V mé ledvince se mnou po světě putuje malý diářík společně s malou tužkou, vyhranou kdysi na plese v tombole, který je svědkem mých všedních i svátečních dnů. Objevuje se v něm všechno možné - útraty, různé pochůzky, ale také co se bude zajímavého dít a děje nebo různé zajímavosti. Před časem jsem se rozhodl s vámi o to všechno podělit - a jak čas běží, dostávají se sem i jiné věci a soubor Z mého diáře se tak pomalu začíná stávat mým deníčkem zážitků i zajímavostí. Jestli máte chuť, pojďte poznávat se mnou, co někdy může přinést jediný obyčejný den.

1. dubna 2012
(neděle)

DEN APRÍLOVÉHO POČASÍ
I dneska pokračovalo aprílové počasí, kdy se za den pětkrát vystřídá všechno možné počasí od sluníčka až po sněžení. Jinak byl můj den vcelku pohodový, ale běžný a zapomenutelný a není o něm skoro co napsat. Jestli to takhle půjde dál, zajde soubor "Z mého diáře" na rychlé úbytě, ale ono také záleží na momentální náladě a tu zrovna dvakrát psavou nemám. Ale jindy to zase půjde.

2. dubna 2012
(pondělí)

DEN BOLAVÉ HLAVY
Nečekal jsem, že bych ráno mohl jít pěšky, ale když jsem se podíval ráno z okna, nepršelo a tak jsem vyrazil. Ale cesta se mi dneska nějak táhla a šel jsem bez chuti a bez šmrncu. Ani práce mi nešla od ruky a bylo to kvůli mému fyzičnu - v nitru jsem měl nepokoj, hlava začala bolet a ani mocaccino z automatu mi od toho nepomohlo. A dokonce ani oběd - rajská polévka a kýta na paprice s těstovinami. Venku se zatím převalovaly temné mraky a chvílemi foukal studený vítr, tak jsem jel odpoledne autobusem. Doma jsem si na chvíli schrupnul a pak jsem se pustil do věci, která už čím dál více bylo potřeba - rozdělení obrovského souboru "Z mého diáře 2012", ve kterém byly všechny zápisy od začátku roku. Zatímco v minulém roce jsem psal jen občas a spíš o tom, co se bude dít, letos se soubor změnil v můj deníček a narostl do neúnosné délky a datové velikosti. A tak jsem se rozhodl ho rozdělit po jednotlivých měsících a také přeskládat - zatímco v akutuálním souboru bude jen několik posledních zápisů a ten aktuální bude nahoře, v archivních souborech budou zápisy srovnané po dnech. Bude to tak přehlednější pro všechny, kdo si v nich budou číst. Všechno se snad povedlo, tak doufám, že i vám se to bude víc líbit.

PŘESMYČKA
"Přes Internet podle odhadů přiznají podání 2 - 2,5% živnostníků." (z vysílání Českého rozhlasu Hradec Králové)
Takovéhle přesmyčky jsou v životě obvyklé, ale vždycky se jim zasmějeme. Ve sktuečnosti šlo o to, kolik živnostníků podává daňové přiznání k dani z příjmů elektronickou cestou.

CESTA DO HRADUBIC
Zatímco ještě před několika lety spolu Hradec Králové a Pardubice vedly žabomyší války, teď se zdá, že je všechno zapomenuto a odborníci dokonce předpovídají, že se obě města v blízké nebo vzdálenější budoucnosti spojí v jedno. Více se o tom píše v článku http://zpravy.idnes.cz/hradec-a-pardubice-se-zrejme-do-roku-2050-spoji-do-jedne-metropole-p7v-/domaci.aspx?c=A111119_1687259_hradec-zpravy_mav.
Prozatím se spojují dopravně - čtyřproudová dálnice mezi oběma městy už je skoro dostavěná a bude se stavět i druhá kolej na železnici, cyklostezka i plavební komory na Labi. Více o tom se dočtete v článku http://hradec.idnes.cz/hradubice-spoji-dalnice-druha-kolej-cyklostezka-i-doprava-na-labi-phl-/hradec-zpravy.aspx?c=A120402_1757702_hradec-zpravy_kvi.
V Hradci i v Pardubicích se z toho radují a já jim to celkem přeju, ale přes kopce Podkrkonoší se na celou věc dá hledět z poněkud jiného úhlu pohledu. Zatímco v Hradci si staví megalomanské víceproudé silnice a dálnice a gigantické mimoúrovňové křižovatky, na obyčejné silnice v Podkrkonoší peníze Královéhradeckému kraji nezbývají. A tak jsou plné děr, rozbité, s ulámanými krajnicemi a látají se jen tím nejprovizornějším způsobem, který nepřežije následující rok. Výsledkem je to, že silnice u nás jsou asi nejrozbitější z celých Čech, o Moravě ani nemluvě. Nad tím by se měli páni z krajského zastupitelstva poněkud zamyslet.

JEDNA VÝHRA A JEDNA PROHRA PLZNĚ
Když jsem rozděloval soubor "Z mého diáře 2012" a rovnal jednotlivé zápisy v opačném pořadí, než byly, ani trochu jsem se při téhle nudné práci nenudil. Bylo to díky tomu, že se hrála dvě zajímavá utkání a v obou hráli reprezentanti Plzně.
Nejdříve byl na programu fotbalový zápas Viktorka Plzeň x Baník Ostrava a byl to zajímavější zápas, než se na první pohled zdálo. Plzeň se sice poměrně rychle ujala vedení a pak ještě své vedení navýšila, ale ve druhém poločase začala hrát na čtvrt plynu a to využil Baník a vrhl se do útoku. Plzni se z protiútoku podařilo dát třetí gól, to však Baník neodradilo a nakonec začaly góly padat i do plzeňské brány. Jeden, druhý... třetí však nakonec nepadl a tak Plzeň vyhrála a získala kýžené bodíky, které ji udržely ve hře o případný mistrovský titul.

Ještě zajímavější utkání následovalo - v Plzni se hrálo utkání semifinále hokejové ligy mezi Plzní a Kometou Brno. Čekalo se hodně napínavé utkání, ale Brnu se podařilo v pěti minutách dát tři góly a i když se pak Plzeň snažila a boj nevzdávala, zápas nakonec skončil s hrozivým skóre 2:7. Tím Brno v semifinále zvítězilo nad Plzní se skóre 4:1 na zápasy a zaslouženě postupuje do finále. Což nikdo ani ve snu nečekal - Brno se dostalo jen s odřenými ušima do předkola vyřazovací části, ale tam začali jeho hráči hrát jako naprostí mistři. A tak vyřadili napřed Kladno, pak následovalo se skóre 4:2 na zápasy senzační vyřazení Sparty, která byla nejlepším teamem základní části a teď padla Plzeň, druhý nejlepší team. Kometa Brno si po 41 letech zahraje finále. Plzeň má bronzovou medaili.

3. dubna 2012
(úterý)

DEN PĚKNÝCH PÍSNIČEK
Když jsem se dneska probudil, ještě jsem se necítil úplně fit, ale bylo to o mnoho lepší než včera. Ale i tak jsem vyrazil autobusem, pěšky se mi jít nechtělo.
Práce mi šla dopoledne od ruky hezky, ale odpoledne na mě padla ospalost. Nakonec jsem stihl všechno a i pár výrobních příkazů se dočkalo svého uzavření. Hudební dramaturg Českého rozhlasu Hradec Králové měl dneska docela dobrou náladu a hrál samé příjemné písničky. To abychom zítra nechali rádio vypnuté... když v rádiu jeden den hrají nadprůměrně pěkně, druhý den si to obvykle zkazí takovými mými velmi neoblíbenými hitovkami, jako jsou Levandulová, Štěstí je krásná věc, Je nebezpečné dotýkat se hvězd a dalšími. Ale třeba to tak nebude.
Za oknem nám nachystala příroda překvapení - zatímco dopoledne dělalo dnešní Šedivé úterý čest svému jménu, odpoledne si příroda vzpomněla, že mu naši předkové říkali i Žluté úterý a tak se rozzářilo sluníčko. Domů jsem šel zvesela pěšky a skoro celou cestu jsem si zpíval. Hlavně písničky od novostředověké skupiny Ergo, které hrála kdysi dávno a dnes už asi nehraje - Kantiléna, Eheu quam nebo Bona patria. Ale řada přišla i na Výlet do bájí od Aleše Brichty nebo Velkomoravský chorál od Hradišťanu, který jsem si zpíval pod krásným prastarým dubem.



I doma jsem si užíval sluníčka, povídání... a nakonec i psaní sem. A snad i nějaký zpěv mi dnešní den ještě přinese.

ZRUŠME VŠEOBECNOU ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNU!!!
Právě v této chvíli možná spolu jednají členové Asociace českých a moravských nemocnic a odbory o záměru Všeobecné zdravotní pojišťovny neuzavřít smlouvy s menšími nemocnicemi a redukovat tak počet lůžek likvidací menších nemocnic.

Tenhle trend už panuje u zdravotních pojišťoven s VZP v čele delší dobu - šetřit prostě tak, že se bude rušit a redukovat lidem dostupná zdravotní péče - začalo se pohotovostmi a lékárnami, pokračuje se nemocnicemi, redukuje se i počet praktických lékařů... cíl je jasný - aby nemocní lidé, kteří stojí zbytečné peníze, prostě umřeli a pojišťovna tak ušetřila a jen inkasovala tučné zdravotní pojištění od zdravých lidí.
Ve skutečnosti jsou všechna zařízení, která se snaží zdravotní pojišťovny likvidovat, rušit a omezovat potřebná a důležitá. Nemocnice, lékaři, sanitky... na všem se má šetřit, omezovat, rušit... ale v jedné oblasti se neomezuje a neruší vůbec!

Protože tenhle odstavec přerostl do moc velké délky, najdete zbytek v samostatném článku Zrušme Všeobecnou zdravotní pojišťovnu v sekci Tomášovy řeči.

STŘEDOVĚKÉ NADÁVKY
Když jsem tak před časem přemýšlel nad slovem ťululum a nad tím, že vlastně nikdo nezná jeho význam, napadlo mě, že totéž platí i o většině ostatních nadávek. Lidé se urazí vlastně jenom proto, že za nadávkou cítí snahu urazit, než pro význam samotné nadávky. I nadávky mají své dějiny, často se mění... a tak bych asi někoho spíš překvapil, než urazil, kdybych ho počastoval třeba některou ze středověkých nadávek. Kdybych mu řekl, že je kodrlák nebo huncůt, počastoval ho výrazem vopšítka nebo bych na něj zařval Ty šelmo opeslá!. A přece to byly nadávky, které dokázaly přivést lidi až před soud za utrhání na cti. Neuvážené vylévání zlosti ale mohlo vést i k horším koncům, jak dokládá středověká smolná kniha města Dvůr Králové nad Labem...

Já, Pavel Grameš, jinak Jeroným, posel při úřadu pana rychtáře městského v městě Trutnově známo činím tímto zápisem mým obecně přede všemi, obzvláštně pak tu, kdež náleží, jakož jsem se v městě Dvoru Králové nad Labem některých velikých a nenáležitých vejstupkův, předně proti Pánu Bohu zlořečením, sakramentováním a jináče též nevážným a nenáležitým mluvením svým dopustil...

Stalo se tak v roce 1613 a Pavel Grameš za to skončil v šatlavě. Ta však asi nebyla v nejlepším stavu a tak se z ní vylámal a utekl i s řetězem. Měl však smůlu - byl ve Dvoře až moc dobře známý a tak ho rozzuřená spravedlnost přece jen dostihla a nad dopadeným visela hrozba výslechu na mučidlech a popravy. Na přímluvu však byl odsouzen k pouze podmínečnému trestu smrti, musel prodat katovnu, kterou si ve Dvoře koupil a musel slíbit, že se už víckrát ve Dvoře neukáže. Kromě toho ho čekalo za tenhle přečin vězení v Trutnově. Pustit si pusu na špacír se někdy nevyplácí.

ZLOČIN A TREST VE DVOŘE KRÁLOVÉ NAD LABEM
Když jsem viděl v pokladně Muzea Podkrkonoší v Trutnově knihu Zločin a trest ve Dvoře Králové nad Labem, hodně jsem váhal, jestli si něco takového koupit. Nakonec jsem si ji ale koupil a přečetl jsem ji jedním dechem.



Nejsou to žádné detailní popisy nějakých středověkých surovostí, jak jsem měl strach, ale ucelená kniha o středověkém právu ve Dvoře. Najdeme tu kapitolu o systému správy města a různých městských funkcích, o katech, vězení, útrpném právu, pranýři a šibenici i o trestání nejrůznějších deliktů, přestupků a kriminálních činů. Druhou část knihy tvoří přepis všech zápisů středověké smolné knihy Dvora Králové, která je jednou z nejstarších takových dochovaných knih u nás. Knihu doplňuje i spousta obrázků. Můžu ji vřele doporučit každému, kdo chce blíž poznat skutečný život ve středověku.

PARDUBICE SI ZAHRAJÍ FINÁLE
V semifinále vyřazovací části naší nejvyšší hokejové ligy spolu hrála samá mužstva, kterým jsem v letošní sezoně fandil - Plzeň s Kometou Brno a Bílí tygři Liberec s Pardubicemi. Včera se probojovala do finále Kometa Brno, dnes se v Liberci rozhodovalo mezi Pardubicemi a Bílými tygry. Stav byl před zápasem 3:2 pro Pardubice, takže Bílí Tygři museli vyhrát. Ale moc se jim nedařilo a tak nakonec prohráli 2:4 a sezona pro ně končí. Pardubice se radují, jsou ve finále a zahrají si s Kometou Brno o zlatou medaili. To bude mnohem zajímavější finále, než loni, kdy hrál Třinec s Vítkovicemi.

ZLATÝ ERB
Zlatý erb je každoroční soutěž měst a obcí o to, která z nich má nejkrásnější a nejužitečnější webovou stránku. Letošní výsledky jsou k nalezení na http://zlatyerb.obce.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=200005&id=1156. Zvítězila stránka města Most a obce z našeho kraje Lovčice.

