Na konec ještě "letecký" pohled na klášter a Dolní Kounice. Není však z letadla, ale z horního patra renesančního zámku, který dříve býval hradem a založily ho jeptišky z Rosa Coeli k ochraně svých životů a majetku.

Hrad stojí na ostrohu nad říčním údolím, přímo nad místem, kde byl hodně používaný brod přes řeku. Pověsti sem kladou první sídlo starobylého rodu Kouniců. Členem tohoto rodu byl i Vilém, který jako pokání a aby se zbavil klatby založil klášter Rosa Coeli.
Klášter bohatl, mohlo to vzbuzovat závist, proto tu daly jeptišky v letech 1280 až 1330 postavit pevný hrad. Ten sloužil jako sídlo převora a správy panství. Hrad odolal nájezdu Tatarů i husitů a nedobyli ho v 17. století ani Turci. Opevnění bylo stále vylepšováno a hrad se měnil ve významnou pevnost.
Žabkové z Limberka a Drnovští z Drnovic postupně hrad přestavovali na renesanční zámek. Po Bitvě na Bílé hoře bylo panství zkonfiskováno a prodáno Dietrichsteinům. Za třicetileté války hrad obléhali Švédové, nedobyli ho, ale podařilo se jim ho zapálit. Šedesát let byl zříceninou, pak byl opraven a sloužil jako sídlo správy panství a k hospodářským účelům.
Za komunismu měl být na hradě depozitář, proto se přistoupilo k opravám. Žel Bohu v socialistickém duchu, necitlivě, prostřednictvím betonu. Nikdy to nebylo dokončeno a zámek se dočkal změny režimu v dezolátním stavu.
Nyní ho vlastní soukromá firma L.V.P., která začala za pomoci památkových orgánů, sdružení Řádu rytířů a rytířek zlatého lekna a dalších institucí celý komplex rozsáhle opravovat. Cílem všech zúčastněných je tuto historickou památku obnovit a vrátit do ní život. Od roku 2007 je zámek poprvé za dobu své historie přístupný veřejnosti.

Opravy jsou spíše v začátcích, tak nikdo nemůže očekávat místnosti zařízené nábytkem, ale jsou tu k vidění spíše různé zajímavosti architektonického rázu, jako jsou různé dochované klenební oblouky z doby gotiky nebo krásné, ale zatím poničené samonosné schodiště.
Tím naše malá prohlídka kláštera Rosa Coeli končí, tak se mějte krásně a jeďte se tam někdy podívat, protože ani ten nejkrásnější obrázek a nejobsáhlejší popis nedokáže navodit pocity, jaké člověk má, když tu krásu vidí na vlastní oči.