Broumovsko je jeden z nejkrásnějších krajů naší země. Kraj chudý na peníze, ale bohatý na přírodní krásy - stolové hory korunované skalami, skalní města, bažiny i krásnou krajinu lesů, luk a polí. Je však bohatý i na zajímavé stavby - klášter, barokní kostely, kaple i nejrůznější kříže. Dnes se spolu vypravíme do jedné z jeho nejkrásnějších částí - do východní části Broumovských stěn.

Ať už pojedete do Broumovských stěn z kterékoliv strany, cesta to bude klikatá a členitá - po úzkých silnikách údolími a po kopcích, nahoru a dolů. Pravděpodobně vás dovede až do historického města Police nad Metují, ze kterého stoupá úzká silnička přes Suchý Důl a Slavný až na vrchol vysokého pohoří Broumovských stěn. Těsně pod ním je pěkné parkoviště a z rozcestí nad ním se rozbíhá celý hrozen turistických i cyklistických značek. My si vybíráme tu žluté barvy.

Jindy poklidná silnička ovšem dnes kypí čilým ruchem. V první záříjový víkend se všude děje něco zajímavého a silničky, cesty a pěšiny celého Broumovska se staly dějištěm zajímavého cyklistického závodu jménem Rallye Sudety. Jeho účastníci na trase dlouhé přibližně 110 km překonají neuvěřitelných 3000 výškových metrů a projedou se po nejkrásnějších místech a cestách Broumovska. Její popis najdete na adrese http://www.redpointteam.cz/zavody/rallye_sudety/rallye_popis/index.html. Není to však závod pro nějaké čajíčky, je to náročný závod pro ostřílené a zdatné cyklisty. Pro ty méně zdatnější je připravena trasa dlouhá 60 km.
Zdatných cyklistů se však našlo habaděj, jezdí jich tu v neustálém proudu desítky, možná i stovky. Naštěstí nejdeme po silničce dlouho, značka nás vede podél pastvin...



...po pěšině, které po chvíli začíná prudce sestupovat do hluboké Zaječí rokle. Za chvíli už jsme v pravé divočině, plné omechovatělých balvanů a živých nebo mrtvých a různě popadaných stromů.



Skály se tyčí do stále větší výše a z temnoty mezi do sebe zaklíněnými obřími balvany čiší chlad. Nesčetná tajemství skrývají skalní rokle Broumovska - odvážní výzkumníci se občas vydavají do temnýc skalních slují a do tajuplného světa, skrytého pod balvany. Nacházejí tam zajímavosti, jako jsou třeba kořenové krápníky a dokonce prý jsou ve skrumáži balvanů skrytá i místa, kde ani v nejžhavějším létě nikdy neroztaje led. Můžeme tam nahlédnout i my - třeba do Jeskyně Macarát, kam nás ve své fotogalerii ochotně bere znalec krásných míst naší země, tramp tělem i duší i úžasný fotograf Honza Moravec.

Spodní částí Zaječí rokle vede starodávná cesta, která byla kdysi dlážěná velkými pískovcovými balvany, ale voda a mráz udělaly za desítky a možná i stovky let své.



Z téhle cesty však žlutá značka po chvíli odbočuje a vede nás po úbočí, kterým pohoří Broumovských stěn prudce spadá do Broumovské kotliny. Cesta to není jednotvárná, vede nás přes další skalnatou rokli, plnou obrovských balvanů.



Kdyby tady někdo chtěl schovat poklad, mohl by tak bezpečně učinit na tisíci různých místech. Možná by ho ale pak ani sám nenašel.

Průsek, v němž stojí mohutné sloupy vedení vysokého napětí, odhaluje výhled na skály nad námi, Broumovskou kotlinu i Javoří hory.



Pokračujeme dál po úbočí mezi balvany a skalami a zdálky slyšitelné skřípění brzd nás upozorňuje na to, že naši cesta překříží trasu cyklistického závodu. Za chvíli jsme na ni a bohužel nás žlutá šipka nekompromisně vede nahoru po cestě, po které sjíždějí celé spousty cyklistů.



Popis trasy závodu se o ní samozřejmě také zmiňuje:

Po místní komunikaci vystoupáme nad Slavný a místy asfaltovou Vambeřickou cestou dojedeme na Pelovku, kde odbočíme doleva směrem na Zelený hájek. Po široké lesní cestě jedeme až k místu, kde cesta začne prudce stoupat ke skalám. Před stoupáním odbočíme vlevo a po projetí úvodního sjezdíku a projetí Kamennou bránou pod Velkou kupou (708 m.n.m.) nás čeká jeden z nejzajímavějších sjezdů trasy starou dlážděnou cestou zvanou Vodní zámky dolů k Martínkovicím.

