Z TOMOVA DIÁŘE
Srpen... druhý měsíc práznin, plný pohody, letního tepla a vůně, lehce oblečených krásných žen a dívek... ale také trošky smutku nad tím, jak léto rychle plyne a jak o sobě lehce, nenápadně a nevinně o sobě začíná dává vědět podzim... Pojďme se spolu podívat, jestli srpen dopekl to, co červenec nedovařil.
srpen 2016
(sobota)
Co červenec nedovařil, rozhodl se srpen až na samém svém konci dopéci. Nedopéká naštěstí tak, jako jsme se pekli v první polovině srpna loni, ale teploty kolem 32°C slibují až příliš tepla do kožichu. My lidé žijící pod horami však máme proti lidem z nížiny výhodu... můžeme před největším horkem utéct do hor. Proto teď spolu stojíme v sedle blízko Špindlerovvy boudy, zkráceně Špindlerovky, ve výšce 1140 metrů nad mořem.
Tenhle obrázek Špindlerovky a okolí byl pořízený při výletu na Sněžku 15. října 2007 z úbočí Malého Šišáku. Vidíme na něm místa, kudy půjdeme - pohoří Krkonoš, Labský důl i mohutnou horu Vysoké kolo, třetí nejvyšší horu Krkonoš.
Vykročme tedy na cestu za všemi těmi krásami. Vést nás bude červená značka po známé Cestě česko-polského přátelství, hřebenovce, která vede částečně po státní hranici, částečně v její blízkosti po většině Slezského hřebene - téměř od hory Szrenica, která se česky jmenuje Jínonoš nebo Sinná hora, ale nikdo ji tak moc neříká, až na Sněžku a do Pomezních Bud. Cesta je to příjemná.
Zpříjemněná je i tabulemi naučné stezky, jejímž tématem jsou krkonošské lesy, jejich historie, současnost a budoucnost. Historie je taková, že kdysi byly Krkonoše porostlé smíšeným pralesem, který se však stal obětí dolů v Kutné Hoře, železáren, skláren a jiných lidských potřeb a nahrazen byl smrkovým lesem. Jenže když tepelné elektrárny v Německu a Polsku začaly chrlit do ovzduší oblaka síry z nekvalitního hnědého uhlí, které spalovaly, výsledkem byly kyselé deště, které spolu s kůrovcem a vichřicemi zničily lesy na vrcholech Jizerských hor i Krkonoš. Smutné bylo tehdy chodit po horách. V 90. letech 20. století však byly elektrárny odsířeny, některé dokonce i uzavřeny, kyselost půdy v horách se snížila... a po obrovské snaze a velkých nákladech se hory zase hezky zelenají mladými stromky. Povětšinou zase smrky, ale cílem Správy Krkonošského národního parku je, aby se postupně podařilo v Krkonoších opět založit smíšené lesy se skladbou stromů, jakou měly původní pralesy. K těm však povede ještě velmi dlouhá cesta.
Zatímco tu takhle nudně povídám, dorazili jsme až na další zajímavé a známé místo.
PETROVKA
Dorazili jsme k Petrově boudě, zvané též zkráceně Petrovka. Její historie je dlouhá... první bouda pro letní pobyt pastevců tu stála už v roce 1790. V roce 1811 postavil Johann Pittermann lepší boudu, v níž už se bydlelo po celý rok a podle něj se jí začalo říkat Pittermannova bouda, později Petermannova a nakonec se název zkomolil na Petrovu boudu. Majitelé pásli dobytek, sklízeli seno na horských loukách, možná i pomáhali v lesích kácet dřevo nebo předli a tkalcovali. Jak čas běžel, přišel nový způsob výdělku... ubytovávání prvních turistů. Ve starém Řivnáčově průvodci po Království českém z roku 1880 se dočteme...
Dále dostaneme se k Mládenčím kamenům (Mannsteine, 1326 m.) a o několik set kroků ještě dále k Dívčím kamenům (Mädelsteine, 1391 m.), kteréž obojí částečným zvětráním povstalé, ke zříceninám podobné skalní útvary z veliké dálky jest viděti; konečně k Petrově, jinak Petermannově boudě (1288 m.), která má také několik světnic ku přenocování.
