Ozdoba levé části hlavičky
Horní část menu Spodní část menu
Pozadí mezi menu
Horní část menu Spodní část menu
Pozadí mezi menu
Socha z letohrádku Rendez-vous, která symbolizuje slunečné dopoledne
Konec menu

Obrázek, vložený sem kvůli kreténskému Internet Exploreru Tomášův Internet

Z TOMOVA DIÁŘE



Divný měsíc, v němž se rodí divní lidé... tak nazval někdo únor. Není to měsíc zrovna veselý... dávno už pohasla vánoční radost, zima nám už začíná připadat příliš dlouhá, jaro v nedohlednu, všude jen šedá, černá a bílá, měsíc bez radosti a energie, měsíc nevýrazných dnů. Snad ale na nás letos v únoru přece jen bude čekat...

únor 2017


2. února 2017
(čtvrtek)
DEN TŘÍ VLADĚK
Před pěti lety jsem k 2. únoru napsal krátké povídání o třech mých milých kamarádkách, které se všechny jmenují Vlaďka - dodnes to povídání je v souboru Z Tomova diáře - únor 2012.

Tohle jsou Tři Grácie z Bořího lesa

Pět let se překulilo, svět se za tu dobu v ledasčem změnil spíš k horšímu... ale Tři Vlaďky zůstávají sluníčky, které dělají můj život krásnějším a co jsem napsal tehdy, mohl bych napsat zas. Moje kolegyňka Vlaďka si se mnou dneska mile a vřele povídala, moje spolužačka z angličtiny Vlaďka také byla moc a moc milá a moje ostravská kamarádka Vlaďka si se mnou psala skoro celý večer. Děkuju vám všem, dušinky moje milé, jsem moc rád, že vás můžu znát a mít vás rád.

EXISTENČNÍ MINIMUM PO PŮL ROCE NEZAMĚSTNANOSTI
Ode dneška platí novela Zákona o hmotné nouzi, která ustanovuje, že lidé hledající práci déle než půl roku budou dostávat „dávky existenčního minima“, tedy asi 2500 Kč. Jejich zvýšení můžou dosáhnout „prací ve veřejné službě“.

ZRUŠENÍ ROAMINGU V ZEMÍCH EU
Od června letošního roku by mohl být v zemích EU zrušen roaming, tedy zvýšené poplatky za volání a SMSkování. Výjimkou bude jen cena mobilních dat, která by se však měla snížit během následujících pěti let. Bylo by krásné věřit... ale vzhledem k tomu, že letos v létě pojedu s Horalem do Finska, tak se účinnost určitě odloží.

PŮVOD SLOVA DECIMACE
Slovo decimace má původ v armádě starověké Římské říše. „Decimatio“ byl nejtvrdší trest, uplatňovaný za vzpouru nebo obzvlášť závažný projev zbabělosti. Potrestaná legie byla rozdělena na skupiny po deseti lidech a z každé skupiny byl poté losem vybrán jeden, kterého museli jeho spolubojovníci zabít. Zabit tak byl vlastně každý desátý - latinsky „decimus“. Protože to znamenalo ztrátu desetiny legie, byl tento trest uplatňovaný zřídka, ale jsou zaznamenány takové případy.

3. února 2017
(pátek)
NOVÉ TANCOVACÍ ŤAPKY
Nelehké chvíle dnes čekají tyhle pěkné a příjemně voňavé ťapky.

Tancovací ťapky

Čeká je se mnou horalská zkouška... napřed na zahřátí pěvecká a pak se pořádně zahřejí při taneční. Držme tance jim, aby se osvědčily... a i mně, abych konečně našel příjemné obutí na horalské taneční zkoušky.

(Doplnění z večera)
Ťapky se osvědčily, sice se jejich podrážka oproti těm starým botám docela klouže, ale ustál jsem i tleskání a přeskakování u tance „Sami dva“ a myslím, že se to časem poddá. Ťapky se osvědčily, zato já se neosvědčil vůbec, nějak jsem se na to tancování dneska nemohl soustředit a nešlo mi to vůbec.

(Doplnění z 18. dubna 2017)
Nu a ťapky splnily mé naděje. Na nohou jsou příjemné, tancuje se v nich hezky a už i jejich klouzavá podrážka je mi příjemná. Nemůžu si je vynachválit, i po dvou měsících divého tancování vypadají jako nové a dokonce i tu svou příjemnou koženou vůni si nějakým kouzlem pořád zachovaly. Až jednou přijde jejich čas, koupím si je zas.

