V mé ledvince se mnou po světě putuje malý diářík společně s malou tužkou, vyhranou kdysi na plese v tombole, který je svědkem mých všedních i svátečních dnů. Objevuje se v něm všechno možné - útraty, různé pochůzky, ale také co se bude zajímavého dít a děje nebo různé zajímavosti. Před časem jsem se rozhodl s vámi o to všechno podělit - a jak čas běží, dostávají se sem i jiné věci a soubor Z mého diáře se tak pomalu začíná stávat mým deníčkem zážitků i zajímavostí. Jestli máte chuť, pojďte poznávat se mnou, co někdy může přinést jediný obyčejný den.

1. března 2012
(čtvrtek)

JARNÍ PRVNÍ DEN PRVNÍHO JARNÍHO MĚSÍCE
Není žádnou vzácností, že březen u nás v Krknoších a Podkrkonoší je spíš čtvrtým měsícem zimy, než prvním měsícem jara. Letos však jaro i k vtáhlo s nebývalou razancí a tak je všechno jinak...
Já ale nějak za posledních pár dnů zpohodlněl. Ani jsem se ráno nepodíval z okna a rovnou jsem se chystal, že pojedu autobusem. Protože jsem ale vstal jako bych se chystal jít pěšky, měl jsem dost času a tak jsem si chvíli četl zajímavou knihu "Válka jednoho Němce" od Charlese McCaina. Tak mě pohltilo napínavé líčení bitvy mezi bitevní lodí Graf Spee a britským lehkým křižníkem HMS Exeter, až jsem málem pak musel jít do práce pěšky. Naštěstí jsem autobus stihl.
Práce bylo i dneska hodně a bohužel to byl dost ospalý den. Venku se honila mlha, byla taková polotma a pološero a tak nehrozil zrovna přebytek energie. Naštěstí jsem to zmákl docela dobře.
Zatímco se venku míchala plazivá přízemní mlha s řidší mlhou celkovou, já a kolegyňka Eva jsme jeli na angličtinu. Hodně jsem se divil, jak jarně to vypadá jen malý kousek po proudu Labe - jihozápadní stráně jsou skoro roztáté a všude se řítí a hromadí potoky a jezera vody. Ledacos skončí i v potocích a řekách, ale i když si Sovinka, Malé Labe, Vápenický potok nebo Mydlice na nedostatek vody nemůžou stěžovat, žádná větší povodeň naštěstí zatím nenastala a hladiny toků se povětšinou směstnaly pod nebo těsně nad hranici 1. stupně povodňové aktivity.
Angličtina dneska za moc nestála. Ne, že by se snad profesor Joe málo snažil - ale nešlo to mně - nijak zvlášť se mi nedařilo v gramatice, při konverzování jsem těžko hledal známá slovíčka... neměl jsem dneska ze sebe ani trochu dobrý pocit.
Po dobré horké čokoládě v Penzionu 14 mě čekalo čekání na stanici a tam jsem žasnul, v jaké jezero se proměnila pastvina pod tratí. Vlaku to moc dlouho netrvalo a za chvíli už jsem sledoval za okénkem ubíhající a impozantně vypadající, avšak naštěstí nijak výrazně rozvodněné Labe. V krajině se spolu harmonicky snoubily sníh, voda a hnědá hlína a celé to vyvolávalo radost, že jaro je tady.
Ve Vrchlabí to sice na něj ještě moc nevypadá a sněhu je ještě habaděj, ale i tady to jím voní a bude-li dál takhle teplo, za pár dnů bude většina sněhu pryč. Stýskat se mi po něm nebude.

2. března 2012
(pátek)

ZMATENÝ DEN
Včera bylo ráno příjemně, kos zpíval jako o život a mě mrzelo, že jsem nevyrazil z domu pěšky. Dneska jsem tedy vyrazil a mrzelo mě, že jsem nejel autobusem. Zrádně totiž teplota klesla pod nulu a mokré silnice a cesty se proměnily v jednu z největších klouzaček celé zimy. Za celou cestu jsem se mnohokrát smeknul a jen zázrakem jsem si ani jednou nedal na hubu. Už aby přišlo úplné jaro.
Práce nebylo tolik jako v minulých dnech, ale šla mi od ruky prachbídně, oběd - květáková polévka a frankfurtská omáčka - také nestál za moc, tak jsem byl rád, když práce skončila... to je tak příjemný okamžik, 14. hodina v pátek. Obzvlášť, když se mnou z práce jdou mí nebližší z kolegů a čeká nás společné odpolední posezení v hospůdce. Bylo příjemné a vydařilo se.

HUDBA Z DIVOKÉHO ZÁPADU
Dneska nám na Českém rozhlasu Hradec Králové hudební dramaturg Tomáš Kačner zahrál mou oblíbenou písničku Ghost riders in the sky od Johnny Cashe. I když - jak to u něho bývá obvyklé a štve mě s tím - ji pustil bezprostředně před koncem hodiny, takže jsem ji neslyšel zdaleka celou, protože ještě bylo nezbytně nutné, oznámit, že sponzorem pořadu je akciová společnost... pobrukoval jsem si ji po celý den a vzbudilo to ve mě náladu na poslouchání westernových písniček a hudby z Divokého Západu. Server Youtube je bohatě prostřeným stolem a tak mi udělala radost třeba známá skladba Apači od The Shadows. Hodně mě překvapilo, že má oblíbená hudba z filmu How the West was won - Jak jsme se dostali na Západ má dokonce i pěkná slova. Možná, že se na ně mrknu. Známější je ale symfonická verze bez textu. Kdo si chce připomenout nebo najít písničky z nejznámějších westernů, tomu může posloužit hitparáda 18 nejlepších westernových melodií.
Westernové melodie ale nejsou přece jen úplně typickým představitelem hudby Divokého Západu, ten byl kolébkou Western country která vznikla z nádherné a dokonalé tradiční irské hudby. Jednou z nejznámějších country písniček je třeba písnička Cotton Eyed Joe. Poslouchal bych dál, ale jde na mě už spaní... a tak, hasta manana.

3. března 2012
(sobota)

DEN NIC MOC NÁLADY
Někdy se člověk ráno probudí a jako by z postele vykročil levou nohou - do ničeho nemá chuť, jen do toho na ostatní se mračit, utrhovat, nic se nelíbí, všechno jen štve a nic neudělá radost. S takovou jsem se probudil dneska já a po většinu dne neměl pořádně chuť do ničeho se pustit. Ale den je takový, jaký si ho člověk udělá a 3. březen 2012 ještě zdaleka není u konce, tak vzhůru do boje se špatnou náladou.

NA NÁVŠTĚVĚ U SOUPEŘŮ
Říká se, že muži jsou tvorové o hodně soutěživější než ženy. Když tak vidím některé ženy, myslím si, že by se o tom dalo diskutovat... nu, ale o mně to opravdu platí. A tak odedávna soupeřím i s některými stránkami v sekci http://www.toplist.cz/osobni. Nevybírám si je z nějaké zášti vůči jejich tvůrcům - spíš je porovnávám s tou mou a říkám si: "Tak TAHLE stránka mě dokázala předeběhnout, to se musím snažit, aby ji Tomášův Internet brzy předběhl." Už se jich za tu dobu, co moje stránka existuje, pár vystřídalo. I v současné době mám pár soupeřů a soupeřek a velezrádně jsem se k nim dneska podíval a dokonce vás také k nim pozvu.

Dominika Myslivcová - http://www.dominikamyslivcova.cz
Tohle jméno patří 17leté blonďaté dívce, studentce střední ekonomické školy, oboru bankovnictví a pojišťovnictví. Svou popularitu začala budovat v 11 letech psaním blogu jménem Didlinka.d, který pojednával stejně jako její současná stránka, o oblíbených tématech mladých dívek - oblékání, velice moc propagoval značkové věci, módu, styl Barbie, hnusnou vychrtlost a vůbec všechno komerční, značkové, růžové... Zkrátka má Dominika ráda všechno to, co já rád nemám a to vedlo k tomu, že jsem začal soupeřit s její stránkou a potěší mě, když je Tomášův Internet v pořadí na ní. Tohle potěšení mi poskytuje poměrně často, protože návštěvnost její stránky jde nahoru a dolů jako na horské dráze a tak létá kolem mé stránky jako hopík. Rozhodně si ale o Dominice nemyslím nic špatného, naopak jí vidím jako šikovnou dívčinu, když se vlastním přičiněním vypracovala až mezi nejpopulárnější osobnosti na serveru Osobnosti.cz.

Radovan Kaluža - http://radovan.bloger.cz
Weblog majitele webhostingové firmy Banán je další stránkou, u které mi udělá radost, když je Tomášův Internet nad ní. Důvody jsou celkem stejné, jako u Dominiky Myslivcové - Radovan Kaluža je člověk, který miluje a propaguje věci, které já nemám rád - sportovní auta, značkové oblečení, snobství, divoké večírky a pitky na Stodolní ulici v Ostravě, životní styl, který má za cíl nepřejícímu světu ukázat "Zírejte, já na to mám".
Nejsem obdivovatelem takových věcí, ale na jeho weblog občas docela rád chodím, protože nikdy není špatné podívat se na svět očima toho, kdo je téměř vašim opakem.
Blíže se o tomhle člověku dočtete i v rozhovoru na adrese http://sixpack.cz/mgr-radovan-kaluza-zalezi-na-cloveku/.

Tomio Okamura - http://www.tomio.cz
Soupeření se stránkou tohoto člověka je oproti předchozím dvěma velmi mladé - donedávna jsem ani nevěděl, kdo Tomio Okamura je. Ani teď to vlastně moc nevím, jen vím, že je to hodně známý člověk a dokonce se spekuluje, že by to mohl být budoucí kandidát na prezidenta. Nu a když vaše osobní stránka předběhne v návštěvnosti osobní stránku TAKOVÉHO člověka - tak to potěší, ne?
(Narozdíl od Dominiky a Radovana jsou na stránce a weblogu Tomia Okamury zpracovávána témata, která mě zajímají - třeba takový článek Svoboda slova není svoboda lhát. Média škodí politice pojednává o tom, jak média překrucují pravdu pro zájmy své a svých chlebodárců.)

Dneska jsou všechny tři stránky nad mou stránkou, tak to jsem tedy sobě a svým žabomyším válkám moc neposloužil... ale já je zase tak vážně neberu. Osobním stránkám zdar!

4. března 2012
(neděle)

DEN GOLFU
Dnešek by se mohl jmenovat DEN NIC MOC NÁLADY II, protože jsem neměl náladu a chuť vůbec, ale vůbec do ničeho. A tak jsem si celý den buď četl nebo hrál prastarou, dvacet čtyři let starou verzi golfu World Class Leader Board, kterou jsem hrál už kdysi dávno a probudila ve mně dneska nostalgii.



Zahrál jsem si ho virtuálně s mými kolegy a protože dnešní den opravdu nestál za nic, vyklepli mě jako nic. Ani to nevypadá, že ve skutečnosti jsem hrál za všechny já.



Tak už to dneska zapíchnu a půjdu radši spát.

5. března 2012
(pondělí)

SLUNEČNÉ PONDĚLÍ
Ráno jsme se probudili do mrazu -8°C. I když to venku začíná vypadat jarně, zima to ještě zdaleka nevzdala. Při cestě do práce už se hezky objevovalo na východním obzoru světlo... bohužel až už budeme chodit téměř za světla, posun času na letní čas nám posune vstávání opět do tmy. Bál jsem se, že bude ledovatka stejně jako v pátek a tak jsem jel autobusem, ale ledovatka nebyla.
Práci jsem měl dneska pofackovanou docela rychle a tak mohlo konečně dojít i na část dlouho odkládaných restů. Oběd - jíšková česnečka a milánské špagety se salámem - nebyl nic moc. Co však bylo krásné, to bylo sluníčko za oknem a bíle rozzářené hory. Nádhera.
Odpoledne se mi ve městě podařilo koupit všechno, co jsem potřeboval a zbytek odpoledne jsem prožil příjemně. Ale teď jde na mě spaní, tak víc už vás nebudu unavovat svým nezajímavým psaním a jdu spát.

