Můj letošní diářík má stříbrnou barvu a je o něco větší než všechny předchozí. Hůř se mi vejde do ledvinky, ale víc se toho do něj vejde. Snad rok 2015 přinese inspiraci pro příjemné příběhy, povídky, veršíky i obrázky, které pro vás zaplní jeho stránky i zatím nepopsané stránky tady na mém webu.

1. ledna 2015
(čtvrtek)

NOVÝ ZAČÁTEK
Dozněly ohňostroje, dohrála hudba, přišlo nové jitro a nový den, první den nového roku 2015. Starý diářík odešel se ctí na odpočinek - ne do popelnice, ani do tampely, ale na stůl za monitor k diáříkům z minulých čtyř let. Přede mnou leží nový diářík, stříbrný, s povrchem, připomínajícím svou strukturou hrubou tkaninu.



Má formát B6, je tedy o něco větší a má silnější linky. Hůř se vejde do ledvinky, hůř se do něj bude kreslit... ale třeba se v průběhu roku objeví i nějaké výhody a co se teď zdá spíš překážkou, bude ve skutečnosti schůdkem a cestou k něčemu novému.

Prázdné jsou i stránky tady na mém webu a já jen doufám, že se mi je podaří plnit trochu lépe, než v minulém roce. Můj deníček nikdy nebyl nijak zvlášť navštěvovaný, ale loni jsem víc nepsal než psal a to nejspíš otrávilo i mé čtenářky z nejvěrnějších.

Co přinese rok 2015, to zatím nevíme, ale můžeme plánovat a slibovat si. Já bych rád do mého deníčku letos psal víc a míň ukecaněji a vůbec bych chtěl oživit některá zapomenutá a nedodělaná místa mé stránky, jako třeba fotogalerii Po romantických cestách z pekla do nebe nebo druhý díl cesty za krásnou architekturou Tajemná doba románská.

Rád bych také začal zase vést své osobní účetnictví. Dál budu číst knihy v angličtině a učit se angličtinu. Těším se, že budu dál tancovat s Krkonošským Horalem a pokud se všechno podaří, v srpnu všichni pojedeme tančit, zpívat a hrát na největší folklórní festival světa Europeade, který se bude konat ve Švédsku ve městě Helsingborg.

Co se podaří a co ne můžeme jen hádat... a nebo věštit. Křišťálovou kouli nemám - ač už jsem párkrát obdivoval její tajemné hlubiny, nikdy jsem se k její koupi neodhodlal. Ale věštit se dá i prostřednictvím počítače...

Program Soothsayer moc předpovídat neumí, jen v části Numerologie přiřadil roku 2015 číslo 1 a to znamená...

Nové začátky...začíná nový devítiletý cyklus, který přinese vzrušení a položí základy dalšího devítiletého cyklu. Teď bude na čase objasnit si své úmysly a pro cílevědomou činnost.

To program Nebeský kalendář - http://astro.wendys.cz - ten umí tolik, že vlastně ani nevím, co on všechno umí.



Kdyby si s tím člověk dal větší práci, získal by z programu horoskop, o jakém by se mu ani nesnilo. Když to chce mít rychle, také to jde - dá si prostě „Aspekty za období“...



...a za minutku už je spočítáno a člověk hned ví...



...že neví nic. Zaseknul se, mrzák. Tak znova.

Výborně, máme spočítáno, teď stačí kliknout na „Výklady“ a už to tu máme jako ve věštecké kouli...



...výklad aspektů na celý rok 2015.

Kdo to radši jako ve filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje“, i ten si v Nebeském kalendáři porochní.



A rovněž magie čísel tu má své místo...



Nu, ale to je mnoho čtení a žádný jednoznačný rezultát. Tak zkusíme tarot ve stejnojmenném programu.



Velekněžka mi říká, že mám užívat selský rozum, myslet dříve než jednat a zkusit být objektivní. Jednat bez emocí. Nu, to má pravdu v kterémkoli roce.
Proti mě stojí sama Spravedlnost, která říká, že jestli budu hrubý a nespravedlivý ve svém úsudku, tak si na mě došlápne.
Soudit mě bude sám Svět a v něm nemám podceňovat nikoho.
Rozsudek naznačuje karta Věž - ale kupodivu to neznačí že v nějaké skončím - prý se mnoho věcí změní, možná ztratím svou stabilitu a budu čelit nepřízni osudu.
Shrnuje to sám Velekněz - jsem dobrá osoba, ale nikdy nejsem v ničem ten hlavní.

Ale to také není úplně ono. Tak se prostě zeptáme desetikoruny. Jaký bude rok? Desítka - špatný, lev - dobrý...
...sedm, osm, devět, deset... hm... deset. Tak radši budu házet ještě jednou.

Je načase s tímhle věštěním radši skončit. Ono to stejně všechno bude úplně jinak... jako vždycky.

4. ledna 2015
(neděle)

KONEC POHODOVÝCH DNŮ
Období Vánoc a konce roku je zvláštním časem. Když kalendář nepřeje, skoro si nevšímneme, že nějaké Vánoce byly. Loni a letos ale přál a proto bylo docela hodně volna - takové volno je vlastně v průběhu roku nejdelší volno, které strávím doma, výjimkou je snad když přijde nemoc, ale takový pobyt doma si člověk moc neužije.

Všechno to byly dny pohodové, vyplněné sem tam trochou práce, ale mnohem více čtením, psaním na mou stránku, psaním a chatováním na mém profilu na Facebooku i organizováním mého diáříku.

Teď však všechno končí a přicházejí zase všední, perné dny v práci. Snad zítra vykročíme pravou nohou a bude se nám dařit.



