V neděli 19. června se uskutečnil 2. ročník putování do údolí Zlatnice. Jako loni ho pořádali hasiči z Borovnice a jako loni to byla moc a moc pěkná akce. Pojďme se tedy na ni ve vzpomínkách vydat spolu.

V hlubokém údolí mezi Borovnicí, Stupnou a Horkami u Staré Paky se začalo rýžovat zlato už na samém začátku 12. století. K velkému rozvoji dolování došlo za krále Přemysla Otakara II.
Těžilo se tu zlato vysoké ryzosti. Balvany, obsahující zlato, se drtily ve stoupách a poté se zlato vyplavovalo v dřevěných korytech.
V 17. století začal důl upadat, ale těžba a různé pokusy tu probíhaly i nadále. Poslední důlní aktivity se tu odehrávaly na konci 70. let 20. století při geologickém průzkumu.
Po dolování se tu zachovaly různé haldy, odvaly, sejpy a jedna mříží uzavřená štola.



Při práci v údolí Zlatnice byla horníky nalezena zázračná soška Panny Marie, kterou dnes najdeme na hlavním oltáři klášterního kostela v Nové Pace. Díky tomu měli horníci Pannu Marii jako svou ochránkyni a zbudovali v údolí dřevěnou kapličku, kam se chodili modlit. V roce 1938 byla na jejím místě zbudovaná zděná kaplička a také tu bylo zřízeno 14 zastavení křížové cesty.

Doba socialismu církevním památkám moc nepřála a tak kapličku a křížovou cestu nikdo moc neudržoval, ale až na účinky času a nepřízně počasí zůstávalo všechno relativně v pořádku. Ale v posledních letech si vybrali údolí Zlatnice za svůj cíl různí vandalové, kteří si tu důkladně vybíjeli své vášně a zanechali tu zkázu...



Betonové podstavce zastavení křížové cesty rozbité na kusy, u kapličky důkladně vymlácená okna a uvnitř všechno rozbité...

Lidem z Borovnice při pohledu na tu zkázu krvácelo srdce a tak se rozhodli v údolí Zlatnice všechno opravit, zvelebit a zkrášlit. Aby ukázali i ostatním lidem, že tu je krásné místo, o kterém ani nevědí, rozhodli se hasiči z Borovnice obnovit dávno zaniklou tradici poutí ke kapličce. První ročník Pouti do Zlatnice se konal loni 20. června 2010 a byla to krásná akce, plná pohody, lidské sounáležitosti a porozumění. Při ní bylo vybráno na dobrovolných příspěvcích 4 709 Kč a tak dnešní pouť bude i představením toho, co se během uplynulého roku podařilo opravit.

Putování začíná u kostela v Borovnici, ale přidat se lze kdekoliv jinde, protože to hlavní se bude dít až v údolí Zlatnice. Podél silnice z Borovnice na Horka dozrávají celé spousty lesních jahůdek.



Míjíme pro dnešní den v louce vysekané parkoviště, odbočujeme doleva na širokou lesní cestu a z ní odbočujeme po chvíli chůze doprava na širokou cestu, vysekanou po okraji louky. Poté sejdeme po lesní cestě prudce z kopce a jsme v údolí.



Údolí Zlatnice je hluboké, stinné a místa bývalých dolů, jam a odvalů jsou zarostlá vysokými smrky a vějíři kapradin. Údolím se v hlubokém korytě klikatí potůček Zlatnice, v němž se dřív rýžovalo zlato a svou silou poháněl vodní kola stoup. Uprostřed údolí stojí poutní kaple Panny Marie. Pod ní jsou kamenné schody a za můstkem přes potůček je z velkých kamenů postavená studánka se zázračnou vodou ze starých dolů.



Jiná studánka s vynikající pramenitou vodou je o kousek dál po proudu Zlatnice u kraje lesa.



Komu nechutná pramenitá voda, může si u stánku dát pivo, grog, kafíčko nebo různé limonády a k zakousnutí klobásku nebo vynikající koláčky. Zdarma si tu každý může vzít i několikastránkové povídání o údolí Zlatnice, kapličce, křížové cestě i různých legendách, ze kterého pocházejí některé informace z tohoto článku.
Teď se však vracíme zpátky ke kapli, kde nás čekají zajímavé chvíle.



Lidé se scházejí, plní každý kout a slova se střídavě ujímají pan farář Mariusz Robak a velitel borovnických hasičů. Zatímco velitel hasičů nám povídá o historii dolování i kaple Panny Marie, pan farář nám vypráví o historii a symbolice křížové cesty.



