Z TOMOVA DIÁŘE
Červenec. Měsíc sluníčka, žloutnoucího obilí, tepla a prázdninového cestování. Bohužel pro mou stránku také měsíc okurkové sezóny, protože se snažím nachytat co nejvíce tepla do kožichu a nasbírat co nejvíce krásných dojmů, vzpomínek a fotografií, než zase nastane dlouhé období temna.
červenec 2014
(sobota)
Každý rok v červenci u nás na náměstí bývá pěkná akce - Vrchlabský řemeslný jarmark. Sjedou se řemeslníci nebo zemědělci i tvůrci nejrůznějších uměleckých věcí pro potěchu oka... a kromě toho se během jarmarku i tančí, hraje, šermuje nebo dělají nejrůznější kejkle.
V uplynulých letech byl náš vrchlabský jarmark někdy nádherný jak malé Slavnosti královny Elišky... ale možná se změnil pořadatel, možná ubyly peníze... takže letos tak bohatý není, ale i tak na něj pádím celý natěšený. Důvod k tomu je jeden a ten se jmenuje Karmína.
Kdo si pilně přečetl část mé stránky o mně nebo je pravidelným čtenářem mého diáříku, ten moc dobře ví, že mým oblíbeným hudebním stylem jsou středověké písničky. Nejradši je poslouchám naživo na různých historických akcích - ale rád je i hledám na Internetu a na tom jsem se setkal se skupinou Karmína. Ta má v části Diskografie spoustu ukázek a z nich mi nejvíce padla do nálady veselá Villanella z alba Ó světe, milý světe, ty panuješ. Rád jsem si ji od té doby čas od času pouštěl - a proto mi udělalo radost, že sem dneska Karmína přijede.
Navíc je příjemné teplo a už od rána celé Vrchlabí zalévá svými paprsky sluníčko... naštěstí se nebude opakovat ten smutný jarmark, jejž ukončil několikahodinový prudký déšť, který vyhnal napřed obecenstvo, pak účinkující a nakonec i smutné trhovce.
Karmína je prvním bodem v programu, tak přicházím s krátkým předstihem, procházím jarmarkem, ale nic si nekupuju... pak usedám do skoro prázdného hlediště, zatímco na pódiu se začíná pomalu zabydlovat Karmína. Všechno nastavit chvíli trvá... ale teď už se začíná.
Já blbec si nevzal foťáček a teď mě to mrzí, protože můžu fotografovat jen mobilem, který sice také nefotografuje špatně, ale hodně zmenšuje a když bych si chtěl udělat pěknější obrázek Karmíny, musel bych až téměř k nim a to nechci. Ale snad bude stačit i tenhle.
Zatímco tu povídám, Karmína nám tu hraje a zpívá a hraje jednu lepší písničku než druhou. Začíná nádhernou francouzskou písničkou Gagliarda [galjárda], jejíž jméno je i jménem krásného renesančního tance. Následuje písnička o jakémsi panu Buškovi a nádherná italská písnička o Panně Marii O divina virgo flore. Radost mi nezkazí ani Estampida. Další písnička už zůstane navždy záhadou - napsal jsem si do diáříku „Guingeva“ a na to nějak na stránce Karmíny ani jinde nemůžu najít nic. Zato další písnička záhadou není, protože je to písnička hezká česká jménem „Vij mi věnec, Haničko milá“. V Čechách ale nezůstáváme dlouho, podle názvu soudě se s veselou písničkou Ungaresca podíváme do Maďarska. Jméno písničky Schiarazula Marazula mi sice neřekne nic, ale stačí pár odehraných not a já mám co dělat, abych nahlas radostně nezajásal, protože tuhle písničku znám pod méně půvabným jménem Krysí tanec (hezký den 12. červen 2013 se pro mě stal Dnem v rytmu Krysího tance) a rád si ji pobrukuju, když mám dobrou náladu a někdy si i v jejím rytmu tleskám nebo dupu. Tanec je to doopravdy krásný a Karmína mi touhle písničkou udělala doopravdy radost. Zvařit krev ve mně dovede i veselý italský renesanční tanec Saltarello. Tomu to nezkazí ani veselá česká písnička Zvolil jsem sobě, nevím co. Pak však přijde na řadu to, co člověk přivítá s úlevou na ne moc vydařeném koncertě, když si však člověk zvesela pobrukuje a srdce v něm radostí poskakuje, tak z toho radost nemá - tou součástí každého koncertu je konec. Truchlit však nemusíme - Karmína bude hrát ještě jednou - i když už to nebudou středověké písničky, ale staré české lidové písničky.
Karmína nám utekla, nuda však nečeká - radost nám teď budou dělat krásné ženušky s dlouhými pentličkami ve vlasech, v hezkých barevných krojích, stejně pěkně v krojích obleční muži, i holčičky - zkrátka tu pro nás bude hrát, zpívat a tancovat známý vrchlabský soubor Krkonošský Horal.
Horal mám docela rád, připomíná mi staré časy, kdy se po horách mluvilo kerkonošským nářečím, lidé k sobě chodili na pobejtky a pro radost se tančily krásné tance.