Nu, ale jedno je téměř jisté. V práci bude možná šrumec, ale nebude to horší než před Vánoci. Za školních časů to bylo horší - před Vánoci ťuťu ňuňu, pohodička, besídky, povídání o Vánocích... a v lednu najednou bác ho - zkoušení, prověrky, testy, čtvrtletky jen to hvízdalo a hlava šla kolem. Teď jsem moc rád, že už tam nemusím.

CEDULKY
Když jsem tak hledal na Internetu různé programy na věštění, padl mi tam do oka i program s prostým a jednoduchým jménem Cedulky. Ke stažení je na stránce jeho autora na adrese http://adam.kafelanka.cz/index.php?id=7 nebo na známých stahovacích serverech jako Slunecnice.cz nebo Stahuj.cz .



Jak název napovídá, program Cedulky slouží k tvorbě cedulek. Je to program jednoduchý, ale účinný - několika kliknutími vytvoříte zcela profesionální a předpisovou výstražnou, přikazující, zakazující nebo jinou cedulku. V programu je i několik základních obrázků pro cedulku, mnohem více jich je na stránce autora. Vy si pak vyberete jen typ cedulky a obrázek, napíšete text... a cedulka je hotová.

Tahle ve mně když jsem byl malý budila úctu skoro posvátnou a vzduch kolem jako by nebezpečnou elektřinou přímo sálal.



Nu, ale proč jen psát standardní cedulky, když si můžeme vymyslet cedulku jakou chceme...



Dneska mám dobrou náladu, ale jak to bude zítra - kdo ví. Pokud budu podrážděný, budu to moct světu dát vědět cedulkou, zakazující mě dráždit.



A když to bude trvat delší dobu, je načase výstraha.



Na dveře lékařské ordinace patří cedulka...



Pokud nedbáte výstrahy a vstoupíte dovnitř, nic váš už nezachrání ani když na vás lékař vytáhne nějakou obrovskou koňskou injekci. Ve vašich úmyslech vám totiž zabrání cedulka...



Stejná cedulka najde své místo i ve psychiatrické léčebně, polepšovně, ve vězení nebo na válečné linii.

Ledaskterý žáček možná dnes před usnutím spřádá sny o tom, jak by bylo krásné, kdyby škola vyhořela. Kdyby znal program Cedulky, měl by pěknou cedulku k vyvěšení na školu.



Že jste se ještě ani jednou nezasmáli? To jste teda pesimisté a to teda ne...



Výstrahy, příkazy, zákazy... ale program Cedulky umí vytvořit i jakoukoli jinou cedulku...



Nu a s tím tohle nudné kouzlení uzavřeme. Cedulkám zdar.

5. ledna 2015
(pondělí)

DO RACHOTY ZVESELA
Mobil si zvesela vyhrává ještě veselejší písničku Ranní ptáče od Ginevry, ale já se zdaleka tak vesele a svěže necítím. I když jsem chtěl usnout podstatně dříve, usnul jsem až někdy v půl druhé a to se pak v půl páté moc zvesela nevstává. Ale nebylo to zase tak ztěžka, jak jsem čekal že bude.

Z rádia se sypou zprávy o chumelenicí zasypaných silnicích a že nejvíc na severovýchodě Čech, tak uvažuju jestli nevyrazit pěšky rovnou, ale pohled z okna tak pesimisticky nevypadá, tak vyrážím skrz vítr a sníh na autobusák. Autobus nikde... ale naštěstí přijel jen s pár minutami zpoždění a do práce jsem se dostal včas s velkou rezervou.

Dneska musím odvádět jen jednu pohodovou směnu jedné kolegyně a dnešní noční směnu na třech tiskových strojích, tak můžu pracovat v pohodovém tempu a den zasvětit převážně uzavírání příkazů. Není to špatné, ale vzhledem k té probdělé noci je to trochu uspávající.

Venku zatím chumelí jak v těžítku a z rádia se chumelí zprávy o uzavřených hraničních přechodech pro kamiony v Harrachově a Náchodě, uvízlých kamionech téměř v každém kopci a spoustě dopravních nehod. Hustá chumelenice a vítr komplikovaly život silničářům i řidičům a rozhodně tomu nepomohli nenechaví zloději, kteří kradou podél silnic dřevěné vetrolamy a dřevěné tyče pro orientaci a topí s nimi.



Jedna paní dokonce se svým autem skončila v Hrabačově až v říčce Jizerce, ta tam ale naštěstí není nijak hluboká a tak se jí nic nestalo.

Odpoledne chumelení ustalo, ale vítr stále hnal oblaka sněhu. Naštěstí mě svezl kolega Lubor domů, tak jsem nemusel spoléhat na autobus, mohl spokojeně koupit chleba a odpoledne strávit u příjemného seriálu s příjemnou paní Zuzanou Slavíkovou Rajské zahrady - dílu z Českého Krumlova - spaním, psaním na Facebooku a psaním na mou stránku. Pohodový den.

NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ MÉ KOLEGYNĚ HANKY
I v roce 2015 se mě bude má kolegyňka v těch nejnečekanějších chvílích lekat.

HORMON MELATONIN
Dneska bylo na Radiožurnálu povídání s fyzioložkou a biochemičkou jménem Helena Illnerová - povídání o vnitřních rytmech, biologických hodinách i genetice. Napsala o tom i zajímavou knihu Čas pro světlo. Povídání to bylo mimořádně zajímavé - poslechnout si ho celé můžete na adrese http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3285448.

