Před chvíli jsme stáli
na vrcholu.
Proč se máme vzdálit
z vrchu dolů?
Na svět jsme hleděli,
smáli se mu,
těm dole říkali,
že jsou k ničemu.

Kritikou a pýchou
jsme nešetřili,
že jsme tupé stádo
porazili.
Teď letíme dolů
voláme ať
někteří z těch lidí,
zbrzdí náš pád.

Není velkým problémem narazit na Internetu i v životě na člověka, který stojí na pomyslném vrcholu a světu to dává jaksepatří najevo. On vydělal nejvíc peněz, on je ten, co v životě něco dokázal... a kdo nestojí vedle něj, ten je jen neschopný a závistivý příživník. Lidi, kteří se s ním setkají, to zlobí a čím víc se dotyčný povyšuje, tím víc se ho snaží ponížit netušíc, že právě tím přistupují na jeho hru. Přitom stačí jen si uvědomit, že každý z nás má svůj vlastní vrchol někde jinde. A pak... z vrcholu vede cesta jen jediným směrem. Proč však po ní vykročit? Buď nás donutí chlad a blížící se noc... nebo se i ten nejkrásnější výhled jednou okouká. A pak můžeme zatoužit, ať jde někdo s námi...

Teď spolu jdeme po cestě z vrchu jménem Klíč, jehož výrazný kužel se vypíná k nebi v Lužických horách blízko Nového Boru. Je to nádherná hora, kde najdeme Kamzičí studánku, skály a kamenná moře, pěknou přírodu, ale hlavně krásný, kruhový výhled na nádhernou krajinu a na spoustu vrchů - Jedlovou, Ortel, Ralsko, Bezděz a Malý Bezděz, Ovčácký vrch, Střední vrch, Děčínský Sněžník, Růžovský vrch, Zlatý vrch, Studenec, Hvozd, Luž... a spoustu dalších. Klíč je jedno z míst, odkud se člověku opravdu nechce.