Když už se má stránka jmenuje Tomášův Internet, nemělo by tu chybět pár slov o jejím tvůrci. Vítám vás tedy v sekci, kde se dozvíte pár informací o jednom vlastně úplně obyčejném a ničím pozoruhodným nevynikajícím muži. Doufám, že se vám tu bude líbit a nebudete se nudit.

Jména a základní data

Celé mé jméno je Tomáš Novotný. Je to jedno z nejběžnějších jmen - a hlavně příjmení - co je v České republice k mání a tak když jdu třeba k lékaři, je hledání mé karty někdy trochu zdlouhavější. I upomínku na nezaplacenou fakturu mého přesného jmenovce jsem jednou dostal. A tři mí jmenovci už mi napsali i z mé stránky. Ale jinak je to jméno příjemné a hlavně ryze české, tak v duši nenosím touhu ho měnit. :o)

Jak už to tak na Internetu bývá, dříve jsem si kořenil své jméno různými nicky. Mým nejoblíbenějším byl nick Internetman, ke kterému mne inspirovala moje dávná kamarádka Lenka. Ale ten s výjimkou už zavedených služeb, jako je třeba e-mail na Seznamu, už moc nepoužívám a radši kde můžu používám své skutečné jméno Tomáš nebo Tom. Kde to nejde, tam přidávám ke svému jménu mou doménu a tak používám jméno Pohodář Tom. Pod tímhle jménem mě zastihnete třeba na serveru Písmák, i když tam chodím, přiznám se, dost sporadicky, protože nemám připojení k Internetu z domova a nejčastěji k tomu používám služeb naší městské knihovny.

Světlo světa jsem spatřil za hluboké noci na sklonku 17. února 1981, je mi tedy 29 let a pokusím se, aby poslední rok s dvojkou na začátku byl co nejkrásnější pro mě i mou stránku.

Na málokterém obrázku se sám sobě líbím a tak na mé stránce dosud žádný obrázek nebyl. Teď už ale ano a když na malé náhledové obrázky kliknete, zobrazí se vám obrázek ve větším rozlišení. Přesto se pro vás zkusím lehce popsat, protože obrázky někdy dokáží být zavádějící. Takže, jsem 180 cm vysoký a vážím zhruba 75 kg. Mám temně hnědé vlnité vlasy a šedo-hnědé oči, které si však moc neprohlédnete, protože nosím brýle. Protože se ne moc rád holím a fousiska rostou jako zběsilá, můžete mě často vidět zarostlého, ale vousy si nepěstuju. Moje postava ničím zvláštním nevyniká.

Bydlím ve městě Vrchlabí, které leží na úpatí našich nejvyšších hor Krkonoš. Vrchlabí je krásné město a jsem rád, že žiju právě tady. Je to město, v němž bydlí přes 13 000 obyvatel a tak tu je všechno, co člověk k životu potřebuje. Ale přesto není tak velké a tak stačí nedlouhá doba chůze a člověk je uprostřed nejkrásnější přírody, vrchů, luk nebo horských lesů. Navíc je ve Vrchlabí hodně zajímavých památek - zámek se čtyřmi věžemi, klášter, historické štítové domy, novogotická hrobka nebo historický hřbitov se spoustou zajímavých starých hrobek a soch. Ale hlavně... leží v mém milovaném kraji, Krkonoších a Podkrkonoší.

Co se skrývá v mém nitru

Psát o tajemstvích svého nitra, duše a mysli, o své povaze to je vždycky těžké. Přesto se o to pokusím, i když i teď, na začátku mého psaní, nevím jak to dopadne a jak to vyzní. Uvidíme.

