Když tak vzpomínám na to, jak se Vrchlabí změnilo v průběhu bezmála 29 let mého života, změnila se některá místa takřka k nepoznání. Vznikly nové silnice i celé ulice, přibyla spousta domů, některé domy navždy zmizely, jiné změnily svou tvář k nepoznání. Jak se asi změnilo Vrchlabí za delší dobu - třeba sto let? Na to odpovídá kniha jménem Vrchlabí z edice Zmizelé Čechy z vydavatelství Paseka, kterou napsali a sestavili autoři Jiří Louda a Blanka Zázvorková.
V této knize najdeme příjemně podrobně popsanou historii Vrchlabí od nejstarších dob až po současnost. Další kapitola pojednává o změnách tvářnosti Vrchlabí v běhu času. Třetí a nejrozsáhlejší částí jsou různé zajímavé historické fotografie, zachycující někdy existující, mnohem častěji však zaniklá vrchlabská zákoutí, domy a ulice. A člověk žasne - žasne, kolik míst se ve Vrchlabí změnilo úplně k nepoznání.
Jedním z takových obrázků je i obrázek v úvodu tohoto článku. Bez popisu by asi ani největšího znalce Vrchlabí nenapadlo, že je na něm Krkonošská ulice kousek předtím, než přejde Labe a změní své jméno na Horskou. Dávno už jsou domy z obrázkr zbourané.
Když jsem si tak před nedávnem v knížce četl, napadlo mě, že bych mohl vyrazit na cestu Vrchlabím a zkusit hledat podobná starodávná zákoutí a chaloupky a vyfotografovat si je, než také zmizí. A protože současně panující zima je na to ideálním časem - sníh zakryje asfalt, všemožné hromady, zakryté igelitem a podobné ne moc pěkné věci - vyrazil jsem dneska. A pár pěkných míst pro fotečku jako ze zmíněné knihy se našlo.



Zatímco na jednom břehu Labe stojí supermoderní hotel Gendorf, na tom druhém se krčí chaloupka jako z horské samoty. Maličká, roubená, se spárami vyplněnými mazaninou je zřejmě staletou současnicí všech těch podobných chaloupek, které dávno zanikly.



Chaloupka z mého předchozího obrázku nepatří ke známým místům Vrchlabí, dům z tohoto obrázku je ale pamětihodností známou. Stojí v sousedství hotelu Gendorf a nese romanticky znějící jméno Dům se sedmi štíty a je jedním z nejstarších domů Vrchlabí. Sedm štítů už sice dneska díky pozdějím úpravám nenapočítáme, ale přesto je to dům zajímavý a moc pěkné je to prý i uvnitř - stěny a strop jsou tam prý vyřezávané a malované. Nikdy jsem tam ale nebyl, takže k tomu nic blíž neřeknu.



Ve Vrchlabí však máme i uličku, jejíž část dodnes vypadá jako z historických obrázků. Jmenuje se Tkalcovská a to si myslím, že je název prastarý. Když se začaly kdysi pojmenovávat ulice, bylo zvykem je jmenovat podle řemeslníků, kteří tam žili - Hrnčířská, Koželužská... nebo Tkalcovská. A zatímco byly časy, kdy hlavní vrchlabská ulice nesla jméno "ulice Adolfa Hitlera", po únoru 1948 bylo Kostelní náměstí - dnešní Náměstí Míru - pojmenováno "Náměstí Generalissima Stalina" - nenápadná vrchlabská ulička stranou pohledů nikoho nelákala a tak až dodnes nese své nejstarší jméno. A dodnes v její prostřední části stojí malinké domky někdejších tkalců.


V horní části Tkalcovské ulice jsem našel ideální místo pro obrázek jako ze starých časů. Ve Vrchlabí snad není jiné místo, které by působilo takhle starodávně. A tak jsem neodolal, vymazal pěknou, ale moderní lampu a dvoje dvířka od elektroměrů - a pustil na obrázek filtr programu GIMP "Historická fotografie". Kdybych někomu tvrdil, že je skutečná, věřil by mi to. :o)



Marná sláva, před moderní dobou člověk neuteče... a chce-li mít v záběru chaloupku celou, někdy je až příliš aut součástí obrázku. Tahle vzorně opravená a vyšperkovaná chaloupka stojí na samém konci Tkalcovské ulice, naproti někdejší školní jídelně.



Tenhle obrázek je tu trochu mimo téma, ale řeka Labe Vrchlabí dala jméno a neodmyslitelně k němu patří. Tenhle romantický pohled se naskytne každému, kdo se podívá proti proudu Labe z mostu, přes který přechází Labe hlavní vrchlabská ulice.



Za mostem se odděluje od hlavní ulice vlevo úzká Tichá ulička. Přibližně uprostřed ní je další pěkná a hezky opravená roubená chaloupka.



Teď jsme se spolu vrátili z Tiché uličky do Tkalcovské ulice, na místo, kde se z ní odděluje souběžná ulice J. K. Tyla. Ani ta totiž není nezajímavá a je pěkná na pohled.



Své putování po starodávných a zapomenutých vrchlabských zákoutích a chaloupkách zakončíme u roubenky, která stojí v ulici, souběžné s ulicí J. K. Tyla - v Lužické ulici, blízko křižovatky s Krknošskou. Stávala takřka v sousedství zaniklých chaloupek z mého úvodního obrázku, jako jedna z mála se však dočkala dnešní doby.

Napsal Tomáš dne 4. února 2010

Zpět na Tomášovy řeči


Diskuse již byla ukončena.







Zpět na Tomášovy řeči