Reakce na článek "Hodní a nevinní komunisté aneb jak se nám pod nimi dobře žilo"
Dneska mne při brouzdání Internetem zaujal článek
Hodní a nevinní komunisté aneb jak se nám pod nimi dobře žilo,
jehož originál najdete na adrese
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/clanky-rok-2005/Hodni-a-nevinni-komuniste-aneb-jak-se-nam-pod-nimi-dobre-zilo.
Narazil jsem na něj na
Well.done Radka Hulána a tam napsal velice dlouhý
komentář k věcem, které mne v tomto článku zaujaly. Script zmíněné stránky bohužel tak dlouhé
komentáře nepřijímá a proto ho dávám sem. Toto je jeho znění.
Autor bohužel nemá u článku možnost komentářů, tak této možnosti využívám zde. A
musím říct, že je to vynikající článek a až na pár věcí s ním lze zcela souhlasit.
Komunismus ve své prapůvodní podstatě JE ušlechtilá ideologie. Problémem jsou jen
prostředky, jakými ho lze dosáhnout. Pokud se toho chopí jednotlivec, strana nebo
vláda - vždy to dopadne tak, že budou nabízet něco, po čem mezi ostatními lidmi
nebude žádná poptávka, když je do toho budou nutit, všechny je znechutí a znásobí
jejich odpor - a tak na řadu příjde násilí a strach. Ale pak to bude jen hra na
komunismus, neboť lidé nikdy nezapomenou... a dřív nebo později hra skončí - a to,
proti čemu takový komunismus bojoval se rozbují s větší silou, než kdy dřív. Pro
příklad nemusíme chodit daleko, stačí jen nahlédnout do Ruska.
Skutečný komunismus musí vzniknout v myslích a srdcích lidí a každý s jeho budováním
musí začít sám a dobrovolně - třeba tak, jako to dělají někteří bohatí lidé - za své
peníze si koupí dům, auto, cestují po světě... a když už všechno mají a spokojeně si
žijí, začnou zakládat nadace, fondy a začnou se věnovat charitě.
To je ale jen první krok, neboť takových lidí bude vždycky málo. Aby vznikl
skutečný, opravdový komunismus, musí se k němu přiklonit prostě všichni. Jenže dokud
bude majetek a peníze jediným měřítkem úspěchu a prostředkem, jak se realizovat a
upevnit sebevědomí - tak komunismus nikdy nevznikne a zůstane jen nerealizovatelnou
utopií. Aby mohl komunismus vzniknout, musí mít lidé jinou motivaci, než je majetek
a touha po moci, která z majetku vyplývá. Musí najít to nepostižitelné cosi, co
nazýváme smyslem života. Věc, která bude natolik motivující, že v jejím světle se
majetek a moc stanou nedůležitými. Teprve pak může vzniknout opravdový komunismus.
Mám pocit, že současná KSČM si vůbec neuvědomuje, jaký smysl má věta z jejich
volebního programu "Trváme na idejích komunismu". Neboť pokud to myslí vážně, vzali
na svá bedra úkol ryze duchovní, jehož řešení naleznou pravěpodobně na zcela jiném
místě, než jsou parlamentní lavice, neboť je to úkol, který vyžaduje všechny síly -
a ty by bylo škoda vyplýtvat v parlamentních žabomyších válkách.
Není tomu tak dávno, co jsem věřil, že KSČM udělala čáru za svou minulostí - a
protože jde o stranu poznamenanou a proklínanou, nejsou v ní mocichtiví sebestřední
kariéristé, kteří jsou pro každou společnost zhoubou a kterých je v ostatních
parlamentních stranách plno. Jenže ona sama se v mých očích zkompromitovala - ať už
svým uctíváním diktátora Gottwalda, tak hlavně články na své stránce, v nichž se
netají úmyslem začít budovat nový socialismus.
Velice mne zaujal odstavec o kolektivní vině. Vnitřně s ním nesouhlasím, ale těžko
bych dokázal s logickými a opodstatněnými argumenty autora polemizovat. Jen bych
chtěl upozornit na to, že nikdy nelze zevšeobecňovat a paušalizovat.