Součástí bylo i povídání o hormonu jménem Melatonin. Ten v mozku lidí vyrábí drobná žláza s vnitřní sekrecí jménem šišinka a ovládá v nás ospalost a spánek. Když ho šišinka vyrábí hodně, spíme, když ho nevyrábí vůbec - přes den - tak se nám spát nechce. Zajímavé na tomto hormonu je také to, že ho mají všichni živí tvorové od zelených mořských řas přes rostliny až po obojživelníky, savce i člověka. U všech slouží k stejnému účelu - u řízení vnitřních hodin, které reagují na střídání dne a noci.

ŠKODA U NELEGÁLNÍCH KOPIÍ BUDE NIŽŠÍ
Kdykoliv se někde objevila zpráva o dopadeném šiřiteli nelegálních nosičů nebo souborů s filmy nebo písničkami, média nás ohromovala astronomickou výší způsobené škody. Výpočet této škody byl jednoduchý - počet stažení nelegálního souboru (případně počet vypálených CD nebo DVD) x cena originálního nosiče.

Jeden dopadený šiřitel nelegálních souborů byl brněnským městským soudem odsouzen ke třem letům vězení s podmíněným odkladem trestu na pět let a také k náhradě takto vypočítané škody filmovým a distribučním společnostem v astronomické výší 11 milionů korun. Bránil se, ale krajský soud v Brně rozsudek potvrdil. Podal tedy povolání k Nejvyššímu soudu a tam konečně spravedlnost nebyla slepá, hluchá a nekulhala na jednu nohu.

Nejvyšší soud rozsudek zrušil a vrátil případ Městskému soudu k novému projednání. Odůvodnil to tím, že škoda je přemrštěná - jednak stažené nelegální soubory nebyly v takové kvalitě jako originální nosiče a hlavně - nedá se čekat, že by si všichni stahující legální kopii koupili.

Celý případ je podrobně popsaný v článku na adrese http://e-svet.e15.cz/it-byznys/soud-se-zastal-internetoveho-pirata-ktery-mel-platit-vysokou-skodu-1149961.

Nahrávací a distribuční společnosti nějak stále nepochopily, že pokud chtějí zadupat do země nelegální soubory, musí jednak prodávat své zboží za přístupné ceny a jednak ho šířit tak, aby to bylo pro uživatele dostupnější než nelegální soubory. Přidat nějakou podstatně atraktivnější přidanou hodnotu, než jsou nejrůznější „DRM“ (ochrany proti nelegálnímu kopírování), zadávání hesla při přehrávání, povinné připojení na Internet a podobné klacky pod nohy poctivých uživatelů.

Nu a také by se měly postarat o to, aby servery s nelegálním obsahem nebyly jediným místem, kde člověk jejich zboží najde...



POVINNÉ REFLEXNÍ PRVKY U CHODCŮ
Novela zákona o silničním provozu zavede zhruba od poloviny letošního roku mimo jiné i povinnost pro chodce nosit na oblečení reflexní prvky, když půjdou po silnici tam, kde není veřejné osvětlení za tmy či snížené viditelnosti.

Ledaskdo i proti tomu protestuje a nelíbí se mu to, ale já proti tomu nic nemám. Sám při cestách pěšky do práce a z práce za tmy už léta nosím reflexní vestu a čelovku s přidaným zadním červeným světýlkem. Nemůžu si to vynachválit - řidiči mě vidí z dálky a vyhnou se mi s rezervou nebo alespoň zpomalí a já mám čas před nimi v klidu ustoupit mimo silnici. Navíc mě někteří z dálky považují za policistu a pak jsou ještě opatrnější. Je to v zájmu každého chodce i cyklisty, aby byl vidět, protože kdo vidět není, nezřídka ho připomíná už jen kříž u silnice.

6. ledna 2015
(úterý)

NEJKRÁSNĚJŠÍ ZIMNÍ DEN
Včera jsem šel spát o hodinu dříve než předevčírem a adekvátně k tomu se mi vstávalo ráno líp. Autobus jsem stihl bez problémů. V práci mi to šlo od ruky vcelku dobře, bylo toho však hodně a v mém pracovním tempu mě nepomohly moc ani syté bavorské vdolečky k obědu.

Když jsem se tak díval ven z okna, měl jsem tisíc chutí se vším praštit a pádit fotografovat. Nebe modré, sníh zářivý - v tak nádherný den je hřích sedět v práci. Kvůli velkému množství práce jsem však nakonec vydržel až do konce pracovní doby, na přesčasu by mě však zaměstnavatel udržel jen vyhrožováním vyhazovem. Naštěstí k tomu nikdo chuť neměl a já teď můžu spokojeně pádit po cestě kolem domu mé kolegyně Lenky...



...a po zářivě bílé louce...



...až na Annin vrch. Můžu si připadat skoro jak v kraji kam lidská noha nevstoupila - není tu ani jediná lidská stopa. Přesto je tu stop habaděj a všechno to jsou typické otisky zaječích paciček. Občas nacházím i místa, kde si vyhrabávali trávu tam, kde sněhu je míň. Moc hezky se ve sněhu přímo do kopce nejde, ale jinak je ho přesně tolik, kolik má - nejsou vidět krtičince a nebořím se nijak hluboko.

Pohled z Annina vrchu je nádherný. Nikdy jsem tu vlastně v zimě ještě nebyl - tedy v astronomické zimě ano, ale to byla ta loňská a sněhu bylo jen pár špetek. Tohle je jiné kafčo.





Popadává mě na Annině vrchu bláznivá radost z té zimní krásy a prachového sněhu... podlehnuvše náhlému nápadu padaje lehám do sněhu... s rukama roztaženýma dělám panáka. Brrrr - ale ty mé lehké plátěné kalhoty... to to studí... honem zpátky na nohy. Sluníčko rychle putuje k obzoru a proto musím odtud putovat i já.





Na délku nebo na šířku... nemohl jsem se rozhodnout, proto tu jsou oba.

