Ozdoba levé části hlavičky
Horní část menu Spodní část menu
Pozadí mezi menu
Horní část menu Spodní část menu
Pozadí mezi menu
Horní část menu Spodní část menu
Pozadí mezi menu
Horní část menu Spodní část menu
Pozadí mezi menu
Horní část menu Spodní část menu
Pozadí mezi menu
Horní část menu Spodní část menu
Pozadí mezi menu
Horní část menu Spodní část menu
Pozadí mezi menu
Socha z letohrádku Rendez-vous, která symbolizuje slunečné dopoledne
Konec menu

Obrázek, vložený sem kvůli kreténskému Internet Exploreru Tomášův Internet

ÚVODNÍ STRÁNKA



Hity Tomášova Internetu


Srdečně vás vítám na Tomášově Internetu a nabízím vám to nejoblíbenější, co na mé stránce najdete. Podkladem jsou statistiky za 10 měsíců a 10 dnů roku 2017.

Nejoblíbenější části Tomášova Internetu a nejnavštěvovanější soubory

I v roce 2017 bez problémů obhájí svou výsostnou pozici část Překlady písní, která sice už není zdaleka tak navštěvovaná, jak bývala kdysi, ale přece jen si své zájemce ještě najde. Stříbrnou medaili s velkým přehledem získala moje Sbírka latinských citátů. Bronzová medaile patří nesmrtelným písničkám skvělé švédské skupiny ABBA.

Nejnavštěvovanějším souborem je však překlad písničky Back to her man od Damiena Rice. Zhruba o 1 500 návštěvníků méně zaznamenalo počitadlo u souboru Sbírka latinských citátů a jako třetí byl nejnavštěvovanější soubor s úvodní stránkou sekce Překlady písní.

Nejoblíbenější překlady písní

V roce 2017 je takřka nepřekonatelným překlad písničky Back to her man od Damiena Rice, který má více než dvakrát větší návštěvnost, než druhá písnička v pořadí Amazing grace. Třetí místo obsadila známá pirátská písnička Fifteen men on a dead man's chest.
Zatímco známější písničky dávno lidé hledají na nejrůznějších známých a obrovských komunitních webech s překlady, námořnické, středověké a méně známé písničky hledají dál na Tomášově Internetu a to mi dělá radost.

Pokračování výběru toho nejlepšího z Tomášova Internetu najdete v souboru Hity Tomášova Internetu - rok 2017.

Z Tomova diáře


14. listopadu 2017
(úterý)
NEČEKANÁ RADOST
Příjemná byla cesta dnešním ránem... podařilo se mi nějak nečekaně rychle vstát a vypravit se na cestu do práce, nemusel jsem tedy spěchat, navíc bylo jasno a ne moc velký mráz. Do zpěvu bylo o něco méně, než včera a mobil mi nehrál tolik písniček, jež bych si mohl zpívat... ale bylo mi dobře.

V práci to bylo horší... systém šel pomalu, práce vinou toho moc neubývala... ale i v pracovním dni mě čekala radost, kterou ve mně probudilo nečekané pozvání. V září jsem se totiž chystal na historické slavnosti na hradě Zvířetice, kde měla tancovat má nezřízeně milovaná skupina Villanella, těšil jsem se však také na novostředověkou skupinu Ergo, jejichž pět písniček znám z CD o hradech a zámcích Čech, ale naživo jsem je nikdy neviděl. Hezky jsem si to plánoval, jenže v den slavností jsem úpěl v zajetí virů a navíc celý den tak lilo, že jsem nakonec radši zůstal doma a snažil se z toho vykurýrovat. Moc mě to mrzelo... ale teď se snad vše napraví... dneska mi na mém profilu na Facebooku přistálo pozvání od sympatické kapelnice Erga Sabiny, že Ergo bude mít dvě vystoupení 3. prosince u nás ve Vrchlabí při rozsvěcení vánočního stromu. Už se na to moc těším... a doufám, že viry se mi tentokrát budou vyhýbat.

Teď je však po práci, kolega Lubor mě svezl do Vrchlabí... a já teď čekám u mé sympatické kadeřnice Lindy až dostříhá paní, co je přede mnou. Čekání je to však nečekaně příjemné... stříhaná paní se totiž nečekaně ke mně hlásí. Zatímco já ji zezadu nepoznal, jí stačilo jen mrknout nebo slyšet můj hlas... a hned ví, že po ní půjde na řadu ten pán, s nímž se poznala před dvěma roky a deseti měsíci a občas se s ním potkává při procházkách se svou fenečkou Karinkou, když zavítá do údolí Principálku, k rybníku Kočvaráku nebo putuje loukami, poli a lesy mezi Vrchlabím a Dolní Brannou.

Dnes Lindě vypravuje o tom, jak jsme se poznali - 16. února 2015 to bylo. Když jsem po pracovním dni plném napětí a zlosti putoval „Cestou od Lenky k Alence“, zlepšoval jsem si náladu zpíváním veselé horalské písničky „Synku, synku“ a protože jsem nikde nikoho neviděl, chvílemi jsem tancoval v jejím rytmu. Vpřed polkovým krokem, chvílemi dokola, polku jsem prokládal obkročákem... lék na špatnou náladu to výborný. To jsem netušil, že nejsem sám, komu svým tancováním vnesu do duše lepší náladu - odněkud se na mě dívala paní v zeleném a když pak šla se svým pejskem přes louku a skrz les, nijak nespěchala, takže jsem ji nakonec dohnal... a ona se se mnou dala do řeči. Pěkné povídání to bylo... ona mi vypravovala, jak ji zaujalo to mé tancování, já jí vypravoval o Horalu a o tom, že mě čeká moje první vystoupení... moc pěkné to bylo a v mé duši po té vší zlosti zase byl jas a radost.

