Ozdoba levé části hlavičky
Horní část menu Spodní část menu
Pozadí mezi menu
Socha z Galerie antického umění v Hostinném - Řek Lysippos
Konec menu

Obrázek, vložený sem kvůli kreténskému Internet Exploreru Tomášův Internet

KELTSKÉ OPPIDUM STARÉ HRADISKO


Zhruba 25 km západně od Prostějova leží vesnička Malé Hradisko. Není nijak významná, ale má jednu obrovskou zajímavost. Návrší v jeho sousedství, obtékané řekou Hloučelou, bylo totiž v minulosti jedním z nejvýznamnějších míst pradávné Moravy. Stály totiž na něm valy a domy největšího keltského oppida na Moravě, kterému se dnes říká Staré Hradisko.

stare_hradisko.jpg, 63kB Kolébkou keltské civilizace byla dnešní východní Francie, Švýcarsko, jihozápadní Německo a jihozápadní Čechy. Tady se v průběhu 6. století vytvořila vysoce organizovaná společnost, která začala obchodovat se Středomořím. O tomto národě začali psát řečtí autoři a díky nim známe jejich jméno - Keltové. Pod vlivem středomořských civilizací se začala formovat nová kultura - dnes podle naleziště ve švýcarském La Téne zvaná laténská kultura. V 5. století Keltové pronikli do severní Itálie a během několika následujících staletí obsadili velkou část Evropy. Keltský náčelník Brennos roku 387 př. n. l. napadl a vyplenil Řím. V roce 280 př. n. l. zaútočili Keltové na Řecko a roku 279 př. n. l. vyplenili svatyni v Delfách.
Jejich kmeny však byly nejednotné a tak nikdy nevytvořili vlastní stát ani říši. Římané byli lépe organizovaní a tak začali počátkem 2. století před naším letopočtem Kelty vytlačovat. Postupně se k nim přidávali i Germáni a Dákové a tak byli v době mezi 1. stoletím př. n. l. a zlomem letopočtu z většiny Evropy Keltové vytlačeni.

Během 1. poloviny 2. století začali Keltové v Čechách, stejně jako v jiných částech keltské Evropy, budovat novou formu sídlišť, pro která Gaius Juilus Caesar ve svých Zápiscích o válce galské pouužívá název oppidum. Keltský název pro hradiště se nedochoval, jen se ví, že hradiště ve Střední Evropě končila svá jména na -dunon, -dunum, -igium nebo -durum. Tato opevněná sídliště, která svým rozvržením a cestami měla městský charakter, byla centrem řemesel, obchodu, správy i duchovního života.
Na našem území vznikala oppida na území Čech podél toku Vltavy a jejích přítoků - Stradonice, Závist, Hrazany, Nevězice nebo Třísov a na území Moravy při frekventované Jantarové stezce - tam vzniklo Staré Hradisko.

Staré Hradisko je nejvýznamějším a největším keltským oppidem na Moravě. Má plochu 37 ha, 2 800 m vnějšího opevnění a 550 m opevnění, které odděluje vnitřní část od západního předhradí. Opevněno je také 4 m širokým příkopem.
Vědci odhadují, že na hradišti žilo v době největší slávy 5 000 obyvatel. Žili v chatách, seskupených okolo hlavní cesty, okolo hradeb žádné nebyly a tak to bylo asi místo, vyhrazené pro dobytek. Hustá zástavba byla obzvlášť v předhradí, kde dvorce tvořily celé komplexy, mezi nimiž vedly kamenné cesty. Měly vlastní ohrazení a byly v nich obytné budovy, hospodářské budovy, ale také hrnčířské pece, cisterny nebo kovářské výhně.
Keltské domy byly obdélné, orientované směrem západ - východ a byly částečně zahloubené v zemi, proto se jim říká zemnice. Dva mohutné opěrné kůly uprostřed kratších stran nesly střechu a stěny byly vypleteny proutím a omazané hlínou. V domě bylo i ohniště, které dům vytápělo. Při výzkumech se nacházejí i jamky po vnitřním zařízení.

