Všude kvetou květy pro toho, kdo je chce vidět. (H. Matisse)

Když se dívám okolo sebe a přemýšlím o současném světě, mohli bychom my Evropané být vlastně ohromně šťastní. Čím to, že okolo sebe vidíme tolik nešťastných lidí? Někdy je to zapřičiněno tím, že se trápíme s něčím, co za to ve skutečnosti nestojí.


Když si jdu do knihovny nabrat novou várku čtiva, obvykle hledám napřed „na stole“, tedy mezi knihami, které lidé zrovna vrátili, protože některé atraktivní kousky najde člověk jenom tam. Před časem mi při tomhle hledání padla do oka kniha provokujícího názvu „Co muži nechápou“ s podtitulem „Po čem ženy touží“ od spisovatelky s něžným jménem Oldřiška Tylová. Takový název mě nemohl nezaujmout, prolistoval jsem ji a zaujala mě tak, že jsem si ji půjčil. Doma jsem ji přehltl takřka jedním dechem a její obsah mi připadal tak burcující, že jsem se rozhodl o ni podělit i s vámi.
Díky této knize může každý muž nahlédnout do skrytých tajů ženské duše. Ale ač je naše pohlaví ve jménu, podle stylu psaní se zdá, že autorka psala knihu hlavně pro ženy. Neboť hlavně kolem nich se točí největší část knihy... a kolem jejich trápení s fenoménem tělesné hmotnosti.
Čím to, že kilogramy, které „s sebou denně“ nosíme, hrají v našem životě tak velikou roli? Ptá se autorka knihy hned na její první stránce a sama se hned vzápětí na to pokouší odpovědět. V úvodní kapitole knihy se dočteme o historických proměnách pohledu na ženskou krásu a o nezdravém ideálu krásy dnešní doby. To však není to hlavní.
Hlavní část knihy tvoří příběhy. Patnáct příběhů patnácti žen, patnáct různých příběhů o tělesné hmotnosti, každý jiný a přesto svým způsobem typický. Najdeme tu příběh ženy, která se bezuzdným hubnutím snažila získat zpět lásku muže, jenž za to nestál, příběh žen, jenž tloustnou vinou smutku v duši, způsobeném smrtí, muži nebo zneužíváním. Příběh ženy, která hubne ve snaze víc se líbit svému muži netušíce, že se mu víc líbí tak jak je. Příběh dívky, postižené mentální anorexií nebo bulimií. Příběh o tom, jak tvrdě držená dieta dokáže zamávat s klidem a mírem v duši ženy a zkazit pohodu v rodině. A další zajímavé, veselé i smutné lidské osudy.
Příběhy jsou vybrané tak, aby byl každý ojedinělý a přitom svým způsobem reprezentoval určitý běžný problém. Co dělá knihu mimořádně cennou je to, že na konci každého příběhu se k němu vyjdařuje další paní s něžným jménem - psycholožka Zdeňka Sládečková. Na stránce či dvou rozebírá příběh z různých úhlů pohledu, říká, co bylo uděláno dobře a co špatně a dává tím mnoho podnětů k zamyšlení.
Další částí knihy je krátké povídání o obezitě, Body Mass Indexu a typech postavy. Pak následují tři zábavné testy, jaké známe z různých časopisů, povídání o energetickém výdeji při různých činnostech a tipy a triky pro hubnutí. Kniha končí povídáním o autorkách PhDr. Oldřišce Tylové a PhDr. Zdeňce Sládečkové.
Kniha rozhodně stojí za přečtení. Je víc asi určená pro ženy, ale žádný muž neudělá špatně, když si ji přečte. Už jen proto, že nad tím, co se těm našim ženuškám honí hlavou zůstává rozum stát... a muži to zkrátka nechápou.


Na přebalu knihy „Co muži nechápou, po čem ženy touží“, je zhruba nastíněn obsah knihy a mimo jiné se tam píše: „Dozvíte se, co byly některé z nás ochotny udělat pro to, aby byly IN. I to, proč někteří muži upřednostňují baculky před štíhlými modelkami.“ Posledně zmíněnou věc se však z knihy nedozvíte, tam je jen místy na okraj nevěřícně konstatováno, že to tak někdy je. Proto jsem se rozhodl ve druhé části mého článku pokusit se všem dívkám a ženám vysvětlit pohled na věc z úhlu pohledu mě - jednoho průměrného muže.

