THE HIGHWAYMAN
LOREENA MCKENNIT
Part I
The wind was a torrent of darkness
among the gusty trees,
The moon was a ghostly galleon
tossed upon cloudy seas.
The road was a ribbon of moonlight
over the purple moor,
And the highwayman came riding,
Riding, riding,
The highwayman came riding,
up to the old inn-door.
He'd a French cocked-hat on his forehead,
a bunch of lace at his chin,
A coat of the claret velvet,
and breeches of brown doe-skin.
They fitted with never a wrinkle.
His boots were up to the thigh!
And he rode with a jewelled twinkle,
His pistol butts a-twinkle,
His rapier hilts a-twinkle,
under the jewelled sky.
And over the cobbles he clattered
and clashed in the dark inn-yard.
And he tapped with his whip on the shutters,
but all was locked and barred.
He whistled a tune to the window,
and who should be waiting there
But the landlord's black-eyed daughter,
Bess, the landlord's daughter,
Plaiting a dark red love-knot
into her long black hair.
And dark in the dark old inn-yard
a stable-wicket creaked
Where Tim the ostler listened.
His face was white and peaked.
His eyes were hollows of madness,
his hair like mouldy hay,
But he loved the landlord's daughter,
The landlord's red-lipped daughter.
Dumb as a dog he listened,
and he heard the robber say:
"One kiss my bonny sweetheart,
I'm after a prize to-night,
But I shall be back with the yellow gold
before the morning light;
If they press me sharply,
and harry me through the day,
Then look for me by the moonlight,
Watch for me be the moonlight,
I'll come to thee by the moonlight,
though hell should bar the way."
He rose upright in the stirrups.
He scarce could reach her hand,
But she loosened her hair i' the casement.
His face burnt like a brand
As the black cascade of perfume
came tumbling over his breast;
And he kissed its waves in the moonlight,
(Oh, sweet waves in the moonlight!)
He tugged at his reins in the moonlight,
and galloped away to the west.
Part II
He did not come at the dawning.
He did not come at noon;
And out of the tawny sunset,
before the rise o' the moon,
When the road was a gypsy's ribbon,
looping the purple moor,
A red-coat troop came marching,
Marching, marching,
King George's men came marching,
up to the old inn-door.
They said no word to the landlord.
They drank his ale instead.
But they gagged his daughter,
and bound her, to the foot of her narrow bed.
Two of them knelt at her casement,
with muskets at their side!
There was death at every window;
Hell at one dark window;
For Bess could see, through the casement,
the road that he would ride.
They had tied her up to attention,
with many a sniggering jest.
They had bound a musket beside her,
with the barrel beneath her breast!
"Now, keep good watch!" and they kissed her.
She heard the dead man say
'Look for me by the moonlight;
Watch for me by the moonlight;
I'll come to thee by the moonlight,
though hell should bar the way!'
She twisted her hands behind her;
but all the knots held good!
She writhed her hands till her fingers
were wet with sweat or blood!
They stretched and strained in the darkness,
and the hours crawled by like years,
Till, now, on the stroke of midnight,
Cold on the stroke of midnight,
The tip of one finger touched it!
The trigger at least was hers!
The tip of one finger touched it.
She strove no more for the rest.
Up, she stood up to attention,
with the muzzle beneath her breast.
She would not risk their hearing;
she would not strive again;
For the road lay bare in the moonlight;
Blank and bare in the moonlight;
And the blood of her veins, in the moonlight,
throbbed to her love's refrain.
'Tlot-tlot; tlot-tlot!' Had they heard it?
The horse-hoofs ringing clear;
'Tlot-tlot, tlot-tlot,' in the distance!
Were they deaf that they did not hear?
Down the ribbon of moonlight,
over the brow of the hill,
The highwayman came riding,
Riding, riding!
The red-coats looked to their priming!
She stood up, straight and still.
'Tlot-tlot,' in the frosty silence!
'Tlot-tlot,' in the echoing night!
Nearer he came and nearer.
Her face was like a light.
Her eyes grew wide for a moment;
she drew one last deep breath,
Then her finger moved in the moonlight,
Her musket shattered the moonlight,
Shattered her breast in the moonlight
and warned him with her death.