Pohazuju si v hlavě s myšlenkou vzít to rovnou přes pole k „Pozadí Windows XP“, neobcházet to jako vždycky a ušetřit si druhé stoupání do téhož kopce, ale nakonec pole obcházím.
Pozadí Windows XP dnes svou předlohu barvami ani trochu nepřipomíná.



Cesta od Lenky k Alence je zpola zavátá větrem minulých dnů.



Scházím po cestě přes pole do údolí. Čekal jsem, že tu nebude ani lidská stopa, ale po cestě do údolí Labe jich je docela dost.



Kolem je však neporušený sníh, který se třpytí v paprscích zapadajícího sluníčka. Který hračička by odolal.



K nakreslení srdíčka mě inspirovala milá paní s kouzelnými prstíky , plná lásky k lidem a vřelosti, která je také při svých procházkách ráda kreslí do sněhu nebo jíní. Její jméno je...



Vzpomínám i na jednu z mých nejoblíbenějších písniček od skupiny Ginevra, která se jmenuje...



Dneska však naštěstí není nálada na zpívání takových nádherných, ale smutných písniček.



Zrovna se chystám na další veledílo - znak Facebooku a text „To se mi líbí 0 přátel Klikni pro přihlášení“, když vtom odkudsi shora slyším „Zpátky! K noze!“ a rozmyslím si to. Obecenstvo k svému hraní rozhodně žádné nepotřebuju.

Než dojdu k můstku přes Principálek, doběhne ke mně ten, který měl jít zpátky a k noze, ale nešel. Jeho pán zůstal kdesi vzadu, podařilo se mu však asi mě zahlédnout, proto zanechal marného přivolávání. Potkali jsme se tu nejdnou a proto ví, že z jeho velkého a přátelského psa strach nemám. Já zas vím, že na hlazení moc není, tak ho nechám jen si ke mně při proběhnutí letmo čmuchnout. On se za to na mě podívá přesně ve chvíli, kdy se mi to líbí.



V údolí Principálku to vypadá skoro jako v zimní pohádce.



I meandry Principálku - v létě hodně málo fotogenické místo - v zimě stojí za vyfotografování.



Na kopci na sluníčku jsem hodně váhal, jestli jít sem do údolí nebo jít „Cestou od Lenky k Alence“ přes údolí Principálku na protější kopec, pak k lesu a lesem ke Kočvaráku. Je to kratší a užiju si při tom víc sluníčka... ale nakonec jsem se rozhodl jít mou nejklasičtější cestou se všemi fotografickými zacházkami, jaké vůbec jsou možné. Proto teď v údolí Labe odbočuju doprava a lesíkem jdu až k soutoku Labe s Principálkem.



Drobný potůček Principálek se u soutoku hodně rozšiřuje vinou toho, že se stéká s Labem těsně nad splavem, kde je voda hluboká a klidná.



Takhle vypadá náš evropský veletok - Labe - zhruba 30 kilometrů od pramene.



Do údolí Labe už se vkrádají podvečerní modravé stíny.



Vracím se zpátky, pohlédnu na cestu od Branné, jíž jsem sem před deseti minutami přišel...



Na louce „U Salaše“ je už stín.





Při pohledu zpod koruny starého dubu je vidět mezi stromy Černá hora.



Na okraji lesa se poslední paprsky zapadajícího sluníčka třpytí ve vlnkách Bělé.



Jsem docela zvědavý, jak bude vypadat můstek přes Bělou...



...je na něm udupaný sníh, ale nesmeká se to a i když mám v sobě trochu nejisté pocity, přejdu ho bez vykoupání v Bělé.

V zimním lese je hezky...



...a přece ho někdo vidí jen jako místo, kam hodit to, co se mu už nehodí.



Za zatáčkou u silničky z Harty přes Berlín na křižovatku za Vrchlabím se mým očím zjevuje znepokojivý pohled - auto v příkopu! Někdo jel zjevně od Harty, auto se v prudké začátce sice stočilo, ale zároveň pokračovalo v jízdě bokem v původním směru... a skončilo tam kde je teď. Padlo do závějí jako do peřin, vypadá na pohled nepoškozené - ale přesto se trochu s obavou koukám zamlženým okénkem dovnitř, není-li tam někdo zraněný. Auto prázdné skutečně není, ale mladé ženušce v něm naštěstí není nic a jen čeká na svého manžela. Přeju jí aby se brzy podařilo auto vyprostit a pokračuju v cestě, která není ani trochu příjemná.

Na silničce auta ujela vrstvu sněhu, ta zmrzla na led a i když sem Služby města Vrchlabí nasypaly kamínky, ty skončily hluboko v ledu a smeká se to tu pěkně. Navíc tudy jezdí spousta aut a já se před nimi radši vždycky klidím úplně ze silnice pryč. Jsem rád, když před posledním z nich můžu konečně uhnout na vyšlapanou pěšinku po okraji Berlínského lesa. Po ní vyjdu na Liščák, ze kterého si dělám poslední podvečerní obrázek hor.



Zbytek dne doma už uteče v pohodovém duchu - při prohlížení fotek. Chtěl jsem hned začít psát o dnešním dni na mou stránku, jenže jsem fotky vložil na Facebook a lidé si tam povídali se mnou tak dlouho, až jsem nenapsal nic.

NOVÁ SAZBA DPH, STARÉ CENY
Od počátku roku platí nová, snížená sazba DPH ve výši 10% z ceny u léků, knih a dětské výživy. Na cenách to ale pochopitelně vidět není, protože i ten největší zisk je příliš malý.

