Z TOMOVA DIÁŘE

Listopad... zvláštní čas, kdy temnota přebírá vládu nad světlem a společně s ním mizí i neklid v nás... zpomalujeme a přemítáme nad tajemstvími života a smrti. Dosud bílé jsou listy v mém diáříku - čím je asi zaplním a zaplním-li je vůbec, to ví zatím jen Bůh, ale dá-li, budeme to vědět i my všichni...

listopad 2012

1. listopadu 2012 (čtvrtek): NOC TAJEMNÝCH SVĚTÝLEK
Listopad je měsícem, kdy nad světem přebírá vládu temnota a my závějemi mrtvého listí kráčíme s hlavou plnou vzpomínek zažíhat světélka, aby prozářila temnotu a dala těm na druhé straně svým světlem poselství, že na ně nezapomínáme. Pojďme vyrazit spolu ve fotogalerii Putování po tajemném hřbitově.

HALLOWEEN - DALŠÍ SVÁTEK KOMERCE
Až mě letos děsilo, jak často se v posledních dnech října ozývalo z rozhlasu, televize, Internetu i plakátů slovo Halloween. Vydlabané dýně se světýlkem, nejrůznější průvody strašidelných masek - to všechno bylo ještě před pár lety úplně neznámé, teď se to však u nás začíná fest zabydlovat. Jsem možná škarohlíd, tradicionalista - ale moc se mi to nelíbí.

Všechno začali již staří Keltové, ti však neříkali Halloween, ale Samhain. Byl to pro ně předěl mezi světlou a temnou částí roku, začátek roku nového a také tajuplný čas, kdy se duchové mrtvých vracejí na tento svět, aby pomáhali, viděli své blízké... nebo se pomstili. Lidé, kteří se pomsty báli, nosili masky, aby je pomstychtiví duchové nepoznali. Tu noc, stejně jako v jiné keltské svátky, planuly na kopcích a výšinách velké ohně, lidé slavili a dobře se měli.

Když se začala snažit nad lidmi vládnout křesťanská církev, brzy pochopila, že je marné bojovat proti pohanským svátkům a zakazovat je - mnohem lepší bylo dát oslavám nový důvod, místo pohanského křesťanský... a proto vyhlásila 1. listopad svátkem Všech svatých. Staré zvyky zůstaly, jen dostaly křesťanské posvěcení a nové jméno - už to nebyl Samhain, ale All Hallows Eve - Předvečer Všech svatých - z čehož vznikl zkráceně název Halloween.

V 19. století byla v Irsku a Skotsku bída, hlad, sem tam tam zaváděli rozpínaví Angličané své pořádky... mnoho Irčanů a Skotů, potomků dávných Keltů, proto odplulo lodí do Spojených států amerických za lepší budoucností. S sebou vezli i své zvyky, mezi nimi i oslavu Samhainu - Halloweenu. Tenhle zvyk se zalíbil i ostatním obyvatelům Ameriky a postupně u nich pevně zakořenil. Už dávno nevěřili ve vracející se duše mrtvých, zůstaly jen masky... a protože duchové se opravdu nedostavovali, začali si Američané - hlavně děti - na ně hrát sami. Proto masky získaly nejrůznější strašidelnou podobu smrtek, mtvých, duchů, upírů a nejrůznějších strašidel. Děti běhají v maskách, straší dospělé a koledují.

Ani u nás se na staré keltské zvyky nezapomnělo, i u nás lidé věřili, že v předvečer svátku Všech svatých se duše vracejí na tento svět. Lidé rozžíhali před domy lampičky, někdy i prostírali pro své zemřelé blízké místo u stolu. Postupně však tyhle zvyky upadaly v zapomnění a splynuly s druhým - původně křesťanským - svátkem prvních listopadových dní - s Dušičkami.

Křesťanská církev už dnes nemá takový vliv, aby mohla formovat myšlení lidí. Žezlo od ní převzali obchodníci a média. Pro obchodníky v USA je Halloween druhým nejvýnosnějším svátkem po Vánocích. Není tedy divu, že se ze všech sil snaží zavést tento svátek i jinde a tady se jim to zatím docela daří. Ale přece jen si myslím, že nakonec spláčí nad výdělkem - teď se to lidem ještě neokoukalo, tak si užívají, ale až lidé zjistí, že to jim zase jen někdo chce tahat peníze z kapsy, zprotiví se jim Halloween stejně jako další svátek komerce - svatý Valentýn. A pak zůstaneme zase u našeho českého prostého zapalování světýlek a vzpomínání na naše zemřelé blízké a přátele.
7. listopadu 2012 (středa): DEN NEBESKYCH SLZ
Kdysi byla jednou z mých nejoblíbenějších písniček vůbec písnička Dívka s perlami ve vlasech od Aleše Brichty. Bylo to za časů, kdy ještě nebyl žádný server Youtube, neměl jsem ani přehrávač CD, jen jedno obyčejné malé rádio. Když ji jednou hráli, snažil jsem se co nejrychlejším psaním pochytit co nejvíce textu a jak jsem spěchal, tak jsem se přeslechl a místo "Lásko, svý perly máš, tak proč padaj', měněj' se v slzy." jsem napsal "...tak proč padaj nebeský slzy." Když ji hráli příště, dopsal jsem zbytek textu a chybu opravil, ale nikdy na ten pozměněný verš nezapomněl. A občas ho používám pro smutné dny, kdy prší... a já procházeje tím deštěm zpívám si jinou oblíbenou písničku Crying in the rain od A-ha. Originál je tedy od Everly Brothers, ale já první znal tuhle verzi a mám ji radši. Už jen z nostalgie, byla to totiž historicky první písnička, kterou jsem se se čtvrtroční znalostí angličtiny pokusil přeložit.

Dnes padaly nebeský slzy už od rána, sice ne moc velké kapky, ale o to hustější, takže ten, kdo se tím nadělením probíjel, byl brzy mokrý jako pes. Autobus jel naštěstí včas, takže jsme s kolegyní Verčou nemokli moc dlouho a brzy zapadli do tepla našich útulných kanceláří.
Bohužel pevnost mého těla sice dlouho jakž takž odolávala útoku bakterií nebo virů, ale nakonec neodolala a mně už od včera bolí pořádně v krku, z nosu mi teče jako z okapu a je mi celkově ne moc skvěle. Práce mi jde od ruky mizerně, navíc se včera vyráběla spousta malých zakázeček, je potřeba měnit hodně rozpisky... nemám ani moc dobrou náladu a jsem docela popudlivý. Naštěstí nic z toho nepostihlo mé kolegy a kolegyňky a většina jich je na mě milá. Díky Bohu za ty dary.

Nebeské slzy se třpytí i při cestě zpátky - v tmavých vlasech mé kolegyně Verči, na travinách, keřích, téměř na všem. Autobus naštěstí i odpoledne jede bez problémů. Před Lidlem navazuju přetrženou šňůrku od měšce a při tom poočku pozoruji šedočerného pudlíka jménem Jackie, který si tu právě ladí trochu rozladěné housličky na pořádnou kňučlavou serenádu. Než však stihne dát najevo pořádně nahlas svou nevoli nad tím, že páníčci si užívají v království libých vůní a jeho nechali přivázaného k odpadkovému koši, páníčci jsou zpátky. Proto se koncert odkládá na neurčito a místo toho přichází na scénu radostné skákání na páníčky s mokrými tlapkami. Jo, jo, od pejsků bychom se mohli učit radostnému životu - když se jim něco nelíbí, dokáží to s vervou prožívat, ale mnohem častěji se radují - z toho, že už je konec čekání u koše, že se půjde ven, že se chystá dlabanec, že už se vrátil domů některý z páníčků... to je radostí za den. Dokážeme se my každý den tak radovat z maličkostí?

Mně udělal odpoledne radost hezký pořad Cestománie z Norska, napínavý hokejový zápas turnaje Karjala mezi Českou republikou a Švédskem nebo krásný mailík od mé věrné čtenářky Anny.

TIP NA ZAJÍMAVÉ ČTENÍ OD ANNY
Autor Jan Udo Holey pod pseudonymem Jan Van Helsing napsal zajímavou knihu Kdo se bojí smrti?. V ní zúročil své dlouholeté zkušenosti z cest po celém světě i okamžiků, kdy byl po těžké autonehodě velice blízko smrti. Kniha je vlastně rozhovor s "Andělem transformace", bytostí, pro kterou máme jméno Smrt. Je to kniha plná úvah, zajímavých odhalení i neobvyklé filozofie. Mnoho z těch, kteří si ji přečetli, oslovila tolik, že o ní píší i na Internetu.

Autor sám napsal několik dalších knih - dvě knihy o tajných společenstvích, které byly v některých zemích zakázány kvůli údajnému antisemitismu. Nebo další knihu, jíž bych si také docela rád přečetl, která se jmenuje "Ruce pryč od této knihy" a razantně mění zažité pohledy na náš život.

VELKÝ BRATR TĚ VIDÍ
Evropská unie začíná budovat jednotný kamerový systém, který bude nejen natáčet, ale také vyhodnocovat podle výrazů náladu lidí a všichni, chovající se odlišně, budou vytipováni a nahlášeni.

Až bude systém hotový, bude při pobytu na ulici "radno nasadit výraz pokojného optimismu", abychom nebyli podezřelí a třeba nás jen kvůli našemu výrazu nekonrolovala policie. Ale ono to asi nebude tak horké, jak se to uvařilo.

BÁJEČNÉ MEXICKÉ PLACKY
Tortilla je španělská placka z mouky, vajec a zeleniny, něco jako naše slaná omeleta. V Mexiku se výraz tortilla s postupem času začal používat pro placku z kukuřičné mouky nebo z pšeničné mouky a tyto tortilly se dnes prodávají i u nás.

Fajitas je obecný španělský výraz pro kořeněné grilované maso, zatočené v tortille. Zajímavý recept na fajitas se najde třeba na serveru Labužník - Fajitas - Tortilly po mexicku v Česku, vařit můžeme i se známými televizními Kluky v akci v receptu Kuřecí fajitas.

TOMÁŠ POČÍTAČOVÝ ŠÍLENEC? DÁVNO NE
V každém čísle časopisu Computer je test, kde si můžete vyzkoušet, kolik toho víte o určité počítačové problematice. Mně obvykle vycházejí nejhorší nebo druhé nejhorší výsledky. V posledním čísle, které se mi dostalo do ruky (asi půl roku starém) byl test "Jste geek?" (nadšenec do počítačů a moderní techniky). Byl jsem si jistý, že mi vyjde možnost, že od toho už nemůžu být vzdálenější, ale kupodivu my vyšla možnost "Nejste geek, ale chtěl byste jím být, ale k tomu se budete toho muset hodně naučit."

Kdysi to tak bylo - po vlažnějším rozjezdu jsem vzplál jak pochodeň a počítače mě zajímaly obrovsky moc. Louskal jsem všechny možné počítačové časopisy, zkoumal různá zákoutí operačního systému Windows 98 a myslel si o sobě, že jsem téměř počítačový odborník. Když jsem se naučil o něco víc a zjistil, jak obrovská a rozsáhlá problematika to je, zjistil jsem, že o tom vlastně nevím skoro nic. Postupem času můj zájem slábl a stal jsem se běžným uživatelem, který umí používat programy, ale nic moc víc.