6. března 2012
(úterý)

DALŠÍ OSPALÝ DEN
I když jsem šel včera spát po deváté hodině, nebyl jsem dneska svěží a to nebylo dobrou kombinací s množstvím práce, které dneska bylo a pomalým informačním systémem. Šlo mi to od ruky jako psovi pastva a dost mi toho zůstalo i na zítra.
Ale bylo dneska hezky - sice foukal studený vítr, ale svítilo sluníčko a tak jsem šel pěšky ráno i odpoledne a společně s cestou do města, kam jsem šel koupit mlsky pro mé kolegy a kolegyně - jsem toho nachodil docela hodně. Usnul jsem navečer u televize a teď po trošce psaní a překládání půjdu spát definitivně.

NEJKRÁSNĚJŠÍ REKLAMA
Reklamy mě z části nezajímají, zčásti dokáží pěkně lézt na nervy... o to větším uměním je vymyslet reklamu, která rozesměje, pobaví... a nebo která dokáže dojmout. Dneska mě reklamním prožkem na serveru Youtube s obrázkem tatínka s miminkem a textem "Táta posílá své dcerce e-maily ode dne, co se narodila. Zhlédněte jejich příběh" zlákal Google ke kliknutí a musím říct, že filmeček, na který odkazoval, je jednou z nejkrásnějších reklam, jaké jsem kdy viděl. Najdete ho na adrese http://www.youtube.com/watch?v=F91HTIuLMCs. Jen jsem asi nezareagoval na konci tak, jak by se Googlu líbilo - dál spokojeně surfuju v Opeře a prohlížeč Google Chrome jsem si nenainstaloval a ani ostatní služby Googlu, které reklama propaguje, nijak nevyužívám.

Když tak ale koukám na komentáře k videu, není pravděpodobně na světě nic, na co by lidé nedokázali hudrat a nadávat. Třeba tenhle komentář mě zaujal:

Prvoplánová sentimentalita.. Existuje ještě vesnickej balík na kterého to udělá dojem? Možná někdo něco takového opravdu dělá, pak je? to fajn, to jo. Ale todle je naprosto smyšlené, přeslazené až komické..

AndrewTheShort   před 1 dnem   3 lidé s názorem souhlasí

I když sem autor těžko zabloudí, napíšu to tady pro všechny ostatní - ano, existuje takový balík a je celkem jedno, že je z města. Existuje takový balík, kterého dokáže rozněžnit a dojmout krásný vztah mezi rodičem a dítětem a je celkem jedno, že je to v pouhé reklamě. Ono i na reklamu se člověk může podívat různýma očima - tvůrci zamýšleli inspirovat lidi, aby využívali Youtube, GMail a různé jiné služby Googlu... ale univerzálnějším poselstvím reklamy zachytit krásu rychle pomíjejícího dětství a života obecně... a může to být zrovna tak třeba klasickou formou velké knihy s fotografiemi a krátkými textíky. Nebo formou weblogu, jako to dělal tatínek malé Martinky a Vojtíška na stránce http://www.emartinka.cz/.

Ale v někom jako by všechno krásné vzbuzovalo místo dojetí a radosti jen vztek a hlavně chuť to co nejvíc zošklivit. Nadáváním na Internetu na všechny a všechno to začíná...



...a tímhle to pokračuje. Toť podpis a vizitka reprezentantů velkoměsta.

YOUTUBE PŘIŠEL O KYTIČKU
Na serveru Youtube většinou najdu všechno, co najít chci - ale občas se přece jen něco najde, co se nenajde. Dneska to padlo na mou moc a moc oblíbenou písničku moc a moc oblíbené Marcely Voborské jménem Oblázky. Jen slova se na Internetu najdou - http://www.supermusic.sk/skupina.php?idpiesne=18662. Dříve ji občas hrál Český rozhlas Hradec Králové, ale hudební dramaturg Tomáš Kačner ji asi vyřadil z playlistu. Už mám poznamenané v diáři, kdy bude letos Den otevřených dveří v hradeckém rozhlasu a já tam na něj vlítnu a pěkně od plic... ho pokorně poprosím, jestli by ji občas nemohl zahrát.

BŘIŠNÍ TANEC VE VRCHLABÍ
Všechny krásné ženušky a ty, které si krásné nepřipadají, ze všeho nejvíc zve břišní tanečnice paní Kaira Sabah na první lekci, při níž bude všechny přítomné učit svému krásnému umění.



Lekce bude nezávazná a zdarma, každá si tedy můžete vyzkoušet, jestli se vám bude břišní tanec líbit nebo ne. Co to slyším, že vám připadá, že jste na břišní tanec moc tlusté? Nu, tak se podívejte na tenhle filmeček ze serveru Youtube - http://www.youtube.com/watch?v=zh8XDiSLhcI - jak také může vypadat slavná a ctěná orientální tanečnice. :o)

ORIENTÁLNÍ TANEČNICE DIDEM
Když tak kliknu na jeden filmeček na serveru Youtube, vždycky mě zlákají odkazy na další a u filmečků s břišním tancem to platí dvojnásob. Dneska jsem zabloudil až k turecké krasavici Didem, která je opravdu moc a moc krásná - http://www.youtube.com/watch?v=-RCSzJ_TMkg.

7. března 2012
(středa)

SVÁTEČNÍ DEN
Když se ještě za doby komunismu hodně slavil Mezinárodní den žen, ani na chvíli jsem ženuškám jejich svátek nezáviděl. O den předtím totiž slaví svátek všichni Tomášové.
Měl jsem nakoupenou z předchozího dne pro mé kolegy celou krabici zákusků a ráno byla pěkná zima, tak jsem se vydal do práce autobusem. Stejně jako včera bylo práce hodně a i když jsem dělal, co jsem mohl, zvládl jsem to jen tak, aby mi nedodělků příliš nepřibývalo. A tak jediným světlým okamžikem bylo mlsání s mými kolegy a spousta pěkných přáníček, která mi přišla po SMSkách. Katka, Jarka, Martina, Anetka, Lenďa, táta, Alenka, Vlaďka, Jíťa a Helena mi udělaly radost, že si na mě vzpomněly.
O co méně příjemný byl pracovní den, o to příjemnější bylo odpoledne. To mě a mou mamku totiž zastihlo v Hostinném. Tamní Městská knihovna, čerstvě přestěhovaná do prostorné místnosti v přízemí nově opraveného františkánského kláštera, totiž uspořádala zajímavou akci - Setkání s Vlastimilem Vondruškou - http://www.vlastimilvondruska.cz. Ten je mým moc a moc oblíbeným autorem historických detektivek i knih o historii a tak jsem se na setkání s ním moc těšil.
Dnes je to poprvé, co vidím klášter v Hostinném zevnitř. Za časů budování socialismu totiž klášter sloužil jako skladiště a vzhledem k tomu, že bylo plánováno postavit u Nových Zámků na Labi obrovskou přehradu, která by zaplavila celé Hostinné, nikdo klášter neopravoval a tak brzy hodně zchátral. Dokonce tak, že už před asi 40 lety na něj bylo vydáno úřední povolení k demolici. Naštěstí k ní nikdy nedošlo - naopak byl opraven klášterní kostel a v něm byla zřízena Galerie antického umění s kopiemi nádherných antických soch.



Samotná klášterní budova však chátrala dál a až v průběhu předminulého a minulého roku se ji podařilo díky velikánskému úsilí představitelů Hostinného a příspěvku od Evropské unie opravit.

Mřížovými vrátky v kamenné zdi procházíme na klášterní zahradu, která je vydlážděná velkými kameny a je tu množství čtverců, kde buou asi růst bylinky, v předjaří tam ale není nic. Otevíráme šedomodré dveře a procházíme krátkou chodbičkou do ambitu - křížové chodby. V té se starodávné harmonicky snoubí s moderním - ze starodávného nás nejvíc překvapily dochované obrazy v lunetách - nepříznivé obodobí asi přečkaly někde schované a po opravě se vrátily na svá místa. Moderní je třeba osvětlení nebo židle a stolky v jednom z ramen chodby, moderní je i úplně nová dlažba, která se však snaží na první pohled působit starším dojmem. Všechno ale působí pěkným a příjemným dojmem. Příjemným místem bude i rajský dvůr se studnou uprostřed, ale napřed bude muset přijít jaro, aby se trochu zazelenal.
Neobvyklý je i záchod - je totiž v obrovské klenuté místnosti v přízemí, která byla asi 2,5 metru vysokými příčkami rozdělena na několikero částí, kde je vše potřebné.

Čím více se blíží pátá hodina odpolední, tím větší množství lidí se v křížové chodbě objevuje - Vlastimil Vondruška je opravdu oblíbený autor. Konečně se otevírají mřížová vrátka do prvního patra a my všichni kráčíme po dřevěných schodech do křížové chodby v prvním patře. Tam je znát, že už se pilně pracuje na tom, aby v prostorách prvního patra vzniklo pěkné muzeum, ale ještě není zdaleka všechno hotové. Otevírat se má - mám dojem - v průběhu května. My směřujeme do klenuté místnosti, které vévodí velké koncertní křídlo a několik řad židlí.
Během pár chvil přichází pan Vlastimil Vondruška a začíná fascinující, více než hodinu a půl dlouhé povídání. Něco z něho si můžete přečíst na jeho stránce v rubrice Životopis. Nebylo to však povídání jen o něm samém - hlavně se povídalo o jeho seriálu historických detektivek "Hříšní lidé Království českého", ve kterém správce Bezdězu Oldřich z Chlumu a jeho mladý pomocník Ota ze Zástřizlí vyšetřují nejrůznější kriminální případy - od vražd a krádeží nejrůznějších pokladů až po temné kličky zákulisních intrik mezi mocnými. O tom, kde a jak autor hledá inspiraci, jak probíhá psaní jeho příběhů... nejvíc fascinující pro mě bylo povídání pana Vondrušky o tom, jak odlišné je to, co víme o životě ve středověku od toho, jaký ten život opravdu byl.

Důvodem je to, že se na dějiny díváme očima 19. století a to byla nejvíc prudérní a puritánská doba v celých dějinách. Výzkumníci historie z této doby tedy pečlivě zamlčeli a vycenzurovali jakoukoliv zmínku o sexu nebo milování a my si teď myslíme, jací byli naši předkové vysoce ctnostní. Jak žena musela být v den své svatby panna, aby se vůbec vdala a milování bez manželství bylo nemyslitelným hříchem. Ve skutečnosti musela být pannou jen žena urozená - tehdy lidé věřili, že vznešenost a schopnost vládnout se předává jen se vznešenou krví a tak nevěsta musela být pannou, aby se minimalizovala hrozba, že na svět příjde levoboček. Ale u prostého lidu platilo slovanské zvykové právo a v tom platilo, že žena nestojí za moc, když je dlouho panna. :o)
Sex zajímal rovněž i katolickou církev a to tak, že byl svolán dokonce koncil, na kterém se projednávala otázka, na kolik je sex hříchem. Výsledkem bylo, že žena nepůjde do pekla, pokud bude mít méně než 40 milenců a bude se za své hřích upřímně kát. Jeden benediktinský mnich dokonce sestavil katalog nejrůznějších sexuálních aktů a poloh a ke každé bylo stanoveno, kolik modliteb, případně dnů půstu, musí ten který milovník absolvovat, aby mu byl hřích odpuštěn.

Ale i jiné zajímavosti jsme se od pana Vondrušky dozvěděli. Třeba to, že platíme úplně nejvyšší daně v celé historii. Poměr mezi tím, kolik peněz si vyděláme pro sebe a kolik pro stát se stanovuje prostřednictvím tzv. Dne daňové svobody. Před ním vyděláváme na stát, po něm pro sebe. Ve ve středověku byl Dnem daňové svobody 17. únor, v době největších robot, desátků a panského útlaku byl Dnem daňové svobody 18. květen. V roce 2012 budeme vydělávat na stát do 19. června.

První babybox vznikl v roce 1190 v Itálii. Dal jej zřídil papež Inocenc III. V jednom klášteře bylo vybouráno okno a opatřené otočnou stěnou. Tam mohla matka v nouzi zanechat své dítě, tamní jeptišky se ho pak ujaly a vychovaly ho.

