Divný měsíc, v němž se rodí divní lidé... tak nazval někdo únor. Není to měsíc zrovna veselý... dávno už pohasla vánoční radost, zima nám už začíná připadat příliš dlouhá, jaro v nedohlednu, všude jen šedá, černá a bílá, měsíc bez radosti a energie, měsíc nevýrazných dnů. Snad ale na nás letos v únoru přece jen bude čekat...

2. února 2017
(čtvrtek)

DEN TŘÍ VLADĚK
Před pěti lety jsem k 2. únoru napsal krátké povídání o třech mých milých kamarádkách, které se všechny jmenují Vlaďka - dodnes to povídání je v souboru Z Tomova diáře - únor 2012.



Pět let se překulilo, svět se za tu dobu v ledasčem změnil spíš k horšímu... ale Tři Vlaďky zůstávají sluníčky, které dělají můj život krásnějším a co jsem napsal tehdy, mohl bych napsat zas. Moje kolegyňka Vlaďka si se mnou dneska mile a vřele povídala, moje spolužačka z angličtiny Vlaďka také byla moc a moc milá a moje ostravská kamarádka Vlaďka si se mnou psala skoro celý večer. Děkuju vám všem, dušinky moje milé, jsem moc rád, že vás můžu znát a mít vás rád.

EXISTENČNÍ MINIMUM PO PŮL ROCE NEZAMĚSTNANOSTI
Ode dneška platí novela Zákona o hmotné nouzi, která ustanovuje, že lidé hledající práci déle než půl roku budou dostávat „dávky existenčního minima“, tedy asi 2500 Kč. Jejich zvýšení můžou dosáhnout „prací ve veřejné službě“.

ZRUŠENÍ ROAMINGU V ZEMÍCH EU
Od června letošního roku by mohl být v zemích EU zrušen roaming, tedy zvýšené poplatky za volání a SMSkování. Výjimkou bude jen cena mobilních dat, která by se však měla snížit během následujících pěti let. Bylo by krásné věřit... ale vzhledem k tomu, že letos v létě pojedu s Horalem do Finska, tak se účinnost určitě odloží. (Kupodivu neodložila a já se mohl tak dělit s příznivci na facebookové stránce Krkonošského Horalu dělit takřka o každou radost.)

PŮVOD SLOVA DECIMACE
Slovo decimace má původ v armádě starověké Římské říše. „Decimatio“ byl nejtvrdší trest, uplatňovaný za vzpouru nebo obzvlášť závažný projev zbabělosti. Potrestaná legie byla rozdělena na skupiny po deseti lidech a z každé skupiny byl poté losem vybrán jeden, kterého museli jeho spolubojovníci zabít. Zabit tak byl vlastně každý desátý - latinsky „decimus“. Protože to znamenalo ztrátu desetiny legie, byl tento trest uplatňovaný zřídka, ale jsou zaznamenány takové případy.

3. února 2017
(pátek)

NOVÉ TANCOVACÍ ŤAPKY
Nelehké chvíle dnes čekají tyhle pěkné a příjemně voňavé ťapky.



Čeká je se mnou horalská zkouška... napřed na zahřátí pěvecká a pak se pořádně zahřejí při taneční. Držme tance jim, aby se osvědčily... a i mně, abych konečně našel příjemné obutí na horalské taneční zkoušky.

(Doplnění z večera)
Ťapky se osvědčily, sice se jejich podrážka oproti těm starým botám docela klouže, ale ustál jsem i tleskání a přeskakování u tance „Sami dva“ a myslím, že se to časem poddá. Ťapky se osvědčily, zato já se neosvědčil vůbec, nějak jsem se na to tancování dneska nemohl soustředit a nešlo mi to vůbec.

(Doplnění z 18. dubna 2017)
Nu a ťapky splnily mé naděje. Na nohou jsou příjemné, tancuje se v nich hezky a už i jejich klouzavá podrážka je mi příjemná. Nemůžu si je vynachválit, i po dvou měsících divého tancování vypadají jako nové a dokonce i tu svou příjemnou koženou vůni si nějakým kouzlem pořád zachovaly. Až jednou přijde jejich čas, koupím si je zas.