NOVÝ ZPŮSOB PLACENÍ JÍZDNÉHO V MHD
Nový způsob placení jízdného v MHD se testuje v Liberci. Bude se účtovat podle skutečně ujetých kilometrů prostřednictvím mobilního telefonu s WI-FI nebo BLUETOOTH. Cestujícímu bude stačit mít jeden z těchto způsobů přenosu dat mít zapnutý a systém v autobuse se už s mobilním telefonem domluví a bude přesně vědět, kde cestující nastoupil a kde vystoupil. V Liberci se testuje proto, že se tam platí nejdražší jízdné v ČR. Vše je však teprve na začátku, zavedení technologie se plánuje do pěti let. Bližší informace najdete v článku na adrese https://zpravy.plus/techved/bez-jizdenek-i-bez-platebnich-karet-v-liberci-testuji-nove-odbavovani-cestujicich-v-mhd.

KDYŽ UTEČOU KULIČKY...
Všichni jistě znáte scénu z filmu Pekařův císař, v níž si pan Tycho de Brahe stěžuje, že chtěl čočku do dalekohledu a místo toho dostal luštěninu. Slovo „čočky“ má však ještě jeden význam.

Čočky je slangový název pro dopravní světla, která řídí jízdu tramvají. Vypadají úplně jinak, než semafory - v obdelníkovém černém poli jsou uspořádána čtyři světla do tvaru písmena T - nahoře jsou tři a dole uprostřed jedno. Slangový název zřejmě povstal ze signálu STŮJ, který tvoří dvě krajní světla v horní řadě a když září, připomínají tak brýle bez nožiček. Když čočky „padnou na VOLNO“, rozsvítí se spodní bod a horní prostřední pro jízdu vpřed nebo některý z krajních pro jízdu doleva nebo doprava.

Někdy je pod čočkami ještě „výzvové návěstidlo“, které upozorňuje, jaký směr padne vzápětí, případně začne blikat několik vteřin předtím, než se signál na čočkách změní ze STŮJ na VOLNO. Čočky bývají ještě doplněné světelnými šipkami, ukazujícími do kterého směru jsou přehozené výhybky. Většinou je dopravní systém přehodí automaticky na správný směr, někdy se však stane, že strojvedoucí zapomene odhlásit zastávku a potom může být výhybka přehozená do špatného směru. Strojvedoucí ji někdy může přehodit přímo z kabiny tramvaje, někdy musí vystoupit a přehodit výhybku speciální kličkou elektronicky v malé skříňce pod čočkami, připomínající tlačítko pro chodce na normálních semaforech. Pokud taková skříňka není k dispozici, musí vzít v kabině dlouhou tyč, zvanou tramvajáky „tágo“ a přehodit si výhybku ručně.

Dopravní systém je dnes složitý a promyšlený, cykly semaforů na velkých křižovatkách dokáží reagovat na hustotu dopravy, tramvaje, autobusy nebo vozy integrovaného záchranného systému mají však výhodu navíc, zvanou „plná preference“ - semafory dokáží zareagovat na to, že se blíží, zastavit dopravu v ostatních směrech a jim umožnit volnou jízdu bez přerušení. Autobusy a vozy integrovaného záchranného systému to mají řešené nějak bezdrátově, trolejbusy a tramvaje dávají systému o sobě vědět tak, že projíždějí kontaktem na trolejovém vedení, kterému tramvajáci říkají „kalhotky“.

To se tak párkrát počká na dobíhající cestující nebo ti nezodpovědnější násilím otevírají zavírající se dveře, pak na křižovatce bez preference nekonečně dlouho svítí na čočkách signál STŮJ, potom zastaví auto na kolejích a pro hustou dopravu nemůže ani tam ani zpátky... zpoždění je tu hned a pak se někdy stane, že zpožděnou tramvaj „podjede“ jiná tramvaj (najede před ní, ač měla být podle plánu za ní), která má naopak času dost... to pak narůstá zpoždění i nervozita strojvedoucího. Když se pak snaží zpoždění nahnat, stane se někdy, že zapomene na nějaké rychlostní omezení, dopravní systém to kamsi zaznamená... a milého strojvedoucího pak čeká nepříjemné „esháčko“ (SH = služební hlášení), které v tomhle případě znamená nějaký postih na mzdě.

