Bludištěm se proplétáme,
správnou cestu hledáme.
Náhle problém velký máme,
jak se tudy protáhnem?
Neboť branka úzká šedá
rozhodla se v cestě být.
Projíti nám jinak nedá,
napřed musíme vytrávit.

Hladem kvílíc znovu jdem'
cestou, která k brance vede
břicho, zadek skrz ní cpem'
Hurá, už se protáhneme.
Hned za brankou vybalíme,
bůček, salám, sladkosti,
teď si břicho nasytíme,
dál půjdeme s radostí.

Na Kočičí hrad je blízko,
před ním je strom, rozcestník,
na vrchol se starou břízkou
příjdeme za okamžik.
Na tabulce však si čteme,
že dál cesta nevede,
že se zpátky vrátit máme.
Bůůůůů, zle se nám povede.

Dolní labyrint na Ostaši je jiný než Horní. Zatímco Horní labyrint tvoří vrcholová plošina Ostaše, v jejíchž skalách voda a mráz za stovky tisíc let vyhloubily údolíčka, rokle a průchody mezi skalami, Dolní labyrint leží na úbočí Ostaše podél mohutné skalní hrany, kolem níž jsou další, nižší skály. I když nepřipomíná bludiště tolik jako v Horním labyrintu, je cesta Dolním labyrintem tak členitá, že je místy problém najít v něm správnou cestu i se značkami. Stojí však zato do něj zavítat, protože se i tady najde mnoho zajímavého. V jedné z jeho slují se za doby temna a fanatického pronásledování jedinou svatou katolickou církví skrývali se svou vírou věrní Čeští bratři a proto dodnes nese sluj jejich jméno. Zůstal tu po nich kámen s kalichem a vytesaným letopočtem 1627. Jsou tu i různé pěkné skalní útvary a místy jsou z vrcholů skal i pěkné výhledy na okolní skály a krajinu. Cesta labyrintem končí u Kočičího hradu - výrazné skupiny skal, protkané cestičkami a průchody, z nichž některými se bez problémů protáhne dospělý člověk, některými malé dítě... nu a některými opravdu jen ta kočka. Od Kočičího hradu žádná cesta dál nevede, je nutné se vrátit stejnou cestou zpátky. Ale ani baculatí lidé nemusí mít strach - skalní branka z mého obrázku je sice opravdu hodně úzká, ale i oni se jejím průchodem protáhnou bez diety. :o)