V dnešní době plné spěchu, stresu a napětí je čím dál těžší ubránit se atakům nejrůznějších duševních chorob. Kromě závažných, jako je třeba deprese, nejrůznější fobie atd. existují i méně závažné duševní poruchy, kterým obecná psychologie nevěnuje takovou pozornost, jakou by si zasloužily. Jednou z nich je i informační masochismus.

Historie diagnostikování a léčby informačního masochismu není dlouhá. Jeho výskyt je sice doložen již dříve, ale masověji se projevil teprve s nástupem informačních technologií, konkrétně internetu. V dobách dřívějších totiž neměli informační masochisté tolik prostoru k projevu a tak tato duševní porucha dlouho unikala zasloužené pozornosti odborníků.

Informační masochismus není duševní porucha nijak poškozující nebo omezující člověka jím postiženého. Jemu spíše dává jakýsi klamný pocit vlastní vyjímečnosti a naplňuje ho pocitem, že on je zrovna ten, kdo je predurčen změnit svět. Avšak je zde určitá společenská škodlivost a proto není namístě projevy této choroby bagatelizovat nebo dokonce schvalovat.
Typickým projevem informačního masochismu je bezdůvodná nebo okolnostem nepřiměřená antipatie či nenávist vůči člověku, který k takovým emocím nezavdává žádnou příčinu a často postiženého ani osobně nezná. Typickými objekty nenávisti informačních masochistů jsou mediálně známé osbnosti.
Na počátku typického průběhu choroby bývá člověk, obvykle mediální hvězda, který se postiženému člověku z nějakého subjektivního důvodu nezamlouvá - např. kvůli svému vzhledu, vystupování, hlasu, ale také může být důvodem antipatie i prostý fakt, že ten člověk vůbec existuje. Další fází choroby je stupňování antipatií a nutkání na dotyčného pořád myslet. Důsledkem toho vzniká napětí a zlost, kterou je třeba nějakým způsobem odventilovat. V této fázi se z normálního člověka stává informační masochista.
Ventilování probíhá tak, že informační masochista objekt svých antipatií při každé příležitosti pomlouvá, kritizuje a shazuje. Většině postižených to ke spokojenosti stačí, ale někteří obzvlášť postižení jedinci jdou ve své snaze ještě dále. Důsledkem nutkavého myšlení na objekt antipatií je nadprůměrná informovanost o něm - a s využitím těchto vědomostí zakládá postižený různé anti-kluby, internetové stránky, zaměřené proti objektu antipatie apod.
Někteří obzvlášť těžce postižení jsou schopní pod vlivem své choroby dopustit se i trestného činu - nebyl sice zaznamenán případ násilí, ale typickým trestným činem informačních masochistů jsou urážky na cti nebo nedovolené nabourání a pozměnění nebo případně i vymazání internetové stránky. Tyto činy však nelze duševní chorobou omlouvat, neboť postižený je bez problémů schopen zhodnotit společenskou závažnost svých trestných činů.
Projevy choroby většinou s uplynulým časem slábnou a povětšinou po delší době téměř zcela vymizí - obzvlášť, když objekt antipatie zmizí z mediální scény. Obzvlášť postižený jedinec si však může najít nový objekt... a celý cyklus se opakuje.

Biochemické hledisko v případě této duševní poruchy není příliš významné.
U postižených nebyla zaznamenána žádná významnější nerovnováha v hladině jejich neurotransmiterů. Změna v aktivitě mozku nastává při spatření objektu antipatie nebo při jiném přivedení pozornosti na něj.
V této situaci byla zaznamenána zvýšená aktivita inhibitorů dopaminu, díky čemuž dochází k poklesu jeho hladiny, následnému útlumu dopaminové soustavy a zhoršení nálady.
Naopak zvýšenou aktivitu vykazuje noradrenergní soustava - dojde ke zvýšení hladiny noradrenalinu, v důsledku čehož má postižený zlost. Ve zvlášť vyhraněných případech dochází k aktivaci retikulárního aktivačního systému a následnému útlumu čelních laloků a nabuzení limbického systému. Ostatní systémy nejsou nijak zasaženy.

Příčiny této duševní choroby lze s největší pravděpodobností hledat v dětství. Nejtěžší informační masochisté pochazejí z řad lidí, kteří jako děti vyrůstali ve stínu jednoho nebo obou úspěšných a dominantních rodičů a nedokázali splnit jejich velké nároky. V důsledku toho se u nich vyvinul komplex méněcennosti, ze kterého pramení i pocit averze vůči lidem, kteří jsou dle názoru postiženého mnohem úspěšnější, než on sám. Nenávist informačního masochisty se většinou obrací proti lidem stejného pohlaví... i když případy averze vůči opačného pohlaví byly též zaznamenány. Z toho vyplývá, že informační masochismus může mít částečně i podtext v sexuálním podvědomí.

Léčba informačního masochismu není náročná. Probíhá vždy ambulantně, případ nutné hospitalizace ještě nebyl zaznamenán. Medikamentózní léčba sama o sobě nemá význam, v některých obzvlášť těžkých případech ji lze aplikovat jako podpůrný prostředek.
Na samotné léčbě je nejtěžší to, přimět člověka, postiženého iformačním masochismem, aby navštívil specialistu. On sám si totiž připadá duševně naprosto zdráv a návštěvu odborníka většinou zatvrzele odmítá.
Cílem léčby je hlavně změnit pacientovo sebehodnocení... protože to je hlavní příčinou choroby. Používají se k tomu psychologické techniky, běžné při léčbě komplexu méněcennosti. Pacienta je též nutné naučit techniky, potřebné k nevýbušnému zvládání zlostných stavů.
Šance na úplné vyléčení je 90 - 100%.

V dnešní společnosti, ve které jedinou hodnotou je úspěch, je běžná řada z toho vyplývajících duševních chorob. Jednou z nich je i informační masochismus - bezdůvodná averze vůči úspěšným a známým lidem. Tato duševní choroba je naštěstí dobře léčitelná, takže do budoucna nepředstavuje pro lidstvo žádnou velkou hrozbu.