Kdo má chuť úžasně poznat běžný tramvajácký život, má příležitost, aniž by vstal od svého počítače - na serveru Youtube se dají najít filmečky, které mají v názvu KOKO, což je zkratka slovního spojení „Komentáře z kokpitu“ - úžasné komentované jízdy vždy po celé trati od začátku až na konec. Nejednou už jsem kvůli těmhle filmečkům druhý den v práci zíval, protože se mi od nich nechtělo. Jedním z nich je třeba PRAGUE, tram line 8 in driver cab. KOKO verze, vzdor anglickému názvu je však naštěstí filmeček komentovaný česky. Ostatní podobné skvělé filmečky najdete v profilu javdeluxe na serveru Youtube.

Když tramvajákovi třeba hned za zastávkou svítí na čočkách signál VOLNO a zrovna když se chtěl rozjet mu padne na STŮJ, povzdechne si, že mu „utekly čočky“. V Ostravě se však podle článku na Wikipedii těmhle světlům říká „kuličky“. Jestli tam říkají tramvajáci, že jim „utekly kuličky“, je to mimořádně půvabný výraz...

6. února 2017
(pondělí)
ŠUPS DO BŘICHA, ŠUPS Z NĚJ PRYČ
Tak tohle se mi ještě nestalo, co používám program Kalorické tabulky - ráno chleba s vodou, pak čtyři kilometry do práce, kafíčko, BeBe sušenky, několikero čajů, krupicová polévka s vejcem, čočka na kyselo s klobásou, po práci šest kilometrů, k večeři zeleninový salát s chlebem, dva kilometry, zkouška scénického tance, dva kilometry zpátky, čaj s mlékem... a výsledkem je, že jsem vylítal vše, co jsem během dne pozřel.

Kalorické tabulky

Kalorické tabulky jsou úžasný program, já používám jeho verzi pro mobilní telefon a nemůžu si ho vynachválit. Umí totiž úžasně zjednodušit to, co je jinak hodně složité a časově náročné - sledovat denní příjem a výdej energie.

Snadno několika kliknutími zadáte, co jste si dali k jídlu, případně naskenujete čárový kód a podle něho v obrovské databázi programu tak rychle najdete to, co jste si dali. Stejně tak snadno zadáte i aktivity, které jste toho dne provozovali a jichž má v databázi rovněž obrovské množství - od různých druhů sportů a umění až třeba po čtení, sledování televize nebo spánek.

Ze zadaných parametrů program sám spočítá, kolik energie jste přijali a vydali, kolik energie vaše tělo potřebuje na své fungování, i kolik jste přijali základních sledovaných veličin - vody, sachardidů, tuků, bílkovin nebo třeba soli. Do programu byste rovněž měli zadávat svou hmotnost a pokud chcete zhubnout, zadejte si tam i svou cílovou hmotnost a program bude přizpůsobovat doporučené množství energie a ostatních veličin vaší aktuální situaci. Pokud máte chuť, dají se do programu zadávat i různé jiné míry a v přehledných grafech pak sledovat jejich žádoucí změny.

Pokud tvůrcům zaplatíte, bude vám program nabízet i vzorové jídelníčky od lidí, kteří na tom byli podobně jako vy a podařilo se jim zhubnout. Může to být dobrá inspirace, když nevíte, co vařit a jíst.

Tak a teď když na to tak mrknu, vypadá to, jako bych tady psal reklamní článek na zakázku za peníze. Ale není to tak, tvůrci programu o mém psaní ani nevědí... to jen mně se ten program tak líbí, i když teď to už delší dobu flákám a zaznamenávám do něj jen proměny své hmotnosti. Síla programu však spočívá především v tom, že umožňuje uvědomit si, které věci jsou energeticky vydatné, ač bychom to do nich neřekli, které si dopřát můžeme... a když si dopřejeme víc, než jsme měli, přiměje nás to zařadit víc pohybu nebo si příště dopřát méně. A i když nedržím nijakou zvláštní dietu, docela to zatím funguje.