Středověké pivo bylo úplně jiné, než pivo, které pijeme dnes. Nepoužíval se chmel, ale bylinky a kvalita piva byla posuzována podle množství sladu, kterého se používalo mnohem více, než dnes. Kvalitní pivo tedy bylo tak husté, že se podávalo v misce a srkalo se nebo se dokonce jedlo lžící. Památkou na tuhle dobu je slovo ožrat se a ožrala (od slova žrát).

Takový zajímavostí nám pan Vondruška povídal bezpočet a tak mi čas setkání s ním utekl jako voda. Bylo to poprvé v mém životě, co jsem měl příležitost setkat se s mým oblíbeným autorem knih a musím říct, že mi byl pan Vondruška stejně sympatický, jako jeho knihy. Je to moc příjemný, optimistický a veselý člověk a naprosto úžasný znalec historie. Má rád stejně jako já i cestování po hradech a stejně jako já se tam oddává představám a snění, které mu přináší inspiraci pro jeho knihy.
V přízemí má pan Vondruška připravenou spoustu knih na prodej a lidičky u něj kupují jako diví. Nakupuji i já - knihu Jařmo, parkán, trdlice aneb výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění, kterou napsala moje oblíbená autorka, milovaná manželka a inspirace pana Vondrušky Alenka Vondrušková. Ale největší radost mi udělala úžasná kniha Vlastimila Vondrušky Intimní historie, ve které jsou všechny možné zajímavosti z běžného života lidí od antiky až po baroko. Můžeme se tu dočíst o historii takových věcí, jako je třeba hygiena, brýle, holení, láska a sex, nevěstince, alkohol a mnoho dalších zajímavostí. Už se těším, až se do ní pustím.

Bylo to moc a moc příjemné setkání a kdyby pan Vondruška ještě někdy zavítal někam poblíž, hned bych šel na další.

Během povídání na Hostinné padla tma, prozařovaná svitem měsíce den před úplňkem a starý klášter získal tajuplný vzhled. Moc jsme si ho však neužívali, venku je zima a tak jsme se rychle přestěhovali do Penzionu 14 na dobrou horkou čokoládu. Do odjezdu vlaku nám to uteklo jako voda. Doma už mě pak čekalo jen spaní a tak jsem tenhle předlouhý zápis zapsal do mého deníčku až o dlouhé tři dny poté.

HLASITÁ REKLAMA MINISTRŮM NEVADÍ
Ledaskomu se nelíbí to, že televize pouští reklamy mnohem hlasitěji, než ostatní pořady. Návrh na zákaz hlasité reklamy včera posuzovala naše vláda. "Někteří ministři" však byli proti návrhu a tak vláda návrh neschválila, pouze doporučila k posouzení. Konečné rozhodnutí tak bude na Poslanecké sněmovně.

CO JE ŠTĚSTÍ?
Štěstí může mít mnoho podob... vlastně si neuvědomujeme, že i náš úplně běžný život je vlastně štěstím. Není štěstí pracovat v příjemně vytopené kanceláři společně s milou kolegyní? Je to štěstí, za které jsem vděčný. Vždyť kdo ví, nebudu-li jednou vzpomínat...

8. března 2012
(čtvrtek)

DEN ŽEN
Mezinárodní den žen byl za doby socialismu velmi oficiálně slavený a všeobecně podporovaný... tím se tak zprofanoval, že po roce 1989 se 8. březen stal téměř ignorovaným dnem. Až v posledních letech se znovu svátek připomíná, ale slaví si ho každý po svém.
Pro mě je tenhle týden naplněný velkou únavou - ať se snažím dělat co dělat, chodit spát brzo, jíst vitamíny - nic nepomáhá. Naštěstí bylo dneska méně práce, než v minulých dnech, ale i tak jsem úplně všechno nestihl. Venku vesele chumelí a venku je zase úplně bílo, zima se nám vrátila.
Jak už to tak ve čtvrtek bývá, čeká mě po práci angličtina. Při cestě autobusem jsem usnul jako špalek, naštěstí jsem se probudil akorát když jsme jeli kolem kostela v Hostinném. Vystoupil jsem, hrabu v batohu, hledám ušanku a ta nikde. Zůstala v autobuse. Naštěstí autobus objel autobusák a najížděl na zastávku, tak jsem se mohl vrátit a ušanku našel na zemi vedle sedadla.
Na angličtině jsme dnes byli jenom čtyři - jinak nás chodí šest - a profesor Joe si na nás nachystal velikánské zkoušení - každý si u tabule napsal čtyři větičky. Nezasvěcenému by připadalo, že to nejhůř ze všech to šlo mně a Vlaďce - zatímco na Renču a Markétu byl Joe hodný a dal jim příjemné věty, na mě a Vlaďku si nachystal těžší gramatiku a tak se nám chybičky nevyhnuly. Pak jsme měli poslouchat další část Marťanské kroniky Raye Bradburyho, ale kapitán s několika členy posádky jen nahlédli oknem do krásného marťanského domu, pak zazvonili na zvonek... a byl konec, protože byl konec kazety a další Joe neměl. Moc to nevadilo, poslouchali jsme místo toho Farmu zvířat, kterou mám radši.
Po angličtině jsem byl se spolužačkami Vlaďkou a Renčou v Penzionu 14 na horké čokoládě a hezky jsme si tam spolu popovídali, vzájemně si prohlédli své anglické knihy, které teď čteme - já Belle de Jour - The Intimate Adventures of a London Call Girl a Vlaďka knihu Paula Coelha, která mě na první mrk velmi zaujala a chci si ji pak od Vlaďky půjčit.
Doma jsem si dal večeři, jel pomoct se stěhováním jedné skříňky, kombinované s věšáčkem, vrátil se domů... a usnul brzo jako špalek.
A proč jsem dnešní den nazval Dnem žen, i když nejrůznější mezinárodní dny a svátky nijak zvlášť neprožívám? Protože dneska na mě byly všechny ženy okolo mě moc a moc milé, usměvavé a příjemné.

9. března 2012
(pátek)

DEN BOLAVÉ HLAVY
Těžko se dneska vstávalo, těžko. Tenhle týden je pro mě doopravdy zakletý. Kdyby si se mnou nepovídala Lada, asi bych během cesty do práce usnul. Ale zadařilo se tenhle týden i kolegovi Petrovi - po zazvonění budíku si plánoval ještě na pět minut poležet, ale když už řekl, že už by asi měl pomalu vstávat, podíval se na budíka a zjistil, že uplynulo mnohem víc času a že už měl být v práci. Naštěstí to bylo možné a tak si vyjednal dovolenou.
Práce dneska bylo dost a od ruky mi moc nešla, přesto jsem to ale nakonec nějak pofackoval a moc nedodělků mi na pondělí nezůstalo. Ale hlava mě bolela a vůbec jsem neměl do ničeho chuť.
Venku svítilo sluníčko, ale přesto byla zima, foukal studený vítr. Jel jsem autobusem a i když jsem neměl chuť do ničeho, čekalo mě nakupování na opožděnou oslavu mého svátku, která bude asi v neděli. A tak jsem nakoupil dobbrou šunku i maďarská uzená "cigárka", brambůrky a oříšky z Choustníku. V nákupech jsem poté pokračoval v mém oblíbeném obchodu jménem Apolenka, který je úplně nově přestěhovaný na hlavní ulici v jednom z nejstarších domů ve Vrchlabí, který pochází z doby renesance. Uvnitř je to moc pěkné a útulné. Tam do mého batohu přibyla dvoulitrová láhev červeného vína Rubinet a dvoulitrová láhev Rulandského šedého, zelený sýr, ochucený bylinkami a kopřivami (zní to hrozně a vypadá ten sýr krajně nedůvěryhodně, ale je vynikající) a také kozí sýr s kapií a olivami a kozí sýr, ochucený koriandrem. To si pošmákneme.
Zbytek dne nestál za moc, hlava bolela dál, neměl jsem chuť do ničeho a tak jsem šel spát brzo.

VŠICHNI ČEŠTÍ VOJÁCI JSOU HRDINOVÉ
Politici zavedli politiku šetření na všem s výjimkou sebe a tak po zdravotně postižených, maminkách s dětmi, policistech, úřednících, hasičích, uklízečkách a kuchařkách přišla na řadu i armáda, ve které měly jít dolů mzdy. Hrozil odchod odborníků a profesionálů do civilu a tomu se snažil ministr Alexandr Vondra zabránit. Ale dát odměnu může jedině vojákům, kteří se vyznamenají nějakým hrdinstvím. Prohlásit vojáka hrdinou však rozhodně v pravomocích ministra je... a tak vyhlásil, že všichni čeští vojáci jsou hrdinové a on jim bude moct vyplatit odměny, které je udrží u armády.

10. března 2012
(sobota)

DEN POVZBUDIVÝCH ÚSMĚVŮ
Když se na někoho usměješ nebo ho pochválíš, můžeš mu vrátit smysl života. Cornelia Elliotová

Ulice Berlína zalévá jasné jarní slunce, vše je zelené, barevné... ale je nutné se mít na pozoru. Jeho ulicemi kráčejí hordy, zpívající a hrající "Horst Wessel Lied" a je třeba je zdravit zdviženou pravicí nebo to alespoň předstírat. Nejvíce jich je před starodávnou barokní pevností, v jejímž centru bydlí sám Adolf Hitler. Procházíme branou a divíme se - pevnostní palác je možná v pořádku, ale hradby kolem vypadají jako zřícenina, zubaté a zarostlé keři a stromy. Je z nich však ohromující výhled na meandry řeky Sprévy a soutok s nějakou jinou řekou, obklopený ohromující přírodou. Po točitých kovových schodech se vracíme znovu k bráně, kde mě nějaký voják učí, jak se správně hajluje... v další chvíli mžourám z postele do plného ranního světla a říkám si, že si zase delší dobu dám pauzu od takových působivých knih, jako byla kniha "Pochod na Varšavu" spisovatele Lea Kesslera, kterou byl tenhle můj sen nade vší pochybnost ovlivněný. Ale jinak se můj mozek nedal skutečností nikterak zmást a vymyslel si Berlín, jaký nikdy neexistoval. Řeka Spréva jím ale opravdu teče.

Probudil jsem se ze snu v 10:15, vstal a po snídani zbytek dopoledne věnoval uklízení. Při tom mi padla do ruky knížečka Využít každý den autorek Pamely Espelandové a Rosemary Wallnerové, ve které je pro každý den roku nějaký zajímavý citát, zamyšlení a podnět, co bychom dnes měli dělat. Podnětem pro dnešek je: Udělám nebo řeknu někomu něco milého - jen tak."
Dneska jsem s tím zrovna nehýřil, ale snažil jsem se být co nejmilejší a snad se mi to povedlo. Jinak je ale zrovna tohle věc, se kterou se snažím nešetřit a místo shazování, rejpání a poukazování na nedostatky se spíš snažím povzbuzovat.
Zbytek dne jsem pak strávil psaním zápisů sem za poslední čtyři dny, psaním s Vlaďkou, koukáním na přenos z Mistrovství světa v halové atletice a sledováním lítého fotbalové utkání FK Mladá Boleslav x FC Liberec.
Liberec byl v prvním poločase aktivnější, ale vedoucí gól se podařilo vstřelit Mladé Boleslavi. Liberec se snažil vyrovnat, ale nedařilo se mu to, uplynul celý druhý poločas, v němž měla občas Mladá Boleslav nebezpečné protiútoky... nečekaný obrat přišel až ke konci nastavených tří minut - dvěma střelami z dálky se libereckým útočníkům podařilo skóre otočit a Liberec tak nakonec zázračně vyhrál 2:1. Takový obrat jsem ještě neviděl, to se snad někdo musel hodně usilovně modlit nebo narychlo upsal duši čertovi... V libereckých hospodách dneska v noci bude veselo. Liberec si ale vítězství zasloužil, měl více míč v držení a více střel, Boleslav měla více faulů a žlutých karet. Liberec je v tabulce fotbalové první ligy na druhém místě, tři body za vedoucí Spartou. Tak držím palce, aby se mu podařilo jí předstihnout.