He turned; He spurred to the west;
he did not know she stood
Bowed, with her head o'er the musket,
drenched with her own red blood!
Not till the dawn he heard it,
his face grew grey to hear
How Bess, the landlord's daughter,
The landlord's black-eyed daughter,
Had watched for her love in the moonlight,
and died in the darkness there.
And back, he spurred like a madman,
shrieking a curse to the sky,
With the white road smoking behind him
and his rapier brandished high.
Blood-red were his spurs i' the golden noon;
wine-red was his velvet coat;
When they shot him down on the highway,
Down like a dog on the highway,
And he lay in his blood on the highway,
with the bunch of lace at his throat.
'Still of a winter's night, they say,
when the wind is in the trees,
When the moon is a ghostly galleon
tossed upon cloudy seas,
When the road is a ribbon of moonlight
over the purple moor,
A highwayman comes riding,
Riding, Riding,
A highwayman comes riding,
up to the old in-door.
Over the cobbles he clatters
and clangs in the dark inn-yard.
And he taps with his whip on the shutters,
but all is locked and barred.
He whistles a tune to the window,
and who should be waiting there
But the landlord's black-eyed daughter,
Bess, the landlord's daughter,
Plaiting a dark red love-knot
into her long black hair.'
Lyrics from http://www.pohodar.com
|
LOUPEŽNÍK
LOREENA MCKENNIT
Část 1
Vítr byl bystřinou temnoty
mezi bouřlivými stromy,
Měsíc byl přízračnou galérou
zmítanou na oblačných mořích.
Cesta byla stuhnou měsíčního svitu
přes nachové vřesoviště,
A loupežník vjížděl
Vjížděl, vjížděl
Loupežník vjížděl,
do vrat staré hospody.
Měl na hlavě francouzský třírohý klobouk
krajkový věnec pod bradou,
kabátec z vínového sametu
a jezdecké kalhoty z hnědé jelenice
Nebyl na nich jediný záhyb
Jeho boty sahaly až ke stehnům!
A jel se zářivou zdobností
Rukojeť jeho pistole zářila
Jílec jeho rapíru zářil
pod třpytivým nebem.
A koňské podkovy klapaly po dláždění
a rachotily v temnotě hospodského dvorku
A on zaklepal svým bičem na okenice,
ale všechno bylo zamčené a zabarikádované.
Zapískal melodii do okna
a kdo jiný by tu měl čekat.
Než krčmářova černooká dcera
Bess, krčmářova dcera,
Vplétající temně rudou stužku věrné lásky,
do svých dlouhých černých vlasů.
A v temnotě tmavého hospodského dvorku
vrzla dvířka stáje
Za kterými poslouchal Tim, štolba.
Jeho tvář byla bílá a špičatá.
Jeho oči byly hlubinami šílenství,
jeho vlasy jako plesnivé seno,
Ale on miloval krčmářovu dceru,
Krčmářovu dceru s rudými rty.
Němě jako pes poslouchal
a slyšel, co lupič říká:
"Jediný polibek, můj milý drahoušku,
Usiluju o poklad dnes v noci
Ale měl bych se vrátit se žlutým zlatem
než se ráno rozední;
Jestli mě ostře přiskřípnou
a budou mě ve dne pronásledovat,
Pak mě hledej ve svitu měsíce
Vyhlížej mě ve svitu měsíce
Příjdu k Tobě při svitu měsíce
i kdyby mi mělo zkřížit cestu samotné peklo."
Vztyčil se ve třmenech.
Aby mohl dosáhnout na její ruku
Ale ona si rozpustila vlasy přímo v okně
Jeho tvář zářila jako cejch
Když černý voňavý vodopád
se rozprostřel po jeho hrudi;
A on líbal ty vlny v záři měsíce,
(Oh, sladké vlny v záři měsíce!)
Škubnul opatěmi v záři měsíce
a odcválal pryč na západ.
Část II
Nepřišel při rozednění
Nepřišel v poledne;
A po oranžovém západu slunce,
dříve, než vyšel měsíc
Když cesta byla jako cikánská stuha,
kličkující nachovým vřesovištěm,
Vojsko v červených kabátech pochoduje,
Pochoduje, pochoduje,
Muži krále Jiřího pochodují,
do vrat staré hospody.
