kdo se chůzi nebrání
jako já, jo jako já.
Prožije si na své pouti
mnoho krásných setkání,
kdo po romantických cestách vpřed se dá,
johoho, johoho.
S využitím melodie písničky Wabiho Daňka Hudsonský šífy jsem se vám pokusil říct, že ať už člověk jede, letí, pluje nebo jde pěšky, ve chvíli, kdy opustí svůj domov, kraj, stereotypy... začíná svůj život nesmírně obohacovat o nové a nové zážitky, místa, pocity... a také o nová setkání. Setkání s neznámými a zajímavými lidmi, novými zvyky... a je jedno, jede-li člověk dvacet kilometrů od domova na kurz angličtiny nebo na druhou polovinu zeměkoule.
Kromě lidí však na cestách můžeme potkat i jiné tvory a někdy to jsou setkání nečekaně příjemná.
S mladou srnečkou, co se na nás jen zvědavě dívala a vůbec před námi neutekla, jsme se já a mí blízcí setkali v nesmírně půvabném koutu krajiny. Najdeme ji na vrcholu vrchu jménem Veselský chlum, tyčícím se k nebi severozápadně od Brna blízko města Lomnice. A na jeho úbočí, spadajícím do hlubokého údolí řeky Svratky. Je to krajina, kde příroda a práce lidských rukou jsou v nesmírném souladu, je to jako krajina ze starého obrazu. Kvůli tomu byl Veselský chlum po zásluze v roce 1998 vyhlášen chráněnou přírodní památkou.