Když přivedli delikventa do mučírny, nezačali ho mučit okamžitě, ale šli na to psychologicky - nejdříve mu mistr
popravčí všechno pěkně ukázal a všechno podrobně vysvětlil, aby delikvent věděl, co ho čeká a nemine, když se okamžitě
nepřizná. Dost často už jen to stačilo, aby se delikvent přiznal a já se ani nedivím. Vy byste se nepřiznali, kdybyste
věděli, co se na vás chystá? I my si to tu totiž pěkně popíšeme.
Vlevo nahoře máme hned tři cejchy. Ty sloužily k tomu, aby byl navždy označen člověk, který se dopustil něčeho, pro
co ho nebylo třeba hned popravit. Fungovaly tak, že se spodní část dala do ohně a když byla rozpálená pěkně do červena,
obtiskla se odsouzenému na kůži - nejčastěji na čelo. Jizva už po tom zůstala navždy a tak byl člověk označen jako
Kainovým znamením a každý hned věděl, co udělal.
Vedle je z provazů udělaný obušek na ozbvlášť nepříjemné bití. Pod obuškem jsou dvoje kleště, které se rozžhavovaly a
pak se s nimi delikvent štípal.
Pod kleštěmi to na té dlouhé násadě nejsou vidle, ale použivalo se to jako zbraň - když jste do toho někomu vrazili
krk, tam to šlo docela dobře, ale pohybu zpátky bránily protihroty ostré jako břitva - které člověku hladce prořízly
krk.
Nahoře vedle obušku je španělská bota - v té se pomalým přtahováním šroubů k sobě přibližovaly dva kovové pláty, poseté
hroty... a běda noze, která byla mezi nimi. Pokud to bylo málo, dalo se španělskou botu ještě kapku rozpálit, ale ono
úplně stačilo poklepat na botu vedle ležícím kladivem.
Pod botou je palečnice, na tu se podíváme později, ale zajímavý je také nástroj pod palečnicí. Vypadá jako dvojitá
vidlička a používal se jednoduše - odsouzenci, či delikventovi se zaklonila hlava, vidlička se mu upevnila na krku
tak, aby jedny hroty měl pod bradou a druhé proti krku, připnulo se to na krk řemenem... a pak už se jen čekalo. Nikdo
nevydrží mít hlavu zakloněnou věčně a pak... nepříjemná představa.
Napravo od "vidličky" ležící jehlice se vždycky na něco hodila, třeba ve spojení s palečnicí. Nu a úplně napravo máme
starou dobrou březovou metlu, rákosky, bambusky... a kládu zvanou housličky, do které se delikventovi strčila hlava
a ruce, celé se to zaklaplo, zamklo... a zamčenému tak nebylo ani v cele dopřáno přilišného pohodlí.
Kromě toho patřil k výbavě mistra popravčího ještě dřevěný osel s ostrou hranou, na kterém se projeli méně závažní
delikventi a aby je to náhodou málo nebolelo, tak se jim na nohu dávala závaží. Také měl po ruce pořádnou zásobu různých
bičů a karabáčů... a lidem je ukazoval názorně. K mému údivu se vždycky našel nějaký dobrovolník... například
jeden mladík se nechal postupně přetáhnout metlou, bambuskou, rákoskou, provazem s uzly, důtkami a devítiocasou
kočkou. Kromě nich měl kat ještě ve výbavě strašlivý karabáč, vypadající jako devítiocasá kočka, který měl v
řemíncích zapletené kusy sekaného olova... které mělo ten efekt, že se při šlehnutí zarylo do masa a pak ho
vytrhlo. Padesát ran tímhle karabáčem prý byla jistá smrt.
Vytvořil Tomáš v roce 2006
Naposledy změněno:
