Zhruba 25 km západně od Prostějova leží vesnička Malé Hradisko. Není nijak významná, ale má jednu obrovskou zajímavost. Návrší v jeho sousedství, obtékané řekou Hloučelou, bylo totiž v minulosti jedním z nejvýznamnějších míst pradávné Moravy. Stály totiž na něm valy a domy největšího keltského oppida na Moravě, kterému se dnes říká Staré Hradisko.

Kolébkou keltské civilizace byla dnešní východní Francie, Švýcarsko, jihozápadní Německo a jihozápadní Čechy. Tady se v průběhu 6. století vytvořila vysoce organizovaná společnost, která začala obchodovat se Středomořím. O tomto národě začali psát řečtí autoři a díky nim známe jejich jméno - Keltové. Pod vlivem středomořských civilizací se začala formovat nová kultura - dnes podle naleziště ve švýcarském La Téne zvaná laténská kultura. V 5. století Keltové pronikli do severní Itálie a během několika následujících staletí obsadili velkou část Evropy. Keltský náčelník Brennos roku 387 př. n. l. napadl a vyplenil Řím. V roce 280 př. n. l. zaútočili Keltové na Řecko a roku 279 př. n. l. vyplenili svatyni v Delfách.
Jejich kmeny však byly nejednotné a tak nikdy nevytvořili vlastní stát ani říši. Římané byli lépe organizovaní a tak začali počátkem 2. století před naším letopočtem Kelty vytlačovat. Postupně se k nim přidávali i Germáni a Dákové a tak byli v době mezi 1. stoletím př. n. l. a zlomem letopočtu z většiny Evropy Keltové vytlačeni.

Během 1. poloviny 2. století začali Keltové v Čechách, stejně jako v jiných částech keltské Evropy, budovat novou formu sídlišť, pro která Gaius Juilus Caesar ve svých Zápiscích o válce galské pouužívá název oppidum. Keltský název pro hradiště se nedochoval, jen se ví, že hradiště ve Střední Evropě končila svá jména na -dunon, -dunum, -igium nebo -durum. Tato opevněná sídliště, která svým rozvržením a cestami měla městský charakter, byla centrem řemesel, obchodu, správy i duchovního života.
Na našem území vznikala oppida na území Čech podél toku Vltavy a jejích přítoků - Stradonice, Závist, Hrazany, Nevězice nebo Třísov a na území Moravy při frekventované Jantarové stezce - tam vzniklo Staré Hradisko.

Staré Hradisko je nejvýznamějším a největším keltským oppidem na Moravě. Má plochu 37 ha, 2 800 m vnějšího opevnění a 550 m opevnění, které odděluje vnitřní část od západního předhradí. Opevněno je také 4 m širokým příkopem.
Vědci odhadují, že na hradišti žilo v době největší slávy 5 000 obyvatel. Žili v chatách, seskupených okolo hlavní cesty, okolo hradeb žádné nebyly a tak to bylo asi místo, vyhrazené pro dobytek. Hustá zástavba byla obzvlášť v předhradí, kde dvorce tvořily celé komplexy, mezi nimiž vedly kamenné cesty. Měly vlastní ohrazení a byly v nich obytné budovy, hospodářské budovy, ale také hrnčířské pece, cisterny nebo kovářské výhně.
Keltské domy byly obdélné, orientované směrem západ - východ a byly částečně zahloubené v zemi, proto se jim říká zemnice. Dva mohutné opěrné kůly uprostřed kratších stran nesly střechu a stěny byly vypleteny proutím a omazané hlínou. V domě bylo i ohniště, které dům vytápělo. Při výzkumech se nacházejí i jamky po vnitřním zařízení.