PŮVOD SLOVA SABOTÁŽ
Slova mají někdy fascinující historii...
Za francouzské revoluce se někdy dost bezhlavě ničilo a rozzuření sedláci dokázali ničit i mlýny. Ničili je tak, že do jejich ozubeného soukolí házeli své dřeváky. Těm se francouzsky říká "sabots" a z toho vzniklo úplně nové slovo - sabotáž.

Takové zajímavosti jsou dostupné každý den v pořadu Minuta s encyklopedií, který vysílá Český rozhlas Hradec Králové a který si můžete poslechnout i na jemu věnované stránce http://www.minutasencyklopedii.cz.

ZÁKON PROTI TĚŽBĚ BŘIDLICOVÉHO PLYNU
Náchodský senátor Petr Pakosta se chystá navrhnout zákon proti těžbě břidlicového plynu metodou hydraulického štěpení. Ta je velice nebezpečná pro přírodu, protože se hluboko do vrstev břidlice vhání pod velkým tlakem písek, promíchaný s mnoha nebezpečnými látkami, jako je toluen nebo kyselina chlorovodíková a tímto způsobem se břídlice rozbíjí a uvolňuje se z ní plyn. Hrozí však velké nebezpečí otrávení podzemních vod, což je hrozivé obzvlášť na Náchodsku, kde jsou v Polické křídové pánvi prameny té nejkvalitnější vody, kterou pije celé okolí.
Panu senátorovi za to tleskám, protože se myslím, že voda a krásná, nedotčená příroda jsou důležitější, než plyn.
Více se o tématu dočtete v článku Průzkum ložisek břidlicového plynu zvedá ze židlí senátory i starosty.

FINANČNÍ ÚŘAD DĚLÁ ZÁTAH NA AUKRO.CZ
Stránka Aukro.cz je největším českým internetovým bleším trhemm, kde může nakupovat a prodávat každý. Někteří lidé si prostřednictvím tohoto webu zařídili slušný přivýdělek, aniž by je vůbec napadlo, že to je vlastně podnikání a ze svých zisků musí platit daně. Proto dělá finanční úřad veliký zátah a odhaduje, že lidé zaplatí na dani z příjmů neuvěřitelných 32 milionů Kč.

JEDEN O KOZE, DRUHÝ O VOZE
Mnoho lidí nevyžádané reklamní telefonáty právem štvou, ale já jich nezažívám tolik a tak si většinou nabídku vyslechnu - nikdy jsem sice ještě zájem neprojevil, ale člověk se přiučí nějakým novým fíglům a třeba z toho může být i příspěvek na mou stránku. Dnešní rozhovor se ale dealerovi firmy O2 moc nevydařil...

"Dobrý den, tady... (jméno jsem nerozuměl) Nabízíme produkty firmy O2. Měl byste chvilinku čas?"
"Dobrý den, ano měl."
"Máme pro vás nabídku, která sníží Vaše účty za volání o polovinu. Byla by taková nabídka pro vás zajímavá?"
"Moc ne. Já volám hodně málo a tak by taková úspora byla pro mě jen v řádu korun. Já spíš posílám esemesky."
"Nu, tak i v tomto případě bychom pro Vás měli nabídku. Chcete si ji vyslechnout?"
"Proč ne?"
"A kolik je Váš měsíční účet za volání?"
"Deset korun."
"Oh... tak to vám gratuluji a přeji Vám krásný večer."
"I já vám, nashledanou."

Tím telefonát skončil. Zasmál jsem se tomu od srdce... zbavil jsem se dealera, ani jsem nevěděl jak. Byl jsem ochotný si s ním o tom popovídat, i když by s pravděpodobností hraničící s jistotou z obchodu nic nebylo. Já si zrovna moc rád netelefonuju a tak neprovolám dokonce ani volné minuty, které v rámci svého paušálu mám. Ale přesto mě má asi můj mobilní operátor docela rád díky účtům za esemesky. Ale když ten člověk chtěl mermomocí vědět jen účet za volání... jeho přání jsem mu splnil.

4. dubna 2012
(středa)

DEN PŘÍJEMNÉHO VZPOMÍNÁNÍ
Pamela Espelandová a Rosemary Wallnerová mi dnes v knížečce Využít každý den doporučit věnovat dnešní den příjemným vzpomínkám. Jejich nápad se mi líbil a i když dneska nebyly na vzpomínání moc myšlenky, zavzpomínáme si alespoň teď spolu na uplynulý den.
Ráno jsem se tak dlouho rozhoupával, až jsem se nakonec rozhoupal a vyrazil příjemným ránem do práce pěšky. Bylo příjemné teplo, ptáčci s vervou zpívali a honili se mi nad hlavou a vyvolávali ve mně vzpomínky na mou moc a moc oblíbenou jubilejní tisící přeloženou písničku Veris dulcis in tempore.
V práci to šlo od ruky docela dobře a i když mě dnes celý den bolelo v krku, měl jsem v sobě jinak pohodu, dobrou náladu a radost ze života. Práce ale bylo hodně a ani jsem úplně všechno nestihl. Zítra je také den a tak jsem s radostí po skončení pracovní doby vyrazil pěšky nečekaně slunečným a větrným odpolednem domů pěšky - na poslední čtyři kilometry, které mi zbývaly do rovné stovky jarních kilometrů.
Poté jsem k nim přidal ještě další zhruba tři při obchůzkách po městě a zbytek odpoledne jsem strávil tady.

KRÁSNÉ STÁTNÍ HYMNY
Při nejrůznějších slavnostních ceremoniálech, předávání medailí nebo státních návštěvách máme příležitost slyšet národní hymny jiných národů. Ještě lepší je, že je jich mnoho k nalezení i na serveru Youtube a tak si teď spolu nějaké poslechneme.
Samozřejmě tam mají tu nejkrásnější hymnu - hymnu České republiky a Slovenské republiky. Ale můžeme si na Youtubu i hezky zavzpomínat při hymně mého dětství, ti hodně staří i při hymně Rakouska-Uherska. Moravští vlastenci i milovníci Moravy z Čech si tu můžou zazpívat i hymnu Moravy jménem Ó Moravo.

Jednou z mých nejoblíbenějších je i hymna našich bratrů Poláků, Mazurek Dabrowskiego, ze které vznikla i hymna všech Slovanů Hej Slované. Rád mám i Ruskou hymnu nebo její starší sovětskou verzi.

Moc a moc rád mám ale třeba i hymnu Francie - známou píseň volnosti, rovnosti a bratrství La Marseillaise. Do dneška úplně neznámá byla pro mě hymna Izraele, ale hodně teď na mě tahle píseň jménem Hatikva - Naděje - zapůsobila. Ještě působivější je ale jiná izraelská píseň, která se někdy označuje za neoficiální hymnu Izraele - Yerushalayim shel Zahav, kterou česky úchvatně a nádherně nazpívala Pavlína Jíšová s Druhou trávou pod jménem Jeruzalém ze zlata. Nádherná je i hymna Španělska - strhující píseň Marcha Real. Pěkná a známá z mnoha filmů je i hymna Spojených států amerických. Hymnu Finska velmi nerad slyším, když se hraje na konci hokejového zápasu Finsko x Česká republika, i když i ta je moc pěkná a podobné je to i s krásnou hymnou Švédska.
Ale úplně neskutečně krásná je třeba hymna Nepálu, která mě vlastně k dnešnímu poslouchání inspirovala.
Povídání o jednotlivých hymnách, jejich texty i odkazy jsou na stránce Státní hymna v Encyklopedii Wikipedia.

FOTBALOVÁ LEGRACE
Neuvěřitelné minely, nejrůznější kuriozní góly a fotbalové situace, to všechno na vás čeká ve filmečku Football Comedy - Amazing moments ze serveru Youtube. A naprosto úžasné momenty jsou i ve filmečku Funny Football Videos. A skvělý je i filmeček Top 20 Comedy Moments In Football.

5. dubna 2012
(čtvrtek)

DEN BOLESTI
Tak dlouho se o mě něco pokoušelo, až nakonec pevnost mého těla po několika dnech padla. A tak jsem se dneska probudil unavený, malátný, s bolestí snad ve všech kloubech a hlavně v krku. Přesto jsem se přiměl a vyrazil autobusem do práce. Tam se mi to vleklo, hlava mě bolela, zimnice se střídala s horkostí, práce mi od ruky nešla... a tak jsem si na zítřek vyjednal dovolenou. Konečně se čas dovlekl až ke 14. hodině, já se dovlekl domů a padl. Stupnice teploměru se vyšplhala na tropických 39°C, ale večer šla naštěstí malinko dolů a tak jsem už s menší bolestí hlavy vyrazil vstříc neklidné noci, plné tíživých snů.

PŘÍLIŠ DOBRÉ SE MUSÍ ELIMINOVAT
"Když se mi podaří nějaký mimořádně skvělý záběr, musím ho z filmu vyhodit, aby to nekazil těm ostatním". (Steven Spielberg)

6. dubna 2012
(pátek)

DOVOLENÁ V POSTELI
Když je někdo hloupý, zapomene si vypnout budíka a má pak budíček v půl páté. Ale ten pocit moct ho vypnout a spát dál, ten stojí zato. Jinak ale můj dnešní den dovolené nestojí za moc, trávím ho v posteli a společnost mi při tom dělá paní Imogen Edwards-Jones a její poutavá kniha Beach Babylon (Pláž Babylon).



Ta se odehrává na nejmenovaném ostrově kdesi v Indickém oceánu, na kterém stojí hotelový komplex, skládající se z množství luxusních vil, třech restaurací, lázní, které vypadají jako pagoda a nejrůznějších lákadel pro nejbohatší klientelu. Inspiraci dal autorce ředitel podobného skutečného místa, s nímž na ostrově prožijeme zajímavý týden, plný neobvyklých zážitků s extravagantními milionářskými hosty i někdy až příliš bujným personálem a podivíme se, jaké neobvyklé povinnosti přináší řediteli hotelu pracovní den. Moc zajímavá knížka, líbí se mi.

Kniha je jedním z dílů celého seriálu knih, které spojuje jen slovo Babylon v názvu. První z nich byla kniha Hotel Babylon, která se odehrává v prostředí luxusního městského hotelu v centru Londýna a ve které prožíváme hektických 24 hodin s jedním recepčním.



Inspirací - stejně jako u všech ostatních knih s jménem Babylon v názvu - byly skutečné zážitky nejmenovaného člověka, pracujícího v tomto odvětví. I to je strhující kniha a stojí za přečtení - poznáte v ní různé strategie, jak hotelu zajistit co největší naplněnost a zisky, nejrůznější výmluvy, když přijede host, co má zamluvený pokoj a žádný na něho nezbyl... ale i to, v co se někdy dokáží změnit relativně normální lidé poté, co projdou dveřmi hotelu. Kniha se stala tak úspěšnou, že byl podle ní natočený i televizní seriál.
Další knihy s jménem Babylon v názvu nás vezmou třeba do módního salónu (Fashion Babylon, do češtiny přeložená jako Módní salon Babylon), do světa popových hvězd (Pop Babylon), na letiště (Air Babylon - česky Letiště Babylon) nebo do nemocnice (Hospital Babylon).

Knihy paní Imogen jsou tak zajímavé, že bych si je nejraději přečetl všechny, ale prozatím jsem četl jen tyhle dvě. Ale určitě si ještě nějakou koupím. Více se o této zajímavé autorce dočtete na její stránce http://www.imogenedwardsjones.com, česky si o ní přečtete na stránce http://www.databazeknih.cz/autori/imogen-edwards-jones-5433.

7. dubna 2012
(sobota)

HISTORICKOU KRAJINOU
Dnes už je mi o něco líp, ale do zdraví to má daleko a tak i dnešní den trávím v posteli. Venku se žení všichni čerti, chumelí, vítr fouká... a tak mě to ani moc nemrzí, stejně by se nikam nedalo jít. Úspěšně dočítám poslední řádky knihy Beach Babylon spisovatelky Imogen Edwards-Jones a pak načínám četbu z úplně jiného soudku - čtu si VII. díl historického Kafkova ilustrovaného průvodce "Horní Pojizeří a Český ráj". Je to průvodce více než 100 let starý a je to fascinující čtení - i když to je takový sešitek a autor nemohl zabíhat do nějakých tehdy všednodenních, ale dnes pro nás zajímavých podrobností - přece jen před mou fantazií ožívá krajina, jak vypadala před 100 lety, kdy po tratích bafaly parní mašinky, na nádražích čekaly na cestující omnibusy, drožky a fiakry tažené koňmi a Český ráj tehdy teprve začínal být známým a vyhledávaným místem. Lázně Sedmihorky byly tehdy proslulým místem, kde se mohli léčit jen ti nejbohatší, zato hrad Drábské světničky byl tak zapomenutý, že o něm v průvodci není ani zmínka. Je to úžasné čtení.
Večer se ale začítám do úplně jiné knihy - druhého dílu fantasy trilogie Wind of fire Williama Nicholsona, který se jmenuje Slaves of the Mastery.

8. dubna 2012
(neděle)

CESTA DO OTROCTVÍ, CESTA Z OTROCTVÍ
Nový den a nová kniha, jinak žádná velká změna. Kniha Slaves of the Mastery - Otroci Panství - autora Williama Nicholsona - bližší informace o něm najdete na jeho stránce http://www.williamnicholson.com - je o poznání drsnější, než první díl trilogie Wind of fire Wind Singer, ale je stejně strhující. Stejně barvitě autor líčí nejrůznější krásy i hrůzy, myšlenky i nejrůznější divy. Kniha je tak strhující, že ji čtu celý den až skoro do jedné do noci a neskončím, dokud ji nedočtu až do konce, který ve mě ale budí smíšené pocity a spoustu myšlenek. I když je trilogie míněná jako drsnější pohádka pro děti, přece jen i dospělého zaujme a vzbudí v něm spoustu myšlenek. Je lepší život v demokracii nebo v osvícené diktatuře? Kde je ta správná míra osobní svobody a práce pro blaho všech? A proč lidé, když svrhnou vládu, začnou všechno bezhlavě ničit?
Trilogie vyšla i v češtině pod stejným jménem - Ohnivý vítr - http://www.kosmas.cz/autor/17205/william-nicholson.

