Temné mraky visí nízko nad horami a vrchy, městské domy Trutnova vyhlížejí temně a zasmušile a prudký vítr žene ulicemi celé závěje růžových plátků z květů odkvétajících sakur. Byl by to smutný pohled... ale dnes tu smutek nemá místo! Jen veselí, zábava a radost z lidské krásy bude vládnout na dalším ročníku Dračích slavností.

O STAVBĚ TRAUTENBERGOVY TVRZE
Už podeváté se lidé z občanského sdružení Trutnov, město draka snažili a jejich snaha se snad podařila a stejně jako v minulých letech nás čeká bohatý program k uctění draka - symbolu Trutnova - a bohaté historie města. Letošní ročník slavností má podtitul "O stavbě Trautenbergovy tvrze".

V 16. století žil v Trutnově renesanční člověk jménem Simon Hüttel a ten dlouhá léta vedl kroniku města Trutnova, která je dnes pro nás úžasným seznámením s Trutnovem doby renesance. Zapsal do ní i pověst o založení Trutnova v temném dávnověku na úsvitu 11 století.

Když bojoval polský kníže Měšek s českým knížetem Boleslavem a válka skončila ústupem Poláků, nechtělo se některým polským vojákům vrátit se domů k pluhu a dobytku. Pod vedením rytíře Mnislava se usadili v pustém kraji kolem řeky Úpy, postavili si tu hrádky - v pověsti zvané "věže" - Žacléř, Rechenburg a další na návrší nad řekou Úpou. Spokojeně si tu žili, okrádali kupce, putující po Slezské stezce a bojovali mezi sebou o zlato. Dozvěděl se však o nich nový kníže, kníže Oldřich, vyslal proti nim své rytíře, ti všechny lupiče pochytali a poslali do Prahy, kde lupiči byli vyslýcháni, až prozradili všechno a lámáni kolem. Kníže Oldřich poté poslal do kraje kolem Úpy rytíře Albrechta z Trautenbergu s velkou družinou. Ten si tu nechal postavit tvrz a založil tu město - dnešní Trutnov. Lidé se tu začali usazovat a Trutnov začal vzkvétat.

Koho by zajímala pověst celá a rozebraná do nejmenších podrobností, ten ať se mrkne a adresu http://is.muni.cz/th/145528/ff_b/PovestOZalozeniMestaTrutnova_FinalNebar.pdf, kde o ní najde celou úžasnou bakalářskou práci, kterou sepsala Michaela Voňková.

Předehrou k Dračím slavnostem byla zajímavá "Cesta za dávnými věžemi" - 26. dubna 2014 putovali všichni její účastníci z Trutnova přes hrádek Rechenburg až do lomu v Libči, kde opékali buřty a dobře se tam měli. Tam já jsem nebyl, ale teď si spolu vychutnáme Dračí slavnosti až do dna.

DRAČÍ SLAVNOSTI - DEN PRVNÍ
Máme pátek 2. května 2014, blíží se sedmá hodina a my zmateně stojíme u bran a proutěných palisád tvrze Albrechta z Trautenbergu, stojící v malém parčíku pod někdejším trutnovským hradem, dnešním Muzeem Podkrkonoší. Zmateně proto, že jen vítr se prohání branami a vůbec nic tu nenasvědčuje tomu, že by tu za deset minut měl začít koncert. Teprve při druhé cestě kolem si všimnu lístečku na jedné z bran, který hlásá, že z důvodu ošklivého počasí byl nadcházející dvojkoncert přesunut do koncertní síně Bohuslava Martinů. To je potěšující informace, už jsem se děsil, že pořadatelé všechno zrušili a já se sem hnal zbytečně. Méně potěšující to, že vůbec netuším, kde koncertní síň Bohuslava Martinů je. Naštěstí se na Internetu najde vše a tak za pár chvil už přecházím náměstí, ulici Na Struze a kolem Městského parku až k bývalému evangelickému kostelíku, ve kterém je zmíněné koncertní síň.



KONCERT SKUPINY SCHOLA SPECIALIS FAMILIAE
Vklouzávám dovnitř hlavním vchodem a za chvíli už se začínám hroužit do hlubin hudby prvních interpretů - středověké skupiny Schola Specialis Familiae. Středověké písničky jsou moje oblíbené, ale tahle skupina je pojímá mnohem vážněji a odborněji. Jejich kapelníkem je totiž muzikolog a hudební skladatel Doc. Vlastislava Matouška Ph.D. a budí to ve mně pocit, že je tenhle člověk asi i profesorem hudby, protože chvílemi váhám, jestli to je ještě koncert nebo spíš přednáška s občasnou hudební ukázkou. Před každou písničkou se dovídáme spoustu odborných informací o tom, jestli je píseň zapsaná v černých nebo bílých notách, o historických nástrojích, o různých hudebních stylech... bylo by to zajímavé, ale já jsem na to moc přízemní a je to, jako by pan profesor stavěl střechu tam, kde nejsou ani základy. Velmi mě zaujala jen zmínka o hudbě, která se komponuje za pomoci matematiky, jednotlivé tóny se nějak vypočítají.
Hudba se mi líbí víc než povídání, ale nějak se na ni nedokážu soustředit. Koncert končí potleskem a pak už přichází to, na co se těším nejvíc, koncert skupiny Kantoři.

