CASTLES MADE OF SAND
JIMI HENDRIX
Down the street you can hear her scream
"you're a disgrace"
As she slams the door in his drunken face
And now he stands outside
And all the neighbors
start to gossip and drool
He cries "Oh, girl you must be mad,
What happened to the sweet love
you and me had?"
Against the door he leans and starts a scene,
And his tears fall and burn the garden green
And so castles made of sand
fall in the sea, eventually
A little indian brave before he was ten,
Played wargames in the woods
with his indian friends
And he built up a dream that when he grew up
He would be a fearless
warrior indian chief
Many moons past
and more the dream grew strong
Until tomorrow he would sing
his first warsong
and fight his first battle
But something went wrong, surprise attack
killed him in his sleep that night
And so castles made of sand
melts into the sea, eventually
There was a young girl,
whos heart was a frown
'Cause she was crippled for life,
and she couldn't speak a sound
And she wished and prayed
she could stop living,
So she decided to die
She drew her wheelchair
to the edge of the shore
And to her legs she smiled
"you won't hurt me no more"
But then a sight
she'd never seen made her jump and say
"look a golden winged ship
is passing my way"
And it really didn't have to stop,
it just kept on going...
And so castles made of sand
slips into the sea, eventually
Lyrics from http://www.pohodar.com
|
HRADY Z PÍSKU
JIMI HENDRIX
Dole v ulici můžete slyšet její křik
"Děláš jen ostudu."
Pak práskne dveřmi před jeho opilou tváří
A on teď stojí venku
A všichni sousedé
žačínají pomlouvat a žvanit
On křičí: "Oh, kóčo, ty ses musela zbláznit!
Co se to stalo s naší sladkou láskou,
kterou jsme prožívali ty a já?"
Opírá se do dveří a začíná dělat scénu
A jeho slzy padají a pálí zeleň zahrady
A tak nakonec hrady z písku
padají do moře
Malý statečný Indián si dříve než mu bylo deset
hrál v lesích hry na válku
se svými indiánskými kamarády
A vysnil si, že až vyroste,
bude nebojácným předním
indiánským bojovníkem
Mnoho měsíců minulo
a ten sen sílil stále víc
Dříve, než nazítří zazpíval
svou první bojovou píseň
a vybojoval svou první bitvu,
se však stalo něco špatného, překvapivý útok
ho tuto noc zabil ve spánku
A tak se hrady z písku
rozpouštějí nakonec v moři
Byla jedna mladá dívka
se smutným srdcem
Protože byla nadosmrti zmrzačená
a nemohla říct ani slovo
A přála si a modlila se,
aby mohla ukončit svůj život
Tak se rozhodla zemřít
Nasměrovala svůj invalidní vozík
k hraně mořského útesu
A na své nohy se usmála
"Už mi nebudete víc ubližovat"
Ale pak ji pohled,
který nikdy neviděla, přiměl vyskočit a říct
"Podívejte, zlatá okřídlená loď
pluje mým směrem"
A ona opravdu nemusela zastavit
prostě jen pokračovala dál...
A tak hrady z písku
nakonec sklouznou do moře
Překlad z http://www.pohodar.com
|