II. díl Kafkova illustrovaného průvodce po Království Českém z počátku 20. století se také o Petrově boudě zmiňuje...
Odtud cesta již se sklání do sedla, jímž vede příčné spojení mezi Agnetendorfem a Spindelmühlem podle
Petrovy boudy (1285 m.) dobré rest. s nocl. na české straně, nikoli drahé, se spojením telegr. Vedle staré zimní boudy stojí novější dům se síní, odkudž je pěkná vyhl.
Hezky se o Petrově boudě píše v Körbrově průvodci po Čechách z roku 1921...
Odtud cesta stáčí se do sedla, Dívčí Louka zvaného, kteréž ve výši 1288 m ovládá
Petrova bouda (Peterbaude)
Všeobecně známý a pro ochotnou obsluhu oblíbený tento hostinec, již v r. 1811 vystavěný, byl roku 1887 znovu upraven. Položen výhodně při vozní cestě, odtud na jih do Spindelmühlu (1 1/2 hod.) a na sever do Anetendorfu (1 3/4 hod.) vedoucí, jest i po celou zimu silně navštěvován a východištěm jízdy na rohačkách ve směru k Vrchlabí a do Hermsdorfu (značka žlutá).
Připojený je i obrázek...
V průvodci Klubu československých turistů z roku 1935 je o Petrovce jen krátká zmínka, že se z původní pastavecké boudy stala hotelem, co snese i ta nejpřísnější měřítka. V souhrnném průvodci po Československu z roku 1937 je také jen zmínka, že v Petrovce je 64 pokojů a ústřední topení. Rozsáhlejší zmínka je v průvodci Klubu československých turistů z roku 1948.
Od této poslední skupiny, podobné nakupeným bochníkům, spadá cesta do sedla Dívčí louky k
Petrovce. Původně se jmenovala Pittermannova, byla jen pro léto, roku 1811 byla upravena i pro zimní pobyt, několikrát byla přestavována a rozšiřována. Je to největší bouda v Krkonoších, 64 p., 120 l., pošt. úřad, veřejná hovorna, tel. 6, silnice ze Špindlerova Mlýna vede až k boudě.
V Oblastním průvodci Krkonoše z roku 1959 zvou Petrovku zotavovnou ROH, přisuzují ji hodnocení B, tedy druhé nejlepší a v popisu stojí: „Teplá a studená voda, ústř. topení, B, tel. č. 266.
Podle průvodce Olympia Krknoše a Podkrkonoší z roku 1968 byla v Petrovce stanice horské služby, zotavovna ROH a restaurace, kde byla k dostání jednoduchá jídla a občerstvení.
Smutnější historie Petrovce nastala po roce 1989 - majitelé se měnili, někteří se i snažili... ale tak obrovskou boudu nedokázali uživit a udržovat. Nakonec v roce 2008 chátrající Petrovka přišla uzavřít. Takhle vypadala o rok později.
V těžkých podmínkách našich hor bez údržby a vytápění rychle chátrala. Majitel ji chtěl zbourat a na jejím místě postavit apartmánový dům, to mu však památkáři nedovolili, tak buda chátrala dál. V roce 2011 bylo majiteli vyhrožováno obří pokutou, pokud boudu nedá do pořádku. Než však uplynula lhůta jemu stanovená, strávil celou boudu schválně založený požár, po kterém zůstaly jen kamenné části a smutné spáleniště. Zdálo se, že tím bude historie Petrovky smutně uzavřena a ona se stane vzpomínkou stejně jako Jestřábí boudy, Bouda prince Jindřicha, Obří bouda nebo Česká bouda na Sněžce.
Naštěstí to bylo jen zdání a dnes se spáleniště proměnilo ve staveniště. Vypadá to, že na místě vyrůstá nová Petrova bouda na podobném půdorysu, jako byla ta stará. Tak doufejme, že se dílo podaří.
