Protest proti zbytečnému kácení zdravých krkonošských stromů pro pražskou vánoční parádu
Kdo se podíval minulý rok před 367 dny na mou stránku, našel tam článek jménem
Poslední zpověď vánočního stromu, k jehož napsání
mě motivoval fakt, že ten den byl zničen jeden z nejkrásnějších krkonošských stromů kvůli tomu, aby si ho pořadatelé pražského adventního
jarmarku mohli postavit na Staroměstské náměstí jako vánoční strom. Dnes padl další - v pořadí již čtvrtý - a tak se v dnešním temném
večeru věnuji stejné činnosti.
Minulý rok jsem však nechtěl inkvizitorsky kázat či planě kritizovat a tak jsem vtělil svůj protest a své pocity do podoby básně. Na mnoho lidí
- hlavně těch, kteří v Krkonoších žijí - velice zapůsobila a vyjadřovali bouřlivě s mým názorem souhlas - ale mnoho lidí také vůbec nepochopilo,
co mi vadí a o co mi vlastně jde a těm všem se dnes pokusím zcela prozaicky vysvětlit svůj pohled na věc.
Musím však přiznat, že článek píšu se vztekem a smutkem v duši a tak možná bude působit více nenávistně, než je zdrávo. Šířit nenávist a
špatnou náladu však není cílem Tomášova Internetu a tak se za to předem omlouvám.
Ale k věci. Stručně a jasně - vadí mi, že se káci v Krkonoších, navíc v ochranné zóně národního parku krásné, bezmála staleté stromy prakticky
pro nic za nic, jen pro pražskou vánoční parádu. Vadí mi, že média o tom informují jako o něčem báječném a skvělém. A také mi vadí postoj
krkonošských lesníků, kteří jsou v této věci převelice aktivní. O tom všem budu dnes psát.
Když jsem minulý rok s lidmi diskutoval o své básni, nejčastějí postoj by se dal vyjádřit slovy "To je povyku pro jeden strom, je jich u vás
v Krkonoších přece dost." To je sice pravda, o stromy u nás v Krkonoších nouze není, ale kolik je jich takových, jaké se kácí pro Prahu?
Kritéria pro výběr vánočních stromů jsou totiž velice přísná - strom musí být určité tloušťky, výšky a hlavně musí být absolutně zdravý.
A samozřejmě musí být na pohled hezký, s větvemi co nejníže, protože v Praze si přece nebudou zdobit nějakou okřeš. Taková kritéria splňují
stromy, které jsou okolo 100 let staré, které rostly celý svůj dlouhý život na stanovišti, kde je nic neomezovalo a nic nestínilo a kterým
se vyhnuly všechny choroby, škůdci, kterým sníh nepolámal větve a podobně. Takové stromy jsou velice vzácné a lesníci musí dlouho hledat,
než najdou ten, jenž má tu smůlu, že vyhovuje všem kritériím.
Můj názor však je ten, že s takovými vyjímečnými stromy by se nemělo takhle šeredit, naopak by se měly chránit a hlavně z nich shromažďovat
semena a pěstovat z nich další takové vyjímečné stromy. U nás v Krkonoších je totiž stále příliš mnoho míst, která se nedaří zalesnit a s
takovými vyjímečnými stromy by se to třeba podařilo.
Jenže nic z toho se nestane, pokud všechny nakonec skončí jako vánoční paráda na Staroměstském náměstí v Praze. Ale to by si tato fakta
v Praze museli uvědomit a to se pravděpodobně nestane, pokud nezmění svůj postoj ti, kteří by lesu měli rozumět nejlépe - krkonošští lesníci.