Cesta Vodní zámky je krásná, vede mezi skalami a obrovskými balvany a je dlážděná velkými kameny, místy nepravidelnými, místy obdelníkovými, poskládanými podobně vázaně, jako se skládají stěny z cihel. Někde se dláždění zachovalo, jinde ho už dávno voda podemlela a všelijak zprohýbala. Cyklisté tak mají co dělat, aby prokličkovali všemi nástrahami, které jim prudký sjezd touhle cestou přináší. Snažíme se jim nepřekážet, ale příjemný pocit to není, obzvlášť když se cesta zúžuje a není se moc kam uhnout. Cyklisté jsou naštěstí přívětiví a ohleduplní a snaží se, aby svou jízdou neohrožovali sebe ani druhé. Jen jednou se ve mně zastaví srdce, když jednomu závodníkovi kousek nad námi podjede kolo a on sebou praští rovnou na kostrbaté kameny. Naštěstí to asi znamenalo jen pár modřin, hned se zvedá a pokračuje v jízdě.

Konečně nás šipka značky svádí z cesty doleva a prudkým stupáním vede na vrchol Velké kupy. Na jejím vrcholu jsou krásné skály.



(Pokud by někdo mou stránku znal skutečně zpaměti a připadalo mu, že podobný obrázek už na ni někde viděl, tak má pravdu - ze stejného místa je pořízený pěknější obrázek Broumovské stěny ve fotogalerii Romantické cesty.)

Po kousku cesty mezi krásnými skalami...



...nás krátká odbočka přivádí k největší zajímavosti Velké kupy - Kamenné bráně.



Ta je úžasná - je docela velká, ale hlavně působí dojmem, že je poskládaná z balvanů, které na sobě drží jen silou vůle.



Když vystoupíme po několika balvanech a ve skále vytesaných schůdcích až do samotné brány, staneme na hraně desítky metrů vysokých skal, ze kterých je výhled na Broumovskou kotlinu, lemovanou členitým pásmem Javořích hor.



Nasadíme sedmimílové boty, uděláme pár kroků... a stojíme na rozhledně na vrcholu nejvyšší hory Javořích hor - Ruprechtickém Špičáku - abychom se podívali přes Broumovskou kotlinu na Broumovské stěny.



Několika kroky přeběhneme zpátky ke Kamenné bráně. Narozdíl od Adršpašských skal nejsou Broumovské stěny zdaleka přelidněné, ale tady u Kamenné brány přece jen nějaké potkáváme. Je to příjemné setkání - rádi cestují stejně jako my a hodnou chvíli si tu spolu povídáme o zajímavých místech. Nenudí se ani jejich pejsek - s vášní chňape po každé vose, která letí okolo, ale každá se mu zatím stačila vyhnout. Pejsek to však bere sportovně a alespoň neschytal žádné žihadlo.
Dneska je krásně a lidé mají dobrou náladu - usmívají se na sebe, jsou milí, přátelští a ohleduplní. Kéž by bylo takových dnů víc.

Další cesta je poutavá, vede nás tak víceméně po rovině, ale i když jsme na samém vrcholu pohoří, jdeme pořád mezi skalami.



Cesta skalami je členitá - ne na převýšení, ale vede skalními průchody...



...přes balvany a po kořenech, ze strany na stranu, někdy je ale i nečekaně pohodlná.



Postupně se ale cesta rovná a vede takřka po rovině, obklopená takřka souvislou řadou nízkých skal, připomínajících vzhledem nějakou pradávnou hradbu z časů bájných hrdinů.



Některé ze skal mají tvar typický pro celé Broumovsko. Materiál, který kdysi v pradávném pravěku přinášely mořské proudy, nebyl asi vždycky stejný a tak ani jedna skála není ve všech svých částech stejná. Některé ze skal na Broumovsku mají spodní část měkčí a méně odolnou větru, sněhu a dešti a proto postupem času vzniká hřibovitý tvar.



Cesta pokračuje přímým směrem mezi skalami stále dál a dál a je moc příjemná. Na jaře je to ale někdy horší, to se tyhle cesty mezi skalami místy rády mění napůl v močál.



Přicházíme k rozcestníku a značky se žlutými trojúhelníčky - značkou vyhlídky - nás vedou doleva mezi skalami a po haťovém chodníčku.



