Únor vypadal jako měsíc počínajícího jara, březen přinesl teplé dny, plné kvítků bledulek... a první dubnové dny vyvolávají téměř pocit, jako by už začínalo léto. Co nám přinese pokračování? Snad nebude červenec připomínat listopad.

3. dubna 2014
(čtvrtek)

DEN SEDMI RADOSTÍ
Ne, že bych tenhle týden - první po změně času na letní - vstával nějak lehce. Ale dnes přece jen lehčeji, než v předchozí dny, protože mě čeká zcela výjimečný pracovní den. Bude mít totiž jen dvě hodiny.

Už asi před čtrnácti dny firma ČEZ oznámila, že dnes bude pracovat na elektrickém vedení a to znamená jediné - od 8:00 do 17:00 u nás ve firmě nepůjde proud. Bez proudu neběží stroje ani počítače - proto má dnes většina lidí volno a až my uděláme nejpotřebnější, utečeme a budeme ho mít také. Nejlepší ale je, že nás čeká volno i zítra, protože vedení usoudilo, že nemá cenu spouštět stroje na jediný den. Báječný život.

Není tedy divu, že se jde do práce pěšky zvesela, ale nadcházející nečekaně prodloužený víkend není to jediné, co mi na cestě zlepšuje náladu. Předevčírem jsem si vytvořil z nejoblíbenějších CD mp3 soubory, nakopíroval je do mobilu a teď si je po cestě pouštím, aby mi rychleji a příjemněji utekla.

Nejvíc mi do nálady padla příjemná písnička Los set goyts - Sedm radostí - nazpívaná něžnými hlasy krásnou dámskou středověkou skupinou Innamorata - na adrese http://innamorata.armentum.cz/3-los-set-goyts.mp3 je i ukázka téhle písničky, celou si ji můžete vychutnat v podání skupiny Truverii na adrese http://www.youtube.com/watch?v=ClrTc5cRPUo.



Jméno Innamorata znamená v italštině něco jako miláček nebo drahoušek a milé tyhle dámy opravdu jsou. Když nám hezky tančily na Slavnostech královny Elišky v roce 2007, zaujaly mě kromě jejich tanců i písničky, které si k tomu pouštěly. Jedna lepší než druhá a postupně mě tak chytily za srdce, až jsem se rozhodl, že je chci a když ženušky z Innamoraty dotančily, hnal jsem se za nimi oklikou kolem laviček a nejrůznějších zábran rychlostí blesku, jen aby mi neutekly. Měly sice mnohem kratší cestu než já, ale nakonec se mi je podařilo dostihnout těsně před tím, než mi mohly zmizet v průjezdu a hned jsem na nich vyzvídal, kdo že nazpíval ty krásné písničky, na které tančily. Odměnou mi byly čtyři krásné a vřelé úsměvy a také hned tři CD za báječných 300 Kč. Jedno přímo od Innamoraty a dvě od skupiny Žaltář, která Innamoratě předcházela. Užil jsem si je všechny a nejednou jsem druhý den zíval kvůli tomu, že jsem se předchozí noc nedokázal urvat od poslouchání.

Teď je mám v mobilu a po Los set goyts si s vervou a radostí zpívám písničku Innamoraty Jedna dvě tři, která je českou verzí písničky Como Somos. Innamoratu střídá Arabská improvizace od Žaltáře a tu zase pro změnu Pán tance od mé nejmilovanější skupiny Kantoři, tanec vlka, zajíce a lasičky Ai vist lo lop od Innamoraty, Proč bysme veselí nebyli od Kantorů nebo šalmajové fanfáry Au Renoviau od skupiny Krless. To už jsem měl ještě lepší náladu, než když jsem vyrazil a když ještě došlo na jednu z mých nejoblíbenějších písniček od Kantorů, veselou skotskou písničku s českým textem Mary se dnes vdává, s vervou jsem si zpíval bez ohledu na to kdo mě vidí a slyší a mával rukama do rytmu.

S jakou chutí jsem zpíval, s takovou i pracoval - hlášení bylo cobydup a dokonce jsem za ty dvě hodiny stihl zadat do systému i práci z několika strojů. V pondělí tak toho budu mít míň a budu mít víc času na uzavírání příkazů, aby se na mě naše paní ekonomka nemračila.

Podnik potemněl, mí kolegové s kolegyní zmizeli na kolech za obzorem - a já stojím u přejezdu, váhám kam se vydat a při tom hraju na mobilu hru PixWords. To je taková křížovkářská hra - v každém kole máte různě překřížená dvě slova vodorovně a dvě svisle, ke každému je obrázek a různá písmena, z nichž některá tvoří slovo, vyjadřující obrázek. Můžou to být podstatná jména, přídavná jména i slovesa, názvy ovoce i různých zvířat a než někdy vymyslíte, co tam doplnit, docela se zapotíte.

Než jsem mohl vymyslet jméno jakéhosi zeleného hada, zastavilo u mě auto a on to táta se svou ženou Dášou. Tak mě místo prosté cesty domů čekala návštěva, povídání, kafíčko i zákuseček. Prohlížení nového přístřešku na dřevo a malých králíčků. A také cesta do sběrny, která žel Bohu přinesla více škody než užitku.