NOVÝ ZPŮSOB PLACENÍ JÍZDNÉHO V MHD
Nový způsob placení jízdného v MHD se testuje v Liberci. Bude se účtovat podle skutečně ujetých kilometrů prostřednictvím mobilního telefonu s WI-FI nebo BLUETOOTH. Cestujícímu bude stačit mít jeden z těchto způsobů přenosu dat mít zapnutý a systém v autobuse se už s mobilním telefonem domluví a bude přesně vědět, kde cestující nastoupil a kde vystoupil. V Liberci se testuje proto, že se tam platí nejdražší jízdné v ČR. Vše je však teprve na začátku, zavedení technologie se plánuje do pěti let. Bližší informace najdete v článku na adrese https://zpravy.plus/techved/bez-jizdenek-i-bez-platebnich-karet-v-liberci-testuji-nove-odbavovani-cestujicich-v-mhd.

KDYŽ UTEČOU KULIČKY...
Všichni jistě znáte scénu z filmu Pekařův císař, v níž si pan Tycho de Brahe stěžuje, že chtěl čočku do dalekohledu a místo toho dostal luštěninu. Slovo „čočky“ má však ještě jeden význam.

Čočky je slangový název pro dopravní světla, která řídí jízdu tramvají. Vypadají úplně jinak, než semafory - v obdelníkovém černém poli jsou uspořádána čtyři světla do tvaru písmena T - nahoře jsou tři a dole uprostřed jedno. Slangový název zřejmě povstal ze signálu STŮJ, který tvoří dvě krajní světla v horní řadě a když září, připomínají tak brýle bez nožiček. Když čočky „padnou na VOLNO“, rozsvítí se spodní bod a horní prostřední pro jízdu vpřed nebo některý z krajních pro jízdu doleva nebo doprava.

Někdy je pod čočkami ještě „výzvové návěstidlo“, které upozorňuje, jaký směr padne vzápětí, případně začne blikat několik vteřin předtím, než se signál na čočkách změní ze STŮJ na VOLNO. Čočky bývají ještě doplněné světelnými šipkami, ukazujícími do kterého směru jsou přehozené výhybky. Většinou je dopravní systém přehodí automaticky na správný směr, někdy se však stane, že strojvedoucí zapomene odhlásit zastávku a potom může být výhybka přehozená do špatného směru. Strojvedoucí ji někdy může přehodit přímo z kabiny tramvaje, někdy musí vystoupit a přehodit výhybku speciální kličkou elektronicky v malé skříňce pod čočkami, připomínající tlačítko pro chodce na normálních semaforech. Pokud taková skříňka není k dispozici, musí vzít v kabině dlouhou tyč, zvanou tramvajáky „tágo“ a přehodit si výhybku ručně.

Dopravní systém je dnes složitý a promyšlený, cykly semaforů na velkých křižovatkách dokáží reagovat na hustotu dopravy, tramvaje, autobusy nebo vozy integrovaného záchranného systému mají však výhodu navíc, zvanou „plná preference“ - semafory dokáží zareagovat na to, že se blíží, zastavit dopravu v ostatních směrech a jim umožnit volnou jízdu bez přerušení. Autobusy a vozy integrovaného záchranného systému to mají řešené nějak bezdrátově, trolejbusy a tramvaje dávají systému o sobě vědět tak, že projíždějí kontaktem na trolejovém vedení, kterému tramvajáci říkají „kalhotky“.

To se tak párkrát počká na dobíhající cestující nebo ti nezodpovědnější násilím otevírají zavírající se dveře, pak na křižovatce bez preference nekonečně dlouho svítí na čočkách signál STŮJ, potom zastaví auto na kolejích a pro hustou dopravu nemůže ani tam ani zpátky... zpoždění je tu hned a pak se někdy stane, že zpožděnou tramvaj „podjede“ jiná tramvaj (najede před ní, ač měla být podle plánu za ní), která má naopak času dost... to pak narůstá zpoždění i nervozita strojvedoucího. Když se pak snaží zpoždění nahnat, stane se někdy, že zapomene na nějaké rychlostní omezení, dopravní systém to kamsi zaznamená... a milého strojvedoucího pak čeká nepříjemné „esháčko“ (SH = služební hlášení), které v tomhle případě znamená nějaký postih na mzdě.

Kdo má chuť úžasně poznat běžný tramvajácký život, má příležitost, aniž by vstal od svého počítače - na serveru Youtube se dají najít filmečky, které mají v názvu KOKO, což je zkratka slovního spojení „Komentáře z kokpitu“ - úžasné komentované jízdy vždy po celé trati od začátku až na konec. Nejednou už jsem kvůli těmhle filmečkům druhý den v práci zíval, protože se mi od nich nechtělo. Jedním z nich je třeba PRAGUE, tram line 8 in driver cab. KOKO verze, vzdor anglickému názvu je však naštěstí filmeček komentovaný česky. Ostatní podobné skvělé filmečky najdete v profilu javdeluxe na serveru Youtube.

