Ozdoba levé části hlavičky
Horní část menu Spodní část menu
Pozadí mezi menu
Horní část menu Spodní část menu
Pozadí mezi menu
Socha z letohrádku Rendez-vous, která symbolizuje slunečné dopoledne
Konec menu

Obrázek, vložený sem kvůli kreténskému Internet Exploreru Tomášův Internet

Z TOMOVA DIÁŘE



V mé ledvince se mnou po světě putuje malý diářík společně s malou tužkou, vyhranou kdysi na plese v tombole, který je svědkem mých všedních i svátečních dnů. Objevuje se v něm všechno možné - útraty, různé pochůzky, ale také co se bude zajímavého dít a děje nebo různé zajímavosti. Před časem jsem se rozhodl s vámi o to všechno podělit - a jak čas běží, dostávají se sem i jiné věci a soubor Z mého diáře se tak pomalu začíná stávat mým deníčkem zážitků i zajímavostí. Jestli máte chuť, pojďte poznávat se mnou, co někdy může přinést jediný obyčejný den.

prosinec 2012


1. prosince 2012
(sobota)
ANDĚLOVÉ, ANDĚLOVÉ JSOU ZPÍVALI. A PASTÝŘŮM ZVĚSTOVALI...
Evangelium podle Lukáše je jednou z nejkrásnějších částí Bible. Zatímco Evangelium podle Matouše a Evangelium podle Marka začíná Ježíšovým křtem a Ježíš v podání těchto dvou evangelistů vyznívá hodně striktně a nesmlouvavě, Evangelium podle Lukáše začíná Ježíšovým narozením - to v něm je ten známý příběh o cestě Marie a Josefa do Betléma na sčítání lidu, Ježíšově narození ve chlévě, zpěvu andělů, pastýřích... díky němu si každé Vánoce připomínáme příběh Ježíšova narození, což je jednou z nejpěknějších součástí katolické víry. Užívejme si tento krásný čas, snažme se pojmout Advent jako duchovní cestu, zaměřit se na to krásnější a ušlechtilejší v nás... a nedat se pohltit dnešní komerční dobou a zkazit si Vánoce reklamami a vším obchodnickým kýčem. Byla by to veliká škoda.

2. prosince 2012
(neděle)
DEN PRÁCE A PSANÍ
Dnešní den byl pro mě spíš pracovním dnem doma, ale přesto mi nakonec zbyla trocha času i na psaní. Hlavně odpovídání na milé mailíky od Anny a Hanky, ale také psaní na mou stránku a také telefonování s mou pražskou kamarádkou Janou.

Večer mi zpestřil i další tah Sportky, do kterého jsem měl přisazeno, ale Sportka mi tentokrát úspěch nepřinesla. Zato zahřmělo ve hře Šance a to zahřmění mělo hodnotu 20 Kč. Takže úplně bez výhry dnešní večer také nebyl.

MAŘENÍ VÝKONU ÚŘEDNÍHO ROZHODNUTÍ
Policista vám zastoupil cestu s plácačkou zvednutou do výše a teď se na vás mračí. Ne a ne si nechat vysvětlit, že pokud po vás teď chce řidičský průkaz, neměli vám ho před časem brát a že si ho má najít na policejní stanici nebo na dopravním inspektorátu. Obávám se, že si to vysvětlit ani nenechá, protože z jeho pohledu je věc zcela jasná - dopustili jste se maření výkonu úředního rozhodnutí.

Trestní zákoník totiž hovoří celkem jasnou řečí:

§ 337 Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání

(1) Kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že
a) vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu,
b) zdržuje se na území České republiky, ačkoli mu byl uložen trest vyhoštění nebo bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění,
c) bez povolení a bez vážného důvodu se zdržuje v místě nebo obvodě, na které se vztahuje trest zákazu pobytu, nebo nedodržuje omezení, která mu byla soudem uložena v souvislosti s výkonem tohoto trestu,
d) navštíví akci, na kterou se vztahuje trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, nebo se dopustí jiného závažného jednání, aby zmařil účel tohoto trestu,
e) bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu,
f) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu,
g) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel vazby,
h) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel zabezpečovací detence, nebo
i) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel ochranného léčení nebo ochranné výchovy, které byly uloženy soudem, nebo jinak, zejména útěkem z ústavu, pomocí při útěku, výkon takových rozhodnutí podstatně ztěžuje, anebo maří dohled uložený při ukončení ochranného léčení,
bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

(2) Stejně bude potrestán, kdo se dopustí závažného nebo opakovaného jednání, aby zmařil vykázání provedené podle jiného právního předpisu nebo rozhodnutí o předběžném opatření soudu, kterým se ukládá povinnost dočasně opustit společné obydlí a jeho bezprostřední okolí a zdržet se vstupu do něj nebo povinnost zdržet se styku s navrhovatelem a navazování kontaktů s ním.

(3) Kdo zmaří nebo podstatně ztíží výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že
a) zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou, zatají, zcizí nebo odstraní věc nebo jinou majetkovou hodnotu, které se takové rozhodnutí týká, nebo
b) uprchne stráži, z vazby, z výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence,
bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo peněžitým trestem.
(4) Kdo poté, co proti němu byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí, včetně úpravy styku s dítětem, maří výkon takového rozhodnutí nebo dohody, nebo kdo se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci týkajícího se výchovy nezletilých dětí, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.


Pohled na stránku http://www.policie.cz odhaluje, že nepopulární úřední rozhodnutí maříme často a rádi.

Případ podobný tomu v úvodu článku řešili policisté z Plzeňského kraje - za volant sedl řidič, jehož řidičské oprávnění už čtyři měsíce žilo na Magistrátu města Plzně rozjímavým životem. K tíži mu bylo připsáno i to, že řídil, řídil, ale neuřídil a naboural zaparkované auto. Podrobnosti nám sděluje poručík Bc. Josef Aubrecht na stránce http://www.policie.cz/clanek/mareni-vykonu-uredniho-rozhodnuti-619548.aspx.

Na silnici zůstaneme i v dalším zajímavém maření úředního výkonu. Hora jménem Libín, tyčící se nad Prachaticemi, je přes 1000 metrů vysoká. Po jejím úbočí se šplhá silnice plná zatáček do vsi Libínské Sedlo a jedna z nich se stala osudná řidiči, který si v ní rozbil auto. Řidičské oprávnění měl tentokrát v pořádku, ale auto před časem označil nepopulárním žlutým papírkem exekutor. Takovou věc "pojatou do soupisu movitých věcí" nesmí dlužník používat a už vůbec nijak poškodit, ke všem problémům tedy přibylo ještě maření výkonu úředního rozhodnutí. Podrobnosti ví poručík Bc. Martina Joklová a ráda vás s nimi seznámí na stránce http://www.policie.cz/clanek/mareni-vykonu-uredniho-rozhodnuti-459645.aspx.

Na porušování zákona je málokdy něco veselého, ale mezi řádky stručného policejního zápisu ze stránky http://www.policie.cz/clanek/mareni-vykonu-uredniho-rozhodnuti-73318.aspx se dá přečíst hodně smutný příběh. Příběh lásky a nadějí na šťastný život, které uvadly v přívalu výhružek, řvaní, facek a slz. Soudce za to nařídil špatnému manželovi a otci zdržet se veškerého kontaktu s manželkou a synem, jenže ten to nehodlal respektovat a porušil nařízení tolikrát, že ho to nakonec přivedlo až do vězení. Nemám pocit, že by tam přišel k rozumu a moc bych se nedivil, kdyby celý příběh nakonec skončil špatně. Ale snad se mýlím.

"To bych byl blázen, kdybych se nechal sám dobrovolně zavřít do vězení." Něco takového si asi řekl 63letý muž ze severních Čech. Nechce se tam nikomu z nás, ale jemu se bohužel pro něj přinatrefilo to, že byl k trestu odnětí svobody odsouzen. Soudili ho na svobodě, takže měl v určeném čase sám do vězení přijít... ale nepřišel a místo toho se rozhodl utéct před dotěrnými policisty za kopečky. Jako úkryt se mu zalíbilo podkrkonošské město Jilemnice. Ta je ale poměrně malá, policisté všechny místní lidi dobře znají a proto si o to lépe prohlédnou ty, které neznají. To však muž netušil a poznal to ve chvíli, kdy zaklapla želízka. Ve vězení si teď za maření výkonu úředního rozhodnutí pobude asi o něco déle. O tom všem se píše v článku Úterní den s policisty na Trutnovsku.

Hned dvě maření výkonu úředního rozhodnutí máme v zápisu Do vězení se mu nechtělo. Mladíkovi z Lounska se o tři měsíce podařilo nenastoupením oodálit počátek výkonu trestu, avšak odsedět si ho musí a nejspíš i s prémií navrch. Ale příjemný nebyl ani pobyt v polepšovně, proto z ní jeden z chovanců utekl. Vrátil se sám až v den svých 18. narozenin, kdy měl být propuštěn. Možná ho za maření výkonu úředního rozhodnutí předali z polepšovny rovnou do vězení.

Kdo by vězel ve vězení za čmárání po zdi, když se tam nedá ani čmárat po zdi, no řeknete! Pětadvacetiletý muž z Tišnova tedy rozhodně ne. Místo nastoupení trestu čmáral po zdi, jenže ho při tom načapali policisté a i když kladl odpor při zatýkání, pomocí donucovaních prostředků ho zpacifikovali. Teď už si ani nečmárne. Více vám sdělí nekompromisní poručík Andrea Straková v nenačmáraném hlášení Za sprejerství už měl být ve vězení.

"Co budu tvrdnout doma", řekl si muž z Bíliny a vydal se večer do hospody. Nic neobvyklého, pokud ovšem nejste odsouzeni k trestu domácího vězení. To on bohužel byl a proto teď bude tvrdnout ve vězení. Podrobnosti o tom stojí v článku na adrese http://www.policie.cz/clanek/pachatel-se-schoval-do-krovi.aspx.