11. března 2012
(neděle)

HODOVACÍ DEN
Stojím na okraji a hledím do nitra země, do prostorného temného podzemí, kam se zanedlouho spustím. Do nezbádaných prostor, v jejichž hloubi se prý ukrývá dávno opuštěné nedostavěné podzemní nádraží. Spouštím se dolů a zmocňuje se mě zničující zima. Probíjím se přes hromady zřícených kamenů dál do hloubi, ale po pár krocích se mi začíná těžce dýchat. S námahou lapám po dechu a jen tak tak se vracím zpátky na povrch. Ale musím to zvládnoutm musím zjistit, co je na těch dávných pověstech pravdy... spouštím se znovu dolů, ale znovu lapám po dechu, vracím se... a vynořuji se v peřinách.
Sny se mi zdají asi každou noc, ale už dlouho se mi nestalo, abych si sen pamatoval po dvě noci za sebou. Vstávám, snídám a čeká mě obvyklý nedělní program - Toulavá kamera a Objektiv. Oboje bylo celkem zapomenutelné, jen mě v Toulavé kameře zaujala lyžařská reportáž z Dolní Branné a okolí.



Zajímavé bylo, kolik jen nepřátelských armád se vystřídalo a plenilo překvapivě zrovna v Dolní Branné... ale ještě víc mě překvapilo, že ke kapličce, která je od stanice vlaku Horní Branná tak nanejvýš 100 metrů vzdálená, je podle Toulavé kamery od Branné 4 km. Pro změnu od kapličky do Vejsplach to mělo být "co by kamenem dohodil" a ty zbylé tři kilometry pak s chutí na lyžích doběhl. :o)
Poté byl na mém programu zajímavý bod - příprava pohoštění pro oslavu mého svátku, který jsem měl ve středu. Povedlo se to a tak jsem si mohl po obědě na chvíli schrupnout a podivovat se nad chutěmi dívky s nickem Belle de Jour, která měla ze všeho nejvíc chuť mít ve svém lůně celou pěst. Touha se jí nakonec splnila, jen zjistila, že dovnitř to jde špatně a zpátky ještě hůř. Čtení jejího deníčku bude asi ještě zajímavé, ale používá pro mě hodně neznámých anglických slov, tak je to těžší čtení, než Pán prstenů, Letopisy Narnie nebo Last Night at Chateau Marmont.
Oslava samotná byla příjemná - pohoštění bylo dobré, vínečko Rulandské šedé nám také moc chutnalo... a tak se oslava vydařila. Večer trávím u psaní sem a chystám se napsat mailíka mé kamarádce Jarce, která na něj už dlouho trpělivě čeká.

12. března 2012
(pondělí)

DEN BOJE SE ZLOSTÍ
Zatímco ve snu jsem řešil, co udělat s krásnou, velikou a barevnou housenkou, ze které jistě bude nějaký barevný motýl, po probuzení jsem měl problém vysoukat se z postele a vydat se na cestu do práce. Ale nakonec jsem se přemluvil a vydal se na cestu pěšky. Nebyla špatná, bylo krásné teplo, i když zároveň i trošku mrholilo.
Práce mi šla od ruky docela pěkně, konečně jí nebylo tolik, ale jinak to byl dneska další z ospalých dnů, pošmourný a zamračený. Ráno mě brala i docela podrážděnost, ale naštěstí mě během dne přešla. Možná i proto, že jsem v pátek dostal od dvou Svědků Jehovových březnové číslo časopisu Probuďte se, která právě o zlosti a jejím zvládání pojednává. Nejsem příznivcem téhle víry - ale ve svých časopisech kromě svého přesvěčení někdy Svědkové píší i různé obecně platné pravdy a nad nimi stojí zato si popřemýšlet. A tak nevědomky dali jméno mému dnešnímu dni.
Odpoledne jsem si schrupnul a pak mě čekalo mé už dlouho nevedené osobní účetnictví i psaní sem. Příjemné odpoledne.

ZASE JEDNA DOKONALE VYCHRTLÁ
V článku V Hlase je za ošklivé káčátko, v soukromí je nádhernou labutí. Proč Pažoutová skrývá své dokonalé tělo? se v článku, plném superlativů, zase jednou vychvaluje jedna úžasná, skvělá a naprosto dokonalá žena téměř prostá jakýchkoliv tvarů, které my muži vnímáme jako ženské a přitažlivé. Nechybí pochopitelně hned uprostřed článku reklama na nějakou skvělou zázračnou dietu. Opět zářný příklad jednoho z článků, které mají ženám říct: TAKHLE VYPADÁ TEN JEDINÝ IDEÁL KRÁSY! A KDYŽ TY NEVYPADÁŠ JAKO ONA, JSI HNUSNÁ A TLUSTÁ. Víc o tom píšu v mém článku Jediný krok k dokonalosti. Dneska mě však zaujalo něco jiného - není pod článkem podepsána některá z redaktorek, jako obvykle, ale stojí tam jméno Jiří Čeladník. Zajímavé však je, že zatímco na jména redaktorek Super.cz se dá kliknout a zobrazí se počet článků od té konkrétní redaktorky a dokonce i její obrázek, na jméno Jiří Čeladník se kliknout nedá. A tak podezírám některou z redaktorek, že článek napsala pod pseudonymem, protože takovéhle hubené ženy se líbí jen ženám.
Pokud by vás zajímalo, jaké ženy se líbí mně, tak se podívejte třeba na filmeček s tancem okouzlující orientální tanečnice Didem.

13. března 2012
(úterý)

DEN PŘEKLÁDÁNÍ NA PŘÁNÍ
Čemu bude zasvěcený dnešní den se rozhodlo už dávno předem. Zásluhu na tom má zápis z Archivu novinek ze dne 13. března 2003...

Dneska jsem přeložil pár písniček na přání: Tears in heaven od Erica Claptona pro Lenny, Consuela Biaz od Boney M pro Mitchela a The Miracle od Queenu pro Mucholabku.

Tehdy to pro mě byla nová zkušenost a zapsal jsem si to jako epizodku téměř bezvýznamnou, která se už nikdy nebude opakovat... ale od té doby jsem překládal na přání tolik písniček, že sekce Překlady přestala být seznamem mých oblíbených písniček a začala být místem, kde hledají své oblíbené překlady všichni. Bylo to moc dobře pro mou stránku i pro mě, protože bez písniček na přání už bych dávno ztratil motivaci pro překládání. A tak jsem se rozhodl výročí dříve zcela opomíjené, ale dneska pro mě důležité, hezky oslavit.

Jenže musel uplynout téměř celý den, než na mou oslavu došlo. Po neklidné noci jsem se probudil kupodivu dobře vyspalý a s chutí jsem vyrazil teplým ránem do práce pěšky. Až na nějaký neobyčejně čilý provoz se šlo moc hezky. Práce mi šla od ruky také dobře a protože ji nebylo příliš mnoho, pofackoval jsem i něco z restů, které se mi za mnoho předchozích rušných dnů nahromadily. Čas mi zpříjemňovaly i všechny tři Vlaďky - hezky si se mnou psaly nebo povídaly. Ještě zajímavější ale byly zprávy od Katky - podívala se dneska na mou stránku a u mého včerejšího odstavce "Zase jedna dokonale vychrtlá" se zasmála a pobavila. Pobavilo ji, jak se pasuju na mluvčího všech mužů, za které ale mluvit moc nemůžu, protože většina mužů okolo ní má ráda dívky a ženy hubené až vychrtlé. Ale já si nemůžu pomoct - já si nemyslím, že jsem se svými názory nějak výjimečný a pořád si myslím, že většina mužů má ráda ženy s krásnými ženskými tvary a ne lezoucími žebry a pánevními kostmi. Každopádně mě psaní s Katkou potěšilo - už dlouho jsme si spolu takhle nepsali a nevyměňovali si názory.

Dalším bodem mého programu bylo stříhání - mrazy už nám snad nehrozí a tak vlasy půjdou dolů. Jak se mi začnou kotlety vlnit a stáčet se mi do uší, je to pro mě znamení, že se půjde k naší dvorní kadeřnici Lindě. Po delším čekání mě měla dneska chvíli v parádě - a zítra mě kolegové nepoznají.

Nu a po dobrém těstovinovém salátu mohl konečně přijít hlavní bod programu. Rozhodl jsem se oslavit 9. výročí prvního překládání na přání stylově a pro tenhle účel už jsem si od prosince schovával v sekci "Písničky na přání" v mém e-mailu vaše písničková přání. Shromáždilo se jich poměrně málo, ale každý si přál povícero písniček, tak došlo od každého většinou jen na jednu, ale snad se mi podaří udělat alespoń malou radost. Nakonec jsem jich přeložil šest, než mě v rozletu zastavila únava a pokročilá hodina. Překládání mně zpestřilo 4. utkání vyřazovací části naší nejvyšší hokejové ligy mezi Pardubicemi a Vítkovicemi, které bylo pořádně napínavé a nakonec k mé radosti skončilo vítězstvím Pardubic 3:2., čímž Pardubice vyrovnaly stav série na 2:2.
A tak ještě vám všem připíjím číší rudého ohnivého vína Rubinet a přeju vám všem hodně zdaru.

14. března 2012
(středa)

PŘÍJEMNÝ DEN
Jízda lanovkou na Černou horu je pěkným zážitkem - sedíte si pěkně za větrem v kabince, dívate se dolů na domy Janských Lázní a na ubíhající stromy a za pár minut jste bez námahy nahoře. Dnes jsem se ale nestačil divit, jak je lanovka předělaná - místo kabinek tam jsou taková prazvláštní sedátka a zatímco u normální lanovky na opačné straně sloupů kabinky nebo vozíky jedou na opačnou stranu než vy, tady si chvílemi jedou na stejnou stranu a nebo tam ani vůbec žádné vozíky ani lano nejsou. A už vůbec není jízda příjemná, když se pod vámi vozík zmenšuje a rozkládá a vy taktak dojedete na horní stanici, držíce se jen z posledních sil rukama. To mě pěkně naštvalo a tak jsem v obrovských prostorách horní stanice, které by směle mohly konkurovat svou rozlohou nějakému obrovskému nádraží, hledal strojovnu, abych obsluze vynadal, ale než jsem ji našel, probudil mě z téhle slátaniny budík, který asi hodně dlouho vyhrával, než mě dostal do bdělého stavu.



Nějak jsem se nemohl přimět vstát, ale nakonec jsem vstal a cesta do práce zamračeným ránem proběhla bez komplikací. Práce jsem měl dneska dost, ale celkem od ruky šla a po hladových "pizza šnecích" mě nepostihla ani žádná "postgastronomická demence". Zpátky z práce vstříc příjemnému odpoledni mě svezly kolegyně Míla a Hanka a tak jsem byl doma brzo. Odpoledne jsem strávil čtením a psaním sem. Příjemný den bez vzruchů.

ÚŽASNÝ CESTOVNÍ DENÍČEK
Když mě v pořadí sekce Osobní stránky na serveru TopList předběhne stránka jménem Toulky - http://www.alena.ilcik.cz, nemůžu jí minout bez povšimnutí.



Klikl jsem si na ní... a málem zůstal dnešní den bez zápisu. Stránka je totiž nádherným cestovním deníčekm Aleny a Václava Ilčíkových, vedeným už od roku 2000, plným výletů, zajímavých míst a krásných obrázků. Můžeme s nimi v mysli, představách i vzpomínkách cestovat hlavně po okolí Brna a Moravě jako takové, ale také po nejrůznějších cizích zemích. Úžasná stránka, moc se mi líbí.

DAŇ Z MAJETKU NEJISTÉHO PŮVODU
Politici dnes budou jednat o možnosti zavést zvláštní daň, uvalenou na majetek, u něhož majitel nebude moct doložit, kde na něj vzal peníze a jaký je jeho původ. Má to být jeden z prostředků boje proti korupci.
Zní to dobře, ale bohužel se těžko vypočítává daň z majetku, o kterém nikdo neví, jako jsou třeba tajná konta ve Švýcarsku, akcie na majitele nebo vily na Seychellách. Nehledě na to, že u našich politiků je všechno vždy naprosto transparentní a na tu luxusní vilu mu přeci půjčila babička 60 milionů, které našetřila z důchodu...