Od té doby se s touhle paní čas od času potkám a vždycky se mi s ní moc a moc hezky povídá. Jednou jsem se jí i zeptal na jméno, řekla mi ho... ale já ho dočista zapomněl a nechce už se mi ptát podruhé... tak jsem jí jen tak pro sebe začal říkat Zelená paní. Jednak většinou chodí do přírody oblečená v zeleném... a jednak je to paní, která má ráda přírodu, sbírá bylinky a dokonce ji i různě v přírodě sází. Dokonce jsem si i jedno místo podle ní nedávno pojmenoval... říkám mu „Zahrádka Zelené paní“.

Když tak dneska vzpomíná na moje tancování a na to, jakou radost jí to udělalo... napadá mě tak, že kdybych o ní věděl, nikdy bych netancoval a nikdy bychom se neseznámili. Člověk někdy bere některé konání za pošetilé a styděl by se za něj... a přitom jiným vnese do duše jas.

Je dostříháno, Zelená paní odchází a řada je na mě. Při stříhání si povídám s Lindou, ke které už se chodím nechat stříhat roky a která mi je také moc sympatická. Když se zkracování mé prořídlé hřívy chýlí ke konci, otevřou se dveře a jimi na elektrickém vozíku vjede dovnitř jiná paní. Vstávám, platím... a když mě při cestě na mnou uvolněné místo míjí zmíněná paní, usměje se na mě tak krásně a vřele, až mě to zahřeje u srdce. Chystám se odejít... ale chvíli si ještě povídáme... a to mi udělá takovou radost, že bych se toho ani ve snu nenadál.

Zatímco já si lidi kolem sebe pamatuju prachšpatně, tahle milá paní Eva má asi lepší paměť a pamatuje si mě dobře. Důvod, proč si mě tak pamatuje je jednoduchý a neuvěřitelně krásný. Když vyrazí do ulic, občas jí připadá, že potkává samé naštvané, chladné, lhostejné lidi - ale já se na ni pokaždé usměju. Já se opravdu rád usmívám na lidi, když mám v nitru pohodu, někdy se třeba i usmívám nad svými myšlenkami... ale nikdy by mě nenapadlo, že můj úsměv tak dokáže potěšit druhého. Byla to tak obrovská radost pro mě, že jsem si nakonec povídal s paní Evou až do konce jejího stříhání a pak ještě pár chvilek i venku. Taková setkání jsou darem, na který by člověk neměl zapomenout... i proto o tom právě sepisuju takové sáhodlouhé povídání, i když mám pocit, že se mi to moc nedaří a navíc už bych měl dávno spát...

Zápisy k minulým dnům najdete v souboru Z Tomova diáře.

Novinky


6. srpna 2017
Dlouho, příliš dlouho už se na mé stránce nic nedělo. A když, tak jsem svůj čas věnoval sáhodlouhému psaní, které stejně asi udělalo radost málokomu. Příliš mnoho času jsem věnoval Krkonošskému Horalu a jeho stránce... přišel čas to všechno změnit a zase začít dělat lidem radost. Takovou, jakou mi dneska udělala radost Bohumila svým vřelým vzkazem v mé Knize hostů... i proto jsem pro ni právě přeložil písničku If the story is over od skupiny Stratovarius, jejíž slova docela padla do mého rozpoložení. A také došlo i na Janinu a její přání - písničku Ain't your mama od Jennifer Lopez.

9. dubna 2017
Hudba ke královskému ohňostroji je jednou z nejznámějších skladeb skladatele George Friedricha Händela. Jaké by to asi bylo mít stroj času a podívat se na slavnost, kde se k ohňostroji hrála? Díky starým záznamům si to umíme představit... a proto pojďme spoulu vyrazit na cestu časem na královský ohňostroj.

4. prosince 2016
Smutno a mrtvo bylo dlouho na mé stránce. Skoro jako by slunce už nad ní nemělo nikdy vyjít. To by mě však přece jen mrzelo, když mám lidem pořád co říct... proto jsem dlouho psal a psal a napsal jeden ze svých nejkrásnějších článků o jednom z nejvýjimečnějších putování. 14. října jsem se totiž vydal na pouť Po zapomenutých stezkách doby romantismu. Pokud máte chuť, vyrazme tam teď spolu ve svých snech...

23. srpna 2016
Byly časy, kdy středem mé stránky byla sekce Překlady písní a téměř všechny novinky se týkaly jí. Později přišly časy, kdy moje stránka žila příběhy mých všedních i nevšecních dní... letos však už nežije téměř vůbec.

Když mi po hodně dlouhé době přišlo písničkové přání, zastesklo se mi po starých časech... proto se paní Dana dnešního dne dočkala překladu písničky Here it is od Leonarda Cohena a Sharon Robinson.

Starší novinky byly přesunuty do archivu.