Keltové nebyli jen zemědělci, ale také zruční řemeslníci - věnovali se hrnčířství, na vysoké úrovni bylo zpracování železa, z něhož se vyrábělo nářadí i zbraně, i bronzu, z něhož se vyráběly šperky. Ale uměli zpracovávat i zlato a vyrábět sklo. Nalezená závaží a přesleny tkalcovského stavu dokládají i výrobu látek a šití oděvů.
valy.jpg, 70kB Na Starém Hradisku žilo obyvatelstvo hospodářsky a kulturně vyspělé, vysoce organizované a s velikým množstvím řemeslníků různých odvětví. Horská krajina Drahanské vrchoviny nebyla tak úrodná a tak se obyvatelé živili řemesly a obchodem. Z řemesel vyniklo obvzlášť zpracování železa z blízkého okolí - našlo se tu mnoho nástrojů, kladiva, kleště, srpy, různá kování, klíče, kružítka nebo bronzové jehly.
Keltové k nám přinesli znalost hrnčířského kruhu a sami vyráběli užitkovou i ozdobnou malovanou keramiku. Na Starém Hradisku se také vyrábělo sklo - byly nalezeny hrudky modrého, zeleného a hnědého skla a také skleněné perly a korálky.
Byly tu také vyráběny peníze - byla nalezena třeba destička na odlévání zlatých mincí. Takové právo měli jen vládcové nebo významná střediska, jakým Staré Hradisko bezesporu bylo. Keltské mince byly napodobeninami řeckých a římských a vyráběly se z ryzího zlata nebo ze stříbra. Na Starém Hradisku téměř v každé chatě měli malé vážky na vážení mincí. Našly se tu hlavně zlaté mince, stříbrné jsou vzácností.
Staré Hradisko bylo i střediskem obchodu - zemědělcům z nížin jeho obyvatelé dodávali výrobky ze železa a kupovali od nich obilí. Ale okolo vedla důležitá obchodní stezka, po níž táhly karavany od Baltského moře. Dodávaly místním obyvatelům surový jantar, ti ho zpracovávali a prodávali do Říma, kde byl velice žádaný a ceněný. Bylo tu nalezeno velké množství surového jantaru a výrobků z něj. Ale našly se tu i věci, které místní obyvatelé koupili někde jinde.
Ale byly tu nalezeny i různé jiné zajímavé nálezy - třeba bronzové nebo kostěné hřebínky, malá zrcátka a toaletní potřeby s pinzetou na vytrhávání chloupků. A když se keltská parádnice učesala a upravila, mohla se zdobit spoustou šperků - náramků ze železa a bronzu, spon na šaty, nákrčníků nebo prstenů.

Podle některých starověkých spisovatelů byli Keltové modroocí vysocí blonďáci. Ale dost často si vlasy i barvili. Oblékali se do oděvů pestrých barev, který se skládal z kalhot a haleny. V zimních měsících nosili vlněný plášť, který si spínali bronzovými nebo stříbrnými sponami. Ženy se rády zdobily květinami.

akropole.jpg, 32kB O náboženství Keltů víme pouze z písemných pramenů řeckých a římských autorů. Keltští kněží - druidové - totiž předávali své vědění jen ústní formou a psaní pokládali za škodlivé, zhoršující paměť. Keltové měli mnoho bohů, ale za hlavní trojici se pokládají bohové Taranis, Teutates a Esus. Mezi významná božstva patřil také Cernunnos (zobrazovaný s jeleními parohy, Sucellus (znázorňovaný jako kovář) či Epona (zobrazovaná s koněm či hříbětem). Existovali ale i lokálně uctívaní bohové.
O víře Keltů svědčí i různé nalezené amulety, jako třeba ozubená kolečka - symbol slunce nebo boha Taranise, závěsky ve tvaru ruky a jiné. V keltském náboženství má také kořeny překvapivé množství našich svátků, jako jsou třeba Hromnice, Čarodějnice nebo Dušičky. Keltové uctívali také hory, studánky a staré stromy či celé háje. Měli však i své svatyně, které byly vymezené valy a příkopy, měly tvar čtyřúhelníku a nikdy neměly vchod na sever. Nejbližší (a nejvýchodnější ze všech) je asi 15 km vzdušnou čarou od Starého Hradiska u Ludéřova.
Staré Hradisko bylo opuštěno na počátku našeho letopočtu. Nebylo to žádné násilné dobytí, drancování a vypalování, jeho obyvatelé naráz odešli neznámo kam, nejspíše ze strachu před útokem germánských kmenů.

Po hradišti nás provází tabule naučné stezky, z nichž pochází velká část předchozího textu.
Samotné oppidum zdálky vypadá, jako by to byl jen obyčejný vrch, ničím nevynikající nad vrchy v okolí. Teprve zblízka jsou patrné památky na hradiště - příkopy a valy.
Vnitřní plocha hradiště dnes slouží jako příjemná pastvina. Naštěstí na ní dnes kromě desítek čerstvých kravinců není po současných obyvatelkách ani stopy a tak nám nic nebrání ve výstupu na nejvyšší část hradiště - akropoli, kde určitě v časech hradiště žili jeho vládcové. Z ní je pěkný výhled na okolní blízké i vzdálené vrchy.

Staré Hradisko je zajímavým místem, budícím vzpomínky na dávnou minulost a rozhodně stojí za návštěvu.


Zpět do rubriky Vandrování