KONCERT SKUPINY KANTOŘI
Kantoři - jejich velkou a často aktualizovanou stránku najdete na adrese http://www.kantori-folk.cz - je známá východočeská folková skupina s tradicí, trvající už 44 let. Hraje lidové písničky všech možných evropských národů, nazpívané s českými texty. Už od prvního setkání s nimi je to moje nejmilejší kapela a když jsem se na stránce Kantorů dozvěděl, že tu dneska budou hrát, neváhal jsem ani okamžik a dneska se vydal sem. Už se na ně moc těším.

Bohužel se však rozhodla zlobit technika. Už při koncertu skupiny Schola Specialis Familiae začal bručet jeden z reproduktorů a proto je potřeba všechno přezvučit. Navíc to měli organizátoři naplánováno tak, že před 20. hodinou skončí Schola Specialis Familiae, zatleská se, na pódium napochodují Kantoři a od 20. hodiny se začne. Tak to však u Kantorů bohužel nefunguje - jednak mají spoustu nástrojů, z nichž některé je potřeba naladit a jednak je tu zvukový systém, který je potřeba nastavit a vyladit, což trvá poměrně dlouho. Podle mého je to úplně zbytečné zdržení - Kantoři by tady mohli klidně hrát naprosto bez jakýchkoliv mikrofonů a reproduktorů - ale vymyšlené je to s nimi, tak nad tím nemá cenu meditovat. Začíná se však kvůli tomu až kolem 20:45 a to ve mně budí černé myšlenky - poslední autobus do Vrchlabí mi jede ve 22:30, na autobusák je to odtud slušný kusanec, tak budu muset jít v polovině koncertu domů a to mě bude hrozně mrzet. Nemá cenu si však teď kazit koncert černými myšlenkami.



Dnešní koncert Kantorů se jmenuje Keltská rosa a to znamená jediné - budou se hrát převážně irské a skotské písničky. Začíná se písničkou Slyšel jsem hlas Ježíše (má nejoblíbenější verze téhle irské písničky je Královna z Dundrum Bay), ještě větší radost mi ale dělá moje od prvního koncertu oblíbená skotská svatební písnička Mary se dnes vdává.

Obrovské reproduktory v malém kostelíku jsou spíš nevýhodou, vše je ze začátku až příliš hlasité, ale má to i svoje výhody - můžu si s Kantory spokojeně zpívat stejně, jako když si je pouštím z mobilu při cestě pěšky do práce a vzhledem k tomu, že ta paní přede mnou a ostatní se po mně nedívají, nemračí se a nedělají pšššt, tak to asi doopravdy neslyší.

Následuje rychlá instrumentální písnička Šťastný kvaker, smutná irská písnička Lilie a k mé radosti i veselá písnička Sbohem Carlingforde, kterou si také s Kantory rád zpívám. Pomalou písničku Zpátky do kopců vystřídala další moje oblíbená hitovka Kopce v Connemara.

Kantoři hrají jednu mou oblíbenou písničku za druhou, dívám se často na mobil, protože při takových písničkách čas utíká bleskově, ale dnes utíká naštěstí milosrdně pomalu. Teď právě přišla na řadu moje snad nejoblíbenější písnička vůbec Jarmark ve Scarborough. S radostí si s Kantory zpívám i písničku Teď můžu whisky pít, která je úžasným českým překladem známé irské písničky Whiskey in the jar. Pak si s vervou zpívám i další podobně oblíbenou irskou písničku Divoký tulák.

Smutná písnička Balada o dobrákovi Paddym příliš dobré nálady nevzbudí a ze začátku mi připadala smutná až moc, ale pak mi na koncertě Kantorů v Chlumci tak padla do nálady, že ji mám od té doby rád a proto si i teď s Kantory zpívám, i když jen potichu, abych ostatním nekazil požitek z Martinina a Evina něžného hlasu. S větší vervou si zpívám původem českou písničku a mou obrovsky obíbenou písničku o pivu Proč bysme veselí nebyli.

Ve chvíli, kdy už s čím dál větším roztrpčením sleduju číslíčka na mobilu a přemýšlím, jestli toho Kantoři ještě budou hrát hodně, ohlásí kapelník Honza Filip, že příští písnička bude poslední a představuje nám i ostatní, kteří nám tu dneska dělali radost - Evu Černíkovou, Martinu Vejrovou a Miloše Panchartka. Děkuju vám, Kantoříci milí, dneska jste hráli s takovou vervou a radostí a tolik krásných písniček, že mám z toho v sobě pocit štěstí a radosti.

