Na jihozápad od Brna asi 7 km od Ivančic je městečko Dolní Kounice. Ač není veliké, může se pochlubit zajímavými památkami - renesančním zámkem se zachovalými prvky hradu, židovským hřbitovem nebo kostelíkem na vysokém kopci. Ale nejvýznačnější památkou je prastarý klášter Rosa Coeli, jenž patří k nejvýznamějším církevním památkám vrcholné gotiky ve Střední Evropě.
Klášter dal postavit Vilem z Pulina jako pokání, aby se zbavil papežské klatby za to, že při vpádu do Rakous s knížetem Soběslavem II. plenil církevní majetek. Se stavbou se začalo roku 1181 a už v roce 1183 se sem přistěhovaly jeptišky premonstrátky z kláštera v Louňovicích. Klášter byl pojmenován Rosa Coeli - Růže nebes a je nejstarším ženským klášterem na Moravě.
V klášteře došlo dne 10. 12. 1185 k usmíření mezi Čechy a Moravany, které se předtím podařilo rozeštvat mocichtivému císaři Fridrichu Barbarossovi tak, že se krvavě střetli v bitvě u Loděnic, kde se jejich armády prakticky vzájemně pobily.
Postupem času klášter bohatl a to tak, že si počátkem 14. století nechal vystavět ke své ochraně nad Dolními Kounicemi dobře opevněný hrad. Po dostavbě hradu začala velkolepá gotická přestavba kláštera, jenž trvala až do konce 14. století a při níž byla postavena kapitulní síň, chrám se sakristií a křížová chodba.
Dobu prosperity tvrdě ukončily hustitské války - roku 1423 husité klášter vyplenili a zapálili. Vinou požáru a následného chátrání se zřítila klenba klášterního kostela a nikdy už nebyla obnovena, chrámová loď byla poté zastřešena trámovým stropem. Roku 1434 byl už klášter opraven a opět nastala doba klidu a prosperity.
Podivuhodnou historii zažívá klášter na počátku 16. století. Probošt Göschl se zamiloval do jedné z jeptišek, přestoupil k luteránskému náboženství a oženil se s ní. Ostatním jeptiškám šli tihle dva příkladem a klášter se změnil z místa modliteb v místo lásky. Probošt Göschl byl nakonec vyhnán, chycen, mučen a zemřel ve vězení v Olomouci, ale klášter byl místem lásky i nadále. Nakonec ho přepadli místní obyvatelé, jeptišky se rozutekly, klášter byl vyrabován a jeho chrám znesvěcen. Poté klášter připadl moravským stavům, ti ho předali králi Ferdinandovi I. Habsburskému a ten ho prodal Jiřímu Žabkovi z Limberka. Jiří Žabka si nechal přestavět klášterní hrad na své sídlo, nechal opravit i klášterní kostel a v něm zřídit rodinnou hrobku svého rodu. Za dalších majitelů však klášter zvolna pustl a měnil ve zříceninu.
O jeho záchranu se pokusili premonstráti ze Strahovského kláštera. Roku 1698 jej odkoupili po složitých jednáních od majitele Ferdinanda z Dietrichsteina a již v následujícím roce nechali opravit bývalou kapitulní síň, vysvětit ji na kapli a nechali postavit i novou barokní budovu. V následujících letech byl opraven i klášterní kostel a křížová chodba, kde byla znovu vystavěna dvě zřícená klenební pole křížové klenby tak citlivě, aby vypadala stejně jako ostatní. Roku 1703 byl vysvěcen opravený klášterní kostel, ale v témže roce zachvátil Dolní Kounice obrovský požár, který zničil celý klášter. Pak už byla obnovena jen budova konventu, ale v dalších letech nebyly na opravy peníze, přestaly se sloužit mše i v kapli v kapitulní síni a nakonec byl roku 1808 klášter připojen zpět k panství Dolní Kounice a změnil se ve zříceninu definitivně.
V roce 1926 vznikl Komitét pro záchranu památek v Dolních Kounicích, jehož zásluhou byly provedeny základní zabezpečovací a restaurátorské práce, v nichž po druhé světové válce pokračovalo Krajské středisko státní památkové péče v Brně. Dnes areál vlastní Brněnské biskupství, využívá jej město Dolní Kounice k pořádání různých výstav, koncertů a jiných kulturních akcí.
Taková je historie a teď nastal čas projít okolo středověké ohradní zdi, v dřevěném domečku zaplatit rozumné vstupné a jít obdivovat všechny krásy, které tohle místo nabízí.