Dneska ale Karmína neudělala Horalu moc dobrou službu. Já když si začnu pobrukovat Krysí tanec, tak hned nepřestanu a ani krkonošské písničky to nemají šanci překonat. A tak se sice dívám, ale moc se na to nesoustředím... vystoupení Horalu mi uteče jako voda, aniž bych měl o něm víc co napsat. A protože nemám vinou své děravé hlavy žádné další obrázky, pozvu vás na dvě nádherné fotogalerie - fotogalerii pana Nováka z celého jarmarku na adrese http://hory200.rajce.idnes.cz/Vrchlabsky_remeslny_jarmark_-_19.7.2014 a fotogalerii paní Doubravské na adrese http://krkonosskyhoral.rajce.idnes.cz/19.7.-_Jarmark_ve_Vrchlabi.
Teď tu už ale máme zase Karmínu.
Renesanční oblečky putovaly kamsi do kufru a Karmína nám teď bude hrát v pěkném lidovém ustrojení. A že bude hrát dobře, to dokazuje písnička Miloval pan Franc Marjánku v Dymokurách. Pak už mi nedala na dlouhé názvy dalších písniček stránka v diáříku, tak už zmizelo v zapomnění, co Karmína všechno hrála - ale hrála hezky, i když středověké písničky se mi líbily přece jen víc.
Když Karmína odpíská konec, docela dlouho si pohazuju v hlavě s tím, jestli si nekoupit u Karmíny některé z jejich CD - ale nakonec vítězí mé spořivější já - čeká mě dovolená, peněz není nekonečně - tak si nekupuju nic.
V programu teď přišla zhruba hodinu a půl dlouhá přestávka, tak se odebírám i já domů na oběd - a ve slunečném odpoledni už se věnuju jiným věcem. Marjánka z Dymokur asi byla doopravdy krásná kóča - pobláznila nejen pana France a švarného myslivce, ale u mě vystřídala Krysí tanec a já si její melodii pobrukuju půl dne.
DCERY, KTERÉ NIKDO NEMÁ RÁD
Řekne-li se slovo „dcera“, otcové či matky si představí svou holčičku, děti si vzpomenou, že král mě tři dcery a „podnikatelé“ mají rádi dcery (dceřinné společnosti) jako zajímavý prostředek k praní špinavých peněz a přelévání peněz mezi společnostmi, když je nutné jednu nechat zkrachovat, aby se elegantně bez placení zbavili dluhů. V angličtině má však slovo „daughter“ - dcera - ve spojení s několika jméne i jiný výraz, mnohem zlověstnější. Do drápů těchhle povedených dcerušek by se určitě nechtěl dostat nikdo z nás.
Scavenger's daughter
Scavengerova dcera (scavenger = mrchožrout) bylo neskutečně odporné mučidlo.
Fungovalo vlastně trochu jako kláda - do kruhu na vrcholu kovového trojúhelníku se upevnila hlava, do půlkruhů na bocích ruce a do půlkruhů dole nohy. Čím menší byl trojúhelník, tím horším a bolestivějším mučením bylo v něm pobývat.
Tohle odporné zařízení vynalezl za vlády anglického krále Jindřicha VIII. kapitán Londýnského Toweru Leonard Skeffington. Naštěstí nebylo moc často používáno.
Duke of Exeter's daughter
Zatímco u nás stejně jako v celé Evropě u nás bylo natahování na skřipec úplně běžným mučením a konec mu učinila až Marie Terezie na sklonku své vlády, v Anglii byl skřipec věcí neznámou. Až v roce 1447 nechal kapitán Toweru John Holland, 2. hrabě z Exeteru jeden zřídit v Toweru a ten dostal podle něho jméno Dcera hraběte z Exeteru. Sem tam přišel k využití, třeba za vlády královny Alžběty I., ale moc to nebylo v souladu se zákony Anglie a proto později už používán nebyl. Kdo však zavítá do Toweru, uvidí ho tam dodnes.
Gunner's daughter
Jméno „Střelcova dcera“ používali námořníci ve větách „Marry (Kiss, Hug) the gunner's daughter.“ = „Vzít si (Políbit, Obejmout) střelcovu dceru.“ Říkali tak dělu. Kdo měl obejmout střelcovu dceru, toho prostě a jednoduše položili na hlaveň děla, přivázali ho... a pak byl na dělu zbičování. Nu a čím myslíte, že ho zbičovali?
Captain's daughter
Kapitánova dcera námořníci říkali odpornému karabáči, který je mnohem známější pod jménem devítiocasá kočka.
Fuj, už těch dcerušek bylo až po krk. Jdeme na něco optimističtějšího.
NEJSTARŠÍ PŘEHRADA SVĚTA
Českým archeologům se podařil fascinující objev - u Kyšic objevili přehradu z doby pravěku. Podle zbytků keramiky se jim podařilo přehradu datovat a vyšlo jim, že byla postavena před neuvěřitelnými 8 000 lety. Jde tak o nejstarší přehradu na světě.
Podrobnější informace jsou v článku na adrese http://plzen.idnes.cz/kysice-vodni-nadrz-archeologicky-nalez-d9b-/plzen-zpravy.aspx?c=A140711_134931_plzen-zpravy_pp.