Ohlášenou poslední písničkou je úžasná a známá irská písnička Pán tance. Bohužel už nemůžu zůstat až do konce, je 22:18 za 12 minut jede autobus a proto musím jít. Mrzí mě to, lidé si určitě ještě vytleskají jednu nebo možná i dvě písničky jako přídavek - ale hlavně jsou Kantoři moc a moc milí a přátelští a rád si s nimi povídám, ale dnes byl osud proti nám.

Tedy - říkám, že musím jít, ale ve skutečnosti musím pádit nocí a deštěm co to dá. Naštěstí vzdor pobolívající noze to dalo dost a za šest minut uřícený a s vyplazeným jazykem přibíhám k mému autobusu a jedu domů.

DRAČÍ SLAVNOSTI - DEN DRUHÝ
Přichází nevlídné, deštivé ráno. Vítr se prohání ulicemi Trutnova, vhání do obličeje občasné spršky deště, cloumá s dvoubarevnými prapory a plachtami stánků a studený vzduch činí ještě chladnějším. Do počátku slavností ještě nějaký čas zbývá, proto se potuluju ulicemi a koukám se, co se kde chystá.

ZÁBAVNÁ SPOLEČNOST AL RAŠÍD
Jako první mě zaujme pěkný praporek. Rozhodnu se si ho vyfotografovat, ale zdá se, že to není praporek nýbrž vlaječka. Zakrývá se volným rohem, natáčí se ke mně bokem a kdyby uměla mluvit, asi by mi říkala, ať ji nefotografuju, že se bude blbě tvářit a že je moc tlustá, že ty vlajky támhle jsou mnohem tenčí. Když je však člověk vytrvalý, úspěch se dostaví.



Zábavná společnost Al Rašíd - jejich pěkná stránka na vás čeká na http://www.alrasid.cz - je pozoruhodná parta lidí, kteří objíždějí nejrůznější historické akce se svými podivuhodnými atrakcemi. Tahle se jmenuje Hlavotoč.



Kdo si chce ověřit, jestli se mu při točení kolem své svislé osy udělá špatně, ten usedne na sedátko. Pod sedátkem je kladka s namotaným provazem, za který stačí pořádně trhnout a sedátko se roztočí fantasticky rychle. Setrvačností se provaz znovu namotá na kladku a když se znovu trhne, točíte se pro změnu na opačnou stranu. Když jste poté schopní přejít po dřevěném trámku, vyhráli jste nad Hlavotočem. Já bych zaručeně prohrál.

Ještě impozantněji však vypadá Kotrmelčák.



Kdo se nebojí, ten usedne do tohoto horkého křesla, nechá se připoutat dvěma silnými koženými řemeny - a pak stačí točit vedlejším kolem, aby si udělal tolik kotrmelců vpřed i vzad, kolik jeho hlava a žaludek vydrží. Já bych tu odvahu neměl. Za Kotrmelčákem vidíme klasický hezký kolotoč, roztáčený lidskou silou za pomoci velké tyče. Kromě toho tu jsou i "Barbarské sekery" - oblíbená rytířská hra, při které stojí kandidáti rytířství na dřevěném trámku, každý má tyč opatřenou na konci měkkými "boxerkami" a cílem je shodit soupeře z trámku. Kdo se ocitne na zemi, prohrál. Můžeme si tu i zastřílet z kuše na kovová zvířátka.

ZAČÁTEK SLAVNOSTÍ
Chvíli se potuluju po nábřeží, ale kromě toho, že tu chvíli pomáhám stavět stánek sympatickým Bezinkám, se tu zatím nic neděje, tak se vracím do Horské ulice a za chvíli jsem na Krkonošově náměstí.



Tam je toho mnoho - spousta stánků s nejrůznějšími dobrůtkami pevnými i tekutými - ale není mnoho času tu procházet, protože přichází zahájení slavností.



Narozdíl od doby socialismu se zahajovací projevy a proslovy nijak neprotahují, stačí jen pár slov od pořadatelů ze sdružení Trutnov město draka i "purkmistra" Trutnova pana Adamce. Poté nám tu chvilinku pro radost bubnuje bubenická skupina Tamboři.



Našimi průvodci dnešním dnem budou i tihle zajímaví lidé.



VYSTOUPENÍ SKUPINY PEREGRIN
Kulturní program na náměstí začíná vystoupením středověké skupiny Peregrin.



Skupina Peregrin - lépe než při mém nedokonalém povídání se s nimi seznámíte na adrese http://www.peregrin.eu - je fajn skupina, hrající ryze středověké písničky na dudy, šalmaje, cistru, fidulu a mnoho dalších historických nástrojů. Dneska nám tu hrají především fajn bretaňské písničky, ale nesmí chybět ani písnička, kterou znám od nich Ai vist lo lop. Po asi čtyřech písničkách první vystoupení Peregrinu končí a přichází na řadu další bod programu - vyhlášení výsledků literární soutěže. Pro mě to jsou však jen jména a proto se potuluju po náměstí. Staročeská placka ze Středověké krčmy měla za úkol kromě nasycení zahřát i mé zkřehlé ruce, to se jí moc nepovedlo, ale jinak jsem si na ní pochutnal.

