Jdi dopředu a nebudu se s tebou o tom dohadovat. Stačí, že jsem se ráno dohadovala s naším Tomášem, protože řekl, že nepůjde do školy. (Havlíková)

Luboš hat gebrannt. On se neopaloval, on se opékal, on doslova hořel. (Jüptnerová)

A příští hodinu si zkusíme vyplnit přihlášení k dani, pokud stihnu dojít na finanční úřad a nějaký tam vyžebrat. (Havlíková)

Při autoritativním stylu řízení bych vám zadala úkol a bude to takhle. A bylo by mi úplně jedno, že jsou čtyři proti a mají objektivní námitky. Já mám tvrdou hlavu ja jsem beran a bude to jak já chci. Vy musíte poslouchat mě a ne já vás. (Forbelská)

Kontrola není buzerování. Však to znáte z domu. Máma vám pořád říka: "Proč chodíš tak pozdě domů? Proč nosíš ty ponožky, kteý už mělas před týdnem a máš je zase? To chceš aby smrdělo celý město, nebo co? (Forbelská)

Sousedi se mají chovat tak, aby si nedělali naschvály. Na aby: "Já si tady zřídim kompost, zrovna u sousedova okna a budu tam sypat odpadky. Já to mám vzadu, mně to je jedno, ale sousedovi to tam táhne. (Forbelská)

To je děs běs. To není projev studenta 4. ročníku. Štyry. (Forbelská)

Řval na mě jak na malou holku a nebral si servítky. Jako člověka jsem ho vůbec neuznávala. A ke konci jsem mu spíše škodila. (Zaplatílková)

A to jsou potom u soudu spory: "Von si tam postavil kůlnu a vono mě to tam stíní..." (Forbelska)

Na Nový rok nás prezident ubezpečil, že se zdražovat rozhodně nebude a druhy den byl chleba dražší. (Forbelská)

Slova končící na -chen a -lein jsou zdrobněliny. Takže, když mi někdo řekne Marcelchen, tak po mě určitě něco chce. (Paulů)

Občas je sýr tak dobře uzrálý, že už sám odpochoduje, nebo se rozleze. (Forbelská)

Když si člověk dá učebnici pod hlavu, tak z ní někdy ty poznatky nalezou do hlavy. Když jsem se takhle na vysoký učila na zkoušku, tak jsem od ní vylítla jak žíznivá čára. (Forbelská)

Kdyby nebylo řízení, tak by k dělníkovi přišel jeden a "udělej to takhle". On by to udělal, ale pak by přišel druhej a ať to udělá jinak. On to předělá, ale třetímu se to taky nelíbí. Tak to znova předělá, ale když se objeví čtvrtej, tak už to je na prohození dveřma. (Forbelská)

Dědic se musí zříci jedině celého podílu z dědictví. Nemůže říct: "Já bych si vzal ten barák, ale ty dluhy nechci." Když se zříci, tak od A až do Z i s háčky. (Forbelská)

FORBELSKÁ: Co nesmíš tomu člověku udělat, když chceš po něm dědit?
KLÁRA: ???
FORBELSKÁ: No nesmíš mu tu cestu do hrobu urychlovat.

Když sestavovali tenhle příklad, tak buď autor nemyslel, nebo tiskař chrápal. (Forbelská)

FORBELSKÁ: No, a tomu koeficientu se říká...?
ANIČKA: ???
ALENA A LUCKA: (napovídají) Přirážka.
FORBELSKÁ: Já vás taky přirazím. Ale ke zdi.

Když budete sedět jako účetní v kanceláři, tak je jedno, jestli jste kráska nebo zvíře. (Havlíková)

No jó, to je "jenom" půl milionu rozdíl. (Havlíková)

My jsme měli akorát stužky a já jsem ji ani nenosila, protože se mi nelíbila. Vymyslelo je šest bláznivejch holek a ostatní museli sklapnout kufry. (Forbelská)

Šerpy vám pošlapou, kytky ukradnou a skleničky rozbijou. (Soušková)

Když máte svatbu, tak máte nárok na 2 dny dovolené. Takže se neberte v sobotu, to byste byli blbí, to byste měli jen pátek. (Forbelská)

Počítejte s tím, že budeme počítat. (Forbelská)

Je to váš ples, tak ať si jdou maturanti pro koho chtějí. Ale může se říct: Kluci půjdou pro profesory, holky pro profesorky... (Forbelská)

Nejsou dovřený dveře. To asi nějakej šotek a nebo neumí Forbelská zavírat. (Forbelská)

ALENA: Jaký bylo to zaměření?
FORBELSKÁ: Já vás taky zaměřím. Už jsem na vás zaměřená od začátku hodiny.