Jak Tomáš hubne

BRNO SMRDÍ!!!
Než mě hrdí patrioti z největšího města Moravy začnou lynčovat, upřesním, že to není můj názor o Brně - mně nepřipadlo, když jsem tam byl, že by to tam smrdělo víc než v jakémkoliv jiném městě. Brno smrdí je jméno zajímavé webové stránky, která se vám zobrazí po zadání adresy http://www.brnosmrdi.cz. Její hlavní částí je mapa celé České republiky, do které lze přidávat body a k nim psát popis, co na nich smrdí... ale zrovna tak i co na nich voní. Ostatní návštěvníci stránky bod samozřejmě vidí a můžou hlasovat, jestli i jim to tam smrdí, necítili tam nic nebo jim to tam vonělo.

Vzhledem k jménu je pochopitelně nejvíce míst v Brně a okolí - je jich tam opravdu hodně a tak vzniká originální „čichová mapa“, jejímž cílem je hlavně upozornit na nejrůznější nevábná zákoutí, počurané, podělané a poblité uličky, hospody zamořující okolí smradem přepáleného tuku nebo zplodinami obtěžující průmyslové podniky. Upozornit je však také možno na místa, kde pěkně voní keře a stromy, případně různě příjemně voňavé prodejny mýdel, oříšků, perníku nebo na příjemné restaurace. Je to zajímavý nápad a zdá se, že obyvatele a znalce Brna velmi zaujal.

SPEED MARATON
Velmi podobně laděnou mapu jste mohli najít na stránce http://www.bezpecnecesty.cz. Tam se dalo pro změnu vložit do mapy místo, kde řidiči jezdí jako blázni a nerespektují dopravní předpisy, a pokud pro místo hlasoval dostatek návštěvníků stránky, bude na něm dne 19. dubna 2017 piráty silnic čekat velmi nepříjemné překvapení. Bude mít podobu přísných policistů, kteří je proměří, vyfotografují, prolustrují a properou tak, že odtud pojedou čistí jako slovo Boží a budou se moct jít pověsit. Tato policejní akce bude probíhat po celé Evropě pod stejným jménem „speed maraton“.

Také jsem vložil jedno místo, kde už mi dlouho řidiči pijí krev - silnici za kunčickým přejezdem směrem na Vrchlabí. Na zabezpečení přejezdu nebliká modré světlo, proto by přes něj měli řidiči jet rychlostí do 30 km/h, většina slušných řidičů to dělá, jenže se najde dost i těch, kteří na to kašlou a je pak ti poctiví loudalové tak zdržují, že je nutné hned za přejezdem agresivně předjíždět. Jenže silnice o kousek dál dělá zatáčku, která je sice celkem mírná, ale vidět do ní není a už mnohokrát jsem byl při čekání na autobus svědkem, že skřípaly brzdy a ke srážce chyběly jen centimetry. Kříž na tom místě u silnice zatím žádný není, ale připadá mi, že je jen otázkou času, kdy se nějaký objeví...

NÁRODNÍ KRONIKA
Nadace Charty 77 začala shromažďovat nejrůznější vzpomínky pamětníků a pod jménem Národní kronika je uveřejňovat na Internetu. Každý sem může přidat svůj příběh, své zážitky z nejrůznějších dějinných zvratů, příběhy životů svých blízkých. Je to fascinující čtení... ale někdy i dost smutné a když mám takovou nakřáplou náladu jako dneska...

HOMEOPATIE JE PAVĚDA!!!
Ruští lékaři tvrdí o homeopatii, že je to pseudověda a chtějí, aby byla vyškrtnuta ze seznamu léčebných metod, aby byly zakázány reklamy a aby lékárny neprodávaly homeopatika. Zdá se, že se jim konkurence nelíbí.

HORALSKÝ KROJ MÁ SVOJE KOUZLO
Kouzelné jsou ty naše kroje - z moderních dívek a žen dělají půvabné kvítky barevné, z chlapů nic kalýho švarné horaly... ale nejde jen o vnějšek. I uvnitř se z šedé myši stane někdo úplně jiný. Dobře o tom zpívá ABBA v písnice Nina, pretty ballerina. Tak to cítím i já.