TRUTNOVU DNES VLÁDNE DRAK
Krakonošovo náměstí má dnes neobvyklou dominantu.



Místo vládce hor Krakonoše dnes vládne Trutnovu uprostřed kašny impozatní trutnovský drak. A my můžeme jen tipovat jak to souvisí s dnešním studeným a deštivým počasím - jestli se Krakonoš na pořadatele slavností rozzlobil, že takhle zakryli jeho sochu... a nebo jestli to je pomsta pořadatelů Krakonošovi za to, že na nás poslal takové ošklivé počasí. Těžko říct, jak se to líbí Krakonošovi, ale mně se to líbí moc.

Už delší dobu totiž čtu v angličtině obrovskou tetralogii Inheritance, která vyšla i v češtině jako Odkaz Dračích jezdců, teď právě její třetí díl Brisingr. V tomto díle mají draci daleko k těm z našich pohádek. Ti obvykle mají neodolatelnou chuť na princeznu a rozmluvit jim to musí statečný rytíř s dlouhým mečem, se kterým s drakem udělá krátký proces. V Inheritance je dračice Saphira společně se svým jezdcem Eragonem sympatickou hlavní hrdinkou příběhu a snad i díky tomu mám tady z trutnovského draka radost a Dračí slavnosti mi dneska dělají obzvláštní potěšení.

TVRZ PANA ALBRECHTA Z TRAUTENBERGU
Náhlé bubnování z dolního konce náměstí mě vytrhuje z myšlenek - to Tamboři tam bubnují, aby upoutali pozornost lidí. Vzápětí se dávají na cestu stánky lemovanou Horskou ulicí, u pošty zahnou doprava a po pár krocích už se před námi zjevují věže Albrechtovy tvrze.

Zatímco loni se středověké písničky, břišní tanec a souboje statečných rytířů odehrávaly v nevlídném zákoutí pod vysokými kamennými zdmi, letos se jejich dějiště přestěhovalo o pár desítek metrů dál na příjemné náměstíčko, kde se Hradební ulice kříží s ulicí Vodní. Tohle příjemné místo dnes obklíčila proutěná hradba a tři impozantní dřevěné brány. Nad ním se na kopce do výše tyčí pěkný historický dům, ve kterém dnes sídlí Muzeum Podkrkonoší, ale dříve to býval zámek a ještě předtím hrad.



Ve tvrzi pod hradem na nás čeká několikero stánků, malé dřevěné pódium a větší stan a několikero lavic a stolů. Příjemné místo, jen vítr a zima to tu trochu kazí, ale něčím se už určitě zahřejeme.

VYSTOUPENÍ SKUPINY DURO NUX
Jako první se na malém dřevěném pódiu začala zabydlovat středověká skupina Duro Nux. Než se zabydlí, pozvu vás na jejich stránku http://www.duronux.kx.cz, kde najdete všechno o skupině, jejich vystoupeních i hudební ukázky z jejich CD.

Duro Nux jsem poznal na loňských Dračích slavnostech a byla mi moc sympatická - její hudba i skupina jako taková. Když jsem letos z programu zjistil, že tu bude Duro Nux i letos, měl jsem z toho radost. Máme ji tu právě teď.



Ten člověk úplně napravo však není ze skupiny Duro Nux, ten nás tu dneska bude celý den provázet programem, moderovat, uvádět... ale hlavně dokáže fantasticky vzbuzovat dobrou náladu a dělat nejrůznější vtípky. Je doopravdy fajn.



Moc hezky hráli i Duro Nux, bavilo mě to, jen jsem nějak už zapomněl, jaké písničky to vlastně hráli. Tahle skupina si totiž nevybírá notoricky známé středověké písničky, takže je většinou neznám, ale jsou fajn. A fajn je i to, že tohle vystoupení nebylo zdaleka poslední a ještě si tu písniček Duro Nux užijeme.

KOUZLA PANA ALCHYMISTY
Po vystoupení Duro Nux přichází na řadu troška kouzel královny věd alchymie.



Pan alchymista ve starodávných dřevěných brýlích má ve velkém stanu velký stůl, plný zkumavek a lahviček se záhadným obsahem, misek, kádinek a baněk. Nejdříve nám dokazuje, že voda dokáže téct do nahřáté kádinky nahoru gravitační síle navzdory, namíchává pro nás "elixír rychlého běhu", který by nejprve deset hodin působil a pak bychom tři dny strávili na oné místnosti... a ukazuje nám, jak snadno a rychle vyrobit střelný prach. To stačí do misky nasypat něco bílého prášku jménem ledek, k tomu přisypat o něco méně dřevěného uhlí a asi stejné množství síry. Pak to dobře promícháme v třecí misce s tloučkem a černý střelný prach je hotov. Co se asi stane, když se zapálí?