9. dubna 2012
(pondělí)

HODY HODY DOPROVODY
Dneska mi bylo zase o kousek líp, ale ještě ne tak dobře, abych chodil po koledě. Ale já moc nechodím ani i když jsem zdravý - je sice příjemné chodit po známých dívkách a ženách, ale všude člověku něco nalejí a zbytek Velikonočního pondělí pak nestojí za moc. A tak i když už jsem vyloženě neležel, přece jen jsem část dne strávil čtením - tentokrát přišla na řadu kniha Naked in death - Smrtícící nahota - spisovatelky Nory Roberts, píšící pod jménem J. D. Robb. Smrtící nahota je první díl z celého seriálu sci-fi detektivek, které spojuje osoba vyšetřovatelky Evy Dallasové a jejích blízkých lidí, přátel a spolupracovníků. Ti společně vyšetřují vraždy v New Yorku v 50. letech 21. století - ve věku, kdy auta a autobusy dokáží létat vzduchem, lidé mají kolonie ve vesmíru a používají spoustu nejrůznějších technických výstřelků, ale jinak je svět podobný tomu dnešnímu. Podobně v něm lidé touží po penězích, nakupují drahé značkové věci, opíjejí se, loupí... a také vraždí. V knize Smrtící nahota společně s Evou Dallasovou vyšetřujeme sérii precizně provedených vražd prostitutek.
Večer nemůžu usnout, dlouho se převaluju a když konečně zaberu, probudí mě obrovské řvaní. Jdu se podívat, koho to venku vraždí - a oni se to vrací o půlnoci z koledy i s pomlázkami dva až příliš veselí koledníci...

KDO JE FIŠKUS
"Fenďáka tu živit nebudem, piš si, že mu všechno zatlučem. A nebo se jako pára nad hrncem ztratí celá Connemara." Jak nejen mí oblíbení Kantoři dobře vědí, vybírat daně nikdy nebyla žádná legrace a neplatilo to zdaleka jen v Kopcích v Connemara, což je jméno mé oblíbené písnčky z alba Vítr z Keltie, z níž jsem si úvodní text vypůjčil. A tak musel být výběrčí daní velmi inteligentní, aby ze všech sil se vykrucující daňové poplatníky přiměl platit. Není divu, že staročeské slovo fiškus, které ve staročeštině označovalo výběrčího daní, označuje dodnes inteligentního člověka, který se vyzná.

VARUJÍCÍ PŘÍBĚHY ANOREKTIČEK
Nádherná topmodelka Faltýnová s manželem promluvili o rozvodu. Podobnými bombastickými titulky mrská bulvární deník Super.cz své čtenáře a čtenářky téměř každý den. Téměř bez rozdílu v nich propaguje ženy, které trpí podváhou nebo těžkou podvyživou. Kontextová reklama u článků pochpitelně často propaguje nejrůznější zázračné diety, jejich účel je tak zřejmý.



Konkrétně Petra Faltýnová ze zmíněného článku však není ani nádherná, ani nemá dokonalou postavu, jak ji vychvalovaly redaktorky v jiném článku. Je naprosto neuvěřitelně hnusně vychrtlá, lezou z ní žebra a nezachrání to ani umělá ňadra ze silikonu, která si nechala udělat už v 15ti letech. To však jen na okraj.

Odporný a neženský ideál krásy, propagovaný módním průmyslem, módními časopisy, bulvárními plátky, plastickými chirurgy a médii obecně má však na ženy a mladé dívky obzvláště devastující vliv - často u nich vede k naprosto odmítavému vztahu k vlastnímu tělu a drastickým dietám, vedoucím až k bulimii a mentální anorexii. Bohužel si neuvědomují, že krásky z titulních stran jsou jen iluze, zretušované rukama grafiků k nepoznání.

Někdy se dívky a ženy ve snaze přiblížit se těm "nádherným", "dokonalým", "naprosto úchvatným", které vychvaluje bulvár dokáží přivést až na pokraj smrti hladem a doktoři je pak dlouho musí zachraňovat a léčit. Když se z toho dostanou a vzpamatují, některé touží podělit se o svůj příběh s ostatními dívkami a varovat je, aby neudělaly podobnou chybu. Nádhernými Petrami Faltýnovými to začíná a takhle to končí.



Na obrázku je Harriet Smith, která trpěla mentální anorexíí po 12 let a nakonec na ni málem zemřela. Její cesta zpět pak trvala dlouho a byla hodně bolestná, ale podařila se a teď je to moc krásná žena. Její stručně popsaný příběh i s obrázky najdete na stránce http://www.prozeny.cz/magazin/zdravi-a-zivotni-styl/nase-zdravi/32235-desivy-pribeh-harriet-vazila-jen-32-kilo.

Podobně varující je i příběh jedné z těch dokonalých a krásných - finalistky Miss ČR 2004, kterou diváci vybrali jako nejkrásnější Pavly Sudové. S jejím příběhem se můžete seznámit na adrese http://revue.idnes.cz/lidicky.aspx?r=lidicky&c=A050820_195727_lidicky_lf.

Další příběhy, rady a návody, jak s mentální anorexií bojovat najdete na stránkách http://www.idealni.cz. Všem osobám trpícím poruchami příjmu potravy se rozhodlo pomáhat Občanské sdružení Anabell.

Na závěr bych rád všem dívkám a ženám doporučil, aby si zapsaly za uši to, co jim vzkauzuje dívka Lucka z příběhu Důležité je to, jak se cítíte, ne jak vypadáte. Muži rozhodně nejsou tupým stádem, kterému se líbí jen to, co je propagované módními časopisy a já jsem zrovna jedním z těch mnoha, kterým připadá mnohem krásnější známá a ctěná egyptská orientální tanečnice Alyah než hnusně vychrtlá Petra Faltýnová...

10. dubna 2012
(úterý)

DEN CHVATU, SHONU A SPÁNKU
Nechtělo se mi ráno vstávat, ani trochu se mi nechtělo vstávat... ale přiměl jsem se a vyrazil autobusem do práce. Zadávání informací o výrobě jsem měl za dva dny, ale naštěstí jsem nebyl zdaleka sám, kdo měl v pátek dovolenou a tak jsem to zmáknul všechno. Čas v práci mi utekl jako voda a čekala mě cesta do lékárny pro léky pro nemocnou mamku.
Odpoledne mě čekalo objednávání knih. Slíbil jsem totiž objednat jednu knihu pro mou kamarádku a spolužačku z angličtiny Vlaďku a pro sebe jsem objednal třetí díl trilogie Wind of fire jménem Firesong (Ohnivá píseň). Nu a když už jsem tak na té stránce byl, stala se součástí objednávky i kniha, která Vlaďku hodně překvapila - Fashion Babylon od Imogen Edwards-Jones (v češtině vyšla pod jménem Módní salon Babylon aneb Nechcete raději nakupovat konfekci?). Rychle jsem jí ale dokázal vysvětlit, že si knihu rozhodně neobjednávám kvůli tomu, že bych byl fanouškem módy, ale naopak jejím naprostým odpůrcem. Rád poznám, kdo si osobuje právo diktovat lidem, co se jim má líbit a jak mají vypadat. Rád poznám tajnosti módy - a pak z toho, co už vím a co se dozvím sestavím nový díl seriálu Fascinující marketing, který bude mít za cíl zcela popsat to, že móda je jen prachsprostou mazanou reklamou na předražený šunt.
Večer jsem byl unavený a tak jsem šel spát se slepicemi. Příjemný den.

SVÁTEČNÍ PARADOX
Letošní Velikonoce byly velmi studené, ráno mrazy dosazovaly běžně -6°C, na Jizerce v Jizerských horách naměřili dokonce -22°C. Nezřídka i chumelilo... a tak byly letošní Velikonoce paradoxně studenější a v horách i bohatší na sníh, než loňské Vánoce. :-)

11. dubna 2012
(středa)

NABRUČENÝ DEN
Ani dneska mi ještě není úplně dobře, ale po dlouhém spánku se vstávalo líp než včera. Příjemně mě naladila i cesta do práce v příjemné společnosti mé kolegyně Jarči, která jezdí tenhle týden autobusem se mnou. Ale pak se to nějak zvrtlo - cítil jsem se unavený, práce mi od ruky moc nešla, měl jsem chuť bručet a nadávat kvůli každému telefonátu, kvůli každé složité rozpisce, kvůli každé chybě. Vůbec jsem neměl hezkou a příjemnou náladu a drželo mě to až do večera. Odpoledne jsem strávil dopisováním chybějících zápisů sem.

POVOLENÍ PRŮZKUMU ZÁSOB BŘIDLICOVÉHO PLYNU ZRUŠENO
Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa včera na jednání se starosty obcí, kteří protestují proti plánované těžbě břidlicového plynu na jejich území, slíbil, že zruší povolení, které stanovuje území pro geologický průzku zásob břidlicového plynu na Broumovsku, Náchodsku a v Podkrkonoší. Hrozba však zdaleka ještě není zažehnána, o celé věci se má dál jednat.

LETNÍ SEZÓNA V ZOO DVŮR KRÁLOVÉ
Od 28. dubna začne v ZOO Dvůr Králové nad Labem letní sezona - otevře se Africké safari, kam můžou lidi jezdit vlastním autem nebo safaribusy. Je-li ceník aktuální, bude vstupné činit 230 Kč, což je stále o 80 Kč víc, než se platí do mnohem větší a zajímavější ZOO v Praze a tak se do dvorské ZOO asi ani letos nepodívám. Kdysi jsem sem jezdíval každý rok a byl ochotný i posílat dárcovské SMS nebo utrácet na každoročním Plese nosorožců hodně za tombolu... ale poté, co se paní ředitelka Holečková rozhodla ze ZOO udělat komerční vydřiduchov, jsem s tím vším skončil a nezačnu.

12. dubna 2012
(čtvrtek)

DEN NEBESKÝCH SLZ
Probudili jsme se do pošmourného dne a čím více hodin z něho uběhlo, tím byl pošmournější, šedivější a uplakanější. Nevím, co mraky oplakávaly, ale dělaly to s vervou a velkým nasazením po většinu dne. My, kteří se bernožíme světem pod nimi, jsme na pláč neměli čas, čekala na nás práce a tak jsme se na ní s větší či menší chutí vrhli. Den při ní utekl jako voda, obzvlášť, když jsem utekl z práce o půl hodinky dřív. Čeká mě totiž cesta deštěm do Hostinného na angličtinu a já se rozhodl vyrazit o něco dřív, abych si mohl v Informačním centru na náměstí koupit útlou knížečku, která pojednává o krásách a pozoruhodnostech Hostinného.

V Informačním centru na mě čekalo překvapení - knížečka je pro všechny k dispozici úplně zdarma. Vzal jsem si ji a po chvíli potulování pelášil na angličtinu. Ta byla příjemná a podobná, jako několik předchozích - i když si profesor Joe plánoval všechno možné, nakonec jsme opět celou angličtinu povídali. A to o zajímavém tématu - klášteru v Hostinném.

Ten byl postaven koncem 17. století a žili v něm mniši řádu františkánů. Provozovali tu také klášterní lékárnu a později i nemocnici pro chudé. Přesto byl klášter za Josefa II. zrušen, po 4 letech se však podařilo františkánům zrušení zvrátit a tak se mohli vrátit. Klášter poté existoval až do zrušení v roce 1950. Poté sloužil jako sklad obuvi a celulózy a chátral. Klášterní kostel byl později opraven a dodnes v něm je Galerie antického umění s kopiemi slavných antických soch. Budova konventu však chátrala dál, ale v posledních třech letech byla celá úžasně opravená a teď je nádherná. Sídlí tam Městská knihovna a pilně se pracuje na zřízení expozice Městského muzea. První výstava v něm bude slavnostně otevřena 27. dubna a bude to výstava Z archivu města Hostinného. Na té budou od 27. do 29. dubna a od 23. do 24. června 2012 k vidění originály historických listin, týkajících se Hostinného, mimo tyto dny budou vystavené kopie. Více informací na stránce Města Hostinného - http://www.hostinne.info/historicke-listiny-mesta/d-2564/p1=1370.

Klášter však není jen starobylý, historický a pěkný - dokáže být také tajuplný. Pod klášterním kostelem, možná i pod rajským dvorem a samotným klášterem a v jeho sousedství našli svůj věčný příbytek mnozí zemřelí - před zřízením kláštera byl kostel hřbitovní kaplí. Ne všichni však spí věčným spánkem - za temných nocí se starým klášterem rozléhají podivné zvuky a zdá se, že mniši františkáni dodnes dohlíží na to, aby se v jejich konventu neděly žádné nepřístojnosti. Nu, snad se nebudou zlobit, že je z kláštera muzeum, je to lepší, než sklad bot.

Při takovém zajímavém povídání nám uběhla angličtina jako voda. Já se cítil unaveně a dokázal bych usnout ve stoje, nepovzbudila mě ani horká čokoláda... a tak když jsem dorazil domů, jen jsem si přečetl mailíky, zaplatil mé stránce další půlrok kvalitního webhostingu... a vyrazil spát.

ETIKETA SE MUSÍ DODRŽOVAT!
Slovo etiketa je počeštěným francouzským slovem "étiquette", které v překladu znamená cedulka nebo lístek. Označují se jím dvě naprosto odlišné věci - štítek, popisující určitý výrobek a soubor pravidel slušného a zdvořilého chování. Přesto mají obě stejný základ.

Jak to tak bývá, aby se králi vyjadřovala náležitá úcta, byly nutné nejrůznější dvorské obřady a ceremoniály. Francouzský dvorský ceremoniál byl velmi složitý a ti, co nebyli na panovnickém dvoře jako doma, ho neznali a pak docházelo k nepříjemným "faux pas". Aby tomu dvorský ceremoniář zabránil, nechal pravidla sepsat na cedulku a tu pak vyvěsit na viditelném místě. Každý si ji mohl přečíst a podle pravidel na ni sepsaných se chovat. Cedulka se francouzsky řekne "étiquette" a tak lidé říkali, že se chovají podle sepsaných pravidel - že jednají podle etikety. Cedulka později upadla v zapomnění, ale slovo etiketa už pravidlům chování zůstalo.