KRAJ CHCE PEVNOST
Královéhradecký kraj, který provozuje a financuje Pevnost Dobrošov, chce na Ministerstvu obrany, aby na něj pevnost bezplatně převedlo.
Dobrošov leží na stejnojmenném vrchu u Náchoda a je to jedna z našich největších těžkých dělostřeleckých pevností, které byly v období před 2. světovou válkou postaveny. Některé části z podzemí Dobrošova byly zavaleny. Královéhradecký kraj chce vlastnit pevnost, aby mohl požádat o dotaci a začít pracovat na odstranění závalů a zpřístupnění nových prostor veřejnosti. Jednání se o tom vedou již po dva roky a rozhodnuto by mělo být do konce letošního roku.

15. března 2012
(čtvrtek)

IDIBUS MARTIIS MMDCCLXV AB URBE CONDITA
Dneska slaví svátek všechny Idy. Je to v našem kalendáři taková vzpomínka na dávný kalendář antické Římské říše, v němž v březnu Idy vycházely na 15. Zatímco římský kalendář upadl v zapomnění, březnové Idy tak úplně ne, protože se v roce 44 před naším letopočtem staly velmi nešťastným dnem pro jednoho z nejznámějších Římanů všech dob Gaia Julia Caesara, jehož život v ten den skočil po atentátu na schodech římského Senátu.
15. březen ale znamená i jiné smutné výročí - v roce 1939 se přivalily na naši zemi nacistické hordy a od 16. března se naše země jmenovala šest dlouhých let Protektorát Čechy a Morava a prožívala jedny z nejtěžších chvil své historie. Nejvíc jsem na to vzpomínal před dvěma roky - několik měsíců předtím jsem totiž četl velmi sugestivní knihu "Dokonáno jest.. Osudný březen 1939 - pohled do zákulisí" pana Romana Cílka, kterou jsem při čtení opravdu prožíval a když pak 15. března 2010 nastalo přesně stejné počasí jako v roce 1939 - padal mokrý sníh a byl šedivý a nevlídný den - velmi mi to knihu připomnělo a já z toho měl celý den smutnou náladu.

Dnešní počasí bylo sice zamračené, ale jinak vcelku příjemné a hlavně jarní. Největší radost mi udělalo, když jsem slyšel kolem našeho podniku létat a křičet poštolky - to je známka toho, že jaro je definitivně tady. Poštolky si totiž každý rok stavěly hnízdo na šikovném místě - zčásti v díře po trámu a zčásti na zubatém zbytku zdi po zbořené kotelně. Bohužel obojí vzalo zasvé v druhé polovině letošního roku, když náš podnik dostal novou fasádu a tak už tu asi hnízdit nebudou.

Jinak byl dnešní den rušný - práce bylo tak prostředně a také se vesele auditovalo... přesto se nakonec všechno šťastně zmáklo a já se mohl vydat vstříc klidným vodám hodiny angličtiny. Na začátku hodiny jsem mašíroval rovnou k tabuli, ale profesor Joe byl na mě tentokrát docela hodný a tak jsem se s jeho gramatickými nástrahami vypořádal celkem dobře. Poté jsme si měli povídat o tom, kterou zemi bychom si vybrali, kdybychom se rozhodli emigrovat nebo kde bychom chtěli strávit pár let. Kdyby to muselo být, možná bych emigroval jen na opačnou stranu Krkonoš do Polska nebo k našim bratrům Slovákům... a nebo bych se rozhodl do toho pořádně šlápnout a odstěhovat se do Anglie nebo bych se vypravil do Irska zpívat si s Iry jejich nádherné písničky. I když krásně je ledaskde - řeč byla mezi námi i o Aljašce, Sibiři, Novém Zélandu nebo Slovinsku. Ale ať už bych byl kdekoliv, všude by se mi stýskalo po našich krásných horách a krásném Podkrkonoší.
Cesta domů a zbytek dne už uplynul klidně a bez jakýchkoliv vzruchů.

ŘÍMSKÝ KALENDÁŘ
I když se mnohé změnilo, náš kalendář nezapře, že jeho původ sahá až do dob dávné Římské říše. Děti se radují z jednoho dne letních prázdnin navíc - pravidelné střídání krátkých a dlouhých měsíců je narušené srpnem, který má stejně jako červenec 31 dnů - a netuší, že za to vděčí dávným Římanům. Ti červenec pojmenovali Julius na počet Julia Caesara a když se poté rozhodli na počest Octaviana Augusta pojmenovat srpen Augustus, nechtěli, aby byl oproti Juliu kratší a tak mu jeden den přidali. Vzali si ho od posledního měsíce římského roku, kterým byl únor a proto je dodnes únor nejkratším měsícem roku.

Zatímco my počítáme v měsíci dny od prvního do dvacátého osmého, třicátého nebo třicátého prvního, Římané dny v měsíci počítali úplně jinak. Měli v nich stanovené určité významné dny, které byly zvané Kalendis (počeštěně Kalendy), Nonis (Nony) a Idibus (Idy). Kalendis byly vždy v prvním dni v měsíci, Nonis byly v březnu, květnu, červenci a říjnu sedmého dne v měsíci, v ostatních měsících pátého dne v měsíci a stejně tak Idibus byly v březnu, květnu, červenci a říjnu patnáctý den v měsíci, v ostatních měsících třináctý den v měsíci. Datum se pak stanovovalo tak, že se počítalo, kolik dnů zbývá k nejbližšímu významnému dni, přičemž platilo pravidlo, jako by samotný významný den měl číslo 1, takže kdyby byly Idy pozítří, řeklo by se, že je 3. den před Idami. Kdyby byly zítra, neřeklo už by se 2. den před Idami, ale jen "Pridie Idus" - den před Idami.
Dnešní datum by bylo jednoduché - Idibus Martiis MMDCCLXV ab urbe condita - březnové Idy, 2765 let od založení města Říma. Více matoucí by bylo zítřejší datum, nejbližším významným dnem jsou Kalendis Aprilis - dubnové Kalendy, tedy 1. duben a tak má zítřejší den datum XVII. ante Kalendas Aprilis - 17. den před dubnovými Kalendami.

Je to špatně pochopitelné a je to hodně matoucí, ale v knížečce "Vilímkův kalendář studentstva Československé republiky" jsem našel přehlednou tabulku na určování data římského kalendáře...



V té si prostě v levém sloupci najdete den a v horním popisu měsíc a hned víte, jak by dnešní datum znělo, kdyby stále platil kalendář Římské říše. Díky téhle přehledné tabulce vám o něm můžu psát i já, i když jsem to kdysi podle popisu z Encyklopedie Wikipedia vůbec nepochopil.

JOGURT
Slovo jogurt pochází z turečtiny a znamená zkvašené mléko. V zemích Středního Východu byl znám už 5000 let před našim letopočtem a vyráběl se tak, že se nechalo mléko zkvasit ve vaku z kozí kůže prostřednictvím bakterií, které tam přirozeně byly.

NÁRODNÍ RADA CHCE SVRHNOUT VLÁDU A PARLAMENT
Občanské sdružení Národní rada na dnešek svolalo v mnoha městech demonstrace s účelem projevit nespokojenost s politikou současného vedení naší země a vyzvat je všechny k demisi. Jedna z demonstrací se odehrála i na Masarykově náměstí v Hradci Králové.

VÝSTAVA VESELÉ VELIKONOCE
Krkonošské muzeum v Jilemnici - http://www.kmjilemnice.cz/...



...dnes zahaujuje zajímavou výstavu jménem Veselé Velikonoce, na které budou k vidění největší křesťanské svátky i svátky jara v mnoha nejrůznějších pohledech. Výstava potrvá do 15. dubna.

POVINNÁ ZNALOST PRVNÍ POMOCI
Od 1. dubna přichází v platnost nařízení, dle něhož budou muset organizace, které zaměstnávají více než 50 zaměstnanců, zajistit, aby na každé směně byl minimálně jeden zaměstnanec, vyškolený v provádění první pomoci. Alespoň tak nám to dnes bylo řečeno, ale ať hledám jak hledám na Internetu příslušný zákon, nenašel jsem. Vím, že neznalost zákona neomlouvá, ale jak ho má člověk znát, když ho nenajde ani když o něm ví, natož když o něm neví?

16. března 2012
(pátek)

PRVNÍ TEPLÝ DEN
Pamela Espelandová a Rosemary Wallnerová mi dnes v knížečce Využít každý den radily pokusit se dělat s úsměvem i ty nejotravnější věci. Vstal jsem tedy zvesela, s chutí se najedl a s chutí vyrazil do práce. Přes noc se vyjasnilo, ubývající měsíc svítil na vymetené obloze, ale také se pěkně ochladilo, na -5°C. Přesto byla cesta příjemná.

Sluníčko se vyhouplo na obzor a povzbudilo svým svitem celý svět. Prostí lidé s chutí pracovali, ti vlivnější a bohatší spolu jednali, co schválit a co odmítnout, co prodat a co koupit a za kolik, jestli brát peníze, zlato nebo akcie... a informační systém s chutí šmejdkoval. Naštěstí se administrátorům podařilo vše dát do pořádku a tak jsem mohl ve 14 hodin za prací zavřít dveře a s chutí se rozmýšlet, zda vyrazím z práce pěšky a kudy.



Pěšky jsem vyrazil... udělalo se totiž úžasné teplo a tak šla bunda dolů a celou cestu jsem šel jen v tričku. Je ale všude spousta vody a bláta, tak jsem šel postranními ulicemi Harty a byla to příjemná cesta. Lidé se kolem mě řítili v autech a na kolech, jen já si šel v klidu a pomalu a užíval si krásného dne. Ale bez povídání si přece dnešní cesta nebyla... stejným směrem jako já jel na kole můj pan profesor matematiky ze střední školy a chvíli jsme si spolu povídali. Zbytek odpoledne jsem strávil na zahrádce na sluníčku. Krásný, teplý, příjemný den.

17. března 2012
(sobota)

DEN PLNÝ POHODY
Předpověď počasí na dnešní den slibovala nádherné počasí a tak bylo o jeho programu rozhodnuto předem - mí blízcí a já pojedeme na výlet. A už ode dávna, z časů mého dětství máme zvyk na první jarní výlet jet do Českého ráje. V časném jaru tam není tolik lidí, je tam dříve sníh pryč a přes větve bez listů jsou skály vidět víc. Vyrazili jsme i tentokrát a to na Hruboskalsko.
Naše cesta vede z Lázní Sedmihorky Zámeckou roklí...



...a úzkou Myší dírou...



...až na zámek Hrubou Skálu.



Ten dnes slouží jako hotel a turistům je v sezoně otevřena jen jeho věž. Ale teď je věž ještě na deset západů zamčená, naštěstí jsou pěkné výhledy i z nádvoří zámku. Výhledy na okolní skály, hrad Trosky nebo vrch Kozákov. Bohužel je dneska viditelnost hodně špatná, je podyma.



V údolíčku, kde je už téměř zničené Adamovo lože a úplně zničená Jeskyně lásky, je moc lidí a tak pokračujeme rovnou na Marianskou vyhlídku, z které je krásný výhled na Hrubou Skálu.



Arboretum Bukovina nám udělalo radost nejvíc nabídkou, kterou pro nás měli v informačním centru v romantickém stavení uprostřed něj. Měli tam totiž pěkné knížečky i knihy za příznivé ceny a nádavkem i dobré café latté i dobromyslový čajík.



Teď se spolu díváme z jedné z nejznámějších vyhlídek Českého ráje - z Vyhlídky na Kapelu. Krásný je výhled i ze sousední Vyhlídky u Lvíčka.



Dlouho se díváme a pak pokračujeme v cestě, která nás bez příhod přivádí až na hrad Valdštejn.



Hrad se otevírá až s počátkem dubna, tak se tam budeme muset podívat jindy. Prohlížíme si jen sochy na mostě...



...a pak kolem Janovy vyhlídky sestupujeme do temného údolí k patě skal po Angrově stezce.



Když se vymotáme ze schodů a průchodů skalního města, cesta kolem mnoha pramenů nás přivádí zpět do Sedmihorek.
Byl to pěkný výlet, taková příjemná procházka důvěrně známými místy a navíc bylo neuvěřitelné počasí - celý den bylo takové teplo, že jsem chodil v tričku a nic nenasvědčovalo tomu, že máme ještě astronomickou zimu. Nádherný den.