Velice působivě hoří.



Mezi jednotlivými body programu je vždycky chvíle času. Před vystoupením Duro Nux jsem si u stánku u brány dal horký zázvorový sirup s ovocem, který na chvíli zahřál zkřehlé ruce a také jsem si udělal radost s tričkem se znakem Trutnov město draka.

ŠERMÍŘSKÁ ŠKOLA SKUPINY REGO
Teď nás však čeká zábava z jiného soudku - bude tu zvonit ocel ve víru lítých soubojů - na kolbiště přichází šermířská škola skupiny historického šermu...



..Rego z Vrchlabí. Jejich fajn stránka na vás čeká na adrese http://www.rego.brbla.net a najdete na ni povídání o jednotlivých členech a členkcáh i dlouhé historii skupiny, v sekci Chystáme se dozvíte kde Rego v nedávné i dávné minulosti vystupovalo a mnoho dalšího. Teď už je škola šermu nastoupená a může začít další lekce cvičných soubojů s různými zbraněmi.



Bojuje se s různými zbraněmi - s meči...



...se zahnutými tureckými šavlemi...



...s dřevěnými tyčemi, jinými meči nebo třeba bojovými sekerami.



Bylo to fajn, líbilo se mi to.

DROBNOSTI A RADOSTI
Jinou zábavu má zatím v pozadí ve stanu pan alchymista - poklidně a s úsměvem tam podřezává velkým nožem dětem zápěstí.



Vypadá to docela sugestivně, ale podle počtu dychtivých zájemců je vidět, že zákrok nebolí a krev při něm neteče. Kouzlo spočívá v tom, že se pomaže něčím úplně průhledným zápěstí a něčím jiným průhledným čepel nože. Na zápěstí ani na čepeli není vidět vůbec nic, ale stačí přejet zápěstí nožem - a je z toho podívaná, z jaké by se při vhodné konstelaci hvězd dalo klidně padnout do mdlob.

Ve tvrzi pana Albrechta teď bude nějaké představení pro děti. Někdy se dokážu třeba u loutkového divadla bavit jako malý Jarda, tentokrát ho ale nechávám skutečným malým a vydávám se podívat na náměstí. Dneska se totiž mám na slavnostech potkat s nejmilejší trutnovskou paní a paní s kouzelnými prstíky, zkrátka s Ivetkou. Ještě tam ani nedojdu, když vtom mě upoutá příjemný zvuk - zvuk flašinetu - a když se s radostí podívám po jeho zdroji, vidím, že se na mě paní flašinetářka dívá a vesele se směje.



Není to u mě dobrá kombinace - já mám na tváře paměť prachmizernou, zato mě si zapamatuje a pozná téměř každý. Tuhle paní jsem ale poznal i já - je to milá flašinetářka Dagmar Dosedělová, která na Dračích slavnostech hrála už loni a mile si se mnou povídala. Loni jsem si nebyl jistý, jestli by jí bylo milé, kdybych sem dal její obrázek - letos jsem si na to vzpomněl a už vím, že proti tomu vůbec nic nemá. Chvíli si spolu povídáme a potom pokračuju v cestě na náměstí. Rozhlédnu se tam, ale po Ivetce ani vidu ani slechu, proto se vracím zpátky do tvrze pana Albrechta.

VYSTOUPENÍ SKUPINY SCHOLA SPECIALIS FAMILIAE
Tam zatím hraje a zpívá skupina Schola Specialis Familiae.



Moc jsem toho neslyšel, jen mi připadalo, že tentokrát pan profesor méně povídal a více se hrálo. Víc ale k vystoupení nemám co říct, protože jsem slyšel asi jen dvě písničky.

VYSTOUPENÍ SKUPINY MARTA A RASPUTIN BAND
Vítr fouká, trochu i prší - a proto pořadatelé musí udělat trochu harakiri - ke stanu rychle přidělávají zadní stranu a všechny skupiny teď budou hrát schované pod jeho střechou. Všechny reproduktory však zůstaly na původním místě kolem otevřeného pódia.

Ale ani při stěhování mikrofonů a všeho potřebného se nenudíme - o zábavu se nám stará jeden sympatický konferenciér, jeden obr a jeho tři pomocnice ve stříbrných sukýnkách. Teď nám vymysleli zábavu jednoduchou, ale legrační - přinesli obrovský kruh z lesklé, lehké a šustivé červené látky, který vypadá jako obrovská plachta z deštníku nebo vrchlík padáku. Rozložili ji, do jejího středu hodili pár plastových rybiček a kroužků - a začali lákat lidi, že to je moře, tak ať jdou k moři. Který hračička si šel hrát mezi prvními asi tušíte.
Cílem bylo stoupnout si po obvodu tohoto látkového moře, vzít ho za okraj, třepat s ním a vlnit... pak si sednout na bobek a když se vše uklidní, rychle si stoupnout, ruce zvednout a pak je spustit prudce dolů. Lehkou látku ten pohyb napne a všechny rybičky a kroužky vyletí vzhůru jak vystřelené z praku. Možná to nezní nijak zajímavě, ale když se to okoření spoustou vtipných komentářů a je ta správná nálada... Dneska je ta správná nálada, takže nás to baví a vystřelujeme rybičky vzhůru znovu a znovu.