I když mě k názvu mé domény inspirovala kdysi kolegyně, povídající si se mnou o jednom kolegovi a jeho přístupu k životu, slovo pohodář mě vcelku vystihuje. I když dokážu mít i vzteklé a podrážděné dny, povětšinou mám dobrou náladu. Navíc mám rád lidi a na každém se snažím hledat spíše to krásnější a seznámím-li se s někým, většinou ho vidím jako milého a sympatického. I když samozřejmě záleží na tom, jak mi kdo padne do oka. Přesto vyloženě společenský nejsem a v hospodě nebo na různých společenských akcích mě potkáte málokdy. A když, většinou se držím stranou. Co se týče psychologických pojmů, tak podle Eyseneckova testu temperamentu jsem introvert, pasivní flegmatik. A jsem takový docela spokojený. :o)

S mou povahou se pojí i jedna zvláštní věc, které úplně nerozumím. Asi dokážu v lidech hodně rychle vzbudit důvěru a tak se mi někteří rádi svěřují se svými problémy a trápeními. Zkrátka jsem občas takovou zpovědní vrbou. Nevím, proč tamu tak je, ale je to asi něco, co mi dala příroda do vínku už když mě stvořila. Jejím největším darem je ale to, že jsem povětšinou v životě šťastný a spokojený. A za to jí patří velký dík.

Tomáš poutník

Už od mých pěti let s mými blízkými cestuju po Čechách a Moravě a poznávám krásy přírody i krásy, jejichž autory jsou lidé. Líbilo se mi to a bavilo mě to od samého začátku, ale čím jsem starší, tím plamen téhle vášně ve mně plane silněji a stává se součástí mé osobnosti. Zvědavost, co je za nejbližší zatáčkou je jednou z nejsilnějších sil, které hýbou mým životem. Mám pocit, že cestování, poznávání přírody, památek i lidí mě změnilo - změnilo mé názory, hodnoty... dalo mi nový smysl života.

Nejraději mám panenskou přírodu, skály a hory, ale i údolí divokých řek nebo sluncem zalité louky, plné květů. Mám rád lesy a aleje prastrých stromů a to obzvlášť, když kvetou a nebo když jejich koruny září krásnými podzimními barvami. Mám rád i tajuplné jeskyně nebo kruhové výhledy z hor a vrchů. Mými oblíbenými kraji jsou Krkonoše, České Švýcarsko, Jizerské a Lužické hory, Broumovsko, bývalý vojenský prostor Ralsko, Kokořínsko, České středohoří... ale naše země je tak nádherná, že už jsem ji poznal skoro celou a líbilo se mi skoro všude.

Kromě krásné přírody mám rád i historické památky - hrady, zámky, kláštery i historická města. Když jsem byl malý, s velkým předstihem u mě vedly hrady a mám je rád pořád... kvůli jejich historii, která ve mně vzněcuje romantické představy o středověku nebo kvůli jejich úžasné architektuře. Zámky mě za let mého dětství vyloženě nudily, ale s postupem času jsem začal obdivovat i krásu zámků - ať už různé architektonické prvky, sloupy a sgrafita nebo obrazy, vyřezávaný nábytek nebo krásné sochy - a tak dnes bych už nedokázal říct, jestli se mi líbí víc hrady nebo zámky. Mám rád však i kláštery a kostely, obzvlášť ty, co pochází z nejstarších doby románských nebo gotických. A mám rád také historická města s jejich domy, hradbami a baštami nebo úzkými uličkami. A také věžemi, protože každá věž, to je pro mě výzva vystoupat na ni a podívat se z výšky na svět.

S mým obdivem ke kráse přírody a památek souvisí i to, že tohle všechno moc rád fotografuju. S touhle zálibou se seznámíte blíže, zavítáte-li do sekce Fotky a obrázky. Ou, to jsem se nějak rozepsal a dalo by se psát ještě dlouho. Ale pojďme dál.