Krásný den bez trestných činů přeje všem pohodář Tom

3. prosince 2012
(pondělí)
DEN FAJN NÁLADY
Kniha "Chyť mě, jestli to dokážeš" Franka W. Abagnalea a Stana Reddinga se skutečným příběhem jednoho z největších lhářů a podvodníků v dějinách je tak čtivá a napínavá, že jsem se od ní odtrhl až kolem jedenácté hodiny večer. Adekvátně k tomu se mi chtělo ráno vstávat. Chtěl jsem jít pěšky, protože měl jet ráno můj neoblíbený řidič pan Meluch, ale nějak jsem se nevykopal včas a proto jsem putoval na autobus. Čekám tam, autobusy už jsou pomalu všichni pryč - naštěstí se neopakovalo extempore z minulého týdne a autobus přijel asi jen s šestiminutovým zpožděním, což mi žádné problémy nezpůsobí.

V práci na mě čekala pořádná porce práce, kterou jsem nestihl v pátek. Naštěstí výroba v pátek nebyla tak početná, ani členitá a proto mi odvádění práce šlo od ruky moc pěkně. Pracovat jsem sice musel na 120%, ale nakonec jsem všechno stihl zadat do 14. hodiny. Přesto mě přesčas neminul - potřeboval jsem si všechno zkontrolovat... a počet neuzavřených výrobních příkazů se už pomalu blíží k hranici, kterou je ještě naše paní ekonomka ochotná tolerovat - tak jsem se do nich pustil a něco jsem jich zpacifikoval. Dobře naladěný a spokojený jsem po 15. hodině odešel z práce a na řadě byl další bod programu - fotografování.

Pozadí Windows XP, pokryté prvním sněhem

Sněhu je u nás od minulého týdne, jako když se pocukruje - to je ideální na fotografování zimních obrázků - je na obrázku sníh a přitom se jím člověk nemusí brodit. Vyrážím proto na možná poslední letošní cestu přes kopec a fotografuju oblíbené "Pozadí Windows XP". Ale i silnička, ze které tenhle obrázek fotografuju, dokáže vypadat zajímavě.

Barevné je v téhle krajině jen sluníčko

Sluníčko, skryté za mraky, se ohnivé sklání k obzoru, barví oblaky do růžova a údolí potoka Principálku se pomalu a plíživě halí do prvních náznaků soumraku.

Potůček Principálek

Odbočuji z cesty a jdu tichým lesem k soutoku potoka s Labem...

Nebe se zrcadlí v hladině Labe

Vracím se zpátky a pokračuju v cestě k dubu.

Cesta k dubu

Pod nohama mi chrupe zmrzlé bláto a led na kalužích.

Cesta k dubu

Přicházím k Bělá, která si spokojeně žluňká a je v ní docela dost vody.

Bělá se klikatí lesem

Ještěže je bláto umrzlé, nechtělo by se mi teď cachtat v Bělé a mýt si boty. Už minule při tom pěkně křehly prsty.
Stačí, aby napadla trocha sněhu a les, před několika dny tak depresivní, náhle působí uklidňujícím dojmem zimního usínání.

Zimní cesta domů

Už mi tu nic nepřipomíná ponurý les z filmu Záhada Blair Witch jako minule.

Už nepůjdeme do Burkittsville

Když přicházím domů, nad krajinou Podkrkonoší už pomalu roztahuje svůj plášť soumrak.

Soumrak nad Podkrkonoším

A když se vracím z nákupu, už je téměř tma.

Večer na mostě u Lidlu

Tady by mohlo mé povídání lehce a pohodově skončit. Jenže jediný e-mail to zvrátil a inspiroval mě ke dvěma odstavcům, plným nenávisti. Pokud na něco takového nemáte náladu, raději je přeskočte.

TEĎ UŽ SE NEHLEDÍ NA KVANTITU...
Když přešel rok 1989 a nastaly ve společnosti velké změny, byla velká snaha vysvětlit nám, tehdy osmi či devítiletým dětem, co se vlastně děje, proč byla minulá doba špatná a proč bude ta nadcházející mnohem lepší. Vycházely o tom brožurky - někdy jen pár sponkou sešitých A4 v deskách ze čtvrtky, učitelé se snažili, seč mohli. Jedna věta mi - ani nevím proč - uvízla v paměti: "Dříve se hledělo jenom na kvantitu, ale teď už se bude hledět hlavně na kvalitu."
Mnohokrát jsem si už od té doby na tu větu vzpomněl. Naposledy dnes, když mi přišel e-mail, upozorňující mě na nejzajímavější články v novém čísle časopisu DTest. Tým tohoto časopisu se zabývá testováním nejrůznějšího zboží - od potravin až po elektroniku. Teď si vzal na paškál majonézy a mě z úvodu článku zaujaly věty:

Porovnali jsme závazné receptury z dob před padesáti lety s těmi současnými a zjistili jsme, že to, co se dnes prodává jako babiččina majonéza, by tehdy vůbec nebylo možné. Především se dnes do prodávaných majonéz dává osmkrát méně vaječných žloutků než před půl stoletím. Oborové „Normy studené kuchyně“ z roku 1959 (Vydavatelství vnitřního obchodu) ukládaly výrobcům, aby na kilogram majonézy dávali osm vaječných žloutků. Podle nynější potravinářské vyhlášky č. 326/2001 Sb. stačí pouze jeden. A ani toto množství někteří potravináři nedodrželi, jak se ukázalo v našem testu.

Hned z několika důvodů jsou tyhle věty zajímavé. Zmírňování norem kvality jídla jasně ukazuje, jak našemu státu záleží na občanech a jejich zdraví. Bylo by asi zajímavé si normy přečíst, abychom se dozvěděli, jak neuvěřitelně ošizené náhražky jíme. Také je zjevné, že všichni, kdo minulou dobu jen neuvěřitelně kritizují a tvrdí, že NAPROSTO VŠE v ní bylo špatné, jsou jen zdatnými následovníky Josepha Goebbelse, případně románového Velkého Bratra. Ale hlavně ukazuje, co už víme bohužel asi všichni - že z věty mé paní učitelky se ukázala pravdivá jen první část.
Dnes už se opravdu nehledí na kvantitu. Dneska se hledí jen na zisk. Na to, aby někteří lidé měli co nejpřepychovější dům, auto, aby se mohli pochlubit, kolik utratili za dovolenou a aby se posunuli výš v žebříčku nejbohatších lidí. Vše ostatní - lidé, přiroda, celá země... je naprosto lhostejné...

JE TO JEŠTĚ ČLOVĚK?
Měl jsem dneska vcelku dobrou náladu, ale časopis DTest uveřejňuje tak burcující témata, že se mnou teď cloumá zlost, které asi nebudu váhat dát volný průchod. Tu ve mně zčásti vyvolal článek Vyzýváme Beck Czech ke zdržení se nezákonného jednání. Na jeho konci je totiž zmínka o dokumentu "Šmejdi", který natočily skrytou kamerou dvě odvážné ženy - Silvie Dymáková a Romana Mazalová. Více o tomto připravovaném dokumentu stojí v článku Je zvrácené, co staří lidé snesou pro kus salámu, říká dokumentaristka.

Co však ani v jednom článku nestojí - a bohužel ani nikde jinde - že za tímhle nelidským podnikáním nestojí žádné abstraktní firmy, ale konkrétní lidé, majitelé těchto firem. Majitelem firmy BECK je člověk jménem Jens Beckhäuser, který si za peníze, naprosto nečestným způsobem získané od starých babiček a dědečků na autobusových zájezdech, koupil a opravil zámek v Klecanech, kde teď bydlí.

Někdo, pro koho jsou zisk a majetek jedinou metou a je ochoten se kvůli nim chovat naprosto nelidsky a neštítit se nejhrubších výhružek, nejbezostyšnějšího předražování, nejmazanějších manipulací a nikdy nemá dost... takový už není člověkem, ale jen bezcitným netvorem. Takový zaslouží jen opovržení každého člověka.

4. prosince 2012
(úterý)
NEVÝRAZNÝ DEN
Vstávání, práce, nákupy ve městě, večer trocha psaní... dneska jsem nějak neprožil nic, o čem by bylo zajímavé psát.

ZAJÍMAVÉ WEBY S TEMATIKOU VOJENSTVÍ
Dějiny lidstva jsou takřka dějinami válek, bitev a konfliktů. Koho zajímají a chtěl by najít dějiny nejrůznějších válek na jediném webu, ten ať zajde na web, který to má v adrese - http://www.valka.cz. Najde tady články o válečných konflikterch od chvíle, kdy vůbec máme ponětí o historických událostech až po současnot. K některým válkám a bitvám jich je hodně, k některým málo - ale přesto se tu najde spousta zajímavých informací. Kromě toho tu je mnoho informací související s vojenstvím - o armádách jednotlivých zemí, zbraních a technice, osobnostech, vyznamenáních nebo válečných zločinech. Součástí webu je i rozsáhlé diskusní fórum.

Výzbroj a taktika vojáků Čingischánovy armády... to je pro nás asi přece jen trochu vzdálené. Výzbroj a taktika Československé lidové armády - na to dodnes vzpomíná ledaskdo. Hodně vzpomínek u něj asi vzbudí i web http://www.csla.cz, kde najde o naší armádě z doby budování socielismu všechno podstatné.

Ohromně zajímavý je web http://www.fronta.cz, který je věnován 2. světové válce a obsahuje obrovskou spoustu zajímavostí, autentických dokumentů, projevů i vzpomínek. Úžasný web, strávil jsem na něm teď dobré dvě hodiny.

12. prosince 2012
(středa)
DEN TŘÍ DVANÁCTEK
I když se nic nebude dít, prožíváme dneska poslední den svého druhu, kterého se my všichni dožijeme. Ne proto, že se nám vyhrožuje na 21. prosinec koncem světa - ale kvůli prostému plynutí času. Dnes je totiž poslední den, v němž v číslu dne, měsíce i posledním dvojčíslí letopočtu stojí stejné číslo - 12.12.12. Lidé si taky proto tenhle den patřičně užívají a jako ve všechny ostatní podobné dny v minulých letech se i dnes chtějí ženit a vdávat. Numerologové jim to ale nedoporučují, protože den, v němž jsou některá čísla zastoupena hojně a jiná vůbec - ten dá podle nich vzniknout asi hodně výjimečnému manželství.

Pro mě to den nijak výjimečný však nebyl. Vzhledem k tomu, že jsem včera šel spát už po deváté, jsem měl dneska docela hodně energie, ale přesto mi práce moc od ruky nešla - během dopoledne mě zdržela jedna inventura, odpoledne rozloučení s milou kolegyní... ale s třičtvrtěhodinovým přesčasem jsem všechno zvládl. Hodný kolega Lubor mě odvezl až domů, tak jsem tady mohl spokojeně sbalit prádzné lahve a jít je vrátit.