Když tramvajákovi třeba hned za zastávkou svítí na čočkách signál VOLNO a zrovna když se chtěl rozjet mu padne na STŮJ, povzdechne si, že mu „utekly čočky“. V Ostravě se však podle článku na Wikipedii těmhle světlům říká „kuličky“. Jestli tam říkají tramvajáci, že jim „utekly kuličky“, je to mimořádně půvabný výraz...

6. února 2017
(pondělí)

ŠUPS DO BŘICHA, ŠUPS Z NĚJ PRYČ
Tak tohle se mi ještě nestalo, co používám program Kalorické tabulky - ráno chleba s vodou, pak čtyři kilometry do práce, kafíčko, BeBe sušenky, několikero čajů, krupicová polévka s vejcem, čočka na kyselo s klobásou, po práci šest kilometrů, k večeři zeleninový salát s chlebem, dva kilometry, zkouška scénického tance, dva kilometry zpátky, čaj s mlékem... a výsledkem je, že jsem vylítal vše, co jsem během dne pozřel.



Kalorické tabulky jsou úžasný program, já používám jeho verzi pro mobilní telefon a nemůžu si ho vynachválit. Umí totiž úžasně zjednodušit to, co je jinak hodně složité a časově náročné - sledovat denní příjem a výdej energie.

Snadno několika kliknutími zadáte, co jste si dali k jídlu, případně naskenujete čárový kód a podle něho v obrovské databázi programu tak rychle najdete to, co jste si dali. Stejně tak snadno zadáte i aktivity, které jste toho dne provozovali a jichž má v databázi rovněž obrovské množství - od různých druhů sportů a umění až třeba po čtení, sledování televize nebo spánek.

Ze zadaných parametrů program sám spočítá, kolik energie jste přijali a vydali, kolik energie vaše tělo potřebuje na své fungování, i kolik jste přijali základních sledovaných veličin - vody, sacharidů, tuků, bílkovin nebo třeba soli. Do programu byste rovněž měli zadávat svou hmotnost a pokud chcete zhubnout, zadejte si tam i svou cílovou hmotnost a program bude přizpůsobovat doporučené množství energie a ostatních veličin vaší aktuální situaci. Pokud máte chuť, dají se do programu zadávat i různé jiné míry a v přehledných grafech pak sledovat jejich žádoucí změny.

Pokud tvůrcům zaplatíte, bude vám program nabízet i vzorové jídelníčky od lidí, kteří na tom byli podobně jako vy a podařilo se jim zhubnout. Může to být dobrá inspirace, když nevíte, co vařit a jíst.

Tak a teď když na to tak mrknu, vypadá to, jako bych tady psal reklamní článek na zakázku za peníze. Ale není to tak, tvůrci programu o mém psaní ani nevědí... to jen mně se ten program tak líbí, i když teď to už delší dobu flákám a zaznamenávám do něj jen proměny své hmotnosti. Síla programu však spočívá především v tom, že umožňuje uvědomit si, které věci jsou energeticky vydatné, ač bychom to do nich neřekli, které si dopřát můžeme... a když si dopřejeme víc, než jsme měli, přiměje nás to zařadit víc pohybu nebo si příště dopřát méně. A i když nedržím nijakou zvláštní dietu, docela to zatím funguje.



BRNO SMRDÍ!!!
Než mě hrdí patrioti z největšího města Moravy začnou lynčovat, upřesním, že to není můj názor o Brně - mně nepřipadlo, když jsem tam byl, že by to tam smrdělo víc než v jakémkoliv jiném městě. Brno smrdí je jméno zajímavé webové stránky, která se vám zobrazí po zadání adresy http://www.brnosmrdi.cz. Její hlavní částí je mapa celé České republiky, do které lze přidávat body a k nim psát popis, co na nich smrdí... ale zrovna tak i co na nich voní. Ostatní návštěvníci stránky bod samozřejmě vidí a můžou hlasovat, jestli i jim to tam smrdí, necítili tam nic nebo jim to tam vonělo.

Vzhledem k jménu je pochopitelně nejvíce míst v Brně a okolí - je jich tam opravdu hodně a tak vzniká originální „čichová mapa“, jejímž cílem je hlavně upozornit na nejrůznější nevábná zákoutí, počurané, podělané a poblité uličky, hospody zamořující okolí smradem přepáleného tuku nebo zplodinami obtěžující průmyslové podniky. Upozornit je však také možno na místa, kde pěkně voní keře a stromy, případně různě příjemně voňavé prodejny mýdel, oříšků, perníku nebo na příjemné restaurace. Je to zajímavý nápad a zdá se, že obyvatele a znalce Brna velmi zaujal.

