tlačítka jsem v té tmě nemohl najít, tak už jsem se začal strašit představami, jak tu budu potmě nocovat... naštěstí nakonc stačilo přijít ke dveřím, u nichž zareagoval nějaký senzor a ony se otevřely. Od té doby jsem do tohohle výtahu nikdy nevstoupil.
Když už jsem si tak vzpomněl na dětství, napadlo mě, že už jsem se dlouho v obchodním domě It centrum nevozil na jezdících schodech... a od myšlenky nebylo daleko k činu. Už jsem roky po nich nejel a nebyl v horních patrech, tam nic většinou nepotřebuju. Nekoupil jsem tam nic ani teď, ale nestačil jsem se divit, jak se to tam změnilo.
Doma na mě padla únava a tak asi dneska půjdu spát brzo.

HISTORICKÉ FOTOGRAFIE Z CELÉ NAŠÍ ZEMĚ
Historické fotografie a pohlednice z téměř celé naší země jsou k nalezení na stránce http://www.fotohistorie.cz. Vyhledávat se tam dá klikáním na mapu, nebo nalezením místa v levém menu podle kraje a okresu. Vyhledávat lze i ve vyhledávači podle místa nebo roku, jaký vás zajímá. Je to pěkná stránka, líbí se mi.

28. února 2012
(úterý)

DEN CHVATU A SHONU
Včera jsem usnul už v devět hodin večer a tak jsem se dneska ráno probudil mnohem více odpočatý a vyspalý, než včera. Zato počasí v noci nelenilo a pocukrovalo Vrchlabí dalšími centimetříky sněhu. Šlo se v něm špatně a tak jsem vyrazil na autobus.
A zatímco se za oknem rozednilo a do sněhu začalo zvesela pršet, já se rozhodně nenudil. Práce bylo dneska tolik, zdlouhavé a nimravé, že jsem pracoval co to nejrychleji šlo, jen s nezbytnou přestávkou na oběd, naplno až do konce pracovní doby a stihl jsem to jen tak tak. Oč nepříjemnější byla práce, o to příjemnější byla cesta domů - kolega mě dovezl až před dům a tak jsem si přetrvávajícího deště naštěstí moc neužil. Doma jsem si poklimbal u televize, dal si dobrou večeři, dočetl knihu Last Night at Chateau Marmont... a nejspíš půjdu spát stejně brzo, jako včera. Byl to únavný den.

ZDARMA S FIRMOU OMNIGEO
Neměl jsem v úmyslu o této firmě a její akci psát, protože už toho je na Internetu napsáno dost a dost... ale když mi poslali stejný e-mail ještě jednou, řekli si o to sami.

Vážený respondente!

BYL JSTE VYBRÁN DO REPREZENTATIVNÍ SKUPINY

Zúčastněte se turistického výzkumu, vyplňte internetový dotazník.
Zajistíte si tak odměnu v podobě hotelového voucheru.

Podrobnosti níže a v pravidlech výzkumné jednotky OmniGeo. http://omnigeo.cz

To, že se nacházíte v limitované skupině osob, není náhoda. Byl jste zařazen do úzké skupiny lidí, která se zúčastní výzkumu týkajícího se oblasti individuální turistiky. Reprezentujete velmi podstatný segment. Přejděte na portál OmniGeo Česko a zúčastněte se výzkumu. http://omnigeo.cz

I tenhle odstavec se mi trochu vymkl z ruky a tak se proměnil v článek, který najdete pod jménem Zdarma s firmnou OmniGeo v sekci Tomášovy řeči.

ZÁKAZ PĚSTOVÁNÍ VLASTNÍCH POTRAVIN
Že se velké firmy a korporace stávají nejbohatšími subjekty na planetě a předčí svým majetkem a vlivem i většinu států, to už asi mnoho lidí nepřekvapí. A tak nepřekvapí ani to, že se přijímají zákony, které mají jejich zisky a bohatství ještě navýšit na úkor lidí. Nejvýraznější je to u farmaceutických firem, ale své si chtějí urvat i jiné a zdá se, že si prosadily v USA zákon, zakazující drobným pěstitelům pěstovat vlastní potraviny. Více o tom je třeba v článku http://true-lies.blog.cz/1102/usa-za-drobne-pestitelstvi-do-vezeni-za-prechovavani-semen-tezke-tresty. Když se o tom dnes zmínil kolega, nechtělo se mi věřit, ale zdá se, že je to pravda. Dneska jde na mě spaní, zítra se na to možná podívám blíž.

29. února 2012
(středa)

PŘESTUPNÝ DEN
Dnes nám zase jednou nastal ten vzácný a výjimečný den, na který si vždy musíme po čtvrtdnech naspořit aby nastal - 29. únor. Kdysi měl únor 29 dnů běžně, ale to bylo v časech, kdy se v předchozích měsících pravidelně střídalo 31 a 30 dnů. Jenže pak v časech Římské říše rozhodli, že se červenec bude jmenovat Julius na počest Julia Caesara... a když zemřel jeho nástupce, Octavianus Augustus, nazvali podle něj měsíc srpen Augustus. Protože však nechtěli, aby srpen byl kratší, než červenec, přidali mu jeden den, takže od té doby má červenec i srpen 31 dnů... a den ubrali na konci tehdejšího roku, který v dobách Římské říše končil únorem. Tak přišel únor o jeden den a od té doby má 28 dnů, jen v přestupném roce jich má 29.
Počasí ho oslavilo příchodem nečekaného tepla. Už ráno bylo teplo a všude teklo hodně vody, na neroztátém ledě to však klouzalo dostatečně na to, abych měl velmi dobrou šanci dát si na hubu. Naštěstí jsem ji nevyužil. Velikánský vítr, který foukal v noci, se téměř utišil.
V práci jsem měl jen o málo méně práce než včera a tak i dnešní den jsem musel pracovat na 100 procent. Chuť do práce však docela byla a tak jsem se s tím popasoval. Venku se mezitím vyčasilo, z mraků vykouklo sluníčko a postupně větší část mraků odplula.
V neděli jsem si vydražil na serveru Aukro historickou mapu Krkonoš z časů první republiky, v pondělí odešly peníze na účet paní, která mi ji prodala - a dnes mi mapa dorazila. To byl panečku rychlý obchod. Udělala mi radost, moc se mi líbí.



Zpáteční cesta pěšky nádherně teplým slunečným dnem byla příjemná. Doma na mě padlo spaní a tak jsem strávil více než hodinku spánkem. To mi vrátilo energii a tak od té doby píšu sem na mou stránku. Teď už však musím jít spát nebo mě zítra nevzbudí ani střílení z děla.

NÁDHERNÉ OBRÁZKY Z KRKONOŠ A OKOLÍ
Nádherné fotografie fotografa Zdeňka Horáka z Krkonoš a okolí najdete na adrese http://hartanet.rajce.net. Jsou tam krásné fotky podzimní přírody, kouzel, jež dokáží vytvořit mráz a inverze nebo fotogalerie z různých zajímavých akcí.

Pokračování na vás čeká v souboru Z Tomova diáře - březen 2012.
Co tomu všemu předcházelo najdete v souboru Z Tomova diáře - leden 2012 a také v souborech Z mého diáře z roku 2011 a Z mého diáře z roku 2010.