A pokud už to tak někdo chce, tak až budete rušit komunisty a vyhánět je z
Parlamentu, přiberte k nim i Křesťanské demokraty. Neboť diktatuře socialistické a
nacistické předcházela diktatura církevní, která byla úplně stejná, ale narozdíl od
zmíněných přetrvala celá staletí, neboť zneužila to nejcennější, co každý člověk má
- jeho víru - tím, že se postavila mezi lidi a Boha - a to, co hlásala a činila bylo
vírou asi tolik, jako komunismus, který jsme zažili byl komunismem. Pokud by se tedy
popsaná myšlenka rozvedla, hlásil by se každý křesťan hrdě k této diktatuře a nesl
její vinu. Argumentů pro podporu tohoto tvrzení by se dalo najít velké množství - už
třeba jen to, že si Křesťanští demokraté myslí, že Bible je závazným zákonem, který
prostě musí dodržovat každý - jak například dokázali svým postojem k Zákonu o
registrovaném partnerství, jehož přijetí zuřivě bránili a argumentovali Biblí a
svatým Pavlem. Nedokazuje už to, že v jejich vládě by byl jimi stvořený bůh
prezidentem a Bible zákonem, závazným pro všechny?
Velmi mne také zaujal odstaveček o Spojených státech a jejich zásluhách o naši
svobodu. Vlastně mu nelze nic vytknout, spíše je třeba jen pár věcí doplnit.
Spojené státy skutečně bojovaly proti nacistickému Německu i socialistickému
Sovětskému svazu - ale vyplatilo se jim to vskutku královsky. Po skončení 2. světové
války se staly velmocí, která určovala dějiny - společně se SSSR, se kterým si
doslova rozdělily svět. Když skončila studená válka, staly se Spojené státy velmocí
číslo 1, která takřka nemá konkurenci. Takové postavení a taková moc nad světem je
pro představitele Spojených států jistě velice příjemná a její chuť je opojná. Jenže
poslední vývoj ukazuje, že tomu tak nemusí být dlouho - státní dluh narůstá,
americký dolar neustále oslabuje, ekonomika stagnuje, prostí Američané mají čím dál
větší dluhy... pokud budou tyto problémy pokračovat, stanou se Spojené státy ideální
živonou půdou pro nějakého toho budoucího Hitlera či Stalina a je možné, že se režim
v USA změní z demokracie na diktaturu - a pak už nebudou Spojené státy takovým
zachráncem a spásou lidstva, jak je mnoho lidí dnes vidí.
Některé náznaky ale znepokojivě naznačují, že se na budoucí diktatuře pilně pracuje
už dnes. Ať už to je existence tajných kriminálů, v nichž může beze stopy a bez
soudu zmizet každý s vágním odůvodněním "osoba podezřelá z terorismu". Nebo
existence silného, zákeřného a nepostižitelného nepřítele, který může znenadání
udeřit na kohokoliv z nás a před kterým nás můžou uchránit pouze a jedině Spojené
státy, když jim umožníme postavit jejich vojenské základny po celé Evropě. Takového
nepřítele, kterým lze strašit lidi má každá diktatura - církev měla ďábly a peklo,
komunisté měli kapitalisty, nacisté židovsko-bolševickou hrozbu... a když zaběhneme
do oblasti literární, v knize George Orwella 1984 měl režim nepolapitelného
nepřítele jménem Goldstein a ve Farmě zvířat to byl vyhnaný majitel farmy Jones a
později vyhnaný vůdce revoluce Kuliš. A Spojené státy mají Usámu bin Ladina a
všemocnou Al-Kajdu. Diktátorské režimy takového nepřítele potřebují, protože při
strachu z ohrožení jsou lidé ochotní slevit ze svých lidských práv a ledacos
skousnout.
Možná se vám bude zdát, že přeháním, ale nebylo vám nápadné, že Praze začalo hrozit
extrémní teroristické nebezpečí náhodou zrovna ve chvíli, kdy v naší společnosti
vrcholila diskuse o umístění americké vojenské základny na našem území?
Možná, že jen vidím duchy, vyvolané četbou výše zmíněné literatury, ale já osobně
jsem přesvědčen, že nás v budoucnu čeká diktatura, jejímž autorem budou Spojené
státy.
Poslední, k čemu bych rád něco podotkl je autorova zmínka o bombardování německých
měst. Z jeho textu přímo čiší nevyřčené: "Dostali, co jim patřilo." To mi ale
připadá jako dosti prapodivné pojetí spravedlnosti. Byl bych méně vrah, kdybych
zabil dítě člověku, který mi zabil dítě? A je menším válečným zločincem ten, kdo
nařídí vybombardování města, díky čemuž se za jedinou noc 40.000 nevinných lidí
uškvaří v hořícím fosforu, jako se to stalo v Hamburku?
Jinak se mi článek moc líbí a autorovi moc děkuji, že napsal článek, díky němuž jsem
téměř celé odpoledne spřádal výše popsané myšlenky.