13. dubna 2012
(pátek)

DRUHÝ PÁTEK TŘINÁCTÉHO
Po neklidné noci přišlo probuzení bez radosti a jestli jsem se při cestě do práce na něco těšil, tak to byl okamžik, až pojedu opačným směrem. Vzdor mé velké únavě mi ale šla práce od ruky docela dobře a stihl jsem všechno. Dobrou náladu jsem ale nijak zvlášť neměl, ani nadšení do čehokoliv. Pátek třináctého je většinou můj oblíbený den, protože mi díky datu připadá, že se děje něco zajímavého, i když se nic zajímavého neděje. Ale dneska ve mě radost nedokázalo probudit nic. Tak asi půjdu spát brzo a snad zítra radost zase najdu.

14. dubna 2012
(sobota)

PŘÍJEMNĚ OBYČEJNÁ SOBOTA
To je takové blaho, když po únavném týdnu není třeba vstávat ve 4:30, v nechvalně známé hodině mezi psem a vlkem. Díky Velikonočnímu pondělí byl sice pracovní týden o den kratší, ale vinou nemoci jsem byl i tak hodně unavený a tak jsem si dneska s chutí a radostí přispal. Pak jsem si chvíli četl, pomáhal s vařením... ale hlavně si pochutnal na jednom z nejkrkonošštějších jídel - na chlupatých knedlících se salámem, cibulkou a s kyselým zelím. Pak jsem chvíli spal, myl nádobí, překládal a také koukal na hokej. Příjemně obyčejná sobota.

CHLUPATÉ KNEDLÍKY
Možná se vaří i jinde, ale tady v Krkonoších je to učiněné národní jídlo. Chtěl jsem sem napsat recept sám, ale jiní to umí lépe a tak vám doporučím podívat se na adresu http://www.apetitonline.cz/recepty/2888-chlupate-knedliky.html. Dobrou chuť.

HODINA MEZI PSEM A VLKEM
Hodina mezi psem a vlkem je zvláštní čas, kdy se noc pomalu kloní k ránu a člověku není nejlépe. Těm, kdo v noci pracují, se chce nejvíc spát, mají největší tendenci dělat chyby, nemocní lidé v této hodině nejčastěji umírají... tenhle zvláštní, nepříznivý čas nastává zhruba mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní, někdo říká i mezi třetí a čtvrtou. Když jsem pracoval na tři směny, byla noční mou nejoblíbenější směnou, ale tuhle hodinu jsem nikdy neměl rád. Tajuplné povídání o ní najdete třeba na adrese http://www.spirit.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=5259:hodina-mezi-psem-a-vlkem&catid=58:ostatni&Itemid=82.

HC PARDUBICE x HC KOMETA BRNO - 4. FINÁLOVÝ ZÁPAS
Kometa Brno se úžasně a naprosto neočekávaně probojovala do finále a v něm se jí proti nebezpečným Pardubicím daří. V prvním zápasu sice prohrála po samostatných nájezdech, ale druhý zápas vyhrála se skóre 6:5, v němž vedla 6:2, ale nakonec se ještě před koncem bála o výsledek. Poté se série stěhovala do Brna, do krásné haly Rondo (která se teď sice jmenuje podle jedné sázkové firmy, otravující všude se svými reklamami, ale takovéhle reklamní názvy já zcela ignoruju) a tam začala obě mužstva hrát více opatrně. V prvním zápasu vyhrála Kometa 2:1. Dnes se hraje čtvrté finále a také 150. vzájemný zápas Pardubic a Brna. Já se konečně vymarodil a teď můžu být prostřednictvím televize u toho.

Hala Rondo je narvaná obecenstvem k prasknutí a září hlavně brněnskou modrou barvou. Diváci ženou své hrdiny do útoku, ale těm se nedaří a to ani v přesilovkách, které byly v minulých zápasech silnou zbraní Brna. Bohužel však několik klíčových hráčů Brna utrpělo v minulých zápasech zranění a co bylo předtím, to už neplatí. Zápas je to plný emocí a chuti do rvaček, ale rozhodčí prozatím všechny šarvátky zvládají. Bohužel ne vždy pískají správně a to kvituje brněnské obecenstvo pískotem a hráče to rozčiluje. Narozdíl od prvních dvou zápasů, ve kterých padlo tolik gólů, že byl překonán rekord naší extraligy, dnes góly nepadají a po dvou třetinách je stav stále 0:0.
Ve třetí třetině se ujímá vedení Kometa Brno a vede nad Pardubicemi 1:0. Pardubice poté zvýšily tlak, ale Brno má nebezpečné protiútoky a hra se neustále přelévá ze strany na stranu. Brněnská hala duní našením, diváci skandují, tisíce rukou tleskají, tisíce hrdel jásají a zpívají, úžasná atmosféra je v Brně, člověk si to užívá, i když se zrovna v zápasu nic moc zajímavého neděje. Góóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóól!!!!! A je vyrovnáno! Ani ho člověk nečekal a najednou je v bráně! Červená část hlediště, která byla před chvílí hodně skleslá, teď jásá, svléká trička a řehtá s obrovitánskou řehtačkou. Ale ani modrá většina rozhodně nemlčí a nic není rozhodnuto.
Pardubice pokračují v náporu a obrovská šance... a góóó... ne, ne, nic, pardubičtí vydrápli puk brankáři z lapačky, navíc se pískalo a tak gól neplatí. Ale Pardubice gól povzbudil a hráči vyvíjejí obrovitánský nápor, zatímco fanoušci mohutně povzbuzují obě mužstva. Brňané se dopouštějí faulu, Pardubice se chystají na vražednou přesilovku.
Přímo v hale dnes fandí zhruba 7 200 diváků, u velkoplošné obrazovky na Náměstí Svobody okolo 11 000 dalších, i brněnské hospůdky asi dnes zažívají nápor a žně. Možná fandí i mi přátelé Petr a Janka, ale jestli se budou smát nebo plakat, to se zatím neví, pardubická přesilovka nepřinesla žádné gólové zúročení. A nerozhodly ani poslední dvě minuty, na řadu přichází prodloužení.
Ale ani prodloužení nic nevyřešilo, zápas rozhodnou samostatné nájezdy. Do brněnské brány se chystá Sasu Hovi, v té pardubické zůstane Martin Růžička a diváci si zatím šťastně tleskají do rytmu jedné pěkné finské písničky, kterou jsem poprvé slyšel kdysi dávno v jednom hotelu v Tallinnu a do dnešního dne marně pátrám, jak se jmenuje. První kolo nájezdů začíná a v něm oba nájezdníci své nájezdníci proměňují. Přichází druhé kolo a v něm se Pardubice ujímají vedení. Třetí kolo rozhodne. A rozhodlo - i třetí střela padá za záda brněnského brankáře, Pardubice vyhrávají zápas a vyrovnávají sérii na 2:2.
Další zápas se bude hrát v Pardubicích.

TAKOVÉHLE PECKY SE ZPÍVAJÍ VE FINSKU
Estonské hlavní město Tallinn je nádherné, starobylé, se spoustou krásných domů a když jsme tam kdysi byli, opravdu jsem si jeho poznávání užil. Navíc nám přálo počasí a i jediná noc, kterou jsme tam v roce 2006 strávili byla pěkná a příjemná. "Venku je příjemná noc, kdesi cvrčí kobylky a někdo má venku puštěnou pěknou písničku." To jsem si napsal do cestovního deníčku a protože jsem si výraznou melodii písničky hned napískal do mobilu, nezapomněl jsem na ni. Znovu jsem ji slyšel až při loňském Mistrovství světa v hokeji, kde ji hráli pokaždé, když dali Finové gól. Dneska mi ji připomněli, když s její rychlou melodií rozpalovali diváky v zápasu Brno x Pardubice před samostatnými nájezdy. Hned jsem se vrhl na hledání a to nedalo vůbec žádnou práci. A tak konečně vím, že se tahle pecka jmenuje Ievan polkka (Ievina polka) a je to finská lidová písnička, kterou hezky nazpívala skupina Loituma. Na serveru Youtube se najde skoro všechno a tuhle písničku najdete na adrese http://www.youtube.com/watch?v=1ygdAiDxKfI&feature=related a koho by zajímalo, co to tam ta Ieva tropí, může si přečíst nebo poslechnout i český překlad. Mám radost, že se mi podařilo tuhle písničku konečně najít a už jsem si ji pustil asi pětkrát. Už to vidím, jak si ji budu zpívat ještě ze spaní, jako jsem si zpíval nedávno refrén písně "Mazurek Dabrowskiego", dnešní polské hymny.

15. dubna 2012
(neděle)

KULIČKOVÁ NEDĚLE
Dnešní den byl pohodový, dlouho jsem spal, pak jsem se díval na Toulavou kameru a v ní byla reportáž o tom, jakou prožívá renesanci tradiční jarní dětská hra - kuličky. Hraje se s hliněnými nebo skleněnými kuličkami a s velkou vášní se jí oddávají děti i dospělí.
A tak jsem si hrál s jedinou kuličkou po většinu odpoledne i já. Pustil jsem se totiž do hry Marble Arena a ta mě tak chytla, že jsem vlastně nic jiného ani nedělal.
V této hře procházíte se svou kuličkou nejrůznějšími složitými drahami a bludišti, vznášejícími se v nekončném prostoru, nesmíte spadnout dolů a sbíráte hvězdičky nebo bojujete s jinými kuličkami. Stránku, věnovanou nové verzi této hry najdete na adrese http://www.marble-arena.com. Tato nová verze je asi ještě krásnější, než verze 1, kterou hraju já.
Moji seanci ukončuje sám počítač, který bohužel opět začíná zlobit a sám se vypínat. Pak si čtu knihu Naked in death - Smrtící nahota - spisovatelky Nory Roberts až do půl dvanácté. Zítra mě nevzbudí ani střílení z děla.

JAK VZNIKLO SLOVO ŠALINA
Zatímco v jiných městech jezdí tramvaje, v Brně jezdí šaliny. V roce 1900 totiž zahájila v Brně provoz tramvají německá společnost, která se jmenovala Elektrische linie. V lidovém užívání se její název zkrátil na sche-linie a z toho vzniklo pomoravštěné šalina.

Další podobná fascinující zdůvodnění původu slangových a hovorových slov najdete na adrese http://klub.slovniky.cz/clanek/latina-aneb-cesky-slang-v-lidovkach.

ZHAFTNOUT, BASA, KATR, CHLÁDEK
Jsou v životě někdy nepříjemné situace... třeba když ze všech sil utíkáte před celou smečkou policistů, kteří nemají za cíl nic jiného, než vás zhaftnout. Tohle slovo má původ v němčině, kde slovo heften znamená připevnit nebo zašít. Když vás chytnou, skončíte s největší pravděpodobností v base. Srovnání vězení a hudebního nástroje má prý původ ve středověkém druhu klády, které se říkalo housličky.



Ale jak se postupem času z housliček stala basa, ve které se bručí, to už asi nikdo věrohodně neví. Možná vzniklo pojmenování z toho, že "housličky" sloužily hlavně při eskortování vězňů, ale v celách byly vězni často zamčení v mnohem větší a nepříjemnější kládě a i když ta žádný hudební nástroj nepřipomíná, možná stačila k pojmenovaní jen sama velikost. V němčina má svůj původ i výraz "šoupnout za katr", kde Gatter označuje velký rám nebo mříž.



Nebou vás "strčí do chládku", kterýžto výraz výstižně vystihuje, jak teplo bylo ve středověkých vězeňských celách.

ZÁKONNÉ NÁSTRAHY
Pokud máte u stejného zaměstnavatele hlavní pracovní poměr i dohodu o pracovní činnosti, ze které se platí sociální i zdravotní pojištění a jste nemocní, pokud chcete, abyste dostávali nemocenské dávky za oba pracovní poměry, musíte si od lékaře nechat napsat dvě neschopenky.

16. dubna 2012
(pondělí)

DALŠÍ Z OSPALÝCH DNŮ
I když stránka http://www.yr.no předpovídala pro Vrchlabí na celý dnešní den déšť, ráno jsem se probudil a nepršelo, tak jsem po dlouhé době vyrazil do práce pěšky. Bylo příjemné teplo a vzduch byl úplně klidný, dokud jsem nedošel za automobilku, u stavebnin se najednou zvedl takový vítr, že pleskal s prapory a vydržel po celý zbytek cesty. Pracovní den by byl vcelku příjemný, práce nebylo nad hlavu, ale byl jsem ospalý a unavený a tak jsem všechno dělal bez chuti a bez šmrncu. A nepovzbudil mě ani oběd - velký choceňský bílý jogurt Max s cereálními lupínky, které chutnaly o to líp, že mi byly darované mou milou kolegyní Libuškou.
Konečně přišla čtrnáctá hodina a já prchal z podniku ve společnosti kolegy Lubora, který mě vzal až do města. Ušetřil mi tím kus cesty, protože jsem dnes musel do knihovny, abych zažehnal hrozbu nepříjemného "pozdravu" - upomínky. Za první upomínku se sice platí jen deset korun, ale i tak ji nerad dostanu - pokuta je přece jen pokuta a člověk se stydí, když k ní zavdá příčinu porušením pravidel. Naštěstí se nic takového nestalo. Štěstí mi však přálo - ukořistil jsem knihu "Klášterní madrigal - historie jednoho panství" od Vlastimila Vondrušky, což bude asi příjemná a vtipná kniha. Od stejného oblíbeného autora mi padla do ruky i oka kniha "Prokletí brněnských řeholníků", která je dalším případem oblíbeného Oldřicha z Chlumu. O úsměvy nebude nouze určitě ani s knihou fejetonů Ivanky Deváté "Koukám se okolo". A určitě zajímavá bude i kniha Miloše Zemana "Vzestup a pád české sociální demokracie".
Zbytek dne jsem strávil čtením, popíjením vínečka, povídáním a teď i psaním a sledováním fotbalu.