Mezi tím se vše příjemně nachystalo na další vystoupení a tentokrát nám bude svou hudbou dělat radost skupina Marta a Rasputin band. Její profil se spoustou písniček vás potěší na serveru Bandzone na adrese http://bandzone.cz/martaarasputinband.



Marta a Rasputin band je fajn kapela - hraje středověké písničky, irské písničky i svoje vlastní a většina jich je rychlých a veselých. Není divu, že lidé se rychle dostanou do dobré nálady a začnou se zahřívat tancem. Takhle řádí na písničku Karneval.



Nezklamala nás však ani středověká písnička Ai vist lo lop nebo třeba písnička Ošgrg.

PŘICHÁZEJÍ MUŽORETI
Když kapela dohraje, čeká nás zábava z jiného soudku. Za zvuku nesmrtelné písničky Scotland the brave k nám přichází průvod mužů v tartanových sukních. Nejsou to však Skotové, jsou to "mužoreti" ze skupiny Rego. Odložili brnění, meče i štíty a místo nich vzali do ruky tyčky s jakými dělají kouzla mažoretky. I mužoreti s nimi točí a při dalším stálezeleném hitu Radeckého pochodu různě pochodují, dělají různé řady, proplétají se a je to veselá podívaná.



BUBNOVÁNÍ V KRUHU
Po vystoupení mužoretů nastává v tvrzi pana Albrechta zajímavé situace. Podél dvou řad laviček se ocitnou dvě řady hezkých bubnů... avšak na dobrých třicet bubnů jsou jen dva bubeníci. Kdo bude hrát na ty ostatní?



Odpověď je jednoduchá a překvapivá - budeme na ně hrát my! Budeme tu spolu mít Bubnování v kruhu. Lidé se však zatím moc neženou a proto jdou pořadatelé slavností příkladem.



Kdo se také žene mezi prvními, to vám je asi jasné, přece jen už se nějaký pátek známe. Buben je hezký - vypadá jako obrovský kalich z pálené hlíny, přes jehož vršek je napnutá kůže za pomoci a složitého výpletu z provázků. Když bubujete na buben, stojící na zemi, zdaleka nezní tak výrazně, jako když ho zvednete a sevřete mezi koleny. Když plácnete dlaní do středu, zazní buben dunivě a déle, zatímco na okraji zní výš, tón je kratší a zní jakoby kovově.
Když se lidé rozkoukají, lavičky se přece jen plní dětmi i dospělými a za pár minut není jediný buben volný. Bubnování v kruhu může začít.

Začíná se jednoduchými rytmy, poté o něco málo složitějšími. Bubnování však nebrání tomu, aby se doplnilo i dalším hudebním nástrojem - našim vlastním hlasem. A tak rytmus doplňujeme občas řvaním nebo prostou slabikou ha, se kterou společně s bubnováním nakonec tvoříme bubnovací kánon. Nakonec si bubnujeme i v rytmu reggae a zpíváme do toho slova Don't worry, be happy.
Při všem tom bubnování si připadám jako bych se přenesl do nějaké dávné historie, kdy naši předkové bubnovali jako bubují dodnes přírodní národy někde v džungli. O to víc se mi to líbilo a příjemné je i to, že jsem si při bubnování s chutí a vervou hezky zahřál ruce.

NA BLUDNÉ POUTI
Ve tvrzi pana Albrechta teď bude něco pro děti, nechávám to jim a vydávám se na náměstí. Zaujme mě však neobvyklá atrakce, která dnes oživuje Školní ulici.



Od zábradlí pod Muzeem Podkrkonoší směřuje dolů ulicí tobogán připomínající dráha pestrých barev, po které sviští kuličky a neš skončí v krabičce na konci dráhy, stačí se rozjet docela rychle.

Na náměstí na velkém podium pod Starou radnicí zatím vystupují se vším možným soubory ze Základních uměleckých škol z celého širého okolí.



Chvíli se potuluju po náměstí, ale nic moc zajímavého se tu neděje, proto se vydávám na další pouť a mým cílem je nábřeží řeky Úpy.

Na začátku nábřeží mě potěší flašinetové hraní, to paní Dagmar Dosedělová se zatím přestěhovala se svým flašinetem sem mezi stromy na nábřeží.