Když jsem o tom nevěděl nic, připadalo mi, že vím hodně. Když jsem se naučil víc, věděl jsem, že nevím nic.

MNĚ SE TO STÁT NEMŮŽE!
"Mně se to stát nemůže! To jen hloupí lidé si zavirují počítač. Já nechodím na erotické stránky, neinstaluju si do počítače upirátěné programy tak co se mi může stát." Takové názory má člověk přesně do té doby, než zjistí, že se mu dříve rychlý počítač plazí jako šnek, mění se mu domovská stránka v prohlížeči na nějaké obskurnosti nebo na něj po spuštění počítače vyskočí hláška, že počítač je blokován a pro získání hesla musí zaplatit.

Ve skutečnosti se to může stát každému a stačí se třeba jen o písmenko překlepnout, když se chcete podívat na Youtube, Google nebo třeba Seznam. Tvůrci virů si rádi registrují domény s podobnými názvy, jaké mají ty oblíbené a používané a ty pak nacpou vším možným, co využívá bezpečnostní chyby prohlížečů a jejich doplňků.

Před viry, sociálním inženýrstvím, krádežemi dat a podobnými projevy počítačové kriminality varuje stránka http://www.mnesetostatnemuze.cz. Je to stránka, vytvořená společností ESET a propagující její bezpečnostní software (ale já to sem nepíšu za peníze, jen mě zaujala reklama v rádiu), ale najdete tam i pěknou a stručnou definici všech nebezpečí, které můžou vašemu počítači hrozit.

Samotný program Eset Smart Security je fajn. Obsahuje všechno potřebné pro ochranu vašeho počítače - antivir, firewall, zablokuje v prohlížeči přístup na nebezpečné stránky, vyfiltruje spamy, pohlídá, jestli máte aktualizovaný operační systém. Není těžký na ovládání, stahuje a instaluje si sám aktualizace. Komu se nechce za antivir platit, může využít i bezplatné antiviry Avast Free Antivirus nebo Microsoft Smart Security.

Důležité je také udržovat aktualizovaný operační systém, stahovat od jeho tvůrce všechny bezpečnostní opravy, ale také instalovat nejaktuálnější verze ostatních používaných programů - hlavně prohlížečů webových stránek a jejich doplňků, programu pro čtení PDF souborů nebo přehrávačů multimediálního obsahu.

Koho zajímá virová problematika hlouběji, tomu vřele doporučuji navštěvovat stránku Igiho stránka o virech - http://www.viry.cz. Sesterskou stránkou tohoto webu je i stránka Hoax.cz, která se věnuje problematice podvodných a řetězových e-mailů.

Krásný den bez virů všem přeje Tomáš
8. listopadu 2012 (čtvrtek): DEN SKRYTÉHO SPÁNKU
Včera jsem nějak hned nemohl usnout, poté jsem sice spal dobře, ale vyspal se ne moc dobře... navíc ve mně stále řádí viry či bakterie, tak byl dnešní den pro mě plný únavy a energie moc nebylo. Naštěstí nebylo nijak nad hlavu ani práce a tak jsem to podstatné zvládl, to ostatní se zmákne jindy. Moc jsem dneska smrkal, kašlal a kejchal, proto jsem šel dneska "za angličtinu". Ani odpoledne není nic moc, dnes půjdu spát se slepicemi.

SUPERFILCUNK VE VALDICÍCH
Já sice neměl úplně nejpříjemnější noc, ale to nebylo nic proti tomu, jakou noc měli vězňové ve Valdicích. Tam totiž vtrhla policejní inspekce, zásahová jednotka i několik autobusů členů Vězeňské služby a ti udělali obrovskou prohlídku celé věznice. Vězňové běžné kontrole cel říkají ve své řeči filcunk, tak tohle byl nepředstavitelný superfilcunk. O důvodech k němu a o jeho výsledcích policie zatím mlčí s tím, že podrobnosti sdělí později.

Podrobnosti se dovídáme brzy. Policie měla informace, naznačující, že vězni ve Valdicích něco chystají a při tom mají spolupracovat i s některými dozorci. Proto přišla taková nečekaně obrovská akce, která však podezření nepotvrdila. Našlo se jen pár nepovolených věcí, třeba mobil, schovaný v dutině za uvolněnou kachličkou.

KLIKNI NA "TO SE MI LÍBÍ" A BUDEŠ KOUKAT
Na serveru TopList v sekci Osobní stránky člověk narazí na ledasjaké zajímavosti. Mě dneska zaujala stránka se slovenským názvem "Kukni to", po které nebylo ještě před několika dny ani vidu a teď je s průměrnou návštěvností 3539.32 návštěv za den na 10. místě. Klikl jsem tedy zvědavě na "Kukni to" a vzápětí koukal...

Objeví se jen černá stránka a okénko z mého obrázku, vynucující si, abyste stránku na Facebooku "olajkovali". To jsem pochopitelně neudělal - jednak se mi to nelíbí a jednak nemám účet na Facebooku, tak jsem prostě a jednoduše vypnul JavaScript, čímž jsem se okénka zbavil a koukal... na té senzační stránce je jen infopanel TopListu a šipka, na kterou když kliknete, dostanete se na úvodní stránku hry YourMafia na adrese http://www.yourmafia.net. Více na stránce prostě není! Letmým pohledem do vyhledávače zjišťuji, že autor přidává pilně odkazy na tento svůj výtvor na různé skupiny na Facebooku. O něm samotném nelze zjistit nic, stránka je registrována na freewebhostingovém účtu.

Lidé, pohánění zvědavostí, tedy ochodně "lajkují" aniž by věděli co a tím autorovi umožňují vytvořit moc pěknou skupinu lidí, využitelnou pro marketing nebo třeba pro prozdější předělání stránky na "Fanklub nějakého politika" a podobně.

Toť evergreen na Facebooku, který je rájem nejrůznějších podvodníků, data minerů, PR pracovníků, robotů, spamu, virů a podobné havěti. Nevylučuju, že si na něm také jednou zřídím účet, ale zatím mě to moc neláká.

CHCEŠ, NECHCEŠ, MUSÍŠ!
Že na Facebooku nejsem ještě neznamená, že mě tahle sociální síť nezná. Už jsem narazil na obrázek, kde byli označení jednotliví lidé jménem, moje tam také pochopitelně nechybělo. Lidé mi občas posílají pozvání na Facebook a samotný Facebook mi v pozvánce navrhuje další možné přátele - většinou mi nabízí neznámé lidi, ale už se mu podařilo trefit. S každou další pozvánkou se bude patrně zlepšovat.

Nu a jak na mě vybaflo na stránce WebStatsDomain, ani moje stránka není Facebooku neznámá.

9 lidem se něco z mé stránky líbilo, 22 lidí něco z ní na Facebooku sdílí - to mě hodně překvapilo.

Chceš, nechceš, musíš! Když to nejde po dobrým, tak to půjde po zlým a když tam nechceš jít, tak tě tam prostě šoupnem!
10. listopadu 2012 (sobota): SOBOTA, O NÍŽ NENÍ MOC CO PSÁT
Nákup, pomoc s obědem, pomoc s věšením záclon, trocha překládání a trocha hokeje, povídání s mou kamarádkou Janou... toť moje dnešní sobota. Nic moc zajímavého vám o ní napsat nemůžu.

ČEŠTÍ HOKEJISTÉ VYHRÁLI TURNAJ KARJALA
Česká hokejová reprezentace se v prvním turnaji Euro hockey tour ukázala v tom nejlepším světle. Listopad je tradičním měsícem, kdy se pořádá ve Finsku turnaj Karjala. Českým hokejistům se v něm obvykle moc nedařilo a obzvlášť od finských hokejistů byli v minulých letech vždycky biti. Letos ale bylo všechno jinak.

První západ odehráli naši hokejisté doma - pod Ještědem v Liberci. Po dvou třetinách vyrovnaného zápasu, ve kterém hatil velké šance Švédů náš skvělý brankář Salák, byl vyrovnaný stav 0:0. Ve třetí třetině však Češi nasázeli Švédům tři góly a zápas tak zaslouženě vyhráli.

Mnohem napínavější byl sobotní zápas v Turku s domácími Finy. Také zde byl až do poloviny zápasu vyrovnaný stav, pak však Finové dostali branku a čím víc se blížil konec zápasu, tím zuřivěji se snažili vyrovnat. Čeští hokejisté však díky vynikajícímu brankáři Pavelcovi i troše štěstí náskok uhájili a i ve druhém zápasu zvítězili.

Dneska se Čechům cestu za vítězstvím pokusili překazit Rusové, ale tenhle úmysl jim překazily dva góly v jejich síti. Zuřivě se snažili vyrovnat, měli spoustu šancí, ale brankář Pavelec pustil za svá záda jen jedinou z nich a proto Rusové dopadli stejně jako Finové a Češi tak poprvé v historii turnaje Karjala zvedli nad hlavu pohár vítězů. Druzí jsou Finové, třetí Rusové a nejhůře tentokrát dopadli Švédové, kteří všechno prohráli.

VYHRÁVÁTE APPLE IPOD, IPHONE, IPAD, IMAC
Není to tak dlouho, co jsem psal, že stačí jediný překlep a místo na zamýšlenou stránku se můžete dostat na stránku, z které klidně můžete vinou chyby v prohlížeči bez vlastního vědomí nainstalovat virus. Můžete však také podlehnout sociálnímu inženýrství. Stačí zadat místo Youtube.com Yourube.com - a copak se nám objeví?

Stránka jistě jen čirou náhodou má podobný styl, jako samotný server Youtube.com - a taková báječná nabídka, možnost získat báječné nejskvělejší nejvychvalovanější nejpropagovanější nejmódnější... pojďme bez váhání na to! Stačí odpovědět jen na tři jednoduché otázky - pohlaví, kolik shlédneme týdně zhruba videí a jestli nám vadí vkládané reklamy... a pak už si stačí jen vybrat zařízení s logem nahryznutého jablka, po kterém toužíme ze všeho nejvíce a dokonce i příslušenství k němu.

Dalším budem v postupu je pozorné vyplnění našeho jména, adresy, telefonního čísla a e-mailu. Nesmíme také zapomenout zaškrtnout, že souhlasíme se zpracováním svých osobních údajů. Pak už stačí jen kliknout na tlačítko a držet si palce, aby nás vylosovali.

Bude-li nám přát štěstí a nejsou-li pořadatelé hry podvodníci - a jsem tentokrát i do jisté míry ochoten uvěřit, že ne - vyhrajeme třeba mobilní telefon iPhone... ale hlavně si s jistotou užijeme dosyta reklamních telefonátů, e-mailů nebo osobních dopisů. Své osobní údaje jsme totiž zcela zdarma poskytli hned pěti společnostem, jakož i jejich obchodním partnerům, od nichž za poskytnutá data zmíněné společnosti jistě vyinkasují nemalé peníze.