Tomáš knihomol

Jako malý jsem se velmi rychle naučil číst a od té doby se staly součástí mého života knihy. Čtení je jednou z mých největších zálib a dá se říct, že přečtu mnohem víc knih, než kolik vidím filmů. Nejvíc knih čtu asi dobrodružných a ryze beletristických - mám rád třeba fantasy literaturu nebo historické dektektivky (hlavně dektektivky Vlastimila Vondrušky s vyšetřovatelem Oldřichem z Chlumu, detektivky Ellis Petersové s bratrem Cadfaelem nebo případy sestry Fidelmy Petera Trémaina). Ale mám rád i knihy o různých neobvyklých lidských osudech, cestopisy nebo knihy a brožurky o historii hradů a o historii obecně. V posledních letech se zajímám i o historii druhé světové války a nacismu. A mám rád také knihy o záhadách mozku, biochemie a lidského těla.

Tomáš milovník středověku

Vím, že život ve středověku byl těžký a rozhodně jsem rád, že žiju v době, v jaké žiju. Přesto však rád spřádám romantické představy o středověku a mám rád takřka všechno, co se středověkem souvisí, hlavně umění - ať už středověkou románskou a gotickou architekturu nebo malířství, středověké tance... ale hlavně středověké písničky. Ty mám rád takřka odjakživa, neboť už jako malý jsem měl rád středověké písničky skupiny Spirituál Kvintet a renesanční folk skupiny Klíč. V posledních letech však moje slabost pro středověké písničky roste, protože v dnešní době existuje docela hodně skupin, které hrají středověkou hudbu a navíc je pro ně mnohem snazší než kdy dřív vydat své písničky na CD. A tak jsou dnes mými oblíbenými středověkými skupinami skupiny Musica Vagantium, Krless, Innamorata, Gothien nebo kapela BrAagas. Na středověkých písničkách mám rád jejich melodičnost, neobvyklý zvuk historických nástrojů - a protože byly často zpívány v latině, mám rád i to, jak znějí jejich slova. Nechtěl bych se učit latinsky, ale na písničky je to krásný jazyk.

Má láska ke středověku vede k tomu, že mi obrovskou radost dělají akce, jako jsou třeba Slavnosti královny Elišky.

Tomáš milovník hudby

Hudba mě provází životem takřka od narození. Moje mamka si dříve moc ráda pouštěla vážnou hudbu a já ji dost překvapil tím, že už jako hodně malé dítě jsem ji rád poslouchal s ní. A zůstalo mi to... i když nemám rád zdaleka všechno a někdy mi příjde vážná hudba dost jednotvárná, je mnoho skladeb, opusů a symfonických básní, které mám rád. Mou nejoblíbenější vážnou hudbou je určitě varhanní hudba, obzvlášť působivé skladby Johanna Sebastiana Bacha (hlavně jeho nejznámější Fuga toccata D minor). Ale mám moc rád i symfonické básně Bedřicha Smetany Má vlast. Spoustu romantických představ ve mně dokáže vyvolat i Vodní hudba George Friderika Händla. Mám rád i hymnu Evropské unie Ódu na radost Ludwiga van Beethovena. A mnoho dalších skladeb, u nichž si však názvy většinou nepamatuju.

Dalším mým oblíbeným stylem jsou lidové písničky různých evropských národů, hlavně písničky irské a skotské. A tady se zmíním o mé snad úplně nejoblíbenější kapele ze všech - skupině Kantoři. Kantoři hrají staré lidové písničky různých národů Evropy s originálními českými texty, které si skládají sami nebo je pro ně skládají jejich přátelé. Podrobnosti o nich se dozvíte v mém článku Hodina se čtyřmi Kantory. Líbí se mi ale i písničky folkové a countryové.

Neodmítám a nezavrhuju zdaleka ani písničky popové nebo rockové. Z tohoto druhu hudby neodolám hlavně melodickým písničkám švédské skupiny ABBA, které navíc mají texty, do nichž jejich autoři vložili své pocity, touhy, vášně... a hlavně smutky a zklamání. Zajímavé texty jejich písniček mě dovedly v roce 2001 až k nové zálibě, která s hudbou také hodně souvisí - překládání písniček.

I další moji hudební oblíbenci pocházejí ze Švédska - skupiny Roxette, Ace of base nebo Alphaville nebo zpěvačka s andělským hlasem Annika Ljungberg, kterou možná znáte lépe jako Mary Joe ze skupiny Rednex.
Další mou obrovsky oblíbenou skupinou je skupina Blackmore's Night, od které mám rád opravdu spoustu jejich do modernějšího, ale vkusného hávu oděných středověkých písniček, renesančních písniček i písniček originálních, hraných v podobném duchu.
Mnoho písniček mám rád i od skupiny Boney M, na nichž se mi líbí jejich velká melodičnost, střídání mužských a ženských hlasů i zajímavé příběhy, skryté v některých písničkách. Podobné kvality oceňuju i u písniček maďarské skupiny Neoton Familia. Svým příjemným hlasem a neobvyklým vyzněním písniček mě dokáže zaujmout i irská zpěvačka Enya nebo její krajanka s nádherným vysokým hlasem Loreena McKennit. Díky krásnému hlasu i krásným uměleckým písničkám mám moc a moc rád i zpěvačku Sarah Brightman. A mnoho dalších skupin, zpěváků a zpěvaček, ale text se protahuje, tak pojďme dál.

Z rockových kapel je u mně ohromně oblíbená skupina W.I.X (dříve Nastarýkolena), hlavně jejich písničky s renesanční melodikou a bez přehánění nádhernými a smysluplnými texty. A moc oblíbené jsou u mě i písničky zpěváka Aleše Brichty.

Tomáš a počítače

Před několika lety jsem se počítal mezi počítačové nadšence a zajímalo mě skoro všechno, co se kolem nich točilo. I teď na něm trávím hodně času, ale počítače jako takové mě už moc nezajímají. Tahle záliba se postupně přetransformovala v zájem o počítačovou grafiku, úpravu fotografií a tvorbu obrázků v grafickém programu GIMP a Zoner photo studio. A také v zájem o tvorbu webových stránek, i když o téhle problematice toho zase tak moc nevím, vlastně znám jen jazyk HTML a kaskádové styly. Zkoušel jsem se naučit i JavaScript, ale moc se mi v tom nedařilo a tak jsem se na snahu naučit se programovat víceméně rezignoval.

A tak na počítači hlavně obohacuju svou stránku a především překládám písničky. Jak už jsem se zmiňoval, přivedly mě k tomu texty skupiny ABBA a můj první počítačový slovník jménem Překladatelský slovník 3.5 Radka Vladaře, který překládání velmi urychlil. Dneska ale k tomuto účelu používám bezkonkurenční slovník Lingea Lexicon 5.0, který je slovníkem s nejbohatší databází slov a frází, který jsem kdy viděl.

Hodně na počítači i upravuju obrázky a fotografie a rád experimentuju s abstraktním uměním, jehož autorem je matematika v programu na tvorbu takových obrázků Apophysis.

Prostřednictvím počítače se učím i anglicky a to s programem Langmaster English Elements.

Nu a také rád hraju hry, i když zdaleka už ne s takovou náruživostí, jako dřív. Poslední dobou jsou mými oblíbenými hrami propracovaná verze Arkaoidu jménem Scaraball (najdete ji na http://www.gametop.com), simulátor minigolfu Minigolf Maniacs nebo závody vznášedel na drahách vesmírem Star Racing (http://www.gametop.com).

Tomášova všehochuť

Text se nám protahuje, tak o ostatních věcech už jen stručně.
Co se týče umění, kromě hudby obdivuju i krásu tance, i když se přiznám, že víc u ostatních než u sebe. A mám moc rád krásné sochy a obrazy, obzvlášť ty staré a klasické.
Nu a moc rád poznávám také krásu a šikovnost ostatních lidí. Rád se raduju z lidské krásy a rozmanitosti - obzvlášť tedy té ženské poloviny lidstva - a je vcelku jedno, jestli je dotyčná štíhlá či baculka, blonďatá nebo černovlasá, modrooká nebo zelenooká. Rád poznávám příběhy životů ostatních, jejich vášně či touhy. A dokážu se radovat i z lidského umění, vědění nebo řemeslnické šikovnosti.

