Vlak zahaluje náhle tma... vlak projíždí tunelem. V rozptýleném svitu z nitra vlaku můžeme jen mžikem oka zahlédnout vlhké kamenné kvádry a kamenné oblouky ve stěnách a vzpomenout na ty, co tu kdysi tyhle kameny skrápěli potem... a někdy i krví. Co kámen, to osud člověka, zvuk jehož špičáku už dávno dozněl...

Za Železným Brodem vlak pokračuje údolím Jizery a po nedlouhém kusu cesty vnitřek vlaku znovu zahalí temnota - projíždíme dlouhým Líšeňským tunelem. Ten jako by byl branou - branou do jednoho z nejlíbeznějších českých krajů, jenž po zásluze získal jméno Český ráj. Za stanicí Líšný můžeme zahlédnout po směru jízdy nalevo špičaté a rozeklané štíty Suchých skal a vzápětí napravo zasvítí kaplička - letohrádek Pantheon na skalách, jenž kdysi nesly věže hradu Vranova. Za Malou Skálou projíždíme tunelem, vedoucím pod zříceninami hradu Zbirohy a po velkém mostě přejíždíme Jizeru. Zastavujeme v malé stanici Dolánky u Turnova, kde je krásný a přístupný Dlaskův statek a když se vlak opět rozjede, po kousku cesty podjíždíme zámek Hrubý Rohozec. Nu a netrvá dlouho a jsme na konci téhle trati - na velkém nádraží v Turnově, odkud se rozbíhají lesklé pásy dalších tratí jako tepny do celých Čech.