Některá reklama zákazníky oblbuje. Například, že prací prášek vypere prádlo dočista doběla, takže se úplně ztratí. (Forbelská)

Lukáš si z lavice odnese ty slupky, ty zásoby munice. A mně se zdálo, že když jsem se ptala, kdo to fluše ty slupky, tak se Lukáš nějak uculoval. Ale říkala jsem si, že Lukáš né... (Havlíková)

Můj manžel dělal státnici z marxismu - leninismu a tam se ho ptali jak vypadá dělník. A von vodpověděl: Nosí rádiovku a bandasku. (Paulů)

Tomáš má porouchanou hlavu.
///mohutný smích////
No, myslela jsem teda u hi-fi věže.(Forbelská)

Jakto že služba nenahlásila chybějící lidi. No jo, Budina, Brož. Komandovat moji třídu, že si po sobě nesmazala tabuli, to jo, ale nahlásit chybějící lidi, to ne. (Forbelská)

Základní jmění tvoří směšných 100 000,00 Kč. Slovíčko "směšných" můžete v zápisu vynechat. (Havlíková)

JEBAVÁ:Zkontrolujeme teď domácí úkol? A nebo až při naší hodině?
VŠICHNI: Jo, až při naší hodině.
JEBAVÁ: No jó, to ho musíte teprv napsat.

Kdo napíše první tři sloky básně?
///Žádný zájem///
No vidíte, jak snadno se navodí atmosféra úplného ticha.(Vodvárko)

Já si pěstuju brambory a dělím se o ně s myšma. To reju a vidím, díra přes celej řádek a to je brambora, za dva metry další brambora... (Forbelská)

Když si otevřete stránku na straně 53. (Forbelská)

Jednoho mladýho mládence vám tam holky posadím. (Forbelská)

Když budete mít hlad, budete chtít housku, když budete mít housku, tak jí budete chtít se salámem a když budete mít pravidelně obložené housky, tak vám přestanou chutnat. (Zaplatílková)

Je to finanční analýza, tak se nespokojíme s tvrzením, že podnik hospodařil špatně. (Havlíková)

Já se tady dožiju ještě různých věcí. Minule jsem přišla do třídy a první, co jsem slyšela byl výkřik: "Ty svině". Ale já jsem si to na sebe nevztáhla. (Havlíková)

HAVLÍKOVÁ: A to je pro dnešek vše.
PETR: No, to je dost.
HAVLÍKOVÁ: Prosím?
PETR: Ale ne, nic.

Ale vy to zpíváte tak smutně. To musíte zpívat vesele. Já jsem ten voslavovanej, já jsem dolezl až k maturitě.
Voni vám profesoři pomůžou. Ale ty mladý to ani pořádně neuměj a já je za to plácám přes zadek. To musíme táhnout my, starý báby, my to máme rádi. (Vajová nás učí Gaudeámus)

Já už jsem si myslela, že mě nepozvete. Každej už tu pozvánku měl na stole, jenom já ne. Ale já bych se tam (na ples) stejně vnutila. (Trojanová)

Ona je to tragédie a ty se u toho klidně směješ. (Trojanová)

Okřikla jsem svoje děti, aby přestaly, nebo že je paní prodavačka vyhodí. A paní prodavačka mi řekla, že je nevyhodí, protože je ráda, že do toho krámu vůbec někdo příjde. (Zaplatílková)

Jé, já jsem tady špatně. Já tady teď neučím. Ale já vás taky znám, já jsem vás taky učila. (Hamplová)

V teoretické části už máme všechno hotový. V praktické části Ivičičová schová jídlo. (Havlíková)

Nemusíme už z účetnictví dělat nic. Můžu sem akorát přijít, hodit nohy na stůl a můžete si to všechno udělat doma. (Havlíková)

A v tý mojí třídě jsou všichni nemocní. No a někdo to tam na mě asi prsknul a já jsem byla nemocná taky. (Trojanová)

ONDRA: Kdo je vlastně ředitel?
HAVLÍKOVÁ: Pořád je paní ředitelka. Čeká se, až příjde z ministerstva jmenovací dekret.
ONDRA: A kdy příjde.
HAVLÍKOVÁ: Až se tam uzdraví nějakej pán, kterej má chřipku.