S ní tu je sympatická paní, oblečná jako jeptiška. Všichni společně nahlížíme pod víčko flašinetu. Ten vypadá úplně klasicky a starodávně, i zvuk má nerozeznatelný od starých flašinetů, ale jeho srdce je úplně jiné. I on hraje díky točení kličkou, ale místo válečku je v něm nějaké elektronické zařízení, díky kterému hraje kolem 90 různých písniček, stačí si jen vybrat.
Tak si vybíráme a paní Dosedělová nám hraje všechno, co nám padne do oka. Netrvá dlouho já i paní v jeptiškovském nejen posloucháme, ale také si zpíváme a dokonce i tancujeme spolu kankán. Já si hezky užiju třeba Přednostu stanice, podle narychlo na Internetu najitých slov zpívám Hospůdko známá, jen refrén známe z dlouhatánské písničky U kanónu stál, paní jako správná jeptiška umí hezky zpívat píseň Ave Maria a také si společně zpíváme - i když já z ní umím jen první sloku - Kaťušu v ruštině. Tohle hraní, povídání, zpívání a tancování bylo pro mě naprostý zázrak - já, který jindy přestanu při cestě do práce zpívat, když mě míjí cyklista, teď tady zpívám a tancuju jako urvaný ze řetězu. I to dokáží Dračí slavnosti.

Nábřeží Úpy však nabízí mnohem více zajímavostí, hlavně ukázek nejrůznějších řemesel. Můžeme tu obdivovat třeba nádherné středověké lesní sklo a picí rohy.



Na prodej tu jsou nádherné meče, šavle nebo nože.



Sympatické ženušky z občanského sdružení Bezinky (http://www.bezinky.cz) na Dračích slavnostech rády nechávají lidi něco malovat nebo tvořit. Letos se tu staví "zeď nezeď" - na průhlednou pružnou destičku si každý může hnědou barvou namalovat svou "kamenickou značku" - některý z keltských symbolů, jednoduchý obrázek nebo prostě co se mu líbí. Kamenické značky nikdy nebývaly složité, tak já si vybírám dvě vlnky pod sebou - znak mého znamení Vodnáře.



Celá fotogalerie na vás čeká na stránce Bezinek na adrese http://www.bezinky.cz/fotoalbum/uz-ho-nesou.

Velkým a příjemným překvapením pro mě byl tenhle pán.



Do Trutnova totiž připutoval poutník Hroch.



Na jeho stránku http://www.putovanihrocha.cz jsem kdysi připutoval náhodou a strávil jsem na ni celé odpoledne. Tenhle pán si i v dnešní době, kdy se úspěšnost člověka poměřuje velikostí majetku, žije po svém, putuje světem a pak o tom vydává knihy a veškerý zisk z jejich prodeje dává na opravu zchátralých památek, přispívá hospicům a dobročinným organizacím. Za to mu patří velikánský obdiv a velikánský dík.



Šikovná paní tu vyrábí svíčky.



A šikovný pán tu plete košíky z proutků.



Vracím se do tvrze pana Albrechta, které právě teď znovu kraluje sympatická skupina Duro Nux.

DURO NUX ZNOVU V AKCI
Doufám, že Duro Nux nehraje moc dlouho, nerad bych o jejich vystoupení přišel.



Hrají i tentokrát hezky, třeba písničku Pašo paňori.

Když píšu článek o Dračích slavnostech, o Slavnostech královny Elišky nebo některých jiných, nedělám si iluze o tom, že by takový tlustospis měl někdo chuť číst. Určitě se najdou i takoví, kterým to udělá radost, ale především si do těchto článečků schovávám své vzpomínky a svou radost, abych si ji kdykoliv mohl připomenout.
Ale je ještě jedna skupina lidí, kterým mé psaní může udělat radost a to jsou všichni ti, o kterých tu píšu. I loni jsem psal o skupině Duro Nux a jejich radost z mého psaní byla i radostí mou. Duro Nux nyní ohlásili, že budou hrát písničku In taberna - to mě potěšilo, protože moc písniček z repertoáru Duro Nux neznám, ale z In taberna znám první sloku a něco málo i z těch ostatních. Usmál jsem se nad tím radostně, Duro Nux si toho všimli a k mému obrovskému překvapení k tomu řekli: "A pan Tomáš si s námi může klidně i zazpívat." To mi udělalo radost a zpíval jsem si pak s nimi s o to větší vervou.

BUBNY V AKCI
Vysoupení Duro Nux uteklo jako voda, ale na smutek tu dnes není místo. Jednak ještě Duro Nux hrát dneska budou... a jednak teď budeme hrát my. Znovu máme příležitost usednout ke krásným bubnům a užít si bubnování v kruhu. Usedám bez váhání. I Bohunka z Duro Nux si zabubnuje.



Slavnostmi se potuluje po celý den pán, na němž mě zaujal obrovitánský objektiv jeho foťáčku. Jinak jsem ale nad ním moc nepřemýšlel a ani ho nevnímal. On však při bubnování zamířil objektiv mým směrem a obrázek se mu tak povedl, že jsem se rozhodl ho sem dát. Ten pán byl totiž z internetového regionálního portálu Trutnovinky a krásnou fotogalerii z Dračích slavností najdete na adrese http://www.trutnovinky.cz/foto/2014/kveten/draci-slavnosti-v-trutnove.