Keltové nebyli jen zemědělci, ale také zruční řemeslníci - věnovali se hrnčířství, na vysoké úrovni bylo zpracování železa, z něhož se vyrábělo nářadí i zbraně, i bronzu, z něhož se vyráběly šperky. Ale uměli zpracovávat i zlato a vyrábět sklo. Nalezená závaží a přesleny tkalcovského stavu dokládají i výrobu látek a šití oděvů.
Na Starém Hradisku žilo obyvatelstvo hospodářsky a kulturně vyspělé, vysoce organizované a s velikým množstvím řemeslníků různých odvětví. Horská krajina Drahanské vrchoviny nebyla tak úrodná a tak se obyvatelé živili řemesly a obchodem. Z řemesel vyniklo obvzlášť zpracování železa z blízkého okolí - našlo se tu mnoho nástrojů, kladiva, kleště, srpy, různá kování, klíče, kružítka nebo bronzové jehly.
Keltové k nám přinesli znalost hrnčířského kruhu a sami vyráběli užitkovou i ozdobnou malovanou keramiku. Na Starém Hradisku se také vyrábělo sklo - byly nalezeny hrudky modrého, zeleného a hnědého skla a také skleněné perly a korálky.
Byly tu také vyráběny peníze - byla nalezena třeba destička na odlévání zlatých mincí. Takové právo měli jen vládcové nebo významná střediska, jakým Staré Hradisko bezesporu bylo. Keltské mince byly napodobeninami řeckých a římských a vyráběly se z ryzího zlata nebo ze stříbra. Na Starém Hradisku téměř v každé chatě měli malé vážky na vážení mincí. Našly se tu hlavně zlaté mince, stříbrné jsou vzácností.
Staré Hradisko bylo i střediskem obchodu - zemědělcům z nížin jeho obyvatelé dodávali výrobky ze železa a kupovali od nich obilí. Ale okolo vedla důležitá obchodní stezka, po níž táhly karavany od Baltského moře. Dodávaly místním obyvatelům surový jantar, ti ho zpracovávali a prodávali do Říma, kde byl velice žádaný a ceněný. Bylo tu nalezeno velké množství surového jantaru a výrobků z něj. Ale našly se tu i věci, které místní obyvatelé koupili někde jinde.
Ale byly tu nalezeny i různé jiné zajímavé nálezy - třeba bronzové nebo kostěné hřebínky, malá zrcátka a toaletní potřeby s pinzetou na vytrhávání chloupků. A když se keltská parádnice učesala a upravila, mohla se zdobit spoustou šperků - náramků ze železa a bronzu, spon na šaty, nákrčníků nebo prstenů.

Podle některých starověkých spisovatelů byli Keltové modroocí vysocí blonďáci. Ale dost často si vlasy i barvili. Oblékali se do oděvů pestrých barev, který se skládal z kalhot a haleny. V zimních měsících nosili vlněný plášť, který si spínali bronzovými nebo stříbrnými sponami. Ženy se rády zdobily květinami.

O náboženství Keltů víme pouze z písemných pramenů řeckých a římských autorů. Keltští kněží - druidové - totiž předávali své vědění jen ústní formou a psaní pokládali za škodlivé, zhoršující paměť. Keltové měli mnoho bohů, ale za hlavní trojici se pokládají bohové Taranis, Teutates a Esus. Mezi významná božstva patřil také Cernunnos (zobrazovaný s jeleními parohy, Sucellus (znázorňovaný jako kovář) či Epona (zobrazovaná s koněm či hříbětem). Existovali ale i lokálně uctívaní bohové.
O víře Keltů svědčí i různé nalezené amulety, jako třeba ozubená kolečka - symbol slunce nebo boha Taranise, závěsky ve tvaru ruky a jiné. V keltském náboženství má také kořeny překvapivé množství našich svátků, jako jsou třeba Hromnice, Čarodějnice nebo Dušičky. Keltové uctívali také hory, studánky a staré stromy či celé háje. Měli však i své svatyně, které byly vymezené valy a příkopy, měly tvar čtyřúhelníku a nikdy neměly vchod na sever. Nejbližší (a nejvýchodnější ze všech) je asi 15 km vzdušnou čarou od Starého Hradiska u Ludéřova.
Staré Hradisko bylo opuštěno na počátku našeho letopočtu. Nebylo to žádné násilné dobytí, drancování a vypalování, jeho obyvatelé naráz odešli neznámo kam, nejspíše ze strachu před útokem germánských kmenů.

Po hradišti nás provází tabule naučné stezky, z nichž pochází velká část předchozího textu.
Samotné oppidum zdálky vypadá, jako by to byl jen obyčejný vrch, ničím nevynikající nad vrchy v okolí. Teprve zblízka jsou patrné památky na hradiště - příkopy a valy.
Vnitřní plocha hradiště dnes slouží jako příjemná pastvina. Naštěstí na ní dnes kromě desítek čerstvých kravinců není po současných obyvatelkách ani stopy a tak nám nic nebrání ve výstupu na nejvyšší část hradiště - akropoli, kde určitě v časech hradiště žili jeho vládcové. Z ní je pěkný výhled na okolní blízké i vzdálené vrchy.

Staré Hradisko je zajímavým místem, budícím vzpomínky na dávnou minulost a rozhodně stojí za návštěvu.


Zpět do rubriky Vandrování