No, kdyby platilo přísloví "Jak na Nový rok, tak po celý rok", tak by se u nás velice ušetřilo. Např. na vodě, protoe se myli asi jen dva, ostatní šli spát na čuně. Nebo na jídle, snědlo se to, co zbylo od večera. (Forbelská)

Jitrnici už nemá, to věděl, že příjdu. Jitrnici už nemá a na mě zbyl jen ohryzek. (Forbelská)

Vnučka Jaroslava Seiferta přišla za dědečkem, ať jí napíše slohovou práci. On jí ji napsal a ona za to dostala ve škole trojku. (Kučerová)

To jako materiál skočí sám do regálu. Když si někdo vzpomene, že by ho potřeboval, tak se materiál sám odveze na pracoviště, nebo co? (Hamplová)

To si musím zapamatovat! Stejně jako, že jedna a jedna jsou tři. (Forbelská)

Lenka bude koukat dopředu, nebo dostane kuli bez zkoušení. Když jsem se nepřipravil, tak si to vylížu sám. (Forbelská)

Dneska někdo ve čvrťáku vykřikl: "Jé, vono sněží." a já jsem si říkala: "No, kdyby to bylo v listopadu, tak bych se nedivila, ale když sněží už 14 dní. Dneska je spíš div, že svítí sluníčko. (Havlíková)

Já tam (na Kantorku) půjdu, zapadnu a jako.. už se nevobjevim. (Blažek)

To se jeden kluk z druháku omlouval, že v tom opisu má 20 chyb, protože si musel odhrnovat ofinu z čela. (Havlíková)

HAVLÍKOVÁ:Moji kluci mají podmíněný reflex. Vždycky, když si sednou k televizi k Večerníčku, tak požádují jablko.
A Honza, když začne psát úkol, tak začne zívat.
Tomáši, co to tam píšeš??
JÁ: Nic.
HAVLÍKOVÁ: No jo, to to zas bude na počítačích.

Ve vládě jsem měla dva spolužáky. A když si vzpomenu, jaký ten Roman Čéška dělal vylomeniny. To na angličtinu jsme měli takovou lejdy, chodila v kostýmcích a měla nalakovaný nehty. A on na jednu hodinu nepřišel a při druhý se vymlouval, že nemohl přijít, protože doma malovali a on musel stěhovat skříně. To když se řeklo Čéška, tak to zavánělo přůserem. Ale nic proti němu, nakonec vystudoval s červeným diplomem.
A Ivana Pilipa jsem potkávala na chodbě. On studoval něco jiného než já, ale znala jsem ho od vidění. (Zaplatílková)

Čeho já se tady ještě nedožiju!! Péťo! Když je na začátku řádku v a tečky, tak to znamená v nebo ve. Petr k tomu v připsal -rchlabí. Čeho já se tady ještě nedožiju (Havlíková nás učí vyplňovat úřední listiny)

You say "Yes" a dej mi pokoj. (Trojanová)

Jaký by to mělo význam, kdybych vás tady při zkoušení dusila? Přišla bych naštvaná, nic neumíš, za pět, sednout a další. Když řeknu něco vtipného, zasmějeme se spolu a z vás ta tréma spadne. (Zaplatílková)

Někomu k uvolnění pomůže, když si před pohovorem dá panáka. Jedna sklenička opravdu pomůže. Ale někdy je těch skleniček tolik, že vás od pohovoru vyvedou. (Zaplatílková)

Vnitropodnikové účetnictví nebude oblíbená otázka. Ani já bych nechtěla, aby si ji někdo vytáhl... (Havlíková)

Ty písemky dopadly docela... Já už jsem to zapomněla. (Havlíková)

Autor, který sestavoval tyto příklady volil opravdu vhodná příjmení. Je tu pan Spořivý a pan Chudoba. (Havlíková)

Když někdo nebude umět kalkulační vzorec, tak ho budu fyzicky trestat.
///ZA CHVÍLI///
Fürbacherová půjde na chodbu. Furt chce fyzicky potrestat, tak ji zavřu do skříně. (Havlíková)

