Když jsem koncem loňského roku napsal článek
Reakce na článek "Hodní a nevinní komunisté aneb jak se nám pod nimi dobře žilo", velice rychle
se v komentářích objevil názor, že článek je demagogie. Přiznám se, že ač jsem toto slovo slyšel bezpočtukrát,
nikdy jsem se o jeho význam blíže nezajímal a nevěděl jsem, co znamená. Tak jsem mrkl na adresu
http://cs.wikipedia.org/wiki/Demagogie a tam
jsem našel našel tuto definici:
Demagogie (z řeckého démos = lid + agogos = vůdce) je způsob získávání podpory,
při kterém příslušná osoba (demagog) nepoužívá věcné zdůvodňování,
ale působí hlavně na předsudky a emoce posluchačů, k čemuž slouží primitivní a překroucené argumenty.
Přiznám se, že po zvážení všech faktů jsem uznal, že část mého článku, pojednávající o komunismu, skutečně
demagogií zavání, protože jsem se dopustil té chyby, že jsem obhajoval komunismus v té podobě, v jaké ho vnímám
já a ne v té, v jaké ho vymysleli jeho autoři.
Na definici demagogie z encyklopedie Wikipedia jsem si však dnes vzpomněl při čtení jiného článku -
článku ze stránky
Well.done s názvem
Ano (americkým) základnám. V
problematice demagogie jsem sice beznadějný neznalec, nicméně dle mého skromného názoru článek zmíněné definici
dost odpovídá. V následujících řádcích se vám pokusím přiblížit, co mne k tomuto názoru přivedlo a vy pak sami
posoudíte, zda článek je či není demagogií.
V prvním odstavci například čteme věty:
"Tito lidí (Občanské sdružení "Ne základnám") mají za svůj cíl říci, že Česká republika nechce nést za nic zodpovědnost, nechce imperialistický
americký radar, nechce se do ničeho míchat, nýbrž chce jen vyvážet svoje zboží do EU a USA, brát z EU dotace,
a požívat vysoké sociální dávky."
Ve skutečnosti by souhlasem s výstavbou amerického radaru Česká republika vyjádřila souhlas s tím, že chce nést
zodpovědnost za bezpečnost Spojených států a jejich občanů. Nejsem znalec této problematiky, nicméně jsem četl
názory odborníků, kteří soudí, že radar na našem území a raketová základna na území Polska by nás nebyly schopny
ochránit před přímým raketovým útokem. Naopak by pro nás radar mohl znamenat ohrožení, neboť by se pro potencionálního
nepřítele Spojených států mohl stát lákavým cílem. Případně by mohl přispět k sestřelení jaderné rakety, zamířené
na Spojené státy - třeba zrovna nad Českou republikou a k zamoření velkého území vysoce radioaktivním prachem a
úlomky. A co na oplátku za toto riziko? O tom se pravděpodobně bude jednat, ale prozatím se zmiňují výhody, jako
zrušení víz, či útrata amerických vojáků v hospodách v okolí radaru.
Co se týče vývozu do EU a USA, tak s tím opravdu nemá americký radar nic společného. To je otázka ryze ekonomická
a má i druhou stranu mince - že USA a země EU dováží své zboží k nám. A je to proto, že se to exportním firmám
vyplatí, ne jako samaritánství za výstavbu radaru. Dotace z EU jsou vnitřní záležitostí EU a s americkým radarem
rovněž nemají nic společného. Sama Evropská unie se k otázce radaru staví neutrálně a bere to tak, že je to
záležitost České republiky a USA. A sociální dávky? Ty se platí ze státního rozpočtu a s americkým radarem nemají
rovněž nic společného.
Již tento odstavec by mohl být dle mého názoru docela dobrým příkladem demagogie, ale další čtení článku přináší
příklady ještě daleko lepší. Například:
Nebojovali jsme, zbaběle jsme se vzdali, nevyhodili jsme do povětří podniky vyrábějící zbraně, a i kvůli naší
pasivitě trvala II. světová válka dlouhých 6 let.
