a sluníčko pálí.
Poutníka ve fráčku
však stín stromů halí.
Fráček my nemáme
do stínu však spějme,
že tu stromy máme
přírodě dík dejme.
Někteří kazisvěti vidí ve stromech jen zdroj svého budoucího zisku, v lepším případně potenciální místa smrti nebohých motoristů a nejspokojenější jsou, když slyší zvuk motorové pily. Peníze se však rozhází za hlouposti a kdo neumí jezdit a nerespektuje dopravní předpisy, vždycky si místo najde. Stromy podél silnic a cest však člověku neskonale víc prospívají - obohacují vzduch o nezbytný kyslík a svými listy dokáží nasát všechny možné zplodiny a exhalace, které nám díky nim neškodí. Navíc v polní krajině nížin jsou kolikrát stromy a aleje jediným bodem, kterého se zrak může zachytit, kde ptáci nacházejí místa k přistání a k ukrytí a kde v letních dnech, rozpálených sluncem, najdeme příjemný stín. V porovnání s tím jsou jakékoliv uváděné argumenty pro kácení alejí nicotné a banální.
Teď spolu jdeme od zříceniny hradu Víckova, jejíž stěny stojí na vysokém kopci nad malebným údolím říčky Loučky, po cestě do vesnice Horní Loučky.