Další členitá cesta nás vede nahoru a dolů přes skalky a krátká vyšlapaná odbočka vlevo nás přivádí na úchvatnou vyhlídku z vysokých skal Koruny - druhého nejvyššího vrcholu Broumovských stěn.



Tahle strana dala Broumovským stěnám jméno - na stranu k Broumovu skutečně spadají impozantní a vysoké skalní stěny prudce dolů. Z téhle strany působí Broumovské stěny dojmem úžasné stolové hory, ale stolovou horou ve skutečnosti nejsou. Stolová hora totiž prudce spadá do všech stran, ale Broumovské stěny působí dojmem stolu o dvou nohách na jedné straně - k Broumovu spadají příkře, ale směrem k Polici nad Metují jsou mnohem povlovnější stráně bez skalních stěn. Vědci však mají jméno pro všechno a tomuhle typu hory říkají kuesta.

Z téhle vyhlídky je ještě krásnější výhled, než od Kamenné brány. Vidíme pod námi lesy, pole, louky a vesničky Broumovské kotliny a za ní se k nebi vypínají mnohé vrcholky sopečného pohoří jménem Javoří hory a za nimi ještě vyšší hory - Góry Kamienne s nejvyšší horou Waligórou.



Hned vedle vidíme ještě vyšší a ještě starší pohoří jménem Góry Sowie - Soví hory - s nejvyšší horou Velkou Sovou.



Zajímavé věci tu však máme i téměř na dosah - krásné skály, všelijak pokroucené borovice... ale také naši pozornost upoutá stále hlasitější vrčení a po chvíli kolem nás neuvěřitelně blízko proletí pěkné malé bílé letadélko, jehož pasažéři nám z okének mávají. Bohužel bylo letadélko rychlé a můj foťáček pomalý - než se zaktivoval, bylo letadélko pryč.



Vracíme se na značenou cestu a ta nás vede dál dalším skalním průchodem...



...a hájkem něžně bílých břízek...



...a končí až na vyhlídce na hraně úžasných vysokých skal, které korunují celý vrchol Koruny.



Z téhle vyhlídky se díváme zase na jinou stranou, více na východ, převážně k bratrům Polákům. Na jaké hory se díváme, to už ani nevím, možná Góry Bardzkie a v dálce se dají mlhavě tušit obrysy Králického Sněžníku.



Přímo pod námi je hluboké údolí a za ním se zdvíhají stráně Stolových hor, korunované nejvyšší horou, které bratři Poláci říkají Szczelińiec a my ji známe pod jménem Hejšovina.



Teď roztáhneme křídla, přeletíme údolí, necháme se vynést stoupavým proudem a staneme na vysokánských skalách Velké Hejšoviny, kousek nad hlubokánskou roklí jménem Pekielko.



Broumovské stěny odtud vypadají nádherně. Koruna je odtud dobře vidět - jsou to ty vysoké skály napravo na hraně pohoří. Více vlevo je o metr vyšší Božanovský Špičák - nejvyšší vrchol Broumovských stěn. Vzadu vidíme celé Broumovské stěny až k Hvězdě. Splachtíme zpátky na Korunu a čeká nás táž cesta na rozcestí.



Od něho pokračujeme dál po žluté značce z kopce dolů. Už vím, kde se na Velký pátek otevírá hora s pokladem...



Pod kopcem narazíme na příčnou cestu, na které opustíme dolů do Božanova vedoucí žlutou značku, dáme se nalevo a po kousku cesty narazíme na zelenou. Po ní jdeme příjemnou lesní cestou a když se po naší levé straně začnou objevovat mělké skalnaté rokle a průrvy, jsme u dalšího pěkného místa Broumovských stěn - ve skalách na Božanovském Špičáku. Dorazíme tam žlutě značenou odbočkou a cesta to není vůbec nezajímavá. Není tu zpočátku tolik skal, jako třeba na Velké Kupě, ale zajímavá je každá z nich.



I v Broumovských stěnách, stejně jako v jiných skalních městech, má dost skal svá jména, tady je ale povětšinou znají jen horolezci a znalci skal. Výjimkou je právě BOžanovský Špičák, kde jsou u některých skal tabulky se jmény. Tahle skála se jmenuje Velbloud...



...ale mně spíš připomíná velkou klaunovskou botu. Tohle je skála Kovadlina.



Na Božanovském Špičáku najdeme celý zvěřinec. Tohle je krásná Kačenka.