NĚKDO: Vystvětlíte nám ty daně?
FORBELSKÁ: Já vám zakroutím krkem. Kdo se hlásí dobrovolně? To bude nepřímá daň za to, že jste 10 hodin nedávali pozor. (Forbelská)

Byl jste včera někdo na Střelnici? Já jsem tam byla a ten Josef Dvořák byl prostě skvělej. To bylo vidět, jak se i ty ostatní herci občas odvracej, aby nebylo vidět, že se taky smějou. A já jsem si na to teď vzpomněla a proto jsem tak blekotala. (Havlíková)

Kdyby byla bývala nebyla ve škole tak líná... (z překladu Trojanové)

"První mně nechutnal, po posledním mně bylo špatně" řekl, když do sebe hodil 15 panáků. (Forbelská)

JÁ: A nešlo by to: Wann wird man gegessen?
JÜPTNEROVÁ: Nééé. To by znamenalo: Kdy bude člověk sněden.

Já vás asi pustím a nechám si tady jenom maturanty.
Říkala jsem asi!!!! Tomáš už si začíná balit a hrozně se směje. (Trojanová)

Když jsme jeli na přijímačky, tak nám učitel říkal: "Sněhuláci, to i když je to neživotný, tak se tam napíše měkký i. Je ti to jasný, Alčo?" No a v tom diktátě bylo něco podobnýho. Já jsem tam napsala měkký i, ale ta holčina, co seděla vedle mě říkala: Néé, to je špatně, tam má bejt tvrdý y." A vona mě tak zviklala, že jsem tam napsala tvrdý y. Na, a bylo to jasný. A když se mě zeptali, jestli čtu Rudý právo a já jsem řekla že ne, tak bylo jasný, že dveře budou moje hobby. (Forbelská)

Jako to bylo s tou kyselinou. To jeden kluk nasál takovým tim, nó, i na ochutnávání vína se to používá. Taková trubička to je a na konci je taková baňka. No a já nevim, co blbli, ale on se pořádně nadechl a nasál tu kyselinu tak, že ji polkl a strávil pak celou přestávku s hlavou pod vodovodem. Ale naštěstí nebyla tak silná, takže ho to nepopálilo. (Forbelská)

To takhle počítat nemůžete!! To by bylo, jako byste sčítali hrušky a jablka. To by vám vyšly nějaký hruškojablka nebo já nevim co. (Forbelská)

Nejjednodušší rada ohledně dělení slov na konci řádku - nedělte (Kučerová)

Vy jste neměli nic druhou hodinu? Jo, vždyť je druhá hodina teď. Já už to mám tak krásně vygumovaný. (Forbelská)

Nevolejte mi do 7:00 ráno. O víkendu... no do 9:00. Veer můžete volat klidně do deseti, ale není vhodné volat během televizních zpráv a zvlášť ne během Branek, bodů, sekund - to nevytváří u nás doma příznivou atmosféru. (Havlíková)

Opakujeme i účtování k ústní písemce. (Havlíková)

Dozvěděla jsem se, že ten předseda maturitní komise z Jaroměře učí matematiku. Tak jsem si říkala "To bude dobrý", ale pan profesor Dejmek mi řekl, že naprogramoval nějaký účetní program. (Havlíková)

Jedna holka si vsugerovala, že jednu otázku nechce. A samozřejmě si ji vytáhla. A složila se hned na potítku. (Havlíková)

Tady nějaký jablkožrout jí jablka a hází ohryzky do psacího stolu. Chtěla bych vidět jeho psací stůl u něho doma. Tady je snad 20 ohryzků. Sušenejch. (Havlíková)

Co tady ještě študuješ????? Koukej to zavřít!!!!!! Nebo ti to seberu ještě dřív, než jsem ti to rozdala!!!!!!!!!!!! (Forbelská při písemné maturitě)

Já sem se na to dvě hodiny nepřipravovala proto, abyse mi to tady prokecali. To jsem mohla klidně spát. (Havlíková)

Teda vy zlobíte. Já vás nechci. (Havlíková)

Takže máme 3 týdny na to, abychom uzavřeli klasifikaci. Já jsem si nic nenaplánovala, takže tady normálně budu. Pokud mě neklepne pepka, nepropiju tu vaši pětistovku a nebudu 14 dní v deliriu. (Forbelská)

