Když se řekne historie, člověk si představí historii země, historii hradu nebo zámku, historii šlechtického rodu. Svou historii má však všechno... stromy, věci i každý z nás. Historii však má třeba i skladba... a i když je počítána do vážné hudby, historie to může být někdy s odstupem doby i docela veselá, ač přímým účastníkům taková rozhodně nepřipadala.

Hudba ke královskému ohňostroji skladatele Georga Friedricha Händela je nádherná a vzněcuje fantazii. Na adrese https://www.youtube.com/watch?v=ZuG1t2smdCQ na vás čeká její předehra v trochu horší kvalitě, ale s nádherným ohňostrojem, na adrese https://www.youtube.com/watch?v=i7vJ2UFbeXA si vychutnáte celou skladbu ve skvělé kvalitě, ale bez ohňostroje, jen s obrázkem jejího autora.

Rád tuhle krásnou hudbu poslouchám a spřádám u toho sny. A už mnohokrát mě napadlo, jak krásné by bylo mít stroj času a moct se tak podívat na tu slavnost, kde se hrála k úchvatnému ohňostroji. Díky starým záznamům se tam však můžeme podívat i bez stroje času, Cesta to je až neočekávaně zajímavá. Pojďme se na ni vydat spolu.

Ve Velké Británii se na jaro roku 1749 chystala obrovská sláva. O rok předtím skončilo podpisem mírové smlouvy z Aix-la-Chapelle osmileté válečné běsnění, zvané dnes Válka o dědictví rakouské. Vojáci dostali flašinet, aby se měli nadále jak živit a byli z armády propuštěni, mocní mohli slavit a hlásat své vítězství a dálo se tak téměř na všech stranách.

Na anglickém dvoře naplánovali slavnost vskutku velkolepou. Architekt Florentine Servandoni řídil stavbu impozantního zahradního pavilonu ze dřeva a plátna, jenž byl 122 metrů dlouhý a 30,5 metru vysoký. Jeho centrální část měla podobu vítězného oblouku s obrovským sluncem a nápisem VIVAT REX, za nímž se měl při slavnosti rozdělat oheň, aby vše zářilo do noci. Zbytek centrální části a obě dlouhá boční křídla připomínala dórský chrám se sochami a ozdobami. Nádhera to byla.

Mistři ohňostrůjci Gaetana Ruggieri a Giuseppe Sarti se pustili do navrhování a práce na raketách a rachejtlích, Charles Frederick na ně dohlížel a řídit samotný ohňostroj měl Thomas Desaguliers. Jaký by to však byl ohňostroj bez hudby?

Naštěstí král Jiří II. měl pro případ takové potřeby svého dvorního skladatele, který už pro něj nejednou složil mistrovskou skladbu. Jmenoval se Georg Friedrich Händel a v mém deníčku už jste se s ním potkali loni u zápisu z 1. ledna v odstavci Sny u Vodní hudby. Skladatel byl tedy také při ruce, dostal zakázku a mohl se pustit do díla.

Do díla se pustil, dařilo se mu to... ale ti kolem mu to zrovna neulehčovali. Král viděl hráče na smyčcové nástroje jako nudné vrzaly, proto prostřednictvím vévody Johna Montagua nařídil, že tam žádné smyčcové nástroje nemají být, pan Händel se s vévodou pořádně pohádal, ale nic si nevyhádal a musel všechny smyčcové nástroje nahradit dechovými.

Ani druhý nápad se mu nelíbil - ještě před vlastním ohňostrojem byla naplánována „veřejná zkouška“ v zahradě Vauxhall Gardens. On už totiž slíbil, že uspořádá čtyři týdny po slavnosti dobročinný koncert pro nemocnici Foundling Hospital a měl strach, že kvůli veřejné zkoušce o něj lidi nebudou mít už zájem. Ale ani tady nic nepořídil a zkouška byla naplánována a ohlášena na 21. duben 1749.