Vzdor tomu, co jsem si umiňoval, jsem neodolal a zašel si vsadit Sportku. V noci na pondělí se mi totiž zdál sen, že jsem se po... a byl to sen tak živý, až mě to probudilo a radši jsem se hned podíval, byl-li to opravdu jen sen. Naštěstí opravdu byl - a takový sen prý přivolává štěstí ve hře. Tak jsem zvědavý, jestli sen spíš nepředpovídal, co vyhraju, když si vsadím.

Večer jsem strávil u počítače a haprujícího Internetu.

No vida, sen nelhal. V 6. sloupku mi padla 4 čísla, to je 4. cena a příjemně cinkajících 492 Kč. Sazka je na mě nějaká hodná - třikrát v životě jsem hrál Sportku a třikrát jsem vyhrál. Minule to sice byla jen dvacka, ale i ta je lepší, než nic. Teď jsem si to štěstí ale asi vybral, říká se do třetice...

KDO VYSOKO SÁZÍ, VYSOKO PROHRÁVÁ
Mé přemýšlení o Sportce mi připomnělo příběh z jedné knihy povídek, kterou napsal sám život. Dvěma pokladním se možná dařilo ve Sportce tak jako mně a tak přišli na báječně jednoduchý plán... odpoledne nenápadně vyberou z pokladny svého zaměstnavatele všechny peníze a vsadí je všechny do Sportky. To by v tom byl hrom, aby nepadla alespoň třetí cena... pak vyberou vyhrané peníze, vrátí zaměstnavateli to, co si od něho "vypůjčili" a o zbytek výhry se rozdělí. Báječný plán... ale bohužel pro oba v tom hrom byl, padly jim jenom čtvrté a páté ceny, mezi tím spousta tiketů nevyhrála nic... a výsledkem bylo, že Sazka se poměla a oba pokladní skončili ve vězení za zpronevěru.

GINEVRA CHYSTÁ DVD
Nádherná příbramská skupina Ginevra bude mít DVD! Bude to DVD z koncertu k 15. výročí vzniku skupiny a už je ve výrobě, brzy si ho už budeme koupit. Dozvěděl jsem se o tom teprve dneska, ale už se moc těším a jak bude k mání, hned si ho koupím.

Ginevru jsem poznal v Trutnově na letošních Dračích slavnostech a jejich písničky mě bez přehánění chytily za srdce. Mají totiž nádherné melodie a navíc co písnička, to poutavý příběh. Písnička Do plnejch džbánů mě svým textem tak oslovila, že jsem si pádil koupit další CD jen kvůli tomu, abych ji měl. Písničky Ginevry ve mně dokáží vyvolávat představy a to každé skupině u mě zajistí spoustu nadšení.

Skupina Ginevra však má u mě jeden neuvěřitelný primát - je to skupina, která mě svými písničkami dokáže spolehlivě přivést k pláči. Příběhy z dávných dob jsou často spíš smutné než veselé a když se k tomu přidá nádherná melodie a úžasné verše, plné citů... neubráním se slzám ani u příběhů, které už dávno znám z dřívejška a při čtení na mě nijak zvlášť nepůsobily. Hudba dokáže otevřít srdce a zjitřit city. U téhle nádherné písničky (na Youtubu bohužel není jméno) jsem se měl co držet, ale třeba u písničky Opat Jan jsem se neudržel ještě nikdy. Ale Ginevra přece jen hraje i veselé písničky a ty dokáží slzy rychle zahnat. Jednou z mých nejoblíbenějších je písnička Zeman.

TOMÁŠ NA FACEBOOKU
Mí přátelé nejvěrnější Martina a Martin, lidičky, pro které jsem překládal písničky a několik dalších - ti všichni se mě snažili přemluvit a přimět, abych se zaregistroval na serveru Facebook. Mně se ale Facebook moc nelíbil, nelíbilo se mi, že se data z něj používají k marketingovým účelům, že je to ráj nejrůznějších podvodníků, virů a data minerů, navíc se mi ani moc nelíbil jeho vzhled a tak jsem se mu vyhýbal jako čert kříži.

Co se nepodařilo jiným, daří se náramně mé fajn kamarádce Vlaďce. Ta na to šla pěkně pomaloučku, polehoučku, od lesa. Není nic jednoduššího, než založit na Facebooku profil na prostě nějaké jméno... přidat si tam svůj profil do přátel a pak uživatelské jméno a heslo poslat svým přátelům, kteří na Facebooku nejsou. Nechal jsem se zlákat, párkrát jsem se tam podíval... a musím říct, že potřebný počet chutí k tomu, abych si tam založil plnohodnotný profil, se schází docela rychle. Ne, že bych své mínění o Facebooku nějak výrazně změnil, ale přece jen... zatímco stránky mých oblíbených skupin stagnují, na Facebooku to žije, i mí přátelé a kamarádi bývají hlavně tam...

PEKLO NA TALÍŘI
Na serveru Stream.cz se najde obrovská spousta nejrůznějších zajímavostí. Dnes mě odkaz od mé milé kamarádky Vlaďky přivedl až na celý seriál filmečků, nazvaný Peklo na talíři. V jeho jednotlivých dílech se zkoumají, chutnají a posuzují potraviny, které jsou běžně k dostaní v našich obchodech a supermarketech. Zajímavý je například díl, posuzující kvalitu vepřových konzerv. Takové odporné blivajzy se opravdu hned tak nevidí. Kde jsou ty dávné socialistické časy, kdy se dal z konzervy "Vepřové ve vlastní šťávě" udělat dobrý oběd. Poutavý a teď docela aktuální je díl o čokoládových figurkách, který odhaluje, že většina z nich nemá s čokoládou společného vůbec nic. A v tomhle dílu uvidíte, jak se bude tvářit mezinárodně uznávaný degustátor vín, až dostane na ochutnání a posouzení pár skleniček s vínem z krabic a pet lahví.

13. prosince 2012
(čvrtek)
UŽ VYŠLA HVĚZDA, ZA NÍ ZLATÁ HŘÍVA
"Dneska mi ta práce šla pěkně od ruky a nebylo jí tolik, tak jsem poprvé za tenhle týden zmáknul všechno v normální pracovní době a k tomu jsem uzavřel i pár výrobních příkazů." Tak jsem si to spokojeně pochválil a vyrazil pochmurným odpolednem na angličtinu. Bohužel nějaká škola v Hostinném zrovna ve čtvrtek odpoledne pořádala vánoční besídku a proto nás bylo na angličtině jak do mariáše, nepočítám-li v to našeho učitele Joea. Později však přišla ještě Markéta a tak nás bylo pět.

Angličtina však byla docela pěkná - od každého v ní bylo něco. Napřed jsme si zahráli hru - jeden byl otočený zády k tabuli a druhý mu měl vysvětlit slovo, které bylo napsané na tabuli tak, aby ho uhádl. Zlehka jsme si zopakovali přítomné, minulé i průběhové činné i trpné infinitivy, došlo i na písničku Hotel California. Poté jsme se měli vášnivě hádat na téma, jestli dovolenou strávíme povalováním na pláži nebo cestováním po památkách. Zazpívali jsme si i písničku Lonely fugitive a nakonec i četli kousek knihy "No moon on Friday". Příjemná hodina, líbila se mi.

Zbytek času v Hostinném jsem strávil nakupováním v marketu Coop. Není lehké někdy vybírat - chtěl jsem si koupit nějaký koláček, ale všechno mi připadlo tak šizené, dokonce i vánočka z pekárny v Semilech, oceněná v poslední době hodně do omrzení propagovanou značkou kvality Klasa. Pohled na složení mi řekl, že reklamy jsou jedna věc, skutečnost druhá. Člověk by řekl, že do správné a nešizené vánočky přijde mouka, cukr, vajíčka, máslo, kvasnice, hrozinky, oříšky... a podobné ingredience - ale když jsem v dlouhatánském seznamu četl už asi šesté "éčko" a k nim i nejrůznější neznámé přísady, rozhodl jsem se, že vánočku s tolika podivnými ingrediencemi si za 74 Kč kupovat nebudu. Značka Klasa se asi poslední dobou dává těm, co si ji zaplatí a neznamená nic.

Zaujal mě poté regál s čaji - pestrých krabiček bylo na výběr, ale všechny vzdor názvům na nich měly tentýž obsah - jablečné slupky, ibišek a aromata. Až si budu chtít koupit čaj z jablečných slupek, koupím si krabičku, na které bude napsáno: "Čaj z jablečných slupek", ale rozhodně ne čaj z krabičky, která slupky vydává za banán nebo lipový květ. Ale nakonec jsem si koupil Babiččin rakytníkový čaj, který byl z rakytníku a šípku.

A k tomu jsem přihodil jeden koláček a dvě bagety, které sice asi také nebyly výkvětem zdravé výživy a plnohodnotných ingrediencí, ale měl jsem na ně chuť. Na stanici jsem pak jednu zblajzl, do druhé už jsem se nestihl pustit, protože už jel vlak.

V mé e-mailové schránce na mě čekal pěkný mailík od kamarádky Jarky a ta mi v něm doporučila moc pěknou stránku, kterou si pro nás nachystala Česká televize.

ADVENTNÍ KALENDÁŘ ČESKÉ TELEVIZE
Na adrese http://advent.ceskatelevize.cz na nás čeká spousta zábavy. Načte se nám totiž hezký vánoční obrázek náměstí s trhoveckými stánky, ledovou klouzačkou, hezkými domy okolo, lidmi, vánočními stromečky a spoustou dalších věcí. Není to však jen pouhý obrázek - téměř na všechno se dá kliknout - zobrazí se vám kolečko s datumem, básnička k tomu dni a pokud už den nastal, tak i odkaz na nějakou zajímavost. Pokud den ještě nenastal - nu, pak si musíte jako u správného adventního kalendáře ještě počkat. Zajímavostí je tu spousta - můžete si zahrát vánoční pexeso, poskládat si puzzlíky s obrázky z pohádky Čert ví proč, podívat se na pohádku Škola princů, pomoci Micimutr zlikvidovat draka, stáhnout si návod na pěknou vánoční krabičku, podívat se na vánoční televizi, virtuálně si upéct a ozdobit perníček, projít si galerii krásných historických obrazů, kde se objevuje každý den nový obraz... je tady toho spousta. Celý večer jsem se u toho bavil jako malý Jarda a probudilo to ve mně tu správnou pěknou vánoční náladu - poprvé v tomhle roce.