SPEED MARATON
Velmi podobně laděnou mapu jste mohli najít na stránce http://www.bezpecnecesty.cz. Tam se dalo pro změnu vložit do mapy místo, kde řidiči jezdí jako blázni a nerespektují dopravní předpisy, a pokud pro místo hlasoval dostatek návštěvníků stránky, bude na něm dne 19. dubna 2017 piráty silnic čekat velmi nepříjemné překvapení. Bude mít podobu přísných policistů, kteří je proměří, vyfotografují, prolustrují a properou tak, že odtud pojedou čistí jako slovo Boží a budou se moct jít pověsit. Tato policejní akce bude probíhat po celé Evropě pod stejným jménem „speed maraton“.

Také jsem vložil jedno místo, kde už mi dlouho řidiči pijí krev - silnici za kunčickým přejezdem směrem na Vrchlabí. Na zabezpečení přejezdu nebliká modré světlo, proto by přes něj měli řidiči jet rychlostí do 30 km/h, většina slušných řidičů to dělá, jenže se najde dost i těch, kteří na to kašlou a je pak ti poctiví loudalové tak zdržují, že je nutné hned za přejezdem agresivně předjíždět. Jenže silnice o kousek dál dělá zatáčku, která je sice celkem mírná, ale vidět do ní není a už mnohokrát jsem byl při čekání na autobus svědkem, že skřípaly brzdy a ke srážce chyběly jen centimetry. Kříž na tom místě u silnice zatím žádný není, ale připadá mi, že je jen otázkou času, kdy se nějaký objeví...

(Doplnění z dubna: Kříž se zatím naštěstí neobjevil, ale 19. dubna u kunčického přejezdu nebyli ani policisté, ani řidiči. Celá silnice totiž byla uzavřená, zgruntu se opravuje, staví se u ní chodník - a pokud půjde vše podle plánu, bude se po ní jezdit od začátku listopadu.)

NÁRODNÍ KRONIKA
Nadace Charty 77 začala shromažďovat nejrůznější vzpomínky pamětníků a pod jménem Národní kronika je uveřejňovat na Internetu. Každý sem může přidat svůj příběh, své zážitky z nejrůznějších dějinných zvratů, příběhy životů svých blízkých. Je to fascinující čtení... ale někdy i dost smutné a když mám takovou nakřáplou náladu jako dneska...

HOMEOPATIE JE PAVĚDA!!!
Ruští lékaři tvrdí o homeopatii, že je to pseudověda a chtějí, aby byla vyškrtnuta ze seznamu léčebných metod, aby byly zakázány reklamy a aby lékárny neprodávaly homeopatika. Zdá se, že se jim konkurence nelíbí.

HORALSKÝ KROJ MÁ SVOJE KOUZLO
Kouzelné jsou ty naše kroje - z moderních dívek a žen dělají půvabné kvítky barevné, z chlapů nic kalýho švarné horaly... ale nejde jen o vnějšek. I uvnitř se z šedé myši stane někdo úplně jiný. Dobře o tom zpívá ABBA v písnice Nina, pretty ballerina. Tak to cítím i já.

HACKNUTÉ TISKÁRNY
Tiskány, které jsou přímo napojené na Internet, nejsou obvykle chráněny žádným zabezpečením. To zaujalo nějakého hackera, naštěstí to byl hacker z těch lepších. Vytvořil totiž program, který byl schopen síťovou tiskárnu ovládnout a vytisknout na ni text, že tiskárna byla ovládnuta ruským botnetem, který řídí sám Vladmimir Putin. Pod tím však ujistil uživatele, že je to jen legrace a varování, aby si tiskárnu lépe zabezpečil.

ZÁMEČEK LÁSKY
Určitě jste to už také viděli - nějaké místo, ověšené zamčenými visacími zámečky, které na sobě někdy mají i jména nebo krátké ozdobné nápisy.



Podle článku Zámek lásky v Encyklopedii Wikipedia je původ zvyku stvrzovat svou lásku zamknutím visacího zámku nejasný a pravděpodobně na něj přišli na různých místech nezávisle na sobě. Nejvíce však tohle zamykání proslavil film „Chci tě“. V něm milenci zamykají svůj zámeček lásky na zábradlí Ponte Milvio v Římě a se slovy „Per sempre“ - Navždy - hodí klíč od něj do Tibery na místě, kde zemřel svatý Valentýn. Romanticky založené páry tohle oslovilo tak, že i oni to chtěli tak udělat.

