Z TOMOVA DIÁŘE
Červenec. Měsíc sluníčka, žloutnoucího obilí, tepla a prázdninového cestování. Bohužel pro mou stránku také měsíc okurkové sezóny, protože se snažím nachytat co nejvíce tepla do kožichu a nasbírat co nejvíce krásných dojmů, vzpomínek a fotografií, než zase nastane dlouhé období temna.
červenec 2016
(pátek)
Hezky jsem si to plánoval, moc hezky... ale plány šly do hájíčka zelenýho a tamtéž půjdu v dnešní den pravděpodobně i já. Von ten červenec bude asi zajímavej celej... bude-li nám štěstí přát, vyrazí v červenci Krkonošský Horal na festival Europeade... ale jestli to tak bude, to Bůh suď. Teroristé jsou moc rozdovádění, lidé se jich bojí, na Europeade se nehrnou... a kdo ví, jestli ten krásný festival nakonec bude. Přitom jaká může být krásnější smrt, než bej odprásknutej při tanci.
Plány mé byly na tenhle a příští týden takové, že se budu toulat, pak že půjdu na týden do práce, všechno rychle pofackuju... a pak pojedu s Horalem na Europeade. Počátkem ledna se zdálo, že mé plány zhatila příbuzná, proto jsem sem napsal co jsem napsal... ale nakonec je zhatili hlavně horaláci... jeden měl tohle, druhý támhleto, třetí zase něco jiného neměl... navíc se soubor zrovna netopí v penězích, proto nakonec přišla naše účast na letošní Europeade v Namuru prostě a jednoduše zrušit a nepojedeme nikam. Takže jsem si mohl klidně dovolenou posunout o týden... a prožívat ji budu nadcházejících 14 dnů.
Dnešek však chci prožít úplně jinak než minulý rok. To jsem rychle doháněl všechny resty a nedodělky, celý den lítal jak hadr na holi... a když jsem pak šel na zkoušku Horalu, na níž jsem se nechtěl vykašlat, nějak jsem se na to nedokázal soustředit a vůbec mi to nešlo.
Letos jsem se snažil všechno zmáknout v klidu a míru a bez chvatu v minulých dnech a z velké části se mi to podařilo. O to spokojeněji jsem šel na zkoušku, která také byla o mnoho klidnější než minulý rok... že nejedeme na Europeade, to mě sice mrzí, ale má to i výhody - nekoná se žádné zuřivé nacvičování Velkého tance, není kam spěchat a nad čím se nervovat... tak celou zkoušku tancujeme různé druhy polky, což se mi ale moc nelíbí a moc mě to nebaví. A protože já pojedu pryč a ostatní Horaláci se chystají rozprchnout do světa také - ruší náš vedoucí Standa všechny zkoušky v červenci a sejdeme se až v pátek 5. srpna na Velké zkoušce.
A teď... teď už zbývá jen jediné... dobře se vyspat na nadcházející cestu a zážitky.
(od soboty do neděle)
Neradostná byla cesta na tuhle dovolenou - přes Český Brod a Kostelec nad Černými Lesy, přes Mukařov do Mnichovic... tam se jelo dobře... ale vinou zúžení u Benešova a neschopnosti řidičů pochopit pojem „zipování“ jsme zažili při cestě Českou Sibiří mnoho čekání v kolonách, povětšinou zcela zbytečných. Jen jeden poznatek z toho vyplynul... vždy je nejlepší zařadit se do krajního, levého pruhu, tam jedou auta rychleji.
Cesta byla neradostná, dovolená sama však byla příjemná. V Českých Budějovicích a jejich okolí je spousta krásných míst. Možná, že sem jednou napíšu víc, ale nějak nestíhám do mého deníčku psát, tak to prozatím nechám na jindy.