Září. Měsíc, ve kterém se člověk marně utěšuje nadějí, že léto třeba ještě úplně nekončí a chytá poslední střípky z prázdninového štěstí a pohody. Ale také měsíc, ve kterém počíná nejkrásnější loučení přírody s létem, plné barev, modrého nebe a křišťálových výhledů, při kterých jsou dálky najednou takřka na dosah.

1. září 2017
(pátek)

DEN PRÁCE A VZPOMÍNEK
Předloni jsem v září nenapsal ani čárku, loni jsem v září nenapsal ani čárku... jestli to tak stejně dopadne i letos, nebude to věru do třetice všeho dobrého. Ale snad budu mít větší štěstí.

Naše cesta plná příběhů, úvah i mých obyčejných příhod pokračuje dál v souboru Z Tomova diáře - říjen 2017.