Ti se v číslech přímo vyžívají, ale v životě a lásce neplatí žádná přímá ani nepřímá úměrnost. Některé ženy si myslí, že zhubnou-li, získají lásku svého ideálního muže - případně, což je ještě horší, si připadají příliš tlusté na to, aby je někdo miloval. Ale život je příliš složitý na to, aby platilo jednoduché čím méně, tím více. A láska... ta je obzvlášť složitá. Nebo jste se někdy přesvědčily o opaku?

Přirovná-li muž v básnické náladě ženu k Venuši, nebude pravděpodobně příliš potěšená, protože si první nevzpomene na římskou bohyni lásky, ani na jednu z nejobdivovanějších antických soch, ale na pravěkou sošku, zvanou Věstonická venuše. A vyloží si to jako zastřené vyjádření toho, že je tlustá a ošklivá. Neuvědomuje si, že tuhle sošku před 25 000 lety vytvořil pravěký lovec jako svůj ideál krásy - a byl to lovec, který byl s dnešními muži fyzicky úplně totožný. Od té doby lidé sice vytvořili kulturu, vystavěli města a státy, technicky vyspěli a začali létat ke hvězdám... ale z hlediska evoluce je uplynulá doba příliš krátká na to, aby se lidé nějak významněji změnili. Stejné jsou naše pudy, vášně i podvědomé mechanismy v našich myslích, ovlivňující to, koho si vybereme jako ideálního partnera. Nebo si myslíte, že se mění podle módních výstřelků?

Krátce po tom, co jsem přečetl recenzovanou knihu, mi ve městě padla do oka figurína v jednom výkladu. Vychrtlý pas, pomalu žádné boky a velká, ke zbytku těla velikostí absolutně neladící ňadra... toť nynější mohutně propagovaný ideál krásy. Ideál krásy, vymyšlený výrobci prášků a koktejlů na hubnutí a plastickými chirurgy, pro něž znamená znamenitý a bezpracný zdroj příjmů. Tenhle druh postavy totiž nevymyslela příroda a tak ho lze dosáhnout jen nesmyslnými dietami, liposukcemi, zvětšováním prsů a hazardováním s vlastním zdravím. Myslíte, že případná modelkovská sláva, peníze nebo pocit sebevědomí stojí za zdraví, zničené podváhou?

Reklama, propagace v časopisech, módní přehlídky... to všechno, jako by se snažilo lidi přesvědčit, že jen jediný vzhled je ten správný. Příroda nás však stvořila úplně jinak, daleko rozmanitěji. Někteří muži připomínají tvarem jablko, ti šťastnější na špičku obrácený trojúhelník - mají úzký pas a široká ramena. U žen je však přirozených typů postav mnohem více. Jedním z nich je tvar „přesýpací hodiny“ - velká ňadra, úzký pas a kulaté boky. Jiný tvar je zvaný „hruška“, kde jsou nejdominantnější kulaté boky. Společný s muži mají ženy tvar „jablko“, při němž se tuk ukládá nejraději do bříška. Aby k ovoci přibyla i troška zeleniny, existuje i tvar mrkev. A některé ženušky jsou maličké a štíhlé. Všechny tyhle tvary jsou přirozené. A teď se vás zeptám, milé dívky a ženy, myslíte si, že když už vás příroda takhle stvořila, že je tak hloupá, abyste se zrovna takové nám mužům nelíbily?

Do přečtení knihy jsem si myslel, že ženy hubnou, protože jsou tlusté. Ono to tak ale dost často není... některé mají dle Body Mass Indexu ideální váhu, ale... zatímco my muži vnímáme ženu převážně jako celek a nebo nás na ni zaujme spíš něco, co se nám líbí, ženy jsou pravými odbornicemi v hledání domnělých vad na své kráse. Oblíbeným místem je bříško - to nikdy není dostatečně ploché. Ale proč by mělo být? Ideál krásy doby klasicismu - Tři grácie - ploché bříško také nemají. A jak jsou krásné. Pozornosti se dostává i stehnům, která v očích svých majitelek bývají „odporně rozkydlá“. Zasloužené pozornosti se dostává i ňadrům, která až překvapivě často bývají „až příliš velká“. Ale trápit se dá i s tvarem očí, rtů, obočím a tisíci dalších věcí.
Kdysi jsem si o tom povídal s jednou mou milou přítelkyní a ta se mi svěřila s tím, co se ji na sobě nelíbí a mně to vyrazilo dech, protože to je přesně to, co ji dělá jedinečnou a neopakovatelnou, co pro ni je charakteristické a na čem není nic ošklivého. Bez čehož by to nebyla snad ani ona. Co se takhle na věc podívat z tohoto úhlu pohledu?
Dívky a ženy v trápení se s domnělými či skutečnými nedostatky bohužel často vydatně podporují i hlupáci z řad mužů. Někteří jsou postižení komplexem méněcennosti a potřebují si napravit sebevědomí na úkor druhých, někteří jsou sebestřední narcisté, u nichž nikdo není tak krásný jako oni - jejich připomínky, rádobyvtipné narážky a pošklebování mají však na ženy často až příliš velký vliv. Ale kdo z nás je tak dokonalý a bezchybný, aby mohl odsuzovat druhé? Ten, kdo odsuzuje rozhodně ne!