Neobdivuji firmu Apple a její produkty, ale hlavně opravdu ze srdce nemám rád reklamy, o nevyžádaných telefonátech ani nemluvě. Takže do tohoto jablíčka já si rozhodně nekousnu a stránka Yourube právě putovala mezi seznam blokovaných webů.
11. listopadu 2012 (neděle): NA SVATÉHO MARTINA
Svatý Martin byl pro naše předky mnohem výraznější den než pro nás. Svatomartinské posvícení bylo vyhlášené a navíc bylo všude veselo, protože hospodáři na den svatého Martina vypláceli čeledi mzdu za celý rok. Svatý Martin byl dnem, kdy se nemuselo šetřit a někteří dokonce hned všechny peníze propili a pak zase celý rok pracovali jen za jídlo a přístřeší. Byla dobrá nálada, spousta dobrého jídla a pití... a o tom se zpívá ve staročeské písničky Nejmilejší Martine, která je k nalezení a poslechnutí na stránce Jana Pousky, když si stáhnete celé album Gutta.

Můj svatý Martin byl však obyčejným, zapomenutelným dnem, naplněný běžnou prací i zábavou.

TĚRAZ MILÁ MYŠKA ŠUPS S TĚBOU DO BRIŠKA
Ani tak nevím, co mě to napadlo, ale zadal jsem do vyhledávače na serveru Youtube výraz "kočka myš" - výsledkem však každopádně byly někdy docela zajímavé filmečky.

Ve filmečku Srandičky - kočka loví myš neměla myška dobrý den - ocitla se na ledě v zamrzlém bazénu, odkud se nedokázala dostat ven. Ani kočička si však na ledě nebyla jistá v kramflecích a lov nebyl vůbec jednoduchý. Mnohem napínavější obléhání jedné chytré myšky uvidíme ve filmečku Kočka Minda chytá myš. A že lovecká vášeň ve spojení s myškami zdaleka necloumá jen kočkami dokazuje filmeček Bak chytá myšky.

K SVAČINĚ SI DÁVÁ SVÉ SOUSEDY
Že by upíři byli jen v Transylvánii? Kdepak, i Čechy se jimi po staletí jen hemžily.

Pěkný článek o upírech v Čechách na vás čeká na adrese https://sokolik.signaly.cz/1204/zapomenute-dejiny-upiri-v-ceskych. V článku nejsou žádné hororové mystifikace ani fantazírování, najdeme tam citace z kronik, povídání o hřbitově upírů Mrchovláčka u Čelákovic nebo příběh "upírské kněžny" Eleonory Amálie. Zajímavý článek, zaujal mě.
14. listopadu 2012 (středa): ZLATO UPROSTŘED ŠEDI
Po šedivých a ospalých dnech, plných únavy, nechuti do čehokoliv a obrovské ospalosti se včera k odpoledni najednou mraky roztrhaly a žlutohnědá listopadová krajina kontrastovala se zářivě modrým nebem a zlatým sluníčkem. S radostí jsem šel domů pěšky, o to větší, že sluníčko bylo hlášené i na dnešek.

Když se v listopadu vyjasní, často to znamená jediné - noční mráz. Teplota v Podkrkonoší klesla na -4°C a my se probudili do stříbrného ojíněného rána.

(Tohle je krásná socha paní Ley Vivot Lavička tajemství, která v roce 2006 zdobila Evropské náměstí u nás ve Vrchlabí.)

Autobus však naštěstí jel včas a rychle, mrznutí na zastávce mě tentokrát nečekalo. Narodíl od minulých ospalých dnů mi to v práci šlo od ruky dobře a pohled ven na sluncem ozářenou stráň nad naším podnikem a horu Žalý mi dělal radost. Hřích dneska jít na angličtinu... výjimečně už je dnes... ale minule jsem na ní nebyl, protože mi nebylo dobře, proto dnes pojedu, i když se mi nechce.

Zlatá horečka stoupá! Společnost Sazka se rozhodla povzbudit lidi k sázkovému šílenství a proto přihodila k obvyklému jackpotu Sportky prémii neuvěřitelných 100 000 000 Kč. Dnes se tedy bude hrát o neuvěřitelných 214 000 000 Kč. Háček je však v tom, že k jejímu získání musíme nejen trefit všech šest čísel, ale také musíme vyhrát i hru Šance. Nevím, jaká je pravděpodobnost výhry, ale asi neuvěřitelně mizivá. Ale ani druhá cena by nebyla k zahození. Pohazuju si v hlavě, že si v trafice na autobusáku v Hostinném poprvé v životě vsadím Sportku, ale nakonec to nechávám být.

Místo toho si kupuji v pořadí už čtvrtý diářík - nikde nemají takové pěkné, akorát do ledvinky, jako tady. Příští rok vás tedy budou čekat příběhy z červeného diáříku. Ale nejspíš ne - když jsem ho teď vybalil z fólie, čekalo mě nepříjemné překvapení - že je diářík ve slovenštině a jsou tam slovenská jména, to by mi tak nevadilo, ale že jsou týdnu vyhrazeny pouhé dvě stránky, navíc na každý den centimetrový sloupec, to mi vadí. Doposud byla na pondělí celá stránka, na ostatní dny půl stránky a to bylo na mé zápisky tak akorát a diář byl tak akorát silný, abych ho mohl nosit v ledvince. Tak budu shánět jiný a když se teď dívám na Internet, nebude to snadné.

Učitel Joe nám dnes na angličtině dával do těla - test stíhal test. Na zahřátí přišel test ze zkoušky Cambridge ESOL CAE - v dopise, zvoucím nás na přednášku o vědeckém výzkumu snů byla vynechána některá slova, v závorce za každou mezerou bylo napsané slovo, které tam má přijít - ale bylo tam podstatné jméno, případně sloveso, přičemž bylo třeba slovo převést na slovní druh, který se tam hodí, případně přidat příponu, která změní slovo do protikladu, tak aby se do textu hodilo (například tam bylo napsáno "believe" a my to museli převést na "unbelievable"). Bylo to vražedně těžké, z 15 slov jsem měl správně jen 5. Následoval test ze zkoušky Cambridge ESOL FCE - opět byla v článku - tentokrát o výběru vhodného domácího mazlíčka - vynechána slova a měli jsme tam vybrat jedno ze čtyř, které se tam hodí. I když tam občas byly chytáky a frázová slovesa, podařilo se mi to a a dopustil jsem se jen dvou chyb. Na odpočinek jsme se ve dvojicích přeli, jestli je zima fajn nebo nestojí za nic. Testům však nebyl ještě konec, po konverzaci následoval ještě test, ve kterém v každém řádku mohlo přebývat jedno slovo, dvě nebo mohl být celý řádek správně. My měli odhalit, které slovo je tam špatně... docela mi to šlo, měl jsem jen tři chyby.

Další bod programu byl příjemný - posezení v oblíbené hospůdce Pensionu 14 u kafíčka a bramboráčků. Cesta domů autobusem proběhla bez příhod a večer trávím u psaní sem, fotbalu a hokeje.

ZAHRAJTE SI SPORTKU
Zajímalo mě, jestli dneska padl rekordní jackpot Sportky ve výši 214 000 000 Kč, proto jsem zavítal na stránku Sazky a našel jsem tam na adrese http://www.sazka.cz/cz/loterie-a-hry/sportka/vyhrali-jste zajímavý internetový prográmek. Primárně slouží k tomu, abyste si ověřili, jestli jste vyhráli ve Sportce - zadáte tam čísla, jež jste vsadili, datum tahu a program vám hned vyhodnotí, jestli jste vyhráli a kolik.

Zároveň si však můžete tím pádem zahrát Sportku virtuálně - zatím mě to docela baví, ale radost by měla Sazka - ze čtyřech pokusů jsem jednou vyhrál 5. cenu (76 Kč) a jednou dokonce 4. cenu (360 Kč), tím pádem by při ceně za celou vyplněnou sázenku s hrou Šance 170 Kč utržila Sazka 244 Kč. Na 6. pokus jsem vyhrál jednu čtvrtou a jednu pátou - 436 Kč, tím jsem zisk Sazky snížil na 148 Kč. Po desátém pokusu se zisk Sazky ustálil na konečných 290 Kč. Člověk by musel mít asi prasecké štěstí, aby vyhrál vyšší než 4. cenu.

Jen fantastickou výhru první ceny a jackpotu si tu nenasimulujete - program vám sice ukáže, že jste uhodli 6 čísel i Šanci, ale protože takový výherní tiket ve své databázi nemá, ukáže vám, že tiket nebyl zaregistrován a že výhra je 0 Kč.
15. listopadu 2012 (čtvrtek): OSTROV UPROSTŘED MLH
Ráno jsem se zájmem poslouchal předpověď počasí. Tlaková výše bude nad námi i nadále, ale má přijít její věrný nepříjemný listopadový průvodce - inverze. Hory však mají být nad její hladinou, proto s optimismem, že se do označení "hory" vejde i Podkrkonoší beru s sebou do práce foťáček. Ráno to vypadá optimisticky - hvězdičky se třpytí v mrazivém vzduchu jako vyleštěné. Během dopoledne však nebe zahalují stále hustější mlžné cáry a barví ho do nepříjemné šedi. Však kolem jedné se mezi nimi objevují modré díry a než v přesýpacích hodinách pracovní doby propadne poslední zrnko písku, nebe je téměř vymetené.

Vyrážím tedy zase jednou z práce domů pěšky cestou přes kopec. Na každém kroku je však vidět, že je listopad - i když je 14 hodin, dloužící se stíny připomínají spíš podvečer. Sluníčko mělo sílu jen rozpustit ranní jinovatku, ale už ne padlou rosu vysušit, proto je i na louce vrstva čvachtavého červeného blátíčka.

Údolí Labe u dubu už je zahalené stínem a je tu tak lezavá, vlhká zima, že ani led na kalužích neroztál.

Jen koruna dubu je pozlacená vzácnými paprsky listopadového sluníčka.

Listopadový les je depresivní, pod nohama šustí zhnědlé uschlé listí a jen vlhkostí ztmavlé kmeny stromů zůstávají. Šťastnou cestu do Burkittsville.

Bláta je všude po krk, proto musí následovat zastávka v mé obvyklé myčce bot - na panelech brodu pro traktory přes potok Bělou, kde je mělko a boty se tam dají hezky umýt. Ale voda je pořádně ledová, ruce při tom křehnou.

Zbytek cesty domů už proběhne bez příhod. Cesta to ale v tomhle období moc příjemná už není, nevím, jestli už to nebyla moje poslední cesta přes kopec v tomhle roce. Příroda už je nachystaná na zimu a čeká jen, kdy napadne.

Večer mi oživuje překládání písničky a dlouhé povídání po telefonu s mou pražskou kamarádkou Janou.
16. listopadu 2012 (pátek): DEN BÁSNÍKŮ
Včera Krkonoše s částí Podkrkonoší čněly nad moře okolní inverze, ale během noci se její hladina přes ně přelila a jediným ostrůvkem čnícím z jejího přívalu zůstala Sněžka nebo Studniční hora (oba obrázky pocházejí ze stránky Webové kamery HumlNet - http://kamery.humlnet.cz/cz/kamery, kde se můžete podívat, jak právě u nás v Krkonoších je nebo bylo v minulých dnech).

