Mosty, dálnice, mimoúrovňové křižovatky... i ty mají svou velkolepost a zajímavost. Takových míst je však habaděj a nová stále přibývají. Naštěstí však můžeme putovat i po místech, na nichž jako by se čas zastavil... a na chvíli se tak vtělit do dávných poutníků.

Když jsme spolu jeli vláčkem po rozkvetlé trati, zmínil jsem se tam o vesničkách, v nichž jako by se čas napůl zastavil. Jednou z nich je i vesnička Petříkovice, ležící v hlubokém údolí mezi vrchy Jestřebích a Vraních hor. Odbočíme-li z hlavní silnice a vydáme se po žluté značce vedoucí na skalnatý hřbet Janského vrchu, budeme putovat po téhle krásné cestě, jako by tu zapomenuté z dob konce 19. století. V těch časech to byla cesta, po níž jezdily povozy k hranicím se sousedním Polskem, dnes už to je jen zapomenutá vesnická cesta, která však stále dýchá kouzlem starých časů.