Nebojte se, nečeká tady u mě na vás perná hodina procvičování a učení vzorců, pouček a definic. Místo toho se se mnou podíváte na staročeský jarmark do Turnova, který se konal 28. května a na němž měla koncert i zajímavá skupina jménem Kantoři.
A podíváme se pěkně na začátek, při kterém Kantoři ladí nástroje. A nástroje to jsou skutečně zajímavé a neobvyklé a zasluhují bližší pozornost.
Kantoři jsou totiž skupina, která hraje krásné středověké písničky různých národů s českými texty. A hraje je na úplně stejné nástroje, jako naši dávní předkové, kteří ty písničky složili. Jedním z nejzajímavějších je niněra - má "tělo", vypadající trochu jako od kytary, struny a klávesy a hraje se na ni tak, že se jednou rukou točí klikou, která je po straně niněry a jíž se roztáčí nakalafunované kolečko, které třením o struny vydává tón. Druhou rukou se mačkají klávesy. Zvuk má niněra takový nepopsatelný, příjemně vrzavý a její tóny doplňují středověké písničky hodně často (je to ten nástroj, co má na spodním obrázku Eva Černíková na klíně). Dalším hodně neobvyklým nástrojem je fanfrnoch - je to totiž kameninový džbánek se dvěma uchy, přes jehož horní stranu je napnutá kůže, uprostřed níž jsou provlečené žíně z koňského ocasu. Aby se rozezněl, musí být žíně namočené vodou. Když se pak po nich přejíží rukou, dělá to takové zvláštní "uh" podobné lidskému hlasu. Zajímavá je i píšťala s měchuřinou - vypadá trochu jako zobcová flétna, ale na konci má měchuřinu - to je takový malý měch - a díky němu má zvuk úplně jiný, takový vzdáleně podobný dudám. Nu a ještě hrají Kantoři na velkou spoustu dalších nástrojů, ale ty už jsem si nestačil tak dobře prohlédnout a navíc by vás už mohly mé nedokonalé popisy začít unavovat a tak se místo toho budeme soustředit na právě začínající koncert.
I přes pořádné vedro a sluníčko, nemilosrdně pražící přímo na Kantory a jejich nástroje, kterým vedro moc nesvědčí, začali Kantoři pěkně od podlahy - rychlou písničou Ať skřipky hrajou dál. Protože se dají písničky slovy špatně popsat, mrkněte se na stránku Kantorů - http://kantori.web.worldonline.cz do sekce Diskografie, kde najdete ukázky některých písniček v mp3. A hrajeme dál... další a další písničky, jednu krásnější než druhou. Pěkné je i to, že kapelník Jan Filip vždycky ke každé písničce řekne odkud je, případně kdo ji složil, pokud se to ví a kdo napsal její český text. Líbí se mi i to, že rychlá písnička střídá pomalou, veselá smutnou a tak je celý koncert takový pěkně vyvážený, každý si vybere něco - třeba mně se nejvíc líbily veselé a rychlé písničky Mery se dnes vdává (Mairi's wedding), Kopce v Connemara (Hills of Connemara), Pán tance, Ať skřipky hrajou dál a Holka, holka nebo smutná písnička Carrickfergus. Ale ani ty ostatní nejsou o nic horší.
Zmínit zasluhují i české texty, které si píší Kantoři zčásti sami a zčásti je pro ně píší jejich přátelé. Neboť to nejsou žádné texty o ničem, ale texty, které mají svůj smysl a navíc se dají docela lehce naučit a člověk si pak může s Kantory zpívat, což se mi líbí.
Docela fascinující je to, jak dokáže každý ze skupiny za jednu písničku vystřídat několik nástrojů. Nejvíc mě s tím překvapil Jan Filip (to je ten pán na horním obrázku úplně napravo), který dokázal odehrát část na housle, pak bleskově popadnout dudy, během pár sekund nasadit hubičku, nafouknout jim vak a začít hrát.
Jen jednu chybu koncert Kantorů má - hodina utekla jako voda a je tu konec a s ním i představení těch, díky nimž jsme tuhle krásnou hodinu strávili. Začneme Evou Černíkovou (to je ta paní na horním obrázku třetí zleva), která hraje na klávesy, kytaru a další nástroje. Martina Vejrová (ta je druhá zleva) hraje na všechny možné flétny a píšťalky a na niněru. Miloš Panchartek (to jen ten první zleva) hraje hraje na kytary, různé bubínky na famrnoch. Nu a kapelníkem a duší celé skupiny je Jan Filip (pán na obrázku první zprava), který hraje na housle, fidulu (vypadá jako hranaté housle, ale má trochu jiný zvuk), niněru a středověké dudy.
Naštěstí se Kantoři nenechali dlouhou přemlouvat a ještě přidávají na závěr moldavskou písničku Háj, háj, ale pak už je definitivní konec a při něm přichází výborná zpráva - Kantoři mají několik vlastních CD a je možné si je u nich koupit. Kdo téhle možnosti využije, může si zároveň s Kantory trochu popovídat a poznat je blíž - a věřte mi, stojí to zato, neboť to jsou tak vřelí a přátelští lidé, jakých je v dnešní době málo.
A nejkrásnější je, že je na Kantorech vidět, jak moc je těší, že pro vás hrají a že se vám to líbí, neboť tak krásně, jako na obrázcích na této stránce, se smějou po celý koncert a i když si s nimi povídáte.
A tak, milí Kantoři, vám moc děkuji za vaše písničky, které zpíváte, za všechnu radost, kterou přinášejí, za to, jací jste a že vůbec jste a přeju vám, aby se vám jen a jen dařilo a už se těším, až vás uvidím příště.
A na samotný závěr mé "reportáže" vás všechny zvu na stránku Kantorů na adrese http://kantori.web.worldonline.cz, kde najdete historii skupiny, dikografii (s ukázkami písniček v mp3), fotogalerii, ale hlavně termíny dalších koncertů.