Bubnování v kruhu bylo tentokrát zase úplně jiné - chvíli jsme bubnovali všichni stejně - chvíli ve dvou vzájemně se doplňujících skupinách - a pak jsme byli rozděleni na čtyři skupiny, z nichž tři bubnovaly stejný rytmus a ta čtvrtá jiný. Postupně se skupiny střídaly. Po zbytek času jsme bubnovali každý co nás napadlo.

RADOST OD SKUPINY MARTA A RASPUTIN BAND
Po bubnování, které mi znovu pěkně zahřálo zkřehlé ruce, se začala ve stanu, nahrazujícím pódium zkrápěné občasným deštěm, zabydlovat skupina Marta a Rasputin band. Netrvalo to dlouho a my se můžeme znovu radovat z jejich písniček.



Hrají podobné písničky jako při prvním vystoupení, ale baví mě to úplně stejně a mám z toho radost.

Menší radost mám z toho, že mě až teď napadlo podívat se na mobil a přišel jsem na to, že zatímco jsem bubnoval, na náměstí se po mně marně sháněla Ivetka, která konečně dorazila na slavnosti. Pádím na náměstí, kde se právě chystá loutkové divadlo pro děti...



...ale po Ivetce není ani vidu ani slechu. Vracím se do tvrze pana Albrechta, kde nás čekají...

DĚTŠTÍ ŠERMÍŘI Z HOSTINNÉHO



Myslel jsem si, že souboje malých kandidátů rytířství mě nebudou moc bavit, ale opak je pravdou. Vzhledem k tomu, že vítěz bude moct hrdinně skolit lítou devítihlavou saň, se bijí s vervou a plným nasazením.



A dokonce dokáže nejlepší zvítězit i nad svým mistrem.



A tady je právě skolena "devítihlavá saň".



Z dalšího vystoupení skupiny Schola Specialis Familiae...



...jsem neviděl téměř nic. Napsala mi totiž Ivetka a vyřešila tak záhadu, kam zmizela. Netušila totiž nic o existenci tvrze pana Albrechta a když mě nenašla na náměstí, utekla na nákupy. Když jsem jí však napsal, vrátila se a teď na mě čeká na náměstí.
Pádím tam a za chvíli už jdu s Ivetkou z náměstí zpátky do tvrze pana Albrechta. Tam si dáváme horký zázvorový sirup, jímž jsem se dneska zahříval už nejednou.



Povídáme si s Ivetkou a spolu také sledujeme...

VYSTOUPENÍ SKUPINY TAMBOŘI
Tamboři už dneska bubnovali nejednou, ale já jsem je ještě pořádně neviděl a neslyšel.



Tamboři bubnují vždycky tak, že ta pěkná bubenice úplně nalevo udá rytmus a s každým opakováním se po jednom postupně přidávají její kolegové. Je to fajn, protože tak je k poznání, jak má každý buben trochu jiný zvuk a můžeme si tak užít jejich rozdíly i společný souzvuk.



Když už pak bubnují všichni, ti s menšími bubuny začnou hrát složitější rytmus a zní to moc dobře.

Když Tamboři zopakují několik rytmů, jejich vystoupení končí a tím končí i program ve tvrzi pana Albrechta. Loučí se se mnou i Ivetka a spěchá domů a já spěchám na náměstí užít si poslední kapky odpoledního programu.
Mraky se zatím roztrhaly a Krakonošovo náměstí osvětlují podvečerní paprsky slunce.



A nám sem přišla naposledy udělat radost skupina...



...Duro Nux se svými písničkami.



Bylo to ale jen krátké vystoupení a tím i skončil program slavností. Duro Nux si po svém vystoupení se mnou mile povídali a nakonec mi i dali své CD. Moc mi tím udělali radost a jejich písničky mi nejednou zpříjemnily i psaní tohohle článečku. Moc vám děkuju, lidé milí a už se těším, až se s vámi uvidím příště.

Máme 19 hodin a v programu slavností nastala přestávka. Od 21 hodin půjde průvod s drakem, který bude vyzdvižen na věž staré radnice a bude i ohnivé vystoupení. Na to tu ale už čekat nebudu, jednak nevím, jestli by něco do Vrchlabí pak ještě jelo a jednak je na čekání tady dneska moc chladno a větrno. Naposledy se potuluju náměstím.



Na náměstí dnes probíhala po celý den ještě jedna akce - výtvarná dílna "Můj dům, můj hrad". Lidé si tu mohli podle libosti vymalovat nebo vyřezat miniaturní domy a postavit z nich malé trutnovské náměstí.



Slavnosti pro mě končí. I když tu dneska bylo nejhorší počasí, co kdy na Dračích slavnostech pamatuji, byly to pro mě slavnosti moc pěkné, veselé i příjemné a budu na ně určitě dlouho vzpomínat.

Napsal Tomáš mezi 5. květnem a 21. červnem 2014

Zpět na Tomášovy řeči