Nejvíc ze všeho mě bavila hra, která se objeví, když kliknete na Mikuláše, čerta a anděla - Mufova žranice. Je to varianta hry Pacman - Muf, který bavil už mě, když společně se Štěpánkou Haničincovou prováděl děti hezkým dětským pořadem, plným pohádek - má za úkol v bludišti zblajnout všechny kuličky. To by nebylo tak těžké, kdyby zároveň s ním nebyly v bludišti čtyři zoubky, které se jenjen klepou na to, aby se do Mufa zakously. Ten se jim musí vyhýbat jako čert kříži, pokud ovšem nenarazí na nějakou mlsku - čokoládičku, zmrlinku, bonbónek... to kvituje nadšeným "Mňam", zoubky zčernají a běda jim, když je Muf dostihne - zůstanou z nich jen oči a musí se vrátit zpátky do domečku. Bohužel se v bludišti objevují i záškodnické mrkvičky, salátky, jablíčka, banánky... ty komentuje Muf znechuceným "Fuj", zato zoubkům jdou náramně k duhu a pronásledují vás pak rychlostí blesku. Když dokončíte kolo, čeká na vás další, těžší. Mně to moc ale nejde, zatím jsem se dostal nejdál do třetího.

Největší radost mi ale udělal orchestrion, ve kterém se každý den objeví další vánoční písnička.

PÍSNIČKY, KTERÉ STAČÍ SLYŠET JEDNOU
Největší radost mi v Orchestrionu udělala písnička bratrů Ebenů, nazvaná prostě a jednoduše Koleda. Asi před patnácti lety jsem ji slyšel jednou v rádiu, když jsem čekal na začátek pořadu Léčivé tóny, a nikdy jsem na ni nezapomněl. Takovou radost mi udělalo ji po těch letech zase slyšet, že jsem si ji za ten večer pustil sedmkrát a celý následující den jsem si ji zpíval.
Na některé písničky, třeba i oblíbené, člověk s dlouhým časem zapomene - a pak je s radostí zase objevuje - ale jiné jako by byly v paměti nesmrtelné - stačí je slyšet jednou a ani po letech na ně nezapomenu. Jednou z takových nesmrtelných písniček pro mě byla třeba nádherná a působivá písnička Pohár a kalich od skupiny Klíč. Té v nezapomenutelnosti zdatně sekundovaly i písničky Klíče Hádě a Prachsakra. Rekordmanem v nezapomenutelnosti je ale pro mě asi písnička Stříbrný stromy od Pacifiku jejíž první a druhý poslech u mě dělilo možná 16 let, ale při tom první se mi tak trefila do nálady a tak mě uchvátil její nádherný text, že jsem na ni nikdy nezapomněl. Škoda jen, že je na Youtube tak nekvalitní verze.

Nejdéle nezapomenutelnou se pro mě ale stala písnička s úchvanou melodií a působivými slovy Mississippi blues od Pacifiku. Nevím, jestli jsem ji slyšel jen jednou, protože chvíle, kdy jsem ji poslouchal poprvé, dávno zmizela v mlhách bezčasí mého raného dětství. První vzpomínka se vynořuje až s rokem 1990 a časopisem Filip, který krátce vycházel jako následovník časopisu Pionýr. Ten uveřejňoval na zadní straně texty písniček a jednou otiskl i Mississippi blues a já jsem se snažil z hlubin paměti vyškrábat dávno neslyšenou melodii a zpíval jsem si ji. Ještě hodně vody v Labi muselo uplynout, než jsem si objednal z Vltavy CD nejlepších písniček Pacifiku a zase tuhle písničku slyšel... ale přesto jsem na ni nikdy nezapomněl.

20. prosince 2012
(čtvrtek)
DEN PŘED KONCEM SVĚTA
Kruhy v obilí, mayská proroctví, ale hlavně konec více než pětitisíciletého období v mayském kalendáři - to vše prorokuje na zítřek, 21. prosinec obrovské změny na Zemi, v lidské společnosti... nebo dokonce i konec světa a veškerého času. Nejrůznější sektáři, ufologové a záhadologové i vyhrožovači Apokalypsou, prožívají zlatý věk. My ostatní tomu sice moc nevěříme, ale přece jen si pověrčivější kousililínek v nás říká "A co když na tom přece jen něco bude, he?"

Co bychom dělali, kdyby svět měl opravdu zítra skončit? Chtěli bychom si dnešní poslední den asi pořádně užít... ale co si pod tím kdo vlastně představí? Mohli bychom začít plnými náručemi rozhazovat peníze, když si za ně už stejně zítra nic nekoupíme - za krásné dívky, alkohol, drogy, nejrůznější libůstky a požitky. Nebo bychom se měli radši modlit a čekat na to, zda budeme spaseni? Nejlepší bude prožít den tak, jako normálně a nechat se zítra překvapit. Důležité je však položit si jednu otázku - kdybychom měli zítra umřít, umřeli bychom s pocitem, že jsme prožili šťastný a hezký život? Já ano.

V práci jsem však dneska pracoval, jako kdyby to ještě mělo nějaký smysl a v mezičasech přemýlel i o vzdálenější budoucnosti, než je zítřek. Já jsem sice někdy docela pesimista, ale dneska tedy rozhodně ne. Práce mi jde od ruky hezky a čas mi utíká tak rychle, že je tu 14. hodina, ani se nenaděju. A mě čeká hodina angličtiny. Na co se učit ještě angličtinu, když zítra už nebude potřeba, možná si říkáte... ale protože dnešní angličtina bude poslední... musíme si ji pořádně užít. Někdo přinesl koláčky, někdo cukroví, Renča nám vaří dobrý čajík - a společně si tu vypravujeme nejrůznější vánoční příběhy, v nichž nechybějí hořící stromečky i nejrůznější rafinované dětské pokusy, jak načapat Ježíška "in flagranti" při nadělování dárků pod stromeček. Pěkná angličtina to byla a utekla mi rychle jako voda, i když jsme o pořádnou dobu přetáhli.

Zpáteční cesta autobusem domů je velmi příjemná - celou ji totiž prospím. Když dorazím, jenom se navečeřím, opláchnu... a půjdu radostně pokračovat v načatém spaní.

Jenom doufám, že pokud má zítra přijít konec světa, příjde tak, abych nemusel ráno vstávat. Jestli by mě něco doopravdy nakrklo, tak kdyby přišel až po pracovní době.

Ale řekněte, proč by měl svět skončit? Možná však, že mají Mayové pravdu, zítra na nás odněkud z nebe spadne duchovní osvícení a my zažijeme ty nejkrásnější Vánoce v našem životě.

JAK DLOUHÁ JE DLOUHÁ NOC
Při angličtině jsme měli vypravovat nejrůznější vtipné příběhy z Vánoc. Já žádný takový neměl, ale vzpomněl jsem si na jiný. Když jsem byl ještě hodně malý, bylo pro mě období Adventu hodně tajemným časem. Svět byl skoro pořád zahalený tmou, ve které se rojily tajemné bytosti - hlavně čerti, Anděl s Mikulášem, Barborka... a bytost nejtajemnější a nejsympatičtější - Ježíšek. Součástí té vší tajemnosti byla i Dlouhá noc.

Jednou mi řekli, že bude Dlouhá noc, nejdelší noc v roce. Já tu noc nějak špatně spal - pořád jsem se budil, pořád byla za oknem tma - sami víte, jak se pak noc táhne. Dávno už jsem si připadal vyspalý a noci ne a ne být konec. Nakonec jsem usoudil, že Dlouhá noc musí být minimálně dvakrát tak dlouhá, než noc předchozí a následující. Převalil se rok a zase byla před námi Dlouhá noc. A já už byl předem otrávený, že zase bude nuda v postýlce... svěřil jsem se s tím mamce a ta se jen smála. A mně se ani nechtělo věřit, že Dlouhá noc je jen o minutu delší, než ta předchozí.

ZEMĚ ŠMAJDÁ
Když budete mít u vozu špatně přidělané kolo, začne šmajdat - při otáčení se naklánět na jednu a druhou stranu - a nakonec upadne. Podobně šmajdá při otáčení i naše Země, naštěstí nemá kam upadnout. Zatímco kolo šmajdá vinou gravitační síly Země, Země sama šmajdá vinou gravitací Měsíce a Slunce. Stejně jako u kola Země šmajdá tak, že její osa nesměřuje pořád na stejné místo na nebi, ale postupně opisuje kruh. Proces je to však velice pomalý, opsání celého kruhu trvá Zemi 25 800 let.

Vědci však mají svůj odborný jazyk a proto neříkají, že Země šmajdá, ale říkají tomuto jevu Precese zemské osy.

PROČ JSOU ZÁKONY A ÚŘEDNÍ LISTINY TAK DLOUHÉ?
Nejenom vědci, ale i úředníci mají svůj vlastní jazyk. Oproti běžné mluvě je mnohem méně výstižný a jeho vinou zákony a úřední listiny narůstají často do neúnosné délky a kdyby si je člověk chtěl přečíst, strávil by s tím hodně času. Zkusme si přeložit do úřednické mluvy větu z teď hodně hrané písničky od Xindla X "Štědrý večer nastal - "Štědrý večer nastal, když jsem doma chlastal."

24. prosince ve večerních hodinách jsem se zdržoval v místě svého trvalého bydliště a požíval alkoholické nápoje v množství větším, než malém.

HESLO DNE
Bordel v bytě, šťastné dítě.

21. prosince 2012
(pátek)
KONEC SVĚTA
Večer jsem usínal s tím, že ráno se možná probudím v kotli a čert do mě bude píchat vidlemi... a on si ten budík dělá kravál, jako by byl kdovíjaký obyčejný všední den. Moc se mi z vyhřátého pelechu nechce, ale co se dá dělat, zaměstnavatel by asi neuznal jako důvod absence to, že v posteli se na konec světa čeká mnohem líp, než u stolu v kanceláři.

Naštěstí totéž usoudil i řidič autobusu a já se do práce dostal bez problémů. Den mi tam utekl jako voda, od ruky mi to šlo docela dobře a navíc mi to zpříjemňovaly kolegyňky a kolegové hezkými přáními i cukrovíčkem. Mňam. Takový konec světa dokáže být docela fajn.
Můj další program však konci světa moc neodpovídá - jdu nakupovat vánoční dárečky. V tom se mi docela daří a docela bych naděloval i pro sebe. Naděluju si jen pár zdravých polévek a kalíšek medoviny.