Když však bylo na Milvijském mostě zámečků už moc, narozdíl od staré lásky tam rezavěly a hrozilo poškození mostu. Správci s nimi tedy nechali udělat krátký proces - všechny je odskřípat a vyházet do šrotu. Po skončené akci vyhlásili, že koho načapou, že na most dává zámeček, tomu ho hned přešmiknou, vyhodí a jemu napaří 50 EUR pokuty.

Jinde je však zvyk podporován a někdy se i zřizují speciální místa, kam se dají zámečky věšet. Obrázek z úvodu zámku je jedním z nich - lidé ve švédském městě Helsingborgu věší své zámečky na mřížoví ve tvaru velkého srdce.

DRON TAXI
V Dubaji spouštějí revoluční taxislužbu... zákazníky tam nebudou dopravovat auta, ale drony! Ty unesou až 100kilového pasažéra i s malým příručním zavazadlem. Létat se bude asi od července.

11. února 2017
(pátek)

SMUTNÁ ZPRÁVA
Dnes odešla na cestu do valašského nebe paní Jarmila Šuláková. Každé krásné lidové písničky milující srdce je tou zprávou zarmoucené. Velká čest její památce a pokoj její duši. Bude dál žít v našich srdcích... a v mnoha písničkách, jimiž nám po celý svůj život dělala radost.

13. února 2017
(pondělí)

KRÁSNÁ ZIMNÍ CESTA
Původně jsem si dneska pro sebe plánoval jen prostou cestu domů kolem dubu... ale rychle jsem své rozhodnutí změnil, když jsem zjistil, že teplo přes den a pořádné mrazy přes noc způsobily jev v minulých zimách dlouho nevídaný... sníh je umrzlý tak, že se dá chodit po jeho povrchu. Sice se člověk občas zaboří, ale jde se docela dobře... proto hned odbočuju z umrzlé hrbolaté pěšinky a po sněhu se ženu na Annin vrch.



Když se dá chodit po sněhu, je poutník snad nejsvobodnější za celý rok. Na jaře jsou překážkou zoraná pole a bláto, v létě buřání a vzrostlá pole, na podzim opět pole zoraná... jen v zimě nepřekáží nic - buřání teď není a pole jsou pod takovou hromadou sněhu, že je není možné poznat od louky. Přes jedno z nich jsem přešel na „Cestu od Lenky k Alence“...



...a po fotografování jsem konečně jednou mohl zamířit odtud přímou cestou na vrchol, ne lézt dolů a zase nahoru jako když obcházím pole, které mi stojí v cestě. Nahoře jsem tak v mžiku, i když na některých místech sluníčko sněhový chodník už trochu rozpustilo a ten se boří.



Protože po řádění níží Axel a Egon na začátku ledna už sníh vůbec nepadal, narážím na své stopy z počátku ledna... ale jde se v nich špatně, tak jdu radši po sněhu podél nich.



Kde se řetěz stop stáčí z kopce dolů, tam fotografuju pohled na Černou horu...



...ale jít podél něj dolů se mi nechce... proto prostě pokračuju dál mírně do kopce podél okraje lesa, kde by se v jiném období dalo jít jen špatně, neboť je tu pole a okraj lesa je zarostlý. O kus dál les ustupuje dolů a odhaluje očím jinak skrytou louku, díky níž je i odtud výhled na hory.



Sluníčko sem však už dlouho svítí a teď v únoru má sílu, sníh se tu začíná nepříjemně bořit, proto ustupuju do stinnějších míst pod stráň...



...ale kupodivu to tam není o moc lepší. Naštěstí se to malinko zlepšuje o kus dál a navíc už to není daleko k další z peněz Evropské unie postavených silniček, které vedou jen k poli.



Přecházím rušnou silnici a po další z polních silniček pokračuju údolím Principálku až téměř pod stejnojmenný vrch, kde potok pramení. Poté se drápu na kopec, do údolí z něj, na další kopec a podél lesa dolů po kdysi červeně značené, dnes už dlouho neexistující cestě z Horní Branné do Vrchlabí. Jde se ale těžko, sníh se boří čím dál víc, v botách začíná být vlhko... až konečně v lese je sníh zase umrzlý, jenže je jím vyšlapaná hrbolatá pěšina, po které se také nejde dobře. Když se z něj ve Vejsplachách vymotám, můžu jít klidně kousek lyžařům po upravené trati... ta je umrzlá tak do tvrda, že ani „manšestr“ na ni svými botami nenaruším.