TEPOVÁ FREKVENCE A KONDICE
Tepová frekvence je veličina, která může ukázat, jakou máme fyzičku a zároveň může posloužit k nastavení optimální zátěže pro cvičení. Pěkný článek o tepové frekvenci je na adrese http://www.cyklistikakrnov.com/Clanky/Clanky/Proc-merit-tepovou-frekvenci.htm. Svou kondici můžete ne moc přesně odhadnout z hodnoty vaší klidové tepové frekvence, ale přesnější je tzv. zátěžový test. Více se o tom dozvíte v článku http://www.mezizenami.cz/clanek/jak-se-meri-kondice. Pěkný článek o zátěžovém testu je i na adrese http://petrhavlicek.cz/net/index.php?option=com_content&view=article&id=84:jak-probiha-zatovy-test&catid=57:vrcholovy-sport&Itemid=146.

CO ZNAMENÁ ZKRATKA JUDr.
Zkratka JUDr. pochází z latinského výrazu "juris utriusque doctor", který v překladu znamená "doktor obojího práva" - občanského a církevního. Podrobnosti jsou v pěkném článku na Encyklopedii Wikipedia na adrese http://cs.wikipedia.org/wiki/Doktor_práv.

STALINŮV POHÁR
V roce 2000 jsme poznávali okolí Tábora a byli jsme ubytovaní v kempu Knížecí rybník. Tam byla kromě chatek a hotelu i malá restaurace, do které jsme rádi chodili na Táborskou baštu - kombinaci houskových a bramborových knedlíků, vepřového a uzeného masa se zelím. Byla to opravdu bašta. Když jsme odjížděli, chtěli jsme si dát i nějakou mlsku navíc a mě padla do oka položka "Stanliův pohár". Ten, kdo to vymyslel, měl na mysli známou trofej pro vítěze kanadsko-americké NHL, Stanleyův pohár, ale neuměl to správně napsat a tím své návštěvníky mátl. Mrkl jsem na to, zaujal mě ten nápad a tak jsem si objednal: "Já si dám ten Stalinův pohár". Myslel jsem, že to bude nejspíš pohár z kombinace žlutého a rudého ovoce, známých to barev doby socialismu. Obsluha mi dobromyslně vysvětlila, že takhle to myšleno opravdu nebylo. Když jsem odcházel, šel další zákazník hned za mnou a tak jsem ještě zaslechl jeho objednávku: "Tak já bych prosil ten Stalinův pohár..."
Koukl jsem teď na Internet, ale takový originální název pro pohár dosud nikdo nevymyslel.

DATABÁZE DĚR NA SILNICÍCH
Stránka http://www.vymoly.cz si vytkla ambiciozní cíl - za pomoci všech ochotných motoristů zmapovat díry a výmoly v našich silnicích a vytvořit jejich databázi. Účelem je varovat řidiče před potenciálně nebezpečnými místy, ale také upozornit pracovníky údržby silnic na taková místa a také zachytit historii toho, jak se díry opravují a jak dlouho silnice opravená vydrží. Prozatím tam moc dat není, ale do budoucna to určitě bude velmi užitečná stránka.

LIBEREC BOJUJE O PRVNÍ MÍSTO V TABULCE
Liberec dnes hraje s Baníkem Ostrava a pokud vyhraje, dostane se znovu na první místo v tabulce naší nejvyšší fotbalové ligy, o jeden bod před Spartu. Všichni Sparťané tedy dnes výjimečně budou fandit Baníku.

Ze začátku se zdálo, že fandí dobře, Baník se ujal brzo v zápasu vedení. Než si ho ale stačil užít, podařilo se Liberci vyrovnat a brzy nato přidal další gól a vedení tak přetáhl na svou stranu. Baník se poté snažil a měl i šance, ale i Liberec se tlačil do útoku a po odpískaném faulu v pokutovém území po penaltě navýšil své vedení na 3:1. Baník se pak snažil zápas zdramatizovat a měl pěkné šance, ale branka z žádné nepadla a tak zápas skončil přesvědčivým vítězstvím Liberce. Liberec je první.

DNY ŽIDOVSKÉ KULTURY
V Dobrušce se od 16. do 20. dubna koná zajímavá akce - Dny židovské kultury. V jejich rámci budou návštěvníci moct ochutnat tradiční jídla židovské kuchyně, poznat tajemství židovské synagogy a hřbitova při komentovaných prohlídkách a také zažít koncert hudby východoevropských židů, tzv. klezmerské hudby v podání skupiny Létající rabín. Více o akci je psáno na stránce http://www.orlickytydenik.cz/tyden-zidovske-kuchyne-v-dobrusce. Stránka skupiny Létající rabín má adresu http://www.letajicirabin.cz a je tam pěkné povídání o klezmerské hudbě i s ukázkami.

17. dubna 2012
(úterý)

DEN CHLADU A SLUNÍČKA
Včera jsem padnul do postele brzo, ale v noci jsem se budil a putoval přízračnou krajinou zmatených a temných snů, plných symbolů. Probudil jsem se však docela dobře vyspalý a vypravil jsem se docela včas, tak jsem vyrazil do práce pěšky. Narozdíl od včera byla veliká zima, vítr sice foukal menší, ale studenější a teploměr ukazoval -2°C. Na horách o víkendu připadl nový sníh a starého tam je ještě po krk a to vzduch ještě ochlazuje. Dokud všechen neroztaje, teplo u nás nebude. Líbí se mi ale to, že už ráno začíná být světlo.
Práce mi šla od ruky pěkně a i když jsem se dneska necítil ve své kůži - jako bych se pořád ještě úplně neuzdravil - měl jsem hotovo brzo a měl jsem díky tomu čas pofackovat odkládané restíky a docela dost výrobních příkazů se dočkalo svého uzavření.
Venku krásně svítilo sluníčko a tak jsem vyrazil domů pěšky přes kopec a kolem Labe. V údolí Bělé už dávno nekvetou bledulky, ale vystřídal je krásný koberec bílých sasanek.



I když už jsem si myslel, že jsem z nemoci venku, úplně ještě asi nejsem, začal jsem se cítit unavený uprostřed cesty, která mi jindy nedá žádnou námahu. Ale za pár dní budu určitě fit.
Doma mě čekal příval nářků od mamky na šmejdkující počítač - bohužel se nám sám vypíná uprostřed práce a horší se to, zatímco mně se včera vypnul jednou, mamce během hodiny pětkrát. Radost až na kost. Mám sto chutí ho vyhodit z okna... ale kde bych pak psal na mou stránku a překládal pro vás na přání? Asi bych musel vypsat dobročinnou sbírku ve prospěch Tomášova Internetu...
Vykašlal jsem se na vzpurnou techniku a šel ven na terasu na sluníčko. Chvíli jsem tam spal, pak si četl knihu Naked in death spisovatelky Nory Roberts, píšicí pod jménem J. D. Robb. Děj byl docela strhující a tak jsem tam vydržel, dokud sluníčko nezapadlo a vlády se neujala zima. Pak jsem si dal dobrá jablka s mrkví. Poté jsem se podíval do nitra našeho počítače a snažil se docvaknout všechny konektory a komponenty, kdyby náhodou něco z toho bylo uvolněné. Tak uvidíme, zatím se počítač nevypnul, ale moc tomu nevěřím. Večer mi ubíhá příjemně ve společnosti hokeje a psaní sem.

HC PARDUBICE x HC KOMETA BRNO - 5. FINÁLOVÝ ZÁPAS
Tentokrát se hraje v Pardubicích. Bohužel jsem zápas neviděl od začátku, ale podle skóre se začátek odvíjel pro Kometu jako ze zlého snu, neboť na začátku 2. třetiny vedou Pardubice o příjemné tři góly. Vzápětí pardubická hala řičí nadšením, protože Pardubice náskok ještě navyšují a vedou už 4:0. Brankář Trvaj dnes nemá den a tak ho v brance nahrazuje Sasu Hovi.
Kdybych neznal skóre prvních dvou finálových zápasů, už bych myslel, že je rozhodnuto, ale Kometa se jen tak zdolat nenechá. Ještě se pardubičtí fanoušci nestačili ani doradovat a už se radují i brněnští - zvedají nad hlavy modré šály, točí s nimi a křičí, protože i Kometa se prosazuje a dává první gól. Vzápětí se s dravou chutí vrhá do útoku a i když ji občas brzdí vlastní fauly a oslabení a bohužel také zranění, zvyšuje nápor a nakonec dvěma rychlými góly stanovuje skóre na 4:3 pro Pardubice, kterým končí dramatická druhá třetina. Zápas bude ještě strhující, tak doufám, že počítač vydrží nešmejdkovat a nevypínat se.
Ve třetí třetině se Kometa snaží vyrovnat, ale z nešťastné situace naopak inkasuje a skóre se tak mění na 5:3 pro Pardubice. Ale do konce zbývá ještě 13 minut a nic není rozhodnuto.
Kometa se snaží, Pardubice však velmi pozorně brání a my sledujeme hru bez velkých šancí. Už asi čtyři minuty před koncem Kometa odvolává brankáře a jejich nápor nakonec vede k úspěchu - puk končí z nečekané rány v pardubické bráně a Kometa snižuje na 5:4. Do konce zbývá minuta a půl a Kometa se chystá k drtivému náporu. Než se však usadí v pásmu Pardubic, přichází rychlý protiútok a gól do prázdné brány. Pardubická hala bouří a slaví vítězství. Ale do konce zbývá ještě minuta. Kometa se nevzdává, ale Pardubice nechtějí připustit další nápor, žádné šance už nepřichází, Pardubice vítězí 6:4. Příští zápas se hraje v Brně a Pardubice budou usilovat o vítězství v zápasu, které by znamenalo i vítězství celkové.

FOTOGRAFOVÁNÍ ZASNĚNÉ KRAJINY
Firma Zoner Software má stránku http://www.milujemefotografii.cz, která slouží jako weblog pro všechny nadšené fotografy. Mě dneska zaujal nádherný článek o tom, jaké obrázky se dají nafotografovat v mlhavém ránu na místě s krásnou přírodou a obrovským geniem loci - na hradišti Pohansku u Břeclavi. Najdete ho pod jménem Fotostory: Jitra starců.



Můj obrázek rozkvelých kaštanů na Pohansku nikoho nepřekvapí. Ale dávno mrtvé prastaré duby v paprscích slunce, procházejících mlhou - to jsou obrázky, které jsou celou básní v jediném pohledu. Moc se mi líbí a každému doporučuji se na ně podívat.

KDO JE VĚTŠÍ RASISTA?
Včera se stala v Břeclavi velmi smutná a pobuřující událost - tři Romové ztloukli 15letého kluka proto, že jako nekuřák pro ně neměl cigaretu, a to tak surově, že skončil v nemocnici s mnohačetnými zraněními a dokonce přišel o jednu ledvinu. Když jsem o tom slyšel, dostal jsem takový vztek, že kdybych sem sepsal všechno, co mě v tu chvíli napadlo, pravděpodobně by to vedlo k obvinění z podněcování k rasové nenávisti. I mé sny to ovlivnilo. Dnes už nemám chuť psát žádný protiromský pamflet, surovostí a násilných činů jsou schopní lidé jakékoliv barvy kůže a viníkem je televize, násilné počítačové hry a celá čím dál nelidštější současná společnost jako taková.
Ale přece jen ve vztazích Romů a bělochů vidím jednu hodně velkou nerovnováhu. Nám bílým je odpradávna říkáno, jak je špatné diskriminovat někoho na základě barvy pleti a že rasismus je ošklivý. Ale mám pocit, že to v životě nikdo neřekl Romům samotným. Ti se k nám v drtivé většině chovají jako k nepřátelům. Může se pak někdo divit, že je bílí lidé nemilují?

18. dubna 2012
(středa)

NEVÝRAZNÝ DEN
Ráno se mi vstávat nikterak nechtělo, ale vyrazil jsem poměrně brzo a tak jsem šel mrazivým ránem do práce pěšky. Teploměr ukazoval -2°C, všechno bylo pokryté jinovatkou, ale jinak bylo příjemně.
Nepiju běžně po ránu kafe, ale dneska jsem si ho musel uvařit. I když chodím spát každý den okolo 22. hodiny, stejně se cítím den ode dne ospalejší a unavenější. Naštěstí kafíčko pomohlo a já se mohl s chutí vrhnout na práci. S ještě větší chutí jsem ale vyrazil odpoledne pěšky domů oblíbenou cestou kolem dubu. Měl jsem sto chutí opřít se zády o jeho věkovitý kmen, vyhřátý sluníčkem, a spát pod ním. Nebylo by to poprvé. Ale musel jsem spěchat, na poště mě čekaly objednané knihy. Fashion Babylon od Imogen Edwards-Jones, třetí díl trilogie Wind of fire Williama Nicholsona Firesong a knihu Inkspell C. Funka, na kterou už netrpělivě čeká moje kamarádka Vlaďka.
Odpoledne jsem strávil na sluníčku na terase, při čtení knihy spisovatelky Nory Roberts Naked in death. Bylo tam hezky. Horší je, že nám začíná čím dál víc zlobit počítač - čím dál častěji se při práci sám vypíná - dnes se vypnul během tří hodin čtyřikrát. Velmi nepříjemná situace a nevíme si s ní rady. Podle programu SpeedFan se nic nepřehřívá, větráček se nezastavuje... a přesto se počítač vypíná. Asi ho budeme muset dát na opravu.

TĚŠÍME SE NA OLYMPIÁDU
Olympijské hry v Londýně už se pořádně blíží - začnou přesně za 100 dnů. Pořadatelé vymysleli krásný začátek - olympijský oheň měla přivézt po Temži opravdická řecká loď, vypadající úplně stejně jako ty, co bojovaly proti Peršanům u Salamíny. Zapůjčit ji mělo řecké ministerstvo obrany - že by řecká armáda dodnes tyhle lodě nevyřadila z výzbroje? Bohužel z toho nebude nic, pořadatelé se nakonec rozhodli, že by kolem toho mohla vzniknout moc velká bezpečnostní rizika. Tak držme palce, aby byla olympiáda krásná a vydařená i bez toho.