Překvapivé je to obzvlášť u knih - jejich vydavatelé a knihkupci si diskusi o vzniku nové sazby a zařazení knih do ní vymohli obrovským nářkem a vyhrožováním, jak je 15% sazba DPH zruinuje, jak za takové ceny nebudou lidé u nich nic kupovat a oni zkrachují a bude to konec knih v češtině.
Teď se jim ale nechce zlevnit ani o těch 5%, co jim slevil stát na dani, ač by to jejich zisky nesnížilo. Nu... je to jejich boj, ale v dnešní době, kdy lidé raději sledují filmy a seriály a když čtou, tak na Internetu; kdy se dají najít tři krabice plné knih u modrého kontejneru a staré knihy se prodávají za pár korun může být jejich přístup skutečně počátkem cesty do pekel.

VÝJIMEČNÉ DĚTI FRIDRICHA FALCKÉHO
Fridrich Falcký, vinou své jeden rok trvající vlády zvaný Zimní král, není moc slavnou a ctěnou osobou českých dějin. Naděje do něj vkládané se nesplnily, za svůj život ztratil všechna svá panství a majetek a zbytek života strávil v Haagu a po různých evropských dvorech jako král bez království. Některé z jeho 13 dětí se však zapsaly do dějin mnohem výrazněji a to někdy až překvapivě vzhledem k okolnostem.

Karel I. Ludvík Falcký
Po smrti svého staršího bratra Jindřicha Fridricha se stal princ Karel I. Ludvík Falcký teoretickým následníkem českého trůnu, který však neměl žádnou šanci získat. Více se snažil nějakým způsobem se domoci anglické podpory v boji za získání zemí jeho otce - Falc a Rýnskou Falc. Pochopení nezískal u svého strýce Karla I. Stuarta, příznivěji to vypadalo u parlamentaristů a když byl Karel I. popraven, dokonce se o Karlovi říkalo, že se touží stát místo svého strýce anglickým králem. Společně s bratrem Ruprechtem se zapojil do třicetileté války, ale dobýt své země se jim nepodařilo.

Co nezmohla síla válečná, to zmohla síla diplomatická a Vestfálský mír znamenal kromě konce třicetileté války i částečně splněné přání pro Karla I. Ludvíka - navrátila se mu vláda v Rýnské Falci. Ta pod jeho vládou povstala z válečných ruin a začala znovu vzkvétat.

Podrobnosti o jeho životě jsou v Encyklopedii Wikipedia v češtině na adrese http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_I._Ludvík_Falcký a v angličtině na adrese http://en.wikipedia.org/wiki/Charles_I_Louis,_Elector_Palatine.

Myslel jsem si původně, že napíšu jen několik odstavců, ale tolik dětí Fridricha Falckého mělo tak pestré životní osudy, že z toho nakonec vznikl nový článek Výjimečné děti Fridricha Falckého v sekci Tomášovy řeči.

MATEMATIKU VYNALEZL ĎÁBEL
Dnes se matematika učí ve školách a dokonce se uvažuje i o zavedení povinné maturity z ní. Vždycky ale tak oblíbená nebyla a to obzvlášť ne u představitelů církve, kterým se při představě matematického důkazu, že se v Bibli kážou bludy a oni přijdou o moc, rozklepala kolena. Proto bylo nutno s tímhle kacířstvím rázně zatočit, jak o tom svědčí historická kniha Přehled dějin věku nového

I vystoupil zde dominikán P. Caccini z kazatelny proti Galileji, vylíčiv bezbožnosť učení jeho a končiv zatracením veškeré mathematiky, ana prý jest vynálezem ďábla, tak že by všichni mathematikové, jelikož od nich vychází všeliké kacířství, měli ze všech křesťanských států býti vypuzeni.

Dneska už se můžeme takovému šíleneckému blábolení jen smát, tehdy to ale byla vážná věc. Nevedla sice ke křížovému tažení proti matematikům, ale zmíněný Galileo Galilei musel před inkvizičním tribunálem odvolat přesně to, co si spočítal a v dalekohledu viděl na vlastní oči.

Dnes už touha po moci dosažené vírou, fanatismem a odpíráním vzdělání Evropu naštěstí neovládá. Nu, ale když si tak vzpomenu na má školní léta a nejrůznější lomené výrazy plné písmen a odmocnin, soustavy rovnic o povícero neznámých a podobné lahůdky... nejednou bych při marných pokusech o jejich řešení všechny matematiky poslal s chutí k čertu a jejich věda mi připadla vpravdě ďábelská...

16. ledna 2015
(pátek)

VANDROVÁNÍ K MASOPUSTU
Začátkem ledna poslal umělecký vedoucí Krkonošského Horalu Standa všem Horalkám a Horalům zajímavou informaci - 21. února budeme hrát, zpívat a tančit na Zámeckém masopustu na Sychrově. Kdybych už všechno perfektně uměl, asi by mě ta informace potěšila víc... já však z masopustního programu neumím téměř nic a tak nějak váhám, jestli se víc na mé úplně první vystoupení těšit nebo bát. Tancovat lidem pro radost a stát se tak jedním z těch, které jsem dosud jen obdivoval, to bude můj splněný sen, o kterém mě vlastně nikdy ani nenapadlo snít. Nu... ale jestli mi to nepůjde, tak ten sen asi získá hodně hořkou příchuť.

Každopádně jsem se těšil minulý týden na první letošní zkoušku. Už docela dlouho jsem netancoval, naposledy na loňském Plese nosorožců... a tam jsem navíc pomalu poznával, že pestré krkonošské tance jsou sice na naučení složitější, ale na tancování záživnější než jen prostá polka a valčík. Jenže zrovna když jsem si dával mé předangličtinové pivo na kuráž, přišel mi od Standy e-mail, že pro nás nezbylo místo a zkouška je proto zrušená. Mrzelo mě to - hlavně kvůli tomu vystoupení - jestli to takhle půjde dál, pak budu na Zámeckém masopustu tak nanejvýš v obecenstvu.

