V době halštatské se však kromě impozatních hradeb stavěly i jiné věci - domy, zdi i první svatyně. Vztyčovaly se menhiry a mnoho rituálů bylo spojeno i s pohřbíváním. V dávných dobách se stavěly a vršily mohyly.

Mohylové pohřby se objevují v mnoha epochách dějin. Začaly už v době kamenné a setkáváme se s nimi i v období halštatském. Obsahovaly žárové hroby i nespálené kostry s bohatými milodary i bez jakékoliv výbavy.
Z období 5. století byly v Čechách objeveny mimořádné pohřby významných osobností. V té době byly mezi lidmi větší rozdíly. Mrtví leželi na honosných vozech a jejich výbavu tvořily nádoby s jídlem, koňské postroje, zbroj, u žen šperky a předměty denní potřeby i luxusní předměty dovezené ze vzdálených krajin. Například koňská jha se svazky bronzových řetízků, které při jízdě zvonily a zlatě zářily.
Jedním z takových bohatých pohřbů byl i pohřeb náčelníka v části tajuplné jeskyně Býčí skála, zvané Předsíň. Podrobnější popis naleznete u obrázku Před zraky dávného boha z fotogalerie Po romantických cestách z pekla do nebe.
Od 4. století se v keltských zemích rozšířila tzv. plochá kostrová pohřebiště bez mohyl. U nás se vyskytují hlavně v úrodných rovinách, kam přicházeli Keltové z Galie. Pohřbení muži mívali zbraně a ženy šperky, s výbavou ve starších knížecích mohylách se to už ale nedalo srovnávat. I z této doby nacházíme hroby nemajetných bez milodarů. Podle vybavení se dá usuzovat na dvě rozdílně majetné vrstvy obyvatelstva. V 2. a 1. století se začal používat způsob pohřbívání, který se nedá doložit archeologicky. Možná byl popel mrtvých rozptýlen v posvátných hájích nebo vhozen do řeky.