CHŮZÍ KE ZDRAVÍ
Pokud chce člověk chodit pro zdraví, měl by denně ujít alespoň 10 000 kroků, ještě lepší je, když jich ujde 12 000. Já to z osobní zkušenosti můžu vřele doporučit všem, ona i půlhodinka rychlé chůze denně - ty čtyři kilometry, které chodím do práce - dokáží dělat divy.

19. dubna 2012
(čtvrtek)

DEN DEŠTĚ I SLUNÍČKA
Probuzení bez energie a chuti do čehokoliv charakterizovalo dnešní ráno. Nechtělo se mi jít ani pěšky do práce, navíc jsem s sebou bral batoh s knihami a učením na angličtinu... a tak jsem dneska jel autobusem. Ten jel včas a v něm mě čekalo povídání s mou milou spolucestující Ladou. Vypravovala mi o své dovolené na Kokonřínsku, kterou si moc hezky užila.
Práce nebylo mnoho a měl jsem brzo hotovo, došlo i na zavírání příkazů. Dobrý byl oběd - hovězí polévka s vlasovými nudlemi a houbové rizoto. Odpoledne uteklo jako voda. Venku se zatím začalo zatahovat a já čekal, že se spustí déšť. Mračilo se i v mé duši - i když k tomu nebyl důvod - cítil jsem se smutně a neměl jsem v duši žádnou radost ze života. Ale smůlu jsem dneska neměl - při cestě na angličtinu nepršelo. Angličtina byla zajímavá - náš pan učitel Joe měl dobrý nápad na téma k povídání - psaní deníčků. O čem jsem mu vypravoval, to asi tušíte.

Cesta k souboru, ve kterém si teď čtete, začala nenápadně. 5. ledna 2010 jsem jel také na angličtinu a v Hostinném na autobusáku jsem si zašel do prodejny s časopisy, cigaretami, nápoji a vším možným jiným s úmyslem koupit si žvýkačky. Kromě nich mi tam však padl do oka i šikovný malý diářík za 79 Kč, úplně ideálně velký na to, abych ho mohl nosit v ledvince. Hned jsem si ho koupil. Ze začátku jsem do něj moc nepsal - jen se tam sem tam objevily mé výdaje a příjmy, nejrůznější zápisky o balení zakázek, nákupy... ale postupem času se tam začaly objevovat i jiné věci. Od nejrůznější zajímavých akcí, jako jsou třeba Slavnosti královny Elišky, různé výstavy, koncerty nebo demonstrace až po nejrůznější zajímavé myšlenky, latinské citáty a vtipné výroky a někdy i obrázky. Část z toho najdete v souboru Z mého diáře 2010.
Ve stejném obchodě jsem si koupil podobný diářík i o rok později a v něm pokračoval více či méně intenzivně v zápiscích. Během května 2011 se začaly některé zápisy objevovat i na Úvodní stránce Tomášova Internetu v rámečcích pod hlavním menu. Společně s fotkami, básničkami, obálkami knih, které čtu, nejrůznějšími hláškami a výroky sportovních komentátorů. To však zabíralo ohromné místo a tak jsem nakonec musel na to vytvořit soubor Z mého diáře 2011, kam jsem všechno přesunul. Ze začátku tam moc zápisů nebylo, ale postupně jsem začal psát stále víc a víc... a když přišel letošní rok, stal se ze souboru Z mého diáře nakonec můj deníček. Nevím, jak dlouho mi jeho psaní vydrží, ale byl bych rád, kdyby to bylo co nejdéle. Držte mi palce.



Při příjemném povídání nám utekla celá angličtina a mě dostala ze smutné nálady. Příjemné bylo i posezení v Penzionu 14. Ale bez povídání jsem nebyl ani na stanici vlaku - sotva jsem vytáhl knihu Firesong Williama Nicholsona, že si budu číst, zaujala jednoho pivem příjemně naladěného pána a ten si se mnou přátelsky povídal až do chvíle, než přijel vlak. Cesta domů proběhla bez příhod a po večeři jsem se vydal na počítač vstříc psaní sem a dalšímu zápasu hokejové extraligy.

HC PARDUBICE x HC KOMETA BRNO - 6. FINÁLOVÝ ZÁPAS
Z tohoto zápasu jsem viděl jen poslední třetinu, tak o něm napíšu jen stručně. Pardubice se v 7. minutě první třetiny dostaly do vedení, Brnu se však brzy podařilo srovnat. Do druhé třetiny vlétlo Brno skvěle a obrovským náporem zatlačilo Pardubice do obrany, mělo obrovské šance, ale pardubická brána byla jako zakletá, žádný puk do ní nechtěl vlétnout a jen tyčka třikrát zazvonila. Zato začaly góly padat na druhé straně - jeden, druhý, třetí... a to zápas rozhodlo. Hráči Brna byli po předchozích 19ti zápasech, které ve vyřazovací části odehráli, už moc unavení a tak i když se snažili, už nevěřili ve vítězství. Ve třetí třetině padl do brněnské brány poslední gól letošního ročníku hokejové extraligy a zápas skončil se skóre 5:1 pro Pardubice, které tak vyhrály nad Kometou Brno 4:2 na zápasy. Hráči Pardubic se stávají po dvou letech hokejovými mistry a Pardubice vyrovnávají rekord Vsetína a Kladna - mají už na svém kontě šest titulů. Brněnské obecenstvo skanduje "Pro nás jste mistři" a ani se nedivím, hráči Brna hráli po celou vyřazovací část tak skvěle a obětavě, že jsem ve finále nebyl tak úplně rozhodnutý, komu fandit, i když Pardubicím jsem asi fandil přece jen o něco víc. Brnu se navíc podařilo něco, co se asi nepodařilo v české extralize ještě nikomu - probojovalo se z předkola až do finále.
Nu a tak děkuju oběma mužstvům za krásné finále a zrovna tak i skvělému obecenstvu za tu hokejovou zábavu a České televizi za kvalitní přenosy, mnohokrát mi hokej zpestřil překládání a byl i tématem mých zápisů sem. A ještě bude, čeká nás Mistrovství světa a se zápisy z něj vlastně loni vznikl soubor Z mého diáře 2011.

POZDRAV VŠEM Z ANGLIČTINY
Když jsem tak dneska vypravoval o deníčku na mé stránce, samozřejmě jsem před nikým netajil její adresu a tak se možná Joe i mé spolužačky a spolužáci sem dneska podívají. A tak Tě zdravím a mávám vám Joe, Renčo, Markéto, Evo, Vlaďko a Petře a doufám, že se vám tu líbit. Pěkně si to tu užijte.

20. dubna 2012
(pátek)

DEN NAKUPOVÁNÍ
I dneska jsem se vydal do práce pěšky a byla to příjemná cesta. Jaro kráčí vpřed mílovými kroky, společně s ním se prodlužuje den a já už z velké části jdu za světla. To je radost - stíny zimy jsou pryč.
Docela dobře mi šla od ruky i práce a zpříjemnilo mi ji i to, že byl dobrý oběd - kulajda a kuřecí řízek s bramborovým salátem. Přesto jsem byl rád, když nastal konec směny a já mohl vyrazit slunečným odpolednem domů pěšky. Bylo krásné teplo a i když bylo na nebi dost mraků, sluníčko přece jen svítilo a hezky hřálo.
Když jsem dorazil domů, čekala mě cesta pro chleba. Ta není nijak daleká, obvykle jsem za deset minut zpátky... ale dneska mi nakupování trvalo déle než hodinu. Jednak jsem přibral ještě pár věcí... ale hlavně mě zaujala přepravka u pokladny, ve které nebyly ani mlsaniny, ani baterie, žárovky nebo kondomy... byly tam knihy. Knihy vydavatelství Readers Digest Výběr, skoro všechny za 249 Kč. Koupil jsem si napřed knihu Velké záhady minulosti s podtitulem Co se skrývá v pozadí historických událostí. A pak mi ještě padla do ruka Země, planeta záhad, ve které jsou popsány nejrůznější přírodní zvláštnosti a nečekané úkazy. Moc pěkné knihy, udělaly mi radost.
Jiná atrakce mě čekala odpoledne - na stole u počítače se ocitl nový zdroj a já měl za úkol ho vyměnit. Ohromně nerad se hrabu v útrobách PC a když už musím, připadám si skoro jako pyrotechnik, zneškodňující bombu - nu, ale pustil jsem se do toho a s pomocí mých blízkých se všechno zdá se podařilo. Počítač alespoň zatím běží a nevypíná se. Uvidíme, co přinese budoucnost.

21. dubna 2012
(sobota)

DEN ČERPÁNÍ SIL
To je taková krása, moct si ráno pořádně přispat. Večer jsem usnul poměrně rychle, ale ráno jsem přesto spal dlouho. Venku bylo nejisto, černé mračouny se střídali se sluníčkem a tak jsem strávil den doma, příjemným odpočinkem. Zapomenutelná sobota, ale příjemná.

7 DIVŮ KRKONOŠ
Správa KRNAP vyhlašuje soutěž o 7 přírodních divů Krkonoš. V době od 1. května do 31. prosince budou moci lidé hlasovat v informačních centrech Správy KRNAP nebo zasílat své tipy na adresu "Správa KRNAP, Alena Tondrová, Dobrovského 3, 543 01 Vrchlabí" nebo na e-mail atondrova@krnap.cz. Nominovat je možné vodopády, skalní údolí, útvary nebo jakékoliv jiný přírodní výtvory.

Já si ale myslím, že krásné jsou Krkonoše jako celek a velmi těžké je vybírat z toho to nejkrásnější.
Posoudit sami to můžete v mém článku 7 divů Krkonoš.

BUDOVÁNÍ NOVÉ KLÁŠTERNÍ ZAHRADY
V dubnu bylo zahájeno budování nové klášterní zahrady u kláštera ve Vrchlabí. Během rekonstrukce bude zahrada uzavřená. Během rekonstrukce bude vybudován nový můstek, altán, nášlapná stezka s různými povrchy a budou zřízeny čtvercové záhony s nejrůznějšími bylinkami. Budování bude trvat do konce října 2012. Bližší informace jsou na adrese stránky Správy KRNAP - http://www.krnap.cz/specialni-projekty/tz-klasterni-zahrada-bude-docasne-uzavrena a na http://www.krnap.cz/rozvoj-turisticke-infrastruktury.

22. dubna 2012
(neděle)

DEN ZEMĚ
Dnešní den je jedním z nejkrásnějších mezinárodních a světových dnů - je to Den Země. Po celé Zemi se konají v tento den a dnech přiléhajících nejrůznější akce, mající za cíl ukázat lidem krásu Země a přírody a upozornit je na nutnost její ochrany, na globální problémy a na to, že když už nás příroda nadala mozkem, měli bychom se přestat chovat, jako bychom ho neměli.

Já ale musím kajícně přiznat, že jsem se dneska zrovna nejuvědoměleji nechoval - vzhledem k tomu, že je venku zima a zamračeno, jsem nevytáhl paty z domova a místo toho si jen četl, cpal se a vysedával u počítače. Tady teď píšu mailíky, na které už dlouho dlužím odpověď a snažím se dopisovat chybějící zápisy na mou stránku. On den někdy přinese tolik zajímavostí a námětů na přemýšlení, že se sem všechny ani nedostanou.

ROZHLEDNA NA VRCHU ČÁP
Na vrchu Čáp v Teplických skalách je plánovaná stavba zbrusu nové rozhledny.



Protože je vrchol malý, bude mít rozměry 5 x 5 metrů a vysoká bude 10 metrů. S výjimkou schodiště z kovových rohoží bude celá postavená ze dřeva.

JAKÝ JE ROZDÍL MEZI PODMÁSLÍM, KEFÍREM A ACIDEM?
Když jsem si v pátek vybíral, co si koupím za pití, zaujaly mě hned vedle sebe tři podobné půllitrové krabičky s produkty, které já tak nějak házel do stejného pytle - podmáslí, kefírové mléko a acidofilní mléko. Zatímco podmáslí stálo necelých 12 Kč, kefírové mléko bylo za zhruba 16 Kč a acidofilní za necelých 18 Kč. To mě velmi zaujalo a napadlo mě se podívat, jaký je vlastně mezi nimi rozdíl.

Všechny tři jsou zakysané mléčné výrobky, ale liší se bakteriemi, které zakysání mléka způsobily. Všechno to jsou bakterie, které jsou prospěšné našemu zdraví - dokáží usnadňovat trávení a bojují proti nejrůznějším škodlivým bakteriím a kvasinkám.

Podmáslí je vedlejším produktem při výrobě másla, který je zakysaný za pomoci smetanové kultury. Podle zákona musí obsahovat nejméně 1 milion mléčných organismů na 1 gram.
Kefírové mléko obsahuje kultury mléčného kvašení a kvasinky. Musí obsahovat nejméně 1 milion bakterií mléčného kvašení a 100 tisíc kvasinek.
Acidofilní mléko vytváří acidofilní kultura Lactobacillus acidophilus, kterých také musí obsahovat 1 milion na 1 gram. Je kyselejší, než podmáslí nebo kefírové mléko.

Pěkný článek o zakysaných mléčných výrobcích je na adrese http://www.vitalia.cz/clanky/zakysane-mlecne-napoje. Kdo by to měl rád vědečtěji, tomu doporučím Bakalářskou práci na téma Probiotika.

23. dubna 2012
(pondělí)

KLIDNÝ DEN PO NEKLIDNÉ NOCI
Když jsem včera dopsal a dopovídal si přes ICQ s Vlaďkou, padl jsem s bolavou hlavou do postele, ale noc mi moc osvěžujícího spánku nepřinesla. Často jsem se budil a když jsem se vzbudil ve čtyři, usoudil jsem, že už nemá cenu usínat a čel jsem si. I když mě bolel žaludek, vyrazil jsem krásným, i když trochu mrazivým ránem do práce pěšky. Je to krása, chodit za světla.
V práci mi to utíkalo docela dobře a než jsem se nadál, byla tu 14. hodina. I zpátky jsem šel pěšky a litoval, že jsem si nevzal foťáček - byly krásně vidět hory se sněhem na vrcholech a cestu mi zblízka zkřížily i tři srnky.
Odpoledne bylo příjemné a moc jsem si pochutnal k večeři na houbové polévce s bramborami. Ale jinak nemám energii a chuť do čehokoliv... a tak asi půjdu spát se slepicemi.