HACKNUTÉ TISKÁRNY
Tiskány, které jsou přímo napojené na Internet, nejsou obvykle chráněny žádným zabezpečením. To zaujalo nějakého hackera, naštěstí to byl hacker z těch lepších. Vytvořil totiž program, který byl schopen síťovou tiskárnu ovládnout a vytisknout na ni text, že tiskárna byla ovládnuta ruským botnetem, který řídí sám Vladmimir Putin. Pod tím však ujistil uživatele, že je to jen legrace a varování, aby si tiskárnu lépe zabezpečil.

ZÁMEČEK LÁSKY
Určitě jste to už také viděli - nějaké místo, ověšené zamčenými visacími zámečky, které na sobě někdy mají i jména nebo krátké ozdobné nápisy.

Zámečky lásky v přístavu švédského města Helsingborgu

Podle článku Zámek lásky v Encyklopedii Wikipedia je původ zvyku stvrzovat svou lásku zamknutím visacího zámku nejasný a pravděpodobně na něj přišli na různých místech nezávisle na sobě. Nejvíce však tohle zamykání proslavila film „Chci tě“. V něm milenci zamykají svůj zámeček lásky na zábradlí Ponte Milvio v Římě a se slovy „Per sempre“ - Navždy - hodí klíč od něj do Tibery na místě, kde zemřel svatý Valentýn. Romanticky založené páry tohle oslovilo tak, že i oni to chtěli tak udělat.

Když však bylo na Milvijském mostě zámečků už moc, narozdíl od staré lásky tam rezavěly a hrozilo poškození mostu, správci s nimi nechali udělat krátký proces - všechny je odskřípat a vyházet do šrotu. Po skončené akci vyhlásili, že koho načapou, že na most dává zámeček, tomu ho hned přešmiknou, vyhodí a jemu napaří 50 EUR pokuty.

Jinde je však zvyk podporován a někdy se i zřizují speciální místa, kam se dají zámečky věšet. Obrázek z úvodu zámku je jedním z nich - lidé ve švédském městě Helsingborgu věší své zámečky na mřížoví ve tvaru velkého srdce.

DRON TAXI
V Dubaji spouštějí revoluční taxislužbu... zákazníky tam nebudou dopravovat auta, ale drony! Ty unesou až 100kilového pasažéra i s malým příručním zavazadlem. Létat se bude asi od července.

11. února 2017
(pátek)
SMUTNÁ ZPRÁVA
Dnes odešla na cestu do valašského nebe paní Jarmila Šuláková. Každé krásné lidové písničky milující srdce je tou zprávou zarmoucené. Velká čest její památce a pokoj její duši. Bude dál žít v našich srdcích... a v mnoha písničkách, jimiž nám po celý svůj život dělala radost.

13. února 2017
(pondělí)
KRÁSNÁ ZIMNÍ CESTA
Původně jsem si dneska pro sebe plánoval jen prostou cestu domů kolem dubu... ale rychle jsem své rozhodnutí změnil, když jsem zjistil, že teplo přes den a pořádné mrazy přes noc způsobily jev v minulých zimách dlouho nevídaný... sníh je umrzlý tak, že se dá chodit po jeho povrchu. Sice se člověk občas zaboří, ale jde se docela dobře... proto hned odbočuju z umrzlé hrbolaté pěšinky a po sněhu se ženu na Annin vrch.

Pozadí Window XP

Když se dá chodit po sněhu, je poutník snad nejsvobodnější za celý rok. Na jaře jsou překážkou zoraná pole a bláto, v létě buřání a vzrostlá pole, na podzim opět pole zoraná... jen v zimě nepřekáží nic - buřání teď není a pole jsou pod takovou hromadou sněhu, že je není možné poznat od louky. Přes jedno z nich jsem přešel na „Cestu od Lenky k Alence“...

Cesta od Lenky k Alence, pohled do údolí Principálku

...a po fotografování jsem konečně jednou mohl zamířit odtud přímou cestou a vrchol, ne lézt dolů a zase nahoru jako když obcházím pole, které mi stojí v cestě. Nahoře jsem tak v mžiku, i když na některých místech sluníčko sněhový chodník už trochu rozpustilo a ten se boří.

Na Annině vrchu

Protože po řádění níží Axel a Egon na začátku ledna už sníh vůbec nepadal, narážím na své stopy z počátku ledna... ale jde se v nich špatně, tak jdu radši po sněhu podél nich.

Moje stopy z ledna

Kde se řetěz stop stáčí z kopce dolů, tam fotografuju pohled na Černou horu...

