Před rokem jsem zavítal do podkrkonošského města Hostinného zrovna v době, kdy tam na náměstí pod renesanční radniční věží se dvěma obry probíhal mikulášský jarmark. Moc jsem si od toho nesliboval, nanejvýš zpříjemnění doby čekání na vlak, ale jarmark se mi tak líbil a tak mě příjemně překvapil, že jednak nechybělo mnoho, aby mi mašinka Renátka ujela... a jednak jsem už po cestě domů začal vymýšlet báseň, do které jsem vtělil všechnu svou radost a pohodu - a tu vám tady teď nabízím.

Pod obry to včera žilo,
jarmark na náměstí byl.
Dobře se tu jedlo, pilo,
každý něco nakoupil.
Prodávaly se tu zkrátka,
šperky, svíčky, semínka,
medovina teplá, sladká
hřála jako kamínka.

Mezi tím vším čerti byli,
po jarmarku chodili,
všechny malé vyděsili,
na zvonečky zvonili.
V údivu tu všichni stáli,
malé děti křičely,
nejen lidé se však báli,
malí pejsci kňučeli.

Pak Mikuláš máchl berlou,
křik ten všechen utišil,
s andělem jak krásnou perlou,
každého hned uklidnil.
Co dál bylo, to už nevím,
namouduši je to tak,
o závod teď s časem běžím,
za chvilku mi jede vlak.