Probudili jsme se do relativně teplého, pochmurně šedivého rána... a vstávalo se těžko, až jsem měl sto chutí vzít si dovolenou. V práci to šlo od ruky špatně, energii jsem na to nějak neměl, soustředit jsem se nemohl, pořád něco někde chybělo, vyráběla se spousta menších zakázek. Přesto jsem ale neměl špatnou náladu, mí kolegové mi to nedovolili... Libuška měla sluníčkovou náladu, nemračil se ani Lubor a Ríša... ostatním jsem vylepšoval náladu já veršovanými předměty mých jinak ryze pracovních e-mailů. Šlo to jako když to nešlo, ale do 14. hodiny jsme to zdárně doklepali a spokojeně mohli zavřít dveře kanceláře.

Odpoledne nebylo od pracovního o moc lepší - chtěl jsem obohatit trochu Tomášův Internet, ale ani to se mi nijak zvlášť nedaří. A nedařilo se mi ani v souboji s programem SmartTests.

SmartTests - http://www.vitware.cz/smart-tests je úžasný program na učení se angličtiny formou testů, ve kterých je u každé z možných odpovědí po vyhodnocení vysvětleno, proč to tak musí být (u správné odpovědi) a proč to tak není (u odpovědí špatných). Můžete se nechat otestovat z určitého gramatického jevu, slovíček, nejrůznějších chytáků... a nebo se utkat s programem ve výběru otázek ze všech, které program má v databázi, případně z té oblasti, kterou si chcete procvičit. Tenhle souboj probíhá tak, že v levé části máte velký rámeček, v pravé jsou otázky. Když otázku zodpovíte dobře, objeví se vám v rámečku dílek nějaké pěkné fotografie. Když odpovíte špatně, dílek zmizí.

Já se dneska s programem dlouho rval, ale musel jsem si nakonec přiznat potupnou porážku. Z krásného obrázku zasněžených hor se mi podařilo odhalit nejvíc šest dílků. Jenže pak jsem je postupně zase prošustroval a když jsem měl po 55. otázce rámeček stále prázdný a nepomáhalo ani braní jména Božího nadarmo, klení a ujišťování programu, jak mě štve a že se z něj zvencnu, radši jsem to vzdal. Dnes mi opravdu nic nejde.

Jinak je tohle testování ale opravdu škola hrou a každému ho můžu vřele doporučit.

TAJEMSTVÍ A POKLADY HRADU VÍZMBURKU
Dlouhá léta byl hrad Vízmburk u Červeného Kostelce jen zarostlým a zapomenutým místem se sporými zbytky zdí a mělkou prohlubní, který bývala hradní věží. V roce 1972 tam započal archeologický výzkum, od kterého si odborníci mnoho neslibovali, opak však byl pravdou.

Při kopání se totiž odhalilo, že hrad je mnohem zachovalejší, než to na první pohled vypadalo - hradby a zdi paláce až do výše prvního patra čekaly na své objevení, zasypané zdivem stržené velké válcové věže. Archeologové objevili spoustu zajímavých architektonických prvků - náběhy a konzoly gotických kleneb nebo kružby a ostění gotických oken, i spoustu zajímavých archeologických nálezů. Ty byly krátce vystavené v muzeu v Trutnově, poté převezeny do Prahy a stejně jako celý Vízmburk víceméně odsouzeny k nezájmu a zapomenutí.

Dnes se však lidé pokoušejí zachránit zříceniny Vízmburku a zpřístupnit jeho poklady veřejnosti. Proto pořádá Muzeum Podkrkonoší v Trutnově výstavu k 40. výročí zahájení archeologického výzkumu, která nám všem ukáže zajímavosti a poklady, které byly při výzkumu nalezeny - nejrůznější hrnce a kachle, hroty šipek, ostruhy, podkovy, mince, koule do obléhacích strojů i zajímavé architektonické články. Více o výstavě včetně obrázků je psáno na adrese http://www.muzeumtrutnov.cz/aktualni-akce/tajemstvi-a-poklady-hradu-vizmburku.

Výstava, zahájená 18. října, potrvá podle vyvěšených plakátů až do 31. 3. 2013, podle stránky Muzea Podkrkonoší do konce roku 2012.

Bude to určitě stát zato a určitě se na ni vydám.

POVZDECHNUTÍ PŘEJEDENÉHO TOMÁŠE
Ouvej, ouvej, neměl jsem si nechat do té polévky dát tolik písmenek. Teď se cítím, jako bych zblajznul celého Dona Quijota i s Rosinantou.

MS-DOS JE LEPŠÍ NEŽ WINDOWS 7
Někteří lidé jsou zaujatí, na některé věci, značky, výrobce nebo určité činnosti mají pevně stanovený názor a když píší článek, jen hledají argumenty, jak svůj názor podpořit. Když nemají rádi nějakou značku, snaží se výrobky, které ji nesou, jen zkritizovat a svůj názor nám "dokazují" způsobem, jakým jde třeba "prokázat", že operační systém MS DOS je mnohem lepší, než Windows 7.

1) MS-DOS mnohem rychleji startuje - dokáže naběhnout během pár vteřin, zatímco Windows 7 na to potřebují desítky vteřin, ne-li minuty.
2) MS-DOS se bez problémů vejde na jednu disketu, Windows 7 zaberou celé DVD.
3) MS-DOSu stačí kilobajty operační paměti, Windows 7 v ní zaberou stovky megabajtů, zůstane jí tak méně pro ostatní vaše programy.
4) Když si nainstalujete Windows 7, okamžitě budete muset nainstalovat antivirový program a ani s ním nemáte jistotu, že vám počítač neovládne škodlivý software. S MS-DOSem vám takové nebezpečí nehrozí.

Tady to vidíte, že desítky let starý operační systém od Microsoftu je mnohem lepší, než ten současný.

Dejte pozor na takové lidi, nezřídka můžou změnit vaše mínění na výrobek nebo třeba zálibu a přitom z nich nemluví nic jiného, než jejich vlastní fanatismus, umanutost nebo zaujatost.
17. listopadu 2012 (sobota): POD OBRY TO DNESKA ŽILO
V sobotu nezřídka vstávám v hodně pokročilém dopoledni, dlouho naspávám časné vstávání ve všedních dnech, ale dneska bylo všechno jinak. S mými blízkými totiž vyrážíme do Hostinného na 7. řemeslnický jarmark pod obry.

Jarmarky v Hostinném mám rád už od doby, kdy jsem náhodou díky cestě na vlak z kurzu angličtiny zažil Mikulášský jarmark pod obry. Tam to bylo nádherné, příjemné a veselé, měl jsem z něj v sobě hezký pocit. Mikuláš je však ve dny všední i sváteční, řemeslníci své řemeslo většinou vykonávají jako přivýdělek k stálému zaměstnání - proto se pořadatelé rozhodli jarmark přestěhovat na den, kdy je volno vždycky - 17. listopad, státní svátek, výročí Sametové revoluce.

Já však v minulých letech i tak většinou pracoval, konec roku je v naší firmě nejrušnější období. Dnes je však kromě státního svátku i sobota a proto i já jsem na jarmarku hned od rána.

Obři na radniční věži nevzrušeně shlížejí na hemžení u svých nohou... kolik za těch necelých 500 let už podobných jarmarků viděli? Bezpočet. Ale jarmark - výroční trh - to byla pro město událost vždycky významná a důležitá. Právo pořádat je měla jen města a jejich počet v roce určoval svým privilegiem sám panovník - menší města pořádala dva jarmarky do roka, velká jich měla třeba i pět. Zatímco na běžných týdenních trzích prodávali své výrobky a přebytky jen lidé a řemeslníci z okolí, na jarmarky zajížděli kupci z celých Čech i z cizích zemí. Takový jarmark proto trval třeba i 14 dnů.

Dnešní jarmark v Hostinném trvá jen jeden den, ale je tu živo - náměstí je sice velké, ale řemeslníci ho zaplnili do posledního místečka. Dřevěné stánky s hnědými plachtami připomínají návrat do minulosti a krásnou iluzi nekazí ani žádní Vietnamci, prodejci čínské elektroniky a věcí "Vše za 69", protože takové sem zkrátka a jednoduše nepustili.

Místo toho tu procházíme mezi stánky se staročeskými dobrůtkami, můžeme si tu dát i horkou nebo studenou Podkrkonošskou medovinu ze Zábřezí u Dvora Králové nad Labem a několikero dalších. Pochutnat si na bramboráku, smažených oříšcích nebo si koupit opravdu dobré klobásky a salámy, vyrobené doopravdy z masa, ne z jatečního odpadu, jaké nám nabízejí běžně v supermarketech. Nebo si koupit vynikající koláčky a štrůdlíky.

Ještě více si však můžeme nakoupit věcí trvalejší a umělečtější hodnoty než je dobrá bašta. Moje sestra Jíťa tu prodává své figurky a věnečky ze sena a šustí. Jiná paní tu prodává krásné ubrusy, prostírání nebo povlečení jako ze starých časů. K dostání jsou i nádherné keramické hrnečky a džbánky všech tvarů, barev a velikostí.

Stánek se svým řemeslnickým uměním tu rozložil i bodrý a veselý nožíř Petr Štarha - http://www.starp.cz. V Hostinném ho vidíme už počtvrté a ke třem nožům ze třech předchozích jarmarků - mazáčku, noži pro všechno a velkému porcovacímu noži na maso - letos přibývá nožík loupáček na zeleninu.

Šikovná paní sklářka tu nabízí nádherné malované skleničky, dózičky a vázy s motivem rozkvetlé levandule a její zboží mizí jak sníh na letním sluníčku. V hned několika stáncích tu jsou k mání svíčky všech barev, tvarů, velikostí, vůní i materiálu. V jiném paní nabízí krásné malované kouličky (loni jsem byl na jarmarku s mou moravskou kamarádkou Jankou a překvapilo mě, že na Moravě se říká skleněným kouličkám baňky), vánoční svícínky a všemožné jiné krásně malované titěrky se zasněženými chaloupkami, hvězdičkami a vánočními stromečky. Můžeme si tu koupit i dřevěné stoličky a násady ke krumpáčům a lopatám, nejrůznější rukavice, beranice i nádherné kožíšky nebo ručně malovaná trička.

Mě nejvíc zaujal pán, který nabízí středověké šperky s opravdickými polodrahokamy. Bohužel jsem si nenapsal jeho jméno, ale je doopravdy šikovný - vyrábí repliky šperků z nejrůznějších starých obrazů, malé princezničky si tu můžou koupit malé korunky do vlasů, zatímco rytíře zaujmou krásné helmy, štíty nebo drátěné košile. Mě uchvátil nádherný středověký visací zámek k truhle, ale zvítězilo mé praktičtější já a nekoupil jsem si ho.

