Co se skrývá za zatáčkou
zjistit honem spěcháme,
dychtíc všechno ihned vědět,
neb neradi čekáme.
V spěchu, honbě za praporem
myšlenky nám nebrání.
V údivu pak uvidíme
jak krásné bylo čekání.

Když je před námi něco krásného, vzrušujícího a zajímavého, neradi čekáme až to nastane a chceme, aby to užuž bylo. A když to pak nastane... často zjistíme, že čekání, těšení a naděje, že prožijeme něco úžasného, byla nakonec víc vzrušujcící a zajímavá, než samotná skutečnost.

Tímhle obrázkem se spolu znovu vracíme na Pryský okruh. Když jsme se vrátili ze Středního vrchu na silničku, pokračovali jsme po ní dál loukami a lesy, minuli odbočku na lesní cesty, po nichž se dá dojít až na vyhlídkovou skálu Herštain a o kousek dál odbočili ze silničky. Přešli po okraji louky, minuli prastarý strom a ocitli se na rozcestí. Mohli jsme odtud sejít do hlubokého údolí Kamenice k úžasné sloupkové čedičové skále, jejíž sloupky připomínají obří vějíř, na níž jsou sporé zříceniny hradu jménem Fredewald, zvaného též Pustý zámek. Nebo jsme se mohli vydat po menším okruhu okolo Břidličného vrchu. My jsme se však vydali po zajímavé cestě do Prysku.
A co se skrývá za zatáčkou? To poznáte u obrázku z fotogalerie Krása stromů Cesta do Prysku. Když projdeme alejí a odbočíme malý kousek doleva, stojíme před vchodem do Riedlovy jeskyně. Vzdor názvu to však přirozená jeskyně není, je to veliká členitá prostora, které dala vzniknout těžba pískovce. Bohužel se dovnitř nepodíváme, protože nám v tom brání mříž, která je zavřená a zamčená.