Ten, kdo kdysi vymyslel jméno pro měsíc květen, zvolil opravdu přiléhavé jméno. Květen mění přírodu v moře květů, ptáčci s vervou zpívají, všechno se miluje, září a bují... krásný čas, ve kterém se krev pění prudčeji a je radostí žít.

2. a 3. května 2014
(pátek a sobota)

DRAČÍ SLAVNOSTI 2014
Temné mraky visí nízko nad horami a vrchy, městské domy Trutnova vyhlížejí temně a zasmušile a prudký vítr žene ulicemi celé závěje růžových plátků z květů odkvétajících sakur. Byl by to smutný pohled... ale dnes tu smutek nemá místo! Jen veselí, zábava a radost z lidské krásy bude vládnout na dalším ročníku Dračích slavností.

Dlouhatánské pokračování povídání o Dračích slavnostech na vás čeká v samostatném článku Dračí slavnosti 2014 v sekci Tomášovy řeči.

23. května 2014
(pátek)

NOC U SVATÉHO VAVŘINCE
Noc kostelů. Dvě slova a kolik se toho za nimi skrývá. Desítky, možná stovky míst, tisíce lidí... a jediná noc v roce, noc v níž ožívají kostely. Zaplněny svitem i tajemnými stíny zvou návštěvníky i do svých jindy skrytých zákoutí, nechávají promlouvat svou staletou historii a šeptají o tajemstvích víry.

V letech minulých i u nás ve Vrchlabí o Noci kostelů zářila okna některých z nich - Zámecké kaple nebo kostela v Hořejších Herlíkovicích. Letos poprvé se rozzáří i okna největšího kostela, novogotického kostela svatého Vavřince.



Nad kostelem nebe pomalu mění barvu z podmračené šedé na sametovou barvu noční tmy a my procházíme kostelní předsíní, dveřmi ze skla a dřeva a... a už jsme tam, pod vznosnou lomenou klenbou nesenou štíhlými sloupy, k níž stoupal už nespočet modliteb i nadějí, že budou vyslyšeny.

Teď však stoupáme i my a to ve stopách těch, kteří pronášejí svou modlitbu ne slovy... ale hudbou, zpěvem... a srdcem. Jdeme totiž na kůr.



Jeho největší částí jsou varhany, které zespodu nevypadají zdaleka tak veliké, jaké opravdu jsou - jejich skříně zabírají většinu kůru a na kůr se chodí skrze ně - je zvláštní pocit, stát v tom dřevěném průchodu a slyšet harašení skrytých táhel a mechanismů uvádějících v život jednotlivé píšťaly - od obrovských čtvehranných s hlubokým hlasem rozechvívajícím zdi kostelní až po štíhlé kovové, zpívající hlasem jasným jako polnice andělské.

Pohled z kůru skrz loď víry naplněnou jasem světel je nádherný...



Krása v kameni, štuku a skle...



Schody nás však svou na další cestu k nebesům. Nejdříve to jsou kamenné točité schody postranní věžičkou a poté strmé dřevěné skrz členitou kostelní věž. Našemu oku je v dnešní výjimečnou noc dovoleno padnout i na místa, jenž zůstávají jinak skrytá...



Tajemná půda, kde jsou pod trámy krovu vidět klenby, které při pohledu zdola vypadají pevně a nevyvratitelně, při pohledu shora však působí nečekaně křehkým dojmem. Při průhledu nezdobenou půdou také lépe než dole vynikne to, že je kostel postaven ve tvaru obrovského kříže.

Při putování kostelní věží se můžeme také zamyslet nad pomíjivostí lidského života.

Pokračovat v cestě za tajemstvími kostelní věže budeme pokračovat v článku Noc u svatého Vavřince v sekci Tomášovy řeči.

Pokračování na vás čeká v souboru Z Tomova diáře - červen 2014.