Jedním z nejkrásnějších dárečků, který jsem loni našel pod vánočním stromečkem, byl dáreček, na který jsem se těšil už dlouho - zbrusu nové album mé moc a moc a ještě jednou moc oblíbené skupiny Kantoři.
Těšil jsem se už od chvíle, kdy jsem se od kapelníka Honzy Filipa dozvěděl, že Kantoři pracují pilně na novém albu a bude na něm několik mých oblíbených písniček. Ještě víc jsem se začal těšit, když k nám do Vrchlabí Kantoři přijeli na koncert a asi dvě nebo tři písničky z chystaného alba hráli. O Štědrém večeru nastal čekání konec a to díky štědrým Kantorům, kteří mi album věnovali jako vánoční dáreček.
Normální lidé si pouští CD obvykle od začátku, ale já už se tak těšil na českou verzi mé mimořádně oblíbené irské písničky Whiskey in the jar, že první písničkou, kterou jsem si z alba Kantorů pustil, byla písnička číslo 10. Anglických verzí téhle písničky znám docela hodně, některé se mi líbí moc, některé méně a jedna (od známé skupiny Metallica) se mi úplně hnusí. Tak jsem praskal zvědavostí, jak ji hrají Kantoři a musím říct, že jsem u jejich verze div neřval nadšením. "Jen počkej, má milá, teď můžu whisky pít." Autorovi textu Josefu Jarešovi se slova písničky moc povedla a Kantoři ji hrají a zpívají prostě skvěle.
Teď můžu whisky pít ale nebyla zdaleka jediná hitovka, na kterou jsem se těšil. Album se jmenuje Jarmark a jeho titulní písničkou je známá písnička Jarmark ve Scarborough. Jejím originálem je skotská písnička Scarborough Fair, která se dočkala mnoha a mnoha verzí - např. od Simona a Garfunkela, Sarah Brightman... a také má dokonce 4 různé české verze. A všechny verze se mi líbí tolik, že by tahle písnička měla velkou šanci zvítězit v souboji o mou nejoblíbenější písničku vůbec. Kantoři zpívají verzi s trochu posmutnělým textem Zdeňka Borovce a zpívají ji moc hezky.
Ale i třetí známá písnička na mě nečekaně z alba Jarmark vykoukla. Jméno jejího španělského středověkého originálu neznám, ale znám ji jako Fires at the midnight od Blackmore's Night. U Kantorů se jmenuje Nevstoupím do chrámu a Kantoři ji zpívají tak nádherně, až z toho po mně běhá mráz a navíc s hodně působivými slovy Josefa Tejkla.
Podíváme-li se na zadní stranu na seznam písniček, asi ledaskoho hodně překvapí - Kantoři pro nás nazpívali lidové a středověké písničky doslova z celé Evropy a nejen z ní. Najdeme tu písničku ukrajinskou, brabantskou, polskou, vlámskou, cikánskou, irskou, skotskou nebo rumunskou. Díky šikovným textařům však dobře rozumíme všem, neboť všechny písničky mají krásné české texty. Jejich autory jsou Josef Jareš, Eliška Pilařová, Radovan Navara, Jolana Brannyová, Tomáš Měcháček, Josef Tejkl, Zdeněk Borovec a Jiří Aplt. A všem se slova písniček opravdu povedla.
A tak se nám může vařit krev při veselé písničce Proč jsi mě oklamala (i když jejímu oklamanému hrdinovi asi moc veselo nebylo), pak se touláme po jarmarcích s Oslem a housličkami nebo odmítneme společně s Martinou všechny surové a nepříjemné nápadníky, které zajímá jen jejich řemeslo, v písničce Dcero, moje dcero. Nebo se rozesmutníme při příběhu nešťastné lásky, končícím na šibenici při poslouchání písničky Lilie. Ale rychle nás to přejde, když se poradujeme z Chaloupečky malé, ale naší a hlavně z toho, že nebudeme už muset žít s protivnou a zlou tchyní. Pak okrademe kapitána Farrela, dostaneme se do vězení - a možná z něj i utečeme v písničce Teď můžu whisky pít. Nakonec obrátíme oči k nebi v modlitbě s písničkou Nevstoupím do chrámu a zazpíváme si Requiem. To a ještě mnohem víc vás čeká při poslechu alba Jarmark.
Co na Kantorech obdivuju už od chvíle, kdy jsem je viděl poprvé - přečíst si o tom můžete v článku Hodina se čtyřmi Kantory - je počet a různorodost nástrojů, na které hrají. Nejsou to jen běžné nástroje, jako jsou housle, klávesy nebo kytara, ale i takové neobvyklé a historické nástroje jako třeba niněra, trumšajt, chalameau, píšťala s měchuřinou nebo bodhrán. To moc obdivuju, protože na takové nástroje se běžně hrát neučí, učebnice na to nejsou a tak se to člověk asi musí naučit jen tak sám od sebe.
Nejkrásnějším hudebním nástrojem je ale lidský hlas. Každý člen skupiny má jiný, všichni krásný a tak nejkrásnější je, když spolu zpívají v souzvuku, připomínajícím píštaly varhan. Může to vypadat jednoduše, zpívat v takovémhle souzvuku, ale není asi snadné se to naučit a leckterá skupina to moc neumí. Nevím, jaké je tajemství tohoto souzvuku, ale mám pocit, že v tom, že každý zpívá melodii, která se od ostatních v některých tónech trochu odlišuje.
Koho mé povídání zaujalo, určitě ho bude zajímat, kde by si mohl album koupit nebo si z něj poslechnout ukázku. Obojího se vám dostane, když zavítáte na stránku Kantorů http://www.kantori-folk.cz/, kde najdete seznam všech alb a písniček Kantorů, kontakt na ně i informace o nich a také informace o tom, kde Kantory můžete vidět naživo. Věřte, že to stojí zato, protože Kantoři hrají a zpívají s takovou chutí a radostí, že se jejich radost přenese i na vás a vám se pak jejich koncert líbí, i když jste tam přišli s tím, že se vám líbit určitě nebude. Přesně to se totiž stalo na koncertu ve Vrchlabí mým přátelům Petrovi a Jance. Jance se hudba Kantorů líbila tolik, že nakonec i jí Ježíšek přinesl album Jarmark a udělal jí tím obrovskou radost.
A tak Honzovi, Evě, Martině a Milošovi moc a moc děkuju za radost, kterou mi svými krásnými písničkami a svým dárečkem udělali a přeju jim, ať jejich hudba ještě dlouho dělá radost jim a jejich fanouškům.