V průběhu dnešního odpoledne jsem trochu s obavou koukal do každého e-mailu, ale dnešní zkouška naštěstí zrušená není. A nebude to zkouška jen tak ledajaká - bude to Velká zkouška, kdy se sejde úplně celý Horal a cvičíme společně - a navíc moje jubilejní 10. horalská zkouška. Pojďme na ni.

Čekám, že bude jako vždycky v Malém sálu na Střelnici, ale tam místo toho probíhá nějaká přednáška nebo školení... a tak se přede mnou otevírá dosud neznámá chodba, která končí dvěma divadelními šatnami, kde jsem dosud nikdy nebyl. Z nich procházíme dveřmi - a jsme na jevišti. Dnes tedy budeme tančit na jevišti Velkého sálu, na prknech, která znamenají svět.

Jedna polka na roztancování, rozezpívání a rozehrání... a pak už jdeme na trénink tanců, které budeme tančit na vystoupení. Rychlý tanec v polkovém kroku Stružinec už jsem dvakrát tancoval - ale od té doby uplynula v Labi spousta vody a navíc se na prknech jeviště netančí tak pěkně jako na parketách - tak mi to moc nejde. Ale budu si muset zvykat tančit takřka na čemkoliv - při vystoupeních se tančí na asfaltu nebo na trávě nebo ve sněhu.

Po Stružinci pro mě nastává oblíbený okamžik - šups do vodičky a plavej. Při prvním pokusu o tanec Vandrouník jsem spíš tonul a podobně dopadl i tanec Na vesnickým bále - nu, ale jak večer plynul, šlo mi to už o něco málo líp. Ale zaplať Pánbůh, že vystoupení nebude už 21. ledna. Takhle to snad do té doby ještě trochu natrénuju.

Pak přichází už mně známé tance Šeucouský, Kovářský a můj obzvlášť oblíbený Na cuker na kafe. Ty už jsem tancoval povícerokrát, tak z toho mám v sobě lepší pocit, i když je určitě ještě co zlepšovat.

Jinak je ale dnešní zkouška veselá, všichni mají dobrou náladu a je na nich vidět, že jim to dělá radost. A to i když se mluví ve druhé části zkoušky o vážných věcech.

Dnešní Velká zkouška byla docela dlouhá, více než dvě hodiny - ale mně to v Horalu vždycky uteče jako voda. Jak ten čas letí, když se člověk dobře baví.

Myslel jsem si, když jsem si kupoval větší diářík, že velká část jeho stránek bude posaná jen z malé části. Ale zatím je opak pravdou a v minulých dnech jsem popsal na stránkách téměř každý kousek. Pojďme se podívat na nejzajímavější zajímavosti.

FANATISMUS PROTI ROZUMU
Charlie Hebdo (vyslovuje se Čárlí Ebdo) je satiristický časopis, který si s oblibou bere na mušku náboženství. Rád proto zveřejňoval i karikatury proroka Mohamena. V souladu s mírou své víry či fanatismu proti tomu muslimové protestovali, namítali, že oni také nehanobí Ježíše nebo symboly jiných náboženství nebo vyhrožovali. Redakci Charlie Hebdo tak někdy musela být hlídána i policií v obavách z teroristického útoku.

Že tyhle obavy nebyly neoprávněné dokázali 7. ledna fanatičtí bratři Kouachiovi, kteří vtrhli do redakce Charlie Hebdo a během jejich teroristického útoku přišlo o život 12 lidí a 10 utrpělo zranění.

Následovaly další útoky - vražda neozbrojené policistky a zranění dalšího člověka na jižním předměstí Paříže a útok na košér samoobsluhu ve Vincennes, kde známý bratrů Kouachiových Amedy Coulibaly vzal 19 rukojmí a čtyři z nich zabil při jejich pokusu o jeho zneškodnění.

Policie nakonec po dramatické honičce a obrovské akci bratry Kouachiovy, zabarikádované v tiskárně v Dammartin-en-Goële, bez milosti zastřelila a zrovna tak dopadl i terorista z košér samoobsluhy.

Klid však rozhodně nebyl a není. Útok na redakci Charlie Hebdo je vnímaný jako útok na svobodu slova a odsoudili ho představitelé států z celého světa. Zato ho neodsoudil jediný imám, muftí nebo ajatolláh. Muslimští fanatici však vzápětí mohli vidět, že akce vzbuzuje reakci - byl vyrabován kebab obchod, v muslimských čtvrtích explodovalo několik náloží - položených tak aby nikoho nezranily - a dokonce i vzplála mešita. Evropou se šíří odpor proti islámu a nejrůznější neonacisté a ultrapravičáci mají spoustu nových příznivců. Kdo seje vítr, sklízí bouři... ale bohužel pokud přijdou teroristické útoky i proti muslimům, s největší pravděpodobností budou umírat nevinní, smrtící spirála nepřátelství se začne stáčet...



...a pak budou Tvé oči plakat.

Teroristé však také způsobili něco, čeho se ani sami nenadáli. Charlie Hebdo vycházelo v nákladu přibližně 60 000 ks a protože zdaleka ne každý jeho humor a sarkasmus oceňoval, většinou se ani všechny výtisky neprodaly.
Po útoku vyšlo další číslo Charlie Hebdo - pochopitelně s karikaturou - plačícím prorokem Mohamedem - na obálce - v obrovském nákladu 3 000 000 výtisků... celý náklad se bleskově vyprodal, lidé za Charlie Hebdo dokonce na Internetu nabízeli i v přepočtu až 23 000 Kč nebo se ve frontách před trafikami prali! Vzápětí byly dotištěny další 2 000 000 výtisků a zdá se, že ani to ještě nebude stačit.
Teroristé tedy svým činem udělali Charlie Hebdo tu nejlepší reklamu.