Rybník Kačák je po letech zamrzlý tak, že si lidé na něm vypluhovali různé malé i velké plácky a bruslí na něm. Led umožňuje putovat i do rákosí a do močálu tam, kde by se člověk v létě zmáchal a uválel v bahně.



Moje odpolední cesta z práce měřila místo čtyř sedm kilometrů, nohy jsou uběhané a boty mokré, ale v duši je po procházce spokojenost.

MASOPUSTNÍ OUTEREK
Minulý rok 9. února se u nás na náměstí konala akce, která se na plakátech jmenovala prostě a jednoduše MASOPUST. Já tam byl, pak jsem o tom psal na mou stránku a celému dni jsem podle mé zamilované horalské písničky dal jméno MASOPUSTNÍ OUTEREK. A hle, jak se akce jmenuje letos...



Samozřejmě nemůžu říct jistě, jestli se pořadatel inspiroval mým komentářem, na mé stránce, zná tu písničku nebo kdekoliv jinde... ale kdybych věděl, že moje stránka byla inspirací, potěšilo by mě to.

Méně mě těší to, že ač program bude podobně skromný jako loni, nikoho ani nenapalo pozvat Krkonošský Horal, ač našemu šéfovi loni dodatečně nadávali, že tam Horal nebyl. Mně by se moc líbilo tam zpívat a tancovat... ale zdá se, že se v případě našeho souboru potvrzuje biblické přísloví, že doma není nikdo prorokem.

ČTVRTSTOLETÍ NA INTERNETU
Před 25 lety - 13. února 1992 byl oficiálně zahájený provoz sítě INTERNET v tehdejší ČSFR. Na zajímavé stránce jménem Muzeum Internetu mají vystavenou i oficiální pozvánku na slavnostní spuštění... první strana a druhá strana.

V té době to však byl INTERNET - mezinárodní síť vysokých škol a úřadů - úplně jiný, než je dnešní internet - celosvětově propojené počítačové sítě - nekomerční, sloužící k vědeckým a vzdělávacím účelům. Hodně pomalý, stránky byly proto jednoduché a převážně textové. Připojení k němu si však až do roku 1995 mohl dovolit málokdo. Poté ceny začaly vlivem ukončení monopolu EuroTelu díky zdravé konkurenci klesat... ale dnešní bleskově rychlé připojení třeba i v lese na pařezu by tehdy znělo jako naprosté sci-fi. 25 let je ve světě počítačů dlouhá doba a v Muzeu Internetu je na co vzpomínat.

15. února 2017
(středa)

LETNÍ DEN V ZIMĚ
Dneska je neuvěřitelné počasí... když si stoupnu čelem ke sluníčku a zavřu oči... podle toho jak hřeje bych si představil krajinu v plném květu nebo s prvními barvami podzimu... jenže pak oči otevřu a kolem jen bílý sníh.



Ale však už se také utěšeně začíná proměňovat ve vodu.



A my už se můžeme začít těšit na to, že zimy bude konec.

NA CHUDÝ MUSÍ BEJT PŘÍSNOST!!!
Když se vymáhají dlužné peníze po firmě, musejí se soudu předkládat jako důkaz faktury, upomínky, pokusy o smír, uznání dluhu, musí se vynést rozsudek, firma se může odvolat... Ale když běžní lidé zapomenou, že mají kreditní kartu a na ni se nashromáždí vinou neustále účtovaných poplatků dluh... dovědí se o jeho existenci až od exekutora, který jim přišel oblepit byt žlutými papírky. Stejný způsob „informování“ se běžně volí i v tom případě, že před patnácti lety měli zaplatit nějakou pokutu nebo před deseti lety jim účetní jejich dnes už zkrachovalého zaměstnavatele zapomněl ze mzdy odvést sociální a zdravotní pojištění.

JAK VZNIKLO SLOVO ČŮZA
Slovem čůza obohatila náš hovorový jazyk cikánština, v níž slovo čuča znamená ňadra. Z cikánštiny přešlo slovo do německého argotu - jazyka zločineckého podsvětí, v němž znělo Tschutsin - a z něho přešlo do češtiny. Podobně cikánštia obohatila češtinu i slovem čór = krádež a čokl = pes.

KDE VÁM DAJÍ NĚCO ZADARMO? U NÁS TEDA ROZHODNĚ NE!
V Brně byla vyhlášená smogová situace kvůli překročeným imisním limitům pro polétavý prach. Brněnští radní uvažovali o tom, že by nabídli lidem možnost jezdit městskou hromadnou dopravou úplně zdarma, aby po Brně jezdilo méně aut... ale nakonec návrh smetli ze stolu.