Ano, i manželka může říct: "To dítě není mého manžela." Jestliže je to nějaká lehčí ženština, tak se to může klidně stát. (Forbelská)

Ti, co měli nejmíň, tak ti dávali nejvíc a ti, co měli největší plat, tak se jim cukala ruka, dívali se ostatním pod ruku, kolik dávají a nakokonec dali sami vždycky nejmíň. (Forbelská)

Sie werfen das Heft aus dem Fenster?????!!!!!! (Jüptnerová)

Poznamenejte si domácí úkol. Cvičení 12 na str. 200 - ke každému obrázku jednu větu, přečtěte si, přeložte a naučte se text Der Boss war zu schnell ze str. 202 z Begleiteru a slovesa z § 1 - 22 a cvičení 1 - 67. (Jüptnerová)

Jilimnice!!! Já jsem napsala Jilimnice!!!!!! Krucipísek!!!!!!!!! A teď už se na to s mazáním netrefím. (Havlíková píše třídní důtky)

To jsme si vybrali nějaký rod a pak jsme hráli představení z historie toho rodu. A usekli jsme slepici hlavu na špalku, jako, že je zakletá a promění se... ve mě. A nikdo nevěřil, že ji zabijeme, ale my jsme ji potřebovali zabít, protože už nenesla. (Havlíková)

JITKA: Já jsem napsala "Zboží v módních brvách."
HAVLÍKOVÁ: No, Péťovi taky kamión prkuje.

Když měli moji čtvrťáci poslední zvonění, tak byli u mě na snídani. A když šli v šest ode mě, tak Evina Jirková měla takovou hlásnou troubu a zařvala do ní: "Vstávejte, už je ráno." A sousedi se mě potom ptali: "No, co se to tam ráno dělo?? My jsme si mysleli, že je nějaká válka, nebo co. (Havlíková)

OK, you has a birthday!!! I wish you.... (dlouhá komplikovaná angličtina)...!!! Óóóó!!! Thank you. Tak já si vezmu. (Trojanová)

U některých lidí se musí dodržovat prskací vzdálenost. Já jsem měla jednou šéfa a ten španě vyslovouval s a hrozně při tom prskal. A měl takovou malouu kancelář, takže když jsme k němu šli, tak jsme vždycky zůstali viset na klice a strčili do dveří jenom hlavu. A když už jsme museli dál, tak jsme si vždycky sedli na tu nejvzdálenější židli.
A když jsme měli poradu, tak šéf měl stů pro sebe a u něj byl další stůl se židlemi pro nás. A většinou to bývá tak, že se obsazují první židle u šéfa. Ale u nás to bylo naopak. Kdo přišel první, ten obsadil tu nejvzdálenější židli. A ti, co přišli poslední, tak si přinesli svoje židle, jakoby v domnění, že jsou všechny už obsazené, přestože byly u šéfa dvě židle volné. (Zaplatílková)

Co jsme říkali, že mi dáte, když zaúčtujete kurzový rozdíl při pořízení investičního majetku na 563 nebo 663? Panáka? Tak to budeme muset rozložit na delší časové období. Na maturitním večírku to nemůžu všechno vypít. (Havlíková)

Vy jste napsali proti druhý skupině dobře tu rozvahu a výsledovku. Oni tam měli pětky i koule. (Havlíková)

Moji známí chovají pštrosy. A s tím jedním velkým pštrosákem byla legrace. On si moji známou namlouval. Vždycky, když jsme šli kolem toho jejich výběhu, tak přimastil, posadil se do pokleku a rozprostřel kolem sebe ty svoje obrovský péra. Ale bylo mu to prd platný. (Havlíková)

VĚTA Z PŘEKLADU:
Ten pes by býval neutekl, kdybys byl býval zavřel dveře.
TROJANOVÁ: Utekl ten pes?
KATKA: ???
TROJANOVÁ: No utekl. Takže to bude: The dog haven´t escape, if you would closed the door.
(to je ale totálně špatně)
JITKA: Jak to?????
TROJANOVÁ: To to ještě neumíte!!!!!!!!!! Vždyť už jsme to dávno brali!!!!!!!!!!!!!!!