Jak to bylo se zbabělostí Čechů v té době nejlépe dokládá následující citace, převzatá z
Encyklopedie Wikipedia
z adresy
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mnichovsk%C3%A1_dohoda
Důsledkem této (Mnichovské) dohody přišlo Československo o soustavu pohraničních pevností, kterou začalo
budovat už v roce 1934. Nutno také podotknout, že v Československu byla v té době vyhlášena všeobená mobilizace,
kterou vyhlásil předseda úřednické vlády gen. Jan Syrový, jenž byl jmenován poté, kdy vláda Milana Hodži podala
demisi. Přijala totiž Nótu francouzské vlády, která jí nařizovala odevzdat Německu pohraniční území, kde žije víc
než 50% Němců. Československo dokázalo během 5 dnů shromáždit 1 500 000 vojáků a bylo připraveno se bránit.
Bohužel, naši spojenci všem dobře známou Mnichovskou dohodou podpořili požadavky nepřítele a dali jasně najevo,
že v případném boji o naše pohraničí nás nepodpoří. Jak dokládají následující řádky ze stejné stránky,
případný boj by vedl ke stejnému výsledku, ale z naší země by s velkou pravděpodobností zbyly jen ruiny.
Bohužel armáda jako celek na konflikt se soupeřem typu Německa nebyla a asi ani nemohla být připravena.
V armádě bylo zhruba 20% zcela nespolehlivých vojáků německého původu. Překvapivě loajální se ukázali maďarští a
rusínští odvedenci. Také nákladně budovaný systém pevností ještě nebyl zdaleka ukončen, chyběly těžší zbraně,
vybavenost protitankovými kanóny byla zhruba 50% a na bývalých hranicích s Rakouskem byly pevnosti teprve
narychlo budovány po obsazení Rakouska Německem v březnu 1938. V porovnání s Německem byla největší nerovnováha
v letectvu, které by po případném útoku asi přestalo brzy existovat, a Němci by tak dosáhli absolutní letecké
dominance.
Navíc propaganda Hitlerova ministra propagandy Goebbelse hlásala na všechny strany, že Německu nejde o nic jiného,
než o práva sudetských Němců, která jsou Čechy krutě potlačována a samotní Němci jsou mučeni a vražděni. Všem
se tedy zdálo, že naše kapitulace a odstoupení pohraničí Německu je sice krutou, ale potřebnou obětí pro udržení
míru. Bohužel až další léta ukázala, jak krutě se mýlili.
A jak to bylo tím vyhazováním podniků do vzduchu? I na to bylo myšleno v textu Mnichovské dohody a to hned v jejím
druhém odstavci:
2. Spojené království, Francie a Itálie ujednávají, že se vyklizení území provede do 10. října, a to bez zničení
jakýchkoli existujících zařízení, a že je československá vláda odpovědná za to, že se vyklizení provede bez
poškození uvedených zařízení.
Naše šance na boj proti okupaci zbytku Československa 15. března 1939 výstižně shrnuje věta - opět z Encyklopedie
Wikipedia:
Poté, kdy Československo ztratilo své pohraniční pevnosti, které podle Mnichovského diktátu muselo
vojsko do 10 dnů opustit bez toho, aniž by pevnosti poškodilo, nebylo pro Hitlera těžké zbytek státu obsadit.
Dvě věty, vytržené z kontextu však nemohou dokázat, že celý článek je laděn demagogicky. Proto budeme v rozboru
ještě chvíli pokračovat.
Přístup některých lidí k plánované americké radarové základně je podobný. Chtějí být v NATO. Chtějí, aby nás
NATO chránilo. Ale nechtějí už převzít žádné závazky a možné rizika plynoucí z toho, že zde necháme našeho
spojence postavit malou základnu na jeho náklady, obranný radar. To je ale odporné pokrytectví!