Účelem mé stránky je, aby působila na lidi mile a přívětivě, jako pohlazení v moři smutku. Proto se v téhle části mého povídání radši nebudu tolik rozepisovat, i když by šlo napsat stejně dlouhý text, jako v případě toho, co rád mám.

Zarazila vás zmínka o moři smutku v minulém odstavci. Možná je to vyjádření přehnané, přesto se ale zdá, že by paradoxně moje stránka byla mnohem oblíbenější, kdyby to tady bylo přesně naopak - na všechno by se tu nadávalo, všechno by se kritizovalo nebo kdybych tu byl urážlivě vtipný. Takové stránky a weblogy jsou totiž na Internetu nejoblíbenější - ty nejúspěšnější mají desetitisíce návštěvníků a tak není divu, že mají také spoustu napodobovatelů a následovníků. Kdo nemá vlastní stránku, přispívá alespoň podobně laděnými komentáři do různých debat a diskusí. A tahle nenávist a zbytečné nepřátelství mezi lidmi je věcí, kterou opravdu nemám rád.

S tím souvisí i druhý předmět mé averze a to bezuzdná snaha se nad ostatní okázale vytáhnout svým majetkem. Kdo posuzuje druhé podle toho, jaké má na sobě značkové oblečení, podle značky auta či mobilu... a odsuzuje ty, kteří nekupují ty věci "drahé proto, aby byly drahé"... ten je u mě hlupák všech hlupáků a i když jinak nerad odsuzuju, takové lidi opravdu nemám rád. Naštěstí je to možná averze obapolná a tak s takovými lidmi do styku nepřicházím.

S tím má souvislost i třetí předmět mé averze a to je překomercionalizovanost a snaha vytřískat kopec peněz na každé hlouposti. Z tohoto důvodu nemám rád třeba horská střediska s hlavním městem komerce Špindlerovým Mlýnem v čele. Nebo značkové oblečení stejné jako běžné neznačkové, lišící se jen jedním nápisem a cenou 10x vyšší.

Nesnáším šoubyzynys, díky kterému degeneruje hudba a umění, neboť se místo kvality hledí na kvantitu a nedostatek tvořivosti se dohání efekty a reklamou. Nemám rád šoubyznysové písničky bez pořádné melodie a smysluplného textu, které u mě reprezentuje hudební paskvilstyl R'n'B a také moje bezkonkurenčně nejneoblíbenější česká kapela Kryštof. Nemám rád invazi každé americké filmové, seriálové nebo hudební hlouposti a její bezduché napodobování, když naše vlastní tvorba bývala mnohem lepší. Nemám rád filmy a seriály plné střílení, násilí, hádání se, sporů a intrik. Nesleduju vůbec televizní zprávy, úmyslně přecpané zbytečnými informacemi o všem negativním. Nemám rád komerční televize a téměř vůbec je nesleduju. A nesnáším a velmi odsuzuju bulvár.

Nemám rád snahy médií, politiků a vlivných lidí tohoto světa udělat z nás lidí masu, tančících tak, jak oni pískají - a děsí mě, když vidím, jak se jim to daří.
Ale dost už o tom.

Mé prsty se najednou na klávesnici zastavily, má mysl pátrá, ale nic zajímavějšího, co bych vám tu mohl na sebe prozradit už nenachází. Ale nevadí, napsal jsem toho už dost a skoro mám strach, aby až sem vůbec někdo dočetl. Ale než skončíme, ještě vám tu napíšu, že kdyby vás zaujalo, co tu píšu a chtěli byste vědět o mě něco víc, nebo si jen se mnou psát, nerozpakujte se a klidně mi napište na můj e-mail. Jednou z radostí mého života je totiž i poznávání nových lidí a tak mi tím uděláte jen a jen radost.

Mějte krásný den.

                 Pohodář Tom