Já jsem při tom psaní na tabuli snad spala. (Trojanová, když našla třetí chybu v tom, co napsala na tabuli)

To je furt vomluvák, vomluvák, desetkrát ti to připomínám a ty to vždycky odsuneš a nic se neděje. To je jak u blbejch na dvorku. (Kučerová)

KUČEROVÁ: Já se ptám na drama v období baroka.
PETR: V období baroka žádné drama nebylo!!
KUČEROVÁ: Neříkej! To bych se tak hloupě neptala.

JÜPTNEROVÁ POSÍLÁ NEZVLADATELNĚ SE SMĚJÍCÍ PAVLÍNU ZA DVEŘE:
Ein paar Minuten draussen wäre es gut.

Napište výsledek, který vám vyšel, na tabuli!!! Hmm.. Koukám, že co člověk, to originální daňové náklady. Už je tam sedm výsledků a ten můj tam zatím není. (Havlíková)

JITKA: Já jsem taky měla v pololetí dvojku!!!!!!
HAVLÍKOVÁ: No však jsi tady měla dvě koule.

HAVLÍKOVÁ: No, kdybych jí dalal trojku, tak...
ADÉLA: ...bych se musela obracet v hrobě.

Já, když jsem dělala státnice, tak jsem si vytáhla díla Lenina. A to nejenom je vyjmenovat, ale i vyloži jejich obsah. A já jsem při ní měla takovou paní, která vždycky nechala půlku třidy propadnout nebo to dělat na potřetí. A vona mi dala svoji oblíbenou otázku: Jaký je rozdíl mezi technicko - hospodářskou revolucí, pokrokem a rozvojem? Tak jsem si začala vymýšlet, že revoluce je něco skutečně převratného, pokrok něco významného a rozvoj probíhá neustále. Ona mi řekla, že mám na to takový osobitý názor a nechala mě to udělat. (Havlíková)

TROJANOVÁ: Pavlíno, co růžičky?
PAVLÍNA: Jsou.
TROJANOVÁ: Jsou? Tak to ti dám trojku.

Když u maturity řeknete, že do zdrojů krytí patří majetek, tak to bude nashledanou. (Havlíková)

Španělštinu jsem si vybrala, protože mi říkali, že je nejlehčí. To byl rozum. Ona má sice lehkou výslovnost, ale ta gramatika. Voni maj asi osm časů. (Havlíková)

Oni vás teď čekají samé příjemné věci. Maturita, přijímačky, hledání zaměstnání, hledání vhodného protějšku, svatba, křtiny, potom si zopakujete násobilku a vyjmenovaná slova, jak se s dětmi budete učit. (Havlíková)

To, když bude v 17:00 vyhlášení výsledků maturity, tak ne abyste tam přišli v kraťasech. A když vám někdo řekne výsledky, tak se zdržte takových komentářů: "Ty vole... " Komentáře si nechte na chodbu. (Kučerová)



Jednou jsem se učila na zkoušku na Slapech na molu. A tam je všude samej písek. No, ta učebnice potom byla hrozná, já neuměla nic a od zkoušky mě vyhodili. (Havlíková)

Některý holky ze druháku jsou tak sebevědomí. Oni jsou blbí, nebo teda se spíš neučily, ale to je furt: "To jste nám nenadiktovala, to jsme si neříkali. (Forbelská)

To jsem koukala, jak má Tomáš evidovaný, kolik kterej profesor dal domácích úkolů. To měl u paní profesorky Jüptnerový napsaný, že vám dala 150 úkolů a u toho tři vykřičníky. (Havlíková)

FORBELSKÁ: A teď mi budete všichni tykat!!!!!!!
///za chvíli///
LUCKA: Pani profesorko...
FORBELSKÁ: Komu to řikáš?
LUCKA: No tak Alčo.

JAKUB: Já jsem si chtěl za vyznamenání vybrat Kámasútru, ale SRPDŠ mi to nechělo povolit. A jak se teď naučim ty polohy?
BLAŽEK: Já ti dám tričko, na kterým ty polohy jsou.
ADÉLA: Pan profesor ti dá lekci.



PETRÁK: ...zajištěno je také občerstvení...
NĚJAKÝ PES: Haf, haf, haf...
PETRÁK: Á, asi má strach, že je řeč o něm, že se stane také občerstvením.