Až mě zarazilo, kolikrát se v knize objevila zmínka o „dokonalých kráskách z titulních stran“. Pokud si některé ženy myslí, že dívky z obrázků tak dobře vypadají i ve skutečnosti, pak asi ještě neslyšely o programu Adobe Photoshop.



Takhle jsem kdysi v grafickém programu GIMP upravil obrázek kostela v Dolní Branné. Vymazal z něj dráty, doplnil chybějící vrchol věže... a hned obrázek vypadal o hodně líp. A to jsem v tomhle naprostý laik. Profesionální grafici používají profesionální grafický program Adobe Photoshop, ve kterém existuje na „zhubeňování“ dokonce speciální nástroj jménem „zkapalnění“. Mateřská znaménka, pupínky, celulitida... všechno je pryč díky speciálním nástrojům tohoto programu. Ani malá či velká ňadra nejsou žádným problémem. Nad výsledkem práce grafiků se pak diví i ty, které stály před objektivem. Nejsou dokonalé krásky z titulních stran náhodou jen dokonalá iluze?

Přemýšlely jste někdy, co by se stalo, kdyby - třeba vinou nedostatku jídla - všechny ženy zhubly? Já si to dokážu představit naprosto jasně... po molech by se najednou promenádovaly baculky, grafici by místo zmenšování zvětšovali a v časopisech by se objevily inzeráty: Kupte si náš úžasný preparát! Za pouhých 3 900 Kč přiberete až o dvacet kilo za pět týdnů... Byznys by zkrátka běžel dál. Necháte se jím vláčet?

Jiní muži by to možná mohli vidět jinak, ale pro mě by nejhorší představou bylo, kdyby nějakým kouzlem, technickým trikem či zázračným lékem všechny ženy ve svých očích dosáhly pomyslně dokonalého vzhledu. Ať už by byl ideál v tu chvíli jakýkoliv, vypadaly by asi všechny hodně podobně a svět by byl rázem o mnoho chudší. Na svých cestách potkávám dívky a ženy velké, malé, štíhlé, baculky, tmavovlásky, blondýnky, s velkýma očima... a s tisíci dalšími věcmi, které odlišují jednu od druhé. A v tom je pro mě ta pravá radost, v tom je pro mě ta pravá krása, v té rozmanitosti a jedinečnosti každé ženy, v jejich osobitost a pestrosti, v tom, že jsou neopakovatelné.
Proto teď na konci článku každé ženě přeju, aby byla spokojená se svým tělem a nikdy se netrápila ničím, co za to nestojí.

Pohodář Tom

PS: Můj velký dík patří všem dívkám a ženám, které si článek přečetly a svými připomínkami mě upozornily na všechny chyby, nedokonalosti a omyly, jichž jsem se v článku dopustil. Hlavně Vlaďce, bez jejíchž připomínek by článek nebyl takový, jako je teď. Ale můj dík patří i Sue, Katce, Martině, Růžence a Petře, jejichž připomínky mi také pomohly. A dík patří i všem dalším, které nebo kteří napíší svůj komentář pod článek.

Zpět na Tomášovy řeči


Protože tu otravovali spameři, byla diskuse ukončena. Pokud budete mít chuť mi napsat, klidně mi napište mailíka na adresu Internetman@seznam.cz nebo zavítejte do mého facebookového profilu na adrese https://www.facebook.com/tomas.novotny.17.














Zpět na Tomášovy řeči