Ještě příjemnější však pro mě bude podvečer. To totiž náš podnik pořádá pro všechny své zaměstnance koncert Věry Martinové.

KONCERT NA KONCI SVĚTA
Koncert se odehrává ve velkém a příjemném sále kina v Hostinném, kde je i prostorné jeviště a všechna potřebná osvětlovací i audio technika. Přestože mnoho kolegů nechtělo na koncert jít, sál je skoro plný, jen pár volných míst zbylo. Skoro přesně načas přichází na jeviště Věra Martinová, oblečená v pěkném třpytivém tílku, i její kapela, ve které hrají její blízcí a po pár slovech na přivítanou koncert začíná.

Já sice od paní Martinové pár písniček znám a mám rád - a z nich obzvlášť písnička Zítra další vlaky pojedou je díky jejímu textu i příjemné melodii mou srdcovkou - ale na dnešní koncert jsem šel s nejistotou, netušil jsem, co paní Martinová hraje teď a jestli se mi to bude líbit. Mé pochybnosti však Věra Martinová rychle smetává pryč svými nejkrásnějšími písničkami a svým krásným hlasem. Protože dneska vyhrožovali koncem světa, přijela sem dneska s celou svou rodinou a všichni se postupně scházejí na jevišti, hrají nám a zpívají nám. Osvědčené hity, jako třeba Toulavý džíny, Malý dům nad skálou nebo Nebe, peklo, ráj střídají vánoční písničky - třeba Modrý sarafán nebo Purpura. Mezi tím nám paní Martinová sem tam něco vypráví a dává tím koncertu pěknou atmoféru - je mi tahle paní moc a moc sympatická a líbí se mi na ní i celé její kapele, s jakou hrají chutí a radostí. Není divu, že když po zhruba hodině a půl přichází konec, lidé dlouho tleskají a chtějí přídavek a po přídavku i druhý přídavek. Na ten už zůstává Věra Martinová sama... a já mám po pár tónech pocit, že se snad chystá hrát mou oblíbenou písničku Scarborough Fair. Ale je to jiná písnička, moje vůbec první oblíbená středověká písnička Batalion. Udělala mi s ní velikánskou radost.

Věra Martinová je opravdu milá paní, po koncertě hned neutekla, ale povídá si se spokojenými diváky a kdo chce, tomu dá svůj hezký obrázek, na který se podepíše stříbrným fixem. Nejsem sběratel autogramů, ale tenhle obrázek se mi moc líbil a tak se i pro mě paní Martinová podepsala. Je moc fajn a udělala mi svými pěknými písničkami, krásným hlasem i tím obrázkem velkou radost. A radost mi udělá i Ježíšek, protože mi přinese nejnovější CD Věry Martinové Foukneme do svící.

Cesta domů proběhla bez příhod a teď už čeká jen sladký spánek před blahými několika dny volna.

VÝROKY Z KONCE SVĚTA
Celý humbuk s koncem světa 21. prosince 2012 stál opravdu zato, už jen pro všechnu tu legraci.

Takhle se třeba ráno po noční směně loučil můj kolega:
"Tak hlídejte ten konec světa. Já jdu spát a vy mi pak budete vypravovat, jak to bylo."

Můj názor byl:
"Doufám, že ten konec světa přijde hned ráno. Kdyby přišel až po práci, tak by mě fakt naštval."

Můj kolega Lubor nám nabízel zbývající čokoládové bonbóny:
"Ať už se dneska dojedí, aby při tom konci světa nepřišly nakonec nazmar."

Někteří lidé byli ale obdivuhodně dobře informovaní:
"Konec světa měl přijít v deset a žádný nepřišel."
"Já ale slyšel, že má bejt přesně ve dvanáct."

Konec světa mě inspiroval i k neobvyklé vánoční SMSce:
Konec světa žádný není,
bylo to jen něčí snění.
Tak si přejme na Vánoce,
aby nebyl v příštím roce.

Jen Svědkové Jehovovi asi neměli z toho, že dnes nepřišel Poslední soud a Boží království, prachžádnou radost. Už se těšili, jak si konečně v ráji na zemi užijou všechno to, co jim jejich víra teď zakazuje a nebudou už muset rozdávat Strážnou věž a Probuďte se... a ono zase nic. To si Jehova za rámeček nedá.

TEN, JEHOŽ JMÉNO SE ZAPOMNĚLO
Mezi Desaterem přikázání je i jedno, které říká:
"Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval."

Boží jméno však není slovo Hospodin, Adonaj nebo Bůh. Hebrejská Bible uvádí Boží jméno čtyřmi souhláskami - JHVH. Samohlásky však text neuvedl. Toto Boží jméno směl vyslovit pouze velekněz v chrámu jednou za rok při svátku Jom Kipur. Když však byl chrám v Jeruzálémě vypálen a zbořen a národ židovský rozehnán do všech koutů světa, zanikl tento obřad a protože bylo zakázáno vyslovovat jméno Boží nadarmo... neví už dneska nikdo, jak vlastně znělo. Jméno Jehova, které používají Svědkové Jehovovi, je jen pozdějším latinským přepisem s využitím samohlásek ze slova Adonaj.

25. prosince 2012
Boží hod vánoční
(úterý)
MODLITBA ZA NADĚJI
Prosinec mi nadělil několik úžasných a zajímavých dní, ale bohužel - bylo tak málo času o nich psát. Málo času nebo energie nebo inspirace... až dnešek - Boží hod vánoční - mi přinesl zastavení, klid a sladké nicnedělání. A snad se mi podaří postupně ve vzpomínkách vrátit ke všem zajímavým a výjimečným dnům.

Dnes jsem si hezky užíval pohádek - Panny a netvora, Nesmrtelné tety, Císařova pekaře, Císaře a tambora nebo Šťastného smolaře, čtení knihy "Pod vlivem Facebooku" od Davida Kirkpatricka, kterou mi přinesl Ježíšek, i dalších vánočních dárečků - džbánku z historického lesního skla, CD Věry Martinové nebo knížky "Finanční gramotnost v kostce".

Odpoledne mě však rozesmutnila moje kamarádka Vlaďka - bohužel zrovna dnes, v tenhle den skončily její sny o krásné a romantické lásce. Měl jsem strach, aby si ze smutku něco neudělala - ale ona zaháněla smutek nejosvědčenějším prostředkem - prací - a navíc je to osůbka vřelá, milá a přátelská a tak jsme jí já společně s jejími početnými přáteli nenechali utopit se ve smutku. Ale držte všichni palce Vlaďce, aby to v pořádku ustála a zase našla svoje štěstí.

JAK SE OVLIVŇUJÍ ROZUM A ŠTĚSTÍ
V pohádce Nesmrtelná teta se spolu Štěstěna a Rozum vsadí, stačí-li jen pouhý rozum ke štěstí. Z dalšího děje vyplyne, že ne, že bez trochy štěstí to zkrátka nejde. Zároveň však jasně, ale nevyjádřeně vyplyne z pohádky přece jen jedna úměra mezi rozumem a štěstím... Čím je kdo blbější, tím je šťastnější a spokojenější.

27. prosince 2012
(čtvrtek)
POSLEDNÍ DEN PRÁCE
Když je někdo hloupý a nevypne si budíka, budí ho i když vstávat nemusí. O vánočních svátcích se to dělo mně - tak jsem si vždycky spokojeně poslechl v rádiu zprávy, pak jsem ho spokojeně vypl a spal dál. Budík spustil i dneska, poslechl jsem si tedy zprávy - ale kdepsk spát dál, to by mi kolegové Lubor a Libuška dali.

Tiskové stroje umlkly, i v kancelářích je povětšinou tma a ticho, prostory jindy plné hluku a ruchu jsou dnes podivně tiché... to je ideální doba na inventuru toho, co jsme vydali do výroby a dosud nespotřebovali. Byla to docela práce, ale všechno se zdárně podařilo a já mohl s drobným přesčasem spokojeně podnik opustit s myšlenkou, že se sem vrátím po dalších krásných pěti dnech volna v novém roce.
Jsem moc rád, že nemusím do práce i zítra, protože mě dneska čeká Ples nosorožců, moje věrná kamarádka Eva má pro mě vstupenku - a já bych nerad šel domů moc brzo. Naštěstí se všechno podařilo a já se můžu začít těšit na ples. Než příjde čas začít se chystat, začítám se do strhující a fascinující knihy "Pod vlivem Facebooku" Davida Kirkpatricka, ve které je podrobně popsána historie Facebooku.

13. PLES NOSOROŽCŮ
Ples nosorožců je jedním z nejvýjimečnějších plesů, jaké se u nás ve Vrchlabí v sále Střelnice, známém z filmu Hoří, má panenko, pořádají. Jednak je to asi první ples vůbec - vždycky se pořádá mezi Vánoci a Silvestrem - a jednak je to takový ples pro všechny - zatímco podnikové plesy jsou spíš vhodné pro starší lidi, studentské plesy pro náctileté - ples nosorožců je plesem bez věku.

Výtěžek minulých dvanácti ročníků putoval do ZOO Dvůr Králové na podporu chovu vzácných bílých nosorožců. Však poté, co se ZOO loni stala předraženým komerčním vydřiduchovem, vyloučili ji kvůli neetickému jednání ze všech možných mezinárodních organizací a co byl místo špatné ředitelky Dany Holečkové zvolen ředitelem bývalý politik, rozhodli se organizátoři, že tentokrát poputuje výtěžek plesu na konto pro stavbu dětského hřiště a parčíku u modlitebny Českých bratří ve Vrchlabí.

Rozhodnutí je znát i na výzdobě a označeních stolů - zatímco v minulých letech vypadala čísla stolů jako nosorožec, teď to jsou obyčejné papírové čtverečky.

Začátek plesu je ale nešťastný - že se většinou nedodrží čas začátku uvedený na vstupence, na to už si věrní návštěvníci plesu zvykli - možná by bylo dobré se poučit z reklam a na vstupenku uvést Začátek již od 19:30. Dnes je ale zpoždění obzvlášť velké a to vinou techniky - zlobí pojistky, vypadává elektřina a nedaří se nahodit. Ale mně to nevadí, hlavní je, že si je s kým povídat a je tu i dost dívek. Hodně mě však překvapuje, jak jsou oblečené - najde se tu princezna v krásných zlatě lesklých šatech, ale ledasjaká z dívek by délkou své minisukně zaujala i na známé E55. Není tu nuda. Nakonec se problém přece jen podaří vyřešit a ples začíná.