A pak mě to také přitáhlo k jinému středověkému stánku - ke stánku s krásným zeleným "lesním sklem". Pan Robert Douša - http://www.robertdousa.cz tu prodává nádherné číše, skleničky, džbánky nebo půllitříky s typickým středověkým vzhledem a zdobením. Naši předkové v pecích vytápěných čistým dřevem neuměli sklovinu roztavit tak, jak se to dělá dnes, a odstranit příměsi, proto mělo jejich sklo zelenou barvu a byly v něm bublinky. První čiré sklo se naučili dělat Arabové a v Evropě to dlouho bylo luxusní zboží pro nejbohatší. Dnes je naopak vzácností lesní sklo, protože není snadné napodobit podmínky, v jakých vyráběli sklo naši předkové. Proto bývají výrobky z něj hodně drahé, ale tenhle pán své krásné zboží rozhodně nijak nepředražuje, naopak.

Jarmark je však také místem setkávání. Hlavně s lidmi, z jejichž krásných výrobků máme radost a které nám věrně slouží, s těmi si rádi popovídáme a i oni mají radost, že nás jejich práce těší. Ale udělalo mi radost i to, kolik známých a třeba i dlouho neviděných lidí jsem tu dneska potkal - Jíťu s Martínkem a Adámkem, kolegu Ríšu s jeho ženuškou Mirečkou a malým Ríšánkem, mou spolužačku ze střední školy Adélu s rodinou, spolužačky z dávno zrušeného kurzu angličtiny Hanku a Lenku... i to byla pro mě radost.

Dlouho jsme na jarmarku vydrželi. Doma jsme se potěšili z nakoupených věcí, pochutnali si na dobrůtkách... a pak, unavení na těle i duchu skoro na celý zbytek odpoledne všichni usnuli.

Večer jsem ale oživl a vzpomněl jsem si na tu včerejší porážku. Proto jsem zase spustil program SmartTests a vrhl se do nového souboje se záludnými gramatickými otázkami.

Sedm otázek za mnou a z toho jen jedna špatně, to vypadá velmi povzbudivě. Ale kdepak, že by program dal obrázek lacino. Stačí nějký ten smíšený kondicionál, popletený slovosled, okořeníme to předložkovou vazbou a ne úplně zřetelnými rozdíly mezi "despite", "although" a "however" a dílky z obrázku mizejí jak kondomy v rušném nočním klubu. Přesto se mi to ale daří nějak ukočírovat a náhle zbývá jen jediný chybějící dílek. Jenže poslední krok je někdy nejtěžší a tak po špatné odpovědi už chybějí dva, pak i tři, poté mi znovu zbývá jeden a znovu jsou čtyři pryč... nakonec však boj po 59 otázkách přece jen končí úspěšně.

Program mě jako správný učitel pochválí a dokonce mi ve statistice o desetinku zvýší úroveň znalostí - z 3,6 na 3,7. 3 je "pre-intermediate" - mírně pokročilý, 4 je "intermediate" - středně pokročilý.

Po zbytek večera sepisuju tohle dlouhatánské povídání, které už asi nikoho z vás nebaví... a proto je načase toho nechat a jít spát.
18. listopadu 2012 (neděle): TENISOVÁ NEDĚLE
Včerejší sobota byla pro mě díky jarmarku docela neobyčejná, dnenšní neděle však nic pozoruhodného nepřinesla. Dlouhý spánek, trochu čtení, trochu práce, trochu psaní sem na mou stránku, trochu angličtiny v dalším úspěšném souboji s programem SmartTests... a hodně tenisu.

ROZHODUJÍCÍ UTKÁNÍ STÉHO FINÁLE DAVIS CUPU ČR x ŠPANĚLSKO
Sté finále Davis Cupu, které se hraje u nás v Praze, vrcholí napínavým rozhodujícím soubojem mezi Radkem Štěpánkem a Nicolásem Almagrem za stavu 2:2 na body mezi týmy České republiky a Španělska. Zápas je to zatím pořádně vyrovnaný v prvním setu, ale teď má Radek Štěpánek za stavu 40:30 setball! Jóóóó, míček letí do autu a Radek Štěpánek vyhrává se skóre 6:4 první set!

V druhém setu se však po delším rozjezdu Nicolás Almagro vrátil do hry a právě teď vede nad Radkem Štěpánkem 4:3 a má podání. Při něm však prohrává 15:40 a proti němu stojí dva breakbally. První se podařilo Almagrovi odvrátit, ale při další výměně Radek Štěpánek hrál skvěle, podařilo se mu prolomit Španělovo podání a vyrovnat na 4:4. Teď je však Radek Štěpánek ve stejné situaci, jako předtím Almagro, prohrává 15:40 a musí on odvracet dva breakbally. První odvrací rychlostí blesku a riskantně i druhý, stav je vyrovnaný 40:40. Vzápětí získává výhodu a poté i celý game. Za stavu 5:4 má při Španělově podání Radek Štěpánek setball! Ale Nicolás Almagro ho odvrací, stav je znovu 40:40. Výborně, Radek Štěpánek má setball č. 2. Ale prohoz se nepodařil, druhý setball je odvrácen. Poté Radkovi míček letí do autu a výhodu má Španěl. Radek Štěpánek dělá, co může, ale Španěl nakonec své podání ubránil a vyrovnává na 5:5. Své podání Radek Štěpánek hladce vyhrává a zvyšuje na 6:5. Almagro se však ve svém podání trápí a za stavu 15:40 proti němu stojí dva setbally! První poměrně rychle odvrací. Druhý ještě rychleji rychlostí 208 km/h, kterou dává eso z podání. Po delší výměně vybojovává Nicolás Almagro výhodu. Ale Radek Štěpánek vyrovnává na 40:40. Znovu má Španěl výhodu a tentokrát ji potvrzuje a vyrovnává na 6:6. Na řadu příjde tiebreak - zkrácená hra do 7 bodů. Po dvou výměnách vede Radek Štěpánek 2:0. A sláva, už vede 4:0. 6:0, 6:0, jediný bod zbývá k výhře druhého setu. Daří se to, daří se to, Radek Štěpánek vede 2:0 na sety.

Třetí set zahajuje Radek Štěpánek bombasticky - vede při Španělově podání 40:0. První breakball Nicolás Almagro odvrací, druhý také, i třetí a stav je srovnaný na 40:40. Almagro hraje dobře i nadále a ujímá se vedení 1:0. Radek Štěpánek své podání uhrává bez problémů a srovnává na 1:1. Při Almagrově podání to vypadá, že i ten ho uhraje, ale Radek Štěpánek bojuje jako lev a srovnává stav gamu na 40:40. Bojuje poté úžasně a jen smůla přináší Nicolásu Almagrovi výhodu. Ten má prasecké štěstí i nadále a ujímá se v setu vedení 2:1. Jde mu to i nadále, při Radkově podání má za stavu 40:30 breakball. Radek Štěpánek však dává z podání eso a srovnává stav na 40:40. Španěl však získává výhodu. Radek Štěpánek dosahuje shody dalším esem, které jen milimetry dělily od autu a španělská část obecenstva vypískává i jestřábí oko. Nicolás Almagro však získává další výhodu, ale i tu Radek Štěpánek skvělým servisem maže. A vzápětí vybojovává výhodu on. Po delší výměně Radek Štěpánek vyrovnává na 2:2. Podání Nicoláse Almagra tentokrát není z nejnapínavějších a Španěl ho vcelku hladce získává a vede 3:2. Napínavější je opět podání Radka Štěpánka, Almagro v něm vede 40:30 a má breakball. Ten proměňuje a vede v třetím setu 4:2. Na drama vypadalo i podání Almagra, Radek Štěpánek v něm vedl už 30:0, ale Almagrovi se podařilo vyrovnat a pak dvěma esy z podání získat vedení 5:2. Radek Štěpánek poté snižuje při svém podání na 5:3, ale teď musí nad Španělem vyhrát při jeho podání, jinak nás bude čekat čtvrtý set. Stav je teď 15:15, ale Španěl dává eso a vede 30:15. Vzápětí dalším poloesem zvyšuje na 40:15 a má dva setbally při vlastním podání. Jeden Radek Štěpánek odvrací a snižuje na 40:30. Druhému bohužel už podléhá, prohrává třetí set a Nicolás Almagro snižuje vedení Radka Štěpánka v zápase na 1:2.

První bod čtvrtého setu vyhrává při podání Radka Štěpánka Nicolás Almagro, ale poté už boduje jen Radek a vede ve čtvrtém setu 1:0. Daří se mu to i nadále a při podání Almagra vede 15:40. Vzápětí letí Almagrův míček za základní čáru a Radek Štěpánek vede ve čtvrtém setu 2:0. Další game je exhibicí Radka Štěpánka - čistou hrou ho získává a vede ve čtvrtém setu 3:0. Podání Nicoláse Almagra vypadá, že také nebude moc napínavé, ale Radek zabojoval a stav je 40:40. Nicolás Almagro to rozhodně ještě nevzdává, podání úspěšně ubránil a snižuje na 1:3. Snaží se kousat, kopat a škrábat i při podání Radka Štěpánka, ale ten žádné zdramatizování nepřipouští a navyšuje své vedení na 4:1. Nicolás Almagro ale hraje dobře, při vlastním podání ani on nepřipustil žádné překvapení a snížil na 4:2. Při podání Radka Štěpánka hrají oba hráči úžasně a předvádějí skvělý tenis, obecenstvo řve nadšením a hlavnímu rozhodčímu se jen těžko daří diváky utišit. Zdá se, že tenhle game bude dramatický, stav je teď 40:40. Radek Štěpánek vybojoval výhodu, přišel o ní, vybojoval novou a tentokrát se všechno podařilo a Radek Štěpánek vede 5:2. Lidé řvou nadšením, drží palce, skáčou, skandují, tleskají, atmosféra je úžasná a skvělá. Tři body zbývají k vítězství, Radek Štěpánek vede při Almagrově podání 15:0. Španěl ale srovnává na 15:15. Nicolás Almagro je nervózní a prohrává další výměnu, Radkovi Štěpánkovi zbývají dva body k vítězství. Bohužel jeho míček přistává za základní čarou a je srovnáno na 30:30. Po dramatické výměně má Radek Štěpánek za stavu 40:30 matchball!!! Ale Nicolás Almagro ho odvrací a srovnává stav gamu na 40:40. Vzápětí vybojovává i výhodu a snižuje na 5:3. Teď bude mít podání Radek Štěpánek a bude podávat na vítězství. Bohužel se mu to zatím moc nedaří, prohrává 15:30. Vzápětí však esem z podání srovnává. 40:30, Radek Štěpánek má další matchball!!! Jóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóó!!!! Almagrův míček jde do sítě, Radek Štěpánek vyhrává 6:3 a vyhrává pro svůj tým i Českou republiku Davisův pohár.

Ten tvoří pěkná zdobená stříbrná mísa, zvaná salátová místa a pod ní obrovitánský podstavec s cedulkami se jmény 99 vítězů. Teď tam přibude stá a budou na ní jména českých tenistů. Celá trofej měří přes 1 metr a váží okolo jednoho metráku. Mísa však jde oddělat a vítězové zvedají nad hlavu jen ji.
Česká republika se stává jedinou evropskou zemí, která v jediném roce vyhrála Fed Cup i Davis Cup. České tenistky i tenisté jsou mistři, tohle se naposledy podařilo tenistkám a tenistům USA v roce 1990.

