I z toho nejhlubšího podzemí nás může vyvést naděje... kterou přináší vlnky podzemní řeky... nebo paprsek světla.
Naši předkové kdysi věřili, že kdo by se odvážil přejít rozžhavenou Saharu, příjde k bráně pekelné. Ale věřili také, že když máme nebe nad hlavou, peklo musí být pod námi... a tak si jeskyně a různé podzemní díry a propasti opředli spoustou pověr a zaplnili různými ďábly, čerty a běsy. A tak až lidé 19. století se začali vydávat na nebezpečné cesty za taji a krásami podzemí. Zajímala je i tajuplná jeskyně Býčí skála, která však kdysi končila vodou zatopeným Šenkovým sifonem. Až jejich potomkům se podařilo vodu vyčerpat a poprvé tak uviděli tuhle velkou a členitou podzemní prostoru - Novou Býčí skálu - a podzemní tok Jedovnického potoka. Nezměrným úsilím a dřinou se podařilo objevit další a další jeskyně, prostory a síně a tak dnes známe celý podzemní tok Jedovnického potoka od Rudického propadání až po vyvěračku u Býčí skály, který je druhým nejrozsáhlejším jeskynním systémem u nás.
Naposledy změněno: