MARTINA
BARBRA STREISAND
I can see Martina as a child of three
In the sad seclusion of her nursery
Go outside, Martina! Go outside and play
Never speak, Martina, put your toys away
So her days were loveless
And her nights the same
When she cried for someone
No one ever came...
Is it any wonder that her eyes grew cold?
That she loved nobody
and her young heart grew old
All the children crying from the age of three
Grow to be Martina's and me...
Lyrics from http://www.pohodar.com
|
MARTINA
BARBRA STREISAND
Můžu vidět Martinu jako tříleté dítě
Ve smutné samotě její mateřské školky
Pojď ven, Martino! Pojď ven a hraj si
Nikdy nemluv, Martino, dej své hračky pryč
Tak její dny byly bez lásky
A její noci úplně stejné
Když plakala pro někoho
Nikdo nikdy nepřišel...
Je nějaký div, že její oči vyhasly?
Že nikoho nemilovala
a její mladé srdce zestárlo
Všechny děti pláčou od věku tří let
Rostou, aby byly Martinou a mnou...
Překlad z http://www.pohodar.com
|