DATABÁZE ČMÁRANIC
Na základě vysokoškolského projektu vzniká nyní policejní databáze sprejerských čmáranic. Její unikátní software bude podle uložených vzorů rozpoznat unikátní „rukopis“ každého sprejera... a když pak přibude nějaká nová čmáranice, hned bude jasné, kdo ji udělal... a kdo ji pěkně za své peníze zase vyčistí.

PĚKNÝ CITÁT
Nesouhlasím s vámi, ale do smrti budu hájit vaše právo říkat svůj názor. (Voltaire)

ZAPOMENUTÁ VZPOMÍNKA
Moje spolužačka z angličtiny Vlaďka se na podzim potulovala hlubokými lesy blízko Hostinného v okolí zaniklého středověkého hrádku Bradlo. Hledala houby - jestli nějaké našla, to už nevím, zato narazila na úplně jinou zajímavost. Objevila totiž velký kámen a na něm černou barvou vyvedený nápis, připomínající, že tohle místo navštívil Karel Hynek Mácha a psal o tom ve svém zápisníku z „Krkonošské pouti“.

Když nám o tom Vlaďka vypravovala při angličtině, zaujalo mě to a pokusil jsem se o tom najít něco na Internetu, ale úlovek je hubený - zmínka je jen na stránce Mysliveckého sdružení Bradlo a že byl Karel Hynek Mácha na Bradle je zmínka i na stránce Radkyně.

HLÁŠKY ZE ZÁPASU KOMETA BRNO X OCELÁŘI TŘINEC
Vyzkoušel svými zuby, že skupenství mantinelu je skutečně pevné!!
Zhluboka oddechující Tomáš Ondráček si půjde zhluboka oddechnout na trestnou lavici.

BLÁZNIVÉ LEDNOVÉ POČASÍ
Ve druhém lednovém týdnu roztál téměř všechen sníh. O víkendu udeřily hned dvě pojmenované bouře - Elon a Felix, které přinesly silnou vichřici a prudký déšť. Způsobily spoustu výpadků proudu - i naše vrchlabská experimentální elektrická síť ČEZ Smart Region trpěla nestabilitou, ale vydržela - a řeky stouply i na druhý stupeň povodňové aktivity. Naštěstí už dál nestoupaly a velké škody tak snad nebyly.
V neděli večer se ochladilo a dalo se do chumelení, takže po týdenním jaru přišla opět nekompromisně zima.

EURO JE POLOVIČATÝM PROJEKTEM
Čím déle se platí společnou evropskou měnou, tím více se ukazuje její nestabilita a nejrůznější vážné problémy, u nichž je velmi těžké najít řešení. Nápady jak je vyřešit jsou dva:

1. Dotáhnout do konce projekt integrace Evropy a udělat z ní jeden velký společný stát.
2. Rozdělit euro na severní a jižní - mezi bohaté severní a chudé jižní státy. Kvůli našim ekonomickým vazbám k německu a severním státům bychom my pravděpodobně byli součástí zóny severního eura.

TESCO V PROBLÉMECH
Společnost Tesco vedla kreativní účetnictví, ale přišlo se na to a ukázalo se, že její hospodářské výsledky nejsou ani trochu dobré. Všude se tedy přijímají úsporná opatření, proupouštějí se zaměstnanci, snižují se odměny manažerům a dokonce se zavírají některé obchody. V Čechách to postihne obchod v Ústí nad Labem a v Praze na Smíchově.

Nepřeju to těm lidem, které to postihne, ale společnosti Tesco to přeju. Snad to vedoucí pracovníky a majitele Tesca přiměje k zamyšlení, že vykořisťování zaměstnanců a prodej podřadného zboží k úspěchu nevede. Bohužel se zdá, že se zatím tak nestalo.

Špatné hospodářské výsledky vedly asi i k tomu, že se nebude stavět žádné Tesco u nás ve Vrchlabí na pozemku u nádraží. Jsem za to rád. Tesco tady rozhodně nepotřeujeme.

POČÍTÁNÍ NA PRSTECH
Když jsem byl malý, soudružka učitelka nám zakazovala počítat na prstech a museli jsme počítat pěkně z hlavy. Když se tak porozhlédnu po Internetu, svět se změnil v ledasčem, ale paní učitelky a páni učitelé nechtějí děti nechat počítat na prstech dodnes.

Mně bude za měsíc 34 let, ale prsty se mi při počítání občas taky hodí. Ne, že bych na nich sčítal kolik je tři a pět - ale když třeba počítám drobné, volně a těsněji sevřenými prsty v pěst si třeba vyjadřuju desítky korun... a prsty se zkrátka hodí.

KNĚŽSKÝ VÝKVĚT
14. ledna jsem si hned pod sebe zapsal do diáříku dvě zprávičky, dokazující jak se osoby duchovního stavu cítí povzneseny nad to, co samy káží.

Po atentátu na časopis Charlie Hebdo se odmítavě k atentátu vyjadřovali politici z celého světa, včetně těch muslimských. Ale nějak jsem neslyšel, že by atentát a terorismus obecně odmítl jediný imám, muftí nebo ajatolláh. Kdo asi muslimy k podobným akcím náboženské nesnášenlivosti nabádá?

Polskému katolickému knězi bylo soudem prokázáno zneužívání mladých chlapců a dostal za to od civilního soudu nepodmíněný trest v trvání 7 let.