Na to však myslet nebudeme, protože si to právě štráduju za další radostí dnešního dne - kolega Ríša měl minulý týden narozeniny a dneska má svátek - a když máme takovou báječnou pracovní dobu, pozval nás - své nejbližší kolegy - na oběd do hospůdky U Učíků. Chvíli tam čekám, pak se mí kolegové přiženou po padesátikilometrovém cyklistickém výletu v dobré náladě a u smaženého sýru, zmrzliny a piva nebo kofoly prožíváme příjemné chvíle.

Mě však teď čeká další cesta - na autobus, protože je čtvrtek a čeká mě obvyklý bod programu - angličtina. Sluníčko svítí a hřeje jako v létě, cesta je to příjemná. V autobuse okamžitě usnu, ale v Hostinném jsem rychle zase plný sil, energie a chuti do zpívání. Štamgasti z hospůdky U Bicana mají asi o zábavu postaráno, když jdu po opačné straně ulice a zpívám si "Sklenku vína, deset piv, dvě tři whisky jaký div. Žejdlík brandy na kuráž, když se Mary vdává.". Hlavním hitem je však dneska Los set goyts, Sedm radostí a tuhle písničku si v prázdné učebně pouštím třikrát za sebou a v duchu si ji pobrukuju i při angličtině.

Spolužačky Vlaďka a Renča mají dneska mimořádně dobrou a upovídanou náladu, při anglickém povídání mě skoro nepustí ke slovu. Tématem jsou nejprve legrační příběhy ze školy a poté vtipné příběhy v souvislosti se svatbami, vyznáními lásky a partnerskými vztahy vůbec. Už už se začínám mračit, že toho povídání už je až příliš, ale na nějaký ten trénink gramatiky nakonec také přece jen dojde. Minulá hodina se mi ale líbila víc.

Zpátky jsem se rozhodl jet vlakem, ale přesto jsem jel nakonec autobusem. Na trati mezi Hostinným a Kunčicemi je totiž dlouhatánská výluka a místo vlaků jezdí autobusy. Je to dobře, trať na břehu Labe nad Hostinným, zkřivená loňskou květnovou povodní, potřebovala velkou opravu. Jen z Kunčic do Vrchlabí se jezdí vlakem.

Večer proběhl příjemně, při čtení druhého dílu tetralogie Inheritance od Christophera Paoliniho jménem Eldest. Při tom se mi však brzy začaly zavírat oči a po posledním přehrání písničky Los set goyts vedla moje poslední cesta ve Dni sedmi radostí do světa snů.

26. dubna 2014
(sobota)

OSTAŠOVSKÉ POUTNÍ SLAVNOSTI
Na předoňských Dračích slavnostech jsem poznal nádhernou skupinu jménem Ginevra. Její písničky s nádhernými melodiemi, plné lidských citů a středověkých příběhů, mě vzaly za srdce. Skupina Ginevra však žije v Příbrami, hraje hlavně po svém kraji a proto jsem neměl od té doby příležitost setkat se s ní naživo bez dlouhého cestování a nocování někde v cizím městě. Až dnešek přinesl příležitost znovu se s touhle úžasnou skupinou setkat - v Ostašově u Liberce budou poutní slavnosti a Ginevra tam bude hrát hned dvakrát. Proto jsem dnes vstával brzo a teď se spolu scházíme na vrchlabském nádraží.

Z očekávaných několika odstavců se stal článek jako hrom a proto ho najdete v článku Ostašovské poutní slavnosti v sekci Tomášovy řeči.

30. dubna 2014
(středa)

HRST ZAJÍMAVOSTÍ Z MINULÝCH DNŮ
Duben utekl jako voda, nějak nebyla energie a myšlenky na psaní - odplul do nenávratna téměř bez vzpomínek. Jen pár střípků zbylo. 1. dubna mi u Principálku udělal radost snad největší trs petrklíčů, jaký jsem kdy v životě viděl.



Pozadí Windows XP bylo v dubnu stále zelenější a zelenější...



...a krajina se zvolna odívala v zeleň listů a běl květů.





A rychle spěla k nejkrásnějšímu jaru.

MARKETING ZVANÝ VÍRA - KULT TŘÍ KRÁLŮ
Mám v úmyslu napsal další díl seriálu Fascinující marketing na téma, že víra dokáže být také jen účinným marketingem. Teď jeden příklad za všechny.

Kult Tří králů nebyl součástí křesťanské víry zdaleka od začátku. V 2. kapitole Evangelia podle Matouše můžeme číst, že přišli mudrci od východu, vedeni hvězdou našli Josefa a Marii s malým Ježíškem, kterému se klaněli a obětovali mu zlato, kadidlo a myrhu. Víc se tam o nich samých nedozvíme.

Jak se starověk postupně měnil ve středověk, lidé si tenhle příběh předávali, upravovali, přikřivovali... až se nakonec stal církví velmi propagovaný. A to v období Boje o investituru, tedy o to, zda církev bude i nadále podléhat světským panovníkům nebo se stane nezávislou a panovníci budou dokonce podléhat jí. Propagace této legendy mělo ukázat všem, že když se i králové klaněli malému Ježíškovi a předávali mu drahé dary, měli by tak činit i současní králové ve vztahu k církvi.

Chcete-li pokračovat vpřed, poplujeme dál společně v souboru Z Tomova diáře - květen 2014