18. března 2012
(neděle)

DEN ODPOČINKU A DOBRŮTEK
Sluníčko, ještě větší teplo než včera, dobré kapustové karbanátky, příjemné posezení venku... krásná, příjemná neděle.

19. března 2012
(pondělí)

POSLEDNÍ ZIMNÍ DEN
Jak byla neděle pro mě příjemná, o to více pro mě byla nepříjemná noc na pondělí. Pořád jsem se budil, zdály se mi tíživé sny - třeba o někom, kdo se rozhodl zavraždit někoho, kdo měl slabé srdce tak, že se natře tak, aby vypadal jako světélkující kostra a pak se před ním náhle objeví, aby se lekl a trefil ho šlak. Moc vyspalý jsem se po téhle poloprobdělé noci necítil.

Nad Podkrkonoší se přes noc připlouhaly mraky, ale sprchlo z nich jen taktak, aby se pokropil prach. Roztrhané mraky mě neodradily, ale bohužel jsem v pátek v práci nechal světýlko a tak jsem raději jel autobusem. Práce bylo tentokrát docela málo a tak jsem měl brzo hotovo. Černé mraky zatím odpluly do nenávratna a poryvy studeného větru vymetly nebe do modra. Zatímco minulý týden byly výhledy zamlžené, dnes se zasněžené hory zdály být neskutečně blízko. Měl jsem zaječí úmysly, ale šklebila se na mě hromada neuzavřených příkazů a tak jsem se místo prchání do ní pustil.

Když bylo po práci, přemýšlel jsem, kam daleko vyrazit, ale nakonec jsem nic nevymyslel a vyrazil jen pěšky domů a na nákup. Odpoledne mě chytila lenora a chuť hrát si. Tak jsem trochu prohledal Slunečnici a nakonec si stáhl hru Marble Arena, kde se v krásně graficky zpracovaných arénách a různých klikatých cestičkách, plovoucích volným prostorem, kutálí vaše kulička a sbírá hvězdičky nebo bojuje s ostatními kuličkami. Je to chytlavá hra a vydržel jsem u ní dlouho. Pak mě ale uchvátila kniha Wind Singer autora Williama Nicholsona a najednou bylo 22:30, ani jsem nevěděl jak.

20. března 2012
(úterý)

4 KILOMETRY ZIMNÍ, 17 KILOMETRŮ JARNÍCH
Příroda se rozhodla vychutnat si astronomickou zimu do dna a tak jsme se probudili do dne jiskřícího mrazem a jinovatkou, kterou vykouzlila teplota -6°C. Zima mě neodradila, světýlko také už neplakalo zapomenuté v práci a tak jsem vyrazil pěšky na poslední čtyři zimní kilometry. Několik minut po šesté hodině Slunce vstoupilo do znamení Berana a nám začalo astronomické jaro. Práce bylo o něco víc než včera, ale šla mi od ruky pěkně a tak došlo i na resty a hromada neuzavřených výrobních příkazů se zase o něco zmenšila. Venku krásně svítilo sluníčko, hory sice nebyly tak čistě vidět, jako včera, ale přesto docela dobře... a kolega Lubor mě svým vypravováním inspiroval k tomu, kam se dneska po práci vydám...

Kolegyňka Eva mě svezla do Hostinného a tam jsem se vydal cestou prudce do kopce do zahrádkové kolonie Hlinský vrch...



...a z ní až na polní silničku, která vede z Arnultovic do Prosečného. Z jejího nejvyššího bodu je nádherný výhled na celé Krkonoše od Kotle až po Ćernou horu.



Bohužel nebe není modré, ale je plné bílých řídkých mraků a proti nim bílé hory v lehkém oparu na obrázcích zanikají. Žádná velká sláva.



Jdu dál po silničce a Černá hora se pomalu blíží, silnička se však pomalu stáčí nalevo údolíčkem k Prosečnému a pro mě nastává chvíle pravdy - budu moct jít dál po pohoří na vrch Číhadlo nebo budu muset jít oklikou přes Prosečné. Naštěstí už zdálky je vidět, že zorané je jen jedno pole, které jde navíc lehce obejít a zbytek nechali zemědělci jako louku a tak mi v přímé cestě na Číhadlo nic nebrání. Udělalo mi to radost, protože nejkrásnější výhled na hory je ze sousedního vrchu, kde však často bývá pole.



Přecházím Číhalo i údolíčko pod ním a po louce dojdu až na opuštěné letiště, které dříve sloužilo práškovacím letadlům a teď slouží jako příležitostná závodní dráha, místo pro klidné souložení v autě i případné smetiště. Výhled je ale odtud nádherný.



Polní silnička mě odtud vede směrem k samotě Kovársko podél sloupů nákladní lanovky, která vozí vápenec z lomu v Černém Dolu do vápenky v Kunčicích. Sloup č. 16 je můj oblíbený, vyzkoušený a osvědčený a tak na něj lezu po žebříku, který je jeho součástí, i tentokrát a i tentokrát se mi obrázek z něj moc líbí.



Silnička mě dovedla ke kravínu na Kovársku a odtud se musí po silnici I třídy č. 14 do Lánova, je to asi okolo kilometru cesty, ale díky svištícím autům není z nejpříjemnějších. Cesta po cyklostezce z Lánova domů mi uběhne bez příhod a já tak můžu mou odpolední 17kilometrovou procházku s potěšením završit.
Zbytek večera trávím dopisováním chybějících zápisů sem a u hokeje Pardubice x Vítkovice.

HC PARDUBICE x HC VÍTKOVICE
Pardubice s Vítkovicemi spolu hrají čtvrtfinálovou sérii ve vyřazovací části naší nejvyšší hokejové ligy a hrají ji tak vyrovnaně, že třikrát vyhrály Pardubice, třikrát Vítkovice a rozhodnout musí dnešní sedmé utkání.
Pardubice do něj nevstoupily nejlíp - poměrně rychle dostaly gól. Naštěstí dokázaly v přesilovce odpovědět, ale Vítkovice i nadále byly aktivní a tak první třetina skončila 2:1 pro Vítkovice.
Druhá třetina nabídla hokej, přelévající se ze strany na stranu, plný ostrých zákroků, dohrávek, otevřené hry a obrovských šancí. Z nich jedna nakonec padla do vítkovické branky, ale Pardubice se z vyrovnání moc dlouho neradovaly, inkasovaly a tak i tentokrát šli do šatny s jednogólovým náskokem hráči Vítkovic.
Třetí třetina byla stejně divoká, jako ta druhá, Pardubice znovu vyrovnaly, Vítkovice šly po poměrně laciném gólu znovu do vedení... a už to vypadalo, že svůj náskok ubrání, ale stačila jedna rychlá a brilantně sehraná akce a Pardubice minutu před koncem vyrovnaly.
Na řadu tak přišlo prodloužení. To se hraje tak dlouho, dokud jedna ze stran nedá gól, ale nikdo si kvůli tomu posouvat večerku nemusel, protože 55 sekund po začátku prodloužení padl gól a k velké radosti pardubických hráčů, mé i celého pardubického hokejového paláce to bylo do vítkovické brány. Tak se Pardubice stávají dalším semifinalistou a pro Vítkovice sezona končí.

DAVID ZVÍTĚZIL NAD GOLIÁŠEM
Nikdo to nečekal, ale přesto se to stalo - včera vyřadila Kometa Brno, která se jen taktak dostala do vyřazovací části hokejové extraligy, Spartu, která základní část extraligy vyhrála. Kometa hrála skvěle a moc jí vítězství přeju. Sparťané jsou pochopitelně zklamaní, ale co se dá dělat, takový je sport.

21. března 2012
(středa)

DEN NEODSUZOVÁNÍ DRUHÝCH
I dnešnímu dni daly jméno autorky Pamela Espelandová a Rosemary Wallnerová v knížečce Využít každý den. K 21. březnu se totiž zamýšlejí nad větou z Talmudu: "Neodsuzuj druhého člověka, dokud jsi nestál na jeho místě." Velké moudro, které by si každé měl vzít k srdci.

Mě dneska můj mobil vytáhl z postele brzo a tak jsem se rozhodl podniknout závod s časem a přijít do práce o půl hodiny dříve. Bohužel máme na vrátnici hodiny, které mají ve zvyku jít ohromně svižně před příchodem a po příchodu jít ohromně pomalu a tak jsem to nestihl. Nevadí, za tu zábavu to stálo. Práce bylo víc než včera, ale zmákl jsem ji dobře. Dobré byly i špekové knedlíky se zelím, i když mě docela překvapilo, že se dávaly místo čtyřech nově jen tři. Vládní úsporná opatření se asi rozhodla napodobit i naše jídelna.

Venku svítilo sluníčko, tak jsem přemýšlel, kam se dneska vrtnout, ale výhled na hory byl horší než včera a tak jsem šel jen pěšky domů a doma pospával na zahrádce na sluníčku. Teď budu ještě chvíli psát sem a pak se budu těšit na napínavé rozhodující utkání o semifinále mezi Indiány z Plzně a Berany ze Zlína.

JE TO SPRÁVNÉ?
Za loňský rok se rekordně zvýšil počet exekucí - bylo jich o zhruba 250 000 více, než v předchozím roce, celkem se jejich počet pohyboval okolo neuvěřitelného 1 milionu.



Věřitelé stále více využívají služeb exekutorů, protože je to efektivnější, než to řešit přes soud. Soud rozhoduje i v tomto případě, ale bez velkého souzení a bez účasti dlužníka, který se o nařízené exekuci dozví až z "Výzvy k dobrovolnému zaplacení", vydané soudem. Už v této chvíli musí zaplatit polovinu nákladů na exekutora. Pokud nezaplatí do 15 dnů, může mu exekutor zablokovat účet, nechat srážet peníze ze mzdy, nebo vybílit byt či dům, aniž by ho někdo předem informoval. Zabavené věci jdou do dražby, kde se prodají za třetinu odhadní ceny.
Podíváte-li se na úřední desku v některém městě, čas od času tam visí oznámení o dražbě exekučně zabavených věcí. A často se dají vyčíst z těch úředních tiskopisů hodně smutné příběhy. Někdy se dokáží věřitelé - hlavně finanční úřad, Česká správa sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny - chovat hodně nelidsky a zabavit těm nejchudším pár posledních věcí, co jim ještě zbývá.

Pěkný článek o exekucích najdete na adrese http://finance.idnes.cz/vymahani-dluhu-v-sesti-krocich-dzo-/viteze.aspx?c=A100209_1332585_viteze_sov.

Na závěr přeju vám všem, aby se vám podobné problémy vyhýbaly.

22. března 2012
(čtvrtek)

DEN, JEMUŽ BYLO TĚŽKÉ VYMYSLET JMÉNO
Těžko se dneska ráno vstávalo, těžko. Kniha Wind Singer je až příliš zajímavá a když mě napadlo zvednout oči od knihy a podívat se, kolik je vlastně hodin, zjistil jsem, že 22:35. To pak čas, ukradený spánku, citelně chybí. Nakonec jsem se přemluvil a vstal, ale vypravoval jsem se jako chudý král do boje a tak jsem do práce přišel později než obvykle, naštěstí mám ale ráno dost velkou časovou rezervu a tak bylo do začátku pracovní doby ještě času dost. Práce nebylo nad hlavu, ale šla mi od ruky pomalu, ale i tak jsem do konce směny stihnul vše potřebné.

Jel jsem autobusem na angličtinu, pospával v něm a s leknutím se probudil, naštěstí autobus stál na druhé zastávce v Hostinném a než jsme přijeli na autobusák, probudil jsem se. Ve městě jsem se potkal s milou spolužačkou Markétou a svezl se s ní k našemu podniku, kde letos náš kurz angličtiny probíhá. K tabuli tentokrát nešel nikdo, ale Joe si na nás přichystal dva testíky - jeden lehký, z něho jsem si dal jedničku a druhý těžký - v něm jsem svůj výkon ohodnotil na 4-.