Kapela začíná klasickými tanci valčíkem a polkou, ale moc se do tance nehrnu, na parketu není prozatím moc lidí a já nemám tak dvakrát chuť předvádět před početným obecenstvem u stolů, kolik vody už uplynulo v Labi od té doby, co jsem tady navštěvoval "kurz tance a společenské výchovy". Poté přicházejí na řadu i tance, které jsem kdysi uměl, ale teď už bych je těžko dával dohromady. Tak si prozatím dávám pivo a povídám si s kamarádkami Evou a Maruškou, poslouchám povídání Lucky.

Na ples se však žene stále více a více lidí, povětšinou náctiletých - málem jsme tu s přáteli nejstarší. Fronta u baru se neúměrně protahuje, navíc je akutní nedostatek půllitrů, obsluha nemá k tomu všemu drobné a já mám jenom tisícovku. Přestává se mi tu líbit a začínám v duchu vyhrožovat, že tenhle třináctý celkem a můj jedenáctý Ples nosorožců bude asi poslední...

Ale všechno mění má věrná kamarádka a nejmilejší z příbuzných Blanka s kamarádkou Verčou, se kterou jsem se léta neviděl a setkání s ní mi dělá radost. Navíc se rozjíždí kapela a začíná hrát jednu písničku lepší než druhou - pravé řádění tak může začít a moje nálada stoupá jak hladina řeky po dešti. Hezky s přáteli řádíme a čas nám letí, než se nadějeme, jsou tu tři hodiny a konec plesu. To už se mi dlouho nestalo, že bych tu vydržel až do konce.

Jen dvě poznámečky na konec si tu ještě udělám - Maruška se na mě mračila, že jsem s ní ani jednou netancoval, tak jí to příště musím vynahradit a Evě dlužím dvacku za vstupné.

VZPOMÍNKA NA 27. PROSINEC 2003
Byl ten včerejší ples pěkný a užil jsem si ho, ale když jsem tak včera čekal na začátek, vzpomněl jsem si, že jiný byl ještě lepší a díky němu se 27. prosinec stal nejšťastnějším dnem roku. Hledal jsem později v mém tehdejším deníčku a našel...

Zlatým hřebem dnešního pohodového dne byl večer... Ples nosorožců. Pěkně jsem se přichystal, navoněl, ustrojil... a začal hledat boty. Nenašel jsem je a tak jsem se zeptal mamky, kam je dala. Dostal jsem šokující odpověď, že je odnesla do popelnice, protože za nic nestály. Tak už jsem se viděl, jak sedím doma, ale nakonec mě zachránily mé staré boty, které jsem kdysi nosil do práce a teď už se asi 2 roky válely v kotelně. Skutečně tam - zaprášené a zapavučinované byly - tak jsem je zušlechtil a vzal si je.

Na ples jsem kvůli tomu přišel se zpožděním - ale kromě předtančení jsem o nic zvláštního nepřišel. Dal jsem si pivo, okoukl a pokecal s mými přítomnými známými - byli tam Blanka, Petr, Ivča se svým klukem, Popis s Maruškou, oba Romanové, Hanka Linhartová se svými setřenicemi - jedna se jmenovala Veronika a s Pavlem Cermanem, Lukáš Matěáska... a spousta dalších lidí, ale ty už jsem neznal. Jak se začala prodávat tombola, hned jsem se hrnul do kupování - a dařilo se mi s úspěšností 50 na 50. Radost jsem měl hlavně z ledvinky, knihy Krkonoše, trička a krásné skleničky - menší už z kýčovitého Krakonoše a obrovského obrazu ze složeného puzzle.

A pak se řádilo a tancovalo - tanečnic bylo u našeho a vedlejšího stolu docela dost - a obzvlášť hezky se mi tancovalo s Veronikou.

Pak přišlo losování velké tomboly, která se losovala z nevýherních lístků, které měly každý své číslo. Nevyhrál jsem ani varnou konvici, ani sportovní tašku, ani exkurzi do Senátu ČR... zato pak jsem ke svému nezměrnému údivu nalezl ve své ruce právě vylosované číslo 338, které vyhrávalo 2. cenu, což byla poukázka na odběr zboží z Kuchyňského studia pana Baraníka v hodnotě 5000 Kč.

Díky tomu všemu - dobré hudbě, dostatku tanečnic a přátelských lidí a výhrám v tombole - se stal 27. prosinec nejšťastnějším dnem nepříliš šťastného roku 2003.


Zarámované puzzle dlouho jako ne moc chtěná připomínka tohoto příjemného dne žilo v rohu za skříní rozjímavým životem, až jsem se ho zbavil elegantním způsobem - dal jsem ho mé andělské lektorce z podnikového kurzu angličtiny Lucce na jejich školní ples do tomboly.

ARGUMENT PRO FACEBOOK
Díky - nebo vinou - mé kamaráce Vlaďce a jejímu "profilu pro přátele, co nejsou na Facebooku" se ve mně schází dostatek chutí k tomu, abych se na Facebook zaregistroval sám a plnohodnotně. Mé čtení knihy o téhle druhé nejnavštěvovanější stránce světa téhle vzmáhající se chuti také docela napomáhá. A včera na plese mě tak napadl další argument, proč být na Facebooku.

Já mám totiž doopravdy extrémně mizernou paměť na tváře a na lidi obecně. Každou chvíli se mi stane, že mě někdo na ulici pozdraví, přátelsky se ke mně hlásí - a já nemám ani tušení, kdo to je. Kamarádi, příbuzní nebo lásky mých kamarádů, lidičky, se kterými jsem se sešel a povídal si na plese... ti se z mé hlavy vykouří už druhý den a já je nepoznám. Jak z toho ven?

Prostě se zaregistruju na Facebooku a pořádím si nový mobil, co bude umět chodit na Internet. Jak se s někým seznámím, hned se přihlásím na Facebook, najdu si jeho profil a dám si tam odkaz nebo požádám o přidání do přátel - a pak... co nebude v hlavě, najde se na Facebooku.

Panečku, moje věrná kamarádka Maruška se zná s opravdickou břišní tanečnicí... hmmm, začíná se mi na tom Facebooku doopravdy líbit...

Trochu mě však zaráží, že jedním z nejvyhledávanějších návodů na Seznamu byl návod "Jak zrušit profil na Facebooku". Pročpak se lidi tamodtud snaží uprchnout? Že by i u Facebooku platilo známé: "Kdo je venku, chce dovnitř, kdo je uvnitř, chce ven."?

29. prosince 2012
(sobota)
ZA POSLEDNÍ BAŠTOU ODPORU
Plánoval jsem si to původně až na první den příštího roku, ale dnes do poháru padla poslední krůpěj. Neodolal jsem a napsal jsem na Facebooku z Vlaďčina profilu komentář mému kámošovi Petrovi - jenže pro toho jsem průhledný jak sklenička s vodou a bez nejmenšího problému mě poznal. Hned si mě chtěl přidat do přátel, jenže já už byl tak jako tak rozhodnutý, že se na Facebook přidám pod svým skutečným jménem - tak jsem se do toho pustil hned.

KOLIK JE TOMÁŠŮ NOVOTNÝCH?
Jenže mě tak napadlo - pustí mě vůbec Facebook na síť pod mým skutečným jménem? Takových Tomášů Novotných už tam musí být padesát. Zadal jsem tedy mé jméno do vyhledávacího pole - cha, padesát. Kliknul jsem už alespoň dvacetkrát na "Další výsledky" a pořád není konec! A musím říct - sdílejí se mnou stejné jméno i podstatně zajímavější lidé, než jsem já - majitelé firem, kulturista, nejrůznější svalovci a krasavci... až si skoro říkám, jestli není zbytečné si zakládat profil, jestli by nestačilo vybrat si při seznamování profil toho nejkrásnějšího, poslat na něj odkaz a napsat k tomu "Tak to jsem já".

Ale kdepak, to by nešlo. Jednak bych jen jinému udivenému Tomášovi přidával neznámé přítelkyně a jednak se nedokážu podívat na muže očima ženy - ten svalovec, který mně připadal jako naprostý ideál mužské krásy, se mé kamarádce Vlaďce nelíbil ani trochu a dokonce mi napsala, že ji z něho "střeplo". Tak jdeme na to.

Zadávám registrační údaje, vymýšlím nějaké to nerozlousknutelné heslo (To je nápad! Že bych si dal jako heslo slovo "heslo"? Kdepak, ani nápad. Tak co takhle "qwertz"? Taky ne.), ale největší čas z toho zabírá čtení pravidel. O těch jsem už kdysi něco slyšel - něco ve smyslu "Velký Bratr Facebook a jeho strašlivá pravidla" - ale když jsem si je teď četl, nepřipadlo mi v nich nic neobvyklého a diskutabilního.

Ještě pár údajů a profil je zařízený. Nu, počítání mých jmenovců by mi asi pár chvil zabralo - podle čísla profilu jsem totiž 948. Tomáš Novotný na Facebooku. To už je pořádný regiment.

TAJNÝ PROFIL NA FACEBOOKU
Facebook dokáže velmi překvapit - ještě tu nejsem ani třicet sekund a už mi tu přistává první žádost o přidání do přátel od mého spolužáka a nejlepšího kamaráda ze střední školy Petra. Tý jo, to tu Petr vartuje a čeká jen, co se na Facebooku šustne? Ale padnou mi do oka i další žádosti a vše je jasné - pozvánky. Lidičky mi už snad před dvěma roky posílali pozvánky na Facebook - já o tom tehdy přemýšlel a jednou už jsem měl dokonce i vyplněnou registraci, ale nakonec jsem si to rozmyslel a když mě Facebook bombardoval připomínkami, leckterá z nich skončila dokonce i ve spamu. Dny plynuly, já na to už dávno zapomněl - ale Facebook má setsakramentsky dobrou paměť. Až mám pocit, že registrace byla jen formalita, která oživí informace tady už dávno uložené, jako šém probudí Golema.