ORIGINÁLNÍ DIÁŘÍKY
Když potřebuju diářík na nadcházející rok, prostě si na podzim zajdu do papírnictví a vyberu si tam nějaký úplně běžný, jaké jsou k dostání všude... a ten se jedinečným a originálním stane až ve chvíli, kdy do něj začnu psát a kreslit.

Jsou však k mání i diáříky a bločky, které jsou originální hned, i když jsou ještě úplně čisté a nepopsané. Vznikají z toho, co lidé už vyřadili nebo vyhodili - od různých knih, časopisů nebo komiksů až po staré kimono nebo džíny, posloužit můžou i vyřazené gramofonové desky. Výsledek je neočekávaně pěkný.

Takové diáříky a zápisníky jsou k mání na stránce https://www.iskoba.cz. Vyrábí je v chráněné dílně SKOBA v Praze na Žižkově, zdá se, že s láskou a nadšením a z vyznění stránky je to znát. Moc mě oslovil třeba tenhle zápisník...



...nebo se mi líbí tenhle zápisník, pro výrobu jehož desek posloužily džíny, které dosloužily...



...nebo bloček s nádhernou paní z historického časopisu.



Začínám mít velmi intenzivní chuť odtud neodejít s prázdnou.

Podobně krásně laděné diáříky i čisté bločky nabízejí i na stránce http://www.tarakan.cz.



Materiálem na desky může být téměř cokoliv - stará gramofonová deska s kruhovou samolepkou ve středu, obrázky ze starých časopisů, staré reklamy, obrázky s latinskými názvy částí těla nebo třeba obálky starých knih. Ale také třeba může mít desky ze staré krabice od banánů nebo výstražné tabulky. Tohle by mohl být zápisník na dojmy pro všechny průzkumníky opuštěných míst...



Zajímavé diáříky nabízejí i na stránce http://kalendiar.lenm.cz.



Na jejich výrobu slouží rovněž různé materiály, které v původní formě už dosloužily. Na denní zápisy nabízejí méně prostoru, zato připomnínají prvorepublikový „Vilímkův kalendář studenstva Československé republiky“ tím, že v nich je plno různých návodů k přežití, seznamů vegetariánských restaurací, návodů na cvičení a mnoho dalšího.



Pro moje záměry by to asi úplně ideál nebyl, ale nápad to je rozhodně originální a zajímavý. Skvělé je i to, že když diářík doslouží, můžete obsah jednoduše z desek vytáhnout a pořídit si na příští rok nový, už bez desek.

Na nápad psát o originálních diářících mě přivedla zmínka na Radiožurnálu o nabídce ze stránky https://www.deafmessanger.com.



I oni vyrábějí diáříky z různých materiálů, které by jinak skončily na skládce, za pomoci barevných sprejů však jejich obálky různě zdobí a doplňují nápisy, takže dosahují svého vlastního, osobitého stylu. Líbí se mi moc - jen mě mrzí, že ač je tvoří lidé z Prahy, všechny nápisy jsou pouze v angličtině. Logiku to má, protože tyhle diáříky už z Prahy putovaly snad na všechny konce světa... ale bral bych i nějaký s nápisem v češtině. I stránka sama vypadá na první pohled anglicky, česky se však na ní píše také, jen je čeština vždy na druhém místě. Ale to je věc čím dál zřejmější... že v hlavním městě České republiky čeština silně vychází z módy...

Co je však úžasné je to, že to není jen tak diářík nebo čistý bloček... čisté stránky v něm jsou samozřejmě také, ale kromě toho v něm najdete porůznu vložené doslova cokoliv, co jeho autora „kleplo do klobouku“ - stránky z novin, knihy, staré fotografie nebo třeba hrací karta, nalezená při cestování kdesi po Asii. Neuvěřitelný nápad, už jen díky tomu začínám mít chuť si ho koupit.

Tak a teď už toho radši nechám, nebo mi doma přibude dalších pár bločků tak nádherných, že mi přijde škoda do nich psát... a nebyly by první. Ale až budu shánět diářík na příští rok, tak si sem zajdu.