MŇÁGA A ŽĎORP MÁ NOVÉ ALBUM
V letech minulých, kdy hitparádám kralovaly skupiny jako jsou Kryštof nebo Mandragé a zpěváci Tomáš Klus nebo Michal Hrůza, zlomil jsem pomalu nad populární českou hudbou hůl, protože se mi vůbec nic nelíbilo a mnohem víc se mi líbily slovenské písničky. V roce 2014 ale zavál nečekaně svěží vítr. O poslední závan se postarala skupina Mňága a Žďorp, od které jsem 14. ledna 2015 poprvé slyšel písničku Rodné lány z nového alba Made in China a svou melodičností i textem mě hned zaujala tak, že jsem si ji zapsal do diáříku.

ZLATÉ ČESKÉ BIATLONISTKY
Našim biatlonistkám Jitce Landové, Evě Puskarčíkové, Veronice Vítkové a Gabriele Soukalové se hodně dařilo už loni, ale to ještě není nic proti tomu, jak se jim daří letos. Sbírají medaile všech barev jednu za druhou a obzvlášť se jim dařilo 14. ledna - už podruhé stály v biatlonové štafetě na nejvyšším stupni a to když dorazily do cíle s jedním z největších náskoků celé biatlonové historie - druhá štafeta Běloruska dorazila do cíle téměř minutu a půl po nich.

OPTIMISTÉ A PESIMISTÉ SE SCHÁZEJÍ VE SMĚNÁRNÁCH
Uvážlivá a prozíravá měnová politika České národní banky přinesla v minulých dnech své ovoce - kurz koruny letí dolů volným pádem a dosahuje vůči dolaru a euru nejnižších hodnot za deset let. Lidé tak pádí do směnáren a u jejich pultů se spolu scházejí optimisté a pesimisté.

Optimisté prodávají eura, protože za ně utrží víc korun a věří, že do léta koruna zase stoupne a oni tak na tom vydělají.

Pesimisté nakupují eura, protože do léta koruna určitě ještě poklesne a oni by těsně před dovolenou nakupovali eura ještě za dráž.

I když jsem co se týče budoucnosti většinou pesimista, tentokrát věřím spíš tomu, že do léta koruna stoupne. Do směnárny však pádit nebudu.

STÁVKA ŠKOLÁKŮ
V Izraeli se školáci a studenti rozhodli, že nepůjdou tři dny do školy. Ne proto, že by byli tak vyčerpaní nebo se dohodli na mimořádných prázdninách, bude to stávka na protest proti vládnímu rozhodnutí úředně zrušit školní výlety.

LOKOMOTIVA NA PLYN
Z Opavy, z Opavy... vyrazila 15. ledna na svou první jízdu lokomotiva na stlačený plyn. České dráhy ji budou testovat půl roku a pokud se osvědčí, nechají na stlačený plyn předělat i další lokomotivy.

KONEC PRODEJE GOOGLE GLASS
Google se pokusil dát realitě nový rozměr svými inteligentními brýlemi. Jejich uživatelé měli mít možnost vidět „rozšířenou realitu“ - nechat se prostřednictvím brýlí navigovat nebo si zobrazovat informace k tomu, na co právě hledí. Umí samozřejmě i pracovat s Internetem, fotografovat nebo nahrávat. Jejich operačním systémem je Android, jsou tam tedy použitelné i aplikace pro tento operační systém.
Prodávaly se v přepočtu za 40 000 Kč, jejich uživatelé však nebyli spokojení. Hlavně proto, že reagovaly dost těžkopádně a jejich baterie se rychle vybíjela. Proto se Google rozhodl prodej brýlí ukončit.

Podobně kdysi dopadl Microsoft se svým projektem Tablet PC. I s tím byli uživatelé nespokojení a prodeje byly mizerné. Úspěšnější byly kapesní počítače značky Palm, ale ani ony se nestaly nijak masovými. Léta se však překulila, přišly nové a nové vynálezy - a dnes jsou tablety a inteligentní mobily každodenní realitou většiny lidí.
Google tedy prodej brýlí ukončil, ale nic nevzdává, pokračuje ve vývoji a věří, že čas inteligentních brýlí ještě přijde.

Pokud se svět bude točit podobně jako dosud, věřím i já, že jejich čas přijde. Já sám už dlouho toužím po tom, aby mé brýle uměly fotografovat nebo nahrávat filmečky. Nafilmovat si třeba celý výlet nebo prohlídku na zámku nebo si tajně fotografovat krásné ženy, aniž by ony o tom věděly, nebránily se a mohly být vyfotografovány s těmi nejkrásnějšími úsměvy... to by bylo! Ale bude to asi ještě běh na delší trať.

ZÁKAZNICKÝ PARADOX
Čím zdlouhavější a méně ziskové jejich zakázky jsou, tím expresnější termíny zákazníci žádají a tím arogantněji se chovají.

LGBT STŘEDNÍ ŠKOLA
V Manchesteru má během tří let vzniknout „Lesbian-gay-bisexual-transgeder“ střední škola, určená homosexuálům, bisexuálům a transsexuálům. Cílem je zabránit šikaně a ponižování takto orientovaných mladých lidí ze strany heterosexuálů. Škola však bude otevřená i heterosexuálům.

Těžko říct, jak se téhle střední škole bude dařit. Navštěvovat ji totiž budou jen ti, kteří si svou orientaci přiznají, zatímco heterosexuálnové se jí budou vyhýbat, aby nebyli braní za jinak orientované. Tak jí přejme, ať se jí daří, i když by bylo lepší, kdyby nebyla potřeba a lidi se místo toho chovali jako uživatelé mozku.

Zápisky z dalšího měsíce najdete v souboru Z Tomova diáře - únor 2015.