A tenhle pocit jen sílí, když prohlížím, koho všeho mi Facebook navrhuje, že bych mohl znát. Nevyplnil jsem tu ještě skoro nic - a už mi tu nabízí spolužáky ze střední školy - tu jsem tedy už vyplnil - ale dokonce i některé ze základky, nejrůznější známé a přátele a dokonce i Verču, se kterou jsem se kdysi seznámil na Líbímseti a dvakrát jsme se sešli. Nebo paní Silvii, jejíž článek jsem vám doporučil tady na Tomášově Internetu a jednou si s ní volal. I když nejsem nikdo zajímavý, mám pocit, že mi Facebook vidí až do jater.

SETKÁNÍ PO LETECH
Mark Zuckerberg, majitel Facebooku, tvořil a tvoří Facebook s ideálem, aby to byl program spojující lidi. A musím říct, že se mu to podařilo znamenitě, netrvá to dlouho a už si tu píšu a vyměňuju obrázky s prvními přáteli - Ivkou, Petrem a Jankou nebo paní Veronikou. Než den skončí, mám na Facebooku sedm přátel - a i když to jsou povětšinou lidé, které dobře znám, přece jen mě potěší, když si mě do přátel přidají.
Na Facebooku se dají najít lidé, o kterých už člověk roky neslyšel - dávné spolužačky i přátelé takřka zapomenutí. Už vím, co se lidem na Facebooku líbí.
Ale je to žrout času. Vydržel jsem u něj až do jedné v noci. To to pěkně začíná. Vzhůru k naprosté závislosti.

Jen doufám, že nepropadnu Facebooku natolik, aby to znamenalo konec Tomášova Internetu. Ale snad ne.

TO NEBUDE FUNGOVAT!
Máte nápad, který vám připadá dobrý, překonáte vlastní pochybnosti, rozhodnete se ho zkusit... jenže se s tím svěříte některému člověku a ten vás zpraží slovy: "To nebude fungovat" a možná sklidíte jen posměch. Kolik zajímavých nápadů by však skončilo v koši, kdyby se jejich autoři dal odradit? Spousta.

Nemůžu o tom na Internetu nic najít, ale slyšel jsem kdysi, že nějaký člověk odsoudil vynález televize zhruba těmito slovy: "To nebude mít dlouhého trvání! Lidé jsou příliš inteligentní na to, aby trávili večery koukáním do nějaké dřevěné bedny." Čas rychle ukázal, že ten člověk lidskou inteligenci poněkud přecenil.

Jiná paní, manželka jakéhosi byznysmena, byla doma a neměla co dělat, tak si vymyslela, že by si mohla zřídit malou pekárničku a prodávat lidem kvalitní domácí pečivo. Její manžel se tomu jen pohrdlivě zasmál a prohlásil: "To nebude fungovat!" Jak mu šly v budoucnu jeho obchody, o tom kniha nic neříkala, ale paní měla napřed malou pekárničku, pak velkou pekárnu, přibírala zaměstnance - a jak léta plynula, z její pekárničky se stal obrovský podnik s pobočkami po celých Spojených státech.

Další dvě citace budou pocházet z knihy Davida Kirkpatricka "Pod vlivem Facebooku", kterou teď čtu a která mě k tomuhle článečku inspirovala. (Včera jsem ji chtěl přidat do seznamu zajímavých knih na Facebooku, ale Facebook mě prostě a jednoduše nenechal a házel hlášku, že knihu s tímto názvem přidat nelze.)

Prvním zaměstnancem, kterého Cohler získal, byl Steve Chen, někdejší programátor společnosti PayPal. Chen se však již za několik týdnů rozhodl s několika kamarády z PayPalu z Thefacebooku odejít. Zakládal firmu zaměřenou na video a Cohler se ho od záměru snažil odradit. "Děláš obrovskou chybu," naléhal Cohler, "zbytek života toho budeš litovat. Z Thefacebooku bude velká věc! Stránek s videem už existují stovky!" Chen však nedbal varování a založil si společnost YouTube.

Z Thefacebooku - studentské školní sítě - se postupně stal Facebook a opravdu velká věc, spojující celý svět. Ale myslím, že Steve Chan toho asi nikdy nelitoval, protože webu YouTube se tak dařilo, že ho zhruba po roce a půl fungování koupil od zakladatelů Google za v přepočtu 37 miliard korun. A dnes je YouTube také hodně velká věc.

"Několik týdnů před spuštěním platformy se Morin sešel u kávy s Markem Pincusem, někdejším zakladatelem sítě Tribe.net, spoluvlastníkem patentu na sociální síť sixdegrees a jedním z prvních investorů Facebooku. Pincus Morinovi nadšeně vyprávěl, jak plánuje napsat pro platformu pokerovou aplikaci. "To nebude fungovat," řekl mu Morin, "hry nejsou virální." Pincus se ale nezastavil a spustil na Facebooku aplikaci Texas HoldEm Poker a založil společnost Zynga, která měla nakročeno k ohromnému úspěchu.

Letos se společnosti Zynga sice moc nedaří, ale v minulých letech se jí podařilo prokázat, že hry jsou pořádně společenskou záležitostí. Hry této společnosti, jako je FarmVille nebo zmiňovaný Textas HoldEm Poker jsou jedněmi z nejoblíbenějších a hrají je miliony lidí. Z malé firmy se stala obrovská firma s miliardovým majetkem.

Podobných příkladů by se našlo asi nepočítaně a všechny nám říkají jediné - nenechte se odradit, pokud máte dobrý nápad.

31. prosince 2012
(pondělí)
NA POSLEDNÍ STRÁNCE DIÁŘÍKU
Máme 31. prosinec, poslední den roku. Námořnicky modrý diářík končí a já dopisuju poslední stránku. Nepřipadá mi to tak dávno, co jsem listoval prázdným, nepopsaným diáříkem a přemýšlel, co asi na těch čistých stránkách bude. Teď jich je většína popsaných, některé i pokreslené - a je to asi nejkrásnější a nejzajímavější z mých diáříků. Důvodem je hlavně to, že to, co bylo původně plánované jen jako krátké štěky pod hlavním menu, se v průběhu minulého a tohohle roku stalo mým deníčkem všedních i svátečních dnů a k tomu nejrůznějších zajímavostí.

Byl to pěkný rok, ten rok 2012 a budu na něj vzpomínat rád - na cesty pěšky mrazivými i slunečnými dny, fotografování, krásné Dračí slavnosti i slavnosti na Zvířeticích, spoustu pěkných výletů i dvě krásné dovolené - v Českém krasu a v Krušných horách. Mám radost, že mi vydržela práce a snad ještě nějaký čas vydrží. Ani zdraví naštěstí až na nějaké to motání hlavy a záněty nosohltanu nehaprovalo. Zkrátka, je roku 2012 za co děkovat.

Nějaké ty zajímavosti však v mém deníčku ještě pro vás zůstaly v běhu času nenapsané a zapomenuté - a proto si jím teď znovu zalistujme...

KOUZLO A KRÁSA MATEMATIKY
Řekne-li se matematika, ledaskdo si představí úmorné hodiny, trávené marným úsilím spočítat, kolik je x a y nebo snahou udělat z děsivé změti písmen, zlomků a odmocnin něco mnohem jednoduššího. Ale pro mnohé má i své kouzlo. Jak může mít něco takového své kouzlo, divíte se? Jednoduše. Zatímco náš svět se stále mění a mnohdy v něm vítězí zmatek, hloupost nebo lhostejnost - matematika je stále stejná a hlavně... má řád a logiku.

Matematika má však také svou krásu. Nevěříte? A jak se vám líbí tenhle obrázek?

Fraktál z Badatele fraktálů

Vytvořil ho podprogram grafického programu GIMP, nazvaný Badatel fraktálů a na jeho zrodu se možná podílela právě ta neoblíbená x, y a z, za která program doplnil různé hodnoty a na základě jejich vztahů vytvořil takový nádherný obrázek. Jak se vytvářejí a počítají fraktály, to je stručně popsáno v Encyklopedii Wikipedia v článku Fraktál a článcích na něj navazujících.

S fraktály si však díky počítačům můžou lehce hrát i lidé, kteří matematice vůbec neholdují. Jedním z programů na generování úchvatných obrázků, vytvořených na základě matematických vztahů, je program Apophysis - http://sourceforge.net/projects/apophysis. Na adrese http://imagersfractaldds.deviantart.com/journal/Apophysis-2-06c-3D-Hack-Resources-214157221 je k dispizici i jeho verze Apophysis 3D hack, která nabízí ještě větší možnosti a používají ji autoři těch nejkrásnějších obrázků.

Program Apophysis

Vytvořit obrázek v Apophysis je snadné - program vám jich několik vygeneruje hned po spuštění a vy si můžete jen prohlížet. Většina jich bude sice jen změtí čárek a bodů, ale najdou se určitě i obrázky, které se vám budou líbit hned napoprvé.

Paprsky jako živé

Dialogové okno pro výpočet obrázku

Pokud vám připadají obrázky moc hrubé a tečkované, vězte, že to jsou jen náhledy. Když se vám některý obrázek bude líbit, stačí kliknout na ikonku s ozubeným kolečkem, v okně vybrat rozměr obrázku, umístění a jméno, kvalitu (čím vyšší číslo, tím kvalitnější a jemnější obrázek, ale také delší čas výpočtu), pak už stačí jen kliknout na "Render" a čekat - poměrně dlouho - až program všechno spočítá.

Program však nabízí i nástroje, kterými si můžete obrázek upravit. Nejsilnější z nich se skrývá pod ikonkou s trojúhelníky.

Úpravy parametrů obrázku

Na základě vzájemných poloh trojúhelníků k jednomu napevno danému pravoúhlému trojůhelníku a spoustě dalších matematických parametrů můžete tvořit a experimentovat hodiny. I když tomu - stejně jako já - nerozumíte a jen zkoušíte tahat různě trojůhelníky a zadávat náhodná čísla - můžete dosáhnout zajímavých výsledků.

Z poupátka se nakonec přetahováním trojúhelníků stalo lano

Najdou se však lidé, kteří tomu rozumějí a ti dokážou nastavením parametrů z jednoduchého kruhu udělat takovéhle nádherné, umělecké dílo.

Strop Zlaté komnaty

Tenhle obrázek jsem vytvořil podle návodu, nalezeného na Internetu - chtěl jsem sem dát odkaz, ale nedaří se mi ho najít.