Zkoušce se navíc dělala poměrně velká reklama a když přišel čas, bylo to znát. Most Westminster Bridge byl zrovna kvůli opravám zavřený, proto jedinou spojnicí s opačným břehem Temže byl Londýnský most. Na koncert se však hnala spousta lidí ve vozech, bryčkách, kočárech, drožkách a vůbec všem, čím se dalo jet... a ti všichni ucpali Londýnský most i ulice k němu vedoucí na dobré tři hodiny. Byla to obrovská vřava, každý se chtěl protlačit kupředu, vzájemně na sebe řvali, ať okamžitě uhnou, že oni jsou vznešenější a mají přednost, sem tam někoho přetáhli bičem, propukaly i rvačky.

Když všichni konečně dorazili do Vauxhall Gardens a zaplatili vstupné dva šilinky a šest pencí, bylo jich tam přes dvanáct tisíc. Ač bez ohňostroje, jen se salvou 18 děl, obecenstvo bylo náramně spokojené. Tehdejší noviny popisovaly, jaký to byl úspěch a pochvalovaly si, že všechno dobře dopadlo a byli jen dva mrtví.

To hlavní však přišlo až 27. dubna 1749 v zahradách Green Park. Král s těmi z nejvznešenějších dvořanů a hostů si nejprve prohlédl krásný pavilon, postavený speciálně pro tuhle příležitost, od šesté hodiny hrál orchestr pro jejich potěšení. Vlastní ohňostroj však začal až od půl deváté, kdy se pořádně setmělo. Zpoza knihovny vylétla jako signál začátku jediná raketa, pak zahřměla z vrchu Constitution Hill salva ze 101 děl. Poté následovala v souladu s hudbou nádherná podívaná, plná raket a planoucích balónů.

Obecenstvu se to líbilo, mistrům ohňostrůjcům už méně. Počasí bylo toho večera hanebné - vítr foukal, do toho občas poprchávalo, občas pršelo... leckteré rachejtličce se tak nechtělo hořet a ohňostroj nebyl zdaleka takový, jaký ho naplánovali a o jakém snili. Avšak mělo být hůř... rachejtličkám se hořet nechtělo, zato pavilon ze dřeva a plátna hořel jedna radost. Vzplanulo levé křídlo a plameny šlehaly vysoko... kus shořel úplně, kus se podařilo rychle strhnout, aby se zabránilo vzplanutí celého pavilonu, zbytek požáru naštěstí uhasily na místo přivolaní hasiči se stříkačkami. Obecenstvo s křikem a panikou prchalo, jen muzikanti dál smutně hráli při té vřavě, aniž by je kdokoliv poslouchal.

Florentine Servandoni, architekt, který pavilon navrhl, dostal obrovský a nezvladatelný vztek na mistry ohňostrůjce, kteří zničili jeho mistrovské dílo, tasil meč a vrhl se s ním na Charlese Fredericka. Naštěstí ho drapli dříve, než ho mohl tím mečem proklát a nechali ho odtáhnout do vězení. Ve vězení byla pravděpodobně zima, do rána tam pan Servadoni vychladl, pokorně se omluvil a oni ho zase pustili. Jeho dílo však nebylo zničené úplně, prostřední část zůstala a téměř desetimetrové slunce s nápisem VIVAT REX zářilo dlouho do noci.

O měsíc později se hrála Hudba ke královskému ohňostroji znovu, na dobročinném koncertě pro Foundling Hospital. Ten už byl králi i dvořanům srdečně jedno, nikdo do něj panu Händelovi nemluvil, tak si tam pěkně vrátil všechny smyčcové nástroje, upravil všechno jak si přál... hrálo se bez rachejtliček, dělových salv, čistě jen pro radost z krásné hudby... a koncert vynesl 2 575 liber šterlinků pro sirotčinec. Všem se to moc líbilo, takže se Hudba ke královskému ohňostroji stala známou a oblíbenou... a my ji máme rádi dodnes.

Napsal Tomáš dne 9. dubna 2017

Zpět na Tomášovy řeči