Celý český tým tu skáče radostí, obecenstvo se raduje a skanduje, jsou to krásné chvíle. Tenisová aréna temní, jen světla září uprostřed arény na Davisův pohár. Slavnostní ceremoniál začíná, nastupují sběrači míčků, čároví rozhodčí, hlavní rozhodčí. Poté nastupují poražení finalisté, tým Španělska. Vysílá se přehlídka 99 výherců Davisova poháru a je na nich vidět, jak se z původní mísy stávala přidáváním kruhů a cedulek čím dál větší trofej. A pak už za zvuků fanfár vítáme tenisové hrdiny, tým České republiky. Předávají se pamětní medaile rozhodčím. Medaile dostávají i prezidenti obou tenisových asociací.
Španělé dostávají stříbrnou medaili a každý dostává i zmenšeninu Davisova poháru. Kapitán týmu Alex Corretja, David Ferrer, Nicolás Almagro, Marcel Granollers a Marc López.
Na řadu přichází tým České republiky. Hráči dostávají zlaté medaile a také zmenšeniny Davisova poháru. Kapitán týmu Jaroslav Navrátil, Tomáš Berdych, Radek Štěpánek, Lukáš Rosol a Ivo Minář. Zní česká hymna. Poté Jaroslav Navrátil, kapitán týmu, zvedá nad hlavu tolik ceněnou trofej, slavný Davisův pohár a s ním ho poté zvedá i celý český tým. Poté přicházejí i první čeští vítězové Davisova poháru z roku 1980 Jan Kodeš, Ivan Lendl, Tomáš Šmíd, Pavel Složil a trenér Pavel Korda. Všichni se fotografují, lidé jásají a tleskají. Poté hovoří kapitán i jednotliví hráči.

Byly to krásné tenisové boje, moc jsem z nich sice neviděl, ale tohle finále stálo zato.

MODERNÍ ZPŮSOB PRANÝŘOVÁNÍ
Paní jménem Shena Hardin v Clevelandu v USA chvátala víc, než bylo zdrávo a protože jí v další rychlé cestě vpřed překážel školní autobus, objela ho zprava přes chodník. Ve školním autobusu ji všach zachytila kamera a proto se řidička musela ze svého konání zodpovídat před Clevelandským soudním dvorem.

Cleveland Municipal Court judge s ní udělal krátký proces - musela uhradit náklady na řízení, 30 dnů nesmí usednout za volant a nádavkem ji ještě odsoudili k speciálnímu trestu - po dva dny bude muset hodinu stát na místě svého přečinu s tabulí s nápisem JEN IDIOT BY JEZDIL PO CHODNÍKU, ABY SE VYHNUL ŠKOLNÍMU AUTOBUSU.

Článek v angličtině i s videem je dostupný na adrese http://www.examiner.com/article/woman-wears-idiot-sign-for-passing-school-bus-on-sidewalk.

Stručněji o tom píše server Novinky na adrese http://www.novinky.cz/koktejl/283918-ridicka-predjizdela-pres-chodnik-ted-musi-nosit-napis-o-idiotskych-ridicich.html.

Tenhle způsob trestu by mohli zavést i u nás a nejen kvůli tomu, co u nás šílenci za volantem předvádějí na silnicích. Jak by se pěkně vyjímalo, kdyby nezodpovědné elementy museli nosit třeba ceduli: TENHLE SMEŤÁK JSEM TU NADĚLAL JÁ A MUSÍM HO UKLIDIT. TYHLE ODPORNÉ ČMÁRANICE JSEM TU NASPREJOVAL JÁ. TEHLE PODNIK JSEM ZNIČIL JÁ A PŘIPRAVIL 500 LIDÍ O PRÁCI, ABYCH MĚL NA JACHTU. Možná by si pak lidé své konání rozmysleli. Opičíme se po USA v kdejaké pitomosti, tak tuhle věc bychom mohli zavést taky. Vždyť fungovala už v době, kdy USA ještě neexistovaly.

JAK VZNIKLO SLOVO MECENÁŠ
Slovem mecenáš je zván takový člověk, který finančně podporuje umělce, aby je netrápily existenční problémy a oni mohli pěstovat své umění. Vzniklo z příjmení člověka, který se jmenoval Gaius Cilnius Maecenas. Ten žil v letech 70 - 8 př. n. l. a byl to bohatý římský patricij a blízký přítel Octaviana, pozdějšího císaře Augusta. Byl štědrým podporovatelem básníků a literátů, např. Horatia. Více o tomto zajímavém člověku píše Encyklopedie Wikipedia na adrese http://cs.wikipedia.org/wiki/Maecenas.

BRAQUE A BRAK
Je holdem umělci, když ho vykrádají. (Georges Braque)

Tenhle citát mě zaujal, když jsem si prohlížel kalendář s citáty na příští rok a zaujalo mě i jméno jeho autora. Napadlo mě totiž, není-li nějaká spojitost se jménem Braque a slovek brak - označením pokleslého umění. Kdepak, nic takového.

Georges Braque je totiž jedním z nejuznávanějších umělců 20. století. Byl to malíř a sochař. Nejprve maloval ve stylech impresionismu a fauvismu, ale pak ho zaujalo něco jiného - na svých obrazech si začal hrát s geometrickými tvary a optickými iluzemi a vytvořil tak společně s Pablem Picassem nový styl, který byl podle nejoblíbenějšího tvaru nazván kubismem. Kdepak brak. Více o tomto zajímavém umělci ví Encyklopedie Wikipedia na adrese http://cs.wikipedia.org/wiki/Georges_Braque.

Co je vlastně brak? Definovat ho není vůbec lehké. Pěknou definici jsem našel na adrese http://lege.cz/brak/uvod.htm, kde je celá doslova vědecká studie o tomto fenoménu. Hned na začátku se tam píše:

Brak je masově vytvářený kulturní produkt, regulovaný společenskou poptávkou a charakterizovaný jednoznačnou a cílevědomou funkčností. S uměním ho spojují pouze podobné vyjadřovací prostředky, na nichž však není podstatněji závislý – nejde tedy o "pokleslou formu", ale o zcela samostatnou oblast kultury, na kterou je třeba užívat specifická kriteria hodnocení.

Proč se braku říká brak, to jsem nikde nenašel, ale je zjevné, se s Georgem Braquem to nemá nic společného.
19. - 22. listopadu 2012 (pondělí - čtvrtek): KRÁTKÉ DNY A DLOUHÉ VEČERY
První tři dny tohoto týdne pro mě byly hodně podobné - v práci hodně práce, odpoledne chvíle odpočinku a zase práce. Moje příbuzná se totiž bude stěhovat, ale před velkým stěhováním je potřeba ještě odstěhovat menší věci - matrace, polštáře a přehozy z gauče, všechny knihy z knihovny nebo nejrůznější drobnosti. Zní to lehce, ale byla to práce, která nám zabrala tři podvečery.
Podobný byl i čtvrtek, jen místo stěhování byla angličtina, na kterou jsem nějak neměl náladu, ani dostatek soustředění.
Docela mě to všechno bavilo, ale na psaní to nebyly moc zajímavé dny.

CO JE KÝČ?
Namalovat takové kýče, to už je doopravdy umění.

Takovou práci jste si s tím obrazem dali, tolik krásných barevných kytiček jste tam namalovali, rozesmáté sluníčko a co teprv ta roztomilá srnečka a něžný zajíček... a ti pacholci mizerní místo aby byli rádi, že jste jim svým uměním prozářili trudný život, vám řekli, že váš obraz je příšerný kýč! Kde může být chyba?

Zřejmě jste zvolili téma obrazu přehnaně okázalé a pompézní, až příliš veselé, romantické nebo přeslazené, nebo jste zvolili až moc pestré barvy. Případně jste se trochu nešťastně rozhodli oslavit krásu přírody a namalovali jste barevný západ slunce, krajinu hýřící květy všech barev nebo krajinu nejkrásnějšího podzimu a k tomu přimalovali pár zvířátek. Takové obrazy jsou nejčastěji odsouzeny jako kýč.

Nemusí to však být jen obrazy. Kýčem může být prakticky cokoliv. Internetová stránka mladé dívčinky, růžová a zaplněná slaďounkými srdíčky, medvídky a roztomilými postavičkami. Až přespříliš rozjásaná kniha s přeslazenými slovy. Přehnaně barevné a rozesmáté zahradní dekorace. Nebo třeba i příliš barevný a přezdobený dům.

Sofistikovanější definici kýče nabízí heslo Kýč na Encyklopedii Wikipedia. Zajímavě ale definuje kýč také pan malíř Jan Babka v článku Zajímavá úvaha na téma kýč.

Myslím, že tři příznaky jsou pro kýč typické (ať už v umění či jinde): líbivost (přitažlivost, podbízivost), sterilnost (neschopnost nabídnout novou hodnotu) a pomíjivost (v čase). Ano, můžeme říct, že kýčovité je to, co tak zvaně není „od srdce“, ale je děláno komerčně, uměle a prvoplánovitě pro efekt.

Zčásti stejnými slovy, ale komplexněji se pokouší definovat kýč článek Jak bezpečně rozpoznat kýč v ilustracích. Zároveň však také podněcuje k zamyšlení, jak subjektivní je hranice mezi uměním a kýčem a jestli náhodou kýč není svým způsobem stejně důležitý, jako umění. Když pro nic jiného, tak pro ten kontrast, vždyť jak bychom poznali, že umění je uměním, kdyby nebylo nic, co uměním není. A pak... předmětem kritiky jsou ilustrace z dětských časopisů a knížek, ale mám pocit, že v nich veselé, barevné a optimistické obrázky mají své místo.

Jak je těžké definovat kýč a jak moc záleží na subjektivním dojmu dokazuje diskuse pod článkem Kýč roku 2010. Celé Česko čte dětem vydalo neuvěřitelný kalendář.

Že dokonce i životní dílo uznávaného malířského velikána může být označeno jako kýč dokazuje prezidentský kandidát Ladislav Jakl ve svém článku Co se Slovanskou epopejí? Někam dobře schovat, v němž i označuje za kýč tisíciletí.

I o krásných antických sochách bychom možná neměli tak vysoké mínění, kdybychom je viděli v jejich původní podobě. Své o tom ví autor článku Antické sochy byly barevné. Vypadaly jako kýč z tržnice.

Co je doopravdy kýč? To už ponechám na vašem úsudku. Pár návrhů pro nás rád vyhledá Google.
28. listopadu 2012 (středa): PŘÍJEMNÝ POHODOVÝ DEN
Není špatné se probudit, podívat se na budíka a zjistit, že je teprve jedna hodina v noci. Není nejhorší se probudit znovu a zjistit, že jsou tři hodiny. Když však budík spustí rádio, není to okamžik z nejpříjemnějších. Dneska se mi vstávalo docela dobře a i když jsem se vypravoval jak chudý král do boje, vyrazil jsem s velkým předstihem, nemusel jsem to brát jako včera klusem.