NOVÁ PÍSNIČKA KATARÍNY KNECHTOVÉ
Na Radiožurnálu dneska byl rozhovor se slovenskou zpěvačkou Katarínou Knechtovou a při té příležitosti tam pouštěli její novou písničku jménem FEA. Na první poslech se mi moc nelíbila, ale při následném povídání o ni v mých očích značně zkrásněla. Její název je totiž zkratkou názvu neurotransmiteru - látky, postřednictvím které spolu komunikují nervové buňky v našem mozku - jménem fenylethylamin, který je známý jako „neurotransmiter lásky“ a Katarína v písničce má dokonce i jeho chemický vzorec C₈H₁₁N. Neurotransmitery a biochemie vůbec, to je pro mě fascinující téma... proto asi rád tuhle písničku v budoucnu uslyším, bude-li ji Radiožurnál hrát.

INTERNET x Internet x internet
Když přestalo být počítačové spojení se světem výsadou univerzit, armády a státních úřadů, začalo se o něm více psát a nastal zajímavý nesoulad v pravopisu - znalci a odborníci psali buď INTERNET nebo Internet, ostatní psali většinou internet. Po čase se tenhle problém asi dostal na stůl odborníkům z Ústavu pro jazyk český a ti rozhodli, že se bude psát internet. Od té doby se všude píše s malým i... ale mně se to nelíbilo, připadalo mi, že o tom rozhodli lidi, co o tom nic nevědí... tak jsem tohle rozhodnutí až do dneška nerespektoval a psal dál „Internet“.

Ve skutečnosti je však problém poněkud složitější, protože napíše-li se slovo „INTERNET“ nebo „Internet“, nepíše se o tom samém, jako když se napíše slovo „internet“. Když kdysi americká armádní organizace DARPA začala vymýšlet princip propojování vzdálených počítačů, výsledkem jejich práce byla síť ARPANET. Ta postupně začala sloužit nejen armádě, ale i univerzitám a státním institucím, měnit se... a nakonec se z ní zrodila síť pojmenovaná INTERNET. Rodily se však i jiné sítě, EARN/BITNET, FIDO, EUNET, ze začátku s INTERNETEM nijak nespojené, později se začaly rodit i sítě s INTERNETEM propojené - u nás to byla třeba síť CESNET. Mnoho takových sítí je dnes propojeno, samotný INTERNET je jednou z nich... a všechny dohromady tvoří internet - spojené sítí. Zatímco slova INTERNET nebo Internet jsou jména sítě, slovo internet je příbuzné slovu intranet, což je univerzální slovo, označující vnitřní počítačovou síť nějakého podniku nebo organizace. Proto se tedy dnes užívá převážně tvar „internet“. Asi se tedy do toho také pokusím vpravit, ale zatím se mi to moc nedaří.

Země x země, Slunce x slunce, Měsíc x měsíc, Jupiter x jupiter
Nejen v oblasti počítačových sítí je však prasečinec ve velkých a malých písmenech, stejné je to třeba i u slov, které byly dříve obchodní značkou a dnes jsou obecným pojmenováním věci - takový příběh má například slovo lux jako označení pro vysavač.

Podobný zmatek a různá písmena vládnou však nejen tady u nás dole, ale i na nebi, ve vesmíru.

Kde dole že vládnou různá písmena? Na Zemi nebo na zemi? Když mluvíme o celé planetě, mluvíme o Zemi. Když mluvíme o tom, na co nám všechno padá z ruky, po čem chodíme, co obděláváme - mluvíme o zemi.

Zrovna takové je o to i s hvězdou, kolem které se Zemí obíháme - v tomto případě píšeme, že Země obíhá kolem Slunce. Ale když napíšeme, že slunce nebo sluníčko zapadá za horu, píšeme to jedině s malým s. Stejné je to i s Měsícem - ač mluvíme pořád o tomtéž tělesu, v astronomických textech ho píšeme s velkým M, když však svítí na našem nebi, je to měsíc s malým m. Logiku to moc nemá... ale je to tak. Mnohem logičtějí je měsíc s malým m v případě, že mluvíme o přirozené oběžnici jiné planety - v tom případě píšeme třeba měsíc Io, měsíc Europa.

S rozšiřujícím se vědeckým poznáním vesmíru však přestalo také být chybou napsat slovo „jupiter“ - však jen v případě, že není řeč o největší a nejbarevnější planetě Sluneční soustavy. Ta se jmenuje Jupiter, píše se s velkým J a vždycky bude. Však Jupiter není ve vesmíru zdaleka jedinečný - podobných planet astronomové objevili v planetárních soustavách u jiných hvězd mnoho - a protože vypadají podobně jako Jupiter, začali jim říkat jupiteři. Tak se stejně jako u Měsíce jméno stalo obecným pojmem a proto se píše s malým písmenem.

Teď nás čeká cesta měsícem jara a dlouhých cest, která se vine v souboru Z Tomova diáře - březen 2017.