Náhle se les rozestupuje a z na pohled nízké skalky se nám otevírá ohromující výhled. Skalka je totiž skalkou jen na pohled z dálky, když ni stojíte, zjistíte, že to je vysoká skála na okraji strmého srázu. Vidíme odtud krásně Velkou a Malou Hejšovinu...



...nebo krásnou stolovou horu jménem Bor, polsky Skalniak, jejíž úbočí leží v Čechách, ale plochý vrchol je již v Polsku a je na něm úžasné skalní bludiště jménem Bledne skaly, kterým vedou úzké cestičky mezi převislými skalami.

Další cesta nás vede po hraně skal a občasné úzké odbočky vedou na další skály s krásnými výhledy na Hejšovinu a Bor.



Krásné výhledy však nejsou jediným důvodem, proč tu obcházím každý kout skal. Někde tady jsem si totiž kdysi v červnu 2005 vyfotografoval tuhle nádhernou borovičku.



Obrázek to byl fotografovaný klasickým foťáčkem, navíc trochu proti slunci, dneska by to šlo líp, jenže ať hledám jak hledám, borovička nikde. Asi jsem hledal špatně a nekápl jsem na to správné místo, nebo už borovičku vzal vítr a čas. Mrzí mě to.

Cesta se odklání od hrany vrchu, ale nuda nám tu nehrozí, protože se vzápětí hrouží mezi docela vysoké skály.



V tomhle skalním bludišťátku jsou další příslušníci skalního zvěřince - hodně už stromy zarostlá Veverka, Makak nebo Varan...



K nim se přidává také ležící a předoucí Kočka...



...nebo pěkná Želva.



Opouštíme skalní město na Božanovském Špičáku a malý kousek cesty nás přivádí až do sedla u Pánova kříže, kolem kterého prochází široká Vambeřická cesta, jíž kdysi chodila procesí do prolaveného poutního místa Vambeřice. Na širokém prostranství u Pánova kříže se věřící modlili a odpočívali před další cestou.



Od Pánova kříže se rozbíhají značené cesty na všechny strany. My si vybíráme značku žluté barvy, která nás chvíli vede lesem, chvíli mezi balvany a dovede nás až k monumentální skalní bráně.



Procházíme jí a za ní nás krátká obočka skrz úžasnou skrumáž všelijak do sebe zaklíněných balvanů a skal...



...přivádí až na Junáckou vyhlídku - místo, kde se za časů nesvobody a zákazů tajně scházeli Skauti. Z ní je krásný výhled na skály Božanovského Špičáku...



...i na Hejšovinu a Bor.



Junácká vyhlídka není jedinou zajímavostí těchto míst - pod námi se rozkládá celé skalní město, jehož částí se proplétá značená cesta jako v pravém bludišti, větší část je neznačenou divočinou, plnou skal a divokých roklí. Bohužel se sluníčko už silně kloní k západu a bylo by kruté, kdyby nás tu zastihla tma, proto se vracíme stejnou cestou k Pánovu kříži a po Vambeřické cestě se vydáváme směrem ke Slavnému. Okolo jsou jen stromy, ale cesta pěkně ubíhá. Přece jen se však jedna zajímavost najde...



Patník se šipkami - u šipky směřující našim směrem vidíme vytesanou hvězdičku, u šipky v opačném směru písmeno H. Je to prastaré značení cesty z Hejšoviny na Hvězdu. Kdybyste se vydali ze Slavného na Hvězdu, podobných značek najdete na skalách vytesaných ještě několik a na Hvězdě i vysoký patník s vytesanými nápisy, který sloužil jako dnešní turistické rozcestníky.

Nás o kus dál zcela současný rozcestník od červené značky zve na Slavenskou vyhlídku. Jdeme kousek lesem, kousek mezi velkými balvany a staneme na vysokých skalách na hraně hory. Pod sebou vidíme nádherné Slavenské skály.



Sluníčko už je těsně nad obzorem a poslední jeho paprsky zlatí skály na Vysoké Kupě...



...zatímco Broumovská kotlina už se pomalu začíná halit do plášťů noci.



Vracíme se na Vambeřickou cestu a do Slavného už to máme jen kousek. Nad jeho chaloupkami krásně zapadá slunce.



Loučíme se s Broumovskými stěnami. Ale určitě ne na dlouho. Dnes jsme se potulovali jejich východní část, ale jejich západní část se Slavenskými hřiby, vyhlídkou Supím košem, Kovářovou roklí, Hvězdou a Honským Špičákem je neméně krásná a asi je i známější. Tak někdy příště v Broumovských stěnách na shledanou.

Tomáš 7. září 2013



Zpět do rubriky Vandrování