Přišel jsem na autobusák, těsně před předpokládaným příjezdem autobusu přiběhla i moje kolegyňka Veronika... ale autobus nikde. Napřed žbrbláme, že řidič pan Meluch určitě kouří, jenže pak všechny autobusy odjedou a my stále trčíme na zastávce. Minuty ubíhají, Veronika pobíhá po autobusáku, nakonec chce jít pěšky, ale od toho jí odrazuju. Minutu před šestou hodinou autobus konečně přijíždí, řidič pan Meluch se tváří jako by nic, tak na něj Veronika trochu vrčí, ale jen tak lehce, decentně. Chci platit padesátikorunou, ale řidič se nemůže dobýt do kasy, naštěstí mám i drobné a proto radši platím přesně, ať už konečně jedeme.

Uprostřed divoké jízdy se najednou zčistazjasna otevírají zadní dveře, radši však s Veronikou zůstáváme sedět a držíme se, abychom nevyletěli z autobusu. Možná se dveře díky nějaké závadě otevřely samy, podezírám však pana Melucha, že na nás otevřel schválně, abychom se zchladili. Alespoň na zastávce nevypadal vůbec překvapeně, že dveře jsou už otevřené. Tenhle řidič už mi dlouho pije krev a je pro mě velkou motivací chodit do práce pěšky.

Začátek dne byl trochu problematický, ale v práci mi to šlo docela hezky. I když bylo hodně drobných zakázek a odvádění pracovních lístků mi zabralo hodně času, ještě jsem na konci stihl uzavřít i nějaké výrobní příkazy a tak jsem byl spokojený.

Dalším budem mého programu byla cesta do knihovny. Ne, že bych měl všechno přečtené - já půjčuju knihy spíš pro mamku a sám čtu knihy v angličtině - ale nějaké už přece jen na vrácení mám a jít tam už musím, nebo mi z knihovny pošlou upomínku a to bych byl nerad. Ne, že by se za ní platila nějaká horentní suma - 15 Kč nikoho nezabije - ale knihovnicím to zbytečně přidělává práci. Jinde je to horší, tam se platí třeba 30 Kč za každou vypůjčenou knihu a den prodlení - to bych někdy platil jako mourovatý. Dnes ale ne, přišel jsem včas a pokuta mi nehrozí.

Původně jsem si myslel, že si nic nepůjčím, ale mrkl jsem se na stole na knihy, které lidé dnes vrátili... a ta hromada, co se mi tady navršila, slovo nic moc nepřipomíná. Mezi tím jsem také absolvoval velkou přesvědčovací akci, abych odešel od Vodafonu k T-mobilu - nabídka mi zněla docela pěkně, ale když jsem se doma mrkl na Internet, už se mi ten tarif Přátelé 300 (pro mě jakožto přeběhlíka ovšem jen za 250 Kč), zase tak nelíbil. Volání zadarmo po síti T-mobile pěti přátelům není pro mě - člověka, co volá spíš nerad a rád píše SMSky - nijak výhodné. Až T-mobile vymyslí tarif s SMSkami zadarmo, ať mi zavolá.

"Koně za plotem" a také intrikující sousedé Romany Beránkové. Konstatování o manželovi "Vidím, že jsi opravdu blázen" Tatiany Kejvalové. Cesta do hlubin duše patnáctileté dívky v knize Zuzky Šulajové "Džínový deník". Skutečný příběh toho nejtroufalejšího lháře a podvodníka v dějinách "Chyť mě, jestli to dokážeš" od Franka W. Abagnala. U knihy "Veselosti z krumslovského Česka" Jana Vaněčka, plné krátkých a legračních příběhů a vyprávění, jsem se smál už v knihovně. Jménem knihy i autora mě zaujala kniha "Zlaté návrší" Jana Cimického, ale není to kniha o hoře zvané Krkonoš, či po kerkonošsku Kokerháč. Je to kniha, plná zajímavých lidských osudů a my se v ní spolu podíváme do nitra psychiatrické léčebny.
Tohle bude zajímavé čtení. Kniha "Everyone worth knowing" od Lauren Weisberger asi půjde na chvíli stranou. Dokonce mám šťastnou ruku i v prostoru mezi dveřmi, kam lidé můžou odkládat knihy, co už nechtějí a jiní si je tam zdarma brát... tam mi padne do oka kniha "Neviditelný" od Jaroslava Havlíčka, podle které byl natočen mrazivé působivý film "Prokletí domu Hajnů". Tak si odnáším domů i tu.

Teď však nemyslím na čtení. Už od mého hraní Sportky nanečisto z minulých dnů si pohazuju v hlavně s tím, jestli to nezkusit i naostro. Mám, nemám, mám, nemám, MÁM. Vcházím na poštu, dávám si náhodný tip a všc - už mám svůj první vsazený tiket Sportky v životě. Zavírám ho do knihy Neviditelný, aby se mi nezmačkal a cestou pro chleba se opájím představami, co udělám s těmi vyhranými 250 miliony korun. Koupím si vlastní bydlení... koupím si podnik, kde pracuju, i se sekretářkou a panem ředitelem... ve skutečnosti si musím přiznat, že bych byl asi z toho dost vyvedený z míry a možná si spíš nevěděl rady, co s takovou obrovitánskou sumou peněz vlastně počít. Možná by byla lepší druhá cena... nu, ale já bych vlastně nezahodil ani pátou. :-D

Ještě jedno poprvé mě doma čeká - poprvé budu na Aukru prodávat. Moje příbuzná se stěhuje z většího bytu do menšího, potřebuje někomu dát nábytek, který se jí nikam nevejde - tak to zkoušíme prostřednictvím Aukra. Takže pokud byste chtěli pěknou starodávnou ložnici, podívejte se na adresu http://aukro.cz/show_item.php?item=2830556055. Pokud zařízení obývacího pokoje, mrkněte na adresu http://aukro.cz/show_item.php?item=2830585070.

Poté nedočkavě koukám na stránku Sazky http://www.sazka.cz/cz/loterie-a-hry/sportka/vyhrali-jste , zadávám tam čísla ze svého tiketu, ale kdepak, ještě je moc brzo. Testuju tedy, jak bych dopadl s tímhle tiketem v minulých týdnech a musím říct, moc šťastná čísla mi při náhodném výběru nepadla, povětšinou bych nevyhrál nic, největším úspěchem jsou dvě páté ceny. Nu, ale mám vsazeno na dnešek a kdo ví, co dneska padne.

Zatím píšu na mou stránku. Konečně se přibližuje 19:59, na České televizi oznamují vylosovaná čísla, já je nestíhám moc sledovat na deseti řádcích současně, ale vypadá to pesimisticky. Klikám na Zkontrolovat...

...a vzápětí řvu radostí. Jackpot to není, ale udělalo mi to velikánskou radost.

Jen mám trochu obavy, že výhra půjde zase do forbesu. Nějak mě to dneska podezřele bavilo. :o)

DALŠÍ ODPORNĚ VYCHRTLÁ MISS
Když mluví v rádiu nebo v televizi nějaký odborník na poruchy příjmu potravy (mentální anorexii a mentální bulimii), používá obvykle věty jako "Společnost prosazuje štíhlý ideál krásy". Ve sktutečnosti to není ani tak společnost jako společnosti - ty, co vyrábějí nejrůznější zázračné preparáty na hubnutí, módní domy a návrháři nebo plastičtí chirurgové.

Jejich hlásnou troubou jsou bulvární deníky, jako je třeba Super.cz , mohutně propagovaný na úvodní stránce Seznamu. Ten v několika článcích za den vychvaluje nejrůznější "naprosto dokonalé", "úžasné", "nádherná těla", "všechny muže rozvášní" - ve skutečnosti mají propagované krasavice dokonalé jen dvě věci - dokonalou vychrtlost a retušování nedostatků na fotografiích v programu Photoshop. Ženy bohužel takové články čtou a ještě více bohužel jim věří, protože tisíckrát opakovaná nehorázná lež se stává nezvratnou pravdou.

Jeden z takových článků štítivě vezmu za cípek, abych vám ho ukázal - Tahle kráska nahradila milenku mladého Topolánka: Mrkněte na novou Miss Golf. Nevyčítal bych jeho autorce Saše Šeflové, že píše o soutěži Miss Golf, od toho společenské deníky jsou, ale že tam její vítězku tak nekriticky vychvaluje. "Vítězka Miss Golf Kateřina Částková má dokonalé tělo." Při výšce 180 cm a hmotnosti 54 kg - údaje pochází přímo ze stránky http://www.missgolf.cz/?p=2214 - má Body Mass Index 16.98 , což je výrazná podváha a její zdravotní rizika jsou vysoká.

Doporučoval bych všem ...(píp)... ženským z bulváru, aby si hleděly mužské krásy a to, co je pěkné na ženách, nechaly nám mužům. Nás k tomu příroda stvořila a všechny samozvané "odbornice na krásu" o ní neví nic.
29. listopadu 2012 (čtvrtek): POSLEDNÍ DEN PODZIMU
Sektáři a pesimisté vyhrožují na 21. prosinec koncem světa. Meteorologové však vyhrožují nebezpečím daleko reálnějším a daleko bližším - dnes se má k nám od západu nasunout tlaková níže s vydatnými srážkami a prouděním od severu, která s sebou přinese zimu - sněžení a mrazy. Tady v Podkrkonoší se na to moc netěšíme, ale nemá cenu nad tím meditovat, příroda má svůj běh, se kterým my lidé nic nenaděláme a kdybychom nadělali, bylo by to určitě ke škodě všemu.

Cesta do práce byla tentokrát pohodová. Autobus, řízený sympatickou řidičkou Hankou, už stál na zastávce a tak jsem byl dneska v práci brzo. Bylo to potřeba. Včera se vyráběly samé menší zakázky, práce mám tedy hodně a ani ji do 14. hodiny všechnu nestíhám. Na přesčasu však dneska zůstat nemůžu, čeká mě angličtina.

Nejdříve mě ale v Hostinném čeká velice příjemná povinnost - vybrat si v terminálu Sazky v trafice na autobusáku včerejší výhru. Mám štěstí, že jsem vyhrál, dneska se platí za angličtinu a já bych musel vybírat peníze z bankomatu. Ten však tu moje banka nemá a stálo by to zbytečné poplatky a od toho mě výhra ve Sportce zachránila.

Mé včerejší obavy se ale ukázaly oprávněnými - neodolám a vsazuju další plný tiket. V neděli tedy budu zase ve hře. Dal jsem si náhodný výběr, ale ta čísla, co mi padla, se mi moc nelíbí. Hned v pěti řádcích je devítka - tak mi držte palce, aby v neděli padla.