Pak přišlo na řadu povídání - každý měl ostatním říct o tom, jak hledá práci, pokud ji nemá, nebo jakou práci dělá a jak se mu v ní daří a jaký je výhled do budoucna. Nebylo to pěkné povídání - jediné trochu optimistické povídání bylo to mé a to proto, že mám svou práci rád... a také proto, že jsem vlastně vůbec nemluvil o svých obavách z budoucnosti. Jiní ale ano - budoucnost je vždycky nejistá. Bohužel skoro každý se také setkal s podlidmi, kteří jsou schopní všeho a pro peníze se neštítí žádné nelidskosti a podvodu. Bylo to velmi, velmi smutné povídání...

...a když jsme si pak zpívali společně písničku Hotel California od Eagles a já poslouchal Vlaďčin vysoký hlas a Markétin ještě vyšší a do toho jsme zpívali bručlavým hlasem já a Joe a někde mezi námi byli Petr a Renča... říkal jsem si... vždyť i tohle je vlastně štěstí... ale kdo ví, jak dlouho přetrvá, vždyť svět se neustále mění a možná si tu dnes takhle zpíváme naposledy...

Angličtina tak pro mě skončila smutně a smutná nálada mě věrně pronásledovala až do večera, slunce na ní zapadlo a vzal jsem si ji s sebou do postele. Snad se z ní do zítra vyspím.

SORBONE ONE s. r. o. = PODVODNÍCI!!!!
Firma Sorbone One s. r. o. rozšiřuje po Internetu, úřadech práce a nejrůznějších místech inzeráty, nabízející pracovní místa. V dnešní době, kdy je nouze o práci, nebývají jejich inzeráty oslyšeny a oni si svou lidi, kteří se jim přihlásí, na pracovní pohovor. Tam jim nabízí nejrůznější skvělá a dobře placená místa... ale podmínkou je, že uchazeči okamžitě zaplatí 2 000 Kč. Poté mají absolvovat vstupní školení a když u firmy odpracují nějaký čas, bude jim záloha vrácena. Skutečnost je taková, že uchazeči zaplatí zálohu, mají se dostavit na nějakou adresu k podpisu pracovní smlouvy... a když se tam dostaví, nikdo tam žádnou firmu Sorbone One s. r. o. nezná. Peníze tak jsou v čudu a práci lidé stejně nemají.

Inzeráty, nabízející volná pracovní místa, vypadají velice seriozně a nebudí nejmenší podezření - http://www.uprace.cz/zamestnavatel-43965326-sorbone-one-s-r-o. Ani úplný výpis z Obchodního rejstříku nevypadá nijak podezřele - najít si ho můžete na http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/index.

Jinde se však hovoří jinou řečí. Velmi pěkně o celém problému hovoří článek na adrese http://aktualne.centrum.cz/finance/prace/clanek.phtml?id=737520. Spousta oklamaných i znechucených lidí pak přidává své postřehy na velkém diskusním fóru na adrese http://www.podvodnefirmy.cz/Sorbone-one-sro-Marian-Štefl.

23. března 2012
(pátek)

DEN ROZKVETLÝCH BLEDULEK
Jak jsem smutný večer usnul, tak jsem se smutný ráno probudil. Cesta do práce však byla příjemná a kolegové měli dobrou náladu, tak jsem se i já ze smutné nálady dostal. Práce mi šla od ruky moc pěkně a navíc venku krásně svítilo sluníčko. A odpoledne jsem se vydal poprvé z práce oblíbenou cestou přes kopec a podél Labe okolo dubu. Na jaře je tahle cesta mou nejoblíbenější.



A to hlavně proto, že tam kvetou nádherné a voňavé bledulky.



Loudal jsem se a hezky jsem si procházku užil. Zbytek pátku mi utekl jako voda na zahrádce a při čtení strhující knihy Wind Singer.

KDO JE ŤULULUM?!
Moje kolegyně dnes kvůli drobnému opomenutí o sobě prohlásila, že je ťululum. Ne, že bych to slovo slyšel poprvé, ale zaujalo mě a začal jsem nad ním přemýšlet. Na Internetu se toho mnoho o něm nenajde, tak přišla na řadu troška fantazie...

"Filipe. Dojdi mi k lékárníkovi pro ženšenové tonikum", zavolal tatínek na venku si hrajícího syna. "Ženšenové tonikum, budeš si to pamatovat?", zeptal se ho, když přiběhl. "Ano, tatínku", odpověděl Filip, "nemusíš mi to psát". Vzal si od tatínka peníze a dal se zvesela na cestu do lékárny.
Ta nebyla dlouhá, ale i na krátké cestě se dá potkat kamarád. Zastavili se, povídali si spolu, hráli si, čas mile ubíhal... až si Filip vzpomněl, co má udělat. Rozloučil se a vydal se na cestu. Brzy stál před lékárníkem... a marně v hlavě pátral, co že to měl vlastně koupit. Přemýšlel... jak jen to znělo... nějak jako... "Pane lékárníku, prosil bych vás o jedno ťululum", zní nakonec Filipovo přání. Leč lékárník ho splnit nemůže, ťululum se v jeho sortimentu nenachází. Filip se tedy vrátí s prázdnou a už od dveří hlásí: "Tatínku, v lékárně žádné ťululum nemají." Tatínek se jen zasměje. "Cože, ťululum? Ťululum jsi ty. Měl jsi koupit ženšenové tonikum."
Radši to tatínek píše Filipovi na kus papíru a ten se chtě nechtě musí vydat na cestu znovu. To by nebylo to nejhorší. Ale všechno slyšela Filipova starší sestra a od té doby ho s oblibou dráždila tím, že mu říkala ťululum. Filipa to zlobilo, ale občas tuhle zajímavou nadávku sám někde použil - a tak se slovo ťululum rozletělo do světa, aniž by kdo tušil jeho význam.

24. března 2012
(sobota)

CESTA NA KUMBURK A BRADLEC
To je takové blaho, když je sobota, venku od samého rána svítí sluníčko a není žádná neodkladná práce k udělání. To se pak dá jet na výlet. I já jsem dnes s mými blízkými vyrazil na oblíbená místa - na hrady Kumburk a Bradlec.



Oba hrady leží blízko Staré Paky a ač jsou od sebe vzdálené pouhé dva kilometry, měly úplně odlišné dějiny. Zatímco Kumburk nebyl nikdy dobývaný a nejzajímavější částí jeho dějin je to, že tu byla dlouhých 11 let vězněná nebohá Eliška Kateřina Smiřická, na Bradleci to žilo. Střídali se tu pánové, sem tam i loupežníci a tak byl hrad dokonce třikrát za dobu své existence dobýván.

Kumburk byl docela velký hrad a tak z něj zbylo mnohem více - zbytky několika bran, torzo válcové věže, zvané Panenská věž... ale nejvýraznější je zbytek hranolové věže, postavené z velikánských kvádrů, která dnes slouží jako vyhlídka.



Pod věží je zachovaný úžasný sklep o jedné velikánské místnosti a jedné menší. Z věže Kumburku sice zbylo jen nízké torzo, ale i tak je z něj nádherný rozhled.



Na Krkonoše, horu Tábor nebo sousední hrad Bradlec. Na ten je to dva kilometry příjemné cesty po silničce, silnici a lesními cestami.

Hrad Bradlec je menší, ale jeho zřícenina na vysoké čedičové skále vypadá docela impozantně.



Bradlec byl malý hrad a tak ani jeho zříceniny nejsou nijak velkolepé, ale jsou zajímavé. Největší zbytek zůstal po velké hranolové věži, díky tvaru její zříceniny se jí někdy říká Koňská brána, i když branou nikdy nebyla.



Nejzajímavější je však zbytek paláce z doby Trčků z Lípy - zatímco uvnitř je jeho zeď zděná z drobných čedičových kamenů a sloupků, vnější strana je stavěná z impozantních pískovcových kvádrů.



Okolo Bradlece roste nádherný bukový les. Příroda s námi však dneska laškuje - honí se čím dál větší mraky a jednoho se přímo nad námi náhle dává do deště. Přeháňka je naštěstí krátká, jen tak na pokropení prachu. Ale i tak mi v pondělí kolegové nechtěli věřit, že pršelo.

Byl to krátký výlet, spíš taková procházka, ale potěšil.

25. března 2012
(neděle)

DEN MŇAMEK
Neděle byla příjemná, naplněná oslavou, dobrými vínečky, dobrými sýry, salámy i zeleninou. Příjemný den, plný pohody a sluníčka.

26. března 2012
(pondělí)

ČERNOBÍLÝ DEN
V pondělí se vstává ještě poměrně dobře, i když jsem včera šel spát později, než by bylo záhodno. Dnešnímu dni však bylo předurčeno, že pro mě nebude ani zdaleka průměrný.
Práce bylo málo a měl jsem hotovo tak brzy, že jsem mohl jít po obědě domů. Ne, že bych neměl žádné resty... ale venku byly tak krásně vidět zasněžené hory a meteorologové vyhrožují, že od čtvrtka bude ošklivo a dokonce má chumelit. Každý krásný den se musí využít.

Bohužel i jednu smutnou zprávu dopoledne přineslo, tu nejsmutnější, jaká vůbec může být - náš svět opustila jedna milá paní jménem Ivanka* Špačková. Ta zabloudila na mou stránku kdysi dávno v roce 2002, objevila tam mé nedokonalé překlady ABBY a nabídla mi, že když vytvořím stránku pro propagaci její knížečky Lilith - kněžna horoskopu, opraví všechny chyby v mých překladech. Opravdu to udělala - jenže jich tehdy na mé stránce bylo jen asi 30 a tak to dnes není moc znát. Na stránku však nikdy nedošlo, nějak jsme se spolu nedomluvili - a tak jsem svůj dluh splatil až po mnoha letech, když jsem pro ni a její přátele z Chorvatska vytvořil stránku http://ubytovani-brela.pohodar.com. Bohužel se zítra tahle milá paní vydá na svou cestu poslední... Tak sbohem, Ivanko* a pokoj Tvé duši. Budeš dál žít v srdcích těch, kteří Tě měli rádi a kterým jsi rozdávala radost a naději v zářivou budoucnost.

Venku bylo nádherně - sice chvílemi pofukoval ledový vánek od hor, ale dalo se jít v tričku. Šel jsem domů z práce pěšky a to zdaleka ne tou nejkratší cestou. Napřed jsem odbočil, abych si vyfotografoval ze svého oblíbeného místa Žalý. Z místa, které vypadá jako pozadí Windows XP.



Údolím potoka Principálku jsem došel až na polní silničku, která však veden jen k louce a zarostlým okrajem lesa jsem prošel až na lesní cestu a tou až na místo, kde potok Bělá podtéká silnici od Branné do Vrchlabí a kde jsem si myslel, že budou bledulky, ale nebyly. Větší štěstí jsem měl u rybníka Kočvaráku, kde jsem si fotografoval bledulky i samotný Kočvarák.



Odtud už jsem šel nejkratší cestou domů, ale nebyl to pro dnešek konec chození - s mamkou jsem vyrazil na procházku do údolí Labe k dubu a k soutoku s potokem Principálkem.



Tam jsme měli štěstí - viděli jsme tam šelmičku, která vypadala jako vydra. Nevíme to jistě, jestli to byla, ale ať už to bylo, co bylo, nikdy jsme to v přírodě neviděli. A tak jsme měli radost.

Horší nepříjemnost čekala doma. Už včera večer se počítač nečekaně sám vypnul... ale dneska odmítal běžet déle, než čtvrt hodiny - pak se sám vypnul a nepomohlo ani vyluxování jeho útrob. Vypnul se i přesto, že program Speed Fan ukazoval teploty všech komponent naprosto v normě a nic se nepřehřívalo. I když jsem měl naplánované velké psaní sem, nic jsem díky tomu nenapsal. Otrávilo mě to a tak jsem šel spát se slepicemi. Dnešní den rozhodně nebyl nudný.

