I naši slovanští předkové měli své svatyně. Nebyly jimi jen posvátné háje, studánky a výrazné skály, měli už i své bohy, k jejichž uctívání stavěli svatyně. Měly obvykle kruhový tvar - kruh byl symbolem dokonalosti a v jejich středu byly ze dřeva nebo z kamene vytesané podoby bohů. Pálily se v nich rituální ohně a bohům tu byly přinášeny oběti - skutečné nebo symbolické v podobě sošek. Lidé tu pěli své modlitby a kněží - žreci se při nich dostávali do extáze a komunikovali s bohy. Po obřadu se pořádala hostina s hudbou a tanci.
Nejvýznamnějším svátkem byl letní slunovrat, zimní slunovrat, letní a zimní rovnodennost. Ale pořádaly se i obřady, spojené s životem jednotlivců - při narození, vstupu mezi dospělé, svatbě a úmrtí. Nebo obřady, spojené s polními pracemi - při orbě, setí a sklizni.
Pradávné obřady se mezi lidem uchovaly i dlouho poté, co lidé přijali křesťanskou víru a některé - vynášení smrti, pálení čarodějnic nebo dožínky - přetrvaly až do dnešních dnů.

Na obrázku je rekonstrukce skutečně nalezené slovanské svatyně, která byla nalazena na hradišti Pohansku u Břeclavi. Pohansko je velké velkomoravské hradiště, na němž se zachovaly valy a archeologický výzkum tu odhalil množtví památek na dávné obyvatele - zbytky po domech, základy dvou kostelů i kamenného paláce. Pohansku však vévodí stejnojmenný empírový zámeček, ve kterém je pěkné muzeum, v němž se dozvíme mnoho zajímavého o Velké Moravě i hradišti Pohansku. Prohlédnout si tu můžeme třeba nádherné gombíky a jiné šperky, modely kostela, dvorce a hradeb i obrazy, jak Pohansko mohlo za časů Velké Moravy vypadat.