Nemám dost času, abych si zašel do oblíbeného Pensionu 14 na kafčo, ale jinak je času ještě habaděj, tak se toulám po listopadovém parčíku - bývalém hřbitově - u kláštera. Je tam příjemně.
Na angličtině je dnes polovina osazenstva - Petr, obě Markéty, Renča a já. Začátkem ve mně Joe budí vzpomínky - rozhodl se nám dát diktát na procvičení vět v minulém čase a chce, abychom to, co nám nadiktuje česky, psali rovnou v angličtině. Připomíná mi tím profesorku Trojanovou ze střední školy a její u mě velmi neoblíbené větičky: "Sheet of paper! Write your name! And just in English. Not in Czech, in English, please." (List papíru! Napište jméno! A rovnou anglicky. Ne česky, anglicky, prosím.) Neměl jsem to rád, když jsme si nemohli napřed napsat věty česky a pak si nad tím v klidu popřemýšlet. Dnes to bylo lepší, Joe na nás nespěchal a navíc to povětšinou byly lehčí věci. Přesto jsem to rozhodně neměl bez ztráty kytičky a dal bych si za to tak 2-3. Pak nám Joe ještě vysvětluje gramatiku, v níž jsme dělali chyby.
Pokračujeme zpíváním "Osamělého uprchlíka" - písničky Lonely fugitive - http://www.youtube.com/watch?v=kOBerrmaNeM, následuje čtení a překládání ve dvojicích, povídání si o naší práci, pak si zpíváme mou moc a moc oblíbenou písničku, připomínající mi mou nejvěrnější kamarádku Martinu a naše dávné psaní - Sealed with a kiss - http://www.youtube.com/watch?v=FrKPvjdxGEw - překlad najdete na známé adrese - http://www.pohodar.com/preklady/JasonDonovan_Sealed.htm. A tím naše hodina angličtiny končí. Musím říct, moc se mi líbila.

Vydávám se na cestu sychravým a temným podvečerem, ale sotva ujdu pár desítek metrů cesty, zastaví vedle mě auto a milá spolužačka z angličtiny Markéta mě bere až k Penny Marketu. Rozmýšlím si, jestli jít do Pensionu14, ale bez mých obvyklých dvou spolustolovnic by mi tam bylo smutno... tahle myšlenka mi připomene mou oblíbenou písničku Those were the days od Mary Hopkins - odkaz na Youtube a můj překlad. Dlouho si ji ale zpívat nevydržím, v samoobluze, kam se vydávám koupit si něco na zub, mi padne zrak na nějaké potřeby pro dámy jménem Jolie... a to - aby písniček se zajímavými texty nebylo málo - mi pro změnu připomene písničku Jolene od Dolly Parton - tady ji něžně zpívá samotná Dolly Parton a tady ji ohnivě a s vervou zpívá moje milovaná zpěvačka s andělským hlasem Annika Ljungberg. A ani tentokrát nebude chybět můj překlad. Ale teď už dost toho zpívání, dám si bagetku... a pak už jen mrznu v sychravém temném večeru v temnotě na zastávce. V dálce světla zaplály, to mý oči hledaly... vlak konečně přijíždí. Ve Vrchlabí neprší, ale mží tak vydatně, že jsem snad ještě mokřejší. Doma proběhnu internetové stránky, ale nikde na mě nic zajímavého nečeká, tak to po čase vypínám a za chvíli už v posteli prožívám první den na střední škole s 15tiletou Paulou v knize Zuzky Šulajové Džínový deník.

ZUZKA ŠULAJOVÁ: DŽÍNOVÝ DENÍK

Když jsem si ve středu prohlížel v knihovně na stole ten den vrácené knihy, zaujala mě kniha jménem Džínový deník slovenské autorky Zuzky Šulajové. Usoudil jsem, že by to mohlo být takové pohodové, oddychové čtení... a měl jsem pravdu.

Nevím, jestli autorku někdy napadlo, že její knihu bude číst i 31letý chlap, je to asi spíš čtení pro mladé dívky, ale mě číst nejrůznější deníčky na Internetu vždycky bavilo, tak jsem si ji půjčil. A dneska jsem se do ní pohroužil tak, že jsem četl až do jedenácti. To zítra budu zívat a koukat jako kočka zpod almary.

V knize si čteme v deníčku 15leté Pauly, která žije v Lamači, což je část Bratislavy. Paula si píše do deníčku skoro v jednom kuse, všude ho nosí s sebou a tak jsme svědky nejrůznějších rozhovorů a zajímavých situací. Deníček začíná na konci srpna a Paula má strach z velkého životního předělu - nástupu na střední školu. Spolu s ní prožíváme první krušné dny v nové škole, nové třídě a novém kolektivu, potýkáme se s nástrahami profesorů a učiva... a také prožíváme první vzrušení, vábení... nu a možná i lásku.

Zatím mě tohle čtení baví tak, až bych to nečekal - je takové příjemně oddechové a navíc ve mě vyvolává spoustu vzpomínek. Vyloženě si knihu užívám a zaujala mě mnohem víc, než bych čekal.

Teď zrovna Paulu naštvalo, že dostala čtyřku z těžké matematické písemky. Šokovalo ji to, protože tak špatnou známku ještě v životě nedostala. Šťastný to člověk. To já dostal svou první pětku hned z první matematické písemky v životě.

MOJE PRVNÍ PĚTKA
Nevím, jestli se vám to také někdy stává, ale mě občas něco zaujme, začnu nad tím přemýšlet... a v tu chvíli skoro vůbec nevnímám okolí. Nejstarší moje vzpomínka na to je už z prostředního oddělení mateřské školky - dostali jsme jednoduché bludiště a měli nakreslit cestu skrz něj... jednoduchý úkol, pokud se ale zrovna nepřemýšlí o něčem jiném a pak se neví, co to vlastně je a co se s tím mám dělat. Tehdy však z toho žádný malér nebyl - vyneslo mi to jen omalovánku s bludišti, abych si to natrénoval, což mě velmi bavilo - a dodnes je pro mě potěšením bloudit třeba ulicemi neznámého města, vůbec nevědět kam jdu... to potěšení a napětí, co se objeví za nejbližší zatáčkou.

Horší to bylo v první třídě při matematice. Zase jsem se jednou zamyslel, přeslechl, že v písemce máme psát jenom výsledky, ne celé příklady... psal jsem tedy celé příklady, polovinu toho nestihl a výsledkem byla elegantně vykroužená červená pětka!!! To bylo slz.

Matematika mě však v té době - narozdíl od dob pozdějších - bavila a šla, tak jsem si pětku brzo opravil. Mou noční můrou a nejneoblíbenějším předmětem bylo v první třídě psaní. Nejenže jsme se učili psát inkoustem a násadkou jak za krále Klacka, ale navíc mi psací písmo připadalo plné zbytečných kudrlinek, zdlouhavé na psaní, nebavilo mě to... a tak jsem spěchal, drápal, odflakoval to a dělal díry do stránek tam, kde se mi podařilo udělat kaňku. Neoblíbeným - a častým - výsledkem proto bylo, že paní učitelka celou stránku přeškrtla a napsala dolů nenáviděné slovo "Přepiš".
Snad i vinou toho tomu mi psací písmo nikdy nepřirostlo k srdci... a nakonec jsem se naučil psát nejlíp při matematice. Když nás učili psát velká i malá tiskací písmena pro potřeby značení úseček a bodů - naučil jsem se psát tiskacím písmem. Od té doby jím píšu a psací písmo jsem zapomněl.

FILMEČEK Z NEJPŮSOBIVĚJŠÍHO SILVESTRA MÉHO ŽIVOTA
Silvestr je pro mě docela neoblíbený svátek a snad rok od roku neoblíbenější. Většinou se mi vzpomínky na něj rychle vypaří z mysli, je jen jediný nezapomenutelný a to je Silvestr roku 1992. Na Youtube jsem narazil na filmeček z posledních deseti minut televizního vysílání tohoto hodně výjimečného Silvestra - s filmečekem ROZPAD CSFR - POSLEDNI MINUTY VYSILANI CST (1992) si na něj můžou zavzpomínat i ti, kteří na něj zapomněli nebo ti, kteří ho neprožili.

Ale já tu dneska vzpomínám jako starý dědeček. Nejvyšší čas toho nechat, vždyť vás už to vůbec nemůže bavit.
30. listopadu 2012 (pátek): DEN TRABLŮ A PERIPETIÍ
Zatímco u nás včera během dne pršelo, v Krušných horách, Lužických horách, odpoledne i v Praze chumelilo a příval sněhu tam působil problémy na silnici, hlavně kamionům. Když začalo chumelit večer i u nás, čekal jsem, že se ráno probudím do zimního království, ale ráno bylo Vrchlabí zasypané jen jako když se pocukruje. Krakonoš nás má rád.

Cesta do práce byla dneska příjemná, horší to je v práci samotné. Devět kolegyní se na řezání a balení činilo, pracovaly za včerejší směnu snad na dvaceti zakázkách... popsaly s nimi čtyři hlášení a tři stránky v sešitě a to pro mě znamenalo jediné - dneska prostě nezvládnu odvádět práci z žádného jiného stroje. Znamenalo to spoustu upravování materiálu v rozpiskách, postupů a počítání, aby mi to vyšlo. Navíc si občas stavěl hlavu informační systém, zasekával se, házel chybová hlášení nebo byl pomalý... zkrátka, žádný příjemný pracovní den. I když bych tu dneska měl dost práce do půlnoci, zapíchl jsem to už ve dvě. Zbytek dne byl už naštěstí příjemný, bez problémů.

VÁŽNÁ HUDBA - HITY, KTERÉ VÁM ROZPROUDÍ KREV
Řekne-li se "vážná hudba", znamená to pro někoho jen nudné "šmidli fidli na housličky", u kterého se chce tak nanejvýš spát. Některé skladby skutečně takové jsou, ale jsou naopak i takové, které dokáží zvařit krev zrovna tak, jako ta největší diskopalba.

Třeba takový Georges Bizet... aby mu lidé u opery Carmen neusínali nebo dokonce neodešli dřív, než se pořádně rozjede, rozhodl se je rozpálit a navnadit hned naprosto skvělou předehrou. Podobné skvěle dokáže zvařit krev i další předehra - předehra k opeře Wilhelm Tell Giachino Rossiniho. A abychom to měli do třetice, další skvělou předehrou je i Předehra k Figarově svatbě Wolfganga Amadea Mozarta.

Skladba Jízda Valkýr Richarda Wagnera sice nezvaří krev, ale zato to je ohromující hudba, která nemá šanci nudit ani trochu. Naprosto skvělá je i Polonéza z opery Evžen Oněgin Petra Iljíče Čajkovského.

Existuje však hudba, kterou si pevně spojujeme s jiným uměním, než je umění skladatelské. Možná jste dodnes stejně jako já nevěděli, že Julius Fučík není jen jméno autora smutné knihy "Reportáž psaná na oprátce", ale jiný Julius Fučík byl i hudebním skladatelem a autorem mnoha pochodů. Jedním z nich je i Vstup gladiátorů - jméno nic neříkající, ale hudbu zná snad každý - z cirkusu. Nezřídka se i na serveru Youtube najdou nejrůznější její úpravy prostě pod jménem Cirkus. Podobně oblíbený byl svého času v cirkusu i Radeckého pochod Johanna Strausse staršího, i když byl také složený k mnohem vážnější příležitosti. Mnohem méně vážná byla komická opera Orfeus v podsvětí Jacquese Offenbacha. Její nejznámější částí je nesmrtelný Kankán, na který dodnes tančí krásné slečny, zvedají nohy v jeho strhujícím rytmu a při tom nám ukazují, jaké půvaby skrývají jejich barevné sukně.