Černá hora z Annina vrchu

...ale jít podél něj dolů se mi nechce... proto prostě pokračuju dál mírně do kopce podél okraje lesa, kde by se v jiném období dalo jít jen špatně, neboť je tu pole a okraj lesa je zarostlý. O kus dál les ustupuje dolů a odhaluje očím jinak skrytou louku, díky níž je i odtud výhled na hory.

Výhled od okraje louky

Sluníčko sem však už dlouho svítí a teď v únoru má sílu, sníh se tu začíná nepříjemně bořit, proto ustupuju do stinnějších míst pod stráň...

Pod strání

...ale kupodivu to tam není o moc lepší. Naštěstí se to malinko zlepšuje o kus dál a navíc už to není daleko k další z peněz Evropské unie postavených silniček, které vedou jen k poli.

Silnce přes kopce

Přecházím rušnou silnici a po další z polních silniček pokračuju údolím Principálku až téměř pod stejnojmenný vrch, kde potok pramení. Poté se drápu na kopec, do údolí z něj, na další kopec a podél lesa dolů po kdysi červeně značené, dnes už dlouho neexistující cestě z Horní Branné do Vrchlabí. Jde se ale těžko, sníh se boří čím dál víc, v botách začíná být vlhko... až konečně v lese je sníh zase umrzlý, jenže je jím vyšlapaná hrbolatá pěšina, po které se také nejde dobře. Když se něj ve Vejsplachách vymotám, můžu jít klidně kousek lyžařům po upravené trati... ta je umrzlá tak do tvrda, že ani „manšestr“ na ni svými botami nenaruším.

Rybník Kačák je po letech zamrzlý tak, že si lidé na něm vypluhovali různé malé i velké plácky a bruslí na něm. Led umožňuje putovat i do rákosí a do močálu tam, kde by se člověk v létě zmáchal a uválel v bahně.

Krásný strom v močále

Moje odpolední cesta z práce měřila místo čtyř sedm kilometrů, nohy jsou uběhané a boty mokré, ale v duši je po procházce spokojenost.

MASOPUSTNÍ OUTEREK
Minulý rok 9. února se u nás na náměstí konala akce, která se na plakátech jmenovala prostě a jednoduše MASOPUST. Já tam byl, pak jsem o tom psal na mou stránku a celému dni jsem podle mé zamilované horalské písničky dal jméno MASOPUSTNÍ OUTEREK. A hle, jak se akce jmenuje letos...

Masopustní outerek

Samozřejmě nemůžu říct jistě, jestli se pořadatel inspiroval mým komentářem, na mé stránce, zná tu písničku nebo kdekoliv jinde... ale kdybych věděl, že moje stránka byla inspirací, potěšilo by mě to.

Méně mě těší to, že ač program bude podobně skromný jako loni, nikoho ani nenapalo pozvat Krkonošský Horal, ač našemu šéfovi loni dodatečně nadávali, že tam Horal nebyl. Mně by se moc líbilo tam zpívat a tancovat... ale zdá se, že se v případě našeho souboru potvrzuje biblické přísloví, že doma není nikdo prorokem.

ČTVRTSTOLETÍ NA INTERNETU
Před 25 lety - 13. února 1992 byl oficiálně zahájený provoz sítě INTERNET v tehdejší ČSFR. Na zajímavé stránce jménem Muzeum Internetu mají vystavenou i oficiální pozvánku na slavnostní spuštění... první strana a druhá strana.

V té době to však byl INTERNET - mezinárodní síť vysokých škol a úřadů - úplně jiný, než je dnešní internet - celosvětově propojené počítačové sítě - nekomerční, sloužící k vědeckým a vzdělávacím účelům. Hodně pomalý, stránky byly proto jednoduché a převážně textové. Připojení k němu si však až do roku 1995 dovolit málokdo. Poté se ceny začaly vlivem ukončení monopolu EuroTelu díky zdravé konkurenci klesat... ale dnešní bleskově rychlé připojení třeba i v lese na pařezu by tehdy znělo jako naprosté sci-fi. 25 let je ve světě počítačů dlouhá doba a v Muzeu Internetu je na co vzpomínat.

Teď nás čeká cesta měsícem jara a dlouhých cest, která se vine v souboru Z Tomova diáře - březen 2017.