27. března 2012
(úterý)

DEN NAPĚTÍ A NEJISTOTY
Včerejší den byl sice černobílý, ale má mysl si z něj vybrala dneska jen to černé a tak jsem se probudil ve špatné náladě a nechtělo se mi ani zvednout z postele. Přesto jsem se přiměl a tmou tmoucí - v neděli se posouval čas ze zimního na letní a tak místo za světla chodíme do práce opět za tmy - jsem se vydal do práce. I když je přes den docela teplo, ráno je pořád zima - dnes -1°C.
Práce bylo dneska hodně a díky mnoha tíživým myšlenkám mi nešla moc od ruky. Zčásti jsem vzpomínal na Ivanku*, zčásti přemýšlel nad šmejdkujícím počítačem a všechno to byly neveselé myšlenky. Práce bylo hodně a tak tak jsem ji do 14. hodiny stihl, ale na přesčasu jsem zůstat nemusel.
Původně jsem si dneska plánoval, že vyrazím někam pořádně daleko - ale foťáček jsem ráno nechal doma a hlavně jsem měl náladu akorát na to se jít někam zahrabat. A tak jsem vyrazil jen cestou přes kopec domů. Zbytek dne jsem strávil příjemnou prací na zahrádce a psaním sem - počítač se zatím dneska ani jednou nevypnul, ale moc mu nevěřím, že se umoudřil. Tak mi držte palce, aby tomu tak bylo.

ČEŠI JSOU NEJVĚTŠÍ STŘEDOEVROPŠTÍ PESIMISTÉ
Naše média v rámci své obvyklé strašící kampaně ráda uveřejňují výsledky nejrůznějších statistik a výzkumů, dokazující, v čem jsou Češti nejhorší a nejposlednější na světě a v čem negativním hitparádu naopak vedeme. Obvykle takovým výzkumům moc nevěřím, ale dnes uveřejnil Český rozhlas Hradec Králové výsledky jednoho, který mi zní velmi uvěřitelně.
Byl proveden v zemích Visegradské čtyřky - Maďarsku, České republice, Slovensku a Polsku. Z něj vyplývá, že současnou ekonomickou situaci své země vidí nejhůře Maďaři, nejlépe Poláci. Ale do budoucna se s největšími obavami díváme my Češi. Optimista říká, že žijeme v nejlepší možné době. Pesimista se obává, že tomu tak skutečně je.

VÝZNAM SLOVA HARTUSIT
Dneska jsme s kolegyní Libuškou narazili na další zajímavé slovo hartusit. Zajímalo mě, jak asi vzniklo, ale místo jeho vysvětlení jsem narazil na zajímavý článek o původu slova reklama - http://stuchlik.blog.vsem.cz/2011/03/29/historie-a-marketing-puvod-slova-reklama. Původ slova hartusit však najdeme na adrese http://archive.org/stream/pspvkykesket00ernuoft/pspvkykesket00ernuoft_djvu.txt a praví se tam o něm, že...

„Hurtasit" (srv. adv. zhurta) zní také „hartusit" s příklonou na německé hart, tvrdě dorážeti.

KRÁSNÉ ŽENY Z POČÁTKU 20. STOLETÍ
Na adrese http://xman.idnes.cz/obrazem-erotika-kterou-zili-nasi-pradedove-fkz-/xman-styl.aspx?c=A120229_155310_xman-styl_fro je k nalezení zajímavá fotogalerie obrázků, které vzrušovaly muže na počátku 20. století. Tehdy byl ideál ženské krásy ještě opravdu ženský i krásný...

28. března 2012
(středa)

DEN POSLEDNÍHO SLUNÍČKA
Už od zítřka nám meteorologové předpovídají zhoršení počasí, tak se snažím si užít sluníčka co to nejvíce jde. Když jdu ale teď ráno pěšky, neužívám si ho, posunutí času nám posunulo ráno zpět do temné noci a ani náznak svítání se při mé cestě neukazuje. Jinak ale byla velmi příjemná, i když kousal do uší trochu mráz.
Práce bylo celkem zvládnutelně, ale nějak se mi chtělo spát a tak mi od ruky moc nešla. Neužil jsem si nějak ani oběd, i když byl docela dobrý - čočková polévka a těstoviny s kuřecím masem a zeleninou. Příjemná byla cesta domů - svezl mě kolega a tak jsem mohl vyrazit s mými blízkými na procházku - opět na bledulky do údolí Labe. Tenhle týden jsem tam byl zatím každý den a radoval se z těch nádherných a hlavně voňavých kvítků. Bohužel už asi moc dlouho nevydrží a brzy odkvetou.
Večer pro mě končí čtením fascinující knihy Beach Babylon od autorky Imogen Edwards-Jones.

TĚŽBA URANU POD STOLOVÝMI HORAMI
Hrozba těžby břidlicového plynu na Broumovsku a v Podkrkonoší ještě rozhodně není zažehnána a už je tu další hrozba pro krásnou přírodu Broumovska a Stolových hor.



Tentokrát se u našich bratrů Poláků přemýšlí o strašné věci - těžbě uranu u města Radków, které leží pod jednou z nejkrásnějších stolových hor, Hejšovinou neboli Szczieliňcem. Uran by se těžil stejnou metodou jako u Hamru na Jezeře - pumpováním kyseliny sírové do podloží, která by z horniny vyluhovala uranovou rudu, ta by se v odkalovacích nádržích usadila a poté vybagrovala a zpracovala. Je to metoda devastující pro přírodu - naprosto zničí spodní vodu, vytváří pod zemí velké dutiny a její následky se odstraňují jen nesnadno. V okolí Hamru na Jezeře jsou dodnes vrty a prameny, z nichž vytéká kyselina a samotné Hamerské jezero bylo dlouho bez vody, protože ta zmizela kamsi do obrovské podzemní dutiny o rozměrech větší, než má propast Macocha.

Zatím nebylo vydáno žádné povolení a upřímně doufám, že polská vláda je natolik rozumná, aby nedopustila poničení krásné přírody Národního parku Stolové hory a otrávení zdrojů té nejkvalitnější podzemní vody. Ta nejde ničím nahradit.

STÁTNÍ MATURITY NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH
Na sociálních sítích se mají brzy objevit informace o státních maturitách. Firma, která je tam vloží, bude zároveň i provádět mapování a monitoring názorů, které na státní maturity mají budoucí maturanti. Projekt bude trvat do konce roku a přijde na 1 milion korun. Proč na tak draho? Kolikrát se ruší celé školy kvůli menším částkám.

OPRAVA MUZEA PODKRKONOŠÍ
Muzeum Podkrkonoší v Trutnově - http://www.muzeumtrutnov.cz - se opravuje a tak bude zavřené až do léta.

BANKROT ART KINA CENTRAL V HRADCI KRÁLOVÉ
Hradecké artové kino Central má velikánské dluhy a tak opakovaně žádá o pomoc město Hradec Králové. Městské zastupitelstvo dnes pomoc kinu zamítlo a tak bohužel historie tohoto zajímavého kina asi brzo skončí.

ČOKOLÁDOU KE ŠTÍHLÉ LINII
Vědci s Kalifornie přišli se zajímavými výsledky svého bádání - podle nich konzumace čokolády může vést ke štíhlé linii. Důležité podle nich je, aby ji lidé menší jedli pravidelně, třeba každý druhý den, nikoliv nepravidelně a nárazově. Musí však jít o kvalitní hořkou čokoládu s vysokým obsahem kakaa.

Nechci znevažovat práci vědců, ale v dnešní době, kdy jsou peníze až na prvním místě a na výzkum se jich moc nedostává, vědci někdy rádi sáhnou po nabídkách nejrůznějších soukromých firem, aby vedli výzkum pro ně. A tak mám podezření, jestli tento výzkum nefinancovaly čokoládovny...

MÉDIA BEROU LIDEM KRÁSU
Média - v čele s televizí - mají zjevně jednu snahu. Ukazují nám jen vše špatné. V televizním zpravodajství se uveřejňují jen špatné zprávy, ve filmech a seriálech se lidé jen hádají, střílí se, ubližují si, v soutěžích porota soutěžící bezdůvodně uráží, všude samá vražda, násilí, agresivita. Cíl této snahy je naprosto jasný - co nejvíce nás přesvědčit o tom, že život není krásný a krásu máme hledat jen v nakupování výrobků, které televize propagují.

29. března 2012
(čtvrtek)

DEN RADOSTI Z PŘÁTEL
Podnět pro dnešní den: Budu se radovat z toho, jaké mám přátele.
Pamela Espelandová a Rosemary Wallnerová to dneska v knížečce Využít každý den chytily za správný konec, protože tak krásný podnět už pro mě dlouho nevymyslely. Přátelé, to je jedno z největších bohatství, jaké může člověk mít. A tak jsem se radosti z nich doopravdy oddsal a bylo celkem jedno, jestli šlo o milou kolegyni, spolužačku z kurzu angličtiny nebo kamarádky z Internetu.
Ráno ještě nic nenasvědčovalo pesimistické předpovědi počasí na dnešní den. Jen velký vítr pročesával dávno pročesané větve stromů a pokoušel se vzít velkou reklamní plachtu z konstrukce u silnice. Nepodařilo se mu to, byla přivázaná dobře a tak za trest během dopoledne přihnal velké a černé mraky, z nichž se spustil déšť. O co byl mírnější, o to víc byl vytrvalý a tak vydrželo pršet celý den až do noci.
Práce šla od ruky docela dobře, i oběd - hovězí polévka s mušličkami a pštrosí vejce s bramborovou kaší a zelným salátem - byl dobrý, jen se mi dneska chtělo celý den docela spát. Hodina angličtiny byla poklidná - hodně se při ní povídalo a došlo i na poslech oblíbené Farmy zvířat.
Když už jsme tak u té radosti z přátel, nemohl jsem vynechat posezení s milými spolužačkami - kamarádkami u šálku dobré čokolády.
Doma jsem pak na Internetu napsal všem kamarádkám i známým, kterým jsem dlužil odpověď na mailíka a nádavkem jsem přeložil i jednu písničku na přání. Ale teď už mě čeká jen cesta do říše snů.

30. března 2012
(pátek)

DEN DEŠTĚ A VĚTRU
Když jsem se ráno díval z okna, nepršelo. Vyrazil jsem tedy do práce pěšky, ale už ve čtvrtině cesty začalo pršet a vítr mi hnal nepříjemné spršky vody do tváře. Než jsem dorazil, přestalo, ale i tak to bylo nepříjemné.
Zmáhala mě ospalost a tak mi šla práce od ruky pomalu. Dobře že je pátek, i když jsem si myslel, že mě změna času nijak nezasáhla, přece jen se cítím unaveně a ospale.
Odpoledne trávím s kolegy na příjemné návštěve a zbytek večera mi hezky uběhne při čtení knihy Aleny Vondruškové Jařmo, parkán, trdlice aneb výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění.

31. března 2012
(sobota)

DEN ÚKLIDU
Dnešní den jsem strávil ve společnosti hadru, vody a početných kapek a cákanců, protože jsem pomáhal uklízet po malování. Venku se už od včerejšího dne dál vane velikánský vítr, i když se z vichřice pomalu mění v silný vítr. Jinak se střídá pravé aprílové počasí - déšť se mění ve sluníčko, to vystřídá hustá chmelenice a na pocukrované hory poté zase chvíli dopadají sluneční paprsky. Krakonoš dělá jarní úklid ve skříni s počasím.

NEVĚSTA x NEVĚSTKA
I dnes jsem si večer četl v knize spisovatelky Aleny Vondruškové "Jařmo, parkán, trdlice aneb výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění" a mezi jinými přišla řada i na slovo hampejz. Pro ten měli naši předkové i mnoho jiných a méně známých výrazů - mně se líbil třeba "domeček kurevný" a ještě krásnější mi připadl "Dům u růžové studny (kam se chodí pít rozkoš)". Ale tak mě napadlo, že by bylo zajímavé zjistit, proč je tak podobné slovo pro ženu, souložící s muži za peníze a ženu v den její svatby - nevěstka a nevěsta. Hledal jsem, hledal na Internetu - ale bohužel nenašel.

Pokud chcete vyrazit vpřed, směle se podívejte do souboru Z Tomova diáře - duben 2012.
Pokud se chcete ohlédnout zpět, následujte odkaz na soubor Z Tomova diáře - únor 2012, Z Tomova diáře - leden 2012 a nebo na soubory Z mého diáře z roku 2011 a Z mého diáře z roku 2010.