Křížová cesta je symbolickým ztvárněním utrpení Ježíše Krista při jeho cestě ulicemi Jeruzaém na Golgotu neboli Kalvárii, kde byl ukřižován. Křesťané od samého počátku křesťanství navštěvovali skutečná místa v Jeruzalémě, kudy Ježíš kráčel při své poslední cestě. Podle legendy stála u zrodu této tradice sama Panna Marie. Zastávky na posvátné křížové cestě Jeruzalémem se za staletí měnily a svou konečnou podobu záskaly v 16. století. Jejich popis vychází z biblických evangelií i z apokryfních spisů a různých legend.
Svatá země však byla pro křesťany až příliš vzdálená, navíc byla ve sféře vlivu Arabů a tak začaly vznikat symbolické křížové cesty i na jiných místech - svatých horách s cestami, lemovanými kapličkami, od 17. století i v kostelích. Počet zastavení kolísal - bylo oblíbené číslo sedm, podle sedmi bolestí Panny Marie nebo sedmi smrtelných hříchů. Ale byly také křížové cesty s 12, 15, 19, 25 nebo 31 zastaveními. V 18. století byl stanoven počet 14 zastavení.



Než jsme vyslechli tohle povídání, pořádně se nad údolím zamračilo, spustil se déšť a bouřka. Lidé se schovali do kapličky, část zůstala venku a tak jsme bouřku zdárně přečkali. Naštěstí se poměrně rychle přehnala a tak můžeme pokračovat dál, prohlídkou obnovených zastavení křížové cesty.
Než přišly stará zastavení křížové cesty definitivně zničit, podařilo se zachránit 8 původních obrazů pana Jana Rainmundy. Pan farář se postaral o jejich opravu, kterou provedl pan Riedel z Nové Paky a také namaloval 5 nových obrazů náhradou za těch zbývajících pět zničených. Betonové podstavce vyrobila firma Betonservis s. r. o. Borovnice. Zatím jsou hotová první 4 zastavení.
Křížová cesta dříve vedla po elipsovité cestě od kapličky na kraj lesa a zase zpátky. Obnovitelé cesty se ale rozhodli osadit zastavení na nová místa a to podél staré poutní cesty, která vede mírně z kopce z údolí k silnici Borovnice - Horka.
Teď kráčíme od zastavení k zastavení, pan farář nám u každého vysvětluje jeho význam a pojímá ho i jako symbol. U každého se modlíme a mezi nimi zpívá ženuška s andělským hlasem a několik málo lidí, kteří ji znají, píseň o svatém kříži.
Cesta mezi čtyřmi zastaveními nám utekla jako voda a nám nezbývá, než držet palce všem obětavým lidem, aby jim Bůh i nadále přál v jejich díle a případně i přidat své prostředky a síly k tomuto dílu.



Vracíme se zpátky ke kapli a tady nasloucháme působivému příběhu, z něhož po leckterém z nás běhá mráz. Je to příběh sošky Panny Marie, která stojí ve výklenku v kapli.



Když se Anna Linková z Vidochova v roce 1901 vdávala a stala se z ní paní Kuhnová, jedním ze svatebních darů byla i sádrová soška Panny Marie Lurdské. 5. února 1920 se rodičům Kuhnovým narodila dcera Martha. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva z Československa a odsun zasáhl i rodinu Kuhnových. Hmotnost zavazadel mohla být 50 - 60 kg, ale ani tak Kuhnovi neváhali a na úkor jiných věcí pečlivě zabalili a vzali si s sebou sošku Panny Marie. Útrapy cesty do Německa soška přežila a když paní Kuhnová zemřela, zdědila ji po ní její dcera Martha.
Rodina paní Marthy sošku velmi opatrovala a ta nacházela své místo v kostelích na místech, kde rodina žila. Při každém stěhování si brali sošku vždy s sebou. Paní Martha se ráda vracela do rodného Vidochova a chodila ráda i do údolí Zlatnice, kde si nabírala léčivou vodu ze studánky.
Když se v roce 2010 rozhodli hasiči z Borovnice pro opravy a zvelebování údolí Zlatnice a uspořádali první Putování do Zlatnice, dostala se zpráva o tom až do rukou paní Marthy. Ta v té době byla velmi nemocná a na smrtelné posteli bylo jejím posledním přáním, aby soška Panny Marie, kterou tolik opatrovala, zaujala čestné místo v kapličce Panny Marie ve Zlatnici. Dcera paní Marthy paní Ursula Kessler spolu s manželem přání splnili a 21. 9. 2010 předali sošku zástupcům Borovnických hasičů Josefu a Dagmar Bušákovým. Soška bude v kapli vystavována při slavnostních příležitostech.



Do budoucna by lidé z Borovnice rádi dokončili křížovou cestu a zbudovali naučnou stezku "Za zlatem a větrnými mlýny". Jestli se to podaří, bude to krása.
Ještě se ná závěr modlíme, chvíli si povídáme, ale ženoucí se temné mraky ukončují příjemné chvíle.




Tak přeju všem obětavým lidem z Borovnice i odjinud hodně zdaru v jejich krásném díle a budu se těšit na příští setkání.

Napsal Tomáš dne 19. června 2011

Zpět na Tomášovy řeči

Jméno:
E-mail:
Web (i s http://):
Text zprávy: jsou povoleny tagy <b>, <u>, <i> a <br> , můžete psát i odkazy ve tvaru www.neco.cz nebo http://neco.neco.cz

Zpět na Tomášovy řeči