Některé stromy jsou tak staré, že by jejich paměti nejspíš vydaly na několik knih. Jedním z nich je i Zpívající lípa ve vsi Telecí, která byla starým stromem už v době, v níž se nenávst a fanatismus pokoušely zvítězit na prostou čistou vírou a láskou. V době, kdy byla povolená jen jedna jediná víra a kdo chtěl vyznávat tu, k níž ho táhlo srdce, musel se skrývat - třeba v dutém kmeni staré lípy. Jeden z takových věrných tam opisoval Kralickou bibli a zpíval si při tom. Protože byl drobek nahluchlý, zpíval si pořádně nahlas a tak to bylo slyšet i před lípou... a to zrovna v době, kdy okolo slídil farář a jeho pochopové. Protože však nevěděli, že je lípa dutá, velmi se polekali, mysleli si, že zpívá samotný strom... a od té doby se mu vyhýbali uctivým obloukem. Věrné České bratry i jejich pronásledovatele odvál čas, ale lípě zůstalo jméno Zpívající lípa až do dnešních dnů.