Krčmářovi neřekli ani slovo.
Místo toho radši pili své pivo.
Ale jeho dceři dali roubík
a přivázali ji k noze její úzké postele.
Dva z nich klečeli u jejího okna,
s mušketami u boku!
V každém okně čekala smrt;
V jednom temném okně samo peklo;
Pro Bess, která mohla vidět skrz okno
cestu, po které by on jel.
Oni ji pečlivě svázali,
s mnohým chechtáním a posměšky.
Vedle ní přivázali mušketu,
její hruď podložili sudem!
"Teď si užij dobrý výhled!" a políbili ji.
Slyšela říkat mrtvého muže
'Hledej mě ve svitu měsíce
Vyhlížej mě ve svitu měsíce
Příjdu k Tobě při svitu měsíce
i kdyby mi mělo zkřížit cestu samotné peklo.'
Ona zkroutila své ruce za sebe;
ale všechny uzly držely dobře!
Kroutila rukama až její prsty
byly vlhké potem nebo krví!
Oni se rozešli a rozložili v temnotě
a hodiny se vlekly jako roky,
Až teď, s úderem půlnoci,
Chladným úderem půlnoci
Koncem jednoho prstu se toho dotkla!
Minimálně spoušť byla její!
Koncem jednoho prstu se toho dotkla!
Neméně se snažila o zbytek.
Nahoru, opatrně se vztyčila,
s roubíkem pod svou hrudí.
Nemohla by riskovat, že ji uslyší;
už by se nemohla znovu snažit;
Zatím byla cesta v měsíčním svitu pustá
Prázdná a pustá v měsíčním svitu
A krev v jejích žilách, v měsíčním svitu,
pulzovala refrén její lásky.
'Klap-klap; klap klap!' Slyšeli to?
Kopyta koně jasně zvoní;
'Klap-klap; klap klap' vzdálené!
Byli hluší, že neslyšeli?
Dole na stužce měsíčního svitu,
přes úbočí kopce,
Loupežník přijíždí,
Přijíždí, příjíždí!
Červenokabátníci se podívali na svou past
Ona stála, rovně a pořád.
'Klap klap' v mrazivém tichu!
'Klap klap' v ozvěně noci!
Přijíždí blíž a blíž.
Její tvář byla jako světlo.
Její oči se na moment rozšířily;
naposledy se zhluboka nadechla,
Pak se její prst pohnul ve svitu měsíce,
Její mušketa roztříštila měsíční svit,
Roztrhala její hruď v měsíčním svitu
a varovala ho její smrtí.
Obrátil se a pobídl koně směrem k západu
Nevěděl, že stála
Skloněná, s hlavou přes mušketu,
promáčená svou vlastní rudou krví!
Než začalo svítat, slyšel to,
jeho tvář zešedla, když slyšel
Jak Bess, krčmářova dcera,
Krčmářova černooká dcera,
Vyhlížela svou lásku v měsíčním svitu
a zemřela tam v temnotě.
A zpět, pobízel koně jako šílenec,
Proklínal nebesa,
Na bílé cestě se za ním zvedal prach
a jeho rapír máchal vysoko
Krvavě rudé byly jeho ostruhy ve zlatém poledni;
vínově rudý byl jeho sametový kabátec;
Když ho zastřelili na cestě,
jako psa na cestě,
A on ležel ve své krvi na cestě,
S věncem krajek na hrdle.
Stále o zimní noci, říkají,
když vítr sténá ve stromoví.
Když měsíc je jako přízračná galéra
zmítaná na moři mračen,
Když cesta je stuhou měsíčního svitu
přes nachové vřesoviště,
Loupežník vjíždí,
Vjíždí, vjíždí
Loupežník vjíždí,
do vrat staré hospody.
A koňské podkovy klapou po dláždění
a rachotí v temnotě hospodského dvorku
A on klepe svým bičem na okenice,
ale všechno je zamčené a zabarikádované.
Píská melodii do okna
a kdo jiný by tu měl čekat.
Než krčmářova černooká dcera
Bess, krčmářova dcera,
Vplétající temně rudou stužku věrné lásky,
do svých dlouhých černých vlasů.
Překlad z http://www.pohodar.com
|