Podle průzkumů veřejného mínění by pro základnu bylo mnohem více lidí, kdyby měla být zřízena a provozována
mnohonárodnostními silami NATO a nikoliv Spojenými státy. NATO má v současné době 26 členů - házet do jednoho
pytle USA a NATO, jak to autor činí, tedy nelze. Dává to však podnět k zajímavé otázce - proč má být radar
striktně a jen Spojených států a ne NATO? A jak vlastně autor ví, že to bude "obranný" radar? Radar je prostě
radar a může být použit jak obranným tak i k útočným účelům.
Co se týče velikosti radaru, tak podle udávaných parametrů to má být největší a nejvýkonnější radar na světě.
Článek dává i pár dalších podmětů k diskusi, ale to by již byla spíše jen prezentace mých názorů a nerad bych se
v článku o demagogii sám dopustil demagogie.
Je tedy článek demagogií nebo není? To už nechám na vaší vlastní úvaze.
PS: Zajímavý je však nejen článek, ale také komentáře pod ním. Třeba tato část jednoho:
Jsem jednoznačně pro základnu. Důvody jsou vlastně stejné jako rADovy. Chceme svět vysávat, ale kvůli
"blbému" radaru se může česká veřejnost zbláznit. Přitom američané v podstatě nezištně obětovali stovky,
tisíce svých vojáků při osvobozování starého kontinentu.
Za prvé nevím, jak chceme svět vysávat. Za druhé blbý radar nemusí být jen tak blbý a neškodný, jak vypadá.
Tento zajímavý odstaveček je z knihy
Martina Herzána Totalitní světovláda:
Jeden z ústředních amerických projektů se jmenoval ,,MONTAUK,,. Pojmenován byl podle místa Montauk Point, které
leží asi 200 km východně od New York City, na nejzazším výběžku Lond Islandu. Jedná se o vojenskou základnu –
Montauk Force Base 0773, kde byl umístněn gigantický radar. Ten za pomoci speciálních generátorů, oscilátorů,
cívkových systémů, vysokofrekvenčních zesilovačů, PC a antén /delta-T-konstrukce/ byl používán k masové kontrole
chování občanů a to i za hranice USA. Vše bylo drženo v tajnosti. Podezření vzniklo, až když si lidé všimli, že
kolem Montauku ztrácí ptáci za letu naprosto orientaci a ,,bez příčiny,, se bezvládně vrhají k zemi. Ostatně
všechna zvířata se chovala velmi neklidně a lidé si stěžovali na bolesti hlavy a zvracení. Nakonec vyšlo najevo,
že americká vláda zde již od roku 1970 vysílá po území celého státu vlny pro manipulaci s myšlením obyvatel.
Na světlo vyšly také fakta, že celá tato propaganda byla řízena bez souhlasu Kongresu. Aby armáda zajistila
účinnost radaru, zprvu prováděla jen drobné pokusy, kdy například zaměřovala jednu budovu s pokusnými osobami,
nakonec byli masově ozařováni i vojáci na základně a několik desítek milionů nevinných a neinformovaných
civilistů v Long Islandu, New Jersey, New Yorku a Connecticutu. A myslíte si, že se tomu zabránilo ?
Když vláda vyšetřuje sama sebe, vždy jdou obvinění stranou a tak tyto projekty nadále pokračují a to na mnoha
místech světa. Jak jde o podmanění si světa, vlády si nenechají upřít nic a neváhají sáhnout i k největším
zvěrstvům, které si jediným razítkem prostě zlegalizují.
A za třetí - památka Američanů, padlých při osvobozování Evropy od nacistické nadvlády nemůže zakrýt fakt, že
USA jsou jen stát, v jehož čele stojí chybující lidé a není nikde žádná záruka, že v jejich čele nemůže jednoho
dne stanout diktátor - tak, jako stanul v čele Francie Napoleon a v čele Německa Hitler.
To jsme se v článku o demagogii však dostali již někam úplně stranou a tak další pokračování ponechávám vašim
úvahám.