Prostřednictvím sousední ikonky Adjust si můžete obrázek přibližovat, oddalovat, posouvat a vybrat si tak část, která se vám nejvíc líbí. Použití tohoto nástroje je šikovné, ale zvětšování hodně prodlužuje čas, potřebný pro generování obrázku.

Nástroj Gradient vám umožňuje změnit barvy vašeho obrázku - v dolní části si vyberete barevnou paletu, která se vám nejvíc zamlouvá a tak přizpůsobit obrázek své chuti. Prostřednictvím tohoto nástroje a úpravě v programu GIMP jsem vytvořil jeden z mých nejkrásnějších obrázků z Apophysis - Bránu pekel...

Brána pekel

Jednou jsem obrázek z Apophisis vygeneroval v odstínech modré, jednou v odstínech červené, v GIMPu je spojil dohromady a do středu přidal září.

Zajímavá je i ikonka Mutations - tento nástroj vám současný obrázek ukáže hned v devíti malých náhledech, kde ho vidíte s různými pozměněnými parametry a tak si můžete vybrat verzi, která se vám bude nejvíc líbit.

Apophysis je nádherný program, který vás lehce pohltí. Vy podlehnete jeho zvláštnímu, fantastickému světu a lehce zapomenete, že podstatou všech těch krásných obrázků je věda, od které by něco takového člověk nečekal - matematika.

NEJSTRAŠIDELNĚJŠÍ HŘBITOV ČECH
V Noutonicích u Prahy je strašidelný hřbitov, kde se rády dějí tajemné úkazy. Někteří je spojují s hraběnkou Dlauhoveskou, která měla na nedalekém vrchu Kamýk zemřít po pádu s koně. Spekulovalo se i o tom, že s její smrtí nebylo všechno tak úplně v pořádku, už jen proto, že ji nepohřbili do rodinné hrobky, ale do normálního hrobu u zdi kostela.

Velmi působivý článek o tomhle hřbitově najdete v článku ze stránky Krásná paní Záhada noutonického hřbitova. Že však může jít jen o zajímavé strašidelné vyprávění silně naznačuje článek Noutonický hřbitov straší jen na internetu.

CO ZNAMENÁ SLOVO SIGNIFIKANTNÍ?
Letos v květnu vyrostla na několik týdnů na Karlově náměstí v Praze chmurná stavba - replika nacistického koncentračního tábora, která hostila výstavu o osudech lidí ze strašné doby, v níž se nacisté mstili za atentát na Heydricha. V jednom z článků o této výstavě byl popis této repliky a bylo tam psáno, že "nechybí ani signifikantní nápis "Arbeit macht frei". Zaujalo mě to slovo a rozhodl jsem se podívat, co přesně znamená. V článku bylo uvedené ve významu "příznačný" nebo "typický". Ale tohle slovo se také používá ve smyslu "statistiky významený" nebo "nezanedbatelný".

ARBEIT MACHT FREI - PRACÍ KE SVOBODĚ
Nápis Arbeit macht frei byl nad vchodem většiny nacistických koncentračních táborů. V některých, zachovaných až do dnešní doby, jako jsou třeba Terezín nebo Osvětim, ho můžeme spatřit dodnes. Zajímavé povídání o tomto nápisu nabízí Encyklopedie Wikipedia v článku Arbeit macht frei.

Adolf Hitler píše ve své knize Mein Kampf, jak důležité bylo pro něj číst knihy a tiskoviny svých ideových odpůrců - Komunistické a Sociálně-demokratické strany - a jak moc se z nich naučil. Když však skončila 2. světová válka, stejně učenliví byli i komunisté, kteří pro změnu využili všechno, co vymyslel a zavedl Hitler. Z Hitlerjugend se stal Pionýr, zavedly se povinné oslavy prvního máje, velké říjnové socialistické revoluce, lidé byli povinně organizovaní v jediné odborové organizaci ROH, která mimo jiné po vzoru organizace Kraft durch Freude organizovala výlety a rekreace... našla by se toho spousta. Člověkem však docela otřese, když zjistí, jak moc byli komunisté určenliví i ve věcech, které hlasitě odsuzovali...

Před hlavní bránu tábora jsme dorazili večer dne 7. nebo 8. července 1949. Celý tábor byl oplocen dvěma řadami z ostnatého pletiva a všelijak upraveného z ostnatých drátů. Na vzdálenost asi 100 metrů od sebe byly kulometné, respektive strážní věže, silné osvětlení a další bezpečnostní zařízení.
Kolem vstupní brány postávalo mnoho uniformovaných hlídačů a s nimi několik policejních psů. Nad hlavním vjezdem do lágru vévodil nápis "Prací ke svobodě". Hned jsme si to přeložili jako nacistické: Arbeit macht frei...
Po vstupu do koncentráku jsem přestal být člověkem, ale pouhým číslem 0688(149).
Když jsem přišel na Jáchymov, prožíval jsem to všechno jako strašný, ale neskutečný sen. Nemohl jsem si srovnat v hlavě, že tento systém, který mě začal šrotovat, mohli vymyslet naši lidé... ??!!


Tahle citace pochází z osobních vzpomínek jednoho z mnoha vězňů, kteří prošli uranovými doly a lágrem v krušnohorském městě Jáchymově. Jestli vás to zajímá, přečtěte si víc z mých obrázků - první stránka a druhá stránka. Vyfotografoval jsem si je v Jáchymově v muzeu v Královské mincovně na výstavě, která v jedné místnosti stručně, ale působivě prostřednictvím obrázků a nejrůznějších dokumentů shrnuje všechno to strašné a smutné, co se v Jáchymově dělo v době vlády socialismu. Najdete tu stručné povídání a nejrůznější dokumenty - seznamy mrtvých vězňů s připsanými texty "zastřelen při pokusu o útěk" nebo úděsné dokumenty, v nichž se vězňové označují jako "bývalí lidé".

Výstava mnou opravdu otřásla. Vyplývá z ní smutná pravda - je vcelku jedno, jakou ideologii kdo hlásí, metody a krutosti jsou stále stejné.

Dnes máme demokracii, lidem se už dávno se souhlasem zákona nedějí taková zvěrstva, ale že i v demokracii někteří úspěšně budují svá malá, diktátorská královstvíčka, která s demokracií mají prachmálo společného a vládne v nich místo cukru spíš pomyslný bič, dokazuje svým chováním k zaměstnancům společnost Tesco.

MUZEUM INTERNETU
Na stránce http://www.muzeuminternetu.cz najdete přesně to, co má v názvu domény - muzeum Internetu. Najdete zde unikáty, jako třeba úplně první webovou stránku na světě, nejrůznější videa, zobrazující použití dnes už historických aplikací a služeb, projdete si kopiemi historických webů a mnoho dalších zajímavostí a dokumentů.

PODOBNÁ, ALE NE STEJNÁ
Je mnoho slov, která nám připadají, že mají stejný význam, ale ve skutečnosti znamenají něco trochu odlišného. Dnes se spolu na pár z nich podíváme.

vlajka x prapor
Tahle dvě slova se s oblibnou zaměňují, protože obojí to bývá někde vyvěšené a vlaje to.

Ale pro vlajku jakožto symbol existují poměrně přesně daná pravidla - měla by být vyvěšena vodorovně a přichycená k žerdi pomocí lanka, musí mít předepsaný poměr stran i jednotlivých prvků vlajky, třeba pruhů.

Oproti tomu prapor může být upevněn k žerdi libovolným způsobem a nemusí být u něj dodržen poměr stran.

labyrint x bludiště
Často někde můžeme číst, že někde byl spletitý labyrint chodeb... takové věci však píší lidé, kteří netuší, že labyrint a bludiště není to samé.

Labyrint před zámkem v Loučeni

Labyrint vypadá jen zdánlivě složitě - tvoří sice složitý vzor, ale když se do něj vydáte, zjistíte, že jím vede jen jediná cesta a zabloudit v něm nemůžete. Více se o labyrintu a jeho symbolice dočtete na Encyklopedii Wikipedia v článku Labyrint.

Tisové bludiště v labyrintáriu v Loučeni

Bludištěm oproti tomu vede cestiček bezpočet a jeho účelem je vás zmátnout a docílit, abyste se pořádně zapotili, než se probloudíte k cíli.

talisman x amulet
Talisman je předmět, který má svému nositeli přinést štěstí nebo k němu přitáhnout něco dobrého - lásku, štěstí nebo peníze. Něco málo se o slově Talisman dočtete na Encyklopedii Wikipedia.

Amulet je předmět, který má svou silou chránit svého uživatele před zlými a škodlivými věcmi, silami a vlivy. Více o amuletech ví Encyklopedie Wikipedia v pěkném a dlouhém článku Amulet.

diamant x briliant
Ženy rády nosí diamantové náhrdelníky nebo prsteny, rády říkají, že mají kabelku, zdobenou pravými brilianty... co to však přesně mají?

Surový diamant v kameni

Diamant je nejtvrdší nerost na stupnici tvrdosti, krystalický čistý uhlík. Je to oblíbený a ceněný drahý kámen. Podrobné povídání o diamantech nabízí Encyklopedie Wikipedia v článku Diamant.

Opravdické diamanty na monstranci, zvané Pražské slunce

Briliant je diamant, vybroušený přesně stanoveným způsobem, zvaným briliantový brus. Při něm se kámen vybrušuje do kulata a má 57 faset, pložek, které jsou vypočítané v takovém úhlu, aby jedna po druhé postupně odrážely světlo a kámen se tak co nejvíce třpytil. Více o tom ví Encyklopedie Wikipedia v článku Briliant.

Článek bude ještě pokračovat, ale dneska už se mi chce spát, tak budeme pokračovat jindy.

Naše cesta s rokem 2012 nekončí, půjdeme spolu i celým rokem 2013 a začneme v souboru Z Tomova diáře - leden 2013. Pokud se chcete ohlédnout zpět, následujte odkaz na soubor Z Tomova diáře - listopad 2012, Z Tomova diáře - říjen 2012, Z Tomova diáře - září 2012, Z Tomova diáře - srpen 2012, Z Tomova diáře - červenec 2012, Z Tomova diáře - červen 2012, Z Tomova diáře - květen 2012, Z Tomova diáře - duben 2012, Z Tomova diáře - březen 2012, Z Tomova diáře - únor 2012, Z Tomova diáře - leden 2012 a nebo na soubory Z mého diáře z roku 2011 a Z mého diáře z roku 2010.