24. dubna 2012
(úterý)

DEN ZAVŘENÝCH OČÍ
Kdyby měl každý den být takový jako ten dnešní, asi byste zívali u mého deníčku nudou ještě víc, než i tak zíváte. K dnešku totiž není vůbec co zajímavého napsat. Cesta, práce, cesta zpátky, odpolední spánek, večeře. Klidný, úplně obyčejný den bez čehokoliv neobyčejného. Snad jen jednu neobyčejnost den měl - tolik spát se mně i všem okolo už dlouho nechtělo.
Neobyčejným je ale 24. duben pro všechny pravověrné skautky a skauty, neboť je jejich mezinárodním dnem.

PODKRKONOŠSKÁ PARNÍ NOSTALGIE
Na adrese http://www.vrchlabsko.info/nostalgieat.html najdete nádherný článek, který jsem si opravdu užil - článek o cestách a dopravě v Krkonoších a Podkrkonoší, hlavně o železnicích. Součástí článku je i spousta úchvatných starých obrázků, plných parních mašinek i nejrůznějších zajímavostí o všech tratích, které procházejí Podkrkonoším. Nádhera, moc se mi článek líbil.

http://www.vrchlabsko.info je vůbec zajímavá stránka. Její součástí je i naprosto úchvatný průvodce po Krkonoších, který najdete, když kliknete na odkaz Krkonoše v hlavním menu stránky. Najdete tu i sekci, věnovanou Vrchlabí, vodnímu hospodářství, tvorbě krajiny a mnoho dalších. Bohužel některé odkazy nefungují.

TOMÁŠŮV INTERNET NA MOBILU
Když se tak dívám do statistik mé stránky, svědčí záznamy o tom, že stále více lidí přichází na mou stránku i prostřednictvím mobilního telefonu. Dnes jsem měl možnost podívat se i já a výsledek nebyl tak úplně potěšitelný. V mobilním Internet Exploreru se moje stránka zobrazuje špatně, hlavní nadpis není na svém místě, místo toho se hází kamsi doprostřed stránky přes text. Ale v mobilním Firefoxu se zobrazuje moje stránka velmi dobře, tak ho každému můžu vřele doporučit.

KONTROLY NA HRANICÍCH S POLSKEM
Od 4. do 30. června se budou na hraničních přechodech s Polskem provádět hraniční kontroly. Toto opatření bude zavedeno v souvislosti s fotbalovým šampionátem EURO 2012. Kontroly by však měly být jen namátkové a tak by lidé neměli na hraničních přechodech trávit věčnost, jako to bylo dříve.

25. dubna 2012
(středa)

ROZCHÁZÍ SE MRAKY
Ráno mě zastihlo hledícího z okna na mokrou silnici a zatažené nebe... ale nakonec jsem se přece jen vydal pěšky příjemnějším ránem, než vypadalo na první pohled. Noční prudký déšť už byl minulostí a jen projíždějící auta a kamiony rozstřikovaly kolem sebe poslední spršky vodní tříště. Pořád mám radost, že už je ráno světlo.
Ráno se mi ještě ukrutánsky chtělo spát, ale přes den jsem konečně našel dávno ztracenou chuť do života. Práce mi šla od ruky pěkně a povzbudil mě i dobrý oběd - frankfurtská polévka a rančerský salát. Vzdor zamračenému nebi se kolegyně a kolegové ani trochu nemračili a vládla u nás pěkná, příjemná nálada.
I když nebe nevypadalo úplně optimisticky a chvílemi foukal studený vítr, vydal jsem se domů pěšky. Mraky se však během mé cesty roztrhaly, začalo se mezi nimi klubat sluníčko a hezky se oteplilo. Možná na předpovědi, že nás o víkendu čeká letní počasí, něco bude.
Teď odpoledne si užívám pohody tady. I to je změna po těch dnech nabručenosti a nepsavé nálady.

SLOVA, KONČÍCÍ KONCOVKOU ...KRACIE
Dnes večer dávají na ČT2 další díl z dokumentárního seriálu "Sbohem soudruzi", který pojednává o socialistickém režimu a jeho zániku. Jmenuje se Naděje, ale v rozhlasových upoutávkách mu dneska dávali i jméno "Konec gerontokracie". To slovo mě zaujalo a když jsem tak o něm přemýšlel, napadlo mě, kolik asi různých slov končících na ...kracie vlastně je. Koncovka ...kracie vznikla z řeckého slova kratos - vláda nebo kratein - vládnout. Slova, která na ni končí, tedy převážně označují různé způsoby vládnutí.

Demokracie - démos - lid. Vláda lidu. Způsob vlády, na kterém se více či méně podílejí všichni lidé. Velikánský článek o demokracii je v Encyklopedii Wikipedia na adrese http://cs.wikipedia.org/wiki/Demokracie.

Autokracie - autós - sám. Samovláda. Lidu vládne jediný Vůdce nebo úzká skupina lidí. Kratší článek o autokracii je na adrese http://cs.wikipedia.org/wiki/Autokracie.

Aristokracie - aristos - nejlepší. Vláda nejlepších. Bohužel to už od dob antiky znamenalo spíš vládu těch nejbohatších, nejbezohlednějších, případně nejkrutějších. Pojem aristokracie nakonec přestal označovat formu vládnutí a začal se používat pro bohaté, mocné a vlivné lidi, zkrátka pro šlechtu. Na Wikipedii je jen několik řádků na arese http://cs.wikipedia.org/wiki/Aristokracie.

Ze zamýšleného odstavce se nakonec stal celý článek a tak pokračování najdete pod jménem Slova, končící koncovkou ...kracie v sekci Tomášovy řeči.

PETICE PROTI PŘEJMENOVÁNÍ LETIŠTĚ PRAHA RUZYNĚ
Po posouzení petice, jejíž vznik inicioval režisér Fero Fenič, rozhodla vláda České republiky, že bude Letiště Praha Ruzyně přejmenováno na Letiště Václava Havla.
Já s takovým aktem rozhodně nesouhlasím. Myslím si, že náš zesnulý pan prezident byl skromný člověk a glorifikace jeho osoby a jména, jaká se strhla v čase po jeho smrti, by mu určitě byla proti mysli. V době, kdy pravda a láska jen pod mostem spí a pro naši společnost jsou mnohem důležitější luxusní vily, obrovská a rychlá auta, jachty, soukromé tryskáče, zlato a přepych, aby celý svět viděl, že na to máme, kdy se ideály našeho pana prezidenta staly jen prázdným sloganem, podle kterého nikdo nežije - je takový akt vynášení do nebes naprosto zbytečný. Dokonce není vyloučeno, že poslouží do budoucna pro navýšení osobního majetku zúčastněných, protože přejmenování tak veliké instituce není jen tak a bude znamenat spoustu nákladů, které se dají tak nádherně předražit a nacenit. Václav Havel by musel v hrobě plakat!



Letiště Praha Ruzyně je uvedeno na tabuli naučné stezky u vyhořelé výletní restaurace Maxmiliánka jako hlavní znečišťovatel vod Únětického potoka. Jeho voda je zbarvená do šeda, plavou po ní chomáče pěny a páchne jako stoka. Nevěříte-li mi, jeďte se podívat do Roztok u Prahy a vydejte se Tichým údolím. Zakládají-li se informace z tabule na skutečnosti, bylo by mnohem lepší vynaložit peníze, které pohltí zbytečná změna názvu letiště, na stavbu pořádné čistírny odpadních vod, pokud stávající nestačí nebo je málo účinná. Vždyť jaká to bude pocta našemu panu prezidentovi, když si v Tichém údolí řekneme "Škoda, že je ten krásný potok plný páchnoucího svinstva z Letiště Václava Havla."

Proto mi udělalo radost, když jsem dneska narazil na petici PROTI přejmenování Letiště Praha Ruzyně na Letiště Václava Havla. Najdete ji na adrese http://www.petice24.com/proti_prejmenovani_letiste_ruzyne_na_letiste_v_havla a pokud s ní budete souhlasit, tak ji ihned lze na této stránce podepsat. Její vznik inicioval malíř Petr Kellner a já s jeho názorem zcela souhlasím. Můj podpis se stal 26 482. podpisem na této petici.

26. dubna 2012
(čtvrtek)

DEN NOVÉHO ÚSVITU
Zatímco ještě včera ráno byl mráz, dnešek nás přivítal nejen modrým nebem bez jediného mráčku a sluníčkem, ale také nezvyklým teplem, které už silně připomínalo léto. Práce jsem měl tentokrát docela málo, šla mi od ruky rychle... a když se zmínili v rádiu o tom, že nové muzeum v opraveném klášteře v Hostinném se otevírá už dnes, neváhal jsem ani minutu, rozhodl jsem se utéct z práce dřív a při cestě na angličtinu se tam podívat.

Muzeum zabírá velkou část horního patra kláštera, kde byly v dávných dobách cely mnichů. Procházíte tedy řadou malých místností, přístupných z křížové chodby, a v nich se postupně podrobně seznamujete s historií Hostinného. Nejsou však na tabulích jen nějaké suchopárné údaje o majitelích a spousta letopočtů. Uvádějí se tam na pravou míru i různé báje a legendy. Bohužel jsem neměl moc času na čtení a tak určitě do muzea zavítám znovu. Tabule doplňují nejrůznější zajímavé exponáty - střepy středověkých nádob a kachlů, hroty šípů, halapartny a hradebnice, krásný model děkanského kostela v Hostinném, obrazy majitelů Hostinného i známá veduta, kterou najdete v každém povídání o Hostinném, nejrůznější historické sochy a truhlice a mnoho dalších exponátů. Cestu historií Hostinného zakončují dvě zařízené místnosti - jedna selská světnice a jeden honosný měšťanský pokoj, podobný zámeckému.
Kromě Městského muzea je dál přístupná i světoznámá Galerie antického umění s kopiemi nejkrásnějších antických soch. V dolním patře kláštera je i Městská knihovna. Veškeré informace, obrázky i virtuální prohlídku najdete na stránce kláštera v Hostinném na adrese http://www.klasterhostinne.cz.

Proběhl jsem klášterem, ale neměl jsem dost času, čekala mě angličtina. Má oblíbená věta "I have half a mind to play truant from the English lesson." (Mám sto chutí se ulejt z angličtiny) dnes platila beze zbytku, protože nastaly snad všechny vlivy, které mě k takovému činu ponoukají - venku svítí sluníčko, hory bíle září a vypadají, že jsou na dosah ruky... a teď ještě k tomu otevřené muzeum v klášteře. Ale přemohl jsem se, protože stejný nápad měly z důvodu nemoci i plavby po řece dvě mé spolužačky. Joe však přivedl na naši hodinu sympatickou Dášu a tak jsme si celou dobu všichni společně hezky povídali a došlo i na několik písniček. Hodina a půl utekla jako voda, ale s angličtinou pro dnešek nebyl ještě konec.
Čekalo nás posezení v Penzionu 14, zvané English Club, kam zveme všechny lidičky, jenž mají zájem posedět si u piva, vína či jiného oblíbeného pití a povídat si při tom v angličtině. Bylo nás tam docela dost a tak bylo povídání příjemné a pestré. Cesta domů proběhla bez příhod. Tenhle den se mi moc líbil a opravdu jsem si ho užil.

CHOMUTOV SE PROBOJOVAL DO EXTRALIGY
Letošní baráž o extraligu mezi celky Mladé Boleslavi a Chomutova byla dramatická a zajímavá. Štěstěna byla vrtkavá, obracela se jako korouhvička a tak muselo rozhodnout sedmé utkání. V něm vyhráli hokejisté Chomutova 4:2, skóre bylo tedy 4:3 na zápasy a Chomutov si po 38 letech zahraje naši nejvyšší hokejovou soutěž.

27. dubna 2012
(pátek)

DEN PŘÍJEMNÝCH SETKÁNÍ
Po teplé noci se vyhouplo opět sluníčko na vymetené nebe a přišel další krásný den. Dívky a šeny se vylouply jako oříšky ze skořápek bund, kabátů, svetrů a mikin a nahradily je nejrůznější krátké sukýnky a kraťásky. Nádherné počasí, je jaro jako malované, i když je možná až příliš velké teplo. Ne, že by mi po těch všech mrazivých, chladných a sychravých dnech teplo vadilo, ale jarní kvítky díky němu rychle odkvétají a to mě trochu mrzí.
Práce dneska bylo více a uteklo mi to v ní jako voda. Všechno bylo o to příjemnější a veselejší, že nás v úterý čeká svátek, v pondělí bude dovča a před námi jsou skvostné čtyři dny volna. A pracovní týden nám začne středou. Co si přát víc?
Já však právě vyrážím z práce a přeju si něco velmi konkrétního. 30. dubna budou Čarodějnice a já mám chuť na nějaké opravdu dobré buřtíky. Naštěstí vím kam na ně. U fotbalového hřiště v Dolní Branné má svůj obchod řezník pan Vaníček a jeho buřtíky jsou excelentní. Cesta k němu sice pro mě znamená více, než dvoukilometrovou zacházku, ale co neudělat pro mlsný jazyk.
Cesta mě vede okolo prostranství, které se pro sebe zabraly řetízák, strašidelný zámek, nafukovací skluzavka, aquazorbing (zavřou vás do průhledné plastové koule, která pluje na vodní hladině a vy v kouli můžete dělat skopičiny, připomínající trochu stav beztíže), střelnice, dětský kolotoč, malý vláček, autodrom a poníci. Ten správný pouťový rumrajch se tu však strhne až v sobotu a v neděli.
Obchůdek pana Vaníčka je narvaný zákazníky k prasknutí a já už se děsím, že na mě žádné buřtíky nezbudou, ale nakonec na mě zbyly jedny z posledních. K tomu jsem přikoupil i dvě klobásky a větší množství křupavých rohlíčků. To abych nedopadl jako minule, kdy jsem si koupil buřtíky a než jsem dorazil domů, skoro všechny jsem je snědl. Domů je to od pana Vaníčka přes čtyři kopce a když jeden jedl naposledy v jedenáct, dlouho té vůni linoucí se z batohu neodolá. Neodolal jsem ani tentokrát v údolí potoka Principálku zbaštil obě klobásky.
Další kopec a další údolí a v něm na krátkou chvíli upoutal mou pozornost vzdálený cyklista. Za dalším kopcem v údolí Vejsplachy mě dojel a ukázalo se, že je to můj bývalý kolega. Skončili jsme spolu u rybníka Kačáku na pivu a i když jsme si spolu kdysi nijak moc nepovídali, teď z toho bylo nečekaně dlouhé a příjemné povídání.
Ukončili ho mí přátelé Petr a Janka, kteří dorazili z Brna a chtěli se se mnou setkat. Nechal jsem tedy doma buřtíky a vyrazil vstříc dalšímu příjemnému setkání a povídání i piva.
Den pro mě končí posezením na zahrádce a sledováním, jak se příjemný a teplý den mění v krásnou noc. Konečně dorazili z jihu i poslední nebeští poutníci - rorýsové - a dělají mi radost svým nezaměnitelným křikem.

ZÁMEK KOSTELEC NAD ORLICÍ OTEVŘEN
Nejen klášter v Hostinném se po letech oprav dočkal v těchto dnech svého slavnostního otevření. Zítra - 28. dubna - se slavnostně otevírá empírový zámek v Kostelci nad Orlicí. Podrobnosti a bližší informace najdete na stránce zámku http://www.zamekkostelecno.cz.

RATATOUILLE
Moje kolegyně včera připravovala k večeři jídlo, o kterém jsem neměl tušení, že existuje - ratatouille. Je to tradiční jihofrancouzské jídlo, připravované z plátků zeleniny - lilku, cukety, paprik, rajčat, cibule a bylinek. Pěkný repect na tohle zajímavé jídlo najdete na adrese http://www.gurmanka.cz/2011/05/ratatouille-panev-plna-barevne-zeleniny-s-vuni-divokeho-tymianu. Ale Bůh suď, jestli by mi to chutnalo.

Z KOLIKA MATERIÁLŮ JE ČLOVĚK?
Jsou váhy, která vám řeknou nejen vaši hmotnost, ale také to, jaké procento vaší hmotnosti tvoří voda, svaly, tuk nebo kosti. Kdo ví, do jaké z těchto ingrediencí počítají třeba mozek? Já ne.
Vědci už to vidí složitěji a tvrdí, že lidské tělo obsahuje 63% kyslíku, 20% uhlíku, 10% vodíku, 3% dusíku, 2% vápníku a 1% fosforu. Zbývající 1% připadá na spoustu dalších minerálů a stopových prvků. Prostí lidé to však vidí jinak a zdaleka ne každého člověka tvoří ten samý materiál...

A tak je zlatý takový kolega, který dělá všechno, co má a je na něj spolehnutí. Operní pěvec má zlato v hrdle, zatímco štědrý a přející člověk má ze zlata srdce. Bohužel je víc takových, kteří ho mají z kamene. Lidé, známí svými siláckými výkony a nadliskou výdrží, jsou ze železa. Ale ani měkčí materiály nezaručují jemné zacházení a příjemné zážitky. Běda tulákovi, kterého zmerčí šerif z pepřenýho těsta - začne řádit jako drak. Pořádně člověku zatopit však dokáže i neposedné dítě, které je z hadích ocásků. Mnohem méně problémů nadělá člověk, jehož těsto je už upečené, to je prostě a jednoduše bábovka.
Z nejrůznějších materiálů však můžou být i jednotlivé části těla. O srdci už jsme se zmiňovali - to může být ze zlata, ze železa, z kamene nebo třeba i ze skla. Ale na ledasjakou část těla některých z nás se Pánubohu hodilo i dřevo - a tak má jeden volšový ruce, zatímco jiný má palici dubovou. Nu a někteří chodí z hospody na hliněných nebo gumových nohách.
Zajímavý však může být i obsah lebky. Většina lidí si myslí, že v ní mají mozek, ale jiní mají o obsahu lebky druhých docela jiné představy. A tak tam jeden má piliny, druhý vatu a třetímu se tam prohání vítr. Manžel Škopkové ze Slunce, seno a pár facek má místo mozku z piva kostku, zatímco jiní mravokárci soudí, že díky televizi máme v hlavě hnůj. Samé pěkné věci. Někdy však cítíme zajímavé věci ve vlastní hlavě i my sami - když se necítíme moc dobře, rádi nám v hlavě buší permoníci nebo bzučí rozdrážděný roj včel.

28. dubna 2012
(sobota)

LÉTO ZAČÍNÁ V DUBNU
Na dnešek meteorologové předpovídají úžasně teplý den, který už bude opravdu letní. Léto na konci dubna. V takový den se nedá sedět doma a tak spolu vyrážíme ze Sedmihorek na Valdštejn.



Ze Sedmihorek se dá jít na Valštejn několika cestami - pod zámkem Hrubá Skála a Myší dírou na Hrubou Skálu a po vrcholové silničce až na Valdštejn. Nebo Angrovou stezkou skalním městem a přes Janovu vyhlídku až ke hradu. My si však vybíráme nejkratší cestu - po žluté značce po silničce mezi skalami prastarou cestou. Les je plný zpěvu a nádherné jarní zeleně. Na Valdštejně jsme coby dup.



K našemu překapení se dneska na hradě koná nějaký dětský den a neplatí se žádné vstupné. Ale to zdaleka není všechno. Hned u brány vítá hosty krásná Bílá paní v bílých šatech a špičatém klobouku.



Než mě však napadne zeptat se jí, není-li i v okolí Valdštejna nějaká vhodná kostnice, kde by se dal hrát v noci mariáš, není po ní ani památky. Asi šla už dávno spát.



Ale ani tak se nenudíme. V zámečku, který býval dříve hostincem, nás vítá pán v kutně mnicha, který prožil na Valdštejně celý život. Nejprve jezdil pro pány z Aehrentalu s oslíkem, pak zažil úpravy Hrubé Skály na zotavovnu ROH a dlouhá léta provázel na Valdštejně. Díky tomu hodně zná a pamatuje a díky tomu je jeho povídání moc pěkné a strhující.
Máme dneska teplo a o to neskutečněji působí pohled z Valdštejna na zasněžený Kotel a Krkonoše.



Přecházíme další zajímavou stavbu Valdštejna, která je mostem a palácem zároveň. Věžičkou sestupujeme do největší místnosti o obdivujeme nádherné modely hradů a zámků Českého ráje. Krásný je obzvlášť model Frýdštejna, který můžeme obdivovat, jak vypadal za časů jeho největší slávy. Ale nádherné jsou i modely Kosti, Hrubé Skály, Hrubého Rohozce, Sychrova nebo Valečova.



Další naše cesta vede po schodech nahoru do nejstarší části hradu. Kdysi tu bývala brána, ale tu už vzal čas a další cesta nás vede do temnot zajímavého a průchozího sklepa, vytesaného ve skále.



Druhým vchodem vycházíme do srdce hradu, kterému vévodí několik zdí a malý kamenný novogotický palác, ve kterém je kuchyně a větší sál. Bohužel se tam provádí úpravy a tak se tam podívat nemůžeme. Místo toho se díváme z nejvyššího místa hradu na dominanty Českého ráje - Kozákov, Trosky a hned pod námi i skalní věže hruboskalského skalního města.



Vracíme se zpátky přes most ke kostelu, procházíme kolem zámečku, jdeme přes most a za ním napravo nás čeká další velká zajímavost - další historické sklepy, plné zajímavostí. Scházíme po schodech a odbočujeme doleva do malé místnosti, které vévodí nádherný model hradu Valštejna, jak vypadal za dob své slávy, podrobné povídání o historii hradu a nejrůznější archeologické nálezy. Ještě zajímavější místnost je do příchodové cesty nalevo - další strmé schody vedou do ledových hlubin.



V prostorné místnosti, vytesané ve skále, s pilířem uprostřed je zajímavá expozice o geologii Českého ráje - o pískovckových skalách, železivcích, voštinách a mnoha dalších zajímavostech. Jsou tu k vidění i nejrůznější kamenické nástroje.
Podle rozcestníků je z Valštejna na skalní vyhlídku jménem Hlavatice kilometr cesty. Ve skutečnosti je to o něco víc, ale je to cesta příjemná, nádherným lesem plným jarních barev.



Hlavatice je výrazná skalní věž těsně nad Turnovem, na které je už více než sto let vyhlídka. Teď je u ní i malý kamenný domeček a v něm malé občerstvení.



Z Hlavatice je krásný výhled. Je odtud vidět Turnov, Ještěd, zámek Hrubý Rohozec, vrchy Sokol a Kopanina, hrad Frýdštejn nebo hrad Bezděz. A také vrch s hradem Ralsko.



Z Hlavatice se vracíme stejnou cestou k Valštejnu, před jehož branou stojí krásný svatební kočár.



Stejnou cestou jdeme zpátky do Sedmihorek krásným usínajícím lesem, ve kterém zapadající sluníčko září skrz mladé lístky buků a ze země a skal vzlínající vlhkost probouzí tisíce vůní. Ptáčci s vervou zpívají.



V lese je tak krásně, že se nám ani nechce jít dál, dlouho sedíme na lavičce a jen vychutnáváme atmosféru jarního podvečera. Pak si ještě nabíráme vodu z jednoho ze sedmihorských pramenů a bez příhod přicházíme do Sedmihorek.
Dnešní výlet byl spíš taková příjemná procházka, ale moc se mi líbil.

29. dubna 2012
(neděle)

DEN NA POUTI
Dneska mě čekalo příjemné rodinné setkání. A také pouť v Dolní Branné.
Na pouti na své návštěvníky čekaly řetízák, strašidelný zámek, velká nafukovací skluzavka, aquazorbing, střelnice, dětský kolotoč, houpačky, vláček, autodrom nebo poníci. Ale majitelé těchto atrakcí nevypadali moc nadšeně - lidí bylo málo a ještě méně se jich na něčem svezlo. Já dal vydělat majiteli strašidelného zámku, ale moc mě to nezaujalo.
Mnohem pěknější byla zpáteční cesta ze Branné slunečným odpolednem podle rozbouřeného Labe. Na horách vydrželo nečekaně hodně sněhu, ale tohle panující letní počasí způsobilo, že začal tát před očima a Labe je nad úrovní 1. stupně povodňové aktivity. Kdyby měl člověk raft, mohl by se bez problémů plavit snad už ze Špindlu. I když přes Vrchlabí by plavba nebyla příjemná, je tu hodně neprůjezdných splavů a vysokánské navigace. Ale tady u dubu, kde jindy čnějí z koryta obrovské balvany, dnes není vidět ani jeden.



Tyhle kameny dnes nejsou vidět, jen voda se kolem bouří a pění a dělají tu nejrůznější proudy a protiproudy. Dlouho tu sedím a na vodu hledím.

POSELSTVÍ PLOVOUCÍ LAHVE
Voda se sice žene a pění přes kameny, ale ty ji přesto z velké části dělí a tak za nimi vzniká výrazný protiproud, kde se voda točí dokola. Do téhle pasti se chytne ledacos a teď se tam dokonce točí vínově červená plastová lahev, taková, jakou užívají cyklisté. Dlouho ji to trvá, ale nakonec se z pasti vymotá a dál frčí po proudu, zatímco méně lehké klacky se tam bezradně točí dál.

Jsou i v lidském životě chvíle, kdy se točíme na místě a nevíme jak dál. Chtěli bychom se někam vydat, někam to dotáhout, něco změnit... ale zrádné protiproudy naší mysli, živené naším okolím, nás stále strhávají zpátky a my se nehýbeme z místa. Přesto ale nesmíme ztrácet naději, musíme se držet na hladině a doufat ve spásnou vlnu, která nás postrčí vpřed, zpátky do proudu. Kdo klesne, ten se bude točit navždy.

KRKONOŠE, ZEMĚ NEZNÁMÁ
Když jsem tak šel přes kopec a díval se z něj na Krkonoše, napadlo mě, jak je šalebné tvrdit, že nějaký kraj známe jako své boty. Dívám se na to, jak jsou ty naše hory obrovské a jak málo z nich vlastně znám. Nejrůznější cesty a silnice, vrcholy a výrazná místa - ale co je po úbočích nejrůznějších nezbádaných luk, cest a pěšinek, skrytá údolí potoků a nekonečné lesy. Kdo by chtěl ty naše krásné hory znát jako své boty, nejspíš by mu na to nestačil ani celý život.

30. dubna 2012
(pondělí)

DEN PRADÁVNÝCH OHŇŮ
30. duben byl pro naše předky zvláštním a výjimečným dnem. Dávný keltský svátek se stal postupně dne a hlavně nocí, plnou tajemna, magie a čarodějných rejdů. Plnou nejrůznější opatření proti čarodějné moci a nejrůznějším zlým kouzlům. Postupně se nám předvečer keltského svátku Beltine, Valpuržina noc, Filipojakubská noc - zkrátka Čarodějnice stal jen zábavou s přáteli u ohně a také neoficiálním svátkem všech okouzlujících dam.
Pro mě byl tenhle den, pro který původně meteorologové prorokovali špatné počasí, ale nakonec svítí sluníčko a jen drobné mraky plují nekonečným modrým nebem, dnem plným práce na zahrádce. O to příjemnější je večer - sluníčko zvolna zapadá za vrchy Podkrkonoší, z lesa se šíří vlhké vůně, ptáčci zpívají, oheň příjemně praská, buřtíky voní... pivo teče a vedou se lehké řeči. Příjemné posezení v kouzelné noci, které končí až poté, co poslední dubnový den odpluje do nenávratna.

Chcete-li pokračovat vpřed, poplujeme dál společně v souboru Z Tomova diáře - květen 2012 Pokud se chcete ohlédnout zpět, následujte odkaz na soubor Z Tomova diáře - březen 2012, Z Tomova diáře - únor 2012, Z Tomova diáře - leden 2012 a nebo na soubory Z mého diáře z roku 2011 a Z mého diáře z roku 2010.