Rozhodně nechci znevažovat těžkou práci lesníků, ani snižovat jejich zásluhy o pěstování a výsadbu nových stromů. Rovněž vím, že lidé se asi
ještě dlouho bez dřeva a výrobků z něj neobejdou, že kácení stromů je nutným zlem a že se kácí většinou stromy okolo sta let staré. Jenže
to jsou stromy průměrné, běžné, s větvemi jen v horní části a je celkem jedno, zda jsou zdravé či nemocné. Ale postoj lesníků k otázce kácení
vánočních stromů, které by zasluhovaly z výše vysvětlených důvodů ochranu mě zlobí a tak moje další řádky budou ryzí kritikou.
Lesníci totiž pociťují velikou hrdost, když na Staroměstském náměstí v Praze stojí právě "jejich" vánoční strom. A vlastně hlavně jejich snaha a
hledání vhodného stromu je příčinou, proč se u nás v Krkonoších kácí. Upřímně řečeno však nevím, na co jsou hrdí. Vzhledem k tomu, že strom
je okolo sta let starý (ten dnes skácený vyklíčil před 95 lety - tedy v roce 1912) ho zcela určitě nezasadili, neokopávali ani se o něj nestarali.
Jedinou jejich "zásluhou" tedy je, že strom svou aktivitou zničili - a za odměnu mohli prožít svých deset sekund v rozhlase či v televizi.
Věru máte být na co hrdí, páni lesníci.
Ale abych jim nekřivdil, slyšel jsem, že za každý pokácený strom je zasazen nový. Vyroste však z něj stejný strom, jako byl ten dnes právě
zničený? Vybrali jste co nejsilnější sazeničku? Panují okolo něj podobné podmínky, jako v roce 1912? Nezastíní ho okolní starší stromy?
Bude okolo něj dost místa za 10, 30 či 50 let, aby mu neodumřely spodní větve? Pokud jste na všechny tyto otázky odpověděli kladně, pak je
reálná šance, že chyba bude napravená. Pokud ovšem strom bude mít štěstí... a vyhnou se mu tráva a šlahouny ostružin, všechny housenky, obaleči
či lýkožrouti, uragány a vichřice, kombinace těžký sníh a nezmrzlá země, bezohledné stahování klád, při němž jsou do dřeně omlácené všechny
stromy v okolí... a všechno podobné, co stromy poškozuje a ničí.
A proč je vlastně nutné kácet staleté stromy na vánoční parádu? Protože naše hrdé hlavní město přece nebude mít nějaký malý stromeček -
strom musí mít vždy alespoň padesát metrů, i když se pak o třetinu zkracuje. Protože se Češi v jednom kuse musí po někom opičit - v tomto
případě po Vatikánu, který s tímto vandalismem začal. A proto, že naše metropole není schopná zorganizovat to, co před několika lety
zorganizovala malá vesnice, podkrkonošský Lánov.
V Lánově si totiž každý rok zdobili - stejně jako u nás ve Vrchlabí - živý strom přímo na místě, kde po celý rok rostl. To místo však
bohužel bylo u silnice a jednou se stalo, že ze silnice vyjel naložený náklaďák a jejich vánoční jedli jim přerazil. Občané lánovští
však nezačali kvůli tomu kácet stromy jinde a převážet si je na místo padlé jedle. Místo toho jeden z nich daroval ze své zahrady již větší
jedličku, kterou vybagrovali i s obrovským balem kořenů a přesadili ji na místo zničené. Nyní tam vesele roste, každý rok je ozdobená a
lánovští občané mají svou vánoční jedličku moc rádi a zpívají u ní koledy. A vůbec jim nevadí, že není 50 metrů vysoká.
Něco takového však vandaly z Prahy ani nenapadne, pro ně není strom žádnou hodnotou... a tak asi ještě dlouho i přes štěkot psů, jako jsem
já, kácecí karavana poběží dál.
PS: Na počátku mého povídání jsem zmiňoval, že "To je povyku pro jeden strom...". Jenže ono nejde jen o jeden. Další pokácený krkonošský
strom stál loni na Velkém náměstí v Hradci